Účastníci řízení
Odůvodnění rozsudku
Výrok

Účastníci řízení

Ve věci C-667/11,

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Administrativen sad Varna (Bulharsko) ze dne 8. prosince 2011, došlým Soudnímu dvoru dne 27. prosince 2011, v řízení

Paltrade EOOD

proti

Načalnik na Mitničeski punkt — Pristanište Varna pri Mitnica Varna,

SOUDNÍ DVŮR (druhý senát),

ve složení R. Silva de Lapuerta, předsedkyně senátu, G. Arestis (zpravodaj), J.-C. Bonichot, A. Arabadžev a J. L. da Cruz Vilaça, soudci,

generální advokát: Y. Bot,

vedoucí soudní kanceláře: M. Aleksejev, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 10. ledna 2013,

s ohledem na vyjádření předložená:

– za Načalnik na Mitničeski punkt – Pristanište Varna pri Mitnica Varna S. Valkovou, S. Yordanovou a V. Konovou, jakož i M. Yanevem,

– za bulharskou vládu T. Ivanovem a Y. Atanasovem jako zmocněnci,

– za španělskou vládu A. Rubio Gonzálezem, jako zmocněncem,

– za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s P. Gentilim, avvocato dello Stato,

– za Maďarsko K. Szíjjártó, jako zmocněnkyní,

– za Evropskou komisi M. Françou a D. Stefanovem, jakož i A. Stobiecka-Kuik, jako zmocněnci,

s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,

vydává tento

Rozsudek

Odůvodnění rozsudku

1. Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká podmínek výběru antidumpingových cel se zpětnou účinností v rámci prováděcího nařízení Rady (EU) č. 723/2011 ze dne 18. července 2011, kterým se rozšiřuje konečné antidumpingové clo uložené nařízením Rady (ES) č. 91/2009 na dovoz některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli pocházejících z Čínské lidové republiky na dovoz některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli zasílaných z Malajsie bez ohledu na to, zda je u nich deklarován původ z Malajsie (Úř. věst. L 194, s. 6, dále jen „prováděcí nařízení“), v důsledku šetření zabývajícího se obcházením antidumpingových opatření ve smyslu článku 13 nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. L 343, s. 51, dále jen „základní nařízení“).

2. Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností Paltrade EOOD (dále jen „Paltrade“), na straně jedné, a Načalnik na Mitničeski punkt – Pristanište Varna (ředitel celního úřadu pro přístav Varna) a Načalnik Mitnica Varna (ředitel celního ředitelství Varna), na straně druhé (dále jen „celní orgán“), jehož předmětem je rozhodnutí ukládající společnosti Paltrade zaplatit dodatečná antidumpingová cla.

Právní rámec

3. Bod 19 odůvodnění základního nařízení stanoví:

„[…] Mnohostranná jednání dosud nebyla úspěšná a až do obdržení výsledku činnosti Výboru pro otázky antidumpingu WTO by právní předpisy Společenství měly upravovat možnost vypořádat se s praktikami, včetně jednoduché montáže zboží ve Společenství nebo ve třetí zemi, majícími jako hlavní cíl obcházení antidumpingových opatření.“

4. Článek 13 základního nařízení, nadepsaný „Obcházení“, zní:

„1. Antidumpingová cla uložená na základě tohoto nařízení mohou být rozšířena na dovoz obdobných výrobků, též mírně upravených, ze třetích zemí nebo na dovoz mírně upravených obdobných výrobků ze země, která je předmětem opatření, nebo částí těchto výrobků, jestliže dochází k obcházení platných opatření. […] Obcházením se rozumí změna obchodních toků mezi třetími zeměmi a Společenstvím nebo mezi jednotlivými společnostmi v zemi, která je předmětem opatření, a Společenstvím způsobená praktikami, zpracovatelskými postupy nebo pracemi, pro něž mimo uložení vyrovnávacího cla neexistuje dostatečné opodstatnění nebo hospodářský důvod, pokud zároveň existují důkazy o újmě nebo o tom, že vyrovnávací účinky cla jsou mařeny, pokud se jedná o ceny nebo množství obdobného výrobku, a existují důkazy o dumpingu ve vztahu k běžné hodnotě určené dříve pro obdobný výrobek, v případě nutnosti v souladu s článkem 2.

[…]

3. Šetření podle tohoto článku se zahájí z podnětu Komise nebo na žádost členského státu nebo jiné zúčastněné strany, pokud žádost obsahuje dostatečné důkazy o činitelích uvedených v odstavci 1. Zahájení se provede nařízením Komise […], ve kterém lze dát současně pokyn celním orgánům, aby evidovaly dovoz podle čl. 14 odst. 5 nebo aby vyžadovaly složení jistoty. Šetření provádí Komise s případnou pomocí celních orgánů a musí být ukončeno ve lhůtě devíti měsíců. Jestliže definitivně zjištěné skutečnosti prokáží, že působnost opatření musí být rozšířena, učiní tak Rada na návrh Komise po konzultaci s poradním výborem. […] Rozšíření působnosti nabývá účinku dnem, kdy byla stanovena povinnost vést celní evidenci podle čl. 14 odst. 5 nebo od kterého je vyžadováno složení jistoty. […]“

5. Článek 14 základního nařízení, nadepsaný „Obecná ustanovení“, stanoví:

„[…]

5. Komise může po konzultaci s poradním výborem vyzvat celní orgány, aby přijaly vhodná opatření k zavedení takové celní evidence dovozu, aby následně mohla být vůči dováženým výrobkům zavedena opatření ode dne celní evidence. Celní evidenci dovozu lze zavést na řádně odůvodněnou žádost výrobního odvětví Společenství. Celní evidence se zavádí nařízením, které blíže určí účel opatření a případně odhad částky možného budoucího celního dluhu. Dovoz nesmí být celně evidován po dobu delší než devět měsíců.“

6. Nařízením Rady (ES) č. 91/2009 ze dne 26. ledna 2009 bylo uloženo konečné antidumpingové clo na dovoz některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli pocházejících z Čínské lidové republiky (Úř. věst. L 29, s. 1).

7. Podle čl. 1 odst. 2 tohoto nařízení je sazba konečného antidumpingového cla u doplňkového kódu TARIC A999 pro všechny ostatní společnosti, jež nebyly vyjmenovány v tabulce uvedené v tomto ustanovení, stanovena ve výši 85 %.

8. Komise poté svým nařízením (EU) č. 966/2010 ze dne 27. října 2010 zahájila šetření možného obcházení antidumpingových opatření uložených nařízením č. 91/2009 dovozem některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli zasílaných z Malajsie, bez ohledu na to, zda je u nich deklarován původ z Malajsie, a o zavedení celní evidence tohoto dovozu (Úř. věst. L 282, s. 29).

9. Bod 18 odůvodnění nařízení č. 966/2010 zní:

„Podle čl. 14 odst. 5 základního nařízení by měla být zavedena celní evidence dovozu výrobku, který je předmětem šetření, aby bylo zajištěno, že pokud bude šetřením zjištěno obcházení, mohou být antidumpingová cla v příslušné výši vybrána zpětně ode dne zavedení celní evidence dovozu tohoto výrobku zasílaného z Malajsie.“

10. Článek 2 tohoto nařízení zavedl celní evidenci tohoto dovozu.

11. Prováděcí nařízení rozšiřuje konečné antidumpingové clo uložené nařízením č. 91/2009 na dovoz některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli zasílaných z Malajsie bez ohledu na to, zda je u nich deklarován původ z Malajsie. Článek 1 prováděcího nařízení tak stanoví:

„1. Konečné antidumpingové clo použitelné pro ,všechny ostatní společnosti‘ uložené čl. 1 odst. 2 nařízení (ES) č. 91/2009 na dovoz [dotyčných výrobků] pocházejících z Čínské lidové republiky se rozšiřuje na dovoz [dotyčných výrobků] zasílaných z Malajsie bez ohledu na to, zda je u nich deklarován původ z Malajsie, v současnosti kódů KN ex73181290, ex73181491 […] (kódy TARIC […] 7318129091 […] 7318149191 […]), […]

[…]

3. Clo rozšířené odstavcem 1 tohoto článku se vybere z dovozu zasílaného z Malajsie bez ohledu na to, zda je u něj deklarován původ z Malajsie, celně evidovaného v souladu s článkem 2 nařízení (EU) č. 966/2010 a čl. 13 odst. 3 a čl. 14 odst. 5 nařízení (ES) č. 1225/2009, s výjimkou výrobků vyrobených společnostmi, které jsou uvedeny v odstavci 1.

[…]“

12. Podle článku 78 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 302, s. 1; Zvl. vyd. 02/04, s. 307), ve znění nařízení Rady (ES) č. 1791/2006 ze dne 20. listopadu 2006 (Úř. věst. L 363, s. 1, dále jen „celní kodex“):

„1. Po propuštění zboží mohou celní orgány z úřední povinnosti nebo na žádost deklaranta celní prohlášení přezkoumat.

[…]

3. Nasvědčují-li výsledky kontroly celního prohlášení nebo kontroly po propuštění zboží, že předpisy upravující daný celní režim byly použity na základě nesprávných nebo neúplných údajů, přijmou celní orgány v souladu s případnými právními předpisy opatření nezbytná k nápravě, přičemž vezmou v úvahu nové skutečnosti, které mají k dispozici.“

13. Podle čl. 217 odst. 1 písm. a) celního kodexu:

„1. Celní orgány vypočtou výši dovozního cla nebo vývozního cla vyplývající z celního dluhu (dále jen ,částku cla‘), jakmile mají potřebné údaje, a zapíší ji do účetních dokladů nebo na jiný rovnocenný nosič údajů (zaúčtování).

První pododstavec se nepoužije

a) bylo-li zavedeno prozatímní antidumpingové nebo vyrovnávací clo […]“.

14. Článek 2 nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (Úř. věst. L 256, s. 1; Zvl. vyd. 02/02, s. 382), ve znění nařízení Rady (EU) č. 555/2011 ze dne 6. června 2011 (Úř. věst. L 150, s. 3), stanoví:

„Komise zavede integrovaný sazebník Evropských společenství (dále jen ,Taric‘), jenž splňuje požadavky společného celního sazebníku, statistiky zahraničního obchodu a obchodní, zemědělské a jiných politik Společenství týkajících se dovozu nebo vývozu zboží.

[…]“

Spor v původním řízení a předběžné otázky

15. Dne 31. ledna 2011 předložila společnost Paltrade se sídlem ve Varně celní prohlášení prostřednictvím jednotného správního dokladu č. 11BG002005H0004290 (dále jen „JSD“), na základě kterého bylo do celního režimu spotřeby i volného oběhu propuštěno následující zboží: 2 528 800 kusů dřevěných šroubů a 634 000 kusů závitořezných (samořezných) šroubů, které bylo zasláno z Malajsie a patřilo mezi výrobky podléhající antidumpingovému clu podle prováděcího nařízení. Clo i daň z přidané hodnoty byly zaúčtovány ke dni 31. ledna 2011, tedy před tím, než bylo antidumpingové clo s konečnou platností rozšířeno na dovoz tohoto zboží.

16. Avšak poté, co dne 27. července 2011 vstoupilo v platnost prováděcí nařízení, přijaté na základě článku 78 celního kodexu, a dotčené zboží bylo propuštěno, provedl celní orgán kontrolu celního prohlášení po propuštění zboží, a to za účelem ověření správnosti údajů v něm uvedených. Po provedení kontroly JSD a dokumentů k němu přiložených celní orgán konstatoval, že tento dokument byl zanesen do celní evidence během období šetření zahájeného na základě nařízení č. 966/2010. Celní orgán tedy provedl opravu údajů uvedených v tomto dokumentu.

17. Bulharské celní orgány nepřijaly žádná zvláštní opatření za účelem celní evidence dovozů z Malajsie ani nezapsaly doplňkový kód TARIC A999 stanovený v čl. 1 odst. 2 nařízení č. 91/2009. Použily naopak běžný postup evidence celních prohlášení vyhotovených podle modelu JSD v integrovaném informačním systému bulharské celní správy (Balgarska integrirana mitničeska informacionna sistema, dále jen „BIMIS“).

18. Rozhodnutím č. 9300-843 ze dne 10. srpna 2011 uložil celní orgán společnosti Paltrade doplatit částku antidumpingového cla ve výši 14 623,75 BGN a částku DPH ve výši 2 924,76 BGN. Společnost Paltrade podala proti tomuto rozhodnutí žalobu k Administrativen sad Varna.

19. Za těchto podmínek se Administrativen sad Varna rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1. Je na základě použití článku 1 prováděcího nařízení […] přípustný výběr antidumpingového cla se zpětnou účinností, aniž byla provedena celní evidence – kromě celní evidence JSD v systému BIMIS – se zápisem doplňkového kódu TARIC, který je uveden v článku 1 nařízení č. 91/2009?

2. Jaká je ve smyslu bodu 18 odůvodnění nařízení č. 966/2011 příslušná výše antidumpingového cla při jeho výběru se zpětnou účinností podle [prováděcího] nařízení?“

K předběžným otázkám

20. Podstatou těchto dvou otázek předkládajícího soudu, které je třeba přezkoumat společně, je, zda musí být čl. 14 odst. 5 základního nařízen, na který odkazuje článek 2 nařízení č. 996/2010, vykládán tak, že takový způsob celní evidence, o jaký se jedná ve věci v původním řízení, je v souladu s tímto ustanovením, a tedy postačuje pro výběr antidumpingového cla se zpětnou účinností na základě článku 1 prováděcího nařízení, je-li na základě šetření konstatována existence obcházení konečných antidumpingových cel uložených nařízením č. 91/2009.

Vyjádření předložená Soudnímu dvoru

21. Bulharská vláda a celní orgán mají za to, že není nutné vést evidenci odlišnou od evidence JSD v systému BIMIS, jelikož tento systém umožňuje propojení informačních systémů založených na kódech TARIC. Podle těchto zúčastněných jsou celní dokumenty pro všechny typy určení a celních režimů stanovených unijními a vnitrostátními celními předpisy automaticky zpracovány systémem BIMIS, který umožňuje získat informace z databáze celních dokumentů.

22. Španělská a italská vláda, Maďarsko, jakož i Komise se rovněž domnívají, že relevantní ustanovení základního nařízení, nařízení č. 996/2010 a prováděcího nařízení týkající se celní evidence dotčeného dovozu nevyžadují vytvoření zvláštní evidence. Jednotlivé vnitrostátní systémy evidence by podle nich měly být považovány za dostatečné, pokud umožňují celním orgánům dozvědět se o celně evidovaných dovozech, když je zveřejněno nařízení, které stanoví, že tyto dovozy podléhají antidumpingovému clu, a pokud jim umožňují jeho výběr a notifikaci.

23. Komise dodává, že stávající evidence jednotných správních dokumentů v systému BIMIS zcela postačuje k dosažení cílů čl. 14 odst. 5 základního nařízení.

24. Žalovaný v původním řízení, Komise a všechny vlády, jež předložily vyjádření, tvrdí, že prováděcí nařízení výslovně uvádí, že vůči společnostem z Malajsie, na které bylo rozšířeno konečné antidumpingové clo uložené nařízením č. 91/2009, je třeba uplatnit sazbu tohoto antidumpingového cla stanovenou ve výši 85 %.

Závěry Soudního dvora

25. Podle čl. 13 odst. 1 základního nařízení mohou být antidumpingová cla uložená na základě tohoto nařízení rozšířena na dovoz obdobných výrobků nebo částí těchto výrobků ze třetích zemí, jestliže dochází k obcházení platných opatření. Podle odstavce 3 téhož článku se šetření zahájí nařízením Komise, ve kterém lze dát pokyn celním orgánům, aby evidovaly předmětný dovoz podle čl. 14 odst. 5 základního nařízení.

26. Z uvedeného čl. 13 odst. 3 konkrétně vyplývá, že v případě existence obcházení se působnost již uložených konečných opatření rozšiřuje dnem, kdy byla stanovena povinnost vést celní evidenci podle čl. 14 odst. 5 základního nařízení.

27. Podle posledně uvedeného ustanovení může Komise vyzvat příslušné celní orgány, aby přijaly vhodná opatření k zavedení takové celní evidence dovozu, aby mohla být opatření rozšířená na dotyčné výrobky zavedena vůči jejich dovozu ode dne jeho celní evidence. Celní evidence dotyčných výrobků se zavádí nařízením, které blíže určí účel opatření a případně odhad částky možného budoucího celního dluhu. Dovoz nesmí být celně evidován po dobu delší než devět měsíců.

28. Je tedy třeba uvést, že podle účelu a systematiky základního nařízení, zejména jeho bodu 19 odůvodnění a článku 13, je jediným cílem nařízení o rozšíření antidumpingového cla zajistit, aby bylo toto nařízení účinné, a zabránit tomu, aby bylo obcházeno. Opatření, kterým se rozšiřuje konečné antidumpingové clo, je tudíž pouze doplněním původního aktu, kterým se ukládá toto clo, které chrání účinné uplatňování konečných opatření.

29. Z toho vyplývá, že i povinnost vést celní evidenci dotyčných dovozů ve specifickém rámci případu obcházení usiluje o účinnost rozšířených konečných opatření tím, že umožňuje zpětné uložení cel, tak aby bylo zabráněno tomu, že konečná opatření, jež se mají uplatnit, budou zbavena užitečného účinku. Vzhledem k tomu, že Komise vyzvala příslušné vnitrostátní orgány, aby přijaly vhodná opatření k zavedení celní evidence dotyčných dovozů za účelem zajištění zpětného výběru rozšířených antidumpingových cel, musí uvedené orgány tuto povinnost splnit.

30. Ve věci v původním řízení bylo původním nařízením č. 91/2009 uloženo konečné antidumpingové clo na dovoz dotyčných výrobků pocházejících z Číny. Poté bylo nařízením č. 966/2010 zahájeno šetření ohledně možného obcházení tohoto opatření a jeho článkem 2, ve spojení s čl. 13 odst. 3 a čl. 14 odst. 5 základního nařízení, byla uložena povinnost vést celní evidenci dovozu dotyčných výroků zasílaných z Malajsie. V důsledku konstatování existence obcházení se prováděcím nařízením stanoví rozšíření konečného antidumpingového cla uloženého původním nařízením č. 91/2009 na dovoz dotyčných výrobků zasílaných z Malajsie bez ohledu na to, zda je u nich deklarován původ z Malajsie.

31. Z článku 2 nařízení č. 966/2010 totiž vyplývá, že za takových okolností, o jaké se jedná ve věci v původním řízení, jsou členské státy povinny přijmout vhodná prováděcí opatření za účelem celní evidence dotyčných dovozů v souladu s čl. 13 odst. 3 a čl. 14 odst. 5 základního nařízení.

32. Avšak vzhledem k tomu, že základní nařízení ani nařízení č. 966/2010 neobsahují žádná upřesnění podmínek, za kterých musí členské státy vést celní evidenci, je věcí těchto států, jak na základě těchto nařízení vymezí způsoby vedení evidence, aby byl řádně zajištěn zpětný výběr rozšířených antidumpingových cel a aby bylo dosaženo cíle tohoto nařízení.

33. V tomto ohledu ze spisu vyplývá, že celní evidence JSD v platném systému BIMIS splňovala uloženou povinnost, jelikož nevyvolává žádné pochybnosti o identifikaci všech zdanitelných dovozů dotyčných výrobků a umožňuje obratem získat všechny dostupné informace za účelem správného výběru rozšířených antidumpingových cel se zpětnou účinností.

34. Taková celní evidence, o jakou se jedná ve věci v původním řízení, tedy splňovala požadavky čl. 14 odst. 5 základního nařízení.

35. Dotčená evidence tudíž splňovala povinnost uloženou relevantními ustanoveními příslušných nařízení.

36. Pokud jde o sazbu antidumpingového cla vybíraného zpětně na základě prováděcího nařízení, z čl. 1 odst. 1 tohoto nařízení vyplývá, že clo, které se rozšiřuje na dovoz dotyčného zboží pocházejícího z Malajsie, je konečné antidumpingové clo, které se uplatní na „všechny ostatní společnosti“ a které ukládá čl. 1 odst. 2 nařízení č. 91/2009.

37. Z článku 1 odst. 2 tohoto posledně uvedeného nařízení přitom vyplývá, že sazba rozšířeného antidumpingového cla je 85 %.

38. Z výše uvedeného vyplývá, že na položené otázky je třeba odpovědět následovně.

– Článek 14 odst. 5 základního nařízení, na který odkazuje článek 2 nařízení č. 996/2010, musí být vykládán tak, že takový způsob celní evidence, o jaký se jedná ve věci v původním řízení, je v souladu s tímto ustanovením, a tedy postačuje pro výběr antidumpingového cla se zpětnou účinností na základě článku 1 prováděcího nařízení, je-li na základě šetření konstatována existence obcházení konečných antidumpingových cel uložených nařízením č. 91/2009.

– Podle čl. 1 odst. 2 nařízení č. 91/2009 je sazba rozšířeného antidumpingového cla, vybíraného se zpětnou účinností z dovozů před vstupem prováděcího nařízení v platnost, ve výši 85 % pro „všechny ostatní společnosti“.

K nákladům řízení

39. Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Výrok

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:

Článek 14 odst. 5 nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství, na který odkazuje článek 2 nařízení Komise (EU) č. 966/2010 ze dne 27. října 2010 o zahájení šetření možného obcházení antidumpingových opatření uložených nařízením Rady (ES) č. 91/2009 na dovoz některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli pocházejících z Čínské lidové republiky dovozem některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli zasílaných z Malajsie, bez ohledu na to, zda je u nich deklarován původ z Malajsie, a o zavedení celní evidence tohoto dovozu, musí být vykládán tak, že takový způsob celní evidence, o jaký se jedná ve věci v původním řízení, je v souladu s tímto ustanovením, a tedy postačuje pro výběr antidumpingového cla se zpětnou účinností na základě článku 1 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 723/2011 ze dne 18. července 2011, kterým se rozšiřuje konečné antidumpingové clo uložené nařízením (ES) č. 91/2009 na dovoz některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli pocházejících z Čínské lidové republiky na dovoz některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli zasílaných z Malajsie bez ohledu na to, zda je u nich deklarován původ z Malajsie, je-li na základě šetření konstatována existence obcházení konečných antidumpingových cel uložených nařízením Rady (ES) č. 91/2009 ze dne 26. ledna 2009 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli pocházejících z Čínské lidové republiky.

Podle čl. 1 odst. 2 nařízení č. 91/2009 je sazba rozšířeného antidumpingového cla, vybíraného se zpětnou účinností z dovozů před vstupem prováděcího nařízení č. 723/2011 v platnost, ve výši 85 % pro „všechny ostatní společnosti“.