1

Evropská komise se kasačním opravným prostředkem domáhá zrušení usnesení předsedy Tribunálu Evropské unie ze dne 15. května 2013, Německo v. Komise (T‑198/12 R, dále jen „napadené usnesení“), kterým jí Tribunál nařizuje povolit zachování vnitrostátních předpisů oznámených Spolkovou republikou Německo týkajících se mezních hodnot pro antimon, arsen, baryum, olovo a rtuť přítomné v hračkách (dále jen „vnitrostátní předpisy“) až do vydání rozhodnutí Tribunálu v hlavním řízení o žalobě, která mu byla předložena a která směřuje ke zrušení rozhodnutí Komise C(2012) 1348 final ze dne 1. března 2012 (dále jen „sporné rozhodnutí“) o žádosti o zachování uvedených vnitrostátních předpisů.

2

Bod 2 napadeného usnesení popisuje sporné rozhodnutí takto:

„[Sporným] rozhodnutím Evropská komise vyhověla, ohledně nitrosaminů a nitrosovatelných látek, žádosti německé vlády, podané na základě čl. 114 odst. 4 SFEU, o povolení zachovat vnitrostátní předpisy týkající se mezních hodnot pro výše uvedené těžké kovy. Pokud jde o mezní hodnoty pro olovo, baryum, arsen, antimon a rtuť, antimon, které odpovídají hodnotám stanoveným směrnicí Rady 88/378/EHS ze dne 3. května 1988 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se bezpečnosti hraček (Úř. věst. L 187, s. 1) (dále jen ‚původní směrnice o hračkách‘), Komise v podstatě žádost německé vlády zamítla a rozhodla, že do budoucna platí mezní hodnoty stanovené směrnicí 2009/48 (dále jen ‚nová směrnice o hračkách‘).“

3

Právní rámec je v bodech 3 až 12 napadeného usnesení vymezen takto:

„Primární právo

4

Skutečnosti předcházející sporu byly uvedeny v bodech 13 až 15 napadeného usnesení následovně:

5

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 14. května 2012 podala Spolková republika Německo žalobu směřující ke zrušení sporného rozhodnutí v rozsahu, v němž Komise jeho prostřednictvím zamítla její žádost o povolení ponechat si vnitrostátní předpisy týkající se mezních hodnot pro antimon, arsen, jakož i rtuť, a u barya a olova jí vyhověla pouze do 21. července 2013.

6

Samostatným podáním došlým kanceláři Tribunálu 13. února 2013 podal uvedený členský stát návrh na předběžné opatření, v němž v podstatě navrhuje, aby předseda Tribunálu:

7

Ve vyjádřeních k návrhu na nařízení předběžných opatření došlých kanceláři Tribunálu dne 28. února 2013 Komise navrhuje, aby předseda Tribunálu:

8

Uvedený členský stát na vyjádření Komise odpověděl vyjádřením ze dne 14. března 2013. Komise zaujala konečné postavení vyjádřením ze dne 27. března 2013.

9

Předseda Tribunálu v bodech 20 až 23 napadeného usnesení připomněl, že soudce rozhodující o předběžném opatření může nařídit odklad vykonatelnosti napadeného aktu a nařídit jiná předběžná opatření, pokud bylo prokázáno, že jejich nařízení je prima facie odůvodněno skutkově i právně (fumus boni juris) a je naléhavé v tom smyslu, že k zabránění vážné a nenapravitelné újmy na zájmech navrhovatele je nezbytné, aby byla nařízena a nabyla účinnosti před rozhodnutím v hlavní věci. Uvedl, že soudce rozhodující o návrhu na předběžné opatření musí v případě nezbytnosti zvážit proti sobě stojící dotčené zájmy a že v rámci tohoto celkového přezkumu disponuje uvedený soudce širokou posuzovací pravomocí a může podle svého uvážení s ohledem na zvláštnosti daného případu určit způsob, jakým budou tyto různé podmínky ověřeny, a rovněž pořadí kroků v rámci takového přezkumu, neboť mu žádný právní předpis neukládá předem stanovené schéma rozboru pro posouzení nezbytnosti rozhodnutí o předběžném opatření. Předseda Tribunálu měl za to, že disponuje všemi informacemi nezbytnými pro rozhodnutí o projednávaném návrhu a že neexistuje žádný důvod k ústnímu jednání, a nejprve přezkoumal přípustnost návrhu na předběžné opatření.

10

V bodech 24 až 39 napadeného usnesení předseda Tribunálu přezkoumal argument Komise, podle kterého měl být návrh na předběžné opatření nepřípustný, jelikož Spolková republika Německo neměla právní zájem na jeho podání a ve skutečnosti se snažila dosáhnout odkladu výkonu zamítavého rozhodnutí, což je v rámci řízení o předběžném opatření v zásadě nepřijatelné.

11

Předseda Tribunálu připustil, že návrh na předběžné opatření, který usiluje pouze o odklad výkonu záporného rozhodnutí, je v zásadě nepřípustný, jelikož požadovaný odklad nemůže sám o sobě změnit právní situaci navrhovatele, a v bodě 28 napadeného usnesení uvedl, že v projednávané věci není návrh uvedeného členského státu návrhem na odklad výkonu ve smyslu článku 278 SFEU, ale spíše žádostí o přijetí předběžného opatření ve smyslu článku 279 SFEU. Zejména s odkazem na bod 41 usnesení místopředsedy Soudního dvora ze dne 7. března 2013, EDF v. Komise (C‑551/12 P(R)), konstatoval, že ani článek 279 SFEU, ani článek 104 jednacího řádu, a dokonce ani článek 47 Listiny neumožňují prohlásit takový návrh za nepřípustný pouze proto, že žaloba, se kterou je spojen, směřuje ke zrušení záporného rozhodnutí.

12

V bodech 30 až 38 napadeného usnesení předseda Tribunálu rozhodl, že okolnosti projednávané věci hovoří zejména ve prospěch přípustnosti předběžného opatření požadovaného Spolkovou republikou Německo. Uvedl, že posledně uvedený stát logicky mohl požadovat zachování mezních hodnot stanovených vnitrostátními předpisy po dni 20. července 2013 pouze prostřednictvím předběžného opatření nařízeného na základě článku 279 SFEU. V rozsahu, v němž Komise tvrdila, že požadované předběžné opatření ohrožuje institucionální rovnováhu a překračuje rámec pravomoci soudce rozhodujícího ve věci samé, předseda Tribunálu uvedl, že v oblasti předběžných opatření disponuje soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních pravomocemi, jejichž účinky vůči dotčeným unijním orgánům přesahují účinky zrušujícího rozsudku, za podmínky, že se uvedená předběžná opatření vztahují jen na dobu hlavního řízení, nepředjímají rozhodnutí ve věci samé a nenarušují jeho užitečný účinek. Rozhodl, že uvedené podmínky byly v projednávaném případě splněny, a měl za to, že v každém případě by požadované předběžné opatření zůstalo v rámci opatření, která by Komise se vší pravděpodobností byla povinna přijmout na základě případného zrušujícího rozsudku.

13

V bodě 39 napadeného usnesení předseda Tribunálu konstatoval, že návrh na předběžné opatření musí být prohlášen za přípustný, ale pouze pokud jde o podpůrné návrhové žádání, jelikož z ustanovení čl. 114 odst. 4 ve spojení s článkem 6 SFEU vyplývá, že pouze Komise je příslušná povolit žádosti o zachování podané členskými státy, zatímco soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních v zásadě není oprávněn ukládat dotčenému orgánu, aby určitá opatření přijal nebo nepřijal.

