STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA

PHILIPPA LÉGERA

přednesené dne 17. února 2005(1)

Věc C‑40/03 P

Rica Foods (Free Zone) NV

proti

Komisi Evropských společenství

a

Španělskému království

a věc C‑41/03 P

Rica Foods (Free Zone) NV

proti

Komisi Evropských společenství,

Španělskému království

a

Francouzské republice

„Opravný prostředek – Režim ZZÚ – Trh s cukrem – Ochranná opatření“

1.     V letech 1999 a 2000 přijala Komise Evropských společenství ochranná opatření proti některým dovozům cukru a kakaa ze zámořských zemí a území (ZZÚ). Komise měla za to, že sporný dovoz narušuje fungování společné organizace trhů v odvětví cukru.

2.     Tato ochranná opatření byla předmětem několika žalob podaných zejména společností Rica Foods (Free Zone) NV (dále jen „Rica Foods“) k Soudu prvního stupně a Nizozemským královstvím k Soudnímu dvoru.

3.     Žaloby podané společností Rica Foods byly Soudem zamítnuty ve třech rozsudcích ze 17. ledna 2002(2) a 14. listopadu 2002(3). Dva z těchto rozsudků jsou nyní předmětem opravného prostředku, který bude posouzen v tomto stanovisku.

4.     Pokud jde o žaloby podané Nizozemským královstvím, Soudní dvůr přerušil jejich přezkum až do vynesení rozsudků Soudu ve výše uvedených věcech. Tyto žaloby jsou zkoumány ve stanovisku, které přednesu dnešního dne ve věcech Nizozemsko v. Komise (C‑26/00, C‑180/00 a C‑452/00).

I –    Právní rámec

5.     Relevantními pravidly pro přezkum věcí jsou pravidla týkající se společné organizace trhů v odvětví cukru (bod A), pravidla týkající se režimu přidružení ZZÚ ke Společenství (bod B), jakož i v projednávané věci napadená ochranná opatření (bod C).

A –    Společná organizace trhů v odvětví cukru

6.     Nařízení Rady (ES) č. 2038/1999 ze dne 13. září 1999 o společné organizaci trhů v odvětví cukru(4) provedlo kodifikaci nařízení (EHS) č. 1785/81 ze dne 30. června 1981(5), které zavedlo tuto společnou organizaci a které bylo mnohokrát změněno. Cílem této společné organizace je regulovat trh Společenství s cukrem za účelem zvýšení zaměstnanosti a životní úrovně producentů cukru ve Společenství.

7.     Podpora produkce Společenství, provedená formou garantovaných cen, je omezena na vnitrostátní produkční kvóty (kvóty A a B) přidělené Radou každému státu, který je dále rozděluje mezi své producenty. Cukr, na který se vztahuje kvóta B (cukr B), podléhá při vyšší produkci oproti cukru, na který se vztahuje kvóta A (cukr A), dávce. Cukr vyprodukovaný nad kvóty A a B se nazývá „cukr C a nemůže být prodáván uvnitř Společenství, ledaže by byl zahrnut do kvót A a B následující sezóny.

8.     S výjimkou vývozu cukru C se při vývozech mimo Společenství poskytují podle článku 18 nařízení č. 2038/1999 vývozní náhrady vyrovnávající rozdíl mezi cenou na trhu Společenství a cenou na světovém trhu.

9.     Množství cukru, na které se mohou vztahovat vývozní náhrady, a celková roční částka náhrad jsou upraveny dohodami Světové obchodní organizace (WTO) (dále jen „dohody WTO), jejichž stranou je Společenství v souladu s rozhodnutím Rady 94/800/ES ze dne 22. prosince 1994(6). Nejpozději od hospodářského roku 2000/2001 musí být množství vyvezeného cukru s náhradou omezeno na 1 273 500 tun a celková částka náhrad na 499,1 milionů eur, přičemž tato čísla představují snížení o 20 % množství cukru vyvezeného s náhradou a o 36 % celkové částky náhrad oproti číslům za hospodářský rok 1994/1995.

B –    Režim přidružení ZZÚ ke Společenství

10.   Článek 3 odst. 1 písm. s) ES stanoví, že činnost Společenství zahrnuje přidružení ZZÚ za účelem zvýšení obchodu a společné podpory hospodářského a sociálního rozvoje.

11.   Podle čl. 299 odst. 3 ES a přílohy II Smlouvy o ES jsou Aruba a Nizozemské Antily součástí ZZÚ.

12.   V souladu s článkem 182 ES je účelem přidružení podporovat hospodářský a sociální rozvoj ZZÚ a navazovat úzké hospodářské vztahy mezi nimi a Společenstvím jako celkem. Článek 183 bod 1 ES upřesňuje, že členské státy uplatňují při obchodních stycích se ZZÚ stejné zacházení, jaké si vzájemně poskytují na základě této smlouvy.

13.   Na základě článku 187 ES přijala Rada několik rozhodnutí, jimiž se stanoví podrobnosti a postup pro přidružování ZZÚ ke Společenství. Rozhodnutím, které je v projednávaném případě relevantní, je rozhodnutí Rady 91/482/EHS ze dne 25. července 1991(7), které je podle svého čl. 240 odst. 1 použitelné na období deseti let od 1. března 1990.

14.   Různá ustanovení tohoto rozhodnutí byla změněna rozhodnutím Rady 97/803/ES ze dne 24. listopadu 1997, kterým bylo částečně změněno rozhodnutí 91/482(8). Mimoto Rada dne 25. února 2000 prodloužila platnost tohoto rozhodnutí do 28. února 2001(9).

15.   Podle čl. 101 odst. 1 rozhodnutí ZZÚ mohou být produkty původem ze ZZÚ dovezeny do Společenství bez dovozních cel. Článek 102 uvedeného rozhodnutí dodává, že „[a]niž je dotčen článek 108b, Společenství nepoužije na dovoz produktů původem ze ZZÚ množstevní omezení, ani opatření s rovnocenným účinkem“. (neoficiální překlad)

16.   Článek 108 odst. 1 první odrážka rozhodnutí ZZÚ odkazuje na přílohu II tohoto rozhodnutí (dále jen „příloha II“) zejména za účelem definice pojmu „produktů původem z nějakého území“. Podle článku 1 této přílohy je produkt považován za původem ze ZZÚ, Společenství nebo zemí Afriky, Karibské oblasti a Tichomoří (dále jen „státy AKT“), pokud tam byl zcela získán nebo dostatečně zpracován.

17.   Článek 3 odst. 3 přílohy II stanoví seznam úprav a zpracování považovaných za nedostatečné k tomu, aby produktu pocházejícímu zejména ze ZZÚ byla udělena povaha produktu původem z tohoto území.

18.   Článek 6 odst. 2 přílohy II nicméně stanoví: „[p]okud jsou produkty, které byly zcela získány ve Společenství nebo ve státech AKT, upraveny nebo zpracovány v ZZÚ, jsou považovány za zcela získané v ZZÚ“. Jedná se o pravidla zvaná „kumulace původu z ES/ZZÚ a AKT/ZZÚ“. (neoficiální překlad)

19.   Podle čl. 6 odst. 4 přílohy II jsou tato pravidla kumulace původu z ES/ZZÚ a AKT/ZZÚ použitelná na „každou úpravu nebo zpracování provedené v ZZÚ, včetně činností uvedených v čl. 3 odst. 3“. (neoficiální překlad)

20.   Rozhodnutí 97/803 však omezilo použití těchto pravidel kumulace tím, že do rozhodnutí 91/482 vložilo článek 108b. Odstavec 1 tohoto článku stanoví, že „kumulace původu z AKT/ZZÚ uvedená v článku 6 přílohy II je připuštěna pro roční množství 3 000 tun cukru“. Rozhodnutí 97/803 nicméně neomezilo použití pravidla kumulace původu z ES/ZZÚ.

C –    Sporná ochranná opatření

21.   Článek 109 odst. 1 rozhodnutí ZZÚ opravňuje Komisi přijmout „nezbytná ochranná opatření“ ve dvou případech. Prvním je případ, kdy „použití [rozhodnutí ZZÚ] způsobuje vážná narušení v odvětví hospodářské činnosti Společenství nebo jednoho nebo několika členských států nebo ohrožuje jejich vnější finanční stabilitu“. Druhý případ je, že „vzniknou obtíže, které by mohly vést ke zhoršení situace v odvětví činnosti Společenství nebo regionu Společenství“. (neoficiální překlad)

22.   V obou případech však musí Komise v souladu s čl. 109 odst. 2 rozhodnutí ZZÚ zvolit „opatření, která přinášejí nejmenší narušení fungování přidružení a Společenství“. Mimoto „tato opatření nesmí mít dosah překračující dosah striktně nezbytný pro vyřešení obtíží, které se objevily“. (neoficiální překlad)

23.   Dne 15. listopadu 1999 přijala Komise na základě článku 109 rozhodnutí ZZÚ nařízení (ES) č. 2423/1999, kterým se zavádějí ochranná opatření na cukr kódu KN 1701 a směsi cukru a kakaa kódů KN 1806 10 30 a 1806 10 90 původem ze ZZÚ(10). (neoficiální překlad) Tímto nařízením použitelným do 29. února 2000 podřídila Komise dovoz cukru, na který se vztahuje kumulace původu z ES/ZZÚ, režimu minimálních cen, a dovoz směsí cukru a kakaa (dále jen „směsi“) původem ze ZZÚ kontrole Společenství podle článku 308d nařízení (EHS) č. 2454/93(11), ve znění nařízení Komise (ES) č. 1427/97 ze dne 23. července 1997(12).

24.   Dne 29. února 2000 přijala Komise rovněž na základě článku 109 rozhodnutí ZZÚ nařízení (ES) č. 465/2000, kterým se zavádějí ochranná opatření na dovoz produktů z cukru s kumulací původu z ES/ZZÚ ze ZZÚ(13).

25.   V preambuli tohoto předpisu se stanoví:

„(1)      Komise konstatovala, že dovoz cukru (kód KN 1701) a směsí […] kódů KN 1806 10 30 a 1806 10 90 pocházejících ze [ZZÚ] se velmi zvýšil od roku 1997, zejména pokud jde o dovoz kumulující původ z ES/ZZÚ. Tento dovoz se zvýšil z 0 tun v roce 1996 na více než 48 000 tun v roce 1999 […].

[…]

(4)      Obtíže se objevily v posledních letech na trhu cukru Společenství. Tento trh je trhem přebytkovým. Spotřeba cukru je stálá, na úrovni kolem 12,7 milionů tun. Produkce dosahuje od 16,7 do 17,8 milionů tun. Veškerý dovoz cukru do Společenství tedy přesouvá na vývoz množství odpovídající cukru Společenství, které nemůže jít na odbyt na tomto trhu; náhrady pro tento cukr – v rámci určitých kvót – jsou placeny z rozpočtu Společenství (k tomuto dni přibližně 520 eur za tunu). Objem vývozu s náhradami je nicméně omezen dohodou o zemědělství uzavřenou v rámci Uruguayského kola a snížen z 1 555 600 tun za hospodářský rok 1995/1996 na 1 273 500 tun za hospodářský rok 2000/2001.

(5)      Tyto obtíže mohou velmi destabilizovat SOT (společnou organizaci trhu) s cukrem. Pro hospodářský rok 2000/2001, který začíná 1. července 2000, se na základě dnes dostupných nejopatrnějších odhadů předpokládá snížení kvót producentům Společenství o přibližně 500 000 tun […]. Každý dodatečný dovoz cukru a produktů s velkou koncentrací cukru pocházejících ze ZZÚ si vyžádá významnější snížení kvót producentům Společenství, a tedy větší ztrátu jistoty jejich příjmů.“ (neoficiální překlad)

26.   Komise se tudíž rozhodla omezit kumulaci původu z ES/ZZÚ podle článku 6 přílohy II rozhodnutí ZZÚ na množství 3 340 tun cukru pro cukr a směsi.

27.   Podle svého článku 3 bylo nařízení č. 465/2000 použitelné od 1. března do 30. září 2000.

28.   Dne 29. září 2000 přijala Komise stále na základě článku 109 rozhodnutí ZZÚ nařízení (ES) č. 2081/2000, kterým se prodlužuje uplatňování ochranných opatření na dovoz produktů z cukru s kumulací původu z ES/ZZÚ ze ZZÚ(14).

29.   V preambuli tohoto předpisu se stanoví:

„(1)      Komise konstatovala, že dovoz cukru (kód KN 1701) a směsí […] kódů KN 1806 10 30 a 1806 10 90 pocházejících ze [ZZÚ] se velmi zvýšil od roku 1997 do roku 1999 […]. Tento dovoz se zvýšil z 0 tun v roce 1996 na 53 000 tun v roce 1999 […].

[…]

(4)      Obtíže se objevily v posledních letech na trhu cukru Společenství. Tento trh je trhem přebytkovým. Spotřeba cukru je stálá, na úrovni kolem 12,8 milionů tun ročně. Produkce v rámci kvóty činí přibližně 14,3 miliony tun ročně. Veškerý dovoz cukru do Společenství tedy přesouvá na vývoz množství odpovídající cukru Společenství, které nemůže jít na odbyt na tomto trhu; náhrady pro tento cukr – v rámci určitých kvót – jsou placeny z rozpočtu Společenství (k tomuto dni přibližně 520 eur za tunu). Objem vývozu s náhradami je nicméně omezen dohodou o zemědělství uzavřenou v rámci Uruguayského kola […] a snížen z 1 555 600 tun za hospodářský rok 1995/1996 na 1 273 500 tun za hospodářský rok 2000/2001.

(5)      Tyto obtíže mohou velmi destabilizovat společnou organizaci trhu (SOT) s cukrem. Pro hospodářský rok 2000/2001 Komise rozhodla snížit kvóty producentům Společenství o přibližně 500 000 tun […]. Každý dodatečný dovoz cukru a produktů s velkou koncentrací cukru pocházejících ze ZZÚ si vyžádá významnější snížení kvót producentům Společenství, a tedy větší ztrátu jistoty jejich příjmů.

(6)      V důsledku toho existují obtíže, které v sobě obsahují nebezpečí zhoršení situace v odvětví činnosti Společenství […].“ (neoficiální překlad)

30.   Komise tudíž omezila kumulaci původu z ES/ZZÚ na 4 848 tun cukru pro produkty celních kódů KN 1701, 1806 10 30 a 1806 10 90.

31.   Podle svého článku 3 bylo nařízení č. 2081/2000 použitelné od 1. října 2000 do 28. února 2001.

II – Žaloby před Soudem a napadené rozsudky

32.   Návrhy došlými v průběhu roku 2000 podalo k Soudu žaloby několik podniků zpracovávajících cukr usazených v ZZÚ (Aruba a Nizozemské Antily).

33.   Každý z těchto podniků navrhoval zejména, aby byla zrušena nařízení č. 465/2000 a 2081/2000 (dále jen „sporná nařízení“) a aby byla Společenství uložena náhrada škody, kterou údajně utrpěly v důsledku přijetí těchto opatření.

34.   Rozsudky Rica Foods II a Rica Foods III(15) Soud tyto návrhy zamítl a žalobkyním uložil náhradu nákladů řízení.

III – Řízení před Soudním dvorem a návrhy v kasačním opravném prostředku

35.   Návrhy došlými kanceláři Soudního dvora dne 29. ledna 2003 (věci C‑40/03 P a C‑41/03 P) podala společnost Rica Foods proti těmto rozsudkům kasační opravný prostředek.

36.   Rica Foods navrhuje, aby byly napadené rozsudky zrušeny a aby byla Komisi uložena náhrada nákladů řízení. Mimoto žádá Soudní dvůr, aby rozhodl ve věci samé a vyhověl návrhům na zrušení a na náhradu škody, které uplatnila v prvním stupni.

37.   V obou věcech Komise jakožto žalovaná a Španělské království jakožto vedlejší účastník v prvním stupni navrhují, aby byl opravný prostředek zamítnut a aby byla navrhovatelce uložena náhrada nákladů řízení. Francouzská republika, rovněž vedlejší účastník v prvním stupni, předkládá stejný návrh ve věci C‑41/03 P.

IV – K opravným prostředkům

38.   Opravné prostředky jsou sice poněkud nejasné, lze se však domnívat, že se Rica Foods na podporu svého návrhu dovolává šesti důvodů:

–       porušení čl. 109 odst. 1 rozhodnutí ZZÚ;

–       nesprávného posouzení účinků sporného dovozu;

–       zkreslení sporných nařízení;

–       nesprávného výkladu čl. 109 odst. 1 rozhodnutí ZZÚ;

–       porušení čl. 109 odst. 2 rozhodnutí ZZÚ a

–       porušení přednostního postavení ZZÚ.

39.   Než přistoupím k posouzení těchto jednotlivých důvodů opravného prostředku, musím poznamenat, že odůvodnění rozsudku Rica Foods II je takřka totožné s odůvodněním rozsudku Rica Foods III a že navrhovatelka mimoto vůči oběma rozsudkům uplatňuje tytéž výtky. Čistě pro usnadnění tedy budu v další části svého stanoviska odkazovat pouze na první rozsudek a na opravný prostředek směřující proti němu a nebudu pokaždé připomínat, že mé úvahy platí i pro druhou věc.

A –    K prvnímu důvodu opravného prostředku, vycházejícímu z porušení čl. 109 odst. 1 rozhodnutí ZZÚ

40.   První důvod opravného prostředku směřuje proti bodu 86 rozsudku Rica Foods II.

41.   V tomto bodě Soud rozhodl, že „orgány Společenství mají při použití článku 109 rozhodnutí ZZÚ širokou posuzovací pravomoc“. K tomu dodal, že „[v] případě takové pravomoci náleží soudu Společenství, aby se omezil na přezkoumání, zda výkon této pravomoci není postižen zjevným pochybením nebo překročením pravomoci nebo zda orgány Společenství zjevně nepřekročily meze své posuzovací pravomoci“.

42.   Rica Foods tvrdí, že Soud porušil článek 109 rozhodnutí ZZÚ, když Komisi takovou pravomoc přiznal. Domnívá se totiž, že toto ustanovení je výjimkou ze zásady zákazu uvalení cla na produkty původem ze ZZÚ zakotvené v čl. 101 odst. 1 rozhodnutí ZZÚ a že tak jako každá výjimka měla být i tato vykládána striktně. Soud tedy podle Rica Foods nemohl Komisi v dané oblasti přiznat širokou posuzovací pravomoc.

43.   Je třeba zdůraznit, že přiznáním takové pravomoci Komisi Soud pouze použil ustálenou judikaturu Soudního dvora. Podle této judikatury totiž mají orgány Společenství při použití článku 109 rozhodnutí ZZÚ širokou posuzovací pravomoc a v případě takové pravomoci se musí soudní přezkum omezit na ověření, zda byla dodržena procesní pravidla a pravidla týkající se odůvodnění, zda byl věcně správně zjištěn skutkový stav, který vedl ke zpochybňovanému rozhodnutí, zda nedošlo k zjevně nesprávnému posouzení nebo zda nedošlo ke zneužití pravomoci(16).

44.   Přiznání takovéto pravomoci orgánu Společenství totiž na rozdíl od tvrzení Rica Foods nesouvisí s tím, zda je dotčené ustanovení odchylného charakteru, či nikoli.

45.   Z hlediska judikatury se domnívám, že lze odlišit dvě kategorie „diskreční pravomoci“. První kategorii by bylo možné nazvat diskreční pravomoc „politické povahy“. Taková pravomoc se obecně přiznává orgánům, jednají‑li jakožto „politické orgány“, zejména provádějí‑li normotvornou činnost v určité oblasti nebo vymezují‑li směry politiky Společenství. V takovém případě je přiznání diskreční pravomoci odůvodněno skutečností, že orgány musejí obecně rozhodovat o rozdílných zájmech a provádět volbu politiky spadající do jejich vlastní odpovědnosti(17). Diskreční pravomoc „politické povahy“ tedy odpovídá politické odpovědnosti, kterou danému orgánu svěřuje ustanovení práva Společenství(18).

46.   Druhá kategorie zahrnuje tzv. diskreční pravomoc „technické povahy“. Tato pravomoc se obecně přiznává orgánům, jednají‑li jakožto „správní orgány“, a zejména přijímají‑li individuální rozhodnutí v oblasti hospodářské soutěže nebo státních podpor anebo konkrétní ochranná antidumpingová opatření. V takovém případě je přiznání diskreční pravomoci orgánům odůvodněno technickou, ekonomickou a právní složitostí řešených situací a jejich posuzování(19).

47.   Je nesporné, že přiznání diskreční pravomoci určitému orgánu vede v obou těchto případech k omezení soudního přezkumu. Jak již bylo řečeno(20), Soudní dvůr má za to, že v případě takové pravomoci se musí soudem prováděný přezkum omezit na ověření, zda byla dodržena procesní pravidla a pravidla týkající se odůvodnění, zda byl věcně správně zjištěn skutkový stav, který vedl ke zpochybňovanému rozhodnutí, zda nedošlo k zjevně nesprávnému posouzení nebo zda nedošlo ke zneužití pravomoci.

48.   Jak zdůraznil generální advokát Poiares Maduro(21), omezení se tedy netýká rozsahu soudního přezkumu: předmětem přezkumu jsou v každém případě jednotlivé vady vyjmenované v článku 230 ES, a sice nedostatek příslušnosti, porušení podstatných formálních náležitostí, porušení právního předpisu a zneužití pravomoci. Omezení se týká spíše intenzity přezkumu v tom smyslu, že soudce pouze ověří, zda při dodržování použitelného práva a posuzování relevantních skutečností nedošlo k zjevnému porušení a pochybení.

49.   Jsem však toho názoru, že intenzita soudního přezkumu je různá podle toho, zda se jedná o diskreční pravomoc politické povahy nebo o diskreční pravomoc povahy technické. I když se totiž v obou případech soudní přezkum jednoznačně omezuje na „zjevné pochybení“, z pohledu judikatury se domnívám, že soudní přezkum je omezenější, vyplývá‑li dotčený akt z výkonu diskreční pravomoci politické povahy orgánu.

50.   Ať je tomu jakkoli, tyto skutečnosti zcela postačují ke zjištění, že první důvod opravného prostředku Rica Foods není opodstatněný. Z toho vyplývá, že přiznání diskreční pravomoci orgánu nijak nesouvisí s tím, zda je dotčené ustanovení odchylného charakteru, či nikoli. V projednávané věci tato pravomoc odpovídá politické odpovědnosti, kterou článek 109 rozhodnutí ZZÚ orgánům svěřil(22). Judikatura krom toho nabízí četné příklady, kdy byla orgánům přiznána široká posuzovací pravomoc v rámci uplatnění odchylných ustanovení, jako je čl. 87 odst. 3 ES(23), čl. 81 odst. 3 ES před vstupem v platnost nařízení (ES) č. 1/2003(24) nebo čl. 108 odst. 3 Smlouvy o EHS před vstupem v platnost Maastrichtské smlouvy(25).

51.   S ohledem na tyto skutečnosti tedy navrhuji, aby Soudní dvůr první důvod opravného prostředku zamítl jako neopodstatněný.

B –    K druhému důvodu opravného prostředku, vycházejícímu z nesprávného posouzení účinků sporného dovozu

52.   Svým druhým důvodem opravného prostředku Rica Foods tvrdí, že se Soud dopustil několika pochybení při posuzování účinků sporného dovozu.

53.   Rica Foods v prvním stupni zpochybňovala několik tvrzení Komise. Tvrdila zejména, že dodatečný dovoz cukru s kumulací původu z ES/ZZÚ nezvyšuje přebytek cukru na trhu Společenství a nezpůsobuje dodatečné náklady pro rozpočet Společenství.

54.   Soud tyto argumenty odmítl z následujících důvodů:

„95      […] ze statistik Statistického úřadu Evropských společenství (Eurostat) předložených Komisí vyplývá, že v roce 1996 dovoz cukru původem ze ZZÚ dosahoval 2 251,1 tun a že nebyly dováženy směsi původem ze ZZÚ. [Je nesporné,] že v případě oněch 2 251,1 tun dovezeného cukru se jednalo o cukr s kumulací původu z AKT/ZZÚ [a že] v roce 1996 nebyl do Společenství dovážen cukr v režimu kumulace původu z ES/ZZÚ […].

96      Ze statistik Eurostatu dále vyplývá, že v roce 1999 dosahoval dovoz cukru do Společenství v režimu kumulace původu z ES/ZZÚ 35 791,8 tun, zatímco dovoz směsi představoval 12 420 tun.

97      Komise proto správně uvedla […], že dovoz do Společenství v případě cukru kódu KN 1701 a směsí cukru a kakaa kódů KN 1806 10 30 a 1806 10 90 původem ze ZZÚ v režimu kumulace původu z ES/ZZÚ ,se zvýšil z 0 tun v roce 1996 na více než 48 000 tun v roce 1999‘, [a že se tak dovoz] ,velmi zvýšil‘ […].

98      Žalobkyně zpochybňují […] tvrzení […], podle nějž dovoz cukru do Společenství v režimu kumulace původu z ES/ZZÚ vede k vývozu s náhradou u odpovídajícího množství cukru ze Společenství […].

99      Soud v tomto ohledu v první řadě konstatuje, že žalobkyně uznávají, že trh Společenství s cukrem je přebytkový. Produkce Společenství cukru A a B, tedy cukru, který může jít na odbyt na trhu Společenství a na který se poskytují vývozní náhrady, již převyšuje spotřebu cukru ve Společenství […].

100      Krom toho, jak již zdůraznil Soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne 8. února 2000, Emesa Sugar, ([uvedený výše] bod 56), Společenství je povinno dovážet určité množství cukru ze třetích zemí na základě dohod WTO.

101      Jestliže za těchto podmínek produkce cukru Společenství neklesla, veškerý dodatečný dovoz cukru v režimu kumulace původu z ES/ZZÚ zvýší přebytek cukru na trhu Společenství a povede ke zvýšení dotovaného vývozu (viz rozsudek Emesa Sugar, uvedený výše v bodě 100, bod 56).

102      Soud tedy konstatuje, že Komise se mohla právem domnívat […], že ,jakýkoliv dovoz cukru do Společenství přesouvá na vývoz odpovídající množství cukru Společenství, které nemůže jít na odbyt na tomto trhu‘ […].

[…]

116      Žalobkyně konečně podotýkají, že […] dovoz cukru ze ZZÚ rozpočet Společenství nezatíží. Jelikož totiž tento dovoz přesune na vývoz odpovídající množství cukru Společenství, vývozní náhrady související s tímto vývozem ponesou evropští producenti řepného cukru prostřednictvím systému samofinancování, a tedy v konečném důsledku evropští spotřebitelé […].

[…]

118      Soud připomíná, že obtížemi uváděnými v napadeném nařízení jsou prudký nárůst dovozu cukru nebo směsí, na který se vztahuje kumulace původu z ES/ZZÚ, přebytková situace na trhu cukru Společenství vedoucí k dotovanému vývozu a povinnosti vyplývající z dohod WTO […].

119      Avšak s přihlédnutím k přebytkové situaci na trhu Společenství dovážený cukr původem ze ZZÚ nahradí cukr Společenství, který za účelem udržení rovnováhy společné organizace trhů bude muset být vyvážen.

120      Přestože vývoz cukru Společenství je z velké části hrazen cukrovarnickým průmyslem Společenství, a tedy spotřebitelem, Soud konstatuje, že dohody WTO omezují vývozní dotace nezávisle na tom, kdo nakonec nese náklady na tyto dotace, a že veškerý dodatečný dovoz zhoršuje situaci na trhu, který je již přebytkovým.

121      Z výše uvedeného vyplývá, že […] argument[y] uplatněn[é] [společností Rica Foods] nem[ohou] obstát.“

55.   Druhý důvod opravného prostředku obsahuje dvě části, které je třeba posoudit postupně(26).

56.   V první části uplatňuje Rica Foods několik argumentů, které směřují k prokázání, že na rozdíl od rozhodnutí Soudu obsaženého v bodech 99 až 102 napadeného rozsudku neměl dovoz cukru s kumulací původu z ES/ZZÚ za následek zvýšení přebytku cukru na trhu Společenství(27).

57.   K tomuto bodu připomínám, že podle ustálené judikatury(28) není Soudní dvůr příslušný ke zjišťování skutkového stavu, ani v zásadě k přezkoumávání důkazů, které Soud přijal na podporu tohoto skutkového stavu. Pokud tyto důkazy byly řádně získány a byly dodrženy obecné právní zásady a procesní pravidla použitelná ve věci důkazního břemena a zajišťování důkazů, přísluší samotnému Soudu posoudit hodnotu, kterou je třeba přidělit důkazům, které mu byly předloženy. Toto posouzení tudíž nepředstavuje, s výhradou případu zkreslení těchto důkazů, právní otázku, která podléhá přezkumu Soudního dvora.

58.   V projednávaném případě přitom Soud na základě důkazů ve spisu konstatoval, že jelikož produkce Společenství cukru je již přebytková, „každý dodatečný dovoz cukru v režimu kumulace původu z ES/ZZÚ zvýší přebytek cukru na trhu Společenství a povede ke zvýšení dotovaného vývozu“(29).

59.   Za těchto podmínek je první část důvodu opravného prostředku zjevně nepřípustná. Jelikož totiž navrhovatelka neprokázala, ani netvrdila, že Soud zkreslil skutkové okolnosti a důkazní materiály, které mu byly předloženy, jeho posouzení týkající se zvýšení přebytku cukru na trhu Společenství představuje posouzení skutkového stavu, které nemůže být zpochybňováno v rámci těchto opravných prostředků.

60.   V druhé části pak Rica Foods tvrdí, že se Soud dopustil pochybení, když v bodech 118 až 120 napadeného rozsudku rozhodl, že dovoz cukru s kumulací původu z ES/ZZÚ vyvolá dodatečné náklady pro rozpočet Společenství. Rica Foods zdůrazňuje, že vývozní náhrady pro cukr A a B jsou v plném rozsahu hrazeny producenty prostřednictvím příspěvku rozděleného mezi spotřebitele. Jelikož sporný dovoz přesouvá na vývoz odpovídající množství cukru Společenství, nemá tento dovoz dopad na rozpočet Společenství.

61.   V tomto ohledu stačí konstatovat, že Soud v napadeném rozsudku nerozhodl, že sporný dovoz způsobí dodatečné náklady pro rozpočet Společenství. Naopak zdůraznil, že s přihlédnutím k přebytkové situaci na trhu Společenství a k omezení dotovaného vývozu podle dohod WTO veškerý dodatečný dovoz cukru zhoršuje situaci „nezávisle na tom, kdo nakonec nese náklady na tyto [vývozní] dotace“(30).

62.   Druhý důvod opravného prostředku Rica Foods je tudíž třeba zamítnout.

C –    Ke třetímu důvodu opravného prostředku, vycházejícímu ze zkreslení sporných nařízení

63.   Třetí důvod opravného prostředku se týká bodů 107 a 108 rozsudku Rica Foods II. Soud v těchto bodech rozhodl:

„107      Žalobkyně uplatňují, že ani zvýšení dovozu cukru a směsí do Společenství v režimu kumulace původu z ES/ZZÚ, ani přebytek produkce či povinnosti vyplývající z dohod WTO nejsou obtížemi ve smyslu čl. 109 odst. 1 rozhodnutí ZZÚ, které mohou odůvodňovat přijetí ochranného opatření.

108      Soud úvodem konstatuje, že Komise nikdy netvrdila, že každá z identifikovaných obtíží může sama o sobě odůvodňovat přijetí ochranného opatření. Z napaden[ých] nařízení naopak vyplývá, že Komisí zmiňované obtíže jsou těsně propojeny. Podle Komise má totiž přebytková situace trhu za následek, že každá dodatečná dovezená tuna povede ke zvýšení vývozních dotací, které jako takové může narážet na omezení stanovená dohodami WTO.“

64.   Rica Foods tvrdí, že Soud v tomto bodě zkreslil sporná nařízení. Na rozdíl od jeho rozhodnutí se totiž Komise ve sporných nařízeních nikdy nedomnívala, že „obtíže“ uvedené v článku 109 rozhodnutí ZZÚ vyplývají v projednávaném případě z kombinace výše uvedených tří skutečností, jimiž jsou přebytková situace trhu Společenství, zvýšení sporného dovozu a omezení stanovená dohodami WTO. Soud tím podle Rica Foods nahradil odůvodnění sporných nařízení svým vlastním odůvodněním.

65.   Je nutné připomenout, že jelikož pouze Soudu přísluší posoudit hodnotu, kterou je třeba přidělit důkazům, které mu byly předloženy(31), nemůže být otázka zkreslení těchto důkazů nebo zkreslení napadeného aktu předložena Soudnímu dvoru k přezkumu v rámci opravného prostředku(32). Důvod vycházející ze zkreslení napadeného aktu směřuje k určení, že Soud překroutil smysl, obsah či dosah napadeného aktu. Zkreslení může takto vyplývat ze změny obsahu aktu(33), z nezohlednění jeho zásadních aspektů(34) nebo z nepřihlédnutí k jeho kontextu(35).

66.   Projednávaný důvod opravného prostředku vychází ze zkreslení sporných nařízení, a proto je v souladu s judikaturou Soudního dvora přípustný na rozdíl od toho, co navrhuje francouzská vláda(36).

67.   Domnívám se nicméně, že tento důvod opravného prostředku je zjevně neopodstatněný.

68.   Již při pouhém pohledu na znění sporných nařízení lze zpozorovat, že se Komise skutečně domnívala, že v projednávané věci vyplývají „obtíže“ uvedené v článku 109 rozhodnutí ZZÚ z kombinace tří faktorů.

69.   Komise nejprve konstatovala, že dovoz cukru a směsí pocházející ze ZZÚ „se velmi zvýšil“(37), a dále uvedla, že „[o]btíže se objevily v posledních letech“(38). Komise vysvětluje, že „trh cukru Společenství […] je trhem přebytkovým, [a že proto] veškerý dovoz cukru do Společenství přesouvá na vývoz množství odpovídající cukru Společenství“(39). Dále upřesňuje, že „náhrady pro tento cukr […] jsou placeny, [ale že] objem vývozu s náhradami je [od nynějška] omezen dohod[ami] [WTO]“(40). Komise z toho dovozuje, že „[k]aždý dodatečný dovoz cukru a produktů s velkou koncentrací cukru pocházejících ze ZZÚ si vyžádá významnější snížení kvót producentům Společenství, a tedy větší ztrátu jistoty jejich příjmů“(41).

70.   Z toho plyne, že se Komise skutečně domnívala, že obtíže uvedené v čl. 109 odst. 1 rozhodnutí ZZÚ vyplývají z kombinace několika faktorů, jimiž jsou zvýšení sporného dovozu, přebytková situace trhu Společenství a omezení vývozních náhrad podle dohod WTO. V rozporu s tím, co tvrdí Rica Foods, tedy Soud v tomto bodě sporná nařízení nezkreslil.

D –    K čtvrtému důvodu opravného prostředku, vycházejícímu z nesprávného výkladu čl. 109 odst. 1 rozhodnutí ZZÚ

71.   Svým čtvrtým důvodem opravného prostředku Rica Foods vytýká Soudu, že se dopustil několika pochybení při výkladu čl. 109 odst. 1 rozhodnutí ZZÚ.

72.   Rica Foods v prvním stupni tvrdila, že skutečnosti, na něž poukázala Komise, nelze považovat za „obtíže“, které mohou způsobovat „zhoršení situace v odvětví činnosti Společenství“ ve smyslu čl. 109 odst. 1 rozhodnutí ZZÚ.

73.   Soud tyto argumenty odmítl. Pokud se především jedná o existenci „obtíží“ ve smyslu čl. 109 odst. 1 rozhodnutí ZZÚ, Soud uvedl:

„108      Z napaden[ých] nařízení vyplývá, že Komisí zmiňované obtíže jsou těsně propojeny. Podle Komise má totiž přebytková situace trhu za následek, že každá dodatečná dovezená tuna povede ke zvýšení vývozních dotací, které jako takové může narážet na omezení stanovená dohodami WTO.

[…]

112      Pokud se jedná o přebytek produkce a o povinnosti vyplývající z dohod WTO, žalobkyně poznamenávají, že přebytek produkce existuje již přibližně třicet let a dále že dohody WTO, které stanoví strop pro dotaci na vývoz cukru, byly uzavřeny v roce 1994. Dle jejich názoru se tedy nejedná o ,obtíže‘ ve smyslu čl. 109 odst. 1 rozhodnutí ZZÚ.

113      Soud připomíná, že objem vývozu cukru, na který se mohou vztahovat dotace, byl dohodami WTO a zejména seznamem CXL snížen. Zatímco pro hospodářský rok 1995/1996 představoval objem vývozu, který mohl být dotován, 1 555 600 tun, pro hospodářský rok 2000/2001 byl tento objem snížen na 1 273 500 tun.

114      Avšak s přihlédnutím k přebytkové situaci na trhu Společenství cukru veškerý dodatečný dovoz cukru do Společenství přesouvá na vývoz množství odpovídající cukru Společenství […]. Zvýšení dovozu cukru a směsí, na něž se vztahuje kumulace původu z ES/ZZÚ, tedy může činit obtíže ve vztahu k povinnostem vyplývajícím z dohod WTO.

115      I když byl strop pro hospodářský rok 2000/2001 znám již od roku 1994 a přebytková situace na trhu Společenství panuje již po několik desetiletí, Komise se přesto mohla důvodně domnívat, že prudký nárůst dovozu cukru a směsí v režimu kumulace původu z ES/ZZÚ představuje v souvislostech přebytkového trhu Společenství ,obtíž‘ ve smyslu čl. 109 odst. 1 rozhodnutí ZZÚ, a to tím spíše, že strop předpokládaný v dohodách WTO již vyžadoval podstatné snížení produkčních kvót Společenství pro hospodářský rok 2000/2001 […].“

74.   Pokud se dále jedná o existenci rizika „zhoršení situace v odvětví činnosti Společenství“, Soud uvažoval následovně:

„123      Žalobkyně uplatňují, že zhoršení či hrozba zhoršení ve smyslu čl. 109 odst. 1 rozhodnutí ZZÚ by byly dány v případě poklesu cen na trhu cukru nebo v případě prudkého zhoršení situace v odvětví cukru, které by se projevilo ztrátou, propouštěním atd. Evropský cukrovarnický průmysl je však dle jejich názoru zcela zdravý. Ceny cukru neklesají.

124      Soud se domnívá, že okolnosti, na něž žalobkyně poukazují, jsou s to prokázat existenci zhoršení či hrozby zhoršení v odvětví činnosti Společenství ve smyslu čl. 109 odst. 1 rozhodnutí ZZÚ. Ovšem i situace, kdy je snížení produkčních kvót producentů Společenství nezbytné, ukazuje na zhoršení v odvětví činnosti Společenství. Takové snížení se totiž přímo dotýká příjmu producentů Společenství.

125      Žalobkyně zpochybňují nutnost snížení kvót Společenství na produkci cukru na 500 000 tun v důsledku dohod WTO […].

126      Soud v tomto ohledu připomíná, že produkce cukru Společenství překračuje spotřebu cukru ve Společenství […]. Mimoto jak Soudní dvůr uvedl ve svém rozsudku Emesa Sugar, [uvedený výše] (bod 56), Společenství je povinno ,dovézt určité množství cukru ze třetích zemí na základě dohod uzavřených v rámci [WTO]‘. K tomu se přidal ještě ,dovoz třtinového cukru pocházející ze států AKT za účelem uspokojení zvláštní poptávky po tomto produktu‘ (rozsudek Emesa Sugar, [uvedený výše,] bod 56).

127      Žalobkyně nepopírají existenci vztahu mezi dodržením povinností vyplývajících z dohod WTO na jedné straně a snížením produkčních kvót Společenství vyhlášeným v napadeném nařízení na straně druhé. Zpochybňují však množství 500 000 tun uvedené v napadeném nařízení.

128      Z nařízení Komise (ES) č. 2073/2000 ze dne 29. září 2000, kterým se pro hospodářský rok 2000/2001 snižuje v odvětví cukru garantované množství v rámci produkčních kvót a předpokládané maximální požadavky na zásobování rafinérií v rámci preferenčních dovozů (Úř. věst. L 246, s. 38), však vyplývá, že Komise skutečně snížila produkční kvóty pro hospodářský rok 2000/2001 o 478 277 tun pro cukr A a B […].

129      Žalobkyně dále tvrdí, že úroveň dovozu cukru a směsí do Společenství v režimu kumulace původu z ES/ZZÚ je zanedbatelná, porovná‑li se objem dovozu cukru původem ze ZZÚ s produkcí cukru Společenství a s množstvím cukru dovezeným z některých třetích zemí.

130      [Rica Foods] vypočítává, že dovoz cukru a směsí, na nějž se vztahuje kumulace původu z AKT/ZZÚ a ES/ZZÚ, představoval v roce 1999 0,320 % (kód KN 1701) a 0,102 % (kód KN 1806) produkce Společenství. Dovoz, na nějž se vztahuje kumulace původu z ES/ZZÚ, v roce 1999 představoval 40 000 tun, to znamená méně, než kolik může jediná země AKT jako Barbados (49 300 tun) dovézt ročně do Společenství.

131      Tento argument nemůže obstát. Soud v tomto ohledu připomíná, že Komise se mohla důvodně domnívat, že prudký nárůst dovozu cukru a směsí v režimu kumulace původu z ES/ZZÚ v konkrétních souvislostech přebytkového trhu Společenství s cukrem a povinností vyplývajících z dohod WTO způsobil ,obtíže‘ ve smyslu čl. 109 odst. 1 rozhodnutí ZZÚ.

132      S ohledem na povinnosti vyplývající z dohod WTO, které omezují vývozní dotace, je důvodné se domnívat, že ,[k]aždý dodatečný dovoz cukru a produktů s velkou koncentrací cukru pocházejících ze ZZÚ si vyžádá významnější snížení kvót producentům Společenství, a tedy větší ztrátu jistoty jejich příjmů‘ […]. Soud v této souvislosti zdůrazňuje, že dovoz cukru nebo směsí, na který se vztahuje kumulace původu z ES/ZZÚ, představoval v okamžiku přijetí napadeného nařízení přibližně 10 % objemu snížení produkčních kvót Společenství vyhlášeného v napadeném nařízení a že kapacita produkce cukru ZZÚ dosahuje úrovně 100 000 až 150 000 ročně […].

133      Soudní dvůr již rozhodl, že snížení produkce Společenství v reakci na zvýšení dovozu cukru původem ze ZZÚ ,naruš[uje] společnou organizaci trhu s cukrem […] a [je] […] v rozporu s cíli společné zemědělské politiky‘ (rozsudek Emesa Sugar, [uvedený výše,] bod 56).

134      V této souvislosti se Komise mohla důvodně domnívat v napadené[m] nařízení, že zvýšený dovoz cukru původem ze ZZÚ může velmi destabilizovat společnou organizaci trhu s cukrem.“

75.   V rozsudku Rica Foods III Soud dodal:

„127      Žalobkyně dále zdůrazňují, že snížení produkčních kvót cukru A a B nevede nutně ke ztrátě příjmů zemědělců. Ti by se totiž mohli rozhodnout o pěstování jiných produktů.

128      Soud však konstatuje, že nehledě na otázku, zda se jiné plodiny mohou jevit stejně rentabilními jako pěstování cukru, nutnost podstatného snížení produkčních kvót cukru A a B sama o sobě poukazuje na existenci zhoršení či přinejmenším hrozby zhoršení v odvětví činnosti Společenství ve smyslu čl. 109 odst. 1 rozhodnutí ZZÚ.“

76.   V důsledku toho Soud dospěl k závěru, že se Komise nedopustila zjevně nesprávného posouzení, když se domnívala, že zvýšení sporného dovozu představuje „obtíže“ způsobilé vyvolat „zhoršení situace v odvětví činnosti Společenství“ ve smyslu čl. 109 odst. 1 rozhodnutí ZZÚ.

77.   Přestože je opravný prostředek v tomto bodě obzvlášť nejasný, lze se domnívat, že čtvrtý důvod je složen ze čtyř částí, které posoudím postupně.

78.   V první části Rica Foods zdůrazňuje, že jednotlivé skutečnosti předložené Komisí, a sice zvýšení sporného dovozu, přebytek produkce Společenství a omezení vývozních náhrad, byly nejen předvídatelné, ale také do jisté míry pro zákonodárce Společenství žádoucí. Podle Rica Foods je podle rozhodnutí ZZÚ rozvoj dovozu produktů ZZÚ hlavním cílem obchodní spolupráce zavedené tímto rozhodnutím. Stejně tak omezení vývozních náhrad uvedených v seznamu CXL vyplývá z uváženého rozhodnutí zákonodárce Společenství.

79.   Rica Foods k tomu dodává, že tyto jednotlivé skutečnosti existovaly již v době přijetí rozhodnutí ZZÚ a v každém případě pak v okamžiku jeho změny v roce 1997. Trh Společenství s cukrem takto dle jejího názoru vykazuje přebytkovou situaci od roku 1968. Za těchto podmínek neměl Soud tyto skutečnosti považovat za „obtíže“, které by mohly vést ke „zhoršení situace v odvětví činnosti Společenství“ ve smyslu čl. 109 odst. 1 rozhodnutí ZZÚ.

80.   Podle mého názoru tato první část spočívá na nesprávném předpokladu. Z napadených rozsudků totiž jasně vyplývá, že až do roku 1997 nedocházelo k dovozu cukru a směsí do Společenství v režimu kumulace původu z ES/ZZÚ. V bodě 110 rozsudku Rica Foods II Soud konstatoval, že dotčený dovoz „vzrostl z 0 tun v roce 1996 na více než 48 000 tun v roce 1999“. Není tedy pravdou, jak to tvrdí navrhovatelka, že Komisí zjištěné „obtíže“ existovaly již v době přijetí rozhodnutí ZZÚ v roce 1991 či přinejmenším v okamžiku jeho změny v roce 1997.

81.   Pokud se jedná o předvídatelný či žádoucí charakter některých těchto skutečností, pak i kdyby byl prokázán(42), nemohl by sám o sobě zabránit ani Komisi, ani následně Soudu v konstatování, že tyto skutečnosti představují „obtíže“ ve smyslu čl. 109 odst. 1 rozhodnutí ZZÚ. Již samotná skutečnost, že do rozhodnutí ZZÚ bylo vloženo ustanovení o ochranných opatřeních, zatímco cílem tohoto rozhodnutí je rozvíjet obchodní výměnu se ZZÚ, totiž ukazuje, že navzdory žádoucímu charakteru této výměny je zcela možné, že bude jednoho dne považována za zdroj „obtíží“ či hrozbu „zhoršení situace“ v odvětví činnosti Společenství.

82.   V druhé části Rica Foods tvrdí v rozporu s tím, jak rozhodl Soud v bodě 128 rozsudku Rica Foods III, že snížení produkčních kvót, jež bylo způsobeno sporným dovozem, nebude mít za následek žádný pokles příjmů producentů Společenství. Jediným následkem snížení kvót by totiž bylo, že producenti budou pěstovat jiný produkt a budou spadat do jiného garantovaného zemědělského režimu.

83.   I tento argument je třeba odmítnout. Navrhovatelka totiž nepředkládá žádnou novou skutečnost, která by mohla prokázat, že při snížení produkčních kvót budou mít producenti Společenství skutečně možnost přejít na jiné plodiny. Toto tvrzení je ostatně předmětem vážných námitek ze strany Komise(43).

84.   Rica Foods v každém případě neprokázala, ani netvrdila, že se Soud dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že „nehledě na otázku, zda se jiné plodiny mohou jevit stejně rentabilními jako pěstování cukru, nutnost podstatného snížení produkčních kvót cukru A a B sama o sobě poukazuje na existenci zhoršení či […] hrozby zhoršení v odvětví činnosti Společenství ve smyslu čl. 109 odst. 1 rozhodnutí ZZÚ“(44).

85.   Ve třetí části tohoto důvodu opravného prostředku Rica Foods připomíná, že sporný dovoz představuje zanedbatelný objem ve srovnání s produkcí Společenství. V roce 1999 tak dle tvrzení Rica Foods dovoz cukru s kumulací původu z AKT/ZZÚ a ES/ZZÚ představoval pouze 0,320 % (kód KN 1701) a 0,102 % (kód KN 1806) produkce Společenství. Navrhovatelka se tedy domnívá, že se Soud dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že takto malá množství mohla představovat „obtíže“ ve smyslu čl. 109 odst. 1 rozhodnutí ZZÚ.

86.   V této souvislosti připomínám, že ve výše uvedeném rozsudku Emesa Sugar Soudní dvůr rozhodl v případě přijetí kvóty ve výši 3 000 tun ročně pro dovoz cukru AKT/ZZÚ, že „jakékoli dodatečné množství cukru, i když minimální ve vztahu k produkci Společenství, které by vstoupilo na trh Společenství, by přinutilo orgány Společenství zvýšit částku vývozních dotací […] nebo snížit kvóty evropským producentům, což by narušilo společnou organizaci trhu s cukrem […] a bylo by v rozporu s cíli společné zemědělské politiky“(45). Připomínám také, že v letech 1996 a 1997, kdy byla výše uvedená kvóta přijata, dosahoval dovoz cukru ZZÚ do Společenství 2 251,1 tun, respektive 10 372,2 tun(46).

87.   V okamžiku přijetí sporných nařízení, tedy v roce 1999, však tentýž dovoz dosahoval 51 969,5 tun(47).

88.   Za těchto podmínek není jasné, v čem se měl Soud dopustit nesprávného právního posouzení. Jestliže totiž v únoru roku 2000 Soudní dvůr dospěl k názoru, že dovoz cukru dosahující řádově 10 000 tun představuje riziko narušení společné organizace trhu s cukrem, pak bylo logické, že v listopadu roku 2002 Soud shledal, že dovoz pětkrát vyšší představuje „obtíže“ a hrozbu „zhoršení“ pro tutéž společnou organizaci trhu.

89.   Navrhovatelka konečně v poslední části tvrdí, že se Soud dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodech 112 až 115 rozsudku Rica Foods II rozhodl, že dovoz cukru ZZÚ pro hospodářský rok 1999/2000 má dopad na povinnosti Společenství vyplývající ze seznamu CXL. Rica Foods se s ohledem na podrobnou úpravu stropů zakotvených v tomto seznamu domnívá, že Společenství mělo k dispozici dostatečnou marži ke schválení zvýšení dovozu cukru a směsí s kumulací původu z ES/ZZÚ v průběhu hospodářského roku 1999/2000.

90.   V tomto ohledu stačí uvést, že v bodech 112 až 115 rozsudku Rica Foods II Soud neposuzoval otázku, zda stropy stanovené v dohodách WTO umožňují schválení sporného dovozu pro hospodářský rok 1999/2000. Posuzoval naopak argument navrhovatelky, podle nějž přebytek produkce a povinnosti vyplývající z dohod WTO nejsou „obtíže“ ve smyslu čl. 109 odst. 1 rozhodnutí ZZÚ z toho důvodu, že „přebytek produkce existuje již přibližně třicet let“ a že „dohody WTO […] byly uzavřeny v roce 1994“(48).

91.   Vzhledem k těmto skutečnostem navrhuji, aby Soudní dvůr zamítl čtvrtý důvod opravného prostředku v celém rozsahu.

E –    K pátému důvodu opravného prostředku, vycházejícímu z porušení čl. 109 odst. 2 rozhodnutí ZZÚ

92.   Pátý důvod opravného prostředku směřuje proti posouzení Soudu týkajícímu se proporcionality sporných opatření.

93.   Soud v prvním stupni shledal, že Komise neporušila zásadu proporcionality vyjádřenou v čl. 109 odst. 2 rozhodnutí ZZÚ, když v nařízení č. 465/2000 omezila dovoz cukru a směsí s kumulací původu z ES/ZZÚ na 3 340 tun a poté v nařízení č. 2081/2000 na 4 848 tun(49).

94.   V pátém důvodu opravného prostředku Rica Foods tvrdí, že toto posouzení je v rozporu se zásadou proporcionality. Vůči Soudu uplatňuje dvě výtky.

95.   Zaprvé má za to, že stropy stanovené Komisí ve sporných nařízeních, a to 3 340 tun a 4 848 tun, jsou příliš nízké ve srovnání s množstvím cukru ZZÚ dováženým do Společenství.

96.   Dle mého názoru je první výtka zjevně neopodstatněná.

97.   V souladu s ustálenou judikaturou(50) totiž z článku 225 ES, čl. 58 prvního pododstavce Statutu Soudního dvora a čl. 112 odst. 1 písm. c) jeho jednacího řádu vyplývá, že opravný prostředek musí přesně označovat skutečnosti vytýkané v rozsudku, jehož zrušení je navrhováno, jakož i právní argumenty na podporu tohoto konkrétního návrhu.

98.   V projednávaném případě však Rica Foods ve svém opravném prostředku pouze uvedla, že:

„[…] [Komise] a Rada dosud nevysvětlily […] hodnověrným či srozumitelným způsobem, jaké existovaly zájmy a důvody […] pro omezení dovozu cukru ZZÚ na úroveň roku 1997, to znamená na množství, které je:

–       zcela zanedbatelné ve srovnání s evropskou produkcí, s evropským dovozem či vývozem, s evropským přebytkem či s jinou skutečností související s evropskou organizací v odvětví cukru;

–       zcela nedostatečné pro to, aby byla cukrovarnickému průmyslu ZZÚ nabídnuta rozumná perspektiva budoucnosti(51)“.

99.   Navrhovatelka tedy konkrétně neuvádí, v čem Soud porušil zásadu proporcionality zakotvenou v čl. 109 odst. 2 rozhodnutí ZZÚ.

100. Rica Foods zadruhé tvrdí, že množství cukru ZZÚ dovážené do Společenství bylo tak malé, že nemohlo odůvodnit přijetí sporných kvót(52).

101. Tento argument se však netýká proporcionality sporných nařízení. Souvisí s otázkou, zda bylo možné sporný dovoz považovat za „obtíže“ odůvodňující přijetí ochranného opatření na základě čl. 109 odst. 1 rozhodnutí ZZÚ. Krom toho již byl tento důvod jako takový posouzen v rámci čtvrtého důvodu opravného prostředku vycházejícího z nesprávného výkladu čl. 109 odst. 1 rozhodnutí ZZÚ(53).

102. V důsledku toho navrhuji, aby Soudní dvůr pátý důvod opravného prostředku zamítl.

F –    K šestému důvodu opravného prostředku, vycházejícímu z porušení přednostního postavení ZZÚ

103. Poslední důvod opravného prostředku směřuje proti posouzení Soudu týkajícímu se přednostního postavení produktů původem ze ZZÚ.

104. Toto posouzení je vyjádřeno následovně(54):

„198      Žalobkyně uplatňují, že podle čl. 3 odst. 1 písm. s) ES a ustanovení čtvrté části Smlouvy o ES […] mají orgány Společenství vzít v úvahu zásadu hierarchie preferencí. Podle této zásady nemohou orgány uvést zboží původem ze ZZÚ do nevýhodnější situace, než je situace zboží pocházejícího ze zemí AKT nebo z jiných třetích zemí […].

199      Žalobkyně zaprvé uvádějí, že článek 213 dohody z Lomé zcela vylučuje přijímání ochranných opatření pro cukr. Přijetí napaden[ých] nařízení takto porušuje přednostní postavení, jaké náleží ZZÚ ve vztahu k zemím AKT.

200      [Rica Foods] dále srovnává čl. 109 odst. 1 rozhodnutí ZZÚ s jinými ochrannými ustanoveními […]. Tato žalobkyně činí závěr, že jestliže mají ZZÚ vyšší stupeň přednosti, neměla by Komise přijímat na základě čl. 109 odst. 1 rozhodnutí ZZÚ ochranná opatření vůči dovozu ze ZZÚ, když podmínky pro přijetí takových opatření nejsou splněny, pokud jde o dovoz ze třetích zemí s nižším stupněm přednosti.

201      Žalobkyně zadruhé poukazují na skutečnost, že Společenství v souladu s protokolem č. 8 dohody z Lomé poskytlo zemím AKT kvótu více než 1,7 milionu tun cukru, kterou tyto země mohou zcela či zčásti dovézt do Společenství bez celních poplatků a za garantovanou cenu. Tím, že Komise omezila dovoz cukru původem ze ZZÚ v režimu kumulace původu z ES/ZZÚ na 3 340 tun na dobu 7 měsíců, porušila podle žalobkyň zásadu, podle níž zboží původem ze ZZÚ nelze uvést do méně příznivé situace, než je situace zboží pocházejícího ze zemí AKT nebo z jiných třetích zemí.

202      Soud připomíná, že při výkonu svého přezkumu se soud Společenství musí omezit na ověření, zda se Komise, která měla v projednávané věci širokou posuzovací pravomoc, dopustila zjevně nesprávného posouzení, když přijala napaden[á] nařízení […].

203      I když se na produkty původem ze ZZÚ vztahuje v souladu se čtvrtou částí Smlouvy přednostní postavení, Soudní dvůr a Soud již rozhodly, že článek 109 rozhodnutí ZZÚ, který dovoluje Komisi přijmout ochranná opatření, neporušuje jako takový žádnou ze zásad čtvrté části Smlouvy […]. Ze samotného přijetí ochranného opatření na základě článku 109 rozhodnutí ZZÚ tedy nelze vyvodit porušení přednostního postavení produktů původem ze ZZÚ.

204      Pokud se jedná o postavení cukru v dohodě z Lomé, Soud konstatuje, že v protokolu č. 8 připojeném k této dohodě se Společenství zavazuje vůči zemím AKT, že bude nakupovat cukr za garantované ceny a dovážet konkrétní roční množství cukru (1,7 milionů tun). Tento dovoz probíhá zcela či zčásti bez celních poplatků. Aby tato záruka nestála pouze na papíře, článek 213 dohody z Lomé stanoví, že ochranné ustanovení (článek 177 dohody z Lomé) se nepoužije v rámci protokolu č. 8.

205      Naproti tomu podle čl. 101 odst. 1 rozhodnutí ZZÚ všechny produkty původem ze ZZÚ, a tedy v zásadě i cukr, mohou být dovezeny do Společenství bez dovozních cel. Cukr původem ze ZZÚ tedy jednoznačně má přednostní postavení ve vztahu k cukru AKT. Skutečnost, že Komise přijímá ochranné opatření, které je svou povahou dočasné, na této situaci nic nemění. Soud dále v tomto ohledu zdůrazňuje, že se napadené nařízení týká pouze cukru a směsí dovážených v režimu kumulace původu z ES/ZZÚ. Nestanoví žádný strop pro dovoz cukru původem ze ZZÚ podle obvyklých pravidel původu, pokud by taková produkce existovala.

206      Argument založený na přednostním postavení cukru původem ze ZZÚ ve vztahu k cukru původem ze států AKT tedy musí být odmítnut.

207      Ze stejných důvodů nemohou žalobkyně argumentovat ochrannými ustanoveními obsaženými v dohodách, které Společenství uzavřelo s některými třetími zeměmi.

[…]

210      S ohledem na tyto úvahy je třeba určit, že napaden[á] nařízení nevyhradil[a] státům AKT a třetím zemím zjevně výhodnější konkurenční postavení, než je postavení ZZÚ.“

105. Ve svém posledním důvodu opravného prostředku Rica Foods tvrdí, že toto posouzení porušuje přednostní postavení produktů původem ze ZZÚ. Podle ní totiž Soud nevzal v úvahu značně rozdílné zacházení vyplývající z ochranných opatření mezi jednak dovozem produktů původem ze ZZÚ a jednak dovozem produktů původem ze států AKT a nejvíce zvýhodněných zemí a dokonce z některých jiných třetích zemí.

106. Shodně s Komisí se domnívám, že tento důvod opravného prostředku je zjevně nepřípustný.

107. V bodech 198 až 210 rozsudku Rica Foods II, které jsou uvedeny výše, totiž Soud jasně vyložil důvody, pro něž dle jeho názoru sporná ochranná opatření nevyhradila státům AKT a třetím zemím výhodnější konkurenční postavení, než je postavení ZZÚ.

108. Rica Foods však ve svých opravných prostředcích neuvádí, v čem je v této souvislosti úvaha Soudu stižena nesprávným právním posouzením. Navrhovatelka pouze opakuje, že „[p]rodukty ze ZZÚ požívají výsad díky svému ,přednostnímu‘ postavení ve Společenství“ a že „[spornými] ochrannými opatřeními žalovaná uplat[nila] […] značně rozdílné zacházení mezi dovozem na jedné straně z AKT a z nejvíce zvýhodněných zemí […] a na druhé straně ze ZZÚ“(55).

109. Za těchto podmínek je třeba tento důvod opravného prostředku odmítnout jako zjevně nepřípustný, a to v souladu s judikaturou uvedenou v bodě 97 tohoto stanoviska.

V –    Závěry

110. S ohledem na všechny výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr opravné prostředky zamítl a uložil navrhovatelce náhradu nákladů řízení s výjimkou nákladů vynaložených vedlejšími účastníky v souladu s články 69 a 118 jednacího řádu Soudního dvora.

---

1 – Původní jazyk: francouzština.

---

2 – Rozsudek Rica Foods v. Komise (T‑47/00, Recueil, s. II‑113).

---

3 – Rozsudky Rica Foods a další v. Komise (T‑94/00, T‑110/00 a T‑159/00, Recueil, s. II‑4677, dále jen „rozsudek Rica Foods II“) a Rica Foods a Free Trade Foods v. Komise (T‑332/00 a T‑350/00, Recueil, s. II‑4755, dále jen „rozsudek Rica Foods III“).

---

4 – Úř. věst. L 252, s. 1.

---

5 – Nařízení Rady o společné organizaci trhů v odvětví cukru (Úř. věst. L 177, s. 4).

---

6 – Rozhodnutí o uzavření dohod jménem Evropského společenství s ohledem na oblasti, které jsou v jeho pravomoci, v rámci Uruguayského kola mnohostranných jednání (1986‑1994) (Úř. věst. L 336, s. 1; Zvl. vyd. 11/21, s. 80).

---

7 – Rozhodnutí o přidružení zámořských zemí a území k Evropskému hospodářskému Společenství (Úř. věst. L 263, s. 1).

---

8 – Úř. věst. L 329, s. 50 (dále jen společně s rozhodnutím 91/482 „rozhodnutí ZZÚ“).

---

9 – Viz rozhodnutí 2000/169/ES (Úř. věst. L 55, s. 67).

---

10 – Úř. věst. L 294, s. 11.

---

11 – Nařízení Komise ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 253, s. 1; Zvl. vyd. 02/06, s. 3).

---

12 – Úř. věst. L 196, s. 31; Zvl. vyd. 02/08, s. 316. Postup zavedený v článku 308d tohoto předpisu spočívá v tom, že se od členských států požaduje, aby „sděl[ily] […] Komisi jednou měsíčně, nebo […] častěji, rozčleněné údaje o množstvích zboží propuštěných do volného oběhu s využitím preferenčních sazebních režimů v předchozím měsíci“.

---

13 – Úř. věst. L 56, s. 39.

---

14 – Úř. věst. L 246, s. 64.

---

15 – Dále také „napadené rozsudky“.

---

16 – Viz například nedávný rozsudek ze dne 8. května 2003, Itálie a SIM 2 Multimedia v. Komise (C‑328/99 a C‑399/00, Recueil, s. I‑4035, bod 39). Konkrétně v oblasti článku 109 rozhodnutí ZZÚ používá Soudní dvůr obvykle odlišnou formulaci: „[v] případě takové pravomoci náleží soudu Společenství, aby se omezil na přezkoumání, zda výkon této pravomoci není postižen zjevným pochybením nebo překročením pravomoci nebo zda orgány Společenství zjevně nepřekročily meze své posuzovací pravomoci“ (viz rozsudky ze dne 22. listopadu 2001, Nizozemsko v. Rada, C‑110/97, Recueil, s. I‑8763, bod 62, a C‑301/97, Recueil, s. I‑8853, bod 74. Viz také rozsudek ze dne 11. února 1999, Antillean Rice Mills a další v. Komise, C‑390/95 P, Recueil, s. I‑769, bod 48). Tato formulace mi však ve srovnání s formulací přejatou v bodě 43 tohoto stanoviska nepřipadá dostatečně přesná, protože nepamatuje na kontrolu některých prvků, jako je věcná správnost skutkového stavu nebo dodržování procesních pravidel a pravidel týkajících se odůvodnění. Mimoto není zcela jasný rozdíl mezi případem „zjevného pochybení“ a případem, kdy orgán „zjevně překročil meze své posuzovací pravomoci“.

---

17 – Viz například rozsudky ze dne 5. října 1994, Německo v. Rada (C‑280/93, Recueil, s. I‑4973, body 90 a 91); ze dne 17. října 1995, Fishermen’s Organisations a další (C‑44/94, Recueil, s. I‑3115, bod 37); ze dne 19. listopadu 1998, Spojené království v. Rada (C‑150/94, Recueil, s. I‑7235, bod 87); ze dne 8. února 2000, Emesa Sugar (C‑17/98, Recueil, s. I‑675, bod 53), a Nizozemsko v. Rada, uvedené výše (C‑110/97, bod 63, a C‑301/97, body 64 až 68 a 75).

---

18 – Viz také v tomto smyslu rozsudky ze dne 21. února 1990, Wuidart a další (C‑267/88 až C‑285/88, Recueil, s. I‑435, bod 14); ze dne 26. června 1990, Zardi (C‑8/89, Recueil, s. I‑2515, bod 11), a rozsudek Soudu ze dne 5. června 1996, NMB France a další v. Komise (T‑162/94, Recueil, s. II‑427, bod 70).

---

19 – Viz například rozsudek ze dne 13. července 1966, Consten a Grundig v. Komise (56/64 a 58/64, Recueil, s. 429, 501), a rozsudek Soudu ze dne 17. července 1998, Thai Bicycle v. Rada (T‑118/96, Recueil, s. II‑2991, bod 32 a tam uvedené odkazy).

---

20 – Bod 43 tohoto stanoviska.

---

21 – Stanovisko ve věci Komise v. max.mobil (C‑141/02 P, věc probíhající před Soudním dvorem, body 77 a 78).

---

22 – Viz v tomto smyslu zejména výše uvedené rozsudky Emesa Sugar (bod 53) a Nizozemsko v. Rada (C‑110/97, bod 63, a C‑301/97, body 64 až 68 a 75).

---

23 – Viz například rozsudky ze dne 21. března 1990, Belgie v. Komise (C‑142/87, Recueil, s. I‑959, bod 56); ze dne 21. března 1991, Itálie v. Komise (C‑303/88, Recueil, s. I‑1433, bod 34), a ze dne 15. června 1993, Matra v. Komise (C‑225/91, Recueil, s. I‑3203, bod 24).

---

24 – Nařízení Rady ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205). Viz například rozsudky Consten a Grundig v. Komise, uvedený výše (Recueil, s. 501), a ze dne 23. října 1974, Transocean Marine Paint v. Komise (17/74, Recueil, s. 1063, bod 16).

---

25 – Viz rozsudek ze dne 4. dubna 1990, Řecko v. Komise (C‑111/88, C‑112/88 a C‑20/89, Recueil, s. I‑1559, souhrnné vydání, bod 1 shrnutí).

---

26 – Rica Foods ve svém opravném prostředku (body 31 až 35) předkládá třetí výtku, která bude posouzena v rámci třetího důvodu opravného prostředku (viz body 63 až 70 tohoto stanoviska).

---

27 – Opravný prostředek Rica Foods (body 16 až 19 a 24 až 26).

---

28 – Z nedávných příkladů viz rozsudek ze dne 8. května 2003, T. Port v. Komise (C‑122/01 P, Recueil, s. I‑4261, bod 27), a usnesení ze dne 9. července 2004, Fichtner v. Komise (C‑116/03, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, bod 33).

---

29 – Rozsudek Rica Foods II (bod 101).

---

30 – Tamtéž (bod 120).

---

31 – Viz zejména rozsudky ze dne 1. června 1994, Komise v. Brazzelli Lualdi a další (C‑136/92 P, Recueil, s. I‑1981, bod 66); ze dne 7. května 1998, Somaco v. Komise (C‑401/96 P, Recueil, s. I‑2587, bod 54), a ze dne 17. prosince 1998, Baustahlgewebe v. Komise (C‑185/95 P, Recueil, s. I‑8417, bod 24).

---

32– Rozsudky ze dne 2. března 1994, Hilti v. Komise (C‑53/92 P, Recueil, s. I‑667, bod 42); ze dne 16. září 1997, Blackspur DIY a další v. Rada a Komise (C‑362/95 P, Recueil, s. I‑4775, bod 29); ze dne 28. května 1998, New Holland Ford v. Komise (C‑8/95 P, Recueil, s. I‑3175, bod 26); Baustahlgewebe v. Komise, uvedený výše (bod 24); ze dne 9. září 1999, Lucaccioni v. Komise (C‑257/98 P, Recueil, s. I‑5251, body 45 až 47), jakož i usnesení ze dne 6. října 1997, AIUFFASS a AKT v. Komise (C‑55/97 P, Recueil, s. I‑5383, bod 25); ze dne 16. října 1997, Dimitriadis v. Účetní dvůr (C‑140/96 P, Recueil, s. I‑5635, bod 35), a ze dne 27. ledna 2000, Proderec v. Komise (C‑341/98 P, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, bod 28).

---

33– Viz rozsudky ze dne 27. ledna 2000, DIR International Film a další v. Komise (C‑164/98 P, Recueil, s. I‑447, body 47 a 48), a ze dne 11. září 2003, Belgie v. Komise (C‑197/99 P, Recueil, s. I‑8461, bod 67).

---

34– Viz zejména usnesení ze dne 11. dubna 2001, Komise v. Trenker [C‑459/00 P(R), Recueil, s. I‑2823, bod 71].

---

35– Viz zejména rozsudek ze dne 3. dubna 2003, Parlament v. Samper (C‑277/01 P, Recueil, s. I‑3019, bod 40).

---

36 – Spis vedlejšího účastníka (bod 11 a násl.).

---

37 – Sporná nařízení (první bod odůvodnění).

---

38 – Tamtéž (čtvrtý bod odůvodnění).

---

39 – Tamtéž.

---

40 – Tamtéž.

---

41 – Sporná nařízení (pátý bod odůvodnění).

---

42 – Ve svém stanovisku ve výše uvedeném rozsudku Emesa Sugar generální advokát Ruiz-Jarabo Colomer uvedl, že následky uplatnění pravidla kumulace původu nebyly v okamžiku přijetí rozhodnutí ZZÚ předvídatelné. Dle jeho názoru totiž „[f]ikce zavedená mechanismem kumulace původu byla svého času přijata Radou, aniž si Rada byla a aniž si snad vůbec mohla být zcela vědoma následků, jaké tato fikce mohla vyvolat“ (bod 58).

---

43 – Viz vyjádření k žalobě ve věcech C‑40/03 P (bod 39) a C‑41/03 P (bod 45).

---

44 – Rozsudek Rica Foods III (bod 128, kurziva provedena autorem tohoto stanoviska).

---

45 – Bod 56 (kurziva provedena autorem tohoto stanoviska).

---

46 – Statistiky vypracované Eurostatem pro vývoz ze ZZÚ do Společenství u produktů kódů KN 1806 10 30, 1806 10 90 a KN 1701 pro roky 1991‑2000 (příloha 1 spisu vedlejšího účastníka Španělského království ve věci T‑94/00).

---

47 – Tamtéž.

---

48 – Bod 112. Otázku prostoru pro uvážení, jaký poskytují dohody WTO, již Soud ve skutečnosti posoudil v bodech 135 až 139 rozsudku Rica Foods II. I kdyby bylo možné chápat opravný prostředek Rica Foods tak, že směřuje proti posledně uvedeným bodům spíše než proti bodům 112 až 115 rozsudku Rica Foods II, které jsou výslovně zmíněny v opravném prostředku, domnívám se, že argumentace Rica Foods by v každém případě byla neopodstatněná z důvodů, které jsem vyslovil ve svém výše uvedeném stanovisku z dnešního dne ve věcech Nizozemsko v. Komise (C‑26/00, C‑180/00 a C‑452/00, body 76 až 79).

---

49 – Viz rozsudky Rica Foods II (body 157 až 197) a Rica Foods III (body 142 až 177).

---

50 – Z nedávných příkladů viz rozsudek ze dne 23. března 2004, Veřejný ochránce práv v. Lamberts (C‑234/02 P, Recueil, s. I‑2803, bod 76), a usnesení ze dne 28. října 2004, Komise v. CMA CGM a další (C‑236/03 P, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, bod 43).

---

51 – Opravné prostředky ve věcech C‑40/03 P (bod 66) a  C‑41/03 P (bod 72).

---

52 – Opravné prostředky ve věcech C‑40/03 P (bod 68) a C‑41/03 P (bod 74).

---

53 – Viz body 85 až 88 tohoto stanoviska.

---

54 – Rozsudek Rica Foods II.

---

55 – Opravné prostředky ve věcech C‑40/03 P (bod 88) a C‑41/03 P (bod 99).