Věc C-516/06 P

Komise Evropských společenství

v.

Ferriere Nord SpA

„Kasační opravný prostředek – Hospodářská soutěž – Rozhodnutí Komise – Pokuta – Výkon – Nařízení (EHS) č. 2988/74 – Promlčení – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Nepřípustnost“

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 6. prosince 2007          

Shrnutí rozsudku

Žaloba na neplatnost – Akty napadnutelné žalobou – Pojem – Akty s právně závaznými účinky

[Články 230 ES a 256 čtvrtý pododstavec ES; nařízení Rady č. 2988/74 čl. 5 odst. 1 písm. a)]

Akty, kterými Komise nařizuje podniku zaplatit neuhrazený zůstatek pokuty uložené za porušení pravidel hospodářské soutěže a hrozí mu uplatněním práv z bankovní záruky zaplacené uvedeným podnikem, musí být jako takové považovány za výzvy ke splnění rozhodnutí, kterým byla pokuta uložena a nelze je jako takové považovat za akty s právně závaznými účinky, jimiž mohou být dotčeny zájmy sankcionovaného podniku, a to bez ohledu na to, zda byly přijaty před nebo po případném promlčení, jelikož ve skutečnosti jsou pouze přípravnými akty ve vztahu k čistě vykonávacím aktům. Z toho vyplývá, že takové akty nepředstavují akty, které mohou být předmětem žaloby na neplatnost.

Přítomnost pojmu „rozhodnutí“ v čl. 5 odst. 1 písm. a) nařízení č. 2988/74 o promlčení v záležitostech stíhání a výkonu práva v oblasti hospodářské soutěže, podle kterého se promlčecí doba v záležitostech výkonu práva přerušuje „oznámením rozhodnutí, kterým se mění původní částka pokuty, sankce nebo penále, nebo zamítnutím žádosti o takovou změnu“, nevyvrací tento výklad, pokud Komise krom toho na základě těchto aktů souhlasí s přerušením úročení po vyhlášení rozsudku Soudního dvora, který potvrzuje sankci. I za předpokladu, že by rozhodnutí ve smyslu tohoto ustanovení představovalo, za všech okolností, napadnutelný akt ve smyslu článku 230 ES, totiž Komise výše uvedenými akty sankcionovanému podniku neoznamuje rozhodnutí, „kterým se mění původní částka pokuty, sankce nebo penále“ ve smyslu tohoto prvně uvedeného ustanovení.

Krom toho pouhou skutečnost, že Komise souhlasí s přerušením úročení po vyhlášení rozsudku Soudního dvora, který potvrzuje sankci, nelze považovat za skutečnost, která může akt, který není napadnutelným aktem, změnit na napadnutelný akt. Tato okolnost jako taková totiž nemůže, ve srovnání se situací, která vyplývá z rozhodnutí, kterým byla uložena pokuta, vyvolat právně závazné účinky, jimiž mohou být dotčeny zájmy sankcionovaného podniku.

Konečně proti tomuto výkladu nelze uplatnit ani argument, že by existovala právní mezera, pokud by sporné akty nebyly napadnutelné podle článku 230 ES. Nucený výkon rozhodnutí Komise, které ukládá peněžitý závazek osobě, je totiž upraven v článku 256 ES, který ve čtvrtém pododstavci obsahuje ustanovení, která zajišťují účinnou soudní ochranu. V každém případě to však nic nemění na tom, že i když podmínka přípustnosti žaloby na neplatnost, týkající se právně závazných účinků, jimiž mohou být dotčeny zájmy žalobce tím, že podstatným způsobem mění jeho právní postavení, musí být vykládána ve světle zásady účinné soudní ochrany, nemůže takový výklad vést k vyloučení této podmínky, aniž by byly překročeny meze pravomoci soudů Společenství, které jim Smlouva přiznává.

(viz body 28–33)

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (druhého senátu)

6. prosince 2007(*)

„Kasační opravný prostředek – Hospodářská soutěž – Rozhodnutí Komise – Pokuta – Výkon – Nařízení (EHS) č. 2988/74 – Promlčení – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Nepřípustnost“

Ve věci C‑516/06 P,

jejímž předmětem je kasační opravný prostředek na základě článku 56 statutu Soudního dvora, podaný dne 11. prosince 2006,

Komise Evropských společenství, zastoupená V. Di Buccim a F. Amatem, jako zmocněnci,

žalobkyně,

přičemž další účastnicí řízení je:

Ferriere Nord SpA, zastoupená W. Viscardinim, a G. Donà, avvocati,

žalobkyně v prvním stupni,

SOUDNÍ DVŮR (druhý senát),

ve složení C. W. A. Timmermans (zpravodaj), předseda senátu, J. Makarczyk, P. Kūris, J.-C. Bonichot a C. Toader, soudci,

generální advokát: J. Mazák,

vedoucí soudní kanceláře: R. Grass,

s přihlédnutím k písemné části řízení,

s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,

vydává tento

Rozsudek

1       Svým kasačním opravným prostředkem se Komise Evropských společenství domáhá zrušení rozsudku Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 27. září 2006, Ferriere Nord v. Komise (T‑153/04, Sb. rozh. s. II‑3889, dále jen „napadený rozsudek“), kterým Soud jednak zrušil rozhodnutí Komise oznámená dopisem ze dne 5. února 2004 a faxem ze dne 13. dubna 2004 (dále jen „sporné akty“), která se týkají neuhrazeného zůstatku pokuty uložené Ferriere Nord SpA (dále jen „Ferriere Nord“) rozhodnutím Komise 89/515/EHS ze dne 2. srpna 1989 v řízení podle článku 85 Smlouvy o EHS (IV/31.553 – Ocelové svařované pletivo) (Úř. věst. L 260, s. 1, dále jen „rozhodnutí ‚Ocelové svařované pletivo‘“).

 Právní rámec

2       Nařízení Rady (EHS) č. 2988/74 ze dne 26. listopadu 1974 o promlčení v záležitostech stíhání a výkonu práva v oblasti dopravy a hospodářské soutěže v Evropském hospodářském společenství (Úř. věst L 319, s. 1; Zvl. vyd. 07/01, s. 61) stanoví ve svém článku 4 nazvaném „Promlčení v záležitostech výkonu práva“:

„1. Pro pravomoc Komise vymáhat splnění rozhodnutí o uložení pokut, sankcí a penále za porušování právních předpisů v oblasti dopravy a hospodářské soutěže v Evropském hospodářském společenství platí promlčecí doba pěti let.

2. Promlčecí doba začíná běžet ode dne, kdy rozhodnutí nabylo právní moci.“

3       Článek 5 tohoto nařízení nazvaný „Přerušení promlčecí doby v záležitostech výkonu práva“ stanoví v odst. 1 písm. a):

„1. Promlčecí doba v záležitostech výkonu práva se přerušuje:

a)       oznámením rozhodnutí, kterým se mění původní částka pokuty, sankce nebo penále, nebo zamítnutím žádosti o takovou změnu.“

 Skutečnosti předcházející sporu

4       Jak vyplývá z napadeného rozsudku, Komise přijala rozhodnutí „Ocelové svařované pletivo“, kterým zejména konstatovala účast Ferriere Nord na řadě protiprávních jednání na trhu Společenství s ocelovým svařovaným pletivem a uložila jí pokutu ve výši 320 000 ECU.

5       Podle článku 4 rozhodnutí „Ocelové svařované pletivo“ byla pokuta uložená Ferriere Nord splatná ve lhůtě tří měsíců od doručení tohoto rozhodnutí. Krom toho bylo v tomto rozhodnutí uvedeno, že z částky této pokuty vzejdou po uplynutí této lhůty automaticky úroky ve výši uplatňované Evropským fondem pro měnovou spolupráci na operace v ECU první pracovní den měsíce, ve kterém bylo rozhodnutí „Ocelové svařované pletivo“ přijato, navýšené o 3,5 procentního bodu, tedy ve výši 12,5 %.

6       Dne 18. října 1989 Ferriere Nord podala k Soudu žalobu směřující ke zrušení rozhodnutí „Ocelové svařované pletivo“.

7       Dne 26. října 1989 byla se souhlasem Komise poskytnuta na pokyn Ferriere Nord bankovní záruka na částku pokuty a úroky.

8       Žaloba Ferriere Nord byla zamítnuta rozsudkem Soudu ze dne 6. dubna 1995, Ferriere Nord v. Komise (T‑143/89, Recueil, s. II‑917).

9       Kasační opravný prostředek proti tomuto rozsudku byl zamítnut rozsudkem ze dne 17. července 1997, Ferriere Nord v. Komise (C‑219/95 P, Recueil, s. I‑4411).

10     Dopisem ze dne 28. července 1997 se Ferriere Nord odvolala na silnou devalvaci italské liry, která nastala v období od rozhodnutí „Ocelové svařované pletivo“ do výše uvedeného rozsudku ze dne 17. července 1997, Ferriere Nord v. Komise, jakož i na délku soudního řízení po dobu téměř osmi let a požádala Komisi, aby zvážila snížení částky pokuty a úroků. Tuto žádost Komise zamítla dopisem ze dne 11. září 1997.

11     Doporučeným dopisem ze dne 2. prosince 1997 Ferriere Nord znovu podala svou žádost. V témže dopise uvedla, že krom toho zaplatila částku v italských lirách odpovídající výši pokuty, a sice 320 000 ECU podle směnného kurzu platného v roce 1989. Tato částka byla dne 15. prosince 1997 připsána na účet Komise v hodnotě 249 918 ECU.

12     Komise na dopis ze dne 2. prosince 1997 neodpověděla.

13     Pokud jde o další průběh událostí, Soud v napadeném rozsudku konstatoval následující:

„14.      Dopisem ze dne 5. února 2004 (dále jen ‚dopis ze dne 5. února 2004‘), Komise uvědomila [Ferriere Nord] o tom, že zbývající částka dlužná žalobkyní ke dni 27. února 2004 činí celkem 564 402,26 eur (a sice částka jistiny pokuty 320 000 ECU, snížená o 249 918 ECU zaplacených dne 15. prosince 1997 a navýšená o úroky za období od 17. listopadu 1989 do 27. února 2004). Komise [Ferriere Nord] vyzvala, aby uhradila její dluh co nejrychleji, a uvedla, že po zaplacení bude akceptovat zrušení bankovní záruky.

15.      Dopisem ze dne 25. února 2004 [Ferriere Nord] odpověděla Komisi, že žádosti obsažené v dopise ze dne 5. února 2004 jsou neopodstatněné a opožděné. [Ferriere Nord] zejména tvrdila, že pětiletá promlčecí doba v záležitostech výkonu práva, stanovená v článku 4 nařízení č. 2988/74, uplynula dne 18. září 2002 a že za těchto podmínek Komise nemůže vůči ní již uplatňovat pohledávku ani se domáhat práv z bankovní záruky.

16.      Faxem ze dne 13. dubna 2004 (dále jen ‚fax ze dne 13. dubna 2004‘) Komise [Ferriere Nord] odpověděla, že pokud se jedná o promlčení podle článku 4 nařízení č. 2988/74, toto ustanovení se v projednávaném případě nepoužije z důvodu existence bankovní záruky, kterou lze uplatnit v kterémkoliv okamžiku a která má účinek předběžné platby, takže nucený výkon není nezbytný. Komise rovněž připustila, že [Ferriere Nord] nepřipomněla, aby zaplatila svůj dluh poté, co rozsudek Soudního dvora potvrdil rozhodnutí Ocelové svařované pletivo, a z tohoto důvodu souhlasila s přerušením úročení pět měsíců po vyhlášení uvedeného rozsudku, a to 17. prosince 1997. Z toho vyplynulo, že Komise po [Ferriere Nord] žádala pouze částku 341 932,32 eur namísto 564 402,26 eur požadovaných v dopise ze dne 5. února 2004. Komise konečně uvedla, že při neexistenci platby před 30. dubnem 2004 přistoupí k uplatnění práv z bankovní záruky.“

 Žaloba u Soudu a napadený rozsudek

14     Žalobou podanou kanceláři Soudu dne 23. dubna 2004 Ferriere Nord navrhovala zrušení sporných aktů.

15     Soud nejprve přezkoumal v bodech 37 až 53 napadeného rozsudku otázku, zda v okamžiku přijetí sporných aktů, a to dne 5. února a 13. dubna 2004, byla pravomoc Komise vymáhat splnění rozhodnutí „Ocelové svařované pletivo“ podle čl. 4 odst. 1 nařízení č. 2988/74 promlčena. Poté, co rozhodl, že tomu tak bylo, se vyjádřil k přípustnosti žaloby následovně:

„54.      Je třeba připomenout, že rozhodnutí ve smyslu článku 249 ES představuje každý akt, který podstatným a konečným způsobem mění právní postavení jeho adresáta (rozsudky Soudního dvora ze dne 31. března 1971, Komise v. Rada, 22/70, Recueil, s. 263, body 33 až 43, a ze dne 11. listopadu 1981, IBM v. Komise, 60/81, Recueil, s. 2268).

55.      Z úvah týkajících se promlčení (body 37 až 53 výše) vyplývá, že z důvodu promlčení pravomoci Komise vymáhat splnění rozhodnutí Ocelové svařované pletivo zaniklo právo Komise požadovat po [Ferriere Nord] zaplacení zůstatku dluhu a [Ferriere Nord] mohla mít ode dne 18. září 2002 oprávněně za to, že je uchráněna od jakýchkoli nároků týkajících se vymáhání splnění uvedeného rozhodnutí ze strany Komise.

56.      [Spornými] akty přitom Komise zaslala [Ferriere Nord] příkaz k zaplacení zůstatku dluhu a hrozila jí uplatněním práv z bankovní záruky. [Sporné] akty, k nimž se a priori pojí presumpce zákonnosti, tudíž mění podstatným a konečným způsobem její právní postavení, a představují z tohoto důvodu rozhodnutí ve smyslu článku 249 ES, které ze své povahy není potvrzením starších aktů.

57.      Námitka nepřípustnosti musí být tedy zamítnuta jako neopodstatněná.“

16     Pokud jde o věc samou, Soud v bodě 59 napadeného rozsudku rozhodl, že žalobní důvod vycházející z porušení čl. 4 odst. 1 nařízení č. 2988/74 je opodstatněný. Napadené akty tudíž zrušil.

 Návrhová žádání účastnic řízení

17     Svým kasačním opravným prostředek Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:

–       zrušil napadený rozsudek v rozsahu, v němž prohlašuje žalobu na neplatnost podanou Ferriere Nord proti sporným aktům za přípustnou;

–       prohlásil za nepřípustnou, a tedy odmítl žalobu na neplatnost, kterou proti sporným aktům podala Ferriere Nord v řízení v prvním stupni, a 

–       uložil Ferriere Nord náhradu nákladů řízení v prvním stupni a řízení o kasačním opravném prostředku.

18     Ferriere Nord navrhuje, aby Soudní dvůr:

–       zamítl kasační opravný prostředek jako zjevně neopodstatněný, a

–       uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

 Ke kasačnímu opravnému prostředku

19     Na podporu svých návrhových žádání kasačního opravného prostředku Komise uplatňuje pouze jeden důvod nazvaný „porušení ustanovení čl. 230 prvního pododstavce ES ve spojení s článkem 249 ES; nedostatečné nebo nesprávné odůvodnění; nepříslušnost Soudu“.

20     Podle Komise Soud poté, co v bodě 54 napadeného rozsudku uvedl kritérium použitelné pro posouzení, zda se jedná o napadnutelný akt, neprokázal, že kritérium bylo v projednávaném případě splněno. Naopak v bodě 55 napadeného rozsudku připomenul výsledek své analýzy týkající se otázky promlčení. Tato analýza však není pro posouzení přípustnosti žaloby rozhodná, jelikož otázka, zda akt má právní účinky, či nikoli, nezávisí na tom, zda tvrzení nebo závěry, které tento akt obsahuje, jsou opodstatněné, či nikoli.

21     Komise uvádí, že pouhý příkaz k zaplacení nevyvolává sám o sobě právní účinky. Má tedy za to, že Soud neodůvodnil, nebo zjevně nesprávně odůvodnil závěr, že sporné akty mohou být předmětem žaloby na neplatnost. Krom toho i kdyby se připustilo, že toto odůvodnění existuje, bylo by založeno na nesprávném výkladu pojmu „napadnutelný akt“ ve smyslu ustanovení čl. 230 prvního pododstavce ES ve spojení s článkem 249 ES.

22     Komise dodává, že Soud rozhodl o věci, i když nebyl příslušný.

23     Tvrdí, že pokud by chtěla dosáhnout zaplacení zůstatku od Ferriere Nord i přes její odmítnutí, musela by přikročit k nucenému výkonu tím, že by za tímto účelem podala návrh na zahájení řízení u příslušného vnitrostátního soudu a podle předpisů občanského procesního práva dotčeného státu, jak stanoví čl. 256 druhý pododstavec ES. Podle čtvrtého pododstavce tohoto článku kontrola řádného provádění výkonu rozhodnutí však spadá do pravomoci vnitrostátních soudních orgánů.

24     Ferriere Nord uvádí, že v rozsahu, v němž promlčení, k němuž došlo, je právní skutečností, která způsobila zánik existující povinnosti zaplatit pokutu, právní účinek výzvy k zaplacení obsažené v dopise ze dne 5. února 2004, spočíval v tom, že „obnovil“ (nebo pokusil se obnovit) již zaniklé právo, s přímým a autonomním vlivem na právní postavení Ferriere Nord.

25     Krom toho fax ze dne 13. dubna 2004 měl nový a doplňkový obsah ve vztahu ke všem ostatním předcházejícím aktům, jelikož tímto faxem Komise sdělila, že změnila celkovou částku požadovanou po Ferriere Nord tím, že snížila částku úroků. Článek 5 odst. 1 písm. a) nařízení č. 2988/74, podle kterého se promlčecí doba v záležitostech výkonu práva přerušuje „oznámením rozhodnutí, kterým se mění původní částka pokuty, sankce nebo penále […],“ považuje přitom snížení částky úroků za „rozhodnutí“.

26     Ferriere Nord dodává, že pokud by dopis ze dne 5. února 2004 nebyl napadnutelný podle článku 230 ES, znamenalo by to mezeru v právním řádu Společenství a porušení práva na obhajobu. Není totiž zřejmé, jak by mohla jinak uplatnit promlčení, ke kterému došlo.

27     V tomto ohledu je třeba připomenout, že akty nebo rozhodnutími, které mohou být předmětem žaloby na neplatnost, jsou pouze opatření s právně závaznými účinky, jimiž mohou být dotčeny zájmy žalobce tím, že podstatným způsobem mění jeho právní postavení (viz zejména rozsudek ze dne 12. září 2006, Reynolds Tobacco a další v. Komise, C‑131/03 P, Sb. rozh. s. I‑7795, bod 54 a výše uvedená judikatura).

28     Z bodu 56 napadeného rozsudku vyplývá, že podle Soudu bylo právní postavení Ferriere Nord podstatným způsobem změněno skutečností, že spornými akty Komise zaslala Ferriere Nord příkaz k zaplacení zůstatku dluhu a hrozila jí uplatněním práv z bankovní záruky.

29     Jak však vyplývá ze zjištění ohledně sporných aktů, které Soud provedl v bodech 14 a 16 napadeného rozsudku, uvedené akty musí být považovány za výzvy ke splnění dříve přijatého rozhodnutí, a to rozhodnutí „Ocelové svařované pletivo“. Nelze je jako takové považovat za akty s právně závaznými účinky, jimiž mohou být dotčeny zájmy Ferriere Nord, a to bez ohledu na to, zda byly přijaty před nebo po případném promlčení. Ve skutečnosti jsou totiž pouze přípravnými akty ve vztahu k čistě vykonávacím aktům. Ani prvně uvedené akty ani ostatně posledně uvedené akty přitom nepředstavují napadnutelné akty (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 1. prosince 2005, Spojené království v. Komise, C‑46/03, Sb. rozh. s. I‑10167, bod 25, a výše uvedený Reynolds Tobacco a další v. Komise, bod 55).

30     Přítomnost pojmu „rozhodnutí“ v čl. 5 odst. 1 písm. a) nařízení č. 2988/74 tento výklad nevyvrací. Za předpokladu, že by rozhodnutí ve smyslu tohoto ustanovení představovalo, za všech okolností, napadnutelný akt ve smyslu článku 230 ES, je totiž třeba poukázat na to, že spornými akty Komise neoznámila Ferriere Nord rozhodnutí, „kterým se mění původní částka pokuty, sankce nebo penále“ ve smyslu tohoto prvně uvedeného ustanovení.

31     Krom toho, pouhou skutečnost, že ve faxu ze dne 13. dubna 2004 Komise souhlasila s přerušením úročení pět měsíců po vyhlášení výše uvedeného rozsudku ze dne 17. prosince 1997, Ferriere Nord v. Komise, nelze považovat za skutečnost, která může akt, který není z důvodů uvedených v bodě 29 tohoto rozsudku napadnutelným aktem, změnit na napadnutelný akt. Tato okolnost jako taková totiž nemůže, v srovnání se situací, která vyplývá z rozhodnutí „Ocelové svařované pletivo“, vyvolat právně závazné účinky, jimiž mohou být dotčeny zájmy Ferriere Nord.

32     Konečně, pokud se jedná o argument, že by existovala právní mezera, pokud by sporné akty nebyly napadnutelné podle článku 230 ES, je třeba poukázat na to, že nucený výkon rozhodnutí Komise, které ukládá peněžitý závazek osobě, jakou je Ferriere Nord, je upraven v článku 256 ES, který ve čtvrtém pododstavci obsahuje ustanovení, která zajišťují účinnou soudní ochranu. Krom toho nebylo prokázáno, že pokud by Komise zamýšlela uplatnit bankovní záruku poskytnutou na pokyn Ferriere Nord, neměla by posledně uvedená možnost využít účinné soudní ochrany proti negativním následkům takového úkonu.

33     V každém případě to však nic nemění na tom, že i když podmínka týkající se právně závazných účinků, jimiž mohou být dotčeny zájmy žalobce tím, že podstatným způsobem mění jeho právní postavení, musí být vykládána ve světle zásady účinné soudní ochrany, nemůže takový výklad vést k vyloučení této podmínky, aniž by byly překročeny pravomoci soudů Společenství, které jim Smlouva přiznává (výše uvedený rozsudek Reynolds Tobacco a další v. Komise, bod 81).

34     Z výše uvedeného vyplývá, že Soud nesprávně právně posoudil věc, když kvalifikoval sporné akty jako napadnutelné akty ve smyslu článku 230 ES. Je tedy nutno zrušit napadený rozsudek a s ohledem na čl. 61 první pododstavec statutu Soudního dvora prohlásit žalobu na neplatnost sporných aktů za nepřípustnou.

 K nákladům řízení

35     Podle čl. 122 prvního pododstavce jednacího řádu, je-li kasační opravný prostředek opodstatněný a Soudní dvůr vydá sám konečné rozhodnutí ve věci, rozhodne o nákladech řízení. Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě článku 118 uvedeného jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

36     Jelikož jsou kasační opravný prostředek, jakož i námitka nepřípustnosti, které Komise podala, opodstatněné, je třeba rozhodnout, že Ferriere Nord nahradí veškeré náklady řízení vynaložené u Soudu a Soudního dvora.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:

1)      Rozsudek Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 27. září 2006, Ferriere Nord v. Komise (T‑153/04), se zrušuje.

2)      Žaloba na neplatnost podaná Ferriere Nord SpA proti rozhodnutím Komise Evropských společenství oznámeným dopisem ze dne 5. února 2004 a faxem ze dne 13. dubna 2004, týkajícím se neuhrazeného zůstatku pokuty uložené Ferriere Nord SpA rozhodnutím Komise 89/515/EHS ze dne 2. srpna 1989 v řízení podle článku 85 Smlouvy o EHS (IV/31.553 – Ocelové svařované pletivo) je nepřípustná.

3)      Ferriere Nord SpA se ukládá náhrada nákladů řízení vzniklých v obou stupních.

Podpisy.

---

* Jednací jazyk: italština.