Věc C-199/05

Evropské společenství

v.

Belgický stát

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná cour d'appel de Bruxelles)

„Protokol o výsadách a imunitách Evropských společenství – Článek 3 – Nepřímé daně – Rozhodnutí vnitrostátních soudů – Registrační poplatky“

Shrnutí rozsudku

1.        Výsady a imunity Evropských společenství – Daňová imunita Společenství

(Protokol o výsadách a imunitách Evropských společenství, čl. 3 pododstavec 3)

2.        Výsady a imunity Evropských společenství – Daňová imunita Společenství

(Protokol o výsadách a imunitách Evropských společenství, čl. 3 pododstavec 2)

1.        Takové poplatky, jako jsou registrační poplatky, které mají být zaplaceny v návaznosti na rozsudky vydané vnitrostátními soudy, jimiž bylo uloženo zaplacení peněžitých částek nebo vypořádání cenných papírů, nepředstavují pouze odměnu za veřejně prospěšné služby ve smyslu čl. 3 třetího pododstavce Protokolu o výsadách a imunitách Evropských společenství, podle nějž se osvobození nevztahuje na daně, dávky a poplatky představující pouze odměnu za veřejně prospěšné služby.

(viz bod 29, výrok 1)

2.        Článek 3 druhý pododstavec Protokolu o výsadách a imunitách Evropských společenství, který stanoví, že členské státy prominou nebo navrátí nepřímé daně a poplatky z prodeje, jež tvoří součást ceny větších nákupů, které uskuteční Společenství pro své úřední potřeby, musí být vykládán v tom smyslu, že do působnosti tohoto ustanovení nespadají takové poplatky, jako jsou registrační poplatky, které mají být zaplaceny v návaznosti na rozsudky vydané vnitrostátními soudy, jimiž bylo uloženo zaplacení peněžitých částek nebo vypořádání cenných papírů.

(viz bod 44, výrok 2)

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (velkého senátu)

26. října 2006 (*)

„Protokol o výsadách a imunitách Evropských společenství – Článek 3 – Nepřímé daně – Rozhodnutí vnitrostátních soudů – Registrační poplatky“

Ve věci C‑199/05,

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, podaná rozhodnutím cour d’appel de Bruxelles (Belgie) ze dne 28. dubna 2005, došlým Soudnímu dvoru dne 9. května 2005, v řízení

Evropské společenství

proti

Belgickému státu,

SOUDNÍ DVŮR (velký senát),

ve složení V. Skouris, předseda, P. Jann a A. Rosas, předsedové senátů, R. Schintgen, P. Kūris, E. Juhász (zpravodaj), J. Klučka, K. Schiemann, J. Makarczyk, U. Lõhmus a E. Levits, soudci,

generální advokátka: C. Stix-Hackl,

vedoucí soudní kanceláře: M. Ferreira, vrchní rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 22. února 2006,

s ohledem na vyjádření předložená:

–        za belgickou vládu E. Dominkovits a M. Wimmerem, jako zmocněnci,

–        za italskou vládu I. M. Bragugliou, jako zmocněncem, ve spolupráci s A. Cingolim, avvocato dello Stato,

–        za Radu Evropské unie A. Vitrem, jako zmocněncem,

–        za Komisi Evropských společenství J.-F. Pasquierem a I. Martínez del Peral, jako zmocněnci,

po vyslechnutí stanoviska generální advokátky na jednání konaném dne 27. dubna 2006,

vydává tento

Rozsudek

1        Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 3 druhého a třetího pododstavce Protokolu o výsadách a imunitách Evropských společenství, původně připojeného ke Smlouvě o vytvoření jednotné Rady a jednotné Komise Evropských společenství, podepsané dne 8. dubna 1965, poté na základě Amsterdamské Smlouvy ke Smlouvě o ES (dále jen „Protokol“).

2        Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi Evropským společenstvím, zastoupeným Komisí Evropských společenství, a belgickým státem ve věci vymáhání registračních poplatků, které mají být zaplaceny v návaznosti na rozsudky vydané vnitrostátními soudy, jimiž bylo uloženo zaplacení peněžitých částek nebo vypořádání cenných papírů (dále jen „registrační poplatky“).

 Právní rámec

 Právní úprava Společenství

3        Na základě čl. 28 prvního pododstavce Smlouvy o vytvoření jednotné Rady a jednotné Komise Evropských společenství a poté, v návaznosti na vstup Amsterdamské smlouvy v platnost, na základě článku 291 ES, Společenství požívá na území členských států výsad a imunit nezbytných k plnění svého poslání za podmínek stanovených v Protokolu.

4        Podle článku 3 Protokolu:

„Společenství, jejich pohledávky, příjmy a ostatní majetek jsou osvobozeny od veškerých přímých daní.

Vlády členských států přijímají, kdykoli je to možné, vhodná opatření umožňující prominutí nebo navrácení nepřímých daní a poplatků z prodeje, které tvoří součást ceny věcí movitých nebo nemovitostí, jestliže Společenství uskuteční pro své úřední potřeby větší nákupy, jejichž cena zahrnuje daně a poplatky tohoto druhu. Prováděním těchto opatření nesmí být narušena hospodářská soutěž v rámci Společenství.

Osvobození se nevztahuje na daně, dávky a poplatky představující pouze odměnu za veřejně prospěšné služby.“

 Vnitrostátní právní úprava

5        Článek 35 třetí pododstavec belgického zákoníku o registračních, hypotéčních a rejstříkových poplatcích zní takto:

„K zaplacení poplatků, jejichž splatnost vyplývá z rozsudků soudů, jimiž bylo uloženo zaplacení, stanovena dlužná částka nebo určeno pořadí věřitelů, jsou povinni:

1°      žalovaní, každý v rozsahu, v němž je vůči němu uložena povinnost zaplacení, stanovena dlužná částka nebo určeno pořadí věřitelů, a společně a nerozdílně žalovaní v případě uložení povinnosti zaplacení společně a nerozdílně;

2°      žalobci v rozsahu, v němž je ve prospěch každého z nich rozhodnuto o zaplacení, stanovena dlužná částka nebo určeno pořadí věřitelů, aniž by však byla překročena polovina částky nebo hodnoty, která je každému z nich zaplacena.

[…]

Poplatky a případné penále jsou splatné do jednoho měsíce ode dne, kdy orgán pověřený výběrem poplatků odeslal doporučeným dopisem výzvu k zaplacení.“

6        Článek 142 uvedeného zákoníku stanoví:

„Poplatek je stanoven ve výši 3 % u rozsudků soudů vydaných v jakékoliv oblasti, jimiž je uloženo zaplacení nebo vypořádání finančních částek nebo cenných papírů, ať jde o rozhodnutí konečné, mezitímní, v hlavní nebo vedlejší věci, nebo rozhodnutí podmíněné, včetně rozhodnutí soudního orgánu o určení pořadí věřitelů u těchto částek a cenných papírů.

V případě uložení povinnosti zaplacení nebo vypořádání finančních částek nebo cenných papírů je poplatek vypočten z celkové částky, jejíž zaplacení nebo vypořádání je uloženo téže osobě, přičemž se nepřihlíží k úrokům, jejichž výše nebyla soudem vyčíslena, a nákladům řízení. V případě určení pořadí věřitelů je poplatek vypočten z celkové částky rozdělené mezi věřitele.“

7        Článek 150 téhož zákoníku stanoví:

„K zajištění výběru poplatků a případných penále vybíraných podle tohoto oddílu má stát přednostní právo k částkám a hodnotám, které jsou předmětem rozhodnutí o uložení povinnosti, stanovení dlužné částky nebo určení pořadí věřitelů.

Poplatky a penále uvedené v pododstavci 1 mají přednost před všemi pohledávkami osob, v jejichž prospěch bylo rozhodnuto o zaplacení, stanovena dlužná částka nebo určeno pořadí věřitelů.“

 Spor v původním řízení a předběžné otázky

8        Plnění smlouvy uzavřené v roce 1993 mezi Komisí a akciovou společností MCFE vedlo ke sporu, který byl předložen tribunal de première instance de Bruxelles. Rozsudkem ze dne 25. ledna 1994 tento soud uložil Komisi zaplatit MCFE prozatímní částku ve výši 10 845 935 BEF, tedy 269 589 ecu, společně s úroky a náklady řízení.

9        Dopisem ze dne 14. června 1994 vyzval úředník pověřený výběrem poplatků u neuvième bureau de l’Enregistrement de Bruxelles (devátý obvod registrační správy, Brusel) Komisi k zaplacení částky 325 470 BEF z titulu registračních poplatků v souladu s uvedeným rozsudkem. Dne 2. srpna 1995 belgická administration de l’Enregistrement (registrační správa, dále jen „správa“) vyzvala Komisi, aby výše uvedenou částku, zvýšenou o penále za opožděnou platbu, jakož i o zákonné úroky a výdaje, zaplatila do patnácti dnů.

10      Dne 15. ledna 1996 vyzval úředník pověřený výběrem poplatku u neuvième bureau de l’Enregistrement de Bruxelles Komisi k zaplacení celkové částky 363 470 BEF do 25. ledna 1996 a vydal proti ní platební výměr.

11      Doporučeným dopisem ze dne 19. ledna 1996 Komise odpověděla správě prostřednictvím svého advokáta, že na základě článku 3 Protokolu je osvobozena od registračních poplatků, jakož i od všech nepřímých daní. Dne 25. ledna 1996 správa odpověděla, že příslušné poplatky je třeba považovat nikoli za daň ze spotřebního zboží, ale za odměnu za službu poskytnutou soudem.

12      Dopisem ze dne 28. dubna 1997 byl advokát Komise informován o tom, že stanovisko správy ve věci bylo potvrzeno ministerským rozhodnutím ze dne 18. dubna 1997.

13      Dne 15. července 1997 Komise podala proti platebnímu výměru ze dne 15. ledna 1996 opravný prostředek a navrhla předvolání belgického státu k tribunal de première instance de Bruxelles v rámci řízení o zrušení tohoto platebního výměru.

14      Rozsudkem ze dne 6. června 2001 tribunal de première instance de Bruxelles prohlásil opravný prostředek proti platebnímu výměru za přípustný, ale neopodstatněný, a rozhodl v neprospěch Komise. Tento soud rozhodl, že registrační poplatky uložené Komisi nepředstavují pouze odměnu za veřejně prospěšné služby ve smyslu čl. 3 třetího pododstavce Protokolu, neboť se jedná o daň určenou k pokrytí všeobecných výdajů veřejných orgánů. Naproti tomu takové poplatky netvoří součást ceny, která má být zaplacena za služby akciové společnosti MCFE, a jejich důvodem je soudní rozhodnutí ukládající Komisi povinnost zaplacení. Není tak namístě přiznat osvobození, jež Komise požaduje. Krom toho uvedený soud usoudil, že je zbytečné obracet se na Soudní dvůr se žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce, neboť podle něj neexistuje „žádná rozumná pochybnost“ ohledně vyloučení těchto poplatků z působnosti čl. 3 druhého pododstavce Protokolu.

15      Podáním došlým kanceláři cour d’appel de Bruxelles dne 14. září 2001 Komise podala proti tomuto rozsudku odvolání.

16      Cour d’appel de Bruxelles, domnívaje se, že v oblasti mezinárodních smluv a úmluv je třeba vyložit i to, co je jasné, a není věcí vnitrostátního soudu, aby vykládal Protokol, se rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)      Má být čl. 3 druhý pododstavec Protokolu […], který stanoví, že vlády členských států přijímají vhodná opatření umožňující prominutí nebo navrácení nepřímých daní a poplatků z prodeje, vykládán v tom smyslu, že do své působnosti zahrnuje poměrný poplatek vybíraný za rozsudky soudů vydané ve všech oblastech, kterými je uložena povinnost zaplacení nebo vypořádání finančních částek nebo cenných papírů?

2)      Má být čl. 3 třetí pododstavec Protokolu […], který stanoví, že se osvobození nevztahuje na odměnu za veřejně prospěšné služby, vykládán v tom smyslu, že poplatek uložený na konci řízení účastníkovi, který je ve sporu neúspěšný a kterému je uložena povinnost k úhradě určité částky, představuje pouze odměnu za veřejně prospěšnou službu?“

 K předběžným otázkám

17      Úvodem je třeba poznamenat, že předkládající soud při uvedení okolností sporu, který projednává, poukazuje na to, že tribunal de première instance de Bruxelles došel k závěru, že registrační poplatky dotčené v původním řízení představují nepřímou daň, což nebylo účastníky řízení ve vnitrostátních řízeních zpochybněno. Předkládající soud sám uvedl, že „Evropské společenství a belgický stát jsou ve sporu ohledně výkladu čl. 3 druhého a třetího pododstavce Protokolu o výsadách a imunitách Společenství“. Krom toho ani belgická a italská vláda, ani Komise ve svých vyjádřeních předložených Soudnímu dvoru tuto kvalifikaci nezpochybnily. V tomto kontextu tedy budou přezkoumány otázky položené Soudnímu dvoru týkající se výkladu ustanovení čl. 3 druhého a třetího pododstavce Protokolu.

 K druhé otázce

18      Touto otázkou, kterou je třeba přezkoumat na prvním místě, se předkládající soud táže, zda takové poplatky, jako jsou registrační poplatky, představují pouze odměnu za veřejně prospěšné služby ve smyslu čl. 3 třetího pododstavce Protokolu, na něž se osvobození nevztahuje.

19      Belgická vláda, podporovaná v tomto bodě italskou vládou, uplatňuje, že registrační poplatky jsou nepřímými daněmi, které představují protiplnění k určité veřejně prospěšné službě, jelikož jejich odůvodněním je odměna za službu poskytovanou belgickými soudními orgány. Takový je i přístup belgické judikatury a právní teorie. Zaplacení těchto poplatků lze v určitém rozsahu vyžadovat rovněž od žalobce, jemuž má být zaplacena uložená částka, což dokazuje, že uvedená služba je poskytována oběma účastníkům řízení a že odměna za tuto službu je úměrná finanční hodnotě sporu.

20      Naproti tomu Komise tvrdí, že k tomu, aby dávka mohla být považována za pouhou odměnu za veřejně prospěšnou službu, je nezbytné prokázat existenci vztahu přímé úměrnosti mezi odměnou za takovou službu a získaným plněním. V projednávaném případě takový vztah chybí, jelikož složitá věc může vést k úhradě omezených registračních poplatků, zatímco jednoduchá věc může vést ke značným poplatkům. Nadto v souladu s rozpočtovými zásadami obecnosti a neurčenosti je výnos z příslušné daně směrován do všeobecného státního rozpočtu a není určen konkrétně k financování veřejné služby soudnictví.

21      Jak již Soudní dvůr uvedl, článek 3 Protokolu výslovně připouští rozlišení mezi daní určenou k pokrytí všeobecných výdajů veřejných orgánů a poplatkem představujícím protiplnění za určitou službu. Soudní dvůr upřesnil, že samotný pojem protiplnění za určitou službu předpokládá, že tato služba je nebo alespoň může být poskytnuta těm, kteří poplatek zaplatí (rozsudek ze dne 28. března 1996, AGF Belgium, C‑191/94, Recueil, s. I‑1859, bod 25 a 26).

22      I pokud připustíme, že toto kritérium je určujícím prvkem pro rozlišení zmíněné v předchozím bodě, je třeba konstatovat, že je málo pravděpodobné, že by toto kritérium bylo v projednávaném případě splněno, neboť poplatky dotčené v projednávaném případě mohou být uloženy osobám, které nepožadovaly služby soudního orgánu dotyčného členského státu, nebo které dokonce ani neměly v úmyslu tak učinit. Jak upozornila belgická vláda, i když na základě právní úpravy dotčené v původním řízení mohou být registrační poplatky vymáhány jak od žalovaného, tak od žalobce, v praxi jsou tyto poplatky vymáhány v zásadě nejprve od účastníka řízení, v jehož neprospěch bylo rozhodnuto.

23      Krom toho, jak uvedla generální advokátka v bodech 27 až 30 svého stanoviska, kritérium protiplnění za poskytnutou službu není v projednávaném případě jediným určujícím kritériem.

24      V souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora v oblasti práva Společenství, která zahrnuje pojem obdobný pojmu dotčenému v projednávaném případě, tedy pojem „poplatky uhrazovacího charakteru“, uvedený v čl. 12 odst. 1 písm. e) směrnice Rady 69/335/EHS ze dne 17. července 1969 o nepřímých daních z kapitálových vkladů (Úř. věst. L 249, s. 25; Zvl. vyd. 09/01, s. 11), totiž poplatek, jehož výše roste bez omezení přímo úměrně k nominální hodnotě, z níž je tento poplatek placen, nemůže již ze své povahy představovat poplatek uhrazovacího charakteru za poskytnutou službu. Výše takového poplatku nebude zpravidla souviset s konkrétními výdaji, které správa vynaložila na vyhotovení dotčeného aktu (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 21. září 2000, Modelo, C‑19/99, Recueil, s. I‑7213, bod 33, a ze dne 21. června 2001, SONAE, C‑206/99, Recueil, s. I‑4679, bod 34).

25      Z této judikatury vyplývá, že kvalifikace poplatku jako odměny za veřejně prospěšnou službu vyžaduje existenci vztahu přímé úměrnosti mezi skutečnými náklady na tuto službu a poplatkem zaplaceným příjemcem služby, tedy spojitost mezi cenou zaplacenou příjemcem jako protiplnění za konkrétní službu a konkrétními náklady, které poskytnutím této služby vznikly správě.

26      Toto kritérium vztahu přímé úměrnosti mezi poskytnutou službou a zaplacenou odměnou, které je použitelné i na čl. 3 třetí pododstavec Protokolu, není v projednávaném případě splněno.

27      Je totiž jednak nesporné, že výše registračních poplatků dotčených v původním řízení roste bez omezení přímo úměrně k částce, jejíž zaplacení bylo uloženo rozhodnutím příslušného vnitrostátního soudu, aniž by byly zohledněny skutečné náklady služby poskytnuté soudním orgánem. Nezbytná spojitost mezi zaplacenými částkami a poskytnutou službou tedy chybí. Ostatně skutečnost, že registrační poplatky jsou vybírány pouze v případě uložení povinnosti, ačkoliv skutečné náklady na službu poskytnutou soudním orgánem musí být tytéž i v případě zamítnutí, potvrzuje, že cílem uvedených poplatků není pokrýt skutečné náklady na službu.

28      Krom toho, jak konstatoval tribunal de première instance de Bruxelles, uvedené poplatky představují daň určenou k pokrytí všeobecných výdajů veřejných orgánů. Částky zaplacené z titulu těchto poplatků tak nejsou určeny konkrétně na financování veřejné služby soudnictví.

29      V důsledku toho je třeba odpovědět na druhou otázku tak, že takové poplatky, jako jsou registrační poplatky, nepředstavují pouze odměnu za veřejně prospěšné služby ve smyslu čl. 3 třetího pododstavce Protokolu.

 K první otázce

30      Podstatou této otázky předkládajícího soudu je, zda má být čl. 3 druhý pododstavec Protokolu vykládán v tom smyslu, že do působnosti tohoto ustanovení spadají takové poplatky, jako jsou registrační poplatky.

31      Pro účely zodpovězení této otázky je namístě poukázat na to, že na rozdíl od čl. 3 prvního pododstavce Protokolu, který stanoví, bezpodmínečně a obecně, osvobození Společenství, jakož i jejich pohledávek, příjmů a ostatního majetku od veškerých přímých daní na vnitrostátní úrovni, daňová imunita podle druhého pododstavce téhož článku není neomezená. Toto ustanovení zavádí za určitých, tímto ustanovením jasně vymezených podmínek prominutí nebo navrácení nepřímých daní a poplatků z prodeje, kterými je zatíženo zboží, jež Společenství zakoupí pro své úřední potřeby. Soudní dvůr vyložil čl. 3 druhý pododstavec Protokolu v tom smyslu, že do jeho působnosti spadá každá koupě, včetně využití služeb, která je nezbytná k plnění poslání Společenství (viz výše uvedený rozsudek AGF Belgium, bod 36).

32      Nejvýznamnější z podmínek vyjmenovaných v čl. 3 druhém pododstavci Protokolu, která je v tomto ustanovení dvakrát zdůrazněna, je ta, že nepřímé daně a poplatky musí být zahrnuty v ceně zboží nebo služeb, které jsou předmětem smluv uzavřených Společenstvími.

33      Belgická vláda, která se vyjadřuje k této otázce podpůrně, uplatňuje, podporována italskou vládou, že vzhledem k tomu, že registrační poplatky dotčené v původním řízení jsou vybírány v návaznosti na soudní rozhodnutí a nikoli z důvodu pořízení zboží nebo služeb, nelze je považovat za součást kupní ceny zboží nebo služeb. Nadto ze znění čl. 3 druhého pododstavce Protokolu vyplývá, že osvobození se vztahuje výlučně na pořízení zboží nebo služeb a nelze jej rozšiřovat na jakékoliv plnění nebo situaci. Konečně, v projednávaném případě se příslušné poplatky vztahují k soudnímu aktu, jímž bylo sankcionováno neplnění smluvních povinností.

34      Komise naproti tomu uplatňuje, že zásah příslušného vnitrostátního soudu do takového sporu, jako je spor v původním řízení, byl nezbytný v rámci plnění smlouvy o poskytování služeb, kterou uzavřela při plnění svého poslání. Rozsudek vydaný předkládajícím soudem tedy vychází ze smluvního vztahu mezi účastníky řízení, takže registrační poplatky související s tímto rozsudkem tvoří součást ceny za uvedenou smlouvu. Tento výklad zohledňuje účel článku 3 Protokolu.

35      Tento posledně uvedený přístup nelze přijmout.

36      Je třeba totiž poukázat zaprvé na to, že povahu a dopad takových vnitrostátních poplatků, jako jsou registrační poplatky dotčené v původním řízení, je třeba hledat a určit nejenom podle jejich uplatnění vůči Společenství, ale s přihlédnutím k jejich celkové působnosti, tedy vůči všem fyzickým a právnickým osobám, které jsou nebo se mohou, skutečně nebo potenciálně, stát účastníky řízení u soudů příslušného členského státu. Řízení, v němž je účastníkem Společenství, totiž představují pouze nepatrný podíl celkového počtu řízení, která vedou k placení takových poplatků.

37      Ze spisu vyplývá, že tyto poplatky je třeba zaplatit ve všech případech, kdy právní vztah mezi fyzickými či právnickými osobami vede k soudnímu řízení, ukončenému soudním rozhodnutím, kterým se ukládá zaplacení peněžité částky. Jsou tak dotčeny nejen smluvní vztahy, ale i mimosmluvní vztahy jakékoliv povahy, u nichž nepřichází v úvahu, aby finanční částka, jejíž zaplacení bylo uloženo, byla zahrnuta do kupní ceny zboží nebo služby.

38      Zadruhé je namístě poznamenat, že nepřímé daně lze považovat za součást ceny nákupů uskutečněných Společenstvím ve smyslu čl. 3 druhého pododstavce Protokolu pouze tehdy, jsou‑li předvídatelné a lze‑li jejich výši vypočítat s určitou přesností předem, tak, aby je vnitrostátní orgány mohly na žádost orgánů Společenství prominout nebo vrátit.

39      Plnění smlouvy však nevede automaticky ke sporům mezi smluvními stranami a pravděpodobnost toho, že k nim dojde, nelze v žádném případě posoudit ve stadiu uzavírání smlouvy. Krom toho předmět a rozsah takových případných sporů zůstávají nejasné a způsob jejich řešení nemusí být nutně soudní, neboť dalším možným způsobem řešení je řešení mimosoudní. Konečně výsledek případného soudního řízení je rovněž nejistý, jakož i výše částky, jejíž zaplacení je uloženo jedné ze smluvních stran. Za těchto okolností smluvní cena nemůže zahrnovat, jakožto nepřímé daně, které lze vrátit, takový budoucí, nejistý a neurčitý prvek, jako jsou registrační poplatky dotčené v původním řízení.

40      Ani argument, kterého se dovolává Komise odkazujíc na bod 23 stanoviska generálního advokáta Jacobse ve věci, ve které byl vydán výše uvedený rozsudek AGF Belgium, nelze přijmout. Podle tohoto argumentu by příslušný členský stát výběrem takových registračních poplatků získal neoprávněnou výhodu tím, že by odváděl do státního rozpočtu zdroje pocházející z příspěvků do rozpočtu Společenství. Nehledě na skutečnost, uvedenou v bodě 36 tohoto rozsudku, že řízení, v nichž je Společenství účastníkem na vnitrostátní úrovni, představují pouze nepatrný podíl celkového počtu soudních řízení, která vedou k placení takových poplatků, nelze přijmout tezi, že v takových řízeních, jejichž počet, předmět a rozsah nemohou být známy předem, bude Společenství automaticky uložena povinnost zaplatit.

41      Ostatně, s ohledem na situaci, která vedla ke sporu v původním řízení, nic Komisi nenutí uspořádat své smluvní vztahy tak, aby pro spory, jichž je účastníkem, byly stále příslušnými soudy jednoho a téhož členského státu.

42      Pokud jde zatřetí o argument vycházející z výkladu čl. 3 druhého pododstavce Protokolu ve světle účelu tohoto článku, je třeba připomenout, že daňová imunita nezbytná k plnění poslání Společenství, jíž požívá Společenství na základě článku 291 ES, je přiznána „za podmínek stanovených v Protokolu“. Výsledkem výkladu ve světle kontextu a účelu ustanovení nemůže být odstranění jakéhokoli užitečného účinku jasného a přesného znění tohoto ustanovení (viz v tomto smyslu, pokud jde o výsady a imunity Evropské centrální banky, rozsudek ze dne 8. prosince 2005, ECB v. Německo, C‑220/03, Sb. rozh. s. I‑10595, bod 31).

43      V každém případě, i když lze připustit, že osvobození od registračních poplatků dotčených v původním řízení by představovalo finanční výhodu ve prospěch Společenství, je namístě konstatovat, že Komise nepředložila žádný důkaz způsobilý prokázat, že zaplacení těchto poplatků může zasáhnout do nezávislosti Společenství a narušit jeho řádné fungování.

44      S ohledem na tyto úvahy je třeba odpovědět na první otázku tak, že čl. 3 druhý pododstavec Protokolu musí být vykládán v tom smyslu, že do působnosti tohoto ustanovení nespadají takové poplatky, jako jsou registrační poplatky.

 K nákladům řízení

45      Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr rozhodl takto:

1)      Takové poplatky, jako jsou registrační poplatky, které mají být zaplaceny v návaznosti na rozsudky vydané vnitrostátními soudy, jimiž bylo uloženo zaplacení peněžitých částek nebo vypořádání cenných papírů, nepředstavují pouze odměnu za veřejně prospěšné služby ve smyslu čl. 3 třetího pododstavce Protokolu o výsadách a imunitách Evropských společenství.

2)      Článek 3 druhý pododstavec tohoto Protokolu musí být vykládán v tom smyslu, že do působnosti tohoto ustanovení nespadají takové poplatky, jako jsou registrační poplatky, které mají být zaplaceny v návaznosti na rozsudky vydané vnitrostátními soudy, jimiž bylo uloženo zaplacení peněžitých částek nebo vypořádání cenných papírů.

Podpisy.

---

* Jednací jazyk: francouzština.