—

za PAGO International GmbH C. Hauerem, Rechtsanwalt,

—

za Tirolmilch registrierte Genossenschaft mbH G. Schönherrem, Rechtsanwalt,

—

za Komisi Evropských společenství W. Wilsem a H. Krämerem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 9 odst. 1 písm. c) nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146, dále jen „nařízení“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společnostmi PAGO International GmbH (dále jen „společnost PAGO“) a Tirolmilch registrierte Genossenschaft mbH (dále jen „společnost Tirolmilch“) ve věci ochranné známky Společenství, jejíž majitelkou je společnost PAGO.

3

Článek 1 odst. 2 nařízení stanoví:

„Ochranná známka Společenství má jednotnou povahu. Má stejné účinky v celém Společenství: může být zapsána, […], prohlášena za neplatnou a její užívání může být zakázáno pouze pro území celého Společenství. Tato zásada platí, nestanoví-li toto nařízení jinak.“

4

Článek 9 odst. 1 písm. c) nařízení stanoví:

„1.   Z ochranné známky Společenství vzniká jejímu majiteli výlučné právo. Majitel je oprávněn zakázat všem třetím stranám užívat bez jeho souhlasu v obchodním styku:

[…]

5

Článek 5 odst. 2 první směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. L 40, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 92, dále jen „směrnice“), zní následovně:

„Každý členský stát může rovněž stanovit, že majitel je oprávněn zakázat všem třetím osobám, které nemají jeho souhlas, aby užívaly v obchodním styku označení totožné s ochrannou známkou nebo jí podobné pro zboží nebo služby, které nejsou podobné těm, pro něž byla ochranná známka zapsána, jestliže tato ochranná známka získala v členském státě dobré jméno a užívání takového označení bez řádného důvodu by protiprávně těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména ochranné známky nebo jim působilo újmu.“

6

Společnost PAGO je od roku 2001 majitelkou obrazové ochranné známky Společenství, která se týká zejména ovocných nápojů a ovocných šťáv. Hlavním prvkem ochranné známky je vyobrazení zelené skleněné láhve s charakteristickou etiketou a uzávěrem. Společnost PAGO v Rakousku uvádí na trh ovocnou šťávu s názvem „Pago“ v tomto typu láhví. Ochranná známka Společenství společnosti PAGO je v tomto členském státě proslulá.

7

Společnost Tirolmilch uvádí rovněž v Rakousku na trh ovocný syrovátkový nápoj s názvem „Lattella“. Tento nápoj se nejprve prodával v nádobách z kartonu. Následně byl nápoj rovněž plněn do skleněných láhví. Oba tvary láhví jsou v mnoha ohledech podobné ochranné známce Společenství společnosti PAGO. Ve své reklamě společnost Tirolmilch užívá vyobrazení, které stejně jako ochranná známka Společenství společnosti Pago ukazuje láhev vedle plné sklenice.

8

Společnost PAGO podala u Handelsgericht Wien návrh na zahájení řízení o předběžném opatření, kterým se domáhala, aby bylo společnosti Tirolmilch zakázáno podporovat, nabízet k prodeji, uvádět na trh nebo jinak užívat její nápoj ve sporných lahvích a činit na něj reklamu užíváním vyobrazení láhví vedle sklenice plné ovocné šťávy.

9

Handelsgericht Wien návrhu vyhověl. Na základě odvolání proti vydanému usnesení byl návrh společnosti PAGO Oberlandesgericht Wien zamítnut. Společnost PAGO tedy podala opravný prostředek „Revision“ u Oberster Gerichtshof.

10

Tento soud se domnívá, že neexistuje nebezpečí záměny mezi láhvemi používanými společností Tirolmilch a ochrannou známkou Společenství společnosti PAGO, ani na základě celkového přezkumu vzhledem k tomu, že etikety umístěné na dotčených láhvích obsahují označení „Pago“ a „Lattella“, jež jsou v Rakousku obě proslulá.

11

Vzhledem k tomu, že společnost PAGO uvádí, že ve smyslu čl. 9 odst. 1 písm. c) nařízení společnost Tirolmilch bez řádného důvodu neprávem těží z rozlišovací způsobilosti a dobrého jména ochranné známky Společenství společnosti PAGO v Rakousku, si Oberster Gerichtshof nicméně klade otázku ohledně rozsahu pojmů „mít v rámci Společenství dobré jméno“ použitých uplatněným ustanovením nařízení.

12

Oberster Gerichtshof se domnívá, že obdobně s tím, jak Soudní dvůr rozhodl ve svém rozsudku ze dne 14. září 1999, General Motors (C-375/97, Recueil, s. I-5421), pokud jde o výraz „mít v rámci členského státu dobré jméno“ uvedený v čl. 5 odst. 2 směrnice, stačí, že ochranná známka Společenství má dobré jméno v „podstatné části“ Společenství.

13

Vzhledem k tomu, že společnost PAGO požadovala vydání soudního příkazu týkajícího se ukončení užívání vztahujícího se na celé Společenství a její ochranná známka má dobré jméno pouze v Rakousku, si však Oberster Gerichtshof klade otázku, zda lze vydat úplný zákaz, ačkoli má ochranná známka Společenství dobré jméno jen v jediném členském státě, nebo zda lze v případě dobrého jména jen v jediném členském státě vydat „zákaz“ ve smyslu čl. 9 odst. 1 písm. c) nařízení omezený na tento členský stát.

14

V tomto kontextu se Oberster Gerichtshof rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

15

Úvodem je třeba poznamenat, že ve věci v původním řízení se ochranná známka Společenství, jejíž majitelkou je společnost PAGO, vztahuje na ovocné nápoje, jakož i ovocné šťávy a že výrobek uváděný na trh společností Tirolmilch je ovocným syrovátkovým nápojem.

16

Z předkládacího rozhodnutí nevyplývá, zda již vnitrostátní soud posuzoval, zda mají dotčené výrobky obdobnou povahu či nikoli.

17

Aby tomuto soudu byla dána v každém případě užitečná odpověď, je třeba uvést, že se sice čl. 9 odst. 1 písm. c) nařízení podle svého znění vztahuje na ochrannou známku Společenství pro výrobky nebo služby, které nejsou podobné těm, pro které je uvedená ochranná známka zapsána.

18

Bez ohledu na jeho znění a s přihlédnutím k obecné systematice a cílům systému, jehož je uvedený čl. 9 odst. 1 písm. c) nařízení součástí, však ochrana ochranných známek Společenství, které mají dobré jméno, nemůže být nižší v případě užívání označení pro totožné nebo podobné výrobky nebo služby než v případě užívání označení pro výrobky nebo služby, které podobné nejsou (viz obdobně rozsudek ze dne 9. ledna 2003, Davidoff, C-292/00, Recueil, s. I-389, body 24 a 25, pokud jde zejména o čl. 5 odst. 2 směrnice).

19

Musí být tudíž připuštěno, že se čl. 9 odst. 1 písm. c) nařízení vztahuje rovněž na ochrannou známku Společenství, která má dobré jméno, pro výrobky nebo služby, které jsou podobné výrobkům nebo službám, pro které je uvedená ochranná známka zapsána (obdobně tentýž rozsudek, bod 30).

20

Podstatou první předběžné otázky předkládajícího soudu je jednak, aby Soudní dvůr vyjasnil smysl výrazu „mít v rámci Společenství dobré jméno“, prostřednictvím kterého je v čl. 9 odst. 1 písm. c) nařízení stanovena jedna ze dvou podmínek, které musí ochranná známka Společenství splňovat k získání ochrany stanovené tímto ustanovením, a jednak aby Soudní dvůr uvedl, zda je tato podmínka splněna ve svém zeměpisném rozměru, pokud má ochranná známka Společenství dobré jméno jen v jednom členském státě.

21

Pojem „dobré jméno“ předpokládá určitý stupeň znalosti u relevantní veřejnosti.

22

Relevantní veřejností je veřejnost dotčená ochrannou známkou Společenství, to znamená v závislosti na výrobku nebo službě uváděné na trh, tedy buď široká veřejnost, nebo specializovanější veřejnost, například dané odborné kruhy (viz obdobně výše uvedený rozsudek General Motors, bod 24, pokud jde o čl. 5 odst. 2 směrnice).

23

Nelze požadovat, aby ochrannou známku Společenství znal určitý procentní podíl takto vymezené veřejnosti (obdobně tentýž rozsudek, bod 25).

24

Požadovaný stupeň znalosti musí být považován za dosažený, pokud ochrannou známku Společenství zná podstatná část veřejnosti dotčené výrobky nebo službami, na které se tato ochranná známka vztahuje (obdobně tentýž rozsudek, bod 26).

25

Vnitrostátní soud při přezkumu této podmínky musí zohlednit všechny relevantní skutečnosti věci, a to zejména podíl na trhu, který ochranná známka zaujímá, intenzitu, geografické rozšíření a dobu jejího užívání, jakož i výši investic vynaložených podnikem na její propagaci (obdobně tentýž rozsudek, bod 27).

26

S ohledem na skutečnosti sporu v původním řízení tak předkládajícímu soudu přísluší ověřit, zda dotčenou ochrannou známku Společenství zná podstatná část veřejnosti dotčené výrobky, na které se tato ochranná známka vztahuje.

27

Pokud jde o územní hledisko, podmínka týkající se dobrého jména musí být považována za splněnou, pokud má ochranná známka Společenství dobré jméno v podstatné části území Společenství (viz obdobně výše uvedený rozsudek General Motors, bod 28).

28

Je třeba připomenout, že Soudní dvůr již rozhodl, že pokud jde o ochrannou známku Beneluxu, pro účely čl. 5 odst. 2 směrnice stačí, že dobré jméno existuje v podstatné části území Beneluxu, která může případně odpovídat části jedné ze zemí Beneluxu (výše uvedený rozsudek General Motors, bod 29).

29

Pokud jde v projednávané věci o ochrannou známku Společenství, jejíž dobré jméno existuje na celém území členského státu, tedy na území Rakouska, lze mít s ohledem na okolnosti věci v původním řízení za to, že je splněn územní požadavek, který ukládá čl. 9 odst. 1 písm. c) nařízení.

30

Na první předběžnou otázku je tedy třeba odpovědět tak, že čl. 9 odst. 1 písm. c) nařízení musí být vykládán v tom smyslu, že k získání ochrany stanovené tímto ustanovením musí ochrannou známku Společenství znát podstatná část veřejnosti dotčené výrobky nebo službami, na které se tato ochranná známka vztahuje, v podstatné části území Společenství a že s ohledem na okolnosti věci v původním řízení lze mít za to, že území dotčeného členského státu představuje podstatnou část území Společenství.

31

S ohledem na odpověď poskytnutou na první předběžnou otázku, jakož i na okolnosti věci v původním řízení není namístě odpovídat na druhou otázku.

32

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:

Článek 9 odst. 1 písm. c) nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství musí být vykládán v tom smyslu, že k získání ochrany stanovené tímto ustanovením musí ochrannou známku Společenství znát podstatná část veřejnosti dotčené výrobky nebo službami, na které se tato ochranná známka vztahuje, v podstatné části území Evropského společenství a že s ohledem na okolnosti věci v původním řízení lze mít za to, že území dotčeného členského státu představuje podstatnou část území Společenství.