14

Zadruhé v bodech 40 až 67 napadeného usnesení předseda Tribunálu přezkoumal podmínku týkající se fumus boni juris. Především uvedl, že tato podmínka je splněna, jestliže se alespoň jeden žalobní důvod uplatněný žalobcem na podporu jeho žaloby jeví prima facie relevantní a v každém případě nikoli neopodstatněný. V tomto ohledu měl za to, že stačí, aby uvedený žalobní důvod vznášel složité a citlivé otázky, které prima facie nelze zamítnout jako irelevantní, ale vyžadují důkladný přezkum, který je vyhrazen soudu příslušnému k rozhodování ve věci samé, nebo aby z tvrzení uvedených účastníky řízení vyplývalo, že v rámci hlavního řízení existuje významný právní spor, jehož řešení není bez dalšího zřejmé.

15

Pokud jde o povolení, udělené do 21. července 2013, zachovat mezní hodnoty pro olovo a baryum, předseda Tribunálu v bodech 41 a 42 napadeného usnesení uvedl, že podle Spolkové republiky Německo sporné rozhodnutí porušuje článek 114 SFEU v rozsahu, v němž Komise schválení oznámených vnitrostátních předpisů týkajících se mezních hodnot pro olovo a baryum omezila lhůtou, která uplyne nejpozději 21. července 2013, ačkoli ani znění odstavce 6 uvedeného článku, ani jeho struktura neumožňují Komisi časově omezit rozhodnutí o zachování vnitrostátních předpisů. Rovněž v podstatě uvedl, v bodech 43 a 44 téhož usnesení, že podle Komise povolení zachovat v platnosti přísnější vnitrostátní předpisy představuje odchylku od harmonizačních opatření a že se v projednávaném případě zdá logické omezit povolení časově, protože toto mírnější řešení bylo jediným způsobem, jak zohlednit legitimní obavy dotčeného členského státu a zároveň zaručit, že se jednotná pravidla uplatní v každém okamžiku na dotčené látky přítomné v hračkách uváděných na vnitřní trh, při co nejmenším narušení jeho fungování.

16

Předseda Tribunálu v podstatě v bodech 45 a 46 napadeného usnesení uvedl, že sama Komise měla ve sporném rozhodnutí za to, že mezní hodnoty stanovené ve vnitrostátních předpisech pro olovo a baryum byly opodstatněné ze závažných důvodů ochrany lidského zdraví, jelikož chránily lidské zdraví lépe než hodnoty stanovené v nové směrnici o hračkách a také byly slučitelné s vnitřním trhem, takže bylo třeba je připustit, „pokud budou časově omezena“. Z toho v bodě 47 téhož usnesení vyvodil, že Komise potvrdila, že všechny podmínky použití čl. 114 odst. 4 a odst. 6 SFEU byly splněny u olova a barya, a v bodech 48 až 50 uvedeného usnesení dodal, že není jisté, že revize hodnot stanovených novou směrnicí o hračkách pro uvedené látky skončí do 21. července 2013, což je konečné datum stanovené ve sporném rozhodnutí pro zachování vnitrostátních předpisů. Předseda Tribunálu z toho v bodě 51 napadeného usnesení vyvodil, že argumenty Spolkové republiky Německo zpochybňující časové omezení mezních hodnot pro olovo a baryum jsou velmi závažné povahy a vznášejí otázku, která prima facie vyžaduje důkladný přezkum, který je v pravomoci soudu rozhodujícího ve věci samé, takže návrh na předběžné opatření splňuje podmínku fumus boni juris.

17

K odmítnutí schválit mezní hodnoty použitelné pro antimon, arsen a rtuť předseda Tribunálu v bodě 53 napadeného usnesení uvedl, že podle Spolkové republiky Německo sporné rozhodnutí porušuje čl. 114 odst. 4 a 6 SFEU, neboť Komise vytkla danému členskému státu, že neprokázal, že mezní hodnoty migrace stanovené novou směrnicí o hračkách nenabízí vhodnou úroveň ochrany, nebo že pravděpodobně mají nepříznivé účinky na zdraví. Poznamenal, že taková argumentace spočívá v tvrzení, že členský stát musí pouze prokázat, že jeho vnitrostátní pravidla zajišťují vyšší úroveň ochrany veřejného zdraví než harmonizační opatření unijního práva a že nepřekračují meze toho, co je nezbytné k dosažení uvedeného cíle. V bodech 54 a 55 téhož usnesení uvedl, že uvedený členský stát splnil všechny povinnosti týkající se dokazování, jelikož prokázal, na základě vlastních výpočtů, že mezní hodnoty stanovené vnitrostátními předpisy a vyjádřené prostřednictvím biologické dostupnosti, které jsou totožné s mezními hodnotami stanovenými původní směrnicí o hračkách, jsou pro uvedené tři látky nižší, a zajišťují tedy vyšší úroveň ochrany lidského zdraví než mezní hodnoty migrace vyplývající z nové směrnice o hračkách, a to bez ohledu na konzistenci materiálu hračky.

18

Předseda Tribunálu v bodech 56 až 59 napadeného usnesení připomněl argumenty Komise směřující k prokázání, že podle jejích výpočtů jsou hodnoty migrace vyplývající z vnitrostátních předpisů pro tekuté a suché materiály zřetelně vyšší než hodnoty nové směrnice o hračkách a jsou nižší pouze pro „seškrábnuté“ materiály, které jsou však obecně těžko dostupné právě proto, že musí být nejdříve seškrábnuty. Poznamenal, že Komise v podstatě Spolkové republice Německo vytýká, že neprovedla výpočet denní biologické dostupnosti dosažené v praxi pro tři druhy konzistence materiálu, kterými se nová směrnice o hračkách zabývá odděleně, na základě jediných hodnot stanovených v původní směrnici o hračkách, zatímco uvedený členský stát takovou denní biologickou dostupnost vypočítal pro hodnoty migrace stanovené v nové směrnici o hračkách a následně provedl srovnání mezi těmito různými biologickými dostupnostmi, přičemž použil hodnoty biologické dostupnosti, které nejsou srovnatelné.

19

V bodech 60 a 61 napadeného usnesení předseda Tribunálu uvedl, že spor mezi Spolkovou republikou Německo a Komisí ve věci „správných“ mezních hodnot pro antimon, arsen a rtuť přítomné v hračkách vyvstává vysoce technická otázka zejména ohledně přepočtu mezních hodnot migrace a biologické dostupnosti, jelikož daný členský stát zpochybňuje relevanci „mezních hodnot biologické dostupnosti, které lze v praxi dosáhnout“ stanovených Komisí. V bodě 62 téhož usnesení poznamenal, že Komise sama uznala, že hodnoty stanovené vnitrostátními předpisy pro seškrábnutý materiál jsou nižší než hodnoty stanovené novou směrnicí o hračkách, ale že Komise nevysvětlila v tomto ohledu relevanci svého tvrzení, podle kterého je seškrábnutý materiál dítěti obtížně dostupný, jelikož musí být nejdříve seškrábnut. Rovněž měl v bodě 63 napadeného usnesení za to, že Komise neopodstatněně kritizuje metodu použitou uvedeným členským státem na podporu jeho argumentace, jelikož ona sama ji používala po dobu 30 let, a to i ve sporném rozhodnutí, za účelem dočasného povolení hodnot týkajících se barya a olova.

20

V bodě 65 napadeného usnesení předseda Tribunálu rozhodl, že argumenty uvedené Spolkovou republikou Německo ve věci zamítnutí schválení mezních hodnot platných pro antimon, arsen a rtuť vznášejí složité otázky, které nelze prima facie zamítnout jako neopodstatněné, a v bodě 66 téhož usnesení měl za to, že v projednávaném případě není důvod se domnívat, že by byly vnitrostátní předpisy týkající se antimonu, arsenu a rtuti v rozporu s vnitřním trhem. V bodě 67 napadeného usnesení tedy rozhodl, že podmínka fumus boni juris byla splněna, pokud jde o zamítnutí schválení mezních hodnot platných pro antimon, arsen a rtuť.

21

Zatřetí předseda Tribunálu v bodech 68 až 79 napadeného usnesení přezkoumal podmínku naléhavosti. V bodě 68 připomněl, že účelem řízení o předběžném opatření je zaručit plnou účinnost budoucího konečného rozhodnutí a že je nutno naléhavost návrhu na předběžné opatření posuzovat ve vztahu k nezbytnosti předběžně rozhodnout, aby bylo zabráněno tomu, že účastníku řízení, který navrhuje předběžné opatření, bude způsobena závažná a nenapravitelná újma, přičemž je na daném účastníku řízení, aby prokázal, že její vznik je s dostatečnou mírou pravděpodobnosti předvídatelný. V bodech 69 a 70 uvedl, že Spolková republika Německo tvrdí, že hrozí, že počínaje dnem 20. července 2013 utrpí újmu, což je závažné tvrzení, protože zdraví je samo o sobě obzvláště důležitá hodnota a protože jakmile k újmě dojde, bude nenapravitelná, neboť poškození zdraví nelze zpětně napravit. V tomto ohledu Komise v podstatě tvrdí, že i kdyby mezní hodnoty původní směrnice o hračkách vedly k vyšší úrovni ochrany, neznamená to, že ustanovení nové směrnice o hračkách způsobí od 20. července 2013 závažnou a nenapravitelnou škodu.

22

V bodech 71 až 74 napadeného usnesení měl předseda Tribunálu za to, že posouzení pravděpodobnosti, zda v projednávaném případě může dojít k závažné a nenapravitelné újmě údajně plynoucí z rizik dotýkajících se lidského zdraví, musí být provedeno s ohledem na zásadu předběžné opatrnosti, a že existence fumus boni juris je v kontextu projednávané věci pro toto posouzení relevantní. Ohledně hodnot použitelných pro baryum a olovo v bodě 75 téhož usnesení uvedl, že podle samotné Komise byly vnitrostátní předpisy odůvodněny vážnými potřebami ochrany zdraví, jelikož v tomto ohledu zajišťují lepší ochranu, než zajišťuje nová směrnice o hračkách. V bodech 76 a 77 uvedeného usnesení předseda Tribunálu poznamenal, že odepření této vyšší úrovně ochrany, pokud jde o vystavení dětí těžkým kovům, musí být považováno za závažnou a nenapravitelnou újmu, a výslovně odmítl argument, podle kterého nová směrnice o hračkách zajišťuje dostatečnou úroveň ochrany, s tím, že takový argument neodpovídá „renacionalizaci“ politiky ochrany zdraví, což je zásada uznaná v čl. 114 odst. 4 SFEU.

23

Ohledně hodnot použitelných na antimon, arsen a rtuť předseda Tribunálu v bodě 78 napadeného usnesení rozhodl, že nic neumožňuje vyloučit, že soud rozhodující ve věci samé po důkladném přezkumu odpoví na složité otázky, které Spolková republika Německo vznesla v této věci, v tom smyslu, že vnitrostátní předpisy platné pro antimon, arsen a rtuť zajišťují – pokud jde o tyto látky – vyšší úroveň ochrany než úrovně zavedené novou směrnicí o hračkách, takže děti by byly vystaveny riziku závažné a nenapravitelné újmy na zdraví, pokud by tato úroveň ochrany byla odmítnuta. V bodě 79 téhož usnesení rozhodl, že daný členský stát prokázal, že podmínka naléhavosti byla v projednávaném případě splněna.

24

Konečně, ohledně zvážení zájmů předseda Tribunálu v bodech 80 až 83 napadeného usnesení rozhodl, že zájem Komise na zamítnutí návrhu na předběžné opatření za účelem ochrany soudržnosti vnitřního trhu musí ustoupit zájmu Spolkové republiky Německo na tom, aby bylo povoleno zachování vnitrostátních předpisů za účelem zajištění nejvyšší možné ochrany zdraví dětí, a platí o to více, že požadované předběžné opatření by pouze zachovalo právní situaci panující již od roku 1988 a pouze na omezenou dobu.

25

Na základě všech výše uvedených důvodů rozhodl předseda Tribunálu o vydání předběžného opatření podpůrně požadovaného uvedeným členským státem. V tomto ohledu bod 1 výroku napadeného usnesení zní takto:

„Evropská komise povolí zachování vnitrostátních předpisů oznámených Spolkovou republikou Německo týkajících se mezních hodnot pro antimon, arsen, baryum, olovo a rtuť přítomné v hračkách, až do vydání rozhodnutí Tribunálu v hlavním řízení.“

26

Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:

podpůrně,

27

Spolková republika Německo navrhuje, aby Soudní dvůr:

28

Na podporu svého kasačního opravného prostředku Komise uplatňuje pět důvodů vycházejících z:

29

Je třeba přezkoumat společně a nejdříve první a čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku.

30

Prvním důvodem kasačního opravného prostředku Komise tvrdí, že předseda Tribunálu nesprávně uplatnil důkazní břemeno, které nese členský stát žádající na základě čl. 114 odst. 4 SFEU o povolení zachovat ustanovení odchylující se od harmonizační směrnice, přičemž tento stát musí prokázat, že dané ustanovení zajišťuje vyšší úroveň ochrany zdraví, než jaká je zajištěna ustanoveními takové směrnice. V projednávaném případě je takové rozložení důkazního břemene nezbytné tím spíše, že hodnoty původní směrnice o hračkách byly nahrazeny hodnotami nové směrnice o hračkách, když se unijní zákonodárce při plné znalosti věci a v souladu s povinností vycházet z vysoké úrovně ochrany s ohledem zejména na nový vývoj založený na vědeckých poznatcích, kterou má na základě čl. 114 odst. 3 SFEU, rozhodl nahradit novými hodnotami původní hodnoty, které si Spolková republika Německo přeje zachovat.

31

Komise tvrdí, že předseda Tribunálu v napadeném usnesení nezohlednil uvedené zvláštnosti postupu stanoveného v čl. 114 odst. 4 SFEU, zejména když v rámci analýzy fumus boni juris, a zejména v bodech 61 a 64 téhož usnesení uvedl, že důvody směřující ke zrušení vznesené před Tribunálem Spolkovou republikou Německo nejsou prima facie irelevantní. Rovněž stran podmínky naléhavosti, pokud jde o antimon, arsen a rtuť, měl soudce rozhodující o předběžném opatření v bodech 78 a 79 téhož usnesení za to, že skutečnost, že „nic totiž neumožňuje vyloučit“ závěr, podle kterého vnitrostátní předpisy zajišťují vyšší úroveň ochrany zdraví, postačuje k tomu, aby požadované opatření bylo přijato. Toto nesprávné obrácení důkazního břemene jasně vyplývá zejména z bodu 76 uvedeného usnesení, v němž předseda Tribunálu odkazuje na „renacionalizaci“ politiky ochrany zdraví na základě čl. 114 odst. 4 SFEU. Toto nesprávné právní posouzení mělo následky pro posouzení fumus boni juris, naléhavosti, jakož i zvážení zájmů, a rovněž vedlo soudce rozhodujícího o předběžném opatření k tomu, že nezohlednil meze své přezkumné pravomoci.

32

Ohledně fumus boni juris Komise tvrdí, že předseda Tribunálu v napadeném usnesení pominul specifický vztah mezi pravidlem a odchylkou, který je vlastní postupu stanovenému v čl. 114 odst. 4 SFEU, když na tento postup uplatnil tatáž pravidla týkající se důkazního břemene, jako jsou pravidla použitelná v jiných kontextech, zejména v oblasti hospodářské soutěže. Řešení zvolené soudcem rozhodujícím o předběžném opatření by tak nutilo Komisi k přijetí nových hodnot vědomě se odchylujíc od nejnovějších vědeckých poznatků, což by poškodilo institucionální rovnováhu mezi posledně uvedeným a unijním zákonodárcem.

33

Bez ohledu na otázku, zda vnitrostátní předpisy zajišťují vyšší ochranu než ustanovení nové směrnice o hračkách, což Komise zpochybňuje, posledně uvedená tvrdí ohledně naléhavosti, že otázkou je, v jakém rozsahu tato ustanovení nejen stanoví nižší úroveň ochrany, než je úroveň ochrany zajištěná takovými ustanoveními, ale především závažně a nenapravitelně ohrožují zdraví dětí. Uvádí, že podle judikatury přísluší účastníku řízení, který požaduje nařízení předběžného opatření, prokázat, že nelze čekat na výsledek řízení ve věci samé, aby neutrpěl závažnou a nenapravitelnou újmu. Mimoto Spolková republika Německo v dopise ze dne 2. března 2011 zaslaném Komisi, který uvádí důvody její žádosti o výjimku podané dne 18. ledna 2011 (dále jen „dopis ze dne 2. března 2011“), výslovně uznala, že hodnoty stanovené novou směrnicí o hračkách pro antimon a rtuť nepřekračují celkové přípustné denní množství absorpce, což bylo ostatně potvrzeno stanoviskem Německého spolkového úřadu pro hodnocení rizik ze dne 12. ledna 2011.

34

Konečně, Komise uvádí, že má širokou posuzovací pravomoc, pokud jde o komplexní vědecká posouzení, a tvrdí, že soudní přezkum provedený v projednávaném případě značně přesahuje tento rámec. Podle ní předseda Tribunálu překročil své pravomoci soudce rozhodujícího o předběžném opatření, když výslovně rozhodl, že nová směrnice o hračkách je částečně protiprávní.

35

V rámci čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku Komise vytýká soudci rozhodujícímu o předběžném opatření skutečnost, že napadené usnesení nijak nerozlišuje mezi různými materiály hraček. Tvrdí, že i za předpokladu, že by argumentace předsedy Tribunálu byla správná, mělo uvedené usnesení vyhovět žádosti o zachování vnitrostátních předpisů pouze u seškrábnutého materiálu, protože jak prokázala, nová směrnice o hračkách je mnohem přísnější, pokud jde o tekuté a suché materiály.

36

Ač nezohlednilo uvedené prokázání, založené na nejnovějších vědeckých poznatcích, v souladu s požadavky čl. 114 odst. 3 SFEU, ukládá napadené usnesení Komisi povinnost, pokud jde o antimon, arsen, olovo a rtuť v tekutých a suchých materiálech hraček, povolit mezní hodnoty, které zjevně méně chrání zdraví dětí než hodnoty stanovené novou směrnicí o hračkách.

37

Pokud jde o seškrábnutý materiál, jsou sice mezní hodnoty migrace plynoucí z mezních hodnot biologické dostupnosti stanovených vnitrostátními předpisy nižší než hodnoty nové směrnice o hračkách, ale s ohledem na nejnovější vědecké poznatky není zachování uvedených vnitrostátních hodnot nezbytné, protože zdraví dětí je u antimonu a rtuti chráněno stejně účinně novými hodnotami, jak Spolková republika Německo v dopise ze dne 2. března 2011 sama uznala. Komise podpůrně vyzývá Soudní dvůr, aby v případě, že tento argument nepřijme, zrušil napadené usnesení, pokud jde o tekuté a suché materiály.

38

V odpovědi na první důvod kasačního opravného prostředku Spolková republika Německo úvodem tvrdí, že tento důvod je nepřípustný, neboť Komise ve skutečnosti zpochybňuje posouzení skutkového stavu provedená předsedou Tribunálu. V každém případě posledně uvedený neobrátil důkazní břemeno, ale omezil se na úvahu, že argumenty uplatněné daným členským státem na podporu jeho návrhu na předběžné opatření byly pravděpodobné a soudržné. Napadené usnesení tedy nepředjímalo rozhodnutí ve věci samé. V rozsahu, v němž Komise zpochybňuje pravomoc soudce rozhodujícího o předběžném opatření přijmout předběžné opatření, jako je opatření přijaté v bodě 1 výroku téhož usnesení, uvedený členský stát tvrdí, že pouze opakuje argumenty již vznesené v prvním stupni, a že rovněž z toho důvodu musí být tato část její argumentace zamítnuta jako nepřípustná.

39

Ohledně čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku Spolková republika Německo znovu namítá nepřípustnost argumentů uplatněných Komisí na podporu tohoto důvodu, protože posledně uvedená ve skutečnosti zpochybnila posouzení skutkového stavu provedená předsedou Tribunálu. Navíc v podstatě tvrdí, že Komise se dopustila pochybení v metodě použité pro účely výpočtu, zejména v rozsahu, v němž k tomu účelu použila mezní hodnoty migrace stanovené v normě EN 71-3. Tato pochybení ji vedla k provedení nepřesného srovnání úrovně ochrany zdraví zajištěné vnitrostátními předpisy a úrovně ochrany zdraví zajištěné ustanoveními nové směrnice o hračkách.

40

Článek 104 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu stanoví, že návrh na předběžné opatření musí označit „předmět sporu, okolnosti, které dokládají naléhavost, jakož i skutkové i právní důvody, které prima facie odůvodňují nařízení navrhovaného předběžného opatření“. Soudce rozhodující o návrhu na předběžná opatření tudíž může rozhodnout o odkladu vykonatelnosti aktu nebo jiném předběžném opatření, pokud bylo prokázáno, že jejich nařízení je prima facie odůvodněno skutkově i právně (fumus boni juris) a je naléhavé v tom smyslu, že k zabránění vážné a nenapravitelné újmy na zájmech navrhovatele je nezbytné, aby byla nařízena a nabyla účinnosti před rozhodnutím v hlavní věci. Tyto podmínky jsou kumulativní, takže návrh na předběžné opatření musí být zamítnut, pokud jedna z nich není splněna [usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 14. října 1996, SCK a FNK v. Komise, C-268/96 P(R), Recueil, s. I-4971, bod 30]. Soudce rozhodující o návrhu na předběžné opatření musí rovněž v případě nezbytnosti zvážit proti sobě stojící dotčené zájmy (usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 23. února 2001, Rakousko v. Rada, C-445/00 R, Recueil, s. I-1461, bod 73).

41

Především je třeba připomenout, že podmínka fumus boni juris je splněna, pokud ve fázi řízení o předběžném opatření existuje zásadní spor, jehož řešení není bez dalšího jasné, takže žaloba není prima facie značně neopodstatněná (v tomto smyslu viz usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 13. června 1989, Publishers Association v. Komise, 56/89 R, Recueil, s. 1693, bod 31, a ze dne 8. května 2003, Komise v. Artegodan a další, C-39/03 P-R, Recueil, s. I-4485, bod 40). Vzhledem k tomu, že účelem řízení o předběžném opatření je zaručit plnou účinnost budoucího konečného rozhodnutí, aby bylo zabráněno mezeře v právní ochraně zajišťované Soudním dvorem, musí se soudce rozhodující o předběžném opatření omezit na posouzení prima facie opodstatněnosti důvodů uplatněných v rámci sporu ve věci samé za účelem prokázání, zda existuje dostatečně vysoká pravděpodobnost úspěchu žaloby.

42

V rozsahu, v němž Komise v projednávané věci tvrdí, že předseda Tribunálu nesprávně uplatnil důkazní břemeno, které nese členský stát žádající na základě čl. 114 odst. 4 SFEU o povolení zachovat ustanovení odchylující se od harmonizační směrnice, přičemž tento stát musí podle Komise prokázat, že dané ustanovení zajišťuje vyšší úroveň ochrany zdraví, než jaká je zajištěna ustanoveními dotčené harmonizační směrnice, je třeba konstatovat, že se mýlí, pokud jde o povahu posouzení, které má být provedeno soudcem rozhodujícím o předběžném opatření, bez ohledu na oblast dotčenou ve věci, o které rozhoduje Tribunál.

43

Specifický kontext řízení stanoveného v čl. 114 odst. 4 SFEU a zejména skutečnost, že přísluší členskému státu, aby prokázal, že požadovaná odchylka od ustanovení harmonizační směrnice je odůvodněná, jakož i prostor pro posouzení, kterým v tomto ohledu disponuje Komise, jsou relevantní pro účely přezkumu fumus boni juris. Nicméně tato relevance pouze znamená, že při ověřování, zda členský stát navrhující nařízení předběžného opatření uvedl důvody, které mohou prima facie prokázat existenci protiprávního jednání ze strany Komise, a tudíž existenci fumus boni juris, musí soud rozhodující o předběžném opatření zohlednit skutečnost, že přísluší členskému státu, aby ve stadiu správního řízení prokázal, že podmínky vyžadované pro udělení výjimky byly splněny. Tato relevance naopak neznamená, že by byl členský stát ve fázi řízení o předběžném opatření povinen prokázat splnění těchto podmínek s konečnou platností. Pokud by totiž soud rozhodující o předběžném opatření musel zaujmout postoj k posledně uvedené otázce, rozhodoval by nezbytně o opodstatněnosti žaloby ve věci samé podané dotčeným členským státem, čímž by překročil meze své pravomoci.

44

Z toho plyne, že předseda Tribunálu se nedopustil nesprávného právního posouzení a zejména neobrátil důkazní břemeno, když v napadeném usnesení, zejména v jeho bodech 61 a 65, rozhodl, že žalobní důvody směřující ke zrušení vznesené Spolkovou republikou Německo před Tribunálem nebyly „prima facie“ irelevantní.

45

Ohledně argumentace Komise, podle které jí napadené usnesení nutí k přijetí nových ustanovení na základě jiných informací, než jsou nejnovější vědecké poznatky, a tedy k porušení povinnosti, která jí přísluší na základě čl. 114 odst. 3 SFEU, podle které musí „vycházet z vysoké úrovně ochrany a přihlédn[out] přitom zejména k novému vývoji založenému na vědeckých poznatcích“, je třeba uvést, že předseda Tribunálu měl v bodech 41 až 52 napadeného usnesení ohledně olova a barya a v bodech 53 až 67 ohledně antimonu, arsenu a rtuti za to, že Spolková republika Německo předložila argumenty, které mohly prokázat, že její žalobní důvody ve věci samé směřující k podpoře opačné teze, než kterou hájí Komise, nebyly neopodstatněné. V kontextu tohoto kasačního opravného prostředku týkajícího se řízení o předběžném opatření lze vytýkat soudci rozhodujícímu o předběžném opatření, že porušil uvedené ustanovení, pouze pokud účastník řízení, který toto porušení tvrdí, prokáže, že uvedený závěr se zdá zjevně nesprávný.

46

Je třeba v tomto ohledu konstatovat, jak Spolková republika Německo podrobně uvedla v odpovědi na kasační opravný prostředek, že její argumenty ve věci samé se v podstatě zakládají na údajně vyšší úrovni ochrany zdraví dětí, kterou poskytují mezní hodnoty biologické dostupnosti stanovené v jejích vnitrostátních předpisech než hodnoty dosažené na základě mezních hodnot migrace stanovených novou směrnicí o hračkách.

47

Uvedený členský stát zejména zdůrazňuje, že ačkoli mezní hodnoty biologické dostupnosti v mikrogramech škodlivé látky absorbované za den, tedy celkové přípustné denní množství absorpce, stanovené vnitrostátními předpisy, jsou totožné s hodnotami stanovenými původní směrnicí o hračkách, mezní hodnoty migrace pro materiály hraček, které norma EN 71-3 vyvodila z posledně uvedené směrnice, nebyly provedeny do uvedených ustanovení. Podle uvedeného členského státu Komise zkreslila obsah vnitrostátních předpisů, když použila mezní hodnoty migrace stanovené normou EN 71-3 k výpočtu mezních hodnot biologické dostupnosti, které posléze přiřadila vnitrostátním předpisům pro účely jejich srovnání s mezními hodnotami biologické dostupnosti vypočítanými z mezních hodnot migrace stanovených novou směrnicí o hračkách pro tři druhy materiálů, které jsou v ní definovány.

48

Spolková republika Německo tvrdí, že takto určené mezní hodnoty biologické dostupnosti, které Komise přiřadila vnitrostátním předpisům pro účely srovnání, jsou vyšší než mezní hodnoty biologické dostupnosti skutečně stanovené samotnými vnitrostátními předpisy. Podle srovnání provedeného uvedeným členským státem mezi mezními hodnotami biologické dostupnosti stanovenými vnitrostátními předpisy a hodnotami dosaženými na základě mezních hodnot migrace stanovených novou směrnicí o hračkách poskytují vnitrostátní předpisy vyšší úroveň ochrany, než je úroveň ochrany zajištěná touto směrnicí, neboť ta stanoví vyšší přípustné denní množství absorpce pro všechny použité materiály, a to v seškrábnutém, suchém a tekutém materiálu.

49

Podle Spolkové republiky Německo je tedy metoda použitá Komisí pro výpočet mezních hodnot nesprávná, což Komisi vedlo k provedení nepřesného srovnání úrovně ochrany zdraví zajištěné vnitrostátními předpisy a úrovně ochrany zdraví zajištěné ustanoveními nové směrnice o hračkách.

