1

Svojí žalobou Evropská komise Soudní dvůr žádá, aby určil, že Belgické království tím, že pro účely technické prohlídky před registrací vozidla, jež bylo předtím registrováno v jiném členském státě, požaduje kromě předložení osvědčení o registraci i předložení prohlášení o shodě a podrobuje takováto vozidla technické prohlídce před jejich registrací bez zohlednění výsledků technické prohlídky uskutečněné v jiném členském státě, nesplnilo povinnosti, které mu vyplývají ze směrnice Rady 1999/37/ES ze dne 29. dubna 1999 o registračních dokladech vozidel (Úř. věst. L 138, s. 57; Zvl. vyd. 07/004, s. 351), ve znění směrnice Rady 2006/103/ES ze dne 20. listopadu 2006 (Úř. věst. L 363, s. 344, dále jen „směrnice 1999/37“), a z článku 34 SFEU.

2

V bodech 1, 3, 5, 6 a 9 odůvodnění směrnice 1999/37 se uvádí:

[…]

[…]

[…]

3

Článek 1 této směrnice stanoví:

„Tato směrnice se vztahuje na doklady vydávané členskými státy při registraci vozidel.

Není jí dotčeno právo členských států používat pro dočasnou registraci vozidel doklady, které nemusí v každém ohledu vyhovovat požadavkům této směrnice.“

4

Článek 4 téže směrnice stanoví:

„Pro účely této směrnice uznává každý členský stát osvědčení o registraci vydané kterýmkoli jiným členským státem pro identifikaci vozidla v mezinárodní dopravě nebo pro novou registraci vozidla v jiném členském státě.“

5

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/40/ES ze dne 6. května 2009 o technických prohlídkách motorových vozidel a jejich přípojných vozidel (Úř. věst. L 141, s. 12), která vstoupila v platnost dne 26. června 2009, nahradila směrnici Rady 96/96/ES ze dne 20. prosince 1996 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se technických prohlídek motorových vozidel a jejich přípojných vozidel (Úř. věst. L 46, s. 1), na níž Komise odkazovala během postupu před zahájením soudního řízení. Vzhledem k datu uplynutí lhůty uvedené v odůvodněném stanovisku, tj. 9. prosince 2009, se v tomto řízení uplatní směrnice 2009/40. V této souvislosti, jak je uvedeno v bodě 1 odůvodnění směrnice 2009/40, tato směrnice s ohledem na přehlednost přistoupila k přepracování směrnice 96/96, avšak ustanovení relevantní v projednávané věci nebyla změněna.

6

V bodech 2, 5, 10 až 12 a 26 odůvodnění směrnice 2009/40 se uvádí:

[…]

[…]

[…]

7

Podle ustanovení článku 3 směrnice 2009/40:

„1.   Členské státy přijmou opatření, která považují za nezbytná, aby mohlo být prokázáno, že vozidlo prošlo technickou prohlídkou vyhovující alespoň ustanovením této směrnice.

Tato opatření sdělí ostatním členským státům a Komisi.

2.   Každý členský stát uzná doklad vydaný jiným členským státem, který uvádí, že motorové vozidlo registrované na jeho území spolu se svým přívěsem nebo návěsem prošlo technickou prohlídkou vyhovující alespoň ustanovením této směrnice, jako by tento doklad vydal sám.

3.   Členské státy používají vhodné postupy, aby v možném rozsahu zajistily, že účinek brzd vozidel registrovaných na jejich území vyhovuje požadavkům této směrnice.“

8

Článek 5 směrnice 2009/40 stanoví:

„Bez ohledu na přílohy I a II mohou členské státy

[…]

[…]

9

Příloha II uvedené směrnice uvádí povinně kontrolované položky, zejména pak brzdové systémy.

10

Článek 23 odst. 1, první pododstavec, a článek 23 odst. 2 a 7 královského nařízení ze dne 15. března 1968 o všeobecné úpravě technických podmínek, jimž musí odpovídat automobilová vozidla a jejich přívěsy, jejich části, jakož i jejich bezpečnostní příslušenství (Moniteur belge ze dne 28. března 1968, opravy Moniteur belge ze dne 23. dubna 1968), ve znění královského nařízení ze dne 20. května 2009, (Moniteur belge ze dne 5. června 2009, s. 40090, dále jen „královské nařízení“), stanoví:

„Odstavec 1. Vozidla přihlášená k silničnímu provozu podléhají prohlídkám s cílem ověřit, zda odpovídají ustanovením na ně se vztahujících předpisů.

[…]

Odstavec 2. Prováděné prohlídky:

[…]

Odstavec 7. Při těchto prohlídkách a pokud musí být vozidlo vybaveno těmito dokumenty, předloží osoba, která přistaví vozidlo k prohlídce, poslední osvědčení o návštěvě, jakož i nálepku o prohlídce příslušnému orgánu a následující doklady:

11

Článek 23a královského nařízení stanoví:

Odstavec 1. Prohlídky uvedené v článku 23 se dělí na:

Úplné prohlídky spočívají v ověření:

Částečné prohlídky se dělí na:

Odstavec 2. Podle pravidelnosti, s jakou k nim dochází, se úplné prohlídky dělí na:

[…]“

12

Podle článku 23e odst. 1 a 4 královského nařízení:

„Odstavec 1. Nezávisle na pravidlech týkajících se pravidelných prohlídek jsou nepravidelné prohlídky povinné:

[…]

[…]

Odstavec 4. Při nepravidelné prohlídce uvedené v odstavci 1 bodě 3 tohoto článku musí být vozidlo přistaveno s posledním osvědčením o registraci, jež mu bylo vydáno, jakož i s odpovídající poznávací značkou, popřípadě zvláštní poznávací značkou a odpovídajícím osvědčení o registraci.

Při této prohlídce je kromě úplné prohlídky vozidla provedena též doplňková prohlídka podle přílohy 22.

Pokud je však předložena zpráva autorizovaného diagnostického centra, ne starší než dva měsíce ode dne, kdy bylo vozidlo přistaveno k této nepravidelné prohlídce, jež se týká alespoň bodů uvedených v příloze 22, spočívá tato prohlídka pouze v úplné prohlídce vozidla.

Výsledek této prohlídky je detailně popsán ve zprávě, která je vydána současně s osvědčením o prohlídce.

Ke schválení žádosti o registraci dochází za podmínky, že vydané osvědčení o prohlídce je v souladu s článkem 23i odst. 1, a pokud byla provedena doplňková prohlídka, jestliže je vyžadována podle přílohy 22.“

13

Příloha 15 královského nařízení přejímá položky, které mají být kontrolovány, a důvody pro nevyhovění uvedené v příloze II směrnice 2009/40.

14

Příloha 22 královského nařízení uvádí několik položek, jichž se týká „doplňková prohlídka“, které má být provedena při nepravidelné prohlídce uvedené v článku 23e odst. 1 bodě 3 tohoto nařízení. Podle znění uvedené přílohy se doplňková prohlídka týká alespoň celkového stavu vozidla (např. koroze neovlivňující bezpečnost, stav interiéru), „On Board Diagnostics“ (zejména prvky aktivní a pasivní bezpečnosti), mechanických součástek (mimo jiné spojky, motoru, převodovky), dílů karoserie (např. nárazníků, kapoty, blatníků), světel a výbavy (zejména klimatizace, ovládání oken).

15

Jelikož měla Komise za to, že některá ustanovení belgických právních předpisů týkajících se postupu pro registraci vozidel odporovala unijnímu právu, vyzvala dopisem ze dne 1. prosince 2008 Belgické království, aby se vyjádřilo.

16

Belgické království ve své odpovědi ze dne 30. ledna 2009 tvrzené porušení popřelo. Vzhledem k tomu, že Komise nebyla s tímto vysvětlením spokojena, vydala dne 8. října 2009 odůvodněné stanovisko, jímž Belgické království vyzvala k přijetí opatření nezbytných k tomu, aby tomuto stanovisku vyhovělo ve lhůtě dvou měsíců od jeho obdržení. Belgické království odpovědělo dopisem ze dne 15. prosince 2009, jímž oznámilo svůj úmysl tomuto odůvodněnému stanovisku vyhovět. Nicméně dopisem datovaným ke dni 1. února 2010 hájilo existující belgickou právní úpravu.

17

Dne 7. června 2010 bylo tomuto členskému státu zasláno podrobné stanovisko, jímž mu byla poskytnuta lhůta čtyř týdnů pro předložení řešení, na základě něhož by bylo možné se vyhnout řízení před Soudním dvorem. Dopisem ze dne 30. června 2010 se Belgické království zavázalo změnit spornou právní úpravu, vyjádřilo však zájem zachovat technickou prohlídku před registrací vozidla na jméno jiného majitele, ale omezit ji pouze na prohlídku položek uvedených v nové příloze 42 (především vizuální prohlídka), pokud jsou splněny určité podmínky. Na základě této plánované změny by již za určitých okolností nebylo třeba předložit prohlášení o shodě. Návrh královského nařízení v tomto smyslu byl Komisi oznámen se závazkem jej přijmout do konce roku 2010.

18

Komise však byla toho názoru, že navrhovaná opatření nemohla vést k ukončení protiprávního stavu. Po vzájemné výměně korespondence byl dne 11. ledna 2011 předložen nový návrh královského nařízení, jenž byl dne 26. ledna 2011 podroben diskuzi mezi útvary Komise a belgickými orgány.

19

Komise dospěla k závěru, že Belgické království nevyhovělo odůvodněnému stanovisku, a rozhodla se podat tuto žalobu.

20

Na podporu své žaloby Komise vytýká dvě skutečnosti. V první z nich Komise uvádí, že tím, že Belgické království podrobuje vozidla již dříve registrovaná v jiném členském státě technické prohlídce předcházející jejich registraci, aniž zohledňuje výsledky technické prohlídky provedené v jiném členském státě, porušilo povinnosti, které pro něj plynou z článku 34 SFEU. Druhou vytýkanou skutečností Komise namítá, že tím, že Belgické království požadovalo kromě potvrzení o registraci též předložení prohlášení o shodě pro účely technické prohlídky předcházející registraci vozidla již dříve registrovaného v jiném členském státě, porušilo povinnosti, které mu plynou ze směrnice 1999/37.

21

Belgické království uvádí, že druhá Komisí vytýkaná skutečnost je v rozsahu, v němž směřuje ke konstatování, že tento členský stát nesplnil žádné povinnosti, které mu vyplývají ze směrnice 1999/37, nepřípustná, neboť ve výzvě dopisem, v odůvodněné stanovisku, jakož i v popisu právního rámce a odůvodnění své žaloby Komise omezila své námitky na nesplnění článku 4 této směrnice.

22

Podle tohoto členského státu nemůže být nepřípustnost této vytýkané skutečnosti částečná, neboť s ní související návrhová žádání neuvádějí žádný článek směrnice 1999/37 na rozdíl od toho, jak tomu bylo ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 16. července 2009, Komise v. Polsko (C 165/08, Sb. rozh. s. I-6843, body 45 až 48). Navíc skutečnost, že Belgické království mělo za to, že se výhrada týká pouze článku 4 směrnice 1999/37, když svou obranu soustředilo na tento článek, nemůže Komisi zbavit povinnosti přesně formulovat návrhová žádání a nemůže je dodatečně činit přípustnými.

23

Komise je toho názoru, že druhá vytýkaná skutečnost je přípustná. Členskému státu bylo zřejmé, že se týká článku 4 této směrnice, a právo na obhajobu uvedeného členského státu tedy nebylo porušeno. Komise však v replice přistoupila k přeformulování této vytýkané skutečnosti a tvrzené nesplnění povinností omezila na uvedený článek.

24

Úvodem je třeba připomenout, že v řízení o žalobě pro nesplnění povinnosti je cílem postupu před zahájením soudního řízení poskytnout dotyčnému členskému státu příležitost splnit povinnosti vyplývající z unijního práva a efektivně uplatnit prostředky obrany proti skutečnostem vytýkaným Komisí (rozsudky ze dne 14. října 2004, Komise v. Francie, C-340/02, Sb. rozh. s. I-9845, bod 25, a ze dne 26. dubna 2012, Komise v. Nizozemsko, C-508/10, bod 33).

25

Předmět žaloby podané na základě článku 258 SFEU je tedy vymezen postupem před zahájením soudního řízení upraveným v tomto ustanovení. Zachování pravidel tohoto postupu je podstatnou zárukou, kterou Smlouva o FEU zakotvila nejen za účelem ochrany práv dotčeného členského státu, ale rovněž pro zajištění toho, aby předmětem případného soudního řízení byl jasně vymezený spor (viz rozsudky ze dne 13. prosince 2001, Komise v. Francie, C-1/00, Recueil, s. I-9989, bod 53, ze dne 29. dubna 2010, Komise v. Německo, C-160/08, Sb. rozh. s. I-3713, bod 42 a výše uvedený rozsudek ze dne 26. dubna 2012, Komise v. Nizozemsko, bod 34).

26

Podle článku 21 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie a čl. 38 odst. 1 písm. c) jeho jednacího řádu musí Komise v každé žalobě podané podle článku 258 SFEU uvést přesné žalobní důvody, o nichž má Soudní dvůr rozhodnout, a alespoň stručně uvést právní a skutkové okolnosti, na kterých se tyto žalobní důvody zakládají (viz zejména rozsudky ze dne 13. prosince 1990, Komise v. Řecko, C-347/88, Recueil, s. I-4747, bod 28, ze dne 16. června 2005, Komise v. Itálie, C-456/03, Sb. rozh. s. I-5335, bod 23, a výše uvedený rozsudek ze dne 26. dubna 2012, Komise v. Nizozemsko, bod 35).

27

Z toho vyplývá, že žaloba Komise musí obsahovat souvislý a podrobný výklad důvodů, které ji vedly k přesvědčení, že dotčený členský stát nesplnil některou z povinností, které pro něj vyplývají ze Smluv (výše uvedený rozsudek ze dne 26. dubna 2012, Komise v. Nizozemsko, bod 36).

28

Ohledně projednávané žaloby je třeba konstatovat, že obsahuje jasné vysvětlení právních i skutkových okolností, na nichž je založena. Je jistě nesporné, že v návrhových žádáních své žaloby Komise neuvádí žádný konkrétní článek směrnice 1999/37. Nicméně jak z postupu před zahájením soudního řízení a zejména z odůvodněného stanoviska, jež Komise zaslala Belgickému království, tak i z vysvětlení právního rámce a odůvodnění žaloby vyplývá, že má tento orgán na mysli porušení článku 4 této směrnice.

29

Je třeba rovněž uvést, že v projednávaném případě mohlo Belgické království účinně uplatnit své důvody na obranu proti výtkám formulovaným Komisí.

30

Z výše uvedeného je zřejmé, že druhá Komisí vytýkaná skutečnost ohledně nesplnění povinnosti musí být prohlášena za přípustnou.

31

Podle Komise článek 23 odst. 1 a 7, jakož i článek 23a odst. 1 a článek 23e odst. 1 a 4 královského nařízení ukládají všeobecným a systematickým způsobem prohlídku předcházející registraci ojetých vozidel, která byla předtím registrována v jiných členských státech, bez zohlednění prohlídek, které již byly v těchto státech provedeny. Komise je toho názoru, že z rozsudků ze dne 20. září 2007, Komise v. Nizozemsko (C-297/05, Sb. rozh. s. I-7467, body 67 až 71) a ze dne 5. června 2008, Komise v. Polsko (C-170/07, Sb. rozh. s. I-87, body 36 až 41) vyplývá, že jelikož směrnice 96/96 neprovedla úplnou harmonizaci, právní úpravu, která nevychází ze zásady uznávání dokumentů vydaných ostatními členskými státy, jak je uvedeno v článku 3 odst. 2 této směrnice, nelze uznat za platnou na jejím základě, ale musí být posuzována s ohledem na článek 34 SFEU.

32

Komise zdůrazňuje, že z judikatury Soudního dvora vyplývá, že sporná vnitrostátní právní úprava představuje opatření s účinkem rovnocenným množstevnímu omezení dovozu, jelikož některé dotčené subjekty odrazuje od dovozu takovýchto vozidel do Belgie (rozsudky ze dne 16. listopadu 2000, Komise v. Belgie, C-217/99, Recueil s. I-10251, bod 18, a ze dne 7. června 2007, Komise v. Belgie, C-254/05, Sb. rozh. s. I-4269, bod 30). Ačkoli může být odůvodněna cíli bezpečnosti silniční dopravy, jakož i ochranou životního prostředí a spotřebitele, není tato právní úprava přiměřená. Stejného výsledku by totiž bylo možno dosáhnout méně omezujícími opatřeními, jako je uznání dokladů o absolvování technické prohlídky vystavených v jiném členském státě ve spojení se spoluprácí celních orgánů nebo s možností, aby belgické orgány při registraci vozidla, které bylo před tím registrováno v jiném členském státě, v Belgii uvedly výhradu informující spotřebitele, že jeho vozidlo bylo registrováno na základě osvědčení o technické prohlídce z jiného státu a případně bude muset být později podrobeno dalším doplňkovým prohlídkám.

33

Belgické království má v prvé řadě za to, že sporná právní úprava nezakládá překážku volnému pohybu zboží a že není diskriminační.

34

V tomto směru uvádí, že technická prohlídka předcházející registraci je dovolena ve smyslu článku 5 písm. a) směrnice 2009/40, jenž vnitrostátním orgánům poskytuje jistý prostor pro uvážení při určování požadavků, které je třeba při absolvování technické prohlídky splnit, a způsobů jejich provádění. Mimoto se tato nepravidelná prohlídka týká pouze případů, kdy vozidlo mění majitele, a vztahuje se bez diskriminace na všechna vozidla bez ohledu na to, zda byla před tím registrována v Belgii nebo v jiném členském státě, a bez ohledu na datum platnosti osvědčení o prohlídce vydaného při pravidelné prohlídce.

35

Tento členský stát v návaznosti na to uvádí, že návrh královského nařízení, o němž se zmiňoval během postupu před zahájením soudního řízení a jehož nabytí účinnosti bylo stanoveno na srpen 2011, předpokládá zohlednění výsledků pravidelných technických prohlídek nikoli starších než dva měsíce provedených v Belgii nebo v jiném členském státě tím způsobem, že se nepravidelná prohlídka před registrací na jméno jiného majitele omezí na zkoušku brzd a vizuální prohlídku technického stavu vozidla a bude se týkat kontrolovaných položek uvedených v příloze II směrnice 2009/40 a příloze 22 královského nařízení. Předejde se tak jakýmkoli nadbytečným zkouškám prováděným v Belgii nebo v jiném členském státě.

36

Podpůrně Belgické království uvádí, že vnitrostátní opatření je odůvodněno cíli bezpečnosti silničního provozu, ochranou spotřebitele, když omezuje stáčení kilometrů, jakož i ochranou životního prostředí, když přispívá k omezení vlivu vozidla uváděného do provozu na životní prostředí. Opatření je též přiměřené.

37

Pokud se jedná zejména o bezpečnost silničního provozu, je především zkouška brzdového systému jedinou účinnou metodou hodnocení opotřebení součástek, jakož i zárukou, že výkon brzd odpovídá platným normám. Zachování této zkoušky s vhodným vybavením v novém královském nařízení přijatém dne 1. června 2011 je odůvodněné, neboť k závadě na tomto systému může dojít krátce po poslední prohlídce. Navíc, i kdyby jiná opatření navrhovaná Komisí umožňovala dosažení cíle bezpečnosti silniční dopravy za stejných podmínek, členský stát by měl mít v mezích svého prostoru pro volné uvážení možnost dosáhnout tohoto cíle pomocí vnitrostátního opatření, jež považuje za vhodné.

38

Tento členský stát dále podotýká, že při absenci úplné harmonizace technických prohlídek přísluší členským státům rozhodnout o úrovni bezpečnosti silničního provozu, jež má být zajištěna, při současném zohlednění požadavků volného pohybu zboží (rozsudek ze dne 27. března 1984, Komise v. Itálie, 50/83, Recueil, s. 1633, bod 12, a, obdobně, rozsudek ze dne 13. července 1994, Komise v. Německo, C-131/93, Recueil, s. I-3303, bod 16).

39

Komise ve své replice tvrdí, že Belgické království tím, že zdůrazňuje nezbytnost zachovat prohlídku brzdových systémů v novém královském nařízení, implicitně připouští, že zdvojení všech technických prohlídek není ani nezbytné ani přiměřené.

40

Pokud se jedná o změny sporné právní úpravy navrhované žalovaným členským státem, jež spočívají zejména v zachování omezené prohlídky a které každopádně nepostačují k ukončení vytýkaného porušování, Komise odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora, podle níž není možno přihlížet k opatření, které dotčený členský stát přijal ke splnění své povinnosti po podání žaloby pro nesplnění povinnosti (rozsudky ze dne 1. října 1998, Komise v. Španělsko, C-71/97, Recueil s. I-5991, bod 18, a ze dne 8. března 2001, Komise v. Portugalsko, C-276/98, Recueil s. I-1699, bod 20).

41

Kromě toho ani tvrzení týkající se nezbytnosti a přiměřenosti zdvojení prohlídky brzd nemohou podle Komise uspět. Pokud totiž na jednu stranu vozidlo pochází z jiného členského státu, byla zkouška brzd provedena v souladu s přílohou II směrnice 2009/40 a platnost této zkoušky musí být uznávána v jiných členských státech. Má-li však Belgické království navzdory tomu stále pochybnosti, zda zkoušky brzd vykonané v jiném členském státě odpovídají úrovni bezpečnosti existující v Belgii, stačilo by namísto systematických a obecných prohlídek vyhodnotit v jednotlivých případech případné rozdíly ve výkonu brzd a ve zkouškách účinnosti mezi Belgickým královstvím a dotčeným členským státem.

42

Na druhou stranu se uvedená zkouška nezdá nezbytná pro předcházení případným novým závadám brzdového systému, neboť ty mohou vzniknout i na dovezených vozidlech, jejichž majitel se nemění a pro něž takováto prohlídka není stanovena. Je tomu tak i v případě vozidel registrovaných v Belgii, jejichž majitel se nemění a která představují většinu vozidel jezdících po belgických silnicích.

43

Úvodem je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury se existence nesplnění povinnosti musí posuzovat vzhledem ke stavu, v němž se členský stát nacházel v době, kdy uplynula lhůta stanovená v odůvodněném stanovisku (viz zejména výše uvedený rozsudek ze dne 20. září 2007, Komise v. Nizozemsko, bod 64 a citovaná judikatura). Následné změny nemůže vzít Soudní dvůr v úvahu (viz zejména rozsudky ze dne 18. listopadu 2004, Komise v. Irsko, C 482/03, bod 11, a ze dne 4. února 2010, Komise v. Švédsko, C-185/09, Sb. rozh. s. I-14, bod 9).

44

Vzhledem k tomu, že odůvodněné stanovisko Komise datované ke dni 8. října 2009 bylo Belgickému království doručeno dne 9. října 2009 a lhůta uložená tomuto členskému státu byla stanovena na dva měsíce od doručení tohoto stanoviska, je tedy pro posouzení existence či neexistence vytýkaného nesplnění povinnosti rozhodný den 9. prosince 2009. V projednávaném případě tedy není namístě zohlednit královské nařízení přijaté po tomto datu.

45

Navíc je třeba poznamenat, že navzdory absenci výslovné zmínky v průběhu písemné části řízení Komise v odpovědi na písemnou otázku položenou Soudním dvorem, jakož i v průběhu soudního jednání omezila první žalobní důvod své žaloby jen na vozidla registrovaná v jiném členském státě, jejichž majitel se mění při přeregistraci v Belgii.

46

V projednávané věci Komise Belgickému království vytýká, že nesplnilo povinnosti, jež mu vyplývají z článku 34 SFEU, jestliže v případě vozidel dříve registrovaných v jiném členském státě ukládá technickou prohlídku před jejich registrací v Belgii bez zohlednění výsledků technické prohlídky uskutečněné v tomto jiném členském státě.

47

Soulad uvedené technické prohlídky s unijním právem je třeba nejprve zkoumat z hlediska povinností členských států vyplývajících ze směrnice 2009/40, a to před jeho posouzením z hlediska článku 34 SFEU.

48

Pokud se jedná o směrnici 2009/40, jejími cíli uvedenými v bodě 26 jejího odůvodnění je harmonizace pravidel týkajících se technických prohlídek, zabránění narušení hospodářské soutěže mezi dopravci a zaručení, že vozidla jsou řádně kontrolována a udržována.

49

Navzdory prostoru pro uvážení členských států podle článku 5 této směrnice nelze na jejím základě přijmout právní úpravu, jež nevychází ze zásady uznávání dokumentů vydaných jinými členskými státy a potvrzujících, že byla úspěšně absolvována technická prohlídka, jak je upravena v článku 3 odst. 2 uvedené směrnice, a tato právní úprava musí být tedy posouzena s ohledem na článek 34 SFEU (v tomto smyslu viz výše uvedené rozsudky ze dne 20. září 2007, Komise v. Nizozemsko, body 67 až 71, a ze dne 5. června 2008, Komise v. Polsko, body 36 až 42).

50

V této souvislosti je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury se zákaz opatření s účinkem rovnocenným množstevnímu omezení dovozu uvedený v článku 34 SFEU týká každého opatření členských států, které může přímo nebo nepřímo, skutečně nebo potenciálně narušit obchod uvnitř Společenství (viz zejména výše uvedený rozsudek ze dne 16. listopadu 2000, Komise v. Belgie, bod 16; a rozsudky ze dne 26. října 2006, Komise v. Řecko, C-65/05, Sb. rozh. s. I-10341, bod 27; ze dne 15. března 2007, Komise v. Finsko, C-54/05, Sb. rozh. s. I-2473, bod 30; ze dne 24. dubna 2008, Komise v. Lucembursko, C-286/07, bod 27, a ze dne 6. října 2011, Bonnarde, C-443/10, Sb. rozh. s. I-9327, bod 26).

51

V projednávaném případě belgické orgány tím, že ukládají povinnou technickou prohlídku vozidel před jejich registrací jiným vlastníkem, podrobují této prohlídce obecně a systematicky všechna ojetá vozidla, u nichž dochází ke změně vlastníka a jež byla předtím registrována v jiných členských státech, a to aniž jakkoli přihlížejí k případným prohlídkám, jež byly případně provedeny těmito jinými členskými státy. Tato nepravidelná prohlídka tedy tím, že se připojuje k technickým prohlídkám, jež byly v nedávné době provedeny v jiných členských státech, aniž byl uznán jejich výsledek, může odradit některé zúčastněné osoby od koupě takovýchto vozidel pocházejících z jiných členských států (obdobně viz výše uvedené rozsudky ze dne 20. září 2007, Komise v. Nizozemsko, bod 73, a ze dne 5. června 2008, Komise v. Polsko, bod 44).

52

Z toho plyne, že požadavek takovéto nepravidelné technické prohlídky vozidla před jeho registrací na jméno jiného majitele v Belgii představuje opatření s účinkem rovnocenným množstevnímu omezení dovozu, zakázané článkem 34 SFEU, pokud ho nelze objektivně odůvodnit.

53

Z ustálené judikatury v tomto ohledu vyplývá, že vnitrostátní právní úprava, která představuje opatření s účinkem rovnocenným množstevním omezením, může být odůvodněna jedním z důvodů obecného zájmu uvedených v článku 36 SFEU nebo kategorickými požadavky. V obou případech musí být vnitrostátní ustanovení způsobilé zaručit uskutečnění sledovaného cíle a nesmí překračovat meze toho, co je nezbytné k jeho dosažení (viz zejména výše uvedené rozsudky ze dne 20. září 2007, Komise v. Nizozemsko, bod 75; ze dne 5. června 2008, Komise v. Polsko, bod 46, a rozsudek ze dne 10. února 2009, Komise v. Itálie, C-110/05, Sb. rozh. s. I-519, bod 59).

54

Stejně tak podle ustálené judikatury je na příslušných vnitrostátních orgánech, aby prokázaly, že jejich právní úprava odpovídá kritériím uvedeným v předchozím bodě (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. dubna 2008, Komise v. Portugalsko, C-265/06, Sb. rozh. s. I-2245, bod 39; a výše uvedené rozsudky ze dne 20. září 2007, Komise v. Nizozemsko, bod 76, a Komise v. Lucembursko, bod 37). Takovéto dokazování lze provést pouze konkrétně ve vztahu k okolnostem projednávaného případu (rozsudek ze dne 8. května 2003, ATRAL, C-14/02, Recueil s. I-4431, bod 67).

55

V tomto ohledu se odůvodnění poskytnutá Belgickým královstvím týkají nezbytnosti zajistit dosažení cílů ochrany spotřebitele a životního prostředí, jakož i cíle bezpečnosti silničního provozu, které podle judikatury představují naléhavé důvody obecného zájmu způsobilé ospravedlnit překážku volného pohybu zboží (v tomto smyslu viz výše uvedené rozsudky ze dne 20. září 2007, Komise v. Nizozemsko, bod 77; ze dne 10. dubna 2008, Komise v. Portugalsko, bod 38; ze dne 5. června 2008, Komise v. Polsko, bod 49, a ze dne 10. února 2009, Komise v. Itálie, bod 60).

56

Pokud se jedná o ochranu spotřebitele a životního prostředí, uvádí Belgické království, že některé ze zkoušek technické prohlídky umožňují omezit riziko podvodů se stáčením kilometrů, jakož i dopad vozidla přihlášeného k provozu na životní prostředí. Neupřesňuje však, o jaké zkoušky se jedná ani do jaké míry tyto zkoušky slouží k zabezpečení uvedených cílů.

57

Je tedy nutno konstatovat, že Belgické království konkrétně neprokázalo přiměřenou povahu technické prohlídky ani její nezbytnost pro zajištění ochrany spotřebitele a životního prostředí. Pouhé abstraktní dovolávání se těchto cílů totiž nepostačuje k odůvodnění takového opatření, jako je sporná technická prohlídka.

58

Pokud se jedná o přiměřenost cíle bezpečnosti silničního provozu, je třeba poznamenat, že Belgické království ve své žalobní odpovědi poukazuje na uvedený cíl ve vztahu k zachování prohlídky brzdového systému v novém královském nařízení, jež bylo přijato dne 1. června 2011 a které, jak bylo připomenuto v bodě 44 tohoto rozsudku, nelze v tomto řízení zohlednit. Ve své duplice se Belgické království dovolává ochrany bezpečnosti silničního provozu ve vztahu k technické prohlídce, tedy ke všem kontrolovaným položkám kromě zkoušky brzd, ač konkrétně uvádí pouze prohlídku celkového stavu vozidla a ověření mechanických součástek. Belgické království uvádí, že provoz vozidla vykazujícího technické závady představuje nebezpečí pro silniční provoz.

59

Podle ustálené judikatury při neexistenci úplných harmonizačních opatření na úrovni Unie přísluší členským státům rozhodnout o úrovni, na které zamýšlejí zajistit bezpečnost silničního provozu na svém území, při současném zohlednění požadavků volného pohybu zboží uvnitř Evropské unie (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek ze dne 27. března 1984, Komise v. Itálie, bod 12, jakož i obdobně výše uvedené rozsudky ze dne 13. července 1994, Komise v. Německo, bod 16 a ze dne 10. února 2009, Komise v. Itálie, bod 61).

60

Jak však bylo připomenuto v bodě 54 tohoto rozsudku, je na příslušných vnitrostátních orgánech, aby prokázaly, že je jejich právní úprava pro zabezpečení dosažení sledovaného cíle vhodná a nejde nad rámec toho, co je k jeho dosažení nezbytné.

61

V projednávané věci, ačkoli schopnost dosažení cíle bezpečnosti silničního provozu nebyla zpochybněna, je nutno konstatovat, že Belgické království s ohledem na sledovaný cíl konkrétně neprokázalo nezbytnost technické prohlídky vozidel pocházejících z jiných členských států při jejich přeregistrování v Belgii. Je třeba zejména poznamenat, že riziko pro bezpečnost silničního provozu, jež spočívá v provozování vozidla s technickými závadami, může vzniknout i na dovezených vozidlech, jejichž majitel se nemění, u nichž takováto prohlídka není stanovena. Je tomu tak i v případě vozidel registrovaných v Belgii, jejichž majitel se nemění a jež představují většinu vozidel provozovaných na belgických silnicích.

62

Vzhledem k těmto skutečnostem je třeba určit, že Belgické království tím, že podrobuje vozidla, jež byla předtím registrována v jiném členském státě, technické prohlídce před jejich registrací na jméno jiného majitele bez zohlednění výsledků technické prohlídky uskutečněné v jiném členském státě, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 34 SFEU.

63

Podle Komise belgická právní úprava, která požaduje, aby bylo kromě osvědčení o registraci předloženo prohlášení o shodě vozidla předtím registrovaného v jiném členském státě v souladu s předpisy Unie, aby toto vozidlo mohlo být podrobeno technické prohlídce předcházející jeho nové registraci, odporuje článku 4 směrnice 1999/37 a ze své podstaty zbavuje zásadu uznávání harmonizovaných osvědčení o registraci vydaných jinými členskými státy jejího obsahu.

64

Vnitrostátní právní úprava má omezující účinek na dovoz ojetých vozidel do Belgie, neboť ve většině členských států není k jednotlivému vozidlu vydáváno prohlášení o shodě. Komise je toho názoru, že toto opatření nemůže být odůvodněno takovými důvody, jako je nezbytnost znát technické vlastnosti vozidla pro účely provádění politiky bezpečnosti silničního provozu nebo ochrana spotřebitele zejména proti podvodům nebo krádežím vozidel. V každém případě je uvedené opatření těmto cílům nepřiměřené vzhledem k celé řadě nástrojů sledujících tytéž cíle zavedených na evropské úrovni.

65

V tomto ohledu Komise ve své replice, jakož i při soudním jednání připomněla, že podle čl. 4 odst. 5 směrnice Rady 70/156/EHS ze dne 6. února 1970 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se schvalování typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel (Úř. věst. L 42, s. 1; Zvl. vyd. 13/001, s. 44), jehož obsah byl převzat v čl. 8 odst. 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES ze dne 5. září 2007, kterou se stanoví rámec pro schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla (rámcová směrnice) (Úř. věst. L 263, s. 1), musí schvalovací orgán každého členského státu, který vydává prohlášení o shodě, schvalovacím orgánům ostatních členských států zaslat kopii certifikátu schválení typu každého vozidla obsahující jeho technické charakteristiky.

66

Navíc vzhledem k tomu, že řešení navrhované Belgickým královstvím spočívající ve vytvoření informační databáze obsahující všechny technické údaje vozidel, jež by činila předložení prohlášení o shodě nadbytečným, nemůže být zavedené před koncem roku 2012, tento členský stát nepřizpůsobil svoji legislativu ve stanovené lhůtě a nemůže se dovolávat vnitřní situace, aby odůvodnil nesplnění povinností a lhůt vyplývajících z předpisů Unie.

67

Belgické království zastává názor, že pokud by tato vytýkaná skutečnost byla přípustná, je uvedená vnitrostátní právní úprava v souladu s článkem 4 směrnice 1999/37, odůvodněná a přiměřená. Podle názoru tohoto členského státu problematika předložení prohlášení o shodě přesahuje pouhou registraci vozidel, neboť všechny technické údaje uvedené v prohlášení o shodě se neuvádějí v již existujících registračních dokladech.

68

Belgické království jako odůvodnění uvádí stejné tři cíle jako v odpovědi na první vytýkanou skutečnost, tj. ochranu životního prostředí, ochranu spotřebitele, jakož i bezpečnost silničního provozu.

69

Namítá, že opatření uváděná Komisí v její žalobě nejsou oproti sporné právní úpravě méně omezující a lépe přizpůsobená cílům, jejichž naplnění sleduje předložení prohlášení o shodě. S odkazem na pochybnosti o účinnosti současného systému výměny informací, které vyslovila sama Komise při veřejné konzultaci k registraci vozidel v březnu 2011, jenž je systémem navrhovaným Komisí jako platná alternativa sporných opatření, a při neexistenci funkční databáze dostupné všem příslušným orgánům, zastává tento členský stát názor, že předložení prohlášení o shodě je jediným, nejpragmatičtějším a nejméně nákladným řešením pro řádné provádění politik v oblasti životního prostředí a bezpečnosti silničního provozu.

70

Ve své replice Komise zastává názor, že Belgické království v dopise ze dne 26. ledna 2010, jakož i rozšířením své obrany odvoláním se na článek 36 SFEU uznalo, že požadování prohlášení o shodě může některým spotřebitelům způsobit obtíže a představuje překážku volného pohybu odporující článku 34 SFEU. V rozporu s tím, co uvádí žalovaný členský stát, když na základě článku 1 směrnice 1999/37 dovozuje možnost výjimky, a tedy neúplnost harmonizace, se však podle Komise musí toto vnitrostátní opatření posuzovat výlučně s ohledem na článek 4 této směrnice, jež provedla úplnou harmonizaci. Komise nepřipouští ani výjimku z důvodu ochrany životního prostředí a zastává názor, že argumenty uváděné v této souvislosti belgickými orgány jsou irelevantní.

71

Podpůrně má Komise za to, že argumentace žalovaného členského státu týkající se odůvodnění omezení není přesvědčivá. Skutečnost, že vozidlo již bylo registrováno v jiném členském státě, totiž předpokládá, že příslušné orgány tohoto členského státu již konstatovaly, že toto vozidlo splnilo použitelné technické požadavky podle unijního práva. Jelikož Belgické království musí být informováno o technických vlastnostech každého vozidla na základě výměny informací mezi příslušnými orgány, všeobecné požadování prohlášení o shodě není ani nezbytné ani přiměřené. Argument Belgického království založený na pochybnostech o účinnosti současného systému výměny informací navíc není relevantní, protože členské státy toto nezbavuje povinnosti dodržovat platné a účinné právní předpisy.

72

Ve své duplice Belgické království připomíná, že směrnice 1999/37 stanoví možnost výjimky a poznamenává, že z jejího článku 1 vyplývá, že se použije na doklady vydané členskými státy při registraci vozidel a že nemá dopad na právo členských států používat pro dočasnou registraci vozidel doklady, které nemusí v každém ohledu vyhovovat požadavkům této směrnice.

73

Je třeba konstatovat, že ze samotného znění článku 4 směrnice 1999/37, jež uvádí, že osvědčení o registraci vydané členským státem podle vzoru uvedeného příloze k této směrnici musí být uznáno každým jiným členským státem pro novou registraci vozidla v posledně uvedeném členském státě, vyplývá, že toto ustanovení neponechává členským státům žádný prostor pro uvážení, pokud jde o dodržení zásady uznávání osvědčení o registraci vozidel.

74

Jak totiž vyplývá z bodů 3, 5 a 6 odůvodnění směrnice 1999/37, má tato za cíl přispět k volnému pohybu vozidel na pozemních komunikacích ostatních členských států tím, že jako předpoklad pro registraci vozidla, které bylo předtím registrováno v jiném členském státě, stanoví doklad osvědčující tuto registraci a jeho technické vlastnosti s cílem usnadnit znovuuvedení do provozu uvedených vozidel v jiném členském státě a přispět tak k řádnému fungování vnitřního trhu.

75

Soudní dvůr již rozhodl, že technické vlastnosti ojetých vozidel, která byla předtím registrována v jiných členských státech, mohou být určeny na základě již existujících dokladů o registraci (výše uvedený rozsudek ze dne 5. června 2008 Komise v. Polsko, bod 38).

76

Belgické království tedy nemůže odůvodňovat systematické vyžadování předložení prohlášení o shodě nezbytností ověření technických vlastností vozidla, ke kterému existuje osvědčení o registraci.

77

Jak správně poznamenala Komise, takovýto požadavek zbavuje zásadu uznávání osvědčení o registraci vydaných jinými členskými státy tak, jak je upravena v článku 4 směrnice 1999/37, jejího obsahu.

78

Jak vyplývá z článku 1 druhého pododstavce směrnice 1999/37, mohou členské státy používat doklady, které neodpovídají osvědčení o registraci upravenému touto směrnicí, pouze v případě dočasné registrace.

79

V projednávané věci se Belgické království nemůže dovolávat některého z důvodů obecného zájmu uvedených v článku 36 SFEU nebo některého z kategorických požadavků stanovených judikaturou Soudního dvora, protože z výše uvedeného vyplývá, že s výjimkou dočasné registrace neumožňuje směrnice 1999/37 členským státům požadovat při registraci vozidla již dříve registrovaného v jiném členském státě jiný doklad než osvědčení o registraci. Pokud je totiž určitá otázka upravena harmonizovaným způsobem na úrovni Unie, je třeba každé vnitrostátní opatření, které se jí týká, posuzovat s ohledem na ustanovení tohoto harmonizačního předpisu, a nikoli s ohledem na ustanovení primárního práva (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 12. října 1993, Vanacker a Lesage, C-37/92, Recueil s. I-4947, bod 9; ze dne 13. prosince 2001, DaimlerChrysler, C-324/99, Recueil s. I 9897, bod 32, jakož i ze dne 30. dubna 2009, Lidl Magyarország, C-132/08, Sb. rozh. s. I-3841, bod 42).

80

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba konstatovat, že Belgické království tím, že pro účely povinné technické prohlídky vozidla dříve registrovaného v jiném členském státě před jeho registrací v Belgii systematicky požaduje kromě předložení harmonizovaného osvědčení o registraci též prohlášení o shodě vozidla, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 4 směrnice 1999/37.

81

Za těchto podmínek je namístě považovat žalobu podanou Komisí za opodstatněnou.

82

Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala po Belgickém království náhradu nákladů řízení a posledně uvedené nemělo ve věci úspěch, je důvodné mu uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto: