1

Svým kasačním opravným prostředkem se Eurohypo AG (dále jen „navrhovatelka“) domáhá zrušení rozsudku Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 3. května 2006, Eurohypo v. OHIM (EUROHYPO) (T-439/04, Sb. rozh. s. II-1269, dále jen „napadený rozsudek“), kterým Soud zamítl její žalobu směřující proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 6. srpna 2004 (věc R 829/2002-4, dále jen „sporné rozhodnutí“).

2

Sporným rozhodnutím OHIM odmítl zapsat jako ochrannou známku Společenství slovní označení EUROHYPO pro služby spadající do třídy 36 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků (dále jen „Niceská dohoda“), odpovídající následujícímu popisu: „bankovnictví; finanční operace a měnové služby; obchodování s nemovitostmi; finanční služby; financování […]“.

3

Článek 7 nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146), ve znění nařízení Rady (ES) č. 3288/94 ze dne 22. prosince 1994 (Úř. věst. L 349, s. 83; Zvl. vyd. 17/01, s. 185, dále jen „nařízení č. 40/94“), stanoví:

„1.   Do rejstříku se nezapíšou:

[…]

[…]

2.   Odstavec 1 se použije, i když důvody k zamítnutí existují jen v části Společenství.

[…]“

4

Článek 38 odst. 1 nařízení č. 40/94 stanoví:

„Není-li známka podle článku 7 způsobilá zápisu pro všechny výrobky nebo služby, pro které je podána přihláška ochranné známky Společenství nebo pro některé z nich, přihláška se pro příslušné výrobky nebo služby zamítne.“

5

Článek 74 odst. 1 nařízení č. 40/94 stanoví:

„V průběhu řízení zkoumá úřad skutečnosti z moci úřední; […]“

6

Dne 30. dubna 2002 navrhovatelka podala k OHIM přihlášku slovního označení EUROHYPO pro služby spadající do třídy 36 ve smyslu Niceské dohody, odpovídající následujícímu popisu:

„Bankovnictví; finanční operace a měnové služby; obchodování s nemovitostmi; finanční služby; financování; finanční analýzy; investiční operace; pojišťovnictví.“

7

Vzhledem k tomu, že tato přihláška byla na základě rozhodnutí průzkumového referenta OHIM ze dne 30. srpna 2002 zamítnuta podle čl. 7 odst. 1 písm. b) a c), jakož i odst. 2 nařízení č. 40/94, podala navrhovatelka k OHIM odvolání.

8

Sporným rozhodnutím OHIM částečně odvolání vyhověl a rozhodnutí průzkumového referenta zrušil, pokud jde o služby „finanční analýzy; investiční operace; pojišťovnictví“.

9

Odvolání bylo naopak zamítnuto, pokud jde o ostatní služby třídy 36, a sice „[b]ankovnictví; finanční operace a měnové služby; obchodování s nemovitostmi; finanční služby; financování“.

10

OHIM měl v podstatě za to, že prvky EURO a HYPO obsahují bezprostředně srozumitelný údaj o vlastnostech pěti výše uvedených služeb a že spojení obou prvků do jednoho slova nečiní ochrannou známku méně popisnou. Měl tudíž za to, že slovní označení EUROHYPO je pro „[b]ankovnictví; finanční operace a měnové služby; obchodování s nemovitostmi; finanční služby; financování“ popisné, a že tedy postrádá rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 přinejmenším v německy hovořících zemích, a že to podle čl. 7 odst. 2 tohoto nařízení stačí k odůvodnění odmítnutí ochrany.

11

Dne 5. listopadu 2004 podala navrhovatelka k Soudu proti spornému rozhodnutí žalobu na neplatnost. Na podporu své žaloby vznesla dva žalobní důvody vycházející z porušení čl. 74 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94.

12

Prvním žalobním důvodem, vycházejícím z porušení čl. 74 odst. 1 nařízení č. 40/94, navrhovatelka tvrdila, že OHIM v napadeném rozhodnutí nepřezkoumal vyčerpávajícím způsobem to, jak veřejnost vnímá slovní označení EUROHYPO.

13

Soud tento žalobní důvod zamítl s tím, že měl v bodě 20 napadeného rozsudku za to, že: „[…] [s]kutečnost, že se odvolací senát, který dosáhl dostatečného stupně přesvědčení o popisném charakteru prvků ‚EURO‘ a ‚HYPO‘ a výrazu ‚EUROHYPO‘, aby došel k závěru o zamítnutí zápisu, rozhodl neprovádět doplňující šetření, není v rozporu s čl. 74 odst. 1 první větou nařízení č. 40/94“.

14

Druhým žalobním důvodem uplatňovala navrhovatelka porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 v rozsahu, v němž měl čtvrtý odvolací senát OHIM za to, že slovní označení EUROHYPO popisuje dotčené finanční služby.

15

Pokud jde o základ sporného rozhodnutí, Soud nejprve v bodech 41, 43 a 44 napadeného rozsudku uvedl:

[…]

16

Soud tedy v bodě 45 napadeného rozsudku uvedl, že „[…] zahrnuje posouzení legality [sporného] rozhodnutí ověření, zda odvolací senát prokázal, že slovní označení EUROHYPO je popisem služeb ‚bankovnictví; finanční operace a měnové služby; obchodování s nemovitostmi; finanční služby; financování‘ spadajících do třídy 36. Je-li tomu tak, vychází zamítnutí zápisu ze správného uplatnění čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 a současně vychází ze správného uplatnění čl. 7 odst. 1 písm. c) téhož nařízení a [sporné] rozhodnutí musí být potvrzeno. […]“.

17

Soud následně zkoumal, zda slovní označení EUROHYPO popisuje dotčené služby.

18

Zaprvé měl v bodech 51 a 52 napadeného rozsudku za to, že OHIM dospěl správně k závěru, že samostatné prvky EURO a HYPO popisují dotčené služby.

19

Zadruhé Soud zkoumal, zda popisný charakter prvků, které tvoří slovní označení EUROHYPO, existuje rovněž pro samotné složené slovo. V bodě 55 napadeného rozsudku dospěl ke kladnému závěru z následujících důvodů:

20

Krom toho Soud v bodě 56 napadeného rozsudku uvedl, že řešení, k němuž došel Soudní dvůr v rozsudku ze dne 20. září 2001, Procter & Gamble v. OHIM, řečený „Baby-dry“ (C-383/99 P, Recueil, s. I-6251), nelze na projednávaný případ použít vzhledem k tomu, že „[…] [s]ousloví dotčené v této věci bylo slovním novotvarem, který byl svou strukturou nezvyklý, což není případ slovního označení EUROHYPO“.

21

V důsledku toho Soud v bodě 57 napadeného rozsudku dospěl k následujícímu závěru:

„Odvolací senát měl […] po právu za to, že slovní označení EUROHYPO je popisem služeb ‚bankovnictví; finanční operace a měnové služby; obchodování s nemovitostmi, finanční služby, financování‘ náležejících do třídy 36, a z tohoto důvodu postrádá rozlišovací způsobilost. Z toho vyplývá, že podle toho, co bylo uvedeno v bodě 45, není namístě posuzovat, zda odvolací senát předložil jiné důvody pro zjištění, že přihlašované označení postrádá rozlišovací způsobilost.“

22

Konečně měl Soud v bodě 58 napadeného rozsudku za to, že vytýkaná skutečnost vycházející z intenzivního užívání ochranné známky je nepřípustná z důvodu, že tato skutečnost byla uplatněna poprvé až před Soudem.

23

Soud tedy žalobu zamítl v plném rozsahu.

24

Ve svém kasačním opravném prostředku navrhovatelka navrhuje, aby Soudní dvůr:

25

OHIM navrhuje, aby Soudní dvůr kasační opravný prostředek zamítl a uložil navrhovatelce náhradu nákladů řízení.

26

Na podporu svého kasačního opravného prostředku navrhovatelka uplatňuje dva důvody vycházející z porušení čl. 74 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94.

27

Prvním důvodem kasačního opravného prostředku navrhovatelka poukazuje na to, že čl. 74 odst. 1 nařízení č. 40/94 ukládá OHIM provést důkladnou analýzu, aby bylo s jistotou určeno, zda existují důvody pro zamítnutí zápisu. V projednávaném případě se přitom OHIM omezil na analýzu popisného charakteru samostatných prvků EURO a HYPO, aniž by uvedl skutková zjištění ohledně slovní ochranné známky EUROHYPO posuzované jako celek.

28

Krom toho navrhovatelka OHIM vytýká, že provedl internetové rešerše týkající se ochranné známky EUROHYPO a že vědomě zatajil jejich výsledky, neboť neumožnily prokázat, že tato ochranná známka byla užívána popisným způsobem. OHIM tak zkreslil skutkový stav.

29

Soud tedy provedl nesprávné právní posouzení, když konstatoval, že neexistence odkazů na internetové rešerše týkající se popisného charakteru ochranné známky EUROHYPO v odůvodnění sporného rozhodnutí není v rozporu s čl. 74 odst. 1 nařízení č. 40/94.

30

OHIM namítá, že není vázán rigidními požadavky na provádění důkazů. Zejména podle zásady volného posuzování důkazů může na základě vlastního přesvědčení rozhodnout o tom, zda má určitou skutečnost za prokázanou. Jakmile má tedy za to, že má dostatek poznatků pro přijetí rozhodnutí, nemusí pokračovat v provádění svých šetření a analýz.

31

OHIM krom toho zdůrazňuje, že popisné užívání nově vytvořeného výrazu není relevantním kritériem pro použití čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94, a nelze tedy odvolacímu senátu vytýkat, že jej nezmínil.

32

Nejprve je třeba konstatovat, že prostřednictvím prvního důvodu kasačního opravného prostředku se navrhovatelka v podstatě snaží, i když formálně uplatňuje nesprávné právní posouzení, zpochybnit posouzení skutkového stavu, které provedl Soud, a zvláště zpochybnit důkazní hodnotu některých skutečností, které Soud vedly k závěru, že OHIM nemusel provádět dodatečné rešerše, dosáhl-li dostatečného stupně přesvědčení, co se týče popisného charakteru prvků EURO a HYPO a výrazu EUROHYPO.

33

Z ustálené judikatury přitom vyplývá, že Soudní dvůr není příslušný ke zjišťování skutkového stavu ani v zásadě k přezkoumávání důkazů, které Soud přijal na podporu tohoto skutkového stavu. Pokud totiž tyto důkazy byly získány řádně a byly dodrženy obecné právní zásady a procesní pravidla použitelná v oblasti důkazního břemene a provádění důkazů, přísluší pouze Soudu posoudit hodnotu, kterou je třeba přiznat důkazům, které mu byly předloženy. Takové posouzení tudíž nepředstavuje, s výhradou případu zkreslování těchto důkazů, právní otázku, která by jako taková podléhala přezkumu Soudního dvora (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 17. prosince 1998, Baustahlgewebe v. Komise, C-185/95 P, Recueil, s. I-8417, bod 24; ze dne 14. července 2005, Rica Foods v. Komise, C-40/03 P, Sb. rozh. s. I-6811, bod 60, a ze dne 6. dubna 2006, General Motors v. Komise, C-551/03 P, Sb. rozh. s. I-3173, bod 52).

34

V tomto ohledu je třeba připomenout, že o zkreslení důkazů se jedná tehdy, pokud, aniž by byly nutně uplatněny nové důkazy, se posouzení existujících důkazů jeví zjevně nesprávné (rozsudky ze dne 18. ledna 2007, PKK a KNK v. Rada, C-229/05 P, Sb. rozh. s. I-439, bod 37, jakož i ze dne 18. července 2007, Industrias Químicas del Vallés v. Komise, C-326/05 P, Sb. rozh. s. I-6557, bod 60).

35

Je přitom třeba konstatovat, že v rámci tohoto důvodu kasačního opravného prostředku se navrhovatelka omezila na zpochybnění analýzy skutkového stavu, kterou OHIM provedl ve sporném rozhodnutí, a zejména údajně neúplného charakteru této analýzy. Neprokázala však ani netvrdila, že Soud provedl zjevně nesprávné posouzení důkazů.

36

První důvod kasačního opravného prostředku tedy musí být prohlášen za nepřípustný.

37

Druhým důvodem kasačního opravného prostředku poukazuje navrhovatelka na to, že se Soud dopustil právního pochybení při výkladu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94. Tento důvod lze rozdělit do tří odlišných částí.

38

První z těchto částí navrhovatelka Soudu vytýká, že nezohlednil celkový dojem vyvolaný ochrannou známkou EUROHYPO. V rámci druhé části navrhovatelka uvádí, že Soud nesprávně vyložil kritéria pro zamítnutí zápisu uvedená v čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení č. 40/94. Pokud jde konečně o třetí část, navrhovatelka tvrdí, že Soud nesprávně použil zásady vytýčené ve výše citovaném rozsudku Baby-dry.

39

Podle navrhovatelky Soud analyzoval pouze popisný charakter prvků EURO a HYPO odděleně a přezkum celkového dojmu vyvolaného ochrannou známkou provedl pouze podpůrně. Soud v napadeném rozsudku vycházel z domněnky, že jsou-li prvky, které tvoří kombinovanou ochrannou známku, popisné, ochranná známka jako celek je v zásadě rovněž popisná.

40

OHIM tuto argumentaci popírá, když uvádí, že Soud část svých úvah věnoval právě přímému a specifickému posouzení rozlišovací způsobilosti kombinované ochranné známky jako celku a nevycházel pouze z určité domněnky.

41

Pokud jde o kombinovanou ochrannou známku, jakou je ochranná známka dotčená v projednávané věci, posouzení její rozlišovací způsobilosti se nemůže omezit na analýzu každého jejího pojmu nebo prvku odděleně, ale musí v každém případě vycházet z celkového vnímání této ochranné známky relevantní veřejností, a nikoliv z domněnky, že prvky, které samostatně postrádají rozlišovací způsobilost, nemohou, jsou-li kombinovány, vykazovat takovouto způsobilost (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 16. září 2004, SAT.1 v. OHIM, C-329/02 P, Sb. rozh. s. I-8317, bod 35). Pouhá okolnost, že každý z těchto prvků vzatý samostatně postrádá rozlišovací způsobilost, totiž nevylučuje, že spojení, které tvoří, může takovou způsobilost vykazovat (rozsudek ze dne 15. září 2005, BioID v. OHIM, C-37/03 P, Sb. rozh. s. I-7975, bod 29).

42

V bodě 54 napadeného rozsudku přitom Soud správně uvedl, že za účelem posouzení popisného charakteru kombinované ochranné známky je třeba přezkoumat nejen jednotlivé prvky, z nichž se ochranná známka skládá, ale také ochrannou známku jako celek.

43

V tomtéž bodě 54 sice Soud uvedl, že ochranná známka tvořená slovem složeným z prvků, z nichž každý popisuje vlastnosti výrobků nebo služeb, pro které je zápis požadován, je sama popisem vlastností těchto výrobků nebo těchto služeb.

44

Tímto zjištěním však nebyla dotčena analýza Soudu ohledně této skutečnosti, jelikož se Soud neomezil na podpůrný přezkum dojmu vyvolaného přihlášenou ochrannou známkou jako celkem, ale věnoval část svých úvah posouzení popisného charakteru označení jako celku, pokud jde o kombinovanou ochrannou známku.

45

V bodě 55 napadeného rozsudku totiž Soud uvedl, že dojem vytvořený dotčenou ochrannou známkou není dostatečně vzdálený dojmu vyvolanému prostým sloučením prvků, které ji tvoří, aby mohl převažovat nad souhrnem uvedených prvků, a že navrhovatelka neprokázala, že se toto složené slovo dostalo do běžného jazyka a získalo tam vlastní význam.

46

Krom toho Soud v bodě 56 uvedeného rozsudku zkoumal, zda je dotčená ochranná známka slovním novotvarem, který vykazuje nezvyklou strukturu, přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.

47

Soud konečně v bodě 57 napadeného rozsudku konstatoval, že ochranná známka EUROHYPO, posuzovaná jako celek, popisuje dotčené služby.

48

Nelze tedy Soudu vytýkat, že neověřil, zda ochranná známka posuzovaná jako celek vykazuje popisný charakter, či nikoli, nebo že tak učinil pouze podpůrně.

49

Z toho vyplývá, že první část druhého důvodu kasačního opravného prostředku musí být zamítnuta jako neopodstatněná.

50

Navrhovatelka tvrdí, že Soud v rámci analýzy provedené na základě čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 nesprávně použil kritérium, které je relevantní pouze za účelem použití čl. 7 odst. 1 písm. c) tohoto nařízení. Soud měl totiž za to, že ochranná známka tvořená popisnými prvky splňuje podmínky pro zápis, pokud se dotčené slovo dostalo do běžného jazyka a získalo tam vlastní význam, zatímco podle navrhovatelky je toto kritérium relevantní pouze v rámci použití čl. 7 odst. 1 písm. c) uvedeného nařízení.

51

Navrhovatelka krom toho zdůrazňuje, že ačkoli je pravda, že příslušné oblasti působnosti uvedené v čl. 7 odst. 1 písm. b) až d) nařízení č. 40/94 se překrývají, to však Soud nezbavuje povinnosti, aby důvody pro zamítnutí vykládal autonomně ve světle různých cílů obecného zájmu sledovaných každým z těchto ustanovení.

52

OHIM na tyto argumenty odpovídá tak, že připomíná, že se oblasti působnosti ustanovení čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení č. 40/94 překrývají, a že z toho důvodu popisné označení obvykle spadá do oblasti působnosti obou ustanovení.

53

Podle OHIM skutečnost, že předmětná ustanovení sledují odlišné obecné zájmy, nezpůsobuje odlišný výklad pojmu „popisný charakter“ podle dotčeného ustanovení. Soud se tedy nedopustil právního pochybení při výkladu čl. 7 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení.

54

Je třeba nejprve připomenout, že i když měl Soudní dvůr možnost poukázat na určité překrývání mezi příslušnými oblastmi působnosti absolutních důvodů pro zamítnutí zápisu ochranné známky uvedených v čl. 7 odst. 1 písm. b) až d) nařízení č. 40/94 [viz obdobně, pokud jde o totožná ustanovení čl. 3 odst. 1 první směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. 1989, L 40, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 92), rozsudky ze dne 12. února 2004, Koninklijke KPN Nederland, C-363/99, Recueil, s. I-1619, bod 67, a Campina Melkunie, C-265/00, Recueil, s. I-1699, bod 18], nemění to nic na tom, že z ustálené judikatury vyplývá, že každý z důvodů pro zamítnutí zápisu vyjmenovaných v čl. 7 odst. 1 nařízení č. 40/94 je nezávislý na ostatních a vyžaduje samostatný přezkum (viz rozsudky ze dne 29. dubna 2004, Henkel v. OHIM, C-456/01 P a C-457/01 P, Recueil, s. I-5089, bod 45; ze dne 21. října 2004, OHIM v. Erpo Möbelwerk, C-64/02 P, Sb. rozh. s. I-10031, bod 39, jakož i ze dne 12. ledna 2006, Deutsche SiSi-Werke v. OHIM, C-173/04 P, Sb. rozh. s. I-551, bod 59).

55

Soudní dvůr měl rovněž příležitost upřesnit, že je třeba uvedené důvody pro zamítnutí vykládat ve světle obecného zájmu, který je základem každého z nich. Obecný zájem zohledněný při zkoumání každého z těchto důvodů pro zamítnutí může, ba dokonce musí, odrážet rozdílné úvahy podle dotčeného důvodu pro zamítnutí (výše citované rozsudky Henkel v. OHIM, body 45 a 46; SAT.1 v. OHIM, bod 25, jakož i BioID v. OHIM, bod 59).

56

V tomto ohledu je třeba uvést, že pojem „obecný zájem“ tvořícího základ čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 zjevně splývá se základní funkcí ochranné známky, kterou je zaručit spotřebiteli nebo koncovému uživateli totožnost původu výrobku nebo služby označených ochrannou známkou tím, že jim umožní tento výrobek nebo službu odlišit bez možnosti záměny od výrobku nebo služby, které mají jiný původ (výše citované rozsudky SAT.1 v. OHIM, body 23 a 27, jakož i BioID v. OHIM, bod 60).

57

Úvahy sledované Soudem přitom v projednávaném případě vycházejí z nesprávného výkladu zásad připomenutých v bodech 54 až 56 tohoto rozsudku.

58

Je totiž třeba konstatovat, že z bodů 45, 54, 55 a 57 napadeného rozsudku vyplývá, že Soud posoudil rozlišovací způsobilost ochranné známky EUROHYPO tak, že provedl pouze analýzu jejího popisného charakteru ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94. Tento rozsudek tedy neobsahuje žádný individuální přezkum důvodu pro zamítnutí uvedeného v čl. 7 odst. 1 písm. b) téhož nařízení, na jehož základě však Soud zamítl druhý žalobní důvod vznesený v řízení v prvním stupni proti spornému rozhodnutí.

59

Soud tak provedl analýzu ochranné známky EUROHYPO, aniž by zvláště zohlednil veřejný zájem, který čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 specificky chrání, a sice zaručení totožnosti původu výrobku nebo služby označených ochrannou známkou.

60

Krom toho v rámci této analýzy Soud za účelem posouzení, zda dotčená ochranná známka může být zapsána, použil nesprávné kritérium.

61

Podle tohoto kritéria může ochranná známka složená z popisných prvků splňovat podmínky pro zápis, pokud se slovo dostalo do běžného jazyka a získalo tam vlastní význam. Ačkoli je přitom toto kritérium relevantní v rámci čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94, není kritériem, podle kterého musí být vykládáno písmeno b) téhož ustanovení.

62

Ačkoli totiž uvedené kritérium umožňuje vyloučit užívání ochranné známky pro popis určitého výrobku nebo služby, neumožňuje určit, zda ochranná známka může zaručit spotřebiteli nebo koncovému uživateli totožnost původu výrobku nebo služby, které označuje.

63

Za těchto podmínek navrhovatelka oprávněně tvrdí, že napadený rozsudek je stižen právním pochybením při výkladu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94.

64

Z předcházejícího vyplývá, aniž by bylo nezbytné zkoumat třetí část druhého důvodu kasačního opravného prostředku, že napadený rozsudek musí být zrušen v rozsahu, v němž Soud shledal, že čtvrtý odvolací senát OHIM neporušil čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94, když sporným rozhodnutím odmítl zapsat sousloví EUROHYPO jako ochrannou známku Společenství pro služby spadající do třídy 36 ve smyslu Niceské dohody „[b]ankovnictví; finanční operace a měnové služby; obchodování s nemovitostmi; finanční služby; financování […]“.

65

V souladu s čl. 61 prvním pododstavcem druhou větou statutu Soudního dvora, pokud Soudní dvůr zruší rozhodnutí Soudu, může vydat sám rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje. Tak je tomu v projednávaném případě.

66

Úvodem je třeba uvést, jak vyplývá z bodu 56 tohoto rozsudku, že rozlišovací způsobilost ochranné známky ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 znamená, že tato ochranná známka umožňuje identifikovat výrobek, pro který je zápis požadován, jako pocházející od určitého podniku, a tedy odlišit tento výrobek od výrobků jiných podniků (výše citovaný rozsudek Henkel v. OHIM, bod 34 a citovaná judikatura).

67

V tomto ohledu z ustálené judikatury vyplývá, že tato rozlišovací způsobilost musí být posuzována jednak vzhledem k výrobkům nebo službám, pro které je zápis požadován, a jednak vzhledem k jejich vnímání relevantní veřejností (rozsudky ze dne 29. dubna 2004, Procter & Gamble v. OHIM, C-473/01 P a C-474/01 P, Recueil, s. I-5173, bod 33, jakož i ze dne 22. června 2006, Storck v. OHIM, C-25/05 P, Sb. rozh. s. I-5719, bod 25).

68

V projednávaném případě je třeba konstatovat, jak uvedl odvolací senát ve sporném rozhodnutí, aniž by to navrhovatelka popřela, že dotčené služby jsou určeny všem spotřebitelům. Krom toho je nesporné, že absolutní důvod pro zamítnutí byl uplatněn pouze ve vztahu k jednomu z jazyků, kterými se hovoří v Evropské unii, a sice němčině. V důsledku toho je relevantní veřejností, ve vztahu ke které je třeba posuzovat rozlišovací způsobilost ochranné známky, průměrný běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný německy hovořící spotřebitel.

69

Jak přitom OHIM správně uvedl ve sporném rozhodnutí, relevantní veřejnost v oblasti, které se týká přihláška ochranné známky k zápisu, pochopí slovní označení EUROHYPO jako označení celkově a obecně odkazující na finanční služby vyžadující věcná zajištění, a zvláště pak na hypotéční půjčky vyplácené v měně Evropské hospodářské a měnové unie. Krom toho žádná další skutečnost neumožňuje mít za to, že spojení tvořené běžnými a obvyklými prvky EURO a HYPO je nezvyklé nebo má vlastní význam, který ve vnímání dotčené veřejnosti odliší služby navrhovatelky od služeb, které mají jiný obchodní původ. Relevantní veřejnost tedy dotčenou ochrannou známku vnímá jako poskytující informace ohledně povahy služeb, které označuje, a nikoli jako údaj o původu dotčených služeb.

70

Z toho vyplývá, že ochranná známka, jejíž zápis je požadován, nevykazuje rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94. Žaloba navrhovatelky směřující proti spornému rozhodnutí musí být za těchto podmínek zamítnuta.

71

Podle článku 122 jednacího řádu Soudního dvora, je-li kasační opravný prostředek opodstatněný a Soudní dvůr vydá sám konečné rozhodnutí ve věci, rozhodne o nákladech řízení.

72

Podle čl. 69 odst. 2 téhož jednacího řádu, který se na základě článku 118 uvedeného řádu použije na řízení o kasačním opravném prostředku, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že OHIM požadoval náhradu nákladů řízení a navrhovatelka neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení v obou stupních.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto: