1

Svým kasačním opravným prostředkem se navrhovatel domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie, Schräder v. OÚS – Hansson (LEMON SYMPHONY) (T‑133/08, T‑134/08, T‑177/08 a T‑242/09, EU:T:2012:430, dále jen „napadený rozsudek“), kterým Tribunál zamítl jeho žalobu podanou proti rozhodnutí odvolacího senátu Odrůdového úřadu Společenství (OÚS) ze dne 23. ledna 2009 (věc A 010/2007) o žádosti o odnětí odrůdového práva Společenství uděleného odrůdě LEMON SYMPHONY (dále jen „sporné rozhodnutí“).

2

Článek 6 nařízení Rady (ES) č. 2100/94 ze dne 27. července 1994 o odrůdových právech Společenství (Úř. věst. L 227, s. 1; Zvl. vyd. 03/16, s. 319), ve znění nařízení Rady (ES) č. 2506/95 ze dne 25. října 1995 (Úř. věst. L 258, s. 3; Zvl. vyd. 03/18, s. 255, dále jen „nařízení č. 2100/94“), stanoví, že odrůdová práva Společenství se udělí odrůdám, které jsou zejména odlišné a nové.

3

Článek 7 tohoto nařízení stanoví:

„1.   Odrůda je považována za odlišnou, pokud se dá projevem vlastností vyplývajících z genotypu nebo z kombinace genotypů jasně odlišit od jakékoli jiné odrůdy, jejíž existence je obecně známa ke dni podání žádosti stanovené[mu] podle článku 51.

[...]“

4

Článek 10 nařízení č. 2100/94 definuje kritéria týkající se podmínky novosti odrůdy, pro kterou se žádá o ochranu Společenství.

5

Článek 20 tohoto nařízení týkající se prohlášení neplatnosti této ochrany stanoví následující:

„1.   [OÚS] prohlásí odrůdové právo Společenství neplatným, pokud zjistí, že:

2.   Pokud je odrůdové právo Společenství prohlášen[o] neplatným, jeho účinky podle tohoto nařízení jsou považovány za neexistující od samého počátku.“

6

Články 54 a 55 uvedeného nařízení popisují věcné přezkoumání a technické zkoušení, kterým se musí podrobit rostlinná odrůda, aby získala ochranu Společenství.

7

Pokud jde o pravidla, kterými se řídí řízení před OÚS, článek 75 téhož nařízení stanoví:

„Rozhodnutí [OÚS] musejí být odůvodněna. Mohou být založena pouze na důvodech nebo důkazech, ke kterým se účastníci řízení mohli vyjádřit ústně nebo písemně.“

8

Článek 76 nařízení č. 2100/94 stanoví:

„V řízení před [OÚS] zjistí [OÚS] skutkový stav z moci úřední, v míře v jaké spad[á] pod články 54 a 55. Skutečnosti a důkazy, které nebyly předloženy ve lhůtě stanovené [OÚS], [OÚS] v úvahu nevezme.“

9

Článek 81 nařízení č. 2100/94, jenž se týká obecných zásad, zní takto:

„1.   Pokud toto nařízení nebo ustanovení přijatá podle tohoto nařízení neobsahují procesní ustanovení, použije [OÚS] zásady procesního práva obecně uznávané v členských státech.

[...]“

10

Nařízení Komise (ES) č. 874/2009 ze dne 17. září 2009 stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 2100/94, pokud jde o řízení před OÚS (Úř. věst. L 251, s. 3).

11

Co se týče odvolání proti rozhodnutím OÚS, článek 51 uvedeného nařízení stanoví:

„Pokud není stanoveno jinak, ustanovení týkající se řízení před [OÚS] se obdobně použijí na odvolací řízení; účastníci řízení jsou v tomto ohledu považování za účastníky odvolacího řízení.“

12

Článek 63 téhož nařízení uvádí:

„1.   Zápis z ústního jednání a dokazování obsahuje základní skutečnosti z ústního jednání nebo dokazování, příslušná prohlášení učiněná účastníky řízení, výpovědi účastníků řízení, svědků nebo znalců a výsledky veškerých zkoumání.

2.   Zápis výpovědi svědka, znalce nebo účastníka řízení je přečten nahlas nebo předložen příslušným osobám ke kontrole. V zápise musí být uvedeno, že tato formální náležitost byla provedena a že osoba, která vypovídala, zápis schválila. Pokud zápis neschválí, musí být její námitka zaznamenána.

3.   Zápis podepíše zaměstnanec, který jej vypracoval, a zaměstnanec, který vedl ústní jednání nebo dokazování.

4.   Účastníci řízení obdrží kopii a popřípadě i překlad zápisu.“

13

Tribunál vylíčil skutkový základ sporu takto:

[...]

[...]

[...]

[...]

[...]

[...]

Řízení před odvolacím senátem OÚS ve věcech A 005/2007, A 006/2007 a A 007/2007

[...]

[...]

[...]

[...]

Řízení u odvolacího senátu OÚS ve věci A 010/2007

[...]

14

Návrhem ze dne 24. června 2009 podal navrhovatel žalobu proti spornému rozhodnutí.

15

Usnesením ze dne 15. června 2010 rozhodl předseda Tribunálu o spojení žalob podaných navrhovatelem proti rozhodnutím A 007/2007 (věc T‑133/08), A 006/2007 (věc T‑134/08), A 005/2007 (věc T‑177/08) a A 010/2007 (věc T‑242/09) pro účely ústní části řízení a rozsudku.

16

Na podporu své žaloby ve věci T‑242/09 předložil navrhovatel čtyři žalobní důvody znějící na zrušení.

17

Pokud jde o první žalobní důvod, vycházející z porušení článků 76 a 81 nařízení č. 2100/94, Tribunál v bodě 126 napadeného rozsudku rozhodl, že tato ustanovení jsou nepoužitelná na řízení o prohlášení neplatnosti odrůdového práva Společenství upravené v článku 20 tohoto nařízení s ohledem na samotné znění uvedeného článku 76. Z toho v bodech 128 a 129 uvedeného rozsudku vyvodil, že důkazní břemeno, že rostlinná odrůda nesplňuje podmínky pro získání ochrany Společenství, nese účastník, který zpochybňuje uvedenou ochranu.

18

Tribunál, jenž konstatoval, že režim zavedený nařízením č. 2100/94 je v souladu s ustanoveními platnými v oblasti (průmyslových) vzorů Společenství, jakož i obecnými právními zásadami, zamítl tento žalobní důvod jako irelevantní.

19

Tribunál nicméně v bodě 134 napadeného rozsudku dodal, že řízení před OÚS v každém případě nemá čistě vyšetřovací povahu a že účastníci řízení musejí včas uplatnit skutečnosti, které by měl OÚS podle nich konstatovat, a předložit důkazy, které by podle nich měl OÚS přijmout.

20

Na základě tohoto zjištění analyzoval Tribunál argumenty uplatněné navrhovatelem v bodech 135 až 170 napadeného rozsudku.

21

Pokud jde o skutečnost, že OÚS nevyhověl návrhu na přijetí opatření k provedení důkazů podanému navrhovatelem, Tribunál analogickým uplatněním řešení v rozsudku ILFO v. Vysoký úřad (51/65, EU:C:1966:21) v bodě 138 napadeného rozsudku konstatoval, že navrhovatel v žádném stadiu řízení před OÚS nepředložil sebemenší skutečnost či důkaz pro podložení svého návrhu. Učinil z toho závěr, že k porušení pravidel týkajících se důkazního břemene a dokazování nedošlo, a konstatoval, že se navrhovatel ve skutečnosti snažil dosáhnout toho, aby Tribunál provedl nové posouzení skutkového stavu a relevantních důkazů.

22

Tribunál tedy rozlišoval podle toho, zda zjištění a posouzení skutkového stavu provedená odvolacím senátem jsou, či nejsou výsledkem složitých posouzení, s přihlédnutím ke skutečnosti, že pokud jde o složitá posouzení vyžadující odborné zkušenosti nebo zvláštní vědecké znalosti, omezuje se přezkum Tribunálu na přezkum zjevného pochybení.

23

Co se zaprvé týče otázky povahy rostlinného materiálu použitého k provedení technického zkoušení odrůdy LEMON SYMPHONY v roce 1997, Tribunál v bodě 149 napadeného rozsudku konstatoval, že odvolací senát považoval za obecně známou skutečnost, že praxe spočívající v řízkování je běžná. V tomto ohledu Tribunál obdobně uplatnil judikaturu týkající se Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (OHIM), na jejímž základě nejsou senáty tohoto úřadu povinny prokazovat ve svých rozhodnutích správnost obecně známých skutečností.

24

Tribunál konstatoval, že otázka účinku regulátorů růstu na rostlinné vzorky poskytnuté za účelem technického zkoušení odrůdy LEMON SYMPHONY spadá do složitých botanických posouzení. V bodě 157 napadeného rozsudku uvedl, že navrhovatel přitom nepředložil žádný důkaz, který by umožnil shledat zjevně nesprávné posouzení.

25

Co se zadruhé týče argumentů navrhovatele týkajících se provedení změny původního popisu odrůdy LEMON SYMPHONY v roce 2006 ohledně vlastnosti „Růst výhonků“, Tribunál v bodě 161 napadeného rozsudku rozhodl, že navrhovatel neprokázal, že tato vlastnost byla rozhodující pro přiznání ochrany Společenství této rostlinné odrůdě.

26

Tribunál ostatně v bodě 166 napadeného rozsudku zdůraznil, že vlastnost „Růst výhonků“, jejíž úrovně projevu se pro určení této vlastnosti pohybují od „vzpřímeného“ až po „převislý“, není absolutní vlastností, a může být popřípadě předmětem srovnávacího posouzení odrůd téhož druhu.

27

Tribunál tedy zamítl první žalobní důvod jako zčásti neopodstatněný a zčásti irelevantní.

28

Pokud jde o druhý žalobní důvod, vycházející z porušení článků 7 a 20 nařízení č. 2100/94, Tribunál ho zamítl s ohledem na důkazy předložené v rámci přezkumu prvního žalobního důvodu týkajícího se chemického a mechanického ošetření materiálu použitého pro technické zkoušení provedené v roce 1997 a použití materiálu, který vyrostl z řízků.

29

Pokud jde o třetí žalobní důvod, vycházející z porušení článku 75 nařízení č. 2100/94, Tribunál v bodech 181 a 182 napadeného rozsudku uvedl, že právo být vyslechnut neznamená, že soud musí účastníkům řízení poskytnout právo být vyslechnut ohledně každého bodu svého právního posouzení. Konkrétně v rámci přezkumu prvního žalobního důvodu Tribunál shledal, že používání řízků pro účely technického zkoušení spadá do běžné praxe, jež je navrhovateli známa.

30

Pokud jde o čtvrtý žalobní důvod, vycházející z porušení článku 63 nařízení č. 874/2009, Tribunál v podstatě učinil závěr, že se odvolací senát nedopustil žádného procesního pochybení.

31

Tribunál tedy zamítl žalobu v plném rozsahu.

32

Pokud jde o žaloby ve věcech T‑133/08, T‑134/08 a T‑177/08, Tribunál v bodě 217 napadeného rozsudku konstatoval, že lhůta pro zaslání předvolání k jednání konanému dne 4. prosince 2007 u odvolacího senátu v minimální délce jednoho měsíce nebyla ve vztahu k navrhovateli dodržena.

33

Z toho v bodě 237 napadeného rozsudku učinil závěr, že tato skutečnost představuje podstatnou vadu řízení, která má za následek zrušení všech tří napadených rozhodnutí v rámci věcí T‑133/08, T‑134/08 a T‑177/08. Tribunál nicméně zamítl návrh na změnu rozhodnutí o provedení změny popisu.

34

Navrhovatel na podporu svého kasačního opravného prostředku předkládá šest důvodů, které lze rozdělit do různých argumentů.

35

V rámci prvního a druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatel Tribunálu v podstatě vytýká, že porušil pravidla týkající se důkazního břemene a dokazování, jakož i zásadu zjišťování skutkového stavu z moci úřední. V rámci třetího a čtvrtého důvodu se navrhovatel dovolává porušení povinnosti přezkumu legality a nedostatku odůvodnění napadeného rozsudku. V rámci pátého a šestého důvodu navrhovatel Tribunálu v podstatě vytýká, že nezaručil jeho právo být vyslechnut a že neprovedl úplný přezkum legality sporného rozhodnutí.

36

V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatel Tribunálu v podstatě vytýká, že se dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že odvolací senát nemohl jednat z úřední povinnosti, a že porušil jeho právo na účinný procesní prostředek, jakož i zásadu řádné správy.

37

Zaprvé navrhovatel Tribunálu vytýká, že v bodě 126 napadeného rozsudku rozhodl, že článek 76 nařízení č. 2100/94 je nepoužitelný na řízení před odvolacím senátem, a že v důsledku toho porušil článek 51 nařízení č. 874/2009.

38

Zadruhé konstatování v bodě 129 napadeného rozsudku, že řízení o prohlášení neplatnosti před OÚS a jeho odvolacím senátem je kontradiktorním řízením, není podle navrhovatele slučitelné se zněním článku 20 nařízení 2100/94. Vyšetřovací charakter je mimoto potvrzen srovnáním s odpovídajícími ustanoveními týkajícími se ochranné známky Společenství a (průmyslových) vzorů Společenství.

39

Zatřetí Tribunál v bodě 133 napadeného rozsudku zkreslil argumenty přednesené navrhovatelem v prvním stupni řízení.

40

Začtvrté Tribunál porušil zásady řádné správy a práva na účinný procesní prostředek tím, že odmítl přezkoumat důkazy, které navrhovatel předložil odvolacímu senátu.

41

OÚS připomíná zvláštnosti řízení, která jsou před ním vedena. Konkrétně zdůrazňuje, že se na řízení o prohlášení neplatnosti zahájené na základě článku 20 nařízení č. 2100/94 vztahuje výlučně přezkum z úřední povinnosti. Neexistuje tudíž žádný účastník tohoto řízení, jelikož OÚS je povinen objektivně přezkoumat všechny relevantní skutečnosti. Jørn Hansson tvrdí, že OÚS má širokou posuzovací pravomoc, pokud jde o hodnocení důkazů předložených třetí osobou, aby odůvodnila zahájení takového řízení.

42

V projednávané věci OÚS uplatnil tyto zásady a odmítl zahájit řízení o prohlášení neplatnosti požadované navrhovatelem.

43

Kromě toho mají OÚS a J. Hansson za to, že argumenty navrhovatele jsou přinejlepším irelevantní a přinejmenším nepřípustné v rozsahu, v němž směřují ke zpochybnění posouzení skutkových okolností provedeného Tribunálem.

44

Vzhledem k tomu, že navrhovatel zpochybňuje přístup přijatý Tribunálem v oblasti dokazování a důkazního břemene ve vztahu k řízení zahájenému u odvolacího senátu, je třeba nejprve ověřit, zda se Tribunál v tomto kontextu dopustil nesprávného právního posouzení.

45

V této souvislosti je třeba zaprvé poukázat na to, jak konstatoval Tribunál v bodě 126 napadeného rozsudku, že znění článku 76 nařízení č. 2100/94 omezuje použití zásady, že se skutkový stav zjišťuje z moci úřední, na skutkové okolnosti, které jsou předmětem přezkumu stanoveného v článcích 54 a 55 tohoto nařízení.

46

Zadruhé podle článku 51 nařízení č. 874/2009 se ustanovení týkající se řízení před OÚS obdobně použijí na odvolací řízení. Zásada zjišťování skutkového stavu z moci úřední se tak rovněž uplatní v takovém řízení před odvolacím senátem.

47

Tribunál se v důsledku toho dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že zásada zjišťování skutkového stavu z moci úřední není použitelná na řízení před odvolacím senátem.

48

Takové nesprávné právní posouzení, jakož i sled úvah v bodě 135 napadeného rozsudku, který ho pravděpodobně způsobil, však samo o sobě nevede ke zrušení napadeného rozsudku, jelikož Tribunál přesto v bodě 136 a následujících napadeného rozsudku ověřil, zda důkazy předložené navrhovatelem u odvolacího senátu splňují kritéria týkající se zásady zjišťování skutkového stavu z moci úřední.

49

Je tak třeba dále ověřit, zda se Tribunál v tomto ohledu nedopustil nesprávného právního posouzení.

50

Za tímto účelem je třeba připomenout, že řízení, které vedlo k vydání sporného rozhodnutí, je řízením před odvolacím senátem, k němuž bylo podáno odvolání proti rozhodnutí OÚS, který zamítl návrh na prohlášení neplatnosti odrůdového práva Společenství na základě čl. 20 odst. 1 nařízení č. 2100/94.

51

Podle tohoto ustanovení prohlásí OÚS odrůdové právo Společenství neplatným, pokud zjistí, že podmínky stanovené v článcích 7 nebo 10 nařízení č. 2100/94 nejsou splněny ke dni přiznání tohoto práva.

52

V této souvislosti jsou podmínky vztahující se zejména k odlišnosti a novosti podle článku 6 uvedeného nařízení podmínkami sine qua non pro přiznání ochrany Společenství. Pokud tedy nejsou tyto podmínky splněny, přiznaná ochrana je protiprávní a je v obecném zájmu, aby byla prohlášena za neexistující od samého počátku.

53

Prohlášení neplatnosti neoprávněně přiznané ochrany sice může být učiněno rovněž v zájmu třetí osoby, zejména tehdy, když třetí osoba podala žádost o odrůdové právo, jejíž zamítnutí bylo odůvodněno nedostatkem odlišitelnosti odrůdy, pro kterou se žádalo o odrůdové právo, od neoprávněně chráněné odrůdy.

54

Nicméně to nemůže odůvodnit to, aby bylo třetí osobě umožněno za všech okolností a bez konkrétního důvodu požadovat prohlášení neplatnosti tohoto práva po řízení o přiznání práva a po uplynutí lhůt stanovených v článku 59 nařízení č. 2100/94 pro předložení námitek třetími osobami.

55

V této souvislosti je třeba připomenout, že v rámci řízení o přiznání ochrany je rostlinná odrůda, pro kterou se žádá o odrůdové právo, podle článků 54 a 55 uvedeného nařízení předmětem věcného přezkoumání a důkladného a komplexního technického zkoušení.

56

OÚS má širokou posuzovací pravomoc ohledně prohlášení neplatnosti odrůdového práva ve smyslu článku 20 nařízení č. 2100/94, jelikož chráněná odrůda byla předmětem přezkoumání a zkoušení uvedeného v předcházejícím bodě. Nové přezkoumání a nové zkoušení chráněné odrůdy prostřednictvím řízení o prohlášení neplatnosti na základě článku 20 nařízení č. 2100/94 mohou tedy odůvodnit pouze závažné pochybnosti o tom, zda podmínky uvedené v článcích 7 nebo 10 tohoto nařízení byly ke dni přezkoumání a zkoušení stanovených v článcích 54 a 55 uvedeného nařízení splněny.

57

V tomto kontextu musí třetí osoba, která požaduje odnětí odrůdového práva, předložit podstatné důkazy a fakta, která mohou vyvolat závažné pochybnosti o legalitě přiznání odrůdového práva uděleného na základě přezkoumání a zkoušení stanovených v článcích 54 a 55 uvedeného nařízení.

58

V důsledku toho je v rámci žaloby podané proti spornému rozhodnutí na žalobci, aby fakty a důkazy týkajícími se věcného přezkoumání a technického zkoušení, které předložil OÚS, prokázal, že OÚS měl povinnost provést kontrolu stanovenou v čl. 20 odst. 1 písm. a) nařízení č. 2100/94.

59

Ve světle těchto skutečností je třeba konečně přezkoumat, zda se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení při svém přezkumu uplatnění zásady „zjišťování skutkového stavu z moci úřední“ odvolacím senátem.

60

Pokud jde přitom o důkazy, které navrhovatel předložil, aby odůvodnil prohlášení neplatnosti dříve udělené ochrany, Tribunál v bodě 138 napadeného rozsudku konstatoval, že navrhovatel nikdy nepředložil sebemenší důkaz či skutečnost, která by mohla představovat neúplný důkaz pro jeho tvrzení, podle něhož mechanické a chemické ošetření nebo řízkování, jako jsou ta, která byla provedena v projednávané věci, mohla zkreslit technické zkoušení odrůdy LEMON SYMPHONY v roce 1997.

61

Kromě toho v bodě 157 napadeného rozsudku Tribunál připomněl, že navrhovatel v žádném stadiu řízení nepředložil sebemenší indicii nebo konkrétní důkaz, který by podkládal jeho tvrzení týkající se zejména přetrvávajícího účinku regulátorů růstu.

62

Co se konečně týče argumentů vycházejících z porušení zásady řádné správy a práva na účinný procesní prostředek, ze spisu vyplývá, že navrhovatel na podporu svého odvolání před odvolacím senátem tvrdil, že rostlinný materiál, na němž bylo provedeno technické zkoušení odrůdy LEMON SYMPHONY v roce 1997, byl vadný z důvodu, že rostliny použité pro zkoušení byly mechanicky a chemicky ošetřeny, a byly řízky rostlin zaslaných J. Hanssonem.

63

S ohledem na tato zjištění a vzhledem k zásadám vytýčeným v bodech 57 a 58 tohoto rozsudku se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, pokud jde o dokazování, když rozhodl, že navrhovatel nepředložil fakta a důkazy, které by umožnily právně dostačujícím způsobem prokázat, že podmínka stanovená v článku 7 nařízení č. 2100/94 nebyla splněna při technickém zkoušení odrůdy LEMON SYMPHONY, což by odůvodnilo prohlášení neplatnosti ve smyslu čl. 20 odst. 1 tohoto nařízení.

64

V důsledku toho argumenty vycházející z porušení zásady řádné správy a práva na účinný procesní prostředek nemohou obstát.

65

Z těchto úvah vyplývá, že první důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut.

66

V rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatel Tribunálu v podstatě vytýká, že v bodech 136 až 138 napadeného rozsudku porušil pravidla v oblasti důkazního břemene a dokazování.

67

Prvním argumentem rozvedeným v rámci tohoto důvodu navrhovatel tvrdí, že Tribunál neprávem uplatnil na návrhy na přijetí opatření k provedení důkazů podané u OÚS judikaturu Soudního dvora vyplývající z rozsudku ILFO v. Vysoký úřad (51/65, EU:C:1966:21), podle níž nelze návrhu na přijetí opatření k provedení důkazů podanému jedním z účastníků řízení vyhovět, pokud tento návrh nepodává alespoň neúplný důkaz o tom, že je namístě nařídit provedení důkazu.

68

Tribunál se tak podle navrhovatele dopustil čtyř právních pochybení. Zaprvé zásady vyplývající z výše uvedené judikatury nejsou slučitelné s článkem 76 nařízení č. 2100/94. Zadruhé Tribunál nesplnil povinnost uvést odůvodnění, jelikož nevysvětlil účelnost uplatnění takové judikatury. Zatřetí Tribunál porušil právo na spravedlivý proces tím, že zavedl podmínku týkající se přijetí opatření k provedení důkazů, jež nebyla zmíněna v žádném stadiu řízení. Začtvrté Tribunál nesprávně uplatnil výše uvedenou judikaturu, jelikož tato judikatura nezmiňuje pro přijetí opatření k provedení důkazů nutnost neúplného důkazu.

69

Druhým argumentem navrhovatel zdůrazňuje, že i kdyby mu k uplatnění jeho argumentace příslušelo předložit neúplný důkaz, byl by napadený rozsudek stižen nesprávným právním posouzením, jelikož Tribunál zkreslil skutečnosti a důkazy, které navrhovatel předložil, zejména co se týče vlivu mechanického a chemického ošetření zkoumaného rostlinného materiálu, jakož i množení řízkováním.

70

OÚS a J. Hansson tvrdí, že napadený rozsudek „je správný“ nehledě na to, zda důkazní břemeno nebo neúplné důkazní břemeno nese navrhovatel, jelikož odvolací senát posoudil argumenty a stanoviska, které navrhovatel uplatnil. Navíc se Tribunál nedopustil žádného nesprávného právního posouzení při použití takto vytyčených pravidel pro přijetí opatření k provedení důkazů.

71

Pokud jde o první argument navrhovatele, Tribunálu nelze zaprvé vytýkat, že porušil povinnost uvést odůvodnění.

72

Z ustálené judikatury totiž vyplývá, že povinnost uvést odůvodnění, kterou má Tribunál na základě článku 36 statutu Soudního dvora Evropské unie, jenž je použitelný na Tribunál na základě čl. 53 prvního pododstavce téhož statutu a na základě článku 81 jednacího řádu Tribunálu, neukládá tomuto soudu, aby poskytl vysvětlení, ve kterém by se vyčerpávajícím způsobem postupně zabýval každou z úvah uvedených účastníky sporu. Odůvodnění Tribunálu tedy může být implicitní za podmínky, že umožní zúčastněným osobám seznámit se s důvody, na kterých se zakládá rozhodnutí Tribunálu, a Soudnímu dvoru disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl vykonat soudní přezkum (viz zejména rozsudek Nexans a Nexans France v. Komise, C‑37/13 P, EU:C:2014:2030, bod 21 a citovaná judikatura).

73

Tribunál přitom v bodě 137 napadeného rozsudku odůvodnil obdobné uplatnění zásad vytýčených v rozsudku ILFO v. Vysoký úřad (51/65, EU:C:1966:21) ve vztahu k odvolacímu senátu tím, že odvolací senát je kvazisoudním orgánem.

74

Mimoto samotná zásada zjišťování skutkového stavu z moci úřední podle článku 76 nařízení č. 2100/94 takovému uplatnění nebrání, jelikož v rámci návrhu na zahájení řízení o prohlášení neplatnosti stanoveného v čl. 20 odst. 1 tohoto nařízení je na žadateli, aby předložil podstatné důkazy, které prokazují, že existují závažné pochybnosti o legalitě zpochybňované ochrany, jak vyplývá z bodů 53 a 54 tohoto rozsudku.

75

Jak uvedla generální advokátka v bodě 76 svého stanoviska, článek 81 nařízení č. 2100/94 kromě toho stanoví, že se v řízeních zahájených před OÚS použijí obecné zásady procesního práva obecně uznávané v členských státech.

76

Tribunálu tudíž nelze vytýkat, že konstatoval, že měl navrhovatel u odvolacího senátu předložit neúplný důkaz, aby se domohl, že odvolací senát přijme opatření k provedení důkazů.

77

Zadruhé z napadeného rozsudku nevyplývá, že by Tribunál nesprávně uplatnil zásady vyplývající z rozsudku ILFO v. Vysoký úřad (51/65, EU:C:1966:21).

78

Tribunál totiž v bodě 138 napadeného rozsudku konstatoval, že navrhovatel nikdy nepředložil sebemenší skutečnost či důkaz pro odůvodnění svého návrhu.

79

Za těchto okolností navrhovatel nemůže tvrdit, že Tribunál neprávem rozhodl, že nemůže žádat o přijetí opatření k provedení důkazů, protože nepředložil ani neúplný důkaz.

80

V tomto ohledu navrhovatel uvádí, že Tribunál zkreslil skutkový stav a důkazy, které předložil v řízení před OÚS, týkající se vlivu chemického a mechanického ošetření materiálu použitého pro technické zkoušení odrůdy LEMON SYMPHONY, a dále použití řízků této odrůdy pro toto zkoušení.

81

Úvodem je třeba zdůraznit, že z článku 256 SFEU a čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora vyplývá, že jedině Tribunál je příslušný zjistit skutkový stav, kromě případu, kdy věcná nesprávnost jeho zjištění vyplývá z písemností ve spise, které mu byly předloženy, a dále tento skutkový stav posoudit. Nicméně pokud Tribunál zjistil nebo posoudil skutkový stav, je Soudní dvůr na základě článku 256 SFEU příslušný k výkonu přezkumu právní kvalifikace tohoto skutkového stavu a právních důsledků, které z něj Tribunál vyvodil (viz zejména rozsudek CB v. Komise, C‑67/13 P, EU:C:2014:2204, bod 41 a citovaná judikatura).

82

Zaprvé navrhovatel odkazuje na dopis ze dne 13. ledna 1997 zaslaný zaměstnankyní Bundessortenamt pověřenou technickým zkoušením odrůdy LEMON SYMPHONY a oznamující, že „[ř]ádné provedení technického zkoušení se [...] zdá být ohroženo [z důvodu ošetření zaslaného materiálu regulátory růstu]“.

83

V této souvislosti a jak vyplývá z vylíčení skutkového stavu Tribunálem v bodě 64 napadeného rozsudku, uvedená zaměstnankyně Bundessortenamt na jednání konaném u odvolacího senátu ve věcech A 005/2007, A 006/2007 a A 007/2007 dne 4. prosince 2007 potvrdila, že „ohledně kvality zkoušek provedených v červenci/srpnu 1997 neexistují žádné pochybnosti“, neboť účinek regulátorů růstu vymizel.

84

Kromě toho Tribunál v bodě 164 uvedeného rozsudku rozhodl, že spadá do posuzovací pravomoci příslušného vnitrostátního úřadu, aby během technického zkoušení přezkoumal a rozhodl, zda je rostlinný materiál zaslaný J. Hanssonem skutečně nevhodný, nebo zda jako v projednávané věci technika řízkování umožňuje zhojit vady, jimiž byl tento materiál původně stižen.

85

Jelikož navrhovatel nikdy nezpochybnil tvrzení zaměstnankyně Bundessortenamt, které následovalo po skutečnostech, kterých se dovolává a které uvádí, že účinky regulátorů růstu vymizely do doby, než došlo k technickému zkoušení odrůdy LEMON SYMPHONY, Tribunál, aniž zkreslil jakoukoli skutkovou okolnost věci a jakýkoli důkaz předložený navrhovatelem, učinil závěr, že navrhovatel nepředložil žádný důkaz, který by umožňoval zpochybnit posouzení odvolacího senátu.

86

Zadruhé, pokud jde o tvrzení navrhovatele týkající se rizik spojených s použitím materiálu, který vyrostl z množení řízkováním odrůdy, pro provedení technického zkoušení, stačí uvést, že jelikož se uvedený navrhovatel domnívá, že takové riziko je obecně známo, není nezbytné podat důkaz o existenci tohoto rizika v projednávané věci.

87

Za těchto okolností přitom Tribunál mohl pouze konstatovat, že navrhovatel nesplnil podmínky požadované pro přijetí opatření k provedení důkazů.

88

Nelze tudíž Tribunálu vytýkat, že zkreslil skutkové okolnosti věci nebo důkazy předložené navrhovatelem.

89

S ohledem na tyto úvahy nemůže druhý důvod obstát.

90

V rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatel v podstatě tvrdí, že Tribunál porušil v bodech 141 až 151 napadeného rozsudku povinnost přezkumu legality a zkreslil skutkový stav.

91

Zaprvé navrhovatel Tribunálu vytýká, že nevzal v potaz, že pouhý znalecký posudek OÚS týkající se praxe spočívající v řízkování nelze kvalifikovat jako „obecně známou skutečnost“. Tato „skutečnost“ byla každopádně zkreslena a tato kvalifikace nebyla předmětem přezkumu legality.

92

Zadruhé se Tribunál v bodě 147 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení v tom, že neodůvodnil svůj závěr, podle kterého je zjištění odvolacího senátu „slučitelné s objektivními údaji týkajícími se věci, jak vyplývají ze spisu“.

93

Zatřetí navrhovatel poukazuje na některá pochybení, kterých se měl dopustit Tribunál zejména v bodě 147 napadeného rozsudku, když odkazoval na některé skutkové okolnosti v projednávané věci.

94

OÚS tvrdí, že tento důvod spočívá z velké části v zopakování argumentů uplatněných v předcházejících důvodech.

95

Jørn Hansson konstatuje, že nesprávná skutková zjištění uváděná navrhovatelem nemají vliv na legalitu napadeného rozsudku.

96

Zaprvé je třeba poukázat na to, že argumenty navrhovatele směřují ve skutečnosti k tomu, aby bylo zpochybněno posouzení skutkového stavu Tribunálem, což nespadá s výjimkou zkreslení skutkových okolností do přezkumu Soudního dvora ve stadiu kasačního opravného prostředku, jak bylo připomenuto v bodě 81 tohoto rozsudku.

97

Pokud tedy navrhovatel Tribunálu vytýká, že konstatoval, že pro technické zkoušení je použití řízků odebraných z rostlin zaslaných J. Hanssonem obecně známou skutečností, navrhovatel nutně vychází z premisy, že materiál, který vyrostl z řízků, není vhodný pro provedení tohoto zkoušení, jinak by byl tento argument irelevantní.

98

Přezkum takové skutečnosti přitom nutně vyžaduje posouzení skutkových okolností, které nespadá do pravomoci Soudního dvora ve stadiu kasačního opravného prostředku.

99

Navrhovateli každopádně za tímto účelem příslušelo předložit na podporu svých tvrzení důkazy, což neučinil, jak bylo rozhodnuto v bodech 84 až 86 tohoto rozsudku.

100

Zadruhé, i kdyby se Tribunál dopustil chyb v označení jmen zaměstnanců OÚS a Bundessortenamt, navrhovatel neuvádí, do jaké míry tyto chyby mohou zpochybnit legalitu napadeného rozsudku. Každopádně není zjevné, že by takové chyby měly za následek zpochybnění merita uvedeného rozsudku.

101

V důsledku toho je třeba třetí důvod zamítnout.

102

V rámci čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku, který se týká bodů 152 až 157 napadeného rozsudku, navrhovatel Tribunálu v podstatě vytýká nedostatek odůvodnění.

103

Prvním argumentem rozvedeným v rámci tohoto důvodu navrhovatel tvrdí, že napadený rozsudek je rozporný, jelikož v bodě 10 napadeného rozsudku Tribunál jednak konstatoval, že mechanické a chemické ošetření zaslaného rostlinného materiálu ohrozilo technické zkoušení odrůdy LEMON SYMPHONY, a jednak v bodě 156 uvedeného rozsudku rozhodl, že navrhovatel neposkytl žádný konkrétní údaj prokazující, že zkoumaný rostlinný materiál nebyl vhodný pro provedení tohoto zkoušení.

104

Druhým argumentem navrhovatel tvrdí, že Tribunál měl přezkoumat, zda uplatňované důkazy představují veškeré rozhodné údaje, jež musí být při posuzování komplexní situace vzaty v úvahu, a zda o ně lze opřít vyvozené závěry.

105

OÚS tvrdí, že navrhovatel zpochybňuje pouze skutková zjištění učiněná Tribunálem. Mimoto druhý argument rozvedený v rámci čtvrtého důvodu je zcela neopodstatněný.

106

Jørn Hansson zdůrazňuje, že navrhovateli příslušelo prokázat, či alespoň podat nepřímé důkazy o tom, že regulátory růstu vedou nejen k nesprávnému hodnocení kritérií určujících ochranu, nýbrž i k nesprávnému posouzení kritéria odlišnosti stanoveného v článku 7 nařízení č. 2100/94.

107

Pokud jde o tvrzení navrhovatele v rámci tohoto důvodu, že napadený rozsudek je rozporný, stačí zaprvé připomenout, že jak vyplývá z bodu 83 tohoto rozsudku, Tribunál shledal, že Bundessortenamt měl za to, že ohledně kvality rostlinného materiálu použitého pro technické zkoušení odrůdy LEMON SYMPHONY neexistují žádné pochybnosti. Napadený rozsudek tedy neobsahuje žádný rozpor, když se v bodě 156 tohoto rozsudku konstatuje, že navrhovatel neposkytl žádný údaj prokazující opak.

108

Zadruhé je třeba konstatovat, že závěry Tribunálu, jak vyplývají z bodů 152 až 157 napadeného rozsudku, které navrhovatel v rámci tohoto důvodu zpochybňuje, byly každopádně učiněny jen pro úplnost k bodům 141 až 151 napadeného rozsudku. I kdyby tudíž tomuto čtvrtému důvodu vznesenému navrhovatelem na podporu jeho kasačního opravného prostředku mělo být vyhověno, napadený rozsudek by nemohl být zrušen.

109

Čtvrtý důvod je proto třeba zamítnout.

110

V rámci pátého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatel zpochybňuje závěry Tribunálu vyplývající z bodů 159 až 162 napadeného rozsudku.

111

Zaprvé se navrhovatel domnívá, že Tribunál porušil článek 7 nařízení č. 2100/94 svým konstatováním v bodě 159 napadeného rozsudku, podle kterého se odlišitelnost odrůdy LEMON SYMPHONY ve smyslu tohoto ustanovení nezakládala „výlučně, ne-li vůbec“ na zohlednění vlastnosti „Růstu výhonků“. Mimoto Tribunál rovněž neoprávněně rozšířil předmět sporu.

112

Zadruhé navrhovatel uvádí, že Tribunál v bodě 160 napadeného rozsudku zkreslil skutkové okolnosti, když konstatoval, že se pozměněný popis odrůdy LEMON SYMPHONY z roku 2006 neliší od původního popisu z roku 1997. Mimoto Tribunál porušil čl. 20 odst. 2 nařízení č. 2100/94 tím, že nerozhodl, že odrůda, jejíž popis byl změněn, neměla být chráněna.

113

V rámci šestého důvodu kasačního opravného prostředku, který směřuje ke zpochybnění závěrů Tribunálu v bodech 165 až 168 napadeného rozsudku, navrhovatel nejprve tvrdí, že tento soud zkreslil skutkový stav v tom smyslu, že navrhovatel neomezil své argumenty na otázku relativní či absolutní vlastnosti „Růstu výhonků“.

114

Dále navrhovatel Tribunálu vytýká, že neoprávněně rozšířil předmět sporu na argumenty vztahující se k řízení ve věci T‑177/08.

115

Konečně Tribunál porušil svou povinnost provést úplný přezkum legality sporného rozhodnutí tím, že nevyhověl argumentu navrhovatele vycházejícímu z toho, že odvolací senát nezohlednil jeho argumenty.

116

Pokud jde o pátý důvod, OÚS tvrdí, že zjištění Tribunálu v bodě 159 napadeného rozsudku musí být chápáno v tom smyslu, že v roce 1997 nebyla k dispozici žádná srovnatelná odrůda.

117

Jørn Hansson má za to, že napadená zjištění nejsou rozhodující pro otázku odlišitelnosti chráněné odrůdy.

118

Pokud jde o šestý důvod, OÚS tvrdí, že navrhovatel nesprávně vykládá napadený rozsudek. Mimoto žádný ze závěrů týkajících se růstu výhonků není rozhodující pro rozhodnutí o legalitě napadeného rozsudku.

119

Jørn Hansson tvrdí, že posouzení odlišnosti odrůdy spočívá na srovnání mezi požadovanou odrůdou a známými odrůdami stejného druhu. V důsledku toho mohou být kritéria odlišnosti posuzována pouze na základě tohoto srovnání.

120

Nejprve je třeba uvést, že navrhovatel v rámci pátého a šestého důvodu kasačního opravného prostředku zpochybňuje závěry Tribunálu vyplývající z bodů 159 až 162 a 165 až 168 napadeného rozsudku, které se týkají argumentů navrhovatele, jež Tribunál shledal irelevantními, jak zdůraznil v bodě 158 uvedeného rozsudku.

121

Vzhledem k tomu, že Tribunál právem rozhodl, že navrhovatel nepředložil žádnou skutečnost či důkaz umožňující zpochybnit technické zkoušení, jehož výsledkem bylo přiznání ochrany odrůdě LEMON SYMPHONY, nemohou tedy argumenty navrhovatele týkající se úrovně projevu přisuzované vlastnosti „Růstu výhonků“ vést ke zrušení napadeného rozsudku.

122

Jelikož se tedy navrhovateli nepodařilo prokázat, že rostlinný materiál použitý pro technické zkoušení odrůdy LEMON SYMPHONY nebyl vhodný, a že tudíž kritéria DUS nebyla splněna, jsou argumenty týkající se provedení změny popisu této odrůdy samy o sobě irelevantní.

123

Jak bylo připomenuto v bodě 81 tohoto rozsudku, kasační opravný prostředek se kromě toho omezuje na právní otázky, přičemž posouzení skutkového stavu a důkazů nepředstavuje, s výjimkou případu jejich zkreslení, právní otázku jako takovou podléhající přezkumu Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku.

124

V této souvislosti navrhovatel nemůže zpochybnit závěry ohledně skutkového stavu, které učinil Tribunál, zejména co se týče úrovně projevu přisuzované vlastnosti „Růstu výhonků“ týkající se odrůdy LEMON SYMPHONY.

125

Každým z argumentů vznesených na podporu pátého a šestého důvodu kasačního opravného prostředku je třeba se zabývat právě ve světle těchto úvah.

126

Zaprvé se navrhovatel dovolává toho, že vlastnost „Růst výhonků“ nutně spadá do přezkumu odlišitelnosti odrůdy podle článku 7 nařízení č. 2100/94.

127

Nicméně navrhovatel tím, že Tribunálu vytýká porušení uvedeného článku, když v bodě 159 napadeného rozsudku shledal, že se posouzení odlišitelnosti odrůdy nezakládalo výlučně, ne-li vůbec na zohlednění vlastnosti „Růstu výhonků“, nesprávně vykládá napadený rozsudek.

128

Tribunál totiž nekonstatoval, že v rámci zkoumání odlišitelnosti stanovené v článku 7 nařízení č. 2100/94 nebylo důvodné zohlednit vlastnost „Růstu výhonků“. Je nicméně zřejmé, že zkoumání odlišitelnosti rostlinné odrůdy nutně předpokládá existenci referenčních rostlinných odrůd. V závislosti na tom, zda takové odrůdy existují, je tedy třeba zkoumat vlastnost „Růstu výhonků“, a tato skutečnost musí hrát více či méně rozhodující úlohu v odlišitelnosti rostlinné odrůdy, která má být chráněna.

129

V důsledku toho je třeba odmítnout první a druhý argument vznesený v rámci pátého důvodu kasačního opravného prostředku, jakož i třetí argument rozvedený na podporu šestého důvodu kasačního opravného prostředku.

130

Mimoto nelze Tribunálu vytýkat, že shledal, že provedení změny popisu vlastnosti „Růstu výhonků“ nezpochybnilo ochranu odrůdy LEMON SYMPHONY. Pokud se totiž uvedená vlastnost určuje srovnáním s jinými rostlinnými odrůdami, upřesnění popisu je nevyhnutelné, jelikož se objevují jiné rostlinné odrůdy.

131

Za těchto podmínek musí být třetí a čtvrtý argument vznesený v rámci pátého důvodu kasačního opravného prostředku zamítnut.

132

Konečně navrhovatel nemůže, aniž by si sám odporoval, Tribunálu vytýkat, že rozhodl o argumentech vztahujících se k řízení ve věci T‑177/08, když sám navrhovatel tyto argumenty uplatnil, ani že neprovedl úplný přezkum legality sporného rozhodnutí, když toto rozhodnutí nezohlednilo argumenty navrhovatele týkající se povahy vlastnosti „Růstu výhonků“, a zároveň Tribunálu vytýkat, že rozhodl právě o povaze této vlastnosti. Je tedy třeba odmítnout první a druhý argument vznesený v rámci šestého důvodu kasačního opravného prostředku.

133

Vzhledem k tomu, že pátý a šestý důvod musejí být zamítnuty, ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že kasační opravný prostředek musí být zamítnut v plném rozsahu.

134

Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 tohoto jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že OÚS požadoval náhradu nákladů řízení a R. Schräder neměl ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedenému uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto: