Vyberte pokusně zaváděné prvky, které byste chtěli vyzkoušet

Tento dokument je výňatkem z internetových stránek EUR-Lex

Dokument 62007CJ0281

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 15. ledna 2009.
Hauptzollamt Hamburg-Jonas proti Bayerische Hypotheken- und Vereinsbank AG.
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce: Bundesfinanzhof - Německo.
Nařízení (ES, Euratom) č. 2988/95 - Ochrana finančních zájmů Evropských společenství - Článek 3 - Navrácení vývozní náhrady - Pochybení vnitrostátních orgánů - Promlčecí doba.
Věc C-281/07.

Identifikátor ECLI: ECLI:EU:C:2009:6

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (druhého senátu)

15. ledna 2009 ( *1 )

„Nařízení (ES, Euratom) č. 2988/95 — Ochrana finančních zájmů Evropských společenství — Článek 3 — Navrácení vývozní náhrady — Pochybení vnitrostátního orgánu — Promlčecí doba“

Ve věci C-281/07,

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, podaná rozhodnutím Bundesfinanzhof (Německo) ze dne 27. března 2007, došlým Soudnímu dvoru dne 13. června 2007, v řízení

Hauptzollamt Hamburg-Jonas

proti

Bayerische Hypotheken- und Vereinsbank AG,

SOUDNÍ DVŮR (druhý senát),

ve složení C. W. A. Timmermans, předseda senátu, J.-C. Bonichot, J. Makarczyk, P. Kūris a C. Toader (zpravodajka), soudci,

generální advokátka: E. Sharpston,

vedoucí soudní kanceláře: R. Grass,

s přihlédnutím k písemné části řízení,

s ohledem na vyjádření předložená:

za Komisi Evropských společenství F. Erlbacherem a Z. Malůškovou, jako zmocněnci,

po vyslechnutí stanoviska generální advokátky na jednání konaném dne 25. září 2008,

vydává tento

Rozsudek

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 3 odst. 1 prvního pododstavce nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 ze dne 18. prosince 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství (Úř. věst. L 312, s. 1; Zvl. vyd. 01/01, s. 340).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Hauptzollamt Hamburg-Jonas (dále jen „Hauptzollamt“) a Bayerische Hypotheken- und Vereinsbank AG (dále jen „BHV“), jehož předmětem je vrácení vývozní náhrady.

Právní rámec

Právo Společenství

3

Článek 11 odst. 3 první a čtvrtý pododstavec nařízení Komise (EHS) č. 3665/87 ze dne 27. listopadu 1987, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu vývozních náhrad pro zemědělské produkty (Úř. věst. L 351, s. 1), ve znění nařízení Komise (ES) č. 2945/94 ze dne 2. prosince 1994 (Úř. věst. L 310, s. 57; dále jen „nařízení č. 3665/87“), zní následovně:

„[…] je příjemce povinen v případě neoprávněné výplaty náhrady vrátit neoprávněně získané částky, včetně každé sankce stanovené v odstavci 1 prvním pododstavci, a úroky vypočtené za období, které uplynulo mezi vyplacením a vrácením. […]

[…]

V případě neoprávněné výplaty z důvodu pochybení ze strany příslušných orgánů se úrok nepožaduje, ledaže se jedná o částku, stanovenou členským státem, která odpovídá neoprávněně nabytému zvýhodnění.“(neoficiální překlad)

4

Článek 1 nařízení č. 2988/95 stanoví:

„1.   Pro účely ochrany finančních zájmů Evropských společenství se přijímají obecná pravidla týkající se stejnorodých kontrol a správních opatření a sankcí postihujících nesrovnalosti s ohledem na právo Společenství.

2.   Nesrovnalostí se rozumí jakékoli porušení právního předpisu Společenství vyplývající z jednání [konání] nebo opomenutí hospodářského subjektu, v důsledku kterého je nebo by mohl být poškozen souhrnný rozpočet Společenství nebo rozpočty Společenstvím spravované, a to buď snížením nebo ztrátou příjmů z vlastních zdrojů vybíraných přímo ve prospěch Společenství, nebo formou neoprávněného výdaje.“

5

Článek 3 odst. 1 a 3 nařízení č. 2988/95 stanoví:

„1.   Promlčecí doba pro zahájení stíhání činí čtyři roky od okamžiku, kdy došlo k nesrovnalosti uvedené v čl. 1 odst. 1. Odvětvové předpisy mohou stanovit i kratší lhůtu, která však nesmí být kratší než tři roky.

[…]

3.   Členské státy si ponechávají možnost uplatňovat delší lhůtu, než která je uvedena v odstavci 1 […]“

Vnitrostátní právo

6

Podle údajů předkládajícího soudu neexistovalo v Německu v rozhodné době žádné zvláštní ustanovení o promlčecí době, které by se použilo na spory správní povahy týkající se neoprávněně udělených výhod. Jak německá správa, tak i soudy nicméně uplatňovaly per analogiam obecnou třicetiletou promlčecí dobu stanovenou v § 195 německého občanského zákoníku (Bürgerliches Gesetzbuch). Od roku 2002 však byla tato obecná promlčecí doba zkrácena na tři roky.

Spor v původním řízení a předběžné otázky

7

Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že v roce 1995 podala společnost LAGRA Import Export GmbH (dále jen „LAGRA“) Hauptzollamt celní prohlášení ohledně 31 kusu hovězího dobytka k vývozu do Turecka a požádala s ohledem na tento dobytek o vývozní náhrady. Dopisem ze dne 17. ledna 1996 společnost LAGRA nicméně informovala tento celní úřad o tom, že jeden kus tohoto dobytka uhynul ještě před opuštěním území Evropského společenství a požádala o odpovídající změnu své žádosti o vývozní náhradu. Aniž by zohlednil tento dopis nebo příslušné zápisy v kontrolním výtisku T5, poskytl Hauptzollamt rozhodnutím ze dne 19. dubna 1996 vývozní náhradu ohledně všech 31 kusů dobytka.

8

Později Hauptzollamt zjistil své pochybení. Požádal tedy opravným rozhodnutím ze dne 5. srpna 1999 o vrácení vývozní náhrady za uhynulé zvíře ve výši 1137,57 DEM.

9

V červenci 2002 bylo proti společnosti LAGRA zahájeno insolvenční řízení. Po postoupení jejího majetku společnosti BHV se tato posledně uvedená společnost stala dlužníkem částky související s navrácením vývozní náhrady, kterou neoprávněně obdržela společnost LAGRA. Hauptzollamt se tedy pokusil získat zpět neoprávněně získanou částku od BHV, a to na základě výměru ze dne 12. prosince 2001. Nicméně není prokázáno, že byl tento výměr doručen posledně uvedené společnosti před květnem 2004.

10

BHV podala proti uvedenému výměru žalobu, které Finanzgericht Hamburg vyhověl, když rozhodl, že nárok na navrácení, založený na čl. 11 odst. 3 pátém pododstavci nařízení č. 3665/87, již zanikl, jelikož došlo k promlčení podle čl. 3 odst. 1 nařízení č. 2988/95.

11

Proti tomuto rozsudku Finanzgericht Hamburg podal Hauptzollamt opravný prostředek „revision“ k Bundesfinanzhof. Tento posledně uvedený soud má pochybnosti o tom, zda se nařízení č. 2988/95 použije, jelikož podle jeho čl. 1 odst. 2 spadají do rozsahu jeho působnosti pouze nesrovnalosti, které lze přičíst konání nebo opomenutí hospodářského subjektu, a nikoli ty, které jsou výsledkem konání nebo opomenutí příslušného orgánu.

12

Za těchto podmínek se Bundesfinanzhof rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)

Použije se první věta prvního pododstavce čl. 3 odst. 1 nařízení č. 2988/95 na navrácení vývozní náhrady neoprávněně poskytnuté vývozci, i když tento vývozce nezpůsobil žádnou nesrovnalost?

V případě kladné odpovědi na tuto otázku:

2)

Použije se výše uvedené ustanovení mutatis mutandis na navrácení takovýchto zvýhodnění od toho, na koho vývozce svůj nárok na vývozní náhradu postoupil?“

K předběžným otázkám

K první otázce

13

Svou první otázkou se předkládající soud ptá, zda se promlčecí doba čtyř let stanovená v čl. 3 odst. 1 prvním pododstavci nařízení č. 2988/95 použije na řízení o navrácení vývozní náhrady neoprávněně poskytnuté vývozci z důvodu pochybení ze strany vnitrostátních orgánů, pokud tento vývozce nezpůsobil žádnou nesrovnalost.

14

Úvodem je třeba uvést, že nařízení Komise (ES) č. 800/1999 ze dne 15. dubna 1999, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu vývozních náhrad pro zemědělské produkty (Úř. věst. L 102, s. 11; Zvl. vyd. 03/25, s. 129), stanoví pravidla pro promlčení v této oblasti, ale že podle jeho čl. 54 odst. 1 se zrušené nařízení č. 3665/87 nadále použije na takové vývozy, o které se jedná ve věci v původním řízení, pro něž byla přijata vývozní prohlášení přede dnem použitelnosti nařízení č. 800/1999, tedy před 1. červencem 1999.

15

Článek 11 odst. 3 první a čtvrtý pododstavec nařízení č. 3665/87 stanoví, že v případě neoprávněné výplaty náhrady je od příjemce požadováno vrácení neoprávněně získaných částek a úroků, přičemž úroky se nepožadují, pokud je neoprávněná výplata zapříčiněná chybou příslušných orgánů, nebo je požadována nanejvýše částka, stanovená členským státem, která odpovídá neoprávněně nabytému zvýhodnění.

16

Vzhledem k tomu, že nařízení č. 3665/87 nestanoví pravidla týkající se promlčení u žaloby na vymáhání neoprávněně získaných vývozních náhrad, je však třeba vycházet z čl. 3 odst. 1 prvního pododstavce nařízení č. 2988/95.

17

V tomto ohledu je třeba konstatovat, že toto ustanovení se použije na takové nesrovnalosti, jaké jsou definovány v čl. 1 odst. 2 nařízení č. 2988/95.

18

Článek 3 odst. 1 první pododstavec nařízení č. 2988/95 se sice použije na nesrovnalosti, které vedou k uložení správní sankce ve smyslu jeho článku 5, i na ty, které jsou předmětem správního opatření ve smyslu článku 4 tohoto nařízení, tedy opatření, jehož předmětem je odnětí neoprávněně získané výhody, jež však nemá charakter sankce (viz, v tomto smyslu, rozsudek ze dne 24. června 2004, Handlbauer, C-278/02, Sb. rozh. s. I-6171, body 33 a 34).

19

Článek 3 odst. 1 první pododstavec nařízení č. 2988/95 stanoví pro zahájení stíhání promlčecí dobu, která běží od okamžiku, kdy došlo k nesrovnalosti, kterou se podle čl. 1 odst. 2 téhož nařízení rozumí „jakékoli porušení právního předpisu Společenství vyplývající z jednání [konání] nebo opomenutí hospodářského subjektu, v důsledku kterého je nebo by mohl být poškozen souhrnný rozpočet Společenství […]“.

20

Jak přitom uvedly Komise Evropských společenství i generální advokátka v bodě 31 svého stanoviska, z pojmu „nesrovnalost“ v kontextu nařízení č. 2988/95 vyplývá, že se jedná o konání nebo opomenutí hospodářského subjektu, jehož výsledkem je porušení ustanovení práva Společenství.

21

Z toho vyplývá, že pokud je vývozní náhrada neoprávněně vyplacena hospodářskému subjektu z důvodu pochybení ze strany příslušných orgánů, nespadá taková situace pod pojem „nesrovnatelnost“ ve smyslu nařízení č. 2988/95.

22

Pravidlo týkající se promlčení stanovené v čl. 3 odst. 1 prvním pododstavci se tedy nepoužije na stíhání nesrovnalostí, jež jsou výsledkem pochybení vnitrostátních orgánů.

23

V takové situaci, o jakou se jedná ve věci v původním řízení, se tedy otázka promlčení žaloby na vymáhání neoprávněně vyplacených částek řídí pravidly vnitrostátního práva, která se použijí v této oblasti.

24

V případě neexistence ustanovení práva Společenství totiž musí být spory týkající se navrácení částek vyplacených v rozporu s právem Společenství rozhodnuty vnitrostátními soudy na základě použití jejich vnitrostátního práva, avšak v mezích stanovených právem Společenství; v tomto směru nesmí mít pravidla a postupy stanovené vnitrostátním právem za následek to, že bude navrácení neoprávněně vyplacených podpor prakticky znemožněno nebo nadměrně ztíženo, a vnitrostátní právo musí být uplatňováno způsobem, jaký ve srovnání s postupem pro rozhodování podobných vnitrostátních sporů není diskriminační (rozsudek ze dne 19. září 2002, Huber, C-336/00, Recueil, s. I-7699, bod 55 a uvedená judikatura).

25

Mimoto musí být zájem Společenství na navrácení vývozních náhrad, které byly získány porušením podmínek pro jejich přidělování, plně zohledněn při vymezení promlčecích dob, které se na takové navrácení použijí (viz, v tomto smyslu, výše uvedený rozsudek Huber, bod 57).

26

Na první otázku je tedy třeba odpovědět tak, že promlčecí doba čtyř let stanovená v čl. 3 odst. 1 prvním pododstavci nařízení č. 2988/95 se nepoužije na řízení o navrácení vývozní náhrady neoprávněně poskytnuté vývozci z důvodu pochybení ze strany vnitrostátních orgánů, pokud tento vývozce nezpůsobil žádnou nesrovnalost ve smyslu čl. 1 odst. 2 tohoto nařízení.

K druhé otázce

27

Vzhledem k odpovědi na první otázku není na druhou otázku namístě odpovídat.

K nákladům řízení

28

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

 

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:

 

Promlčecí doba čtyř let stanovená v čl. 3 odst. 1 prvním pododstavci nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 ze dne 18. prosince 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství se nepoužije na řízení o navrácení vývozní náhrady neoprávněně poskytnuté vývozci z důvodu pochybení ze strany vnitrostátních orgánů, pokud tento vývozce nezpůsobil žádnou nesrovnalost ve smyslu čl. 1 odst. 2 tohoto nařízení.

 

Podpisy.


( *1 ) – Jednací jazyk: němčina.

Nahoru