1. 

Předmětem projednávané věci je kasační opravný prostředek podaný několika vlastníky pozemků ( 2 ) a sdružením zemědělců a lesníků ( 3 ) (dále společně jen „navrhovatelé“) proti usnesení Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 22. června 2006, Sahlstedt a další v. Komise ( 4 ).

2. 

Napadeným usnesením Soud odmítl žalobu na neplatnost podanou žalobci – nynějšími navrhovateli – proti rozhodnutí Komise 2005/101/ES ze dne 13. ledna 2005, kterým se přijímá seznam lokalit významných pro Společenství v boreální biogeografické oblasti ( 5 ) podle směrnice Rady 92/43/EHS ( 6 ). Na základě svého přezkumu týkajícího se přípustnosti žaloby měl totiž Soud za to, že žalobci nejsou napadeným rozhodnutím bezprostředně dotčeni ve smyslu čl. 230 čtvrtého pododstavce ES, a tudíž jejich žalobu odmítl.

3. 

Podmínka, podle které musí být fyzická nebo právnická osoba aktem Společenství bezprostředně dotčena k tomu, aby mohla jednat v rámci žaloby na neplatnost, vyžaduje dvě skutečnosti. Zaprvé musí mít napadený akt bezprostřední účinky na žalobcovo právní postavení. Zadruhé tento akt nesmí vnitrostátním orgánům pověřeným jeho provedením ponechávat žádnou posuzovací pravomoc ( 7 ). Soud v napadeném rozhodnutí rozhodl, že tyto dvě skutečnosti nebyly splněny.

4. 

Soudní dvůr tedy v rámci projednávaného kasačního prostředku musí přezkoumat účinky rozhodnutí, které klasifikuje určitá území jako lokality významné pro Společenství, na právní postavení navrhovatelů. Je rovněž vyzván, aby posoudil rozsah posuzovacích pravomocí, jimiž členské státy disponují při provádění takového rozhodnutí.

5. 

V tomto stanovisku Soudnímu dvoru navrhnu, aby tento kasační opravný prostředek přijal, zrušil napadené usnesení a s konečnou platností rozhodl o přípustnosti žaloby podané v prvním stupni.

6. 

Mám totiž za to, že se Soud v rámci svého přezkumu přípustnosti žaloby dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že žalobci nejsou napadeným rozhodnutím bezprostředně dotčeni.

7. 

Předložím důvody, proč se naopak domnívám, že takové rozhodnutí, jaké jako lokality významné pro Společenství klasifikuje pozemky, ke kterým mají majitelé pozemků práva, ovlivní jejich situaci a ponechá členským státům pověřeným jeho provedením pouze omezený prostor pro uvážení. Poté uvedu, proč jsou vlastníci pozemků podle mého názoru sporným rozhodnutím dotčeni i osobně a proč musí být prohlášeno, že aktivní legitimaci má i MTK.

8.

Cílem směrnice je vytvořit spojitou evropskou ekologickou síť nazvanou „Natura 2000“. Tato síť má umožnit podporu uchování a obnovy přírodních stanovišť, jakož i volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin na území členských států Evropských společenství ( 8 ).

9.

Uvedená síť je tvořena „zvláštními oblastmi ochrany“. Podle čl. 1 písm. l) směrnice se zvláštní oblastí ochrany rozumí „lokalita významná pro Společenství a vyhlášená členskými státy prostřednictvím právního, správního a/nebo smluvního aktu, u které jsou pro přírodní stanoviště a/nebo populace druhů, pro něž je lokalita určena, uplatněna ochranná opatření nezbytná k jejich zachování nebo obnově ve stavu z hlediska jejich ochrany příznivém“.

10.

Tyto oblasti jsou označovány na základě postupu o třech etapách uvedeného ve článku 4 směrnice.

11.

V rámci první etapy členské státy navrhnou Komisi Evropských společenství seznam lokalit významných pro Společenství s ohledem na ochranu přírodních stanovišť nebo druhů živočichů a rostlin uvedených ve směrnici, které se nacházejí na jejich území. Tento seznam je doplněn o potřebné informace nejen vědecké, ekologické ( 9 ), zeměpisné ( 10 ) povahy, ale rovněž z oblasti hospodářské a sociální ( 11 ) a musí být do tří let od oznámení směrnice předložen Komisi.

12.

Poté ve druhé etapě Komise jednající v rámci postupu, jehož se účastní výbor ad hoc ( 12 ), přijme seznam vybraných lokalit jakožto lokalit významných pro Společenství. Tento seznam bude vypracován do 6 let od oznámení směrnice.

13.

Konečně třetí etapa je popsána v čl. 4 odst. 4 směrnice. Popisuje vyústění postupu označením zvláštních oblastí ochrany.

14.

Toto ustanovení stanoví, že jakmile je lokalita významná pro Společenství přijata Komisí, „vyhlásí příslušný členský stát tuto lokalitu jako zvláštní oblast ochrany“.

15.

Krom toho podle čl. 4 odst. 5 směrnice, jakmile je některá lokalita zařazena do seznamu lokalit významných pro Společenství, podléhá ustanovením čl. 6 odst. 2 až 4 směrnice.

16.

Článek 6 směrnice stanoví režim, který mají členské státy přijmout k zajištění ochrany a správy lokalit Natura 2000.

17.

Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví obecný režim ochrany, který členské státy musejí zavést pro zvláštní oblasti ochrany. Tento režim může mít podobu opatření právního, správního nebo smluvního charakteru a případně plánů pro správu zvláštních oblastí ochrany.

18.

Na rozdíl od tohoto ustanovení je čl. 6 odst. 2 až 4 směrnice použitelný, jakmile je některá lokalita zařazena do seznamu lokalit významných pro Společenství.

19.

Na základě čl. 6 odst. 2 směrnice členské státy musejí přijmout vhodná opatření, aby vyloučily poškozování stanovišť a vyrušování chráněných druhů. Toto ustanovení je tedy zejména preventivní.

20.

Pokud jde o čl. 6 odst. 3 a 4 směrnice, stanoví podmínky, za nichž mohou být povoleny plány a projekty, které mohou ovlivnit celistvost lokality.

21.

Sporným rozhodnutím byl na základě směrnice přijat seznam lokalit významných pro Společenství v boreální biogeografické oblasti. Tento seznam byl přijat v souladu se čl. 4 odst. 2 třetím pododstavcem směrnice.

22.

Mezi lokalitami s významem pro Společenství přijatými v seznamu uvedeném v příloze I sporného rozhodnutí se nacházejí následující lokality:

23.

Lokality uvedené ve sporném rozhodnutí zahrnují pozemky vlastníků pozemků ( 13 ).

24.

Dne 18. dubna 2005 podali žalobci Soudu žalobu s cílem dosáhnout částečného nebo úplného zrušení sporného rozhodnutí.

25.

Podáním došlým kanceláři Soudu dne 5. července 2005 Komise vznesla námitku nepřípustnosti podle čl. 114 odst. 1 jednacího řádu Soudu.

26.

Usnesením předsedy prvního senátu Soudu ze dne 27. září 2005 bylo povoleno vedlejší účastenství Finské republiky na podporu návrhových žádání Komise.

27.

Na základě svého přezkumu týkajícího se přípustnosti žaloby měl Soud za to, že žalobci nejsou bezprostředně dotčeni napadeným rozhodnutím ve smyslu čl. 230 čtvrtého pododstavce ES, a v důsledku toho jejich žalobu odmítl.

28.

Soud nejdříve připomněl znění čl. 230 čtvrtého pododstavce ES, podle kterého „[k]aždá fyzická nebo právnická osoba […] může podat žalobu proti rozhodnutím, která jsou jí určena, jakož i proti rozhodnutím, která, byť vydána ve formě nařízení nebo rozhodnutí určeného jiné osobě, se jí bezprostředně a osobně dotýkají.“

29.

Poté, co Soud konstatoval, že sporné rozhodnutí nebylo žalobcům určeno, přezkoumal, zda se jich toto rozhodnutí bezprostředně a osobně dotýká.

30.

Poté, co Soud v bodech 52 a 53 napadeného usnesení připomněl judikaturu Soudního dvora v projednávané oblasti, přezkoumal účinky sporného rozhodnutí na právní postavení vlastníků pozemků, fyzických osob ( 14 ). Soud uvedl následující:

31.

Soud poté přezkoumal druhou podmínku zakotvenou v judikatuře, podle které musí mít provedení napadeného aktu čistě automatickou povahu a musí vyplývat pouze z právní úpravy Společenství. V bodech 55 až 58 napadeného usnesení tak přezkoumal povinnosti členských států podle čl. 4 odst. 4 a 5 a článku 6 směrnice. Soud z toho vyvodil následující:

32.

Soud tak dospěl k názoru, že vlastníci pozemků, fyzické osoby, nebyli sporným rozhodnutím bezprostředně dotčeni ve smyslu čl. 230 čtvrtého pododstavce ES, a rozhodl, že tedy není nezbytné přezkoumávat, zda byli tímto aktem Společenství dotčeni osobně.

33.

V bodě 61 napadeného usnesení a s ohledem na závěry, které vyvodil, pokud se jedná o bezprostřední zájem vlastníků pozemků, fyzických osob, Soud rozhodl, že členové MTK nemohou být považováni za bezprostředně dotčené sporným rozhodnutím. Soud rovněž uvedl, že toto sdružení neprokázalo, že by mělo vlastní zájem na podání žaloby.

34.

V důsledku toho Soud žalobu podanou žalobci odmítl jako nepřípustnou.

35.

Návrhem došlým kanceláři Soudního dvora dne 4. září 2006 podali navrhovatelé projednávaný kasační opravný prostředek.

36.

Usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 16. ledna 2007 bylo povoleno vedlejší účastenství Španělského království na podporu návrhových žádání Komise.

37.

Svým kasačním opravným prostředkem navrhovatelé žádají Soudní dvůr, aby zrušil napadené usnesení a sporné rozhodnutí prohlásil za neplatné. Navrhovatelé rovněž žádají Soudní dvůr, aby Komisi uložil náhradu nákladů řízení v obou stupních.

38.

Komise podporovaná v tomto smyslu Španělským královstvím navrhuje zamítnutí kasačního opravného prostředku a uložení náhrady nákladů řízení navrhovatelům.

39.

Navrhovatelé vznášejí na podporu svého kasačního opravného prostředku tři důvody vycházející zaprvé z nedostatečného odůvodnění napadeného usnesení, zadruhé z nesprávného posouzení provedeného Soudem, podle kterého navrhovatelé nejsou sporným rozhodnutím bezprostředně dotčeni ve smyslu čl. 230 čtvrtého pododstavce ES, a zatřetí z nedostatku účinné soudní ochrany.

40.

Navrhovatelé v bodech 57 až 60 kasačního opravného prostředku uvádějí, že Soud opomenul odpovědět na argument týkající se právních účinků povinnosti posouzení plánů stanovené ve čl.6 odst. 3 směrnice. Tento argument byl přesto podle navrhovatelů jasně zmíněn v bodech 21 až 29 jejich písemných vyjádření předložených v návaznosti na námitku nepřípustnosti uplatněnou Komisí.

41.

Tento důvod kasačního opravného prostředku se vztahuje k formálnímu požadavku odůvodnění. Jeho cílem je postižení nedostatku odůvodnění napadeného usnesení.

42.

Pokud se jedná o kasační opravné prostředky podané proti rozsudkům Soudu, Soudní dvůr opakovaně rozhodl, že otázka, zda Soud odpověděl na žalobní důvody účastníků řízení a řádně odůvodnil svůj rozsudek, představuje právní otázku, která může být jako taková uplatňována v rámci kasačního opravného prostředku ( 15 ).

43.

Z ustálené judikatury vyplývá, že Soudní dvůr neukládá Soudu, aby poskytl vysvětlení, ve kterém by se vyčerpávajícím způsobem postupně zabýval každou z úvah uvedených účastníky sporu. Odůvodnění tedy může být implicitní za podmínky, že umožní zúčastněným osobám seznámit se s důvody, pro které byla dotčená opatření přijata, a příslušnému soudu disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl vykonat svůj přezkum ( 16 ). Pokud jde o žalobu založenou na článku 230 ES, požadavek odůvodnění předpokládá, že Soud přezkoumá žalobní důvody směřující ke zrušení uplatněné žalobcem, a uvede důvody, které vedou k odmítnutí důvodu nebo ke zrušení napadeného aktu.

44.

Pokud však Soud není povinen podrobně odpovědět na každý z argumentů, kterých se žalobce dovolává, zvláště nejsou-li tyto argumenty dostatečně jasné a přesné a nespočívají na podrobných důkazních materiálech, má Soudní dvůr za to, že Soud musí přinejmenším přezkoumat všechna tvrzená porušení práv ( 17 ).

45.

Po připomenutí těchto skutečností je třeba posoudit, zda Soud opomenul odpovědět na dotčený argument uplatněný žalobci a případně zda byl na tento argument povinen odpovědět.

46.

V projednávané věci konstatuji, že žalobci jasným způsobem předložili důvody, proč se domnívají, že jsou bezprostředně dotčeni sporným rozhodnutím. Zejména v části 2.2 a zvláště v bodech 21 až 29 svých písemných vyjádření ( 18 ) velice podrobným způsobem vylíčili nové výdaje, které vlastníci pozemků musí od nynějška vynakládat z důvodu povinnosti posouzení plánů a projektů stanovené ve čl. 6 odst. 3 směrnice.

47.

Tento argument je předložen na podporu důvodu týkajícího se bezprostředního zájmu žalobců. Nejedná se o právní důvod, který by se od uvedeného důvodu lišil, jak prokazuje syntéza, kterou navrhovatelé připojili ke svým vyjádřením, jakož i shrnutí důvodů uplatněných na podporu kasačního opravného prostředku ( 19 ).

48.

Úvahy Soudu týkající se bezprostředního zájmu vlastníků pozemků, fyzických osob, jsou uvedeny v bodech 54 a 59 napadeného usnesení a zní následovně:

[…]

49.

Soud z toho tedy v bodě 61 napadeného usnesení vyvodil, že MTK tedy nemůže být bezprostředně dotčeno.

50.

Pouhý pohled na znění napadeného usnesení postačí ke konstatování, že se Soud k žalobnímu důvodu týkajícímu se bezprostředního zájmu žalobců vyjádřil. Je pravda, že Soud podrobně nepřezkoumal účinky čl. 6 odst. 3 směrnice na právní postavení vlastníků pozemků. Nezbývá mi než nad touto stručností jeho odůvodnění v tomto bodě vyjádřit politování, jelikož – jak je třeba připomenout – Soud rozhodoval o tom, zda byly splněny nepominutelné podmínky řízení.

51.

Nicméně se domnívám, že odůvodnění napadeného usnesení Soudnímu dvoru umožňuje provést soudní přezkum a krom toho umožňuje navrhovatelům, aby se seznámili s důvody, na základě kterých Soud rozhodl, že sporným rozhodnutím nebyli bezprostředně dotčeni. Jak z napadeného usnesení jasně vyplývá, Soud totiž vycházel z myšlenky, že sporné rozhodnutí neobsahuje žádné ustanovení týkající se režimu ochrany uvedeného ve čl. 6 směrnice a krom toho ponechává členským státům pověřeným jeho provedením prostor pro uvážení.

52.

Navrhuji tedy Soudnímu dvoru, aby první důvod kasačního opravného prostředku prohlásil za neopodstatněný.

53.

Navrhovatelé uvádějí, že Soud nesprávně rozhodl, že sporným rozhodnutím nebyli bezprostředně dotčeni ve smyslu čl. 230 čtvrtého pododstavce ES a judikatury Soudního dvora. Podle nich se Soud dopustil nesprávného právního posouzení při přezkumu dvou podmínek požadovaných judikaturou, podle nichž na jedné straně musí sporný akt ovlivnit právní situaci žalobce a na druhé straně musí mít jeho uplatnění čistě automatický charakter ( 20 ).

54.

Co se týče první podmínky, navrhovatelé uvádějí, že Soud nesprávně vyložil článek 6 směrnice, když měl za to, že sporné rozhodnutí ve vztahu k nim nemá žádný bezprostřední právní účinek.

55.

Sporné rozhodnutí jednak nevyhnutelně vede ke klasifikaci lokalit vybraných jako lokality významné pro Společenství jako zvláště chráněných území. Uvedené rozhodnutí tedy s konečnou platností upravuje otázku zahrnutí těchto lokalit do sítě Natura 2000.

56.

A dále sporné rozhodnutí vede k zákazu poškozování lokalit klasifikovaných jako lokality významné pro Společenství, jakož i k povinnosti posouzení plánů a projektů, které mohou být provedeny v těchto lokalitách, tak jak je stanoveno v čl. 6 odst. 3 směrnice. Skutečnost, že sporné rozhodnutí samo o sobě neobsahuje povinnosti nebo omezení týkající se využití pozemků, je bezvýznamná.

57.

Na podporu tohoto závěru navrhovatelé vytýkají Soudu, že při přezkumu právních účinků sporného rozhodnutí nezohlednil různé etapy procesu výběru lokalit.

58.

Pokud jde o druhou podmínku, navrhovatelé uplatňují, že Soud rovněž nesprávně vyložil článek 6 směrnice, jelikož měl za to, že právní účinky sporného rozhodnutí vzniknou pouze tehdy, pokud členský stát přijme opatření, v rámci nichž disponuje posuzovací pravomocí.

59.

Komise uvádí, že napadené usnesení je v souladu s judikaturou Soudního dvora týkající se čl. 230 čtvrtého pododstavce ES. Sporné rozhodnutí se podle ní nedotýká navrhovatelů bezprostředně, jelikož neobsahuje žádné ustanovení ohledně režimu ochrany, který členské státy musejí přijmout na základě směrnice. Krom toho čl. 6 odst. 3 směrnice, stejně jako sporné rozhodnutí navrhovatelům nijak nebrání, aby ve zvláštních oblastech ochrany uskutečňovali své projekty v oblasti nemovitostí, lesů nebo zemědělství. Znění tohoto ustanovení je jasné a vyžaduje pouze uplatnění posuzovacích a organizačních postupů prostřednictvím konzultace příslušných vnitrostátních orgánů před schválením projektu. Komise konečně nepokládá za nezbytné odpovídat na argumenty navrhovatelů, podle kterých se jich sporné rozhodnutí dotýká také osobně.

60.

Španělské království vstupující do řízení na podporu návrhových žádání Komise doplňuje, že sporné rozhodnutí pouze konstatuje skutkový stav, a sice naplnění zvláštních podmínek životního prostředí v určité oblasti. Krom toho upřesňuje, že účinky čl. 6 odst. 3 směrnice nevycházejí se sporného rozhodnutí, ale z určení zvláštních oblastí ochrany učiněného členskými státy.

61.

Sporné rozhodnutí je v souladu s jeho článkem 2 určeno pouze členským státům. Fyzické osoby, v daném případě vlastníci pozemků, nebo právnické osoby, v projednávané věci nadace MTK:n säätiö, které chtějí proti tomuto rozhodnutí podat žalobu na neplatnost, tedy musejí splňovat podmínky stanovené v čl. 230 čtvrtém pododstavci ES. Musejí v důsledku toho prokázat, že se jich toto rozhodnutí bezprostředně a osobně dotýká. Pokud sporné rozhodnutí tyto podmínky nesplňuje, je žaloba podaná proti němu fyzickou nebo právnickou osobou nepřípustná.

62.

Toto je předmětem projednávaného sporu.

63.

V souladu s ustálenou judikaturou a jak Soud připomenul v bodě 52 napadeného usnesení, vyžaduje podmínka, podle které musí být fyzická nebo právnická osoba napadeným aktem bezprostředně dotčena, dvě následující skutečnosti. Tento akt musí mít, zaprvé, bezprostřední účinky na právní postavení jednotlivce. Uvedený akt, zadruhé, nesmí adresátům pověřeným jeho provedením ponechávat žádnou volnost uvážení, přičemž toto provedení musí být čistě automatické povahy a musí vyplývat výlučně z právní úpravy Společenství, aniž by bylo třeba použít další prováděcí předpisy ( 21 ).

64.

V rámci projednávané věci je tedy třeba přezkoumat, zda jsou tyto dvě podmínky splněny.

65.

Jak jsem již uvedl, Soud měl v bodě 54 napadeného usnesení za to, že sporné rozhodnutí, „které vymezuje jako lokality významné pro Společenství oblasti finského území, ve kterých žalobci [vlastníci pozemků, fyzické osoby] vlastní pozemky[ ( 22 )], [ne]mělo samo o sobě účinky na [jejich] právní postavení.“ Sporné rozhodnutí podle něj neobsahuje žádné ustanovení ohledně režimu ochrany lokalit významných pro Společenství, a ani se nedotýká práv a povinností vlastníků pozemků, ani výkonu těchto práv. Podle názoru Soudu tak zahrnutí těchto lokalit do seznamu lokalit významných pro Společenství žádným způsobem nezavazuje hospodářské subjekty nebo soukromé osoby.

66.

Tento názor nesdílím.

67.

Mám naopak za to, že sporné rozhodnutí má samo o sobě bezprostřední důsledky na právní postavení vlastníků pozemků, a to i při neexistenci ochranných opatření přijatých dotčeným členským státem.

68.

Na rozdíl od toho, co tvrdí Španělské království, je sporné rozhodnutí napadnutelným aktem. Toto rozhodnutí není „deklaratorním aktem“ nebo pouhým přechodným opatřením, jelikož s konečnou platností stanovuje postoj Komise, pokud jde o lokality významné pro Společenství v síti Natura 2000 ( 23 ).

69.

Sporné rozhodnutí krom toho představuje akt nepříznivě zasahující do právního postavení. Tím, že pozemky, ke kterým mají majitelé pozemků práva, klasifikuje jako lokality významné pro Společenství, zbavuje toto rozhodnutí vlastníky těchto pozemků možnosti s nimi volně disponovat ( 24 ).

70.

Následkem uvedeného rozhodnutí je tedy omezení práv vlastníků pozemků novými omezeními, která v okamžiku, kdy tato práva byla nabyta neexistovala a která činí jejich výkon obtížnějším. Podle sporného rozhodnutí vlastníci pozemků již nemohou obhospodařovat ani prodávat své pozemky, aniž by byla zohledněna klasifikace jejich majetku jako lokalit významných pro Společenství. Dopad sporného rozhodnutí na jejich situaci se tedy může projevit újmou hospodářské a sociální povahy, způsobenou snížením hodnoty pozemků nebo také úplným či částečným ukončením zemědělské a lesnické činnosti. Tento vliv se může rovněž projevit řadou omezení výkonu výlučných práv spojených s vlastnictvím, jelikož jakmile jsou pozemky klasifikovány jako lokality s významem pro Společenství, podléhají novým povinnostem.

71.

Uvedené pozemky jsou jednak na základě čl. 4 odst. 4 klasifikovány jako zvláště chráněná území.

72.

Krom toho jsou členské státy na základě 4 odst. 5 směrnice povinny stanovit režim ochrany lokalit uvedených ve sporném rozhodnutí, a to v souladu s ustanoveními čl. 6 odst. 1 až 4 směrnice ( 25 ). Členské státy například musejí přijmout všechna ochranná opatření nezbytná k ochraně lokalit ( 26 ). Mohou tak uvnitř chráněných oblastí zakázat určité aktivity, jako orbu nebo odlesňování, nebo dále omezit stavební práce nebo obhospodařování. Členské státy krom toho musejí všechny plány a projekty, které mohou ovlivnit lokality významné pro Společenství, jako projekty odběru vody, podřídit získání předběžného správního povolení založeného na posouzení jejich vlivu na dotčenou lokalitu ( 27 ).

73.

Všechna tato opatření jsou omezeními výkonu vlastnického práva a vážou se přímo na klasifikaci pozemků vlastníků půdy jako lokalit významných pro Společenství.

74.

Ve věci, ve které byl vydán rozsudek Komise v. Infront WM, uvedený výše, která se mi jeví jako srovnatelná, Soudní dvůr připustil bezprostřední ovlivnění žalobce. Napadený akt byl rozhodnutím Komise, kterým byl konstatován soulad britské právní úpravy stanovící v souladu se směrnicí 89/552/EHS ( 28 ) požadavky, pokud jde o přenos hlavních událostí subjekty televizního vysílání, s právem Společenství. Soudní dvůr připustil, že podnik, v projednávaném případě Infront WM AG, jehož činnost spočívala v nákupu a dalším prodeji vysílacích práv na sportovní události, byl bezprostředně dotčen tímto aktem v rozsahu, v němž právní úprava přijatá Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska a schválená uvedeným aktem ukládala těmto subjektům některá omezení, pokud hodlají přenášet televizní vysílání určených událostí, na které společnost Infront WM AG nabyla výhradní práva. Soudní dvůr rozhodl, že „jelikož [byla] tato omezení navázána na podmínky, za kterých [uvedené] subjekty u společnosti Infront [WM AG] nabývají vysílací práva […], mají opatření přijatá Spojeným královstvím a sporný akt za důsledek, že práva, jichž je tato společnost držitelkou, jsou podřízena novým omezením, která neexistovala v okamžiku, kdy tato společnost uvedená vysílací práva nabyla, a která činí výkon těchto práv obtížnějším. Sporný akt se tak bezprostředně dotýká právního postavení společnosti Infront [WM AG]“ ( 29 ).

75.

Tato judikatura se mi jeví být zcela použitelnou na projednávanou věc.

76.

Za těchto podmínek a s ohledem na tyto skutečnosti jsem toho názoru, že sporné rozhodnutí bezprostředně ovlivňuje právní postavení vlastníků půdy.

77.

Nyní je třeba přezkoumat, zda jsou prováděcí opatření, která vyžaduje sporné rozhodnutí, zcela automatická, nebo naopak, zda si vnitrostátní orgány v tomto ohledu ponechávají diskreční pravomoc.

78.

Z ustálené judikatury vyplývá, že v případě, kdy je akt Společenství určen orgánem členskému státu, je-li jednání členského státu k provedení tohoto aktu automatické povahy nebo nastávají-li následky uvedeného aktu tím či oním způsobem automaticky, dotýká se pak tento akt bezprostředně kterékoli osoby dotčené tímto jednáním ( 30 ).

79.

V případě, kdy existuje vnitrostátní prováděcí předpis, který stojí mezi napadeným aktem a žalobcem, má Soudní dvůr za to, že se samo o sobě nejedná o faktor nepřípustnosti žaloby, pokud toto opatření má čistě automatický charakter nebo pokud je jeho smysl předvídatelný a může být vyvozen z právní úpravy Společenství ( 31 ). Soudní dvůr například rozhodl, že tak tomu bylo ve věci, ve které byl vydán rozsudek Komise v. Interfront WM, uvedený výše. Navzdory existenci prostoru pro uvážení při výkonu napadeného aktu Soudní dvůr konstatoval, že vnitrostátní orgány nedisponovaly žádnou posuzovací pravomocí týkající se výsledku, kterého mělo být dosaženo, jelikož tento výsledek byl stanoven pouze tímto aktem ( 32 ).

80.

Pokud naproti tomu napadený akt ponechává členskému státu, který je jeho adresátem, skutečnou volbu, a tento členský stát tak má možnost jednat nebo nejednat nebo není povinen jednat v určitém směru, má Soudní dvůr za to, že jednotlivec nemůže tvrdit, že jej může přímo napadnout ( 33 ).

81.

Jak jsem již uvedl, Soud v bodech 55 až 58 napadeného usnesení přezkoumal obsah povinností uložených členským státům na základě čl. 4 odst. 4 a 5 a článku 6 směrnice. Na základě tohoto přezkumu Soud dovodil, že všechny tyto povinnosti vyžadují akt dotčeného členského státu za účelem upřesnění, jakým způsobem hodlá tyto povinnost provádět na svém území. Poté se soud domníval následující:

82.

Na základě tohoto posledně uvedeného zjištění Soud odmítl žalobu na neplatnost podanou vlastníky pozemků jako nepřípustnou.

83.

Tyto úvahy nesdílím z následujících důvodů.

84.

Jednak připomínám, že sporné rozhodnutí má povahu rozhodnutí a členské státy jej musí plně dodržovat, aniž by mohly přehodnotit klasifikaci pozemků v síti Natura 2000.

85.

Dále při provádění tohoto rozhodnutí členské státy podle mého názoru mají pouze velmi omezený prostor pro uvážení.

86.

Bod, na kterém se účastníci řízení v projednávané věci neshodují vyplývá ze skutečnosti, že sporné rozhodnutí vyžaduje za účelem provedení prováděcí opatření ze strany členského státu. Přitom, jak jsem již uvedl, existence vnitrostátního prováděcího opatření, které stojí mezi napadeným aktem a žalobcem, sama o sobě nepředstavuje důvod nepřípustnosti žaloby. Soudní dvůr v takové situaci přezkoumá rozsah prostoru pro uvážení, který mají členské státy při vykonávání napadeného aktu.

87.

V projednávané věci jsou přitom tato prováděcí opatření stanovena směrnicí, která má již pojmově ponechat členským státům prostor pro uvážení. Připomínám totiž, že podle čl. 249 ES třetího pododstavce ES jsou členské státy vázány výsledkem, kterého má být dosaženo, ale disponují určitou volností, pokud jde o formu a prostředky, které za tímto účelem použijí ( 35 ).

88.

V projednávaném případě je tedy otázkou, zda s ohledem na ustanovení směrnice mají členské státy při provádění sporného rozhodnutí dostatečný prostor pro uvážení, který jim umožní jednat či nejednat, nebo zda jsou naopak vázány jednat stanoveným způsobem.

89.

Způsob a podmínky, za kterých musí být sporné rozhodnutí provedeno, jsou stanoveny ve čl. 4 odst. 4 a 5 a ve článku 6 směrnice.

90.

Zaprvé, jakmile je pozemek uveden na seznamu lokalit významných pro Společenství přijatém Komisí, jsou členské státy povinny co nejdříve a nejpozději do šesti let tuto lokalitu vyhlásit jako zvláštní oblast ochrany. Jak uvedli navrhovatelé, je znění čl. 4 odst. 4 jasné a členské státy nemají v tomto ohledu žádný prostor pro uvážení ( 36 ).

91.

Zadruhé, podle čl. 4 odst. 5 směrnice jsou členské státy na lokality uvedené na seznamu lokalit významných pro Společenství povinny uplatňovat režim ochrany uvedený v čl. 6 odst. 2 až 4 směrnice ( 37 ). Jak Soudní dvůr uvedl v rozsudku Dragaggi a další, uvedeném výše, uvedení lokality v seznamu lokalit významných pro Společenství a uplatňování ochranných opatření uvedených ve zmíněném ustanovení, jsou výslovně spojeny ( 38 ).

92.

Jistěže vnitrostátní orgány nejsou zbaveny jakéhokoli prostoru pro uvážení k provedení článku 6 směrnice a sporného rozhodnutí. Ke splnění povinností, které jim příslušejí, totiž vnitrostátní orgány mohou stanovit vhodný režim ochrany lokalit, který se může lišit podle hospodářských, sociálních a kulturních požadavků a regionálních a místních charakteristik každého z členských států ( 39 ).

93.

Prostor pro uvážení, který jim byl přiznán, se mi nicméně jeví jako velmi omezený.

94.

Vnitrostátní orgány totiž musejí zajistit, aby vlastníci pozemků klasifikovaných jako lokality významné pro Společenství nenarušovali přírodní stanoviště, která se nacházejí na jejich majetku, a aby neohrožovali druhy žijící v tomto prostoru v rozsahu, který je v rozporu s požadavky směrnice. Vnitrostátní orgány za tímto účelem musejí přijmout ochranná opatření, která jsou podle mého názoru ve velké míře předvídatelná a jejich smysl lze snadno určit. Tato opatření tak musejí umožnit uchovat nebo obnovit „příznivý stav z hlediska ochrany“ přírodních stanovišť, druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin s významem pro Společenství ( 40 ). Rovněž musejí umožnit zabránit jakémukoli nebezpečí poškozování lokalit a vyrušování chráněných druhů. Uvedená opatření představují přímé provedení sporného rozhodnutí. Tato opatření, a tudíž v projednávané věci sporné rozhodnutí, stanovují výsledek, jehož má být dosaženo. Vnitrostátní orgány nemají, pokud se jedná o tento výsledek, žádný prostor pro uvážení.

95.

Zásahy do právního postavení vlastníků pozemků jsou přitom důsledkem požadavku na dosažení tohoto výsledku.

96.

Orgány Společenství krom toho stanovují čím dál tím širší omezení prostoru pro uvážení příslušných vnitrostátních orgánů.

97.

Komise tak přijala výkladovou příručku k čl. 6 odst. 2 směrnice, ve které uvádí dosah a obsah každého ustanovení tohoto článku ( 41 ). Pokud jde například provedení čl. 6 odst. 2 směrnice, Komise upřesňuje smysl pojmů „poškozování a narušování lokalit“ a zejména členským státům ukazuje, jakým způsobem je třeba posuzovat tato rizika. Komise krom toho stanoví podmínky a lhůty, ve kterých jsou členské státy povinny přijmout ochranná opatření ( 42 ). Dále, pokud se jedná o provádění čl. 6 odst. 4 směrnice, Komise upřesňuje, co se rozumí „naléhavými důvody převažujícího veřejného zájmu“ a „kompenzačními opatřeními“. Mimo jiné uvádí, kdy je třeba přijmout tato opatření, kdo je povinen nést jejich náklady a komu je třeba je oznámit.

98.

Krom toho Komise řízením směřujícím k žalobě pro nesplnění povinnosti a Soudní dvůr v rámci svého soudního přezkumu vykonávají velmi důkladnou kontrolu opatření přijatých členskými státy na základě článku 6 směrnice. Prokazuje to počet soudních sporů týkajících se provádění směrnice. Soudní dvůr v tomto ohledu uvedl, že správnost provedení směrnice nabývá „zvláštní důležitosti [v rozsahu, v němž] je správa společného dědictví svěřena pro jejich příslušné území členským státům“ ( 43 ). Podle Soudního dvora jsou v rozsahu, v němž směrnice stanoví „komplexní a technická pravidla“, „členské státy zvláště povinny dbát na to, aby jejich právní předpisy určené k zajištění provedení této směrnice byly jasné a přesné, včetně pokud jde o základní povinnosti dohledu a kontroly“ ( 44 ).

99.

Soudní dvůr tak neváhal upřesnit podmínky mechanizmu ochrany uvedeného v čl. 6 odst. 3 směrnice. Podle Soudního dvora „odpovídající posouzení“ ve smyslu tohoto ustanovení vyžaduje, aby příslušné vnitrostátní orgány identifikovaly všechny aspekty navrhovaných plánů, které mohou ovlivnit cíle ochrany dotčené lokality. Podle Soudního dvora dále povolení plánu nebo projektu může být uděleno pouze za podmínky, že se příslušné vnitrostátní orgány ujistily, že tento plán nebo projekt nebude mít škodlivé účinky na celistvost dotčené lokality. Rovněž, jak upřesňuje Soudní dvůr, „existuje-li nejistota ohledně nepřítomnosti škodlivých účinků […], musí příslušný vnitrostátní orgán zamítnout povolení“ ( 45 ). Jak správně uvedli navrhovatelé, povolení udělené na základě těchto kritérií tedy členským státům ponechává pouze velice omezený prostor pro uvážení ( 46 ).

100.

Zdá se mi tedy, že od okamžiku, kdy Komise určila pozemek jako lokalitu významnou pro Společenství, nemají členské státy jinou možnost, než tuto lokalitu označit jako zvláštní oblast ochrany a přijmout v souladu s požadavky směrnice režim ochrany umožňující uvedenou lokalitu chránit. Skutečnost, že členské státy mohou mít prostor pro uvážení, ať už je jakkoli omezený, pokud jde o ochranná opatření, která je třeba přijmout, a pokud jde o povolovací řízení, podle kterých má být postupováno, by podle mého názoru neměla mít vliv na účinky sporného rozhodnutí jako takového.

101.

S ohledem na všechny tyto skutečnosti jsem toho názoru, že obě podmínky vyžadované judikaturou k tomu, aby byla fyzická nebo právnická osoba bezprostředně dotčena aktem Společenství, jsou v projednávané věci splněny.

102.

Mám tedy na základě všech těchto skutečností za to, že se Soud dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že vlastníci pozemků nejsou sporným rozhodnutím bezprostředně dotčeni, a v důsledku toho Soudnímu dvoru navrhuji, aby napadené usnesení zrušil.

103.

Za těchto podmínek se domnívám, že není třeba přezkoumávat třetí důvod kasačního opravného prostředku, vycházející z neexistence účinné soudní ochrany.

104.

Krom toho se domnívám, že Soudní dvůr může s konečnou platností rozhodnout o přípustnosti žaloby podané žalobci v prvním stupni, a to v souladu s čl. 61 prvním pododstavcem statutu Soudního dvora ( 47 ).

105.

Vzhledem k tomu, že to Soud v napadeném usnesení neposoudil, přezkoumám tedy, v jakém rozsahu mohli být vlastníci pozemků osobně dotčeni sporným rozhodnutím. Po provedení této analýzy přezkoumám přípustnost žaloby na neplatnost podané sdružením MTK.

106.

Komise ve své námitce nepřípustnosti vznesené v prvním stupni tvrdí, že vlastníci pozemků nejsou sporným rozhodnutím osobně dotčeni. Nejdříve uvádí, že je toto rozhodnutí nezasahuje takovým způsobem, že by byli zbaveni práva užívat svůj majetek. Zmíněné rozhodnutí jim nepřiznává žádné právo a neukládá jim žádnou povinnost. Komise poté zdůrazňuje, že lokality uvedené ve sporném rozhodnutí jsou definovány výhradně na základě biologických kritérií, v souladu s čl. 1 písm. k) směrnice. V tomto ohledu má Komise za to, že je nemožné identifikovat na základě sporného rozhodnutí nebo údajů, jež posloužily k jeho vypracování, majitele lokalit klasifikovaných jako lokality významné pro Společenství. Komise konečně uvádí, že lokality uvedené tímto rozhodnutím zajímají i jiné aktéry než vlastníky pozemků, jako jsou stavební podniky, nevládní organizace nebo „obyčejní občané“.

107.

Žalobci mají naopak za to, že se nacházejí ve zvláštní situaci, která je odlišuje od všech jiných osob v rozsahu, v němž se sporné rozhodnutí vztahuje na pozemky, které vlastní a ovlivňuje jejich právní postavení.

108.

Z ustálené judikatury vyplývá, že jiné subjekty než adresáti rozhodnutí mohou tvrdit, že jsou osobně dotčeny pouze tehdy, pokud je toto rozhodnutí zasahuje z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ně zvláštní, nebo faktické situace, která je vymezuje vzhledem ke všem ostatním osobám, a tím je individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým by byl individualizován adresát takového rozhodnutí ( 48 ).

109.

Z judikatury Soudního dvora rovněž vyplývá, že pokud se rozhodnutí dotýká skupiny osob, jež byly nebo mohly být známy v okamžiku přijetí uvedeného aktu, a na základě kriterií, která jsou členům skupiny vlastní, mohou být tyto osoby tímto aktem osobně dotčeny coby patřící k omezenému okruhu hospodářských subjektů ( 49 ). Soudní dvůr uvedl, že tomu tak je v případě, že dané rozhodnutí mění práva, která jednotlivec nabyl před jeho přijetím ( 50 ).

110.

V projednávané věci mám za to, že vlastníci pozemků jsou součástí uzavřeného okruhu subjektů, jehož členové jsou zvláště ovlivněni sporným rozhodnutím, a to ze tří důvodů.

111.

Zaprvé se nacházejí ve zvláštní situaci, jelikož mají vlastnická práva k pozemkům v lokalitách uvedených ve sporném rozhodnutí.

112.

Zadruhé, Komise vlastníky pozemků v okamžiku přijetí tohoto rozhodnutí mohla identifikovat. Lokality uvedené v tomto rozhodnutí jsou totiž identifikovány na základě zeměpisných údajů (zeměpisná šířka a délka). Tyto údaje, které jsou navrženy, předány a poté potvrzeny členským státem, umožňují identifikovat parcely, ke kterým existuje vlastnické právo. Vlastnická práva každého z nás jsou přitom v zásadě vnitrostátními orgány zapisována do rejstříků.

113.

Zatřetí, jak jsem již prokázal, sporné rozhodnutí ovlivňuje právní postavení vlastníků půdy a zejména svobodu volně nakládat se svými právy.

114.

Za těchto podmínek se mi jeví, že přípustnost žaloby na neplatnost podané vlastníky pozemků je podle mého názoru v souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora, podle níž může jednotlivec zpochybňovat legalitu aktu Společenství, jestliže tento akt mění práva, kterých tento jednotlivec nabyl před jeho přijetím.

115.

Jak jsem uvedl v bodech 99 až 102 svého stanoviska ve věci, ve které byl vydán výše uvedený rozsudek Komise v. Infront WM, Soudní dvůr takto rozhodl v rozsudku Toepfer a Getreide-Import Gesellschaft v. Komise ( 51 ), v němž poprvé uznal, že jednotlivec může být osobně dotčen rozhodnutím určeným členskému státu. Toto řešení přijal též ve výše uvedeném rozsudku Bock v. Komise, jakož i v rozsudcích Agricola commerciale olio a další v. Komise a Savma v. Komise ( 52 ). V rozsudku CAM v. Komise ( 53 ) Soudní dvůr rovněž připustil, že má jednotlivec aktivní žalobní legitimaci, jestliže se napadené opatření vztahuje na situaci trvající v okamžiku jeho přijetí a zpochybní práva nabytá pro budoucí činnosti. Soudní dvůr v tomto smyslu rozhodl rovněž ve výše uvedeném rozsudku Komise v. Infront WM.

116.

Krom toho, patří-li dotčené právo mezi základní práva v právním řádu Společenství, jako je tomu u práva vlastnit majetek ( 54 ), je podle mého názoru zjevné, že porušení takového práva musí podléhat účinnému soudnímu přezkumu soudem Společenství.

117.

Jsem toho názoru, že tato analýza má podporu v judikatuře Společenství a zejména v rozsudku Codorniu v. Rada ( 55 ). V této věci společnost založená podle španělského práva, vlastnící od roku 1924 ochrannou známku Gran Cremant de Codorniu, požadovala zrušení článku nařízení Rady, kterým jí bylo v dlouhodobém horizontu zakázáno používat označení „crémant“. Soudní dvůr patrně přípustnost její žaloby přijal – navzdory normativnímu charakteru napadeného aktu – ve snaze chránit vlastnické právo, které společnost k této známce měla na základě španělských právních předpisů.

118.

Tuto judikaturu lze podle mého názoru zcela použít i v projednávané věci, jelikož práva vlastníků pozemků byla nabyta před přijetím sporného rozhodnutí.

119.

Proto jsem s ohledem na všechny tyto skutečnosti toho názoru, že uvedení vlastníci pozemků jsou tímto rozhodnutím osobně dotčeni.

120.

Vlastníci pozemků tedy splňují podmínky stanovené čl. 230 čtvrtým pododstavcem ES k podání žaloby na neplatnost proti takovému rozhodnutí. V důsledku toho navrhuji Soudnímu dvoru, aby jejich žalobu prohlásil za přípustnou.

121.

Nyní je třeba přezkoumat přípustnost žaloby na neplatnost podané proti spornému rozhodnutí sdružením MTK.

122.

Jak vyplývá z písemností ve spise, zastupuje MTK zájmy 163000 zemědělců a lesníků, včetně vlastníků půdy ( 56 ).

123.

Přípustnost žaloby podané k soudu Společenství sdružením na ochranu kolektivních zájmů vyplývá rovněž z čl. 230 čtvrtého pododstavce ES. Připomínám, že toto ustanovení váže žalobu jakékoliv fyzické nebo právnické osoby na neplatnost rozhodnutí, jehož není adresátem, na dvojí podmínku, aby se jí toto rozhodnutí bezprostředně a osobně dotýkalo.

124.

Sdružení na ochranu kolektivních zájmů je tedy aktivně legitimováno domáhat se zrušení rozhodnutí, jehož není adresátem, pouze tehdy, jestliže se toto rozhodnutí dotýká jeho samého nebo jeho členů bezprostředně a osobně. V souladu s ustálenou judikaturou není sdružení aktivně legitimováno podat proti takovému aktu žalobu ve jménu obrany obecných a kolektivních zájmů podniků, které zastupuje ( 57 ). Toto umožňuje vyhnout se tomu, aby jednotlivci založením takového sdružení mohli obcházet procesní požadavky čl. 230 čtvrtého pododstavce ES ( 58 ).

125.

Jak vyplývá z judikatury Soudního dvora, takové sdružení, jako je MTK, tedy může podat žalobu na neplatnost rozhodnutí Komise pouze ve dvou případech. Zaprvé je jeho žaloba přípustná, jestliže jím zastoupení členové nebo některý z nich mají sami aktivní legitimaci ( 59 ). V takovém případě se na sdružení nahlíží tak, že jedná v zastoupení svých členů. Zadruhé může být jeho žaloba také přípustná, jestliže je sdružení schopno prokázat vlastní zájem na podání žaloby. Judikatura připouští, že tak tomu může být tehdy, když bylo jeho postavení vyjednavače ovlivněno aktem, jehož zrušení se domáhá ( 60 ).

126.

V rámci projednávaného sporu žalobci tvrdí, že je žaloba podaná sdružením MTK přípustná, jelikož větší část jeho členů má sama aktivní legitimaci.

127.

S tímto stanoviskem také souhlasím.

128.

Jsem totiž toho názoru, že projednávanou žalobou sdružení MTK hodlá hájit individuální zájmy některých svých členů a zejména těch, kteří jsou vlastníky pozemků. Jak jsem přitom prokázal, domnívám se, že jsou tito členové sporným rozhodnutím bezprostředně a osobně dotčeni. Žaloba MTK se mi tedy jeví být přípustná v rozsahu, v němž je toto sdružení zastupuje.

129.

S ohledem na judikaturu Soudního dvora se mi tato skutečnost jeví být dostatečná k odůvodnění přípustnosti žaloby sdružení MTK.

130.

S ohledem na tyto úvahy proto navrhuji, aby Soudní dvůr zamítl námitku nepřípustnosti vznesenou Komisí proti žalobě podané žalobci před Soudem.

131.

Krom toho navrhuji, aby Soudní dvůr věc vrátil Soudu k rozhodnutí o opodstatněnosti žaloby a o nákladech řízení ( 61 ).

132.

S ohledem na předcházející úvahy navrhuji Soudnímu dvoru, aby rozhodl takto: