—

za „Valimar“ OOD I. Komarevskim, advokat,

—

za Načalnik na Mitnica Varna S. Valkovou, S. Jordanovou, N. Jotsovou a M. Kolarovou, jako zmocněnkyněmi,

—

za bulharskou vládu E. Petranovou a J. Atanasovem jako zmocněnci,

—

za Radu Evropské unie S. Boelaert a I. Gurovem, jako zmocněnci, ve spolupráci s N. Chesaites, barrister, a G. Berrischem, Rechtsanwalt,

—

za Evropskou komisi D. Roussanovem a H. van Vlietem, jakož i G. Kolevou, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 2 odst. 8 a 9 a čl. 11 odst. 3, 9 a 10 nařízení Rady (ES) č. 384/96 ze dne 22. prosince 1995 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. 1996, L 56, s. 1; Zvl. vyd. 11/10, s. 45, dále jen „základní nařízení“), a platnosti nařízení Rady (ES) č. 1279/2007 ze dne 30. října 2007, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo na některá železná nebo ocelová lana a kabely pocházející z Ruské federace a zrušují antidumpingová opatření na dovoz některých železných nebo ocelových lan a kabelů pocházejících z Thajska a Turecka (Úř. věst. L 285, s. 1; oprava Úř. věst. 2009, L 96, s. 39).

2

Projednávaná žádost byla předložena v rámci sporu mezi „Valimar“ OOD (dále jen „Valimar“), společností bulharského práva, a Načalnik na Mitnica Varna (ředitel celního ředitelství města Varna, dále jen „Načalnik“), ve věci žádosti o vrácení antidumpingového cla uloženého v roce 2011 na dovozy železných nebo ocelových lan a kabelů (dále jen „předmětné výrobky“) vyrobených a vyvezených z Ruska společností Joint Stock Company Severstal-Metiz (dále jen „SSM“), dříve Open Joint Stock Company Staleprokatny Zavod.

3

Základní nařízení bylo zrušeno a nahrazeno nařízením Rady (ES) č. 1225/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. L 343, s. 51). Základní nařízení však bylo použitelné v době rozhodné z hlediska skutkového stavu v původním řízení.

4

Článek 2 odst. 8 a 9 uvedeného nařízení stanovil:

„8.   Vývozní cena je cena skutečně zaplacená nebo cena, kterou je třeba zaplatit, za výrobek prodaný za účelem vývozu ze země vývozu do Společenství.

9.   Neexistuje-li vývozní cena nebo ukáže-li se, že vývozní cena z důvodu spojení nebo dohody o vyrovnání mezi vývozcem a dovozcem nebo třetí stranou není spolehlivá, lze vývozní cenu určit početně na základě ceny, za niž byl dovezený výrobek poprvé znovu prodán nezávislému kupujícímu, nebo pokud výrobek není prodán nezávislému kupujícímu nebo není znovu prodán ve stavu, ve kterém byl dovezen, na jakémkoli jiném přiměřeném základě.

[...]“

5

Článek 11 odst. 2, 3, 9 a 10 základního nařízení stanovil:

„2.   Konečné antidumpingové opatření pozbývá platnosti pět let poté, co bylo uloženo, nebo pět let od ukončení posledního přezkumu, který se týkal antidumpingu [dumpingu] i újmy, pokud při přezkumu nebylo zjištěno, že antidumping [dumping] a újma pravděpodobně přetrvají nebo se obnoví, pokud opatření pozbude platnosti. Přezkum opatření před pozbytím platnosti zahájí Komise z vlastního podnětu nebo na žádost podanou výrobci ve Společenství nebo jejich jménem a opatření zůstávají v platnosti až do dokončení přezkumu.

Přezkum opatření před pozbytím platnosti se zahájí, jestliže žádost obsahuje dostatečné důkazy o tom, že dumping a újma pravděpodobně přetrvají nebo se obnoví, pokud opatření pozbude platnosti. Tuto pravděpodobnost lze opřít například o důkazy o pokračování dumpingu a újmy nebo o důkazy o tom, že odstranění újmy je zcela nebo zčásti výsledkem platných opatření, nebo o důkazy o tom, že okolnosti na straně vývozců nebo podmínky trhu naznačují pravděpodobnost budoucího dumpingu působícího újmu.

[...]

3.   Nutnost zachování opatření může Komise rovněž v podložených případech přezkoumat z vlastního podnětu nebo na žádost některého členského státu, nebo pokud od uložení konečného opatření uplynula přiměřená doba nejméně jednoho roku, na žádost některého vývozce nebo dovozce nebo výrobců ve Společenství, která obsahuje dostatečné důkazy o tom, že je nutné prozatímní přezkum zahájit.

Prozatímní přezkum se zahájí, jestliže žádost obsahuje dostatečné důkazy o tom, že zachování opatření na vyrovnání dumpingu už není nutné nebo že újma v případě zrušení nebo změny opatření pravděpodobně nebude přetrvávat ani se neobnoví nebo že stávající opatření nedostačují nebo již nedostačují k vyrovnání účinku dumpingu, který působí újmu.

V rámci šetření podle tohoto odstavce může Komise mimo jiné zkoumat, zda se okolnosti ohledně dumpingu a újmy podstatně změnily nebo zda stávající opatření dosahují zamýšlených účinků a odstraňuje újmu zjištěnou podle článku 3. V tomto smyslu se při konečném zjišťování přihlédne ke všem podstatným a náležitě doloženým důkazům.

[...]

9.   Při všech šetřeních týkajících se přezkumu nebo vrácení zaplaceného cla prováděných podle tohoto článku postupuje Komise v případě, že nedošlo ke změně okolností, a s patřičným ohledem na článek 2, a zejména na odstavce 11 a 12 uvedeného článku, a s ohledem na článek 17 stejným způsobem jako při šetření, které vedlo k uložení cla.

10.   Při jakémkoli šetření prováděném podle tohoto článku Komise přezkoumá spolehlivost vývozních cen v souladu s článkem 2. Pokud je však rozhodnuto o vypočtení vývozní ceny podle čl. 2 odst. 9, vypočte se bez odečtení částky zaplacených antidumpingových cel, pokud jsou předloženy nezvratné důkazy, že clo je řádně zohledněno v cenách dalšího prodeje a v pozdějších prodejních cenách ve Společenství.“

6

Bod 87 odůvodnění nařízení Rady (ES) č. 1601/2001 ze dne 2. srpna 2001 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu některých železných a ocelových lan a kabelů pocházejících z České republiky, Ruska, Thajska a Turecka a o konečném výběru uloženého prozatímního cla (Úř. věst. L 211, s. 1; Zvl. vyd. 11/38, s. 62) stanovil, že vývozní cena byla stanovena na základě cen, které za tyto výrobky skutečně byly zaplaceny, nebo měly být zaplaceny při vývozu do Společenství.

7

Komise rozhodnutím 2001/602/ES ze dne 26. července 2001 o přijetí závazků nabídnutých v souvislosti s antidumpingovým řízením ohledně dovozů některých železných a ocelových lan a kabelů pocházejících z České republiky, Korejské republiky, Malajsie, Ruska, Thajska a Turecka a o zastavení řízení ohledně dovozů z Korejské republiky a Malajsie (Úř. věst. L 211, s. 47; Zvl. vyd. 11/38, s. 38), akceptovala cenové závazky ve smyslu článku 8 základního nařízení předložené společností SSM. Podle bodu 6 odůvodnění rozhodnutí 2001/602 se společnost SSM zavázala, že bude dotyčné výrobky ve Společenství prodávat za ceny, které vylučují poškozující účinky dumpingu.

8

Podle čl. 1 odst. 3 a článku 2 nařízení č. 1601/2001 byly dotyčné výrobky vyráběné společností SSM, na které se vztahovalo antidumpingové clo se sazbou 36,1 %, od antidumpingového cla osvobozeny, jelikož je společnost SSM přímo vyvážela společnosti jednající jako dovozce ve Společenství.

9

Komisi byly na základě čl. 11 odst. 3 základního nařízení předloženy žádosti společnosti SSM a další ruské společnosti o částečný prozatímní přezkum antidumpingových opatření zavedených nařízením č. 1601/2001, omezený na dumping a týkající se období od 1. července 2003 do 30. června 2004 z důvodu, že okolnosti, na kterých byla tato opatření založena, se trvale změnily, a dále žádost o přezkum uvedených opatření před pozbytím platnosti, kterou podal Styčný výbor odvětví ocelových lan v Evropské unii na základě čl. 11 odst. 2 základního nařízení, která se týkala období od 1. července 2005 do 30. června 2006. Rada Evropské unie v návaznosti na tyto žádosti přijala nařízení č. 1297/2007.

10

Část bodů odůvodnění nařízení č. 1279/2007 týkající se dumpingu a pravděpodobnosti přetrvávání nebo obnovení dumpingu, zahrnuje zejména body odůvodnění 55 až 76, které se týkají mimo jiné určení vývozní ceny.

11

Bod 201 odůvodnění nařízení č. 1279/2007 uvádí, že cenový závazek, který vedl k vydání rozhodnutí 2001/602, je již neúčinný a musí být rozhodnutím Komise odvolán.

12

Bod 207 odůvodnění uvedeného nařízení zní:

„S ohledem na zjištění z prozatímních přezkumů, která se týkají dvou ruských společností, se pokládá za přiměřené pozměnit antidumpingové clo použitelné pro BMK na sazbu 36,2 % a pro SSM na sazbu 9,7 %.“

13

Článek 214 celního kodexu (Zákon za mitnicite) stanoví:

„1)   Vrácením cla se rozumí navrácení celé částky cla zaplacené při dovozu nebo vývozu, nebo její části.

2)   Vrácení se uskuteční, pokud je zjištěno, že v době zaplacení cla clo nebylo splatné, nebo důvod platby odpadl.“

14

Hlavním předmětem činnosti společnosti Valimar je dovoz a obchodování s ocelovými lany, kabely a podobnými výrobky z oceli, přičemž část z nich pochází z Ruska a byly vyrobeny společností SSM.

15

Společnost Valimar při dovozu předmětných výrobků vyrobených společností SSM zaplatila antidumpingové clo, jehož výše byla stanovena v souladu s nařízením č. 1279/2007.

16

Společnost Valimar podala dne 25. ledna 2011 k Teritorialno Mitničesko upravlenije Varna (územní celní ředitelství Varna) žádost o určení, že antidumpingové clo bylo zaplaceno bez právního důvodu a musí jí být vráceno, jelikož uvedené nařízení je neplatné.

17

Vzhledem k tomu, že Načalnik uvedenou žádost zamítl, podala společnost Valimar proti tomuto rozhodnutí správní odvolání k řediteli celní správy, který jej zamítl.

18

Společnost Valimar poté podala žalobu k Administrativen sad Varna (správní soud ve Varně). Vzhledem k tomu, že tato žaloba byla zamítnuta, společnost Valimar podala kasační opravný prostředek k Varchoven administrativen sad.

19

Na podporu svého kasačního opravného prostředku se společnost Valimar dovolávala neplatnosti nařízení č. 1279/2007 v rozsahu, v němž zavádí antidumpingové clo z dovozu dotyčných výrobků vyvážených společností SSM, a to z důvodu, že porušuje čl. 2 odst. 8 a čl. 11 odst. 9 a 10 základního nařízení.

20

Předkládající soud je toho názoru, že nároky společnosti Valimar jsou přípustné a zabývá se otázkou platnosti nařízení č. 1279/2007.

21

Zaprvé pochybnosti tohoto soudu se týkají možného porušení čl. 11 odst. 9 základního nařízení. V tomto ohledu uvedený soud uvádí, že ačkoliv vývozní cena dotyčných výrobků byla v rámci původního řízení stanovena na základě ceny, která byla skutečně zaplacena nebo měla být zaplacena u vývozů do Společenství v souladu s čl. 2 odst. 8 tohoto nařízení, byla tato vývozní cena v rámci přezkumů, které vedly k přijetí nařízení č. 1279/2007, stanovena podle jiné metody, spočívající ve výpočtu uvedené vývozní ceny na základě cen uplatňovaných společností SSM na její vývozy do třetích zemí, aniž změna metody byla v posledně uvedeném nařízení výslovně odůvodněna změnou okolností, jak vyžaduje čl. 11 odst. 9 základního nařízení.

22

Zadruhé si týž soud klade otázku ohledně existence právního základu pro metodu použitou při přezkumech, jelikož takový základ není výslovně stanoven ani v čl. 2 odst. 8 a 9 ani v čl. 11 odst. 9 a 10 základního nařízení.

23

Za těchto podmínek se Varchoven administrativen sad rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

24

Bulharská vláda vyjadřuje pochybnosti ohledně přípustnosti žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, a to s ohledem na judikaturu Soudního dvora vyplývající z rozsudku TWD Textilwerke Deggendorf (C‑188/92, EU:C:1994:90). Načalnik uplatňuje nepřípustnost žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.

25

Podle bulharské vlády a Načalnika z uvedené judikatury vyplývá, že pokud dotyčný nezpochybní akt před Tribunálem Evropské unie v souladu s článkem 263 SFEU, nemůže jej – pokud se ho dotčený akt dotýká bezprostředně a osobně – napadnout nepřímo, prostřednictvím žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.

26

Bulharská vláda v tomto ohledu tvrdí, že podle bodu 21 rozsudku Nachi Europe (C‑239/99, EU:C:2001:101) se nařízení zavádějící antidumpingové clo může bezprostředně a osobně dotýkat nejen vyvážejících výrobců, kteří v něm jsou uvedeni, ale rovněž dovozců, kteří jsou ve spojení s výrobci a jejichž ceny dalších prodejů dotčeného zboží jsou základem pro výpočet vývozní ceny.

27

Bulharská vláda zastává názor, že společnost Valimar vzhledem ke svému postavení výlučného obchodního zástupce společnosti SSM v Bulharsku může být považována za dovozce ve spojení se společností SSM ve smyslu judikatury citované v předchozím bodě. Na podporu této argumentace se odvolává na rozsudek ISO v. Rada (118/77, EU:C:1979:92), ve kterém Soudní dvůr rozhodl, že Import Standard Office, společnost francouzského práva, výlučný dovozce japonského výrobce, kterému bylo antidumpingové clo uloženo nařízením Rady, byla dostatečně úzce spojena s tímto výrobcem, a tudíž byla bezprostředně a osobně dotčena tímto nařízením. Bulharská vláda je toho názoru, že spor v původním řízení je podobný sporu ve věci, ve které byl vydán uvedený rozsudek, a že je tak možné považovat společnost Valimar za dostatečně úzce spojenou se společností SSM na to, aby byla bezprostředně a osobně dotčena nařízením č. 1279/2007 v rozsahu, v němž toto nařízení zavádí antidumpingové clo na dovoz předmětných výrobků.

28

Je třeba uvést, že možnost jednotlivce namítat před soudem, který se věcí zabývá, neplatnost ustanovení obsažených v unijních aktech předpokládá, že tento účastník řízení neměl právo podat proti těmto ustanovením přímou žalobu na základě článku 263 SFEU [viz rozsudky TWD Textilwerke Deggendorf (EU:C:1994:90) bod 23, a Bolton Alimentari, C‑494/09 (EU:C:2011:87, bod 22)].

29

Z téže judikatury však vyplývá, že taková přímá žaloba musí být bez jakékoliv pochybnosti přípustná (viz rozsudek Bolton Alimentari, EU:C:2011:87, bod 23). V projednávané věci poznatky předané spolu se žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce, jakož i ty, které byly uvedeny bulharskou vládou a společností Valimar v jejich ústních vyjádřeních, Soudnímu dvoru neumožňují dospět k závěru, že by taková přímá žaloba byla přípustná.

30

Nařízení zavádějící antidumpingové clo – ačkoliv mají ze své povahy a působnosti normativní charakter – se totiž mohou bezprostředně a osobně dotýkat výrobců a dovozců dotčeného výrobku, kterým jsou přičítány dumpingové praktiky, jelikož použily údaje pocházející z jejich obchodní činnosti. Obecně tomu tak je v případě výrobních a vývozních podniků, které mohou prokázat, že byly identifikovány v aktech Komise a Rady nebo byly dotčeny přípravnými šetřeními (v tomto smyslu viz rozsudek Allied Corporation a další v. Komise, 239/82 a 275/82, EU:C:1984:68, body 11 a 12).

31

Stejně tomu je v případě těch dovozců dotyčného výrobku, jejichž ceny dalších prodejů byly vzaty v úvahu pro výpočet vývozních cen, a kteří jsou v důsledku toho dotčeni závěry ohledně existence dumpingové praktiky (viz rozsudky Nashua Corporation a další v. Komise a Rada, C‑133/87 a C‑150/87, EU:C:1990:115, bod 15, jakož i Gestetner Holdings v. Rada a Komise, C‑156/87, EU:C:1990:116, bod 18).

32

Soudní dvůr rovněž rozhodl, že dovozci ve spojení s vývozci ze třetích zemí, jejichž výrobky jsou zatíženy antidumpingovým clem, mohou napadnout nařízení zavádějící uvedená cla, a to zejména v případě, kdy byla vývozní cena vypočtena na základě cen dalšího prodeje na trhu Společenství uplatňovaných těmito dovozci, a v případě, kdy bylo vlastní antidumpingové clo vypočteno na základě těchto cen dalšího prodeje (viz rozsudek Neotype Techmashexport v. Komise a Rada, C‑305/86, EU:C:1990:295, body 19 a 20).

33

Kromě toho skutečnost, že některým kategoriím hospodářských subjektů je přiznáno právo podat žalobu na neplatnost antidumpingového nařízení, nemůže bránit tomu, aby jiné subjekty rovněž mohly být osobně dotčeny takovým nařízením z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ně zvláštní a které je charakterizují ve vztahu k ostatním osobám (viz rozsudek Extramet Industrie v Rada, C 358/89, EU:C:1991:214, bod 16).

34

Společnost Valimar přitom nepatří do žádné z kategorií hospodářských subjektů identifikovaných výše, kterým Soudní dvůr přiznal právo na podání přímé žaloby proti nařízením zavádějícím antidumpingové clo. Proto nelze mít za to, že se nachází v situaci obdobné situaci podniku dotčeného ve věci, ve které byl vydán rozsudek ISO v. Rada (EU:C:1979:92).

35

Je totiž třeba uvést, že podle informací poskytnutých předkládajícím soudem společnost Valimar ve svém postavení nezávislého dovozce nebyla ve spojení se společností SSM a neúčastnila se správního řízení vedeného Komisí v rámci šetření, jehož cílem bylo stanovení antidumpingového cla. Společnost Valimar v této souvislosti při jednání uvedla, že i když do Bulharska dovážela mimo jiné výrobky společnosti SSM, nemohla být naproti tomu považována za jejího obchodního zástupce nebo za subjekt, který se společností SSM uzavřel smlouvu o výhradním obchodním zastoupení. Společnost Valimar mimoto tvrdila, že k datu zahájení přezkumu Bulharská republika ještě nebyla členským státem Unie a že nedovážela dotčené výrobky, takže nemohla být považována za subjekt mající aktivní legitimaci k podání žaloby proti nařízení č. 1279/2007 v době přijetí tohoto nařízení.

36

Jak dále vyplývá z uvedeného nařízení, ceny dalšího prodeje uplatňované společností Valimar nebyly použity pro výpočet vývozních cen společnosti SSM.

37

V důsledku toho je třeba konstatovat, že se uvedené nařízení týká společnosti Valimar nikoli z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ni zvláštní, nebo faktické situace, která ji vymezuje vzhledem ke všem ostatním osobám, ale z důvodu, že je z objektivního hlediska dovozcem dotčených výrobků stejně jako všechny ostatní hospodářské subjekty, které se skutečně nebo potenciálně nacházejí ve stejném postavení (v tomto smyslu viz rozsudek Spijker Kwasten v. Komise, 231/82, EU:C:1983:220, bod 9).

38

Za těchto podmínek je nutné konstatovat, že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce musí být prohlášena za přípustnou.

39

Podstatou předběžných otázek předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda je nařízení č. 1279/2007 platné v rozsahu, v němž zavádí antidumpingové clo na dovoz předmětných výrobků vyráběných společností SSM, a to s ohledem na čl. 2 odst. 8 a 9 a čl. 11 odst. 9 a 10 základního nařízení.

40

Pokud jde o údajné porušení čl. 11 odst. 9 základního nařízení, je zajisté pravda, jak vyplývá z tohoto ustanovení, že metoda výpočtu dumpingových rozpětí použitá při přezkumu v zásadě musí být stejná jako metoda použitá při původním šetření, které vedlo k uložení antidumpingového cla.

41

Uvedený čl. 11 odst. 9 však stanoví výjimku, která umožňuje použití jiné metody v případě, kdy došlo ke změně okolností.

42

V tomto ohledu je zaprvé třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora je třeba při výkladu ustanovení unijního práva vzít v úvahu nejen jeho znění, ale i cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí (viz zejména rozsudek Lundberg, C‑317/12, EU:C:2013:631, bod 19 a citovaná judikatura).

43

Zadruhé je třeba zdůraznit, že i když Soudní dvůr již měl příležitost uvést, že výjimka z obecného pravidla zavedeného v čl. 11 odst. 9 základního nařízení, který stanoví, že se v rámci přezkumu použije metoda totožná s metodou, která byla použita při původním šetření, musí být vykládána striktně, takový požadavek nemůže unijním orgánům umožnit, aby toto ustanovení vykládaly a uplatňovaly způsobem neslučitelným s jeho zněním a účelem (v tomto smyslu viz Dashiqiao Sanqiang Refractory Materials v. Rada a Komise, C 15/12 P, EU:C:2013:572, body 17 a 19).

44

Je pravda, že nařízení č. 1279/2007 důvody, v nichž tkví původ použití metody odlišné od metody, která byla použita při původním šetření, výslovně nekvalifikuje jako změnu okolností ve smyslu čl. 11 odst. 9 základního nařízení.

45

Nicméně je třeba nejprve třeba uvést, že z bodu 61 odůvodnění nařízení č. 1279/2007 vyplývá, že téměř všechny vývozy uskutečněné jedním ruským vývozcem do Společenství se realizovaly v režimu cenového závazku, který Komise akceptovala v srpnu roku 2001. V této souvislosti se určení vývozních cen neomezovalo pouze na zkoumání chování vývozců v minulosti, ale byl také zkoumán pravděpodobný vývoj vývozních cen v budoucnosti. Zejména byla zkoumána otázka, zda existence tohoto závazku ovlivnila výši vývozních cen natolik, že ceny pro stanovení budoucího vývoje vývozu jsou nespolehlivé.

46

Dále je třeba uvést, že v bodě 62 odůvodnění tohoto nařízení je uvedeno, že bylo zkoumáno, zda navzdory existenci cenového závazku jsou vývozní ceny účtované vývozcem odběratelům se sídlem ve Společenství spolehlivé a mohou tvořit řádnou základnu pro výpočet dumpingového rozpětí. Šetření mělo zejména ukázat, zda běžné vývozní ceny do Společenství nejsou ve vztahu k minimálním dovozním cenám uměle nastavené, a zda jsou tedy udržitelné i v budoucnosti. Šetření však ukázalo, že systém používaný ke stanovení kódových čísel výrobku pro účely přezkumu byl mnohem důmyslnější než klasifikační systém používaný v době, kdy byl v roce 2001 přijat uvedený závazek. To vedlo k závěru, že jakékoli srovnávání mezi kódovými čísly výrobku v případě minimálních dovozních cen a cenami v rámci přezkumu by nebylo spolehlivé.

47

Konečně v bodě 63 odůvodnění uvedeného nařízení je uvedeno, že bylo provedeno srovnání podle jednotlivých typů mezi vývozními cenami do Společenství a cenami účtovanými třetím zemím. Srovnání ukázalo, že vývozní ceny do třetích zemí byly v průměru podstatně nižší. Byl proto učiněn závěr, že vývozní cenu společnosti SSM do Společenství nelze v kontextu přezkumu použít ke stanovení spolehlivých vývozních cen ve smyslu čl. 2 odst. 8 základního nařízení. Vzhledem k tomu, že pro uvedené prodeje do členských států nebyly k dispozici spolehlivé vývozní ceny, byly jako zástupné hodnoty těchto vývozních cen vzaty v úvahu prodeje do jiných zemí.

48

Vzhledem k okolnostem, které byly popsány v bodech 45 až 47 tohoto rozsudku, Rada mohla v bodě 124 odůvodnění nařízení č. 1279/2007 platně konstatovat, že vývozní ceny do třetích zemí byly považovány za spolehlivější.

49

Je tudíž nutné konstatovat, že vzhledem ke změně okolností ve srovnání s původním šetřením, která vyplývá z cenových závazků, kterým byly podřízeny vývozy společnosti SSM, a dále k nespolehlivosti metody použité v původním šetření pro přezkum, dotyčné orgány tím, že se opíraly o výjimku stanovenou v čl. 11 odst. 9 základního nařízení, mohly při přezkumech použít metodu odlišnou od metody, která byla použita při původním šetření.

50

Za účelem úplného zodpovězení položených otázek je rovněž nutné ověřit, zda dotyčné orgány mohly platně založit svou analýzu na vývozních cenách společnosti SSM do třetích zemí, aby v přezkumech dospěly k relevantním závěrům. Jinými slovy, otázkou je, zda byl dodržen čl. 11 odst. 9 základního nařízení ve spojení s čl. 2 odst. 8 a 9 téhož nařízení, jelikož tyto orgány – poté, co konstatovaly, že skutečně zaplacené vývozní ceny nebyly spolehlivé z důvodu jiných okolností, než byly okolnosti stanovené tímto posledně uvedeným ustanovením – použily metodu stanovení vývozních cen, která v uvedeném ustanovení nebyla výslovně stanovena.

51

V tomto ohledu je úvodem třeba připomenout, že v oblasti společné obchodní politiky, a zejména v oblasti obchodních ochranných opatření mají unijní orgány široký prostor pro uvážení z důvodu komplexnosti hospodářské, politické a právní situace, kterou musí zkoumat. Soudní přezkum takového posouzení tak musí být omezen na ověření toho, zda byla dodržena procesní pravidla, zda byl správně zjištěn skutkový stav, který vedl k přijetí napadeného rozhodnutí, a zda nedošlo ke zjevně nesprávnému posouzení tohoto skutkového stavu nebo zneužití pravomoci (v tomto smyslu viz rozsudky Ikea Wholesale, C‑351/01, EU:C:2007:547, body 40 a 41, jakož i Rada a Komise v. Interpipe Niko Tube a Interpipe NTRP, C‑191/09 P a C‑200/09, EU:C:2012:78, bod 63).

52

Tato hlediska se uplatní zejména na posouzení, která provádějí orgány v rámci přezkumných řízení. Pokud jde o přezkum opatření před pozbytím platnosti na základě čl. 11 odst. 2 základního nařízení, jedná se v zásadě o posouzení, zda ukončení platnosti původního antidumpingového opatření pravděpodobně povede k přetrvání nebo obnovení dumpingu a újmy. Dále, pokud jde o prozatímní přezkum podle čl. 11 odst. 3 tohoto nařízení, Komise může – mimo jiné – zkoumat, zda se okolnosti týkající se dumpingu a újmy podstatně změnily nebo zda stávající opatření dosáhla zamýšlených účinků a odstraňují újmu, jež byla předtím zjištěna, a to proto, aby navrhla zrušení, změnu nebo zachování antidumpingového cla, které bylo uloženo v původním šetření.

53

V tomto ohledu je třeba uvést, že článek 11 základního nařízení ani ve svém odstavci 2, ani v odstavci 3 nestanoví konkrétní metody nebo postupy, které dotyčné orgány musí použít při provádění uvěření stanovených v tomto ustanovení.

54

Podle znění čl. 11 odst. 3 třetího pododstavce uvedeného nařízení je třeba při určování toho, zda se okolnosti ohledně dumpingu a újmy podstatně změnily, přihlédnout pouze ke „všem podstatným a náležitě doloženým důkazům“.

55

Jak uvedl generální advokát v bodě 58 svého stanoviska, přezkum, jehož provedení v tomto ohledu přísluší Komisi, jí může vést nejen k provedení zpětné analýzy vývoje situace od zavedení původního konečného opatření, aby vyhodnotila nezbytnost zachování tohoto opatření nebo jeho změny za účelem vyrovnání dumpingu, který újmu způsobil, ale rovněž k provedení prospektivní analýzy předpokládaného vývoje, a to počínaje přijetím přezkoumávaného opatření s cílem vyhodnotit pravděpodobný dopad zrušení nebo změny uvedeného opatření.

56

Rovněž je třeba připomenout, že přezkumné řízení se v zásadě liší od původního šetření, které je upraveno jinými ustanoveními základního nařízení [(v tomto smyslu viz rozsudky Europe Chemi-Con (Deutschland) v. Rada, C‑422/02 P, EU:C:2005:56, bod 49, a Hoesch Metals and Alloys, C‑373/08, EU:C:2010:68, bod 65)], neboť Soudní dvůr již konstatoval, že se některá z těchto ustanovení nepoužijí na přezkum, a to s ohledem na obecnou strukturu a cíle systému (v tomto smyslu viz rozsudek Hoesch Metals and Alloys, EU:C:2010:68, bod 77).

57

Objektivní rozdíl mezi těmito dvěma typy řízení totiž spočívá v tom, že dovozy podléhající přezkumnému řízení jsou dovozy, na něž již byla uložena konečná antidumpingová opatření a ve vztahu k nimž již bylo dostatečně prokázáno, že zrušení těchto opatření by pravděpodobně podpořilo přetrvávání nebo obnovení dumpingu a újmy. Naproti tomu, když jsou dovozy podrobeny počátečnímu šetření, je jeho předmětem právě to, aby byla určena existence, stupeň a účinek údajného dumpingu [výše uvedený rozsudek Europe Chemi-Con (Deutschland) v. Rada, bod 50].

58

V tomto ohledu je třeba uvést, že čl. 11 odst. 9 základního nařízení vyžaduje pouze to, aby Komise vzala při přezkumu v úvahu ustanovení článku 2 uvedeného nařízení, aniž by přímo odkazoval na odstavce 8 a 9 tohoto ustanovení, na rozdíl výslovného odkazu na čl. 2 odst. 11 a 12.

59

Je zajisté pravda, že existence cenového závazku není výslovně uvedena v čl. 2 odst. 9 tohoto nařízení mezi okolnostmi, které mohou odůvodnit použití jiné metody, než je metoda stanovená v čl. 2 odst. 8. Nicméně tyto okolnosti nejsou vyjmenovány taxativně a rovněž konstatování, že vývozní ceny do Společenství nejsou spolehlivé z důvodu uvedeného závazku, odůvodňuje použití jiné metody, pokud jsou ceny vypočteny na „přiměřeném základě“.

60

V tomto kontextu je nutné konstatovat, že za takových okolností, jako jsou okolnosti ve věci v původním řízení, Rada nerozhodla nepřiměřeně nebo nedůvodně, když se rozhodla použít vývozní ceny do třetích zemí uplatňované společností SSM jako ukazatel vývozních cen do Společenství, které by společnost SSM uplatňovala v případě neexistence cenového závazku.

61

Vzhledem ke všem výše uvedeným úvahám je třeba konstatovat, že přezkum položených otázek neodhalil nic, čím by mohla být dotčena platnost nařízení č. 1279/2007.

62

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:

Přezkum položených otázek neodhalil nic, čím by mohla být dotčena platnost nařízení Rady (ES) č. 1279/2007 ze dne 30. října 2007, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo na některá železná nebo ocelová lana a kabely pocházející z Ruské federace a zrušují antidumpingová opatření na dovoz některých železných nebo ocelových lan a kabelů pocházejících z Thajska a Turecka.