50

Ač není třeba rozhodnout o opodstatněnosti argumentů uplatněných ve věci samé Spolkovou republikou Německo, ani o opačných argumentech Komise, což je úkol spadající výhradně do pravomoci soudu rozhodujícího ve věci samé, je třeba uvést, že argumenty tohoto členského státu jsou dostatečně pravděpodobné, aby umožnily učinit v rámci tohoto kasačního opravného prostředku závěr, že předseda Tribunálu neporušil čl. 114 odst. 3 SFEU, když v bodě 51 napadeného usnesení u olova a barya, jakož i v bodě 65 u antimonu, arsenu a rtuti dospěl k závěru, že žalobní důvody vznesené uvedeným členským státem před Tribunálem nebyly prima facie irelevantní. Z výše uvedeného rovněž vyplývá, že totéž usnesení není stiženo nesoudržností ve smyslu navrhovaném Komisí v názvu jejího čtvrtého důvodu, neboť předseda Tribunálu dospěl k uvedeným závěrům bez ohledu na argumenty v opačném smyslu uplatněné Komisí. S výhradou opodstatněnosti posouzení naléhavosti a zvážení zájmů, ani nepřekročil meze své pravomoci soudce rozhodujícího o předběžném opatření, ani neporušil ustanovení článku 114 SFEU, když z takového závěru vyvodil důsledky ohledně fumus boni juris a nařídil – pouze jako předběžné opatření – Komisi, aby povolila zachování vnitrostátních předpisů.

51

V rozsahu, v němž Komise u antimonu, arsenu a rtuti vytýká předsedovi Tribunálu, že obrátil důkazní břemeno, protože měl v bodech 78 a 79 napadeného usnesení za to, že „nic totiž neumožňuje vyloučit“ závěr, podle kterého vnitrostátní předpisy zajišťují vyšší úroveň ochrany zdraví, než je úroveň ochrany zajištěná novou směrnicí o hračkách, je třeba bez dalšího připomenout, že za účelem posouzení existence vážné a nenapravitelné újmy musel předseda Tribunálu nutně vycházet z předpokladu, že by žalobním důvodům předloženým Spolkovou republikou Německo ve věci samé mohlo být vyhověno [obdobně viz usnesení místopředsedy Soudního dvora ze dne 10. září 2013, Komise v. Pilkington Group, C‑278/13 P(R), bod 38].

52

Závažná a nenapravitelná újma, jejíž pravděpodobný vznik musí být prokázán, je totiž újma plynoucí z případného odmítnutí přijmout požadované předběžné opatření v případě, že by žaloba ve věci samé byla následně úspěšná, a musí tedy být posouzena na základě tohoto předpokladu, aniž by to znamenalo zaujetí postoje soudem rozhodujícím o předběžném opatření ohledně žalobních důvodů ve věci samé. Argumenty uplatněné Komisí s odkazem na důkazní břemeno, které ve stadiu správního řízení nese členský stát požadující odchylku od harmonizační směrnice na základě čl. 114 odst. 4 SFEU, tedy nemohou zpochybnit posouzení podmínky naléhavosti soudem rozhodujícícím o předběžném opatření. Pokud jde o konkrétní argument týkající se skutečnosti, že předseda Tribunálu v bodě 76 napadeného usnesení odkázal na „renacionalizaci“ politiky ochrany zdraví, což je zásada uznaná v čl. 114 odst. 4 SFEU, postačí konstatovat, že ze stejných důvodů, jako jsou výše uvedené, tato výtka nemůže ovlivnit uvedené posouzení a není třeba zaujímat postoj k relevanci této kvalifikace postupu stanoveného v tomto ustanovení.

53

Pokud jde o argument Komise, podle kterého i za předpokladu, že by vnitrostátní předpisy zajišťovaly vyšší úroveň ochrany než nová směrnice o hračkách, je ještě nutné, aby posledně uvedená závažně a nenapravitelně ohrožovala zdraví dětí, je třeba poznamenat, že předseda Tribunálu v bodech 71 až 73 napadeného usnesení právem zdůraznil relevanci zásady předběžné opatrnosti v kontextu projednávané věci.

54

Podle uvedené zásady, pokud přetrvává nejistota o existenci nebo rozsahu rizik pro zdraví osob, mohou unijní orgány na základě uvedené zásady přijmout ochranná opatření, aniž by musely vyčkat, až budou existence a závažnost těchto rizik zcela prokázány (rozsudky ze dne 5. května 1998, National Union Farmers’ a další, C-157/96, Recueil, s. I-2211, bod 63, jakož i ze dne 12. ledna 2006, Agrarproduktion Staebelow, C-504/04, Sb. rozh. s. I-679, bod 39). Z toho plyne, že soud rozhodující o předběžném opatření se v projednávaném případě nedopustil nesprávného právního posouzení, když měl pro účely posouzení pravděpodobnosti vzniku závažné a nenapravitelné újmy a s výhradou zvážení zájmů za to, že i dočasné použití hodnot, které by nemusely chránit lidské zdraví a konkrétně zdraví dětí nejúčinněji, postačují k prokázání budoucí závažné a nenapravitelné újmy s dostatečnou mírou pravděpodobnosti.

55

Stran argumentu Komise, podle kterého německá vláda v dopise ze dne 2. března 2011 výslovně připustila, že hodnoty stanovené novou směrnicí o hračkách pro antimon a rtuť nepřekračují celkové přípustné denní množství absorpce, což bylo ostatně potvrzeno stanoviskem Německého spolkového úřadu pro hodnocení rizik ze dne 12. ledna 2011, je třeba konstatovat, že Komise tím vznesla otázku posouzení skutkových okolností, které předseda Tribunálu v napadeném usnesení výslovně nepřezkoumal, avšak neuplatňovala zkreslení skutkových okolností v tomto ohledu.

56

Tento argument musí být tedy odmítnut jako nepřípustný. Je totiž třeba připomenout, že podle článku 256 SFEU a článku 58 statutu Soudního dvora Evropské unie, které se rovněž vtahují na kasační opravné prostředky podané v souladu s čl. 57 druhým pododstavcem téhož statutu, je kasační opravný prostředek omezen na právní otázky, s vyloučením posouzení skutkových okolností. Tribunál je tedy jako jediný příslušný konstatovat skutkový stav a posoudit skutkový stav. Posouzení skutkového stavu, kromě případu zkreslování důkazů předložených Tribunálu, tedy nepředstavuje právní otázku, která by jako taková podléhala přezkumu Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku [v tomto smyslu viz usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 24. července 2003, Linea GIG v. Komise, C-233/03 P(R), Recueil, s. I-7911, body 34 až 36].

57

V každém případě je třeba uvést, že Spolková republika Německo jak před Tribunálem, tak před Soudním dvorem v rámci tohoto řízení o předběžném opatření uvedla důvody, kvůli kterým má za to, že je v projednávaném případě prokázána pravděpodobnost, že dojde k závažné a nenapravitelné újmě, a to u pěti dotčených látek. Zejména tvrdila, že lidské zdraví, konkrétně zdraví dětí, je samo o sobě obzvláště významnou hodnotou. Bez ohledu na skutečnosti a argumenty, které uvedený členský stát uplatnil ve stadiu správního řízení, totiž postačí uvést, že v souladu s tím, co bylo rozhodnuto v bodě 54 tohoto usnesení, se předseda Tribunálu nedopustil nesprávného právního posouzení, když se opřel zejména o zásadu předběžné opatrnosti.

58

Konečně v rozsahu, v němž Komise tvrdí, že nesprávné právní posouzení, které uplatňuje na důkazní břemeno, se dotýká rovněž posouzení vážení zájmů provedeného soudem rozhodujícím o předběžném opatření, je třeba uvést, že v tomto ohledu nepředkládá žádný konkrétní argument. Otázka vážení zájmů bude následně přezkoumána v rámci pátého důvodu kasačního opravného prostředku, který se týká tohoto aspektu napadeného usnesení.

59

Z výše uvedeného vyplývá, že první a čtvrtý důvod uplatněné Komisí na podporu kasačního opravného prostředku musí být zamítnuty.

60

Podle Komise předseda Tribunálu v bodě 62 napadeného usnesení zkreslil skutkové okolnosti, když vycházel z předpokladu, podle kterého se nižší mezní hodnoty uvedené ve vnitrostátních předpisech týkaly „poškrábaných“ hraček v tom smyslu, že jsou obzvláště používané, zatímco ve skutečnosti šlo o materiály hraček, které mohly být dětmi vstřebány pouze poté, co jej děti seškrábnou. Komise tvrdí, že pokud by předseda Tribunálu nezkreslil skutkové okolnosti, mohl by vyhovět návrhu pouze pro seškrábnutý materiál, a zamítnout jej pro tekutý a práškový materiál. Kvůli zkreslení skutkových okolností se tedy předseda Tribunálu o tuto možnost v usnesení připravil.

61

Spolková republika Německo má za to, že předseda Tribunálu nezkreslil skutkové okolnosti, a tvrdí, že v každém případě bod napadeného usnesení, který v tomto ohledu Komise kritizuje, nepředstavuje nezbytnou podporu pro závěr, k němuž soud rozhodující o předběžném opatření dospěl ohledně fumus boni juris.

62

Je třeba uvést, že zkreslení skutkových okolností, které uplatňuje Komise na bod 62 napadeného usnesení, nemělo žádný dopad na celkové posouzení fumus boni juris provedené předsedou Tribunálu v bodech 53 až 67 napadeného usnesení, pokud jde o antimon, arsen a rtuť. I kdyby totiž předseda Tribunálu nesprávně vyložil odkazy uvedené ve spise na pojem dostupnosti poškrábaných hraček, když vycházel z předpokladu, podle kterého posledně uvedené byly obzvláště používané, rovněž správně v bodě 62 uvedl, že Komise sama uznala, že i podle její vlastní metody přepočtu poskytují mezní hodnoty pro seškrábnutý materiál obsažené ve vnitrostátních předpisech vyšší úroveň ochrany pro zdraví dětí než hodnoty stanovené novou směrnicí o hračkách. Takové konstatování je v tomto ohledu dostačujícím základem pro závěr, k němuž předseda Tribunálu dospěl v bodě 67, podle kterého je u tří dotčených látek podmínka týkající se fumus boni juris splněna, pokud jde o seškrábnutý materiál.

63

Z toho plyne, že druhý důvod uplatněný Komisí na podporu kasačního opravného prostředku je neúčinný a jako takový musí být zamítnut.

64

Komise vytýká předsedovi Tribunálu, že nevysvětlil důvody, proč měl za to, že není relevantní její argumentace, podle které nová směrnice o hračkách lépe chrání zdraví dětí, ačkoli takové vysvětlení je nezbytné s ohledem na vztah mezi pravidlem a odchylkou od pravidla v kontextu čl. 114 odst. 4 SFEU. Komise identifikuje druhý nedostatek odůvodnění napadeného usnesení, když uvádí, že ve sporném rozhodnutí u antimonu, arsenu a rtuti neověřila existenci svévolné diskriminace nebo zastřeného omezování obchodu nebo narušení fungování vnitřního trhu, zatímco předseda Tribunálu v napadeném usnesení sám provedl toto posouzení, když se omezil na to, že v tomto ohledu převzal argumentaci Spolkové republiky Německo, podle které odůvodnění týkající se uvedených podmínek pro zajištění nenarušené hospodářské soutěže stanovených pro olovo, baryum, nitrosaminy a nitrosovatelné látky, lze snadno přenést na další látky, protože vnitrostátní předpisy jsou podle ní totožné. Toto odůvodnění je nedostatečné, protože určující skutečností není totožnost uvedených ustanovení, ale spíše situace na trhu. Soudce rozhodující o předběžném opatření opět nahradil posouzení prováděné příslušnými orgány vlastním posouzením.

65

Uvedený členský stát má za to, že žádný z argumentů uplatněných Komisí v tomto ohledu neprokazuje existenci nedostatečného odůvodnění, které by stihlo napadené usnesení protiprávností.

66

Z ustálené judikatury vyplývá, že rozsudky Tribunálu musí být dostatečně odůvodněny, aby Soudní dvůr mohl vykonávat soudní přezkum (v tomto smyslu viz zejména rozsudky ze dne 14. května 1998, Rada v. de Nil a Impens, C-259/96 P, Recueil, s. I-2915, bod 32; ze dne 16. března 2000, Compagnie maritime belge transports a další v. Komise, C-395/96 P a C-396/96 P, Recueil, s. I-1365, bod 106, a ze dne 18. října 2012, Neuman a další v. José Manuel Baena Grupo, C‑101/11 P a C‑102/11 P, bod 80). V tomto ohledu stačí, aby odůvodnění bylo jasné a srozumitelné a také aby bylo takové povahy, že je s to odůvodnit závěr, k jehož podpoře směřuje (rozsudek ze dne 4. října 2007, Naipes Heraclio Fournier v. OHIM, C‑311/05 P, bod 53).

67

Pokud jde o výtku Komise, podle které předseda Tribunálu dostatečně neodůvodnil zamítnutí argumentace Komise na podporu tvrzení, že nová směrnice o hračkách chránila zdraví dětí lépe než vnitrostátní předpisy, je třeba uvést, že předseda Tribunálu, jehož věcný přezkum se musí týkat výhradně existence fumus boni juris, vyjádřil v bodech 40 až 67 napadeného usnesení právně dostačujícím způsobem důvody, proč měl bez ohledu na uvedenou argumentaci za to, že podmínka týkající se fumus boni juris byla splněna. V tomto ohledu postačí stran údajné relevance vztahu mezi pravidlem a odchylkou od pravidla v kontextu čl. 114 odst. 4 SFEU odkázat na body 42 až 44 tohoto usnesení, z nichž vyplývá, že předseda Tribunálu se nedopustil nesprávného právního posouzení důkazního břemene příslušejícího Spolkové republice Německo v rámci řízení o předběžném opatření.

68

Co se týče tvrzení, podle kterého předseda Tribunálu v bodě 66 napadeného usnesení neuvedl dostatečné důvody pro posouzení existence či neexistence svévolné diskriminace nebo zastřeného omezování obchodu nebo narušení fungování vnitřního trhu, pokud jde o antimon, arsen a rtuť, v rozsahu, v němž se omezil na převzetí argumentace Spolkové republiky Německo, podle které odůvodnění týkající se uvedených podmínek pro olovo, baryum, nitrosaminy a nitrosovatelné látky lze snadno přenést na další látky, protože vnitrostátní předpisy jsou podle ní totožné, je třeba zdůraznit, že předseda Tribunálu jako soudce rozhodující o předběžném opatření musel posoudit pouze existenci fumus boni juris ve vztahu k neexistenci takových podmínek, a nikoli jejich konečnou existenci jako takových. Mimoto skutečnost, že soud rozhodující o předběžném opatření použil v konkrétním skutkovém nebo právním ohledu argumenty jednoho nebo druhého účastníka řízení ve svém odůvodnění, nemůže jako taková představovat nedostatek odůvodnění.

69

V kontextu návrhu na předběžné opatření, který mu byl předložen, tedy předseda Tribunálu přijal přiměřené odůvodnění umožňující Soudnímu dvoru pochopit důvody, které jej vedly k závěru o existenci fumus boni juris ohledně neexistence svévolné diskriminace nebo zastřeného omezování obchodu a narušení fungování vnitřního trhu, pokud jde o antimon, arsen a rtuť, vzhledem k tomu, že podle něj odůvodnění Komise týkající se podmínek směřujících k zajištění nenarušené hospodářské soutěže pro olovo, baryum, nitrosaminy a nitrosovatelné látky bylo přenositelné na tři další výše uvedené látky, jelikož vnitrostátní předpisy jsou v tomto ohledu totožné pro všechny tyto látky.

70

Z toho plyne, že třetí důvod kasačního opravného prostředku uplatněný Komisí na podporu kasačního opravného prostředku musí být zamítnut.

71

Komise tvrdí, že předseda Tribunálu v napadeném usnesení jen následoval argumentaci Spolkové republiky Německo, podle které byl zájem uvedeného orgánu omezen na fungování vnitřního trhu. Komise tuto tezi napadá a zdůrazňuje, že v projednávaném případě hájí zájem spočívající v respektování vůle unijního zákonodárce, kterou vyjádřil v nové směrnici o hračkách. V praxi se tento zájem týkal především ochrany zdraví dětí a nejen vnitřního trhu. Za účelem zaručení optimální ochrany zdraví se tato směrnice opírá, jak Komise uvedla v rámci prvního a čtvrtého důvodu a v souladu s požadavky čl. 114 odst. 3 SFEU, o nejnovější vědecké poznatky. Napadené usnesení tento zájem při vážení zájmů nijak nezohlednilo.

72

Spolková republika Německo tvrdí, že nová směrnice o hračkách jako harmonizační opatření přijaté na základě čl. 114 odst. 1 SFEU a směřující k zajištění vytvoření vnitřního trhu, pokud jde o bezpečnost hraček, nemůže mít jako hlavní cíl ochranu zdraví dětí, v rozporu s tím, co tvrdí Komise. Jelikož se předseda Tribunálu v tomto ohledu nedopustil pochybení, pátý důvod nemůže být přijat.

73

Je třeba poznamenat, že v rámci řízení o návrhu na předběžné opatření podaném Spolkovou republikou Německo k předsedovi Tribunálu, Komise usilovala o zamítnutí návrhu na předběžné opatření, aby bylo možné ode dne 21. července 2013 uplatňovat mezní hodnoty migrace stanovené v nové směrnici o hračkách v celé Unii, vzhledem k tomu, že zamítla návrh na odchylku podaný uvedeným členským státem na základě čl. 114 odst. 4 SFEU.

74

Mezi účastnicemi řízení je přitom nesporné, že nová směrnice o hračkách je harmonizačním opatřením ve smyslu uvedeného čl. 114 odst. 4 SFEU. Mimoto byla přijata na základě článku 95 ES, což je ustanovení převzaté v čl. 114 odst. 1 SFEU. Daný článek stanoví pravidla použitelná k dosažení cílů stanovených v článku 26 SFEU, tedy v podstatě těch, které umožňují vytvoření vnitřního trhu. S ohledem na právní základ použitý pro její přijetí je tedy hlavním cílem nové směrnice o hračkách harmonizace vnitrostátních pravidel v oblasti, kterou upravuje, tedy pravidel bezpečnosti hraček, a k tomuto cíli tedy směřuje zájem Komise dosáhnout toho, aby byla tato směrnice uplatňována bez prodlení.

75

Je totiž třeba připomenout, že čl. 168 odst. 5 SFEU vylučuje jakoukoli harmonizaci právních a správních předpisů členských států, jejichž cílem je ochrana a zlepšování lidského zdraví. Jak ovšem Soudní dvůr již rozhodl, na ochranu lidského zdraví mohou mít dopad harmonizační opatření přijatá na základě jiných ustanovení primárního práva. Ostatně odstavec 1 první pododstavec téhož článku stanoví, že při vymezení a provádění všech politik a činností Unie je zajištěn vysoký stupeň ochrany lidského zdraví, a čl. 114 odst. 3 SFEU stanoví, že v rámci svých pravomocí týkajících se vytvoření vnitřního trhu usilují o tento cíl též Evropský parlament a Rada (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 5. října 2000, Německo v. Parlament a Rada, C-376/98, Recueil, s. I-8419, body 77 a 78, jakož i ze dne 12. prosince 2006, Německo v. Parlament a Rada, C-380/03, Sb. rozh. s. I-11573, body 93 až 95). Využití jiných ustanovení primárního práva jako právního základu však nelze použít k obcházení výslovného vyloučení jakékoli harmonizace, jejímž cílem je ochrana a zlepšování lidského zdraví, vyjádřeného v čl. 168 odst. 5 SFEU (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek ze dne 5. října 2000, Německo v. Parlament a Rada, bod 79).

76

Z judikatury Soudního dvora vyplývá, že pro účely řízení o předběžném opatření, jako je opatření, které je předmětem projednávaného kasačního opravného prostředku, je ve skutečnosti cílem, ke kterému směřuje zájem obhajovaný Komisí v rámci tohoto řízení, cíl spočívající v harmonizaci vnitrostátních právních předpisů v oblasti bezpečnosti hraček, a nikoli cíl ochrany zdraví dětí jako takový.

77

Z výše uvedeného vyplývá, že poté, co v bodech 82 a 83 napadeného usnesení provedl zvážení zájmů prostřednictvím srovnání zájmu Spolkové republiky Německo na zachování vnitrostátních předpisů s cílem ochrany zdraví dětí a zájmu Komise na zamítnutí návrhu na předběžné opatření, aby harmonizovaná ustanovení přijatá unijním zákonodárcem v nové směrnici o hračkách mohla platit ode dne 21. července 2013 na celém vnitřním trhu, včetně Německa, předseda Tribunálu právem v tomtéž bodě 83 dospěl k závěru, že zájem Komise musí ustoupit zájmu tohoto členského státu na takovém zachování.

78

V důsledku toho musí být pátý důvod kasačního opravného prostředku, který Komise uplatnila na podporu svého kasačního opravného prostředku, zamítnut.

79

V rozsahu, v němž Komise v závěru podání kasačního opravného prostředku informovala Soudní dvůr o skutečnosti, že nařízením Komise (EU) č. 681/2013 ze dne 17. července 2013, kterým se mění část III přílohy II směrnice 2009/48 (Úř. věst. L 195, s. 16), snížila mezní hodnoty migrace stanovené pro baryum, postačí konstatovat, že projednávaného sporu se to netýká, vzhledem k tomu, že Spolková republika Německo informovala Soudní dvůr, že podle ní toto opatření není dostatečné. Tím spíše nemá na projednávanou věc vliv skutečnost, že je předvídáno případné snížení hodnot týkajících se olova.

80

Vzhledem k tomu, že žádný z důvodů kasačního opravného prostředku vznesených Komisí na podporu jejího kasačního opravného prostředku nelze přijmout, je třeba kasační opravný prostředek v plném rozsahu zamítnout.

81

Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora, který se na základě čl. 184 odst. 1 téhož řádu použije na řízení o kasačním opravném prostředku, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Spolková republika Německo požadovala náhradu nákladů řízení a Komise neměla ve věci úspěch, je důvodné uložit posledně uvedené náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů místopředseda Soudního dvora rozhodl takto: