Věc C-221/03

Komise Evropských společenství

v.

Belgické království

„Nesplnění povinnosti státem – Směrnice 91/676/EHS – Neúplné provedení – Ochrana vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů – Nevymezení znečištěných vod nebo vod ohrožených znečištěním – Nesprávné a nedostatečné vymezení ohrožených oblastí – Zásady správné zemědělské praxe – Nedostatky – Akční program – Nedostatky a neúplné použití“

Stanovisko generálního advokáta L. A. Geelhoeda přednesené dne 3. března 2005          

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 22. září 2005          

Shrnutí rozsudku

1.     Žaloba pro nesplnění povinnosti – Předmět sporu – Určení během postupu před zahájením soudního řízení – Čistě formální přizpůsobení žalobních důvodů následně po vydání odůvodněného stanoviska z důvodu změny vnitrostátních právních předpisů – Právní předpisy zčásti vyhovující výtkám uvedeným v odůvodněném stanovisku – Přípustnost – Nové výtky vůči těmto změněným vnitrostátním právním předpisům – Nepřípustnost

(Článek 226 ES)

2.     Žaloba pro nesplnění povinnosti – Přezkum opodstatněnosti Soudním dvorem – Stav, k němuž se má přihlédnout – Stav po uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku – Následně přijatá opatření k provedení směrnice – Zpětný účinek – Vliv na určení existence nesplnění povinnosti – Neexistence

(Článek 226 ES)

3.     Životní prostředí – Ochrana vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů – Směrnice 91/676 – Určení vod zasažených znečištěním – Vymezení ohrožených oblastí – Povinnosti členských států – Dosah

(Směrnice Rady 91/676, čl. 3 odst. 1 a 2 a příloha I)

4.     Životní prostředí – Ochrana vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů – Směrnice 91/676 – Přezkum seznamu vymezených ohrožených oblastí – Dosah

(Směrnice Rady 91/676, čl. 3 odst. 4)

1.     Předmět žaloby pro nesplnění povinnosti podané podle článku 226 ES je vymezený postupem před zahájením soudního řízení stanoveným tímto ustanovením, takže žaloba nemůže být založena na jiných žalobních důvodech, než jsou ty, které byly uvedeny během postupu před zahájením soudního řízení. Tento požadavek však nemůže jít až tak daleko, aby v každém případě ukládal dokonalou shodu mezi vnitrostátními ustanoveními, která jsou uvedena v odůvodněném stanovisku, a těmi, která se objeví v žalobě. Pokud mezi těmito dvěma fázemi řízení došlo k legislativní změně, stačí totiž, že systém zavedený právními předpisy zpochybněnými během postupu před zahájením soudního řízení byl jako celek zachován novými opatřeními, která členský stát přijal po odůvodněném stanovisku a která jsou napadena žalobou.

Přípustná je žaloba, která se vztahuje k novým vnitrostátním opatřením zavádějícím výjimky v systému, který je předmětem odůvodněného stanoviska, a tak částečně vyhovujícím výtce. Neuznat totiž přípustnost žaloby by v takovém případě mohlo členskému státu umožnit zabránit řízení pro nesplnění povinnosti tím, že by nepatrně pozměnil své právní předpisy po každém oznámení odůvodněného stanoviska, přičemž by současně zachoval kritizovanou právní úpravu. O takový případ by se naopak nejednalo u žalobních důvodů, které jsou nové oproti důvodům uvedeným v odůvodněném stanovisku, vznesených vůči vnitrostátním opatřením přijatým po odůvodněném stanovisku za účelem vyhovět výtkám v tomto odůvodněném stanovisku uvedeným.

(viz body 38–41)

2.     V rámci řízení pro nesplnění povinnosti zavedeného článkem 226 ES, nemůže být připuštěno, pod hrozbou umožnit členským státům toto řízení obejít, že by přijetí právních a správních předpisů těmito členskými státy po uplynutí lhůty stanovené Komisí v odůvodněném stanovisku mohlo pouhou skutečností, že platnost těchto předpisů byla stanovena se zpětným účinkem, být prováděcím předpisem, který by Soudní dvůr měl zohlednit pro určení existence nesplnění povinnosti k tomuto dni.

(viz bod 60)

3.     Z článku 3 odst. 1 směrnice 91/676 o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů ve spojení s přílohou I směrnice vyplývá, že členské státy mají povinnost vymezit jako znečištěné vody nebo vody ohrožené znečištěním, pokud nejsou přijata opatření podle článku 5 směrnice, všechny povrchové sladké vody a podzemní vody, které obsahují nebo by mohly obsahovat více než 50 mg/l dusičnanů. Mají na základě čl. 3 odst. 2 téže směrnice rovněž povinnost vymezit ohrožené oblasti na základě vod vymezených v souladu s čl. 3 odst. 1 směrnice, ledaže by zvolily zavedení a používání akčních programů stanovených v článku 5 směrnice na celém vnitrostátním území.

Z toho vyplývá, že pouhé oprávnění vymezit znečištěné vody nebo vody ohrožené znečištěním a vymezit ohrožené oblasti nestačí k provedení a použití dotčené směrnice. Jak totiž vyplývá ze znění výše uvedeného čl. 3 odst. 1 a 2 směrnice, je na jedné straně vymezení všech znečištěných vod nebo vod ohrožených znečištěním, pokud nejsou přijata opatření podle článku 5 směrnice, a poté na straně druhé vymezení ohrožených oblastí na základě takto vymezených vod, každá odlišnou povinností, které musí být splněny konkrétně a odděleně.

(viz body 64–65, 73)

4.     Článek 3 odst. 4 směrnice 91/676 o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů se týká pouze situace, kdy členský stát přezkoumá a popřípadě upraví nebo doplní seznam vymezených ohrožených oblastí, aby zohlednil změny a skutečnosti, které při předchozím vymezení nebylo možné předvídat. Netýká se naopak původního řízení stanoveného v čl. 3 odst. 1 a 2 uvedené směrnice, spočívajícího ve vymezení znečištěných vod nebo vod ohrožených znečištěním a poté ve vymezení ohrožených oblastí na základě takto vymezených vod.

(viz bod 80)

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (třetího senátu)

22. září 2005 (*)

„Nesplnění povinnosti státem – Směrnice 91/676/EHS – Neúplné provedení – Ochrana vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů – Nevymezení znečištěných vod nebo vod ohrožených znečištěním – Nesprávné a nedostatečné vymezení ohrožených oblastí – Zásady správné zemědělské praxe – Nedostatky – Akční program – Nedostatky a neúplné použití“

Ve věci C‑221/03,

jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti na základě článku 226 ES, podaná dne 22. května 2003,

Komise Evropských společenství, zastoupená G. Valero Jordanou, jako zmocněncem, ve spolupráci s M. van der Woudem a T. Chellingsworthem, advokáty, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

žalobkyně,

proti

Belgickému království, původně zastoupenému A. Snoecx, poté E. Dominkovits, jako zmocněnkyněmi,

žalovanému,

SOUDNÍ DVŮR (třetí senát),

ve složení A. Rosas, předseda senátu, A. Borg Barthet, S. von Bahr, J. Malenovský a A. Ó Caoimh (zpravodaj), soudci,

generální advokát: L. A. Geelhoed,

vedoucí soudní kanceláře: R. Grass,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 12. ledna 2005,

po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 3. března 2005,

vydává tento

Rozsudek

1       Svou žalobou se Komise Evropských společenství domáhá, aby Soudní dvůr určil, že Belgické království tím, že nepřijalo opatření nezbytná k úplnému a správnému provedení čl. 3 odst. 1 a 2, článků 4, 5 a 10 směrnice Rady 91/676/EHS ze dne 12. prosince 1991 o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů (Úř. věst. L 375, s. 1; Zvl. vyd. 15/02, s. 68) (dále jen „směrnice“), co se týče Vlámského regionu, a čl. 3 odst. 1 a 2 a článku 5 této směrnice, co se týče Valonského regionu, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z této směrnice.

 Právní rámec

 Právní úprava Společenství

2       Cílem směrnice je podle jejího článku 1 snížit znečištění vod způsobované dusičnany ze zemědělských zdrojů a předcházet dalšímu takovému znečišťování.

3       Podle čl. 2 písm. j) směrnice:

„Se pro účely této směrnice rozumí:

[...]

j)      ,znečištěním‘ přímé nebo nepřímé vnášení dusíkatých látek ze zemědělských zdrojů do vodního prostředí, které má za následek ohrožení lidského zdraví, poškození zdrojů obživy a vodních ekosystémů, škody na přírodních hodnotách nebo ohrožení jiného oprávněného používání vod“.

4       Článek 3 odst. 1, 2, 4 a 5 směrnice stanoví:

„1.      Pokud nejsou přijata opatření podle článku 5, vymezí členské státy znečištěné vody a vody ohrožené znečištěním podle kritérií stanovených v příloze I.

2.      Členské státy vymezí do dvou let od oznámení této směrnice jako ohožené oblasti všechny známé půdní plochy na území svého státu, které jsou odvodňovány do vod vymezených v souladu s odstavcem 1 a které přispívají ke znečišťování. Členské státy oznámí toto první vymezení vod Komisi do šesti měsíců.

[...]

4.      Členské státy přezkoumají a podle potřeby upraví nebo doplní seznam vymezených ohrožených oblastí nejméně každé čtyři roky, přičemž přihlédnou ke změnám a skutečnostem, které při předchozím vymezení nebylo možné předvídat. Členské státy oznámí Komisi do šesti měsíců jakoukoli změnu nebo doplněk k seznamu vymezených oblastí.

5.      Členské státy jsou zbaveny povinnosti vymezovat zvláštní ohrožené oblasti, jestliže připraví a provádějí na celém území svého státu akční programy podle článku 5 této směrnice.“

5       V souladu s čl. 4 odst. 1 písm. a) směrnice s cílem zabezpečit pro všechny vody obecnou úroveň ochrany před znečištěním členské státy do dvou let od oznámení této směrnice přijmou zásady správné zemědělské praxe, které budou zemědělci dobrovolně provádět a které budou obsahovat alespoň ustanovení uvedená v příloze II A této směrnice.

6       Podle článku 5 směrnice:

„1.      Členské státy připraví pro vymezené ohrožené oblasti akční programy k dosažení cílů uvedených v článku 1 do dvou let po prvním vymezení těchto oblastí podle čl. 3 odst. 2 nebo do jednoho roku po každém novém vymezení podle čl. 3 odst. 4.

[...]

3.      Akční programy vezmou v úvahu:

a)      dostupné vědecké a technické údaje, zejména pokud jde o podíly dusíku ze zemědělských nebo z jiných zdrojů;

b)      podmínky životního prostředí ve zmíněných oblastech dotyčných členských států.

4.      Akční programy jsou zaváděny do čtyř let po jejich vypracování a obsahují následující závazná opatření:

a)      opatření uvedená v příloze III;

b)      opatření, která členské státy zahrnuly do zásad správných zemědělských postupů přijatých v souladu s článkem 4, s výjimkou těch, které byly nahrazeny opatřeními uvedenými v příloze III.

5.      Členské státy přijmou v rámci akčních programů dodatečná nebo účinnější opatření, která pokládají za potřebná, je-li od počátku nebo na základě získaných zkušeností s prováděním akčních programů zřejmé, že opatření podle odstavce 4 nejsou dostatečná pro dosažení cílů uvedených v článku 1. Při výběru těchto opatření nebo postupů vezmou členské státy v úvahu jejich účinnost a související náklady ve srovnání s jinými možnými preventivními opatřeními.

[...]“

7       Článek 10 směrnice zní následovně:

„1.      Členské státy předloží Komisi za čtyřleté období ode dne oznámení této směrnice a za každé následující čtyřleté období zprávu, která bude obsahovat údaje uvedené v příloze V.

2.      Zpráva podle tohoto článku bude předložena Komisi do šesti měsíců od konce období, kterého se týká.“

8       Příloha I směrnice týkající se kritérií pro vymezení vod uvedených v čl. 3 odst. 1 této směrnice ve své části A stanoví:

„Pro vymezení vod podle čl. 3 odst. 1 se mimo jiné použijí následující kritéria:

1)      zda povrchové sladké vody, zejména jsou-li využívány nebo určeny k odběrům pitné vody, obsahují nebo by mohly obsahovat více dusičnanů, než stanoví směrnice 75/440/EHS, pokud nejsou přijata opatření podle článku 5;

2)      zda podzemní vody obsahují nebo by mohly obsahovat více než 50 mg/l dusičnanů, pokud nejsou přijata opatření podle článku 5;

3)      zda je v přírodních sladkovodních jezerech, v ostatních sladkovodních útvarech, v ústích řek, v pobřežních a v mořských vodách zjištěna nebo hrozí v blízké budoucnosti eutrofizace, pokud nejsou přijata opatření podle článku 5.“

9       Příloha II směrnice nazvaná „Zásady správné zemědělské praxe“ ve své části A stanoví:

„Zásady správné zemědělské praxe směřující ke snížení znečišťování dusičnany s přihlédnutím k podmínkám v různých oblastech Společenství by měly obsahovat pravidla s následujícími podstatnými údaji:

1)      období nevhodné pro používání hnojiv;

2)      používání hnojiv na velmi strmých pozemcích;

3)      používání hnojiv na podmáčených, zaplavených, zmrzlých nebo sněhem pokrytých pozemcích;

4)      podmínky pro používání hnojiv v blízkosti vodních toků;

[...]“

10     Příloha III směrnice nazvaná „Opatření, která mají být zahrnuta do akčních programů uvedených v čl. 5 odst. 4 písm. a)“ zní následovně:

„1.      Tato opatření obsahují pravidla pro:

1)      období, ve kterých je používání určitých druhů hnojiv zakázáno;

2)      kapacitu zásobníků pro skladování statkových hnojiv, která musí být větší než kapacita nutná pro jejich skladování během nejdelšího období, ve kterém je jejich používání v ohrožených oblastech zakázáno, s výjimkou případů, kdy je příslušným orgánům prokázáno, že s množstvím hnojiv přesahujícím kapacitu zásobníku bude nakládáno způsobem, který neohrozí životní prostředí;

3)      omezení používání hnojiv odpovídající zásadám správných zemědělských postupů s ohledem na vlastnosti dotyčných ohrožených oblastí, zejména na:

a)      půdní podmínky, půdní typy a sklon pozemků;

b)      klimatické poměry, srážky a zavlažování;

c)      využití půdy a zemědělské postupy, zvláště cyklické pěstování plodin;

a založené na rovnováze mezi:

i)      předpokládanou potřebou dusíku u plodin

a

ii)      zásobováním plodin dusíkem z půdy a z hnojení, a to:

–       množstvím dusíku obsaženým v půdě v okamžiku, kdy plodiny začínají dusík ve významném množství přijímat (zbytkové množství na konci zimy),

–       přísunem dusíku čistou mineralizací zásob organicky vázaného dusíku v půdě,

–       dodatečnými přísuny dusíkatých látek ze statkových hnojiv,

–       dodatečnými přísuny dusíkatých látek z umělých a jiných hnojiv.

2.      Tato opatření zajistí, že množství použitých statkových hnojiv, včetně výkalů hospodářských zvířat, nepřekročí na žádném zemědělském provozu (farmě nebo chovu hospodářských zvířat) stanovené množství na hektar za rok.

Nejvyšší roční množství na jeden hektar je takové množství statkových hnojiv, které obsahuje 170 kg dusíku. Nicméně:

a)      členské státy mohou pro první čtyřletý akční program povolit množství statkových hnojiv obsahujících až 210 kg dusíku;

b)      členské státy mohou v průběhu nebo po skončení prvního čtyřletého akčního programu stanovit jiná než výše uvedená množství. Tato množství musí být stanovena tak, aby neohrozila dosažení cílů uvedených v článku 1, a musí být zdůvodněná na základě objektivních kritérií, kterými jsou například:

–       dlouhé vegetační období,

–       plodiny s vysokou spotřebou dusíku,

–       vysoké srážky v ohrožené oblasti,

–       půdy s mimořádně vysokou denitrifikační schopností.

Pokud členský stát povolí jiné množství podle písmene b), je povinen uvědomit o tom Komisi, která přezkoumá oprávněnost povolení postupem podle článku 9.

[...]“

11     Příloha V směrnice nazvaná „Informace, které mají být obsaženy ve zprávách uvedených v článku 10“, tyto informace uvádí následovně:

„1.      Přehled preventivních opatření přijatých podle článku 4.

2.      Mapa znázorňující:

a)      vody vymezené podle čl. 3 odst. 1 a podle přílohy I, přičemž je pro každý případ uvedeno, která kritéria z přílohy I byla pro toto vymezení použita;

b)      umístění vymezených ohrožených oblastí, přičemž jsou jasně vyznačeny stávající oblasti a oblasti vymezené po vypracování poslední zprávy.

3.      Souhrn výsledků monitorování provedeného podle článku 6, včetně přehledu důvodů, které vedly k vymezení jednotlivých ohrožených oblastí a k provedení veškerých změn nebo doplnění k seznamu vymezených ohrožených oblastí.

4.      Souhrn akčních programů sestavených podle článku 5, a to zejména:

a)      opatření požadovaná podle čl. 5 odst. 4 písm. a) a b);

b)      informace požadované podle přílohy III odst. 4;

c)      jakákoli dodatečná nebo účinnější opatření přijatá podle čl. 5 odst. 5;

d)      souhrn výsledků monitorovacích programů zavedených podle čl. 5 odst. 6;

e)      předpoklady členských států týkající se přibližných časových období, ve kterých lze očekávat, že se u vod vymezených v souladu s čl. 3 odst. 1 projeví účinky opatření obsažených v akčním programu, včetně uvedení míry nespolehlivosti těchto předpokladů.“

12     Podle čl. 12 odst. 1 směrnice členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do dvou let ode dne jejího oznámení a neprodleně o nich uvědomí Komisi.

13     Z poznámky uvedené pod uvedeným čl. 12 odst. 1 vyplývá, že směrnice byla oznámena členským státům dne 19. prosince 1991.

 Vnitrostátní právní úprava

14     Provedení směrnice spadá do pravomocí jednotlivých regionů Belgického království a, co se týče pobřežních a mořských vod, do pravomocí federálních belgických orgánů.

 Co se týče Vlámského regionu

15     Základním předpisem vlámské právní úpravy týkající se provedení směrnice je nařízení ze dne 23. ledna 1991 o ochraně životního prostředí před zněčištěním hnojivy (Moniteur belge ze dne 28. února 1991), ve znění pozměněném nařízením ze dne 11. května 1999 pozměňujícím nařízení ze dne 23. ledna 1991 o ochraně životního prostředí před znečištěním hnojivy a pozměňujícím nařízení ze dne 28. června 1985 o ekologickém povolení (Moniteur belge ze dne 20. srpna 1999, s. 30 995, dále jen „nařízení o hnojivech“).

16     Články 15 až 15c nařízení o hnojivech vymezují kritéria, na základě kterých Vlámský region vymezuje ohrožené oblasti ve smyslu vlámských právních předpisů, přičemž rozlišuje čtyři kategorie, tedy:

–       ohrožené oblasti „vody“ (čl. 15 odst. 2 až 7 nařízení o hnojivech);

–       zemědělské oblasti ekologického významu (článek 15a nařízení o hnojivech);

–       ohrožené oblasti „příroda“ (článek 15b nařízení o hnojivech) a

–       oblasti nasycené fosfáty (čl. 15c odst. 2 nařízení o hnojivech).

17     Z dupliky belgické vlády vyplývá, že pouze ohrožené oblasti „vody“ byly vymezeny podle směrnice, což nebylo na veřejném jednání popřeno.

18     Článek 15 odst. 2 a 4 nařízení o hnojivech stanoví, že vlámská vláda vymezí ohrožené oblasti „vody“. Vyjde za tímto účelem z kritérií převzatých z přílohy I směrnice.

19     Článek 15 odst. 6 uvedeného nařízení po upřesnění že „v souladu s odstavci 2 až 5 [tohoto článku] byly vymezeny následující ohrožené oblasti ,vody‘“, uvádí tři kategorie ohrožených oblastí, tedy:

–       oblasti odběrů vody a chráněné oblasti typu I, II, a III pro podzemní vody vymezené podle nařízení ze dne 24. ledna 1984, kterým se zavádí opatření v oblasti správy podzemních vod;

–       povodí povrchových vod určená k výrobě pitné vody, vymezená podle zákona ze dne 26. března 1971 o ochraně povrchových vod před znečištěním, a

–       oblasti s takovými půdami citlivými na dusičnany vyžadující zpřísnění předpisů, jaké jsou stanoveny vlámskou vládou a vymezeny podle nařízení ze dne 24. ledna 1984.

20     Konkrétní vymezení ohrožených oblastí „vody“ je převzato v článcích 2, 6, 9 a 10 vyhlášky vlámské vlády ze dne 31. března 2000, kterým se vymezují omezení zaměřená na takové oblasti, jaké jsou uvedeny v článcích 13a, 15, 15a, 15c, 15d a 17 nařízení ze dne 23. ledna 1991 o ochraně životního prostředí před znečištěním hnojivy (Moniteur belge ze dne 26. dubna 2000, s. 13 199), stejně tak jako v právních předpisech, na které odkazuje. Podle článku 20 uvedené vyhlášky je tato vyhláška „účinná od 1. ledna 2000“.

21     Další ohrožené oblasti „vody“ byly vymezeny ve vyhlášce vlámské vlády ze dne 14. června 2002 směřující k přezkoumání, úpravě a doplnění takových ohrožených oblastí vod, jaké jsou uvedeny v čl. 15 odst. 3, 4 a 5 nařízení ze dne 23. ledna 1991 o ochraně životního prostředí před znečištěním hnojivy (Moniteur belge ze dne 17. července 2002, s. 32 340).

22     Pravidla týkající se způsobu používání hnojiv jsou stanovena v článku 17 nařízení o hnojivech. Zvláště čl. 17 odst. 1, 2 a 7 tohoto nařízení vymezuje období, během kterého je používání některých druhů hnojiv na orné půdě zakázáno. Úplné znění článku 17 nařízení o hnojivech bylo uvedeno článkem 23 nařízení ze dne 11. května 1999.

23     Vlámské normy týkající se kapacity zásobníků pro skladování statkových hnojiv jsou stanoveny v čl. 5.9.2.3 odst. 1 vyhlášky ze dne 1. června 1995, kterou se stanoví obecná a odvětvová ustanovení v oblasti hygieny životního prostředí, nazývaná „Vlarem II“ (Moniteur belge ze dne 31. července 1995, dále jen „Vlarem II“). Vlarem II byla vícekrát pozměněna, zejména vyhláškou ze dne 19. září 2003 pozměňující vyhlášku vlámské vlády ze dne 6. února 1991, kterou se stanoví vlámské nařízení týkající se ekologického povolení a pozměňující vyhlášku vlámské vlády ze dne 1. června 1995, kterou se stanoví obecná a odvětvová ustanovení v oblasti hygieny životního prostředí, (Moniteur belge ze dne 10. října 2003, s. 49 393).

 Co se týče Valonského regionu

24     Článek 3 vyhlášky valonské vlády ze dne 5. května 1994 o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů (Moniteur belge ze dne 28. června 1994) stanoví, že příslušný ministr Valonského regionu na území tohoto regionu vymezí ohrožené oblasti podle kritérií uvedených v článku 4 téže vyhlášky. Tato kritéria jsou převzata z přílohy I směrnice.

25     Článek 6 vyhlášky ze dne 5. května 1994 stanoví, že nejpozději 19. prosince 1995 uvedený ministr zavede akční programy použitelné na ohrožené oblasti, které budou závazné.

26     Články 6 a 7 vyhlášky ze dne 5. května 1994 uvádí opatření, která musí být uvedena v akčních programech.

27     Článek 3 těchto dvou ministerských vyhlášek ze dne 28. června 1994 vymezující plochu bruselských písků a plochu Crétacé de Hesbaye (Hesbayeské křídy, pozn. překl.) jako ohrožených oblastí (Moniteur belge ze dne 31. prosince 1994 a 4. ledna 1995) stanoví, že státní správa připraví akční program použitelný na ohroženou oblast vymezenou ke dni 19. prosince 1995, ke kterému se stane závazným. Přejímá zejména opatření týkající se akčního programu uvedená v článcích 6 a 7 vyhlášky ze dne 5. května 1994.

28     Vyhláška valonské vlády ze dne 10. října 2002 o trvale udržitelném hospodaření s dusíkem v zemědělství (Moniteur belge ze dne 29. listopadu 2002, s. 54 075) zavedl akční program použitelný na ohrožené oblasti vymezené ve Valonském regionu.

 Skutkový stav a postupy před zahájením soudního řízení

29     Projednávaná žaloba se týká dvou řízení o porušení povinnosti týkajících se provedení směrnice do belgického práva zahájených pod jednacími čísly 94/2239 a 97/4750.

30     V rámci řízení o porušení povinnosti 94/2239 Komise Belgickému království zaslala dopisem ze dne 18. května 1995 výzvu a dopisem ze dne 28. října 1997 další výzvu. Poté, co Komise přezkoumala jeho jednotlivé odpovědi, zaslala mu dne 23. listopadu 1998 odůvodněné stanovisko a vyzvala jej k přijetí opatření nezbytných k tomu, aby vyhovělo tomuto stanovisku ve lhůtě dvou měsíců od jeho oznámení. Komise v tomto odůvodněném stanovisku učinila závěr, že Belgické království nepřijalo opatření nezbytná k provedení čl. 3 odst. 2 a článků 4, 5, 6 a 12 směrnice. Co se týče čl. 3 odst. 2, článku 5 (pokud jde o Vlámský region a Region hlavního města Bruselu) a článku 6 směrnice, odkazuje Komise na řízení o porušení povinnosti 97/4750.

31     V rámci řízení o porušení povinnosti 97/4750 Komise zaslala Belgickému království dopisem ze dne 28. října 1998 výzvu, ve které uvádí řadu výtek podobných těm, které byly uvedeny v rámci řízení 94/2239. V této výzvě dopisem Komise došla k závěru, že Belgické království nepřijalo opatření nezbytná k provedení článků 3, 5, 6, 10 a 12 směrnice. Belgické orgány na tuto výzvu dopisem odpověděly různými dopisy, co se týče jak Vlámského regionu, tak Valonského regionu a Regionu hlavního města Bruselu. Dne 9. listopadu 1999 Komise vydala odůvodněné stanovisko, ve kterém namítá porušení článků 3, 5, 6, 10 a 12 směrnice a vyzývá Belgické království, aby přijalo opatření nezbytná k tomu, aby vyhovělo tomuto stanovisku ve lhůtě dvou měsíců od jeho oznámení.

32     Z žaloby podané Komisí vyplývá, že belgická vláda dopisem ze dne 23. prosince 1999 požádala o dodatečnou lhůtu jednoho měsíce pro odpověď na odůvodněné stanovisko ze dne 9. listopadu 1999. Komise na jednání potvrdila, že takovou lhůtu nepovolila.

33     Vzhledem k tomu, že Komisi odpověď na odůvodněné stanovisko poskytnutá belgickými orgány, co se týče Vlámského regionu a Valonského regionu, neuspokojila, rozhodla se podat projednávanou žalobu.

 K přípustnosti žaloby

34     Úvodem je třeba připomenout, že v souladu s čl. 92 odst. 2 jednacího řádu může Soudní dvůr kdykoliv bez návrhu zkoumat, zda jsou splněny kogentní podmínky řízení (rozsudek ze dne 10. května 2001, Komise v. Nizozemsko, C‑152/98, Recueil, s. I‑3463, bod 22).

35     Komise ve své žalobě uvedla, že zohlednila právní předpisy přijaté po lhůtách stanovených v obou řízeních o porušení povinnosti, kterých se týká projednávaná žaloba, aby Soudnímu dvoru umožnila konstatovat, že uvedené problémy jsou v současné době stále relevantní. V tomto kontextu, jak Komise potvrdila na jednání, vícero argumentů uvedených Komisí v její žalobě se týká legislativního vývoje po uplynutí lhůt stanovených odůvodněným stanoviskem.

36     V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury má postup před zahájením soudního řízení za cíl dát dotčenému členskému státu jednak příležitost splnit své povinnosti vyplývající z práva Společenství a jednak užitečně uplatnit důvody na obranu proti žalobním důvodům uvedeným Komisí (výše uvedený rozsudek Komise v. Nizozemsko, bod 23).

37     Z ustálené judikatury rovněž vyplývá, že zachování pravidel postupu před zahájením soudního řízení je podstatnou zárukou vyžadovanou Smlouvou o ES nejen pro ochranu práv dotčeného členského státu, ale rovněž pro zajištění jasně definovaného předmětu sporu případného soudního řízení. Pouze náležitý postup před zahájením soudního řízení totiž umožní Soudnímu dvoru, aby v kontradiktorním řízení rozhodl, zda členský stát skutečně nesplnil konkrétní povinnosti, jejichž porušení je vytýkáno Komisí (viz zejména rozsudky ze dne 9. listopadu 1999, Komise v. Itálie, C‑365/97, Recueil, s. I‑7773, bod 35, a ze dne 10. dubna 2003, Komise v. Portugalsko, C‑392/99, Recueil, s. I‑3373, bod 133).

38     Předmět žaloby podané podle článku 226 ES je tedy vymezený postupem před zahájením soudního řízení stanoveným tímto ustanovením. Žaloba tedy nemůže být založena na jiných žalobních důvodech, než jsou ty, které byly uvedeny během postupu předcházejícího soudnímu řízení (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 11. července 1984, Komise v. Itálie, 51/83, Recueil, s. 2793, bod 4, a výše uvedený rozsudek Komise v. Nizozemsko, bod 23).

39     Tento požadavek však nemůže jít až tak daleko, aby v každém případě ukládal dokonalou shodu mezi vnitrostátními ustanoveními, které jsou uvedeny v odůvodněném stanovisku, a těmi, které se objeví v žalobě. Pokud mezi těmito dvěma fázemi řízení došlo k legislativní změně, stačí totiž, že systém zavedený právními předpisy zpochybněnými během postupu před zahájením soudního řízení byl jako celek zachován novými opatřeními, která členský stát přijal po odůvodněném stanovisku a která jsou napadena žalobou (viz rozsudky ze dne 1. prosince 1965, Komise v. Itálie, 45/64, Recueil, s. 1057; ze dne 5. července 1990, Komise v. Belgie, C‑42/89, Recueil, s. I‑2821; ze dne 17. listopadu 1992, Komise v. Řecko, C‑105/91, Recueil, s. I‑5871, bod 13; ze dne 10. září 1996, Komise v. Belgie, C‑11/95, Recueil, s. I‑4115, bod 74).

40     Soudní dvůr rovněž rozhodl, že žaloba je přípustná, pokud se vztahuje k novým vnitrostátním opatřením zavádějícím výjimky v systému, který je předmětem odůvodněného stanoviska, a tak částečně vyhovujícím výtce. Neuznat totiž přípustnost žaloby by v takovém případě mohlo členskému státu umožnit zabránit řízení o nesplnění povinnosti tím, že by nepatrně pozměnil své právní předpisy po každém oznámení odůvodněného stanoviska, přičemž by současně zachoval kritizovanou právní úpravu (viz rozsudek ze dne 1. února 2005, Komise v. Rakousko, C‑203/03, Sb. rozh. s. I‑935, bod 30).

41     O takový případ by se naopak nejednalo u jiných žalobních důvodů, než jsou ty, které byly uvedeny v odůvodněném stanovisku, vznesených vůči vnitrostátním opatřením přijatým po odůvodněném stanovisku za účelem vyhovět výtkám v tomto odůvodněném stanovisku uvedeným.

42     Za těchto podmínek je s ohledem na výše uvedenou judikaturu třeba přezkoumat přípustnost každého z žalobních důvodů uvedených v žalobě ověřením, v jakém rozsahu by mohl být Soudním dvorem zohledněn.

 K věci samé

43     Komise na podporu své žaloby vznáší v podstatě čtyři žalobní důvody vycházející z porušení čl. 3 odst. 1 a 2 a článků 4, 5 a 10 směrnice. Tyto žalobní důvody vycházejí přesněji:

–       z nedostatku vymezení znečištěných vod a vod ohrožených znečištěním (čl. 3 odst. 1 směrnice ve spojení s přílohou I směrnice), jakož i nesprávného a neúplného vymezení ohrožených oblastí (čl. 3 odst. 2 směrnice ve spojení s přílohou I směrnice);

–       z existence právních mezer ve vlámských zásadách správné zemědělské praxe (článek 4 směrnice ve spojení s přílohou II směrnice);

–       z existence právních mezer v akčních programech Vlámského regionu a Valonského regionu (článek 5 směrnice ve spojení s přílohou III směrnice) a 

–       z neúplnosti zprávy předložené Komisi Vlámským regionem (článek 10 směrnice ve spojení s přílohou V směrnice).

 K žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení článku 3 směrnice ve spojení s přílohou I směrnice

 Argumentace účastníků řízení

–       Co se týče Vlámského regionu

44     Komise Belgickému království vytýká, že v souladu s čl. 3 odst. 1 směrnice nevymezilo znečištěné vody a vody ohrožené znečištěním, pokud nejsou přijata opatření stanovená v článku 5.

45     Podle Komise musí být vymezení těchto vod a ohrožených oblastí ve smyslu čl. 3 odst. 1 a 2 směrnice v souladu s postupem stanoveným v tomto článku. Tento postup zahrnuje dvě povinné etapy, tedy zaprvé vymezení znečištěných vod a vod ohrožených znečištěním členskými státy a zadruhé vymezení ohrožených oblastí na základě takto vymezených vod. Vlámský region opomenul první etapu popsanou v čl. 3 odst. 1 směrnice tím, že okamžitě přistoupil k vymezení ohrožených oblastí.

46     Komise navíc tvrdí, že čl. 15 odst. 4 nařízení o hnojivech vlámským orgánům uděluje pouze oprávnění vymezit znečištěné vody a vody ohrožené znečištěním a vymezit ohrožené oblasti. Takové oprávnění nepostačuje k provedení a použití směrnice. Účinné vymezení ohrožených oblastí ve Vlámském regionu bylo poprvé uskutečněno až ve vyhlášce z 31. března 2000.

47     Mimo to podle Komise, i když Vlámský region vymezil více ohrožených oblastí ve vyhlášce ze dne 31. března 2000, není toto vymezení v souladu s čl. 3 odst. 2 směrnice. Postup předepsaný tímto článkem totiž jednak nebyl respektován. Kromě toho kritéria stanovená tímtéž článkem nebyla zcela zohledněna, v důsledku čehož ohrožené oblasti vymezené ve Vlámském regionu mají velmi nedostatečnou plochu.

48     Komise krom toho tvrdí, že jí nebylo zasláno žádné oznámení týkající se vyhlášky ze dne 14. června 2002, která vymezuje další ohrožené oblasti.

49     Konečně vymezení takových ohrožených oblastí, jaké jsou uvedeny v této vyhlášce, není v souladu s postupem nebo kritérii článku 3 směrnice ve spojení s přílohou I směrnice. Jeví se totiž, že vody vymezené pro účely této vyhlášky jako znečištěné nebo ohrožené znečištěním, nebyly vymezeny v souladu s čl. 3 odst. 1 směrnice, což mělo za důsledek, že vymezení ohrožených oblastí uvedených v uvedené vyhlášce bylo provedeno na základě nesprávného a neúplného vymezení dotčených vod.

50     Belgická vláda nezpochybňuje, že Vlámský region nevymezil znečištěné vody nebo vody ohrožené znečištěním ve lhůtě vymezené odůvodněným stanoviskem ze dne 9. listopadu 1999. Každopádně však tvrdí, že po přijetí vyhlášky ze dne 14. června 2002 byly vymezeny znečištěné vody nebo vody ohrožené znečištěním nacházející se na území Vlámského regionu. Uznává, že uvedený region vymezil v této vyhlášce ohrožené oblasti, aniž by předtím výslovně vymezil znečištěné vody nebo vody ohrožené znečištěním, ale odůvodňuje tento přístup tvrzením, že obě dvě etapy článku 3 směrnice tvoří celek.

51     Krom toho nezpochybňuje, že až do přijetí vyhlášky ze dne 14. června 2002 byly vymezeny jako ohrožené oblasti „vody“ pouze oblasti určené k odběrům vody nebo oblasti, které se jimi mohou stát. Má však za to, že vzhledem k tomu, že řada přísných opatření se použije na „zemědělské oblasti ekologického významu“, na ohrožené oblasti „příroda“ a na oblasti nasycené fosfáty, je cíl uvedený v článku 1 směrnice splněn.

–       Co se týče Valonského regionu

52     Komise uplatňuje, že vymezení znečištěných vod nebo vod ohrožených znečištěním a poté vymezení ohrožených oblastí se týkala pouze části území Valonského regionu a byla provedena pozdě.

53     V tomto ohledu Komise odkazuje na zprávu ze dne 20. září 1996, která jí byla předložena podle článku 10 směrnice, ze které vyplývá, že v době sepsání zprávy byla oblast Herve, obec Comines-Warneton a Condroz dosud předmětem probíhajících studií. Podle Komise měly být tyto tři oblasti vymezeny jako ohrožené oblasti nejpozději dne 20. prosince 1993. Dne 19. března 2002 obce Comines-Warneton a Sud namurois (část Condroz) byly vymezeny jako ohrožené oblasti. Západní část Sud namurois, tedy region „mezi Sambre a Meuse“, však byla vymezena jako ohrožená oblast pouze částečně, i když ze zprávy kanceláře Environmental Resources Management z února 2000 nazvané „Verification of vulnerable zones identified under the nitrate directive and sensitive areas identified under the urban waste water treatment directive“ (dále jen „zpráva ERM“) předložené Komisí vyplývá, že zatížení dusičnany je tam stejně vysoké jako ve východní části. Oblast Herve navíc ke dni podání žaloby dosud nebyla vymezena jako ohrožená oblast.

54     Komise konečně dodává, že nedostatečná část území Crétacé de Hesbaye byla vymezena jako ohrožená oblast, i když podle zprávy ERM měla být vymezena rovněž západní část.

55     Komise rovněž uplatňuje, že valonské orgány porušily článek 3 směrnice tím, že při vymezení znečištěných vod a vod ohrožených znečištěním a při vymezení ohrožených oblastí nevzaly v úvahu eutrofizaci pobřežních a mořských vod. Komise tvrdí, že samotná belgická vláda v komisích pověřených prováděním úmluvy z Oslo z roku 1972 o vypouštění odpadů do moře a úmluvy z Paříže z roku 1974 o znečišťování moře z pozemských zdrojů uvedla problémy eutrofizace podél belgického pobřeží a v ústí Escaut. Vzhledem k tomu, že belgické pobřežní a mořské vody jsou eutrofizovány z důvodu naplavenin výživných látek unášených masami vod znečištěných dusičnany ze zemědělských činností, příslušné regionální orgány měly jako ohrožené oblasti vymezit oblasti území Valonského regionu, které jsou odvodňovány do Severního moře a které přispívají k tomuto znečištění.

56     Přestože belgická vláda zpochybňuje, že vymezení ohrožených oblastí vztahujících se k valonským podzemním vodám bylo učiněno pozdě a přestože tvrdí, že seznam ohrožených oblastí byl naopak upraven a doplněn v souladu s čl. 3 odst. 4 směrnice, prohlašuje, že bere na vědomí argumenty Komise k tomuto bodu a žádá, aby bylo zohledněno úsilí, které bylo vyvinuto od roku 1999.

57     Co se týče pobřežních a mořských vod, belgická vláda nezpochybňuje, že jsou eutrofizovány, ale má za to, že oblasti nacházející se ve Valonském regionu, které jsou do nich odvodňovány a které přispívají ke znečištění, nesmí být vymezeny jako ohrožené oblasti, neboť eutrofizace a obsah dusičnanů vodních toků ve Valonském regionu jsou výrazně ovlivněny domácnostmi a průmyslem. Na toto téma rovněž uvádí slabý přínos valonského zemědělství k eutrofizaci Severního moře a přijetí „opatření nezbytných pro zastavení tohoto slabého přínosu“ uvedeným regionem.

 Závěry Soudního dvora

–       Co se týče Vlámského regionu

58     Úvodem je třeba konstatovat, že vyhláška ze dne 14. června 2002, které se týká významná část prvního žalobního důvodu Komise, byla přijata po uplynutí lhůt stanovených odůvodněnými stanovisky. Pokud tedy v důsledku toho Komise Belgickému království vytýká částí svého prvního žalobního důvodu další nesplnění povinnosti vedle těch, které byly uvedeny v odůvodněném stanovisku ze dne 9. listopadu 1999, musí být tato část žalobního důvodu odmítnuta jako nepřípustná z důvodů uvedených v bodech 34 až 42 tohoto rozsudku.

59     Ze spisu mimoto vyplývá, že i když Vlámský region, jak to uvádí Komise, konkrétně vymezil ohrožené oblasti před přijetím vyhlášky ze dne 14. června 2002, bylo toto konkrétní vymezení učiněno až při přijetí vyhlášky ze dne 31. března 2000, tedy po lhůtě stanovené odůvodněným stanoviskem ze dne 9. listopadu 1999.

60     V tomto ohledu, pokud je pravda, že vyhláška ze dne 31. března 2000 vstoupila v platnost se zpětnou účinností k 1. lednu 2000, tedy před uplynutím lhůty stanovené odůvodněným stanoviskem ze dne 9. listopadu 1999, přičemž v době uplynutí lhůty uvedená vyhláška nicméně neexistovala. Avšak pod hrozbou umožnit členským státům obejít řízení pro nesplnění povinnosti zavedené článkem 226 ES, nemůže být připuštěno, že by přijetí právních a správních předpisů těmito členskými státy po uplynutí lhůty stanovené Komisí v odůvodněném stanovisku mohlo pouhou skutečností, že platnost těchto předpisů byla stanovena se zpětným účinkem, být prováděcím předpisem, který by Soudní dvůr měl zohlednit pro určení existence nesplnění povinnosti k tomuto dni. Ustanovení vyhlášky ze dne 31. března 2000 tedy nemohou být v rámci této žaloby pro nesplnění povinnosti zohledněny.

61     Z toho dále vyplývá, že v rozsahu, ve kterém Komise ve své žalobě vznesla specifické výtky týkající se vyhlášky ze dne 31. března 2000, je Soudní dvůr nemůže zohlednit z důvodů uvedených v bodech 34 až 42 tohoto rozsudku.

62     Za těchto podmínek je třeba zkoumat žalobu jedině v rozsahu, v němž se vztahuje k takovému stavu, jaký existoval v době uplynutí lhůty stanovené odůvodněným stanoviskem ze dne 9. listopadu 1999.

63     Ze spisu vyplývá, že v době uplynutí této lhůty, bylo vymezení ohrožených oblastí ve smyslu směrnice upraveno čl. 15 odst. 2 až 6 nařízení o hnojivech. Zvláště na základě odstavců 2 a 4 tohoto ustanovení je vlámská vláda oprávněna vymezit ohrožené oblasti „vody“, přičemž vychází z kritérií převzatých z přílohy I směrnice. Článek 15 odst. 6 tohoto nařízení mimoto uvádí tři kategorie ohrožených oblastí, které jsou uvedeny v bodě 19 tohoto rozsudku. Jak podotýká Komise, mají tyto oblasti společné to, že se nacházejí v oblastech odběru pitné vody nebo v oblastech, které se jimi mohou stát.

64     V tomto ohledu je třeba připomenout, že Soudní dvůr již rozhodl, že z čl. 3 odst. 1 a 2 směrnice ve spojení s přílohou I směrnice vyplývá, že členské státy musí splnit mimo jiné následující povinnosti:

–       vymezit jako znečištěné vody a vody ohrožené znečištěním, pokud nejsou přijata opatření podle článku 5 směrnice, nejen vody určené k lidské spotřebě, ale všechny povrchové sladké vody a podzemní vody, které obsahují nebo by mohly obsahovat více než 50 mg/l dusičnanů a 

–       vymezit jako ohrožené oblasti všechny známé oblasti na jejich území, které jsou odvodňovány do vod vymezených jako znečištěné nebo ohrožené znečištěním v souladu s čl. 3 odst. 1 směrnice nebo zvolit zavedení a používání akčních programů stanovených v čl. 5 směrnice na celém svém vnitrostátního území (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 2. října 2003, Komise v. Nizozemsko, C‑322/00, Recueil, s. I‑11267, bod 34).

65     Z toho vyplývá, že pouhé oprávnění vymezit znečištěné vody nebo vody ohrožené znečištěním a vymezit takové ohrožené oblasti, jaké jsou stanoveny v článku 15 nařízení o hnojivech, nestačí k provedení a použití směrnice. Jak totiž vyplývá ze znění čl. 3 odst. 1 a 2 směrnice, je na jedné straně vymezení všech znečištěných vod nebo vod ohrožených znečištěním, pokud nejsou přijata opatření podle článku 5 směrnice, a poté na straně druhé vymezení ohrožených oblastí na základě takto vymezených vod, každá odlišnou povinností, které musí být splněny konkrétně a odděleně.

66     Je však nutno konstatovat, a to nebylo belgickou vládou zpochybněno, že v době uplynutí lhůty stanovené odůvodněným stanoviskem ze dne 9. listopadu 1999 Vlámský region nevymezil znečištěné vody nebo vody ohrožené znečištěním, pokud nebyla přijata opatření podle článku 5 směrnice.

67     Je ostatně na místě uvést, že tato vláda nezpochybňuje, že v době uplynutí lhůty stanovené odůvodněným stanoviskem ze dne 9. listopadu 1999 se relevantní vlámské předpisy týkaly pouze oblastí určených k odběrům vody nebo oblastí, které se jimi mohou stát. Z toho vyplývá, že oblasti, které nespadají do kategorií čl. 15 odst. 6 nařízení o hnojivech, ale které jsou v souladu s čl. 3 odst. 2 směrnice odvodňovány do vod, které jsou znečištěny nebo znečištěním ohroženy, jsou svévolně a nesprávně vyňaty z působnosti směrnice. Jak správně uvádí generální advokát v bodě 56 svého stanoviska, je tento stav sám o sobě se směrnicí neslučitelný.

68     Za těchto podmínek je namístě konstatovat, že co se týče Vlámského regionu, je první žalobní důvod Komise opodstatněný v rozsahu, v němž se týká takového stavu v tomto regionu, jaký byl v době uplynutí lhůty stanovené odůvodněným stanoviskem ze dne 9. listopadu 1999.

–       Co se týče Valonského regionu

69     Úvodem je třeba nejprve konstatovat, že k vymezení ohrožených oblastí učiněnému Valonským regionem dne 19. března 2002, kterého se týká výtka Komise týkající se nevymezení regionu „mezi Sambre et Meuse“ jako ohrožené oblasti, došlo po uplynutí lhůty stanovené odůvodněným stanoviskem ze dne 9. listopadu 1999. Z toho vyplývá, že z důvodů vyložených v bodech 34 až 42 tohoto rozsudku, nemůže Soudní dvůr tento argument zohlednit.

70     Komise zajisté krom toho Valonskému regionu vytýká, že vymezil jako ohroženou oblast nedostatečnou část území Crétacé de Hesbaye. Tato výtka však nebyla uvedena v žádném z odůvodněných stanovisek.

71     Pokud tedy Komise touto částí žalobního důvodu Belgickému království vytýká nesplnění povinnosti, které nebylo uvedeno v odůvodněných stanoviscích, je namístě ji odmítnout jako nepřípustnou z důvodů uvedených v bodech 34 až 42 tohoto rozsudku.

72     Co se týče takového stavu ve Valonském regionu, jaký byl v době uplynutí lhůty stanovené odůvodněným stanoviskem ze dne 9. listopadu 1999, týkají se žalobní důvody Komise jednak podzemních vod, a jednak belgických pobřežních a mořských vod.

73     Co se zaprvé týče podzemních vod, je třeba připomenout, jak vyplývá z bodu 64 tohoto rozsudku, že z čl. 3 odst. 1 směrnice ve spojení s přílohou I směrnice vyplývá, že členské státy mají povinnost vymezit jako znečištěné vody nebo vody ohrožené znečištěním, pokud nejsou přijata opatření podle článku 5 směrnice, všechny povrchové sladké vody a podzemní vody, které obsahují nebo by mohly obsahovat více než 50 mg/l dusičnanů. Mají na základě čl. 3 odst. 2 směrnice rovněž povinnost vymezit ohrožené oblasti na základě vod vymezených v souladu s čl. 3 odst. 1 směrnice, ledaže by zvolily zavedení a používání akčních programů stanovených v článku 5 směrnice na celém vnitrostátním území.

74     Ze spisu vyplývá, že ve Valonském regionu řízení spočívající ve vymezení vod a poté ve vymezení ohrožených oblastí uskutečněné v roce 1994 bylo v některých oblastech nedostatečné, a to v oblasti Herve, Condroz a obci Comines-Warneton.

75     Z odpovědi Valonského regionu na výzvu dopisem ze dne 28. října 1998 zvláště vyplývá, že podle studií uskutečněných později než původní valonská studie z roku 1994 byla v těchto oblastech konstatována významná překročení relevantní prahové hodnoty obsahu dusičnanů 50mg/l, což dokazuje, že jako ohrožená oblast na základě čl. 3 odst. 2 směrnice měla být vymezena větší část území Valonského regionu. V oblasti Herve byl takto obsah dusičnanů vyšší než 50 mg/l dosažen ve více oblastech odběru a oblasti, ve kterých nebylo zjištěno žádné překročení této prahové hodnoty byly nečetné. Stejně tak v obci Comines-Warneton údaje o obsahu dusičnanů oscilovaly mezi 63 a 92 mg/l a v Condroz vykazovaly některé údaje bodová překročení hranice 50 mg/l. Valonský region ve stejné odpovědi uvádí existenci vážného znečištění regionu „mezi Sambre a Meuse“ s číselnými hodnotami překračujícími 50 mg/l.

76     Je však jisté, že v době uplynutí lhůty stanovené odůvodněným stanoviskem ze dne 9. listopadu 1999 nebyly tyto tři oblasti vymezeny jako ohrožené oblasti.

77     Za těchto podmínek je nutno konstatovat, že v době uplynutí lhůty stanovené odůvodněným stanoviskem ze dne 9. listopadu 1999 Belgické království nesplnilo svoji povinnost vymezit všechny znečištěné podzemní vody nebo vody ohrožené znečištěním na základě čl. 3 odst. 1 směrnice a vymezit ohrožené oblasti podle odst. 2 téhož článku.

78     Toto konstatování nemůže být zpochybněno argumenty belgické vlády.

79     Argument této vlády, podle kterého studie týkající se dotčených regionů dosud nebyly uzavřeny nemůže tedy odůvodnit nerespektování povinností vyplývajících z článku 3 směrnice Belgickým královstvím. Odstavce 1 a 2 tohoto ustanovení totiž ukládají povinnost vymezit znečištěné vody nebo vody ohrožené znečištěním, pokud nejsou přijata opatření podle článku 5 směrnice, a vymezit jako ohrožené oblasti všechny oblasti splňující podmínky čl. 3 odst. 2 směrnice. Tato povinnost předpokládá, že byly shromážděny údaje nezbytné k tomuto účelu.

80     Stejně tak argument belgické vlády založený na čl. 3 odst. 4 směrnice nemůže být přijat. Toto ustanovení se totiž týká pouze situace, kdy členský stát přezkoumá a popřípadě upraví nebo doplní seznam vymezených ohrožených oblastí, přičemž přihlédne ke změnám a skutečnostem, které při předchozím vymezení nebylo možné předvídat. Netýká se naopak původního řízení spočívajícího ve vymezení znečištěné vody a vody ohrožené znečištěním a poté ve vymezení ohrožených oblastí na základě takto vymezených vod.

81     Zadruhé, co se týče žalobních důvodů Komise týkajících se belgických pobřežních a mořských vod, je třeba nejprve připomenout, že čtvrtý bod odůvodnění směrnice výslovně uvádí ochranu Severního moře.

82     Je však nutno konstatovat, že belgická vláda nezpochybňuje, že jak Severní moře obecně, tak zejména belgické pobřežní a mořské vody jsou eutrofizovány ani že některé oblasti Valonského regionu jsou do těchto vod odvodňovány a přispívají ke znečištění.

83     Belgická vláda ve své žalobní odpovědi uplatňuje, že posledně uvedené oblasti nemají být vymezeny jako ohrožené oblasti, neboť eutrofizace a obsah dusičnanů vodních toků ve Valonském regionu jsou silně ovlivněny domácnostmi a průmyslem.

84     V tomto ohledu je namístě uvést, jak již Soudní dvůr rozhodl, že by bylo se směrnicí neslučitelné omezit vymezení znečištěných vod na případy, ve kterých pouze zemědělské zdroje způsobují koncentraci dusičnanů vyšší než 50 mg/l, zatímco směrnice výslovně stanoví, že při zavedení akčních programů stanovených v čl. 5 této směrnice budou zohledněny podíly dusíku ze zemědělských nebo z jiných zdrojů (rozsudek ze dne 29. dubna 1999, Standley a další, C‑293/97, Recueil, s. I‑2603, bod 31). Pouhá skutečnost, že odpady domácností nebo průmyslu přispívají rovněž k obsahu dusičnanů valonských vod nestačí sama o sobě k vyloučení použití směrnice.

85     Belgická vláda rovněž uvádí slabé přispění valonského zemědělství k eutrofizaci Severního moře.

86     V tomto ohledu je namístě uvést, že podle dokumentu předloženého belgickou vládou, je valonské zemědělství zodpovědné za 19 % celkového dusíku v povodí Meuse a 17 % celkového dusíku v povodí Escaut, dvou řek, které protékají Valonským regionem a ústí do Severního moře. Je nutno konstatovat, že taková přispění, i když menšinová, nejsou nijak nevýznačná.

87     Z bodu 35 výše uvedeného rozsudku Standley a další však vyplývá, že směrnice se použije na případy, ve kterých zplodiny sloučenin dusíku zemědělského původu významně přispívají ke znečištění.

88     Eutrofizace Severního moře je ostatně způsobena velkým počtem činitelů, které jsou jednotlivě skutečně menšinové. Sledovat odůvodnění belgické vlády by tedy bylo v rozporu s jedním z výslovných cílů směrnice, tedy ochranou Severního moře.

89     Tento argument tedy nemůže být přijat.

90     Belgická vláda rovněž zdůrazňuje různá opatření určená k zamezení příspívání Valonského regionu k eutrofizaci pobřežních a mořských vod, zejména valonský program trvale udržitelného hospodaření s dusíkem v zemědělství, jakož i několik opatření zvaných agro-environmentální.

91     V tomto ohledu postačí konstatovat, že tato opatření, aniž by bylo nutno zkoumat jejich případný pozitivní účinek na znečištění vod, nejsou takového charakteru, aby nahradila nedostatek jakékoli vymezení vod a ohrožených oblastí z důvodu jejich účinku na eutrofizaci belgických pobřežních a mořských vod.

92     Za těchto podmínek je tedy na místě konstatovat, že valonské orgány při vymezení znečištěných vod nebo vod ohrožených znečištěním a při vymezení ohrožených oblastí ve Valonském regionu nezohlednily v rozporu s článkem 3 směrnice eutrofizaci pobřežních a mořských vod. Jak generální advokát uvádí v bodě 31 svého stanoviska, jakékoli konstatování skutečnosti, že použití směrnice regiony bylo opožděné nebo nedostatečné znamená, že Belgické království nesplnilo své povinnosti.

93     V důsledku toho je namístě konstatovat, jak uplatňuje Komise, jednak že vymezení vod a poté vymezení ohrožených oblastí se týkalo pouze části území Valonského regionu a jednak že pobřežní a mořské vody k tomuto účelu nebyly zohledněny.

94     S ohledem na předcházející je namístě učinit závěr, že v rozsahu, v němž je přípustný, je žalobní důvod Komise vycházející z porušení článku 3 směrnice ve spojení s přílohou I směrnice opodstatněný, jak co se týče Vlámského regionu, tak co se týče Valonského regionu.

 K žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení článku 4 směrnice ve spojení s přílohou II směrnice

 Argumentace účastníků řízení

95     Komise Belgickému království vytýká, že do takových vlámských zásad správné zemědělské praxe, jaké vyplývají z vlámské právní úpravy, zejména nařízení o hnojivech, nezahrnula údaje vyžadované přílohou II směrnice, zvláště:

–       období nevhodné pro používání hnojiv;

–       pravidla týkající se podmínek používání hnojiv na velmi strmých pozemcích;

–       podmínky používání hnojiv na podmáčených, zaplavených, zmrzlých nebo sněhem pokrytých pozemcích a 

–       pravidla týkající se používání hnojiv v blízkosti vodních toků.

96     První částí tohoto žalobního důvodu Komise uplatňuje, že vlámské zásady správné zemědělské praxe bez odůvodnění vylučují z rozsahu působnosti období, během kterého je používání hnojiv zakázáno, některé druhy hnojiv, zejména statkový hnůj, „chemická hnojiva, pokud se jedná o krytou ornou půdu“, a jiná hnojiva „obsahující dusík v takové podobě, že pouze omezená část celkového dusíku je uvolňována v roce hnojení“.

97     Druhou částí tohoto žalobního důvodu Komise uplatňuje, že vlámské zásady správné zemědělské praxe neobsahují uspokojivá pravidla týkající se podmínek používání hnojiv na velmi strmých pozemcích. I když čl. 17 odst. 5 nařízení o hnojivech zakazuje používání hnojiv na neobdělávaných velmi strmých pozemcích blízko vodního toku, neexistuje žádné opatření týkající se podmínek používání hnojiv na velmi strmých pozemcích obdělávaných podél vodního toku ani pro pozemky, které se nenacházejí podél vodního toku.

98     Pokud jde o třetí část tohoto žalobního důvodu týkajícího se podmínek používání hnojiv na podmáčených, zaplavených, zmrzlých nebo sněhem pokrytých pozemcích, Komise lituje, že se zákaz používání hnojiv obsažený v čl. 17 odst. 1, bod 5 nařízení o hnojivech vztahuje pouze na „orné půdy“.

99     Konečně čtvrtou částí projednávaného žalobního důvodu týkajícího se pravidel používání hnojiv v blízkosti vodních toků má Komise za to, že vzdálenost pěti metrů od vyššího břehu vodního toku obsažená v čl. 17 odst. 1 bodu 7 nařízení o hnojivech je nedostatečná pro dosažení cíle uvedeného v článku 1 směrnice.

100   Belgická vláda uplatňuje, že opatření uvedená v článku 17 nařízení o hnojivech, tedy podstata vlámských zásad správné zemědělské praxe, jsou použitelná na celém vlámském území a obsahují nejnutnější údaje uvedené v příloze II směrnice. Povinnosti vyplývající z uvedeného článku 17 byly zemědělcům oznámeny prostřednictvím brožury z prosince 2000 a v celém Vlámském regionu se konaly četné informativní schůze.

101   Co se týče období nevhodných pro používání hnojiv, má belgická vláda za to, že používání „chemických hnojiv, pokud se jedná o krytou ornou půdu“, po celý rok nezpůsobuje významné riziko uvolňování dusíku do vod. Provozovatelé skleníků (kryté orné půdy) totiž chemická hnojiva používají pouze v okamžiku očekávání růstu. Pro statkový hnůj a hnojiva „obsahující dusík v takové podobě, že pouze omezená část celkového dusíku je uvolňována v roce použití hnojiv“, uvádí belgická vláda změny vlámské právní úpravy, ke kterým došlo dne 15. března 2002 a dne 28. března 2003.

102   Co se týče podmínek používání hnojiv na velmi strmých pozemcích, uvádí belgická vláda čl. 17 odst. 4, bod 1 nařízení o hnojivech, který stanoví, že „v případě používání hnojiv je třeba se vyhnout jakémukoli louhování hnojiv“. Má za to, že za těchto podmínek je upřesnění mimo jiné konkrétních pravidel týkajících se používání hnojiv na velmi strmých pozemcích zbytečné a musí být považováno za právně nadbytečné.

103   Pokud jde o výtku Komise, podle které se podmínky používání hnojiv na podmáčených, zaplavených, zmrzlých nebo sněhem pokrytých pozemcích obsažené v právní úpravě Vlámského regionu týkají pouze orné půdy, belgická vláda odpovídá, že jak vyplývá z článku 2 bodu 2 nařízení o hnojivech, zahrnuje výraz „orná půda“ („cultuurgrond“ v nizozemské verzi uvedeného nařízení) všechny druhy pozemků určených k využití pro zemědělské kultury, ať je dotyčný rostlinný druh jakýkoliv.

104   Co se týče pravidel týkajících se používání hnojiv v blízkosti vodních toků, belgická vláda připomíná, že směrnice neobsahuje žádnou specifikaci týkající se vzdálenosti od vodních toků, která musí být respektována za účelem předcházení znečištění. Má za to, že vzdálenost pět metrů je dostatečná pro dosažení cílů sledovaných článkem 1 směrnice.

 Závěry Soudního dvora

105   Úvodem je třeba nejprve uvést, že vzhledem k tomu, že tento žalobní důvod byl uveden pouze v rámci řízení o porušení povinnosti 94/2239, je relevantní lhůta pro určení existence namítaného nesplnění povinnosti podle článku 4 směrnice ve spojení s přílohou II směrnice ta lhůta, která byla stanovena Belgickému království odůvodněným stanoviskem ze dne 23. listopadu 1998.

106   Ze spisu však vyplývá, že belgické orgány v odpovědi ze dne 19. února 1999 na odůvodněné stanovisko ze dne 23. listopadu 1998 uznaly, že čtyři údaje uvedené Komisí na podporu projednávaného žalobního důvodu ve vlámských zásadách správné zemědělské praxe chyběly. Rovněž oznámily, že vlámské právní předpisy budou v tomto ohledu v blízké budoucnosti pozměněny.

107   Belgická vláda sice v písemnostech před Soudním dvorem zpochybňuje, že je tento žalobní důvod opodstatněn a odkazuje v tomto ohledu na některá ustanovení článku 17 nařízení o hnojivech. Je však nutno konstatovat, že tato ustanovení byla, jak vyplývá z bodu 22 tohoto rozsudku, zavedena nařízením ze dne 11. května 1999, které nebylo přijato před uplynutím lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku ze dne 23. listopadu 1998.

108   Není tedy nezbytné zkoumat, zda tato ustanovení článku 17 nařízení o hnojivech jsou, jak tvrdí belgická vláda, správným provedením povinností vyplývajících z přílohy III směrnice. Jak Soudní dvůr totiž opakovaně rozhodl, musí být existence nesplnění povinnosti posuzována vzhledem k takovému stavu, jaký byl v době, kdy uplynula lhůta stanovená v odůvodněném stanovisku, a že změny, ke kterým došlo následovně, nemohou být Soudním dvorem brány v úvahu (viz zejména rozsudek ze dne 25. května 2000, Komise v. Řecko, C‑384/97, Recueil, s. I‑3823, bod 35).

109   V důsledku toho je namístě učinit závěr, že projednávaný žalobní důvod je opodstatněný.

 K žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení článku 5 směrnice ve spojení s přílohou III směrnice

 Argumentace účastníků řízení

–       Co se týče Vlámského regionu

110   Tímto žalobním důvodem Komise uplatňuje, že vlámský akční program tvořený různými ustanoveními vlámských právních předpisů, zejména nařízením o hnojivech a Vlarem II jednak není používán kompletně ve všech ohrožených oblastech vymezených vlámským regionem a jednak nesplňuje z různých hledisek požadavky článku 5 směrnice ve spojení s přílohou III směrnice, co se týče:

–       období, během kterých je používání některých druhů hnojiv zakázáno;

–       kapacity zásobníků pro skladování statkových hnojiv;

–       omezení používání hnojiv s ohledem na charakteristiku dané ohrožené oblasti a

–       nejvyšší množství statkových hnojiv používaných ročně.

111   Tím, že upřesňuje namítané právní mezery vlámského akčního programu, Komise zaprvé uplatňuje, že v některých ohrožených oblastech vymezených Vlámským regionem je akční program používán pouze částečně. Tak například norma nejvyššího ročního používání hnojiv přílohy III bodu 2 směrnice (170 kilogramů dusíku na hektar) není používána v oblastech zvaných „zemědělské ekologického významu“, „příroda“ nebo „nasycené fosfáty“.

112   Komise dále uplatňuje, že na základě čl. 17 odst. 7 nařízení o hnojivech se zákaz používání statkových hnojiv během některých období roku nepoužije na statkový hnůj.

113   Pokud jde o kapacitu zásobníků pro skladování statkových hnojiv, má Komise za to, že čl. 5.9.2.3 odst. 1 Vlarem II nesplňuje požadavky přílohy III bod 1, 2) směrnice, neboť stanoví nejnižší kapacitu pouze pro močůvku, a ne pro pevná hnojiva.

114   Komise rovněž uplatňuje, že během vymezení nejvyššího množství hnojiv, která mohou být použita v ohrožených oblastech Vlámského regionu, nebyla zohledněna kritéria stanovená v příloze III bodu 1 odst. 3 směrnice, zejména kritérium týkající se rovnováhy mezi předpokládanou potřebou dusíku u plodin na jedné straně a zásobováním plodin dusíkem z půdy a z používání hnojiv na straně druhé. Vlámská právní úprava neuvádí konkrétněji zásobování plodin dusíkem z půdy.

115   Komise konečně uplatňuje, že mimo ohrožené oblasti „vody“ nejsou nejvyšší množství statkových hnojiv, která mohou být použita za rok, v souladu s požadavky přílohy III bodu 2 směrnice.

116   Belgická vláda má za to, že pokud jde o nedostatek vymezení období, ve kterých je používání statkového hnoje zakázáno, úvaha Komise není relevantní již od přijetí nařízení ze dne 28. března 2003 pozměňujícího nařízení ze dne 23. ledna 1991 o ochraně životního prostředí před znečištěním hnojivy (Moniteur belge ze dne 8. května 2003, s. 24 953), které zavádí období zákazu pro používání statkového hnoje.

117   Co se týče kapacity zásobníků pro skladování statkových hnojiv, belgická vláda uvádí změnu Vlarem II uskutečněnou vyhláškou ze dne 19. září 2003, podle které je stanovena kapacita skladování tři měsíce pro statkový hnůj a šest měsíců pro ostatní pevná hnojiva.

118   Belgická vláda popírá, že by Vlámský region při stanovení norem v oblasti omezení používání hnojiv nezohlednil zásobování plodin dusíkem z půdy. Má za to, že výtka komise ja založena na nesprávném výkladu odpovědi zaslané Komisi Vlámským regionem během postupu předcházejícího soudnímu řízení. Podle belgické vlády vědecký podklad, ze kterého Vlámský region vycházel, skutečně zohlednil zásoby v půdě, zejména minerální dusík nacházející se v půdním profilu před začátkem cyklu rostlinného růstu.

119   Pokud jde o nejvyšší množství statkových hnojiv používaných za rok v ohrožených oblastech, belgická vláda ve své duplice uvedla, že vymezení ohrožených oblastí „příroda“ a „zemědělské oblasti ekologického významu“ nebylo založeno na kritériích směrnice. Má tedy za to, že argumenty Komise, co se týče těchto oblastí, nejsou relevantní. Co se týče ohrožených oblastí „nasycených fosfáty“, belgická vláda uznává, že omezení 170 kilogramů dusíku na hektar za rok, obsažené v příloze III bodě 2 směrnice není výslovně převzato ve vlámské právní úpravě. Má nicméně za to, že omezení hnojení fosfáty v těchto oblastech na nejvýše 40 kilogramů na hektar za rok de facto omezuje nejvyšší zásobování dusíkem ze statkových hnojiv na 170 kilogramů na hektar za rok.

–       Co se týče Valonského regionu

120   Komise uplatňuje, že akční program Valonského regionu byl přijat opožděně vyhláškou ze dne 10. října 2002, tedy po uplynutí lhůt stanovených v odůvodněných stanoviscích.

121   Komise rovněž tvrdí, že tato vyhláška má nedostatky vzhledem k požadavkům článku 5 směrnice ve spojení s přílohami II a III směrnice.

122   Belgická vláda bere na vědomí argumenty Komise a má za to, že úsilí vyvinuté od roku 1999, jako například valonský program trvale udržitelného hospodaření s dusíkem v zemědělství, musí být zohledněno.

 Závěry Soudního dvora

–       Co se týče vlámského regionu

123   Je na místě uvést, že tento žalobní důvod je přípustný v rozsahu, v němž se týká takového stavu, ve kterém se Vlámský region nacházel v době, kdy uplynula lhůta stanovená v odůvodněném stanovisku ze dne 9. listopadu 1999. I když se totiž jeví, že Komise ve své žalobě zohlednila, že vyhláška ze dne 31. března 2000 vymezuje pravidla zavádějící vlámský akční program, ze spisu vyplývá, že žalobní důvody Komise k tomuto bodu se týkají takového akčního programu, jaký byl stanoven v článku 17 nařízení o hnojivech a Vlarem II. Postup před zahájením soudního řízení 97/4750 se týkal této verze vlámského akčního programu.

124   Je tedy třeba zkoumat opodstatněnost argumentů uvedených Komisí na podporu projednávaného žalobního důvodu.

125   Co se týče argumentu, podle kterého není vlámský akční program používán v oblastech zvaných „zemědělské ekologického významu“, „příroda“ a „nasycené fosfáty“, je třeba konstatovat, že v rozporu s tvrzením Komise, uvedené oblasti nebyly vymezeny jako ohrožené oblasti ve smyslu směrnice. Z použitelných vlámských právních předpisů, zvláště z článků 15a, 15b a 15c nařízení o hnojivech, totiž vyplývá, že oproti dojmu, který belgická vláda původně vyvolala ve své žalobní odpovědi, není vymezení těchto oblastí založeno na kritériích směrnice.

126   Pokud tedy v rozporu s tvrzením Komise byl vlámský akční program používán ve Vlámském regionu ve všech oblastech vymezených jako ohrožené ve smyslu směrnice, musí být žalobní důvod Komise v tomto bodě zamítnut.

127   Účinkem nedostatečného vymezení ohrožených oblastí ve Vlámském regionu je jistě odpovídající zúžení rozsahu působnosti relevantních ustanovení přílohy III směrnice. Jak to však sama Komise uznala na jednání, tato nedostatečnost vyjadřuje nedodržení nikoliv článku 5 směrnice ve spojení s přílohou III směrnice, ale článku 5 uvedené směrnice ve spojení s článkem 3 směrnice, přičemž toto nedodržení nebylo Komisí v rámci projednávané žaloby uplatněno.

128   Co se týče přílohy III bodu 1 odst. 1 směrnice, belgická vláda nezpochybňuje, že po uplynutí lhůty stanovené odůvodněným stanoviskem ze dne 9. listopadu 1999, se zákaz používání statkových hnojiv během některých období roku nevztahoval na statkový hnůj. Pokud jde mimoto o tvrzenou okolnost, podle které nařízení ze dne 28. března 2003 takový zákaz obsahuje, stačí připomenout, že podle ustálené judikatury uvedené v bodě 108 tohoto rozsudku, nemohou být legislativní změny, ke kterým došlo po uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku, Soudním dvorem brány v úvahu v rámci žaloby pro nesplnění povinnosti.

129   Co se týče přílohy III bodu 1 odst. 2 směrnice, uvedená vláda rovněž nezpochybňuje, že po uplynutí uvedené lhůty nebyla právní úprava Vlámského regionu týkající se kapacity zásobníků pro skladování statkových hnojiv v souladu s požadavky tohoto ustanovení. Mimoto, pokud jde o tvrzenou okolnost, podle které Vlarem II, tak jak byl pozměněn vyhláškou ze dne 19. září 2003, zavádí k tomuto dni kapacitu pro skladování v souladu se směrnicí, musí být opět připomenuto, že podle judikatury uvedené v bodě 108 tohoto rozsudku legislativní změny, ke kterým došlo po uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku, nemohou být Soudním dvorem v rámci žaloby pro nesplnění povinnosti brány v úvahu.

130   Co se týče přílohy III bodu 1 odst. 3 směrnice, Soudní dvůr již připomenul, že podle čl. 5 odst. 4 písm. a) této směrnice ve spojení s přílohou III bod 1 odst. 3 směrnice, opatření, která mají akční programy zahrnovat, obsahují pravidla týkající se omezení používání hnojiv založeného na rovnováze mezi předpokládanou potřebou dusíku u plodin a zásobováním plodin dusíkem z půdy a z hnojení (výše uvedený rozsudek ze dne 2. října 2003, Komise v. Nizozemsko, bod 71).

131   Ze spisu však vyplývá, že normy právní úpravy Vlámského regionu nevzaly v úvahu skutečné zásoby dusíku v půdě. Podle „vědeckého opodstatnění norem pro používání hnojiv“ přiloženého k odpovědi Vlámského regionu ze dne 24. prosince 1998 na výzvu dopisem ze dne 28. října 1998 totiž „normy neberou v úvahu skutečné zásoby půdy“. Tomuto jednoznačnému konstatování nemůže být odporováno tvrzením belgické vlády, podle kterého je „předpokladem uvedených norem rovnováha zásob v půdě“, přičemž reálnost takového předpokladu nebyla nijak prokázána.

132   Je tedy namístě konstatovat, že při vymezení nejvyšších množství hnojiv, která mohou být použita v ohrožených oblastech Vlámského regionu, nebyla zohledněna kritéria uvedená v příloze III bodu 1 odst. 3 směrnice, zejména kritérium týkající se rovnováhy mezi předpokládanou potřebou dusíku u plodin na jedné straně a zásobováním plodin dusíkem z půdy a hnojení na straně druhé.

133   Co se týče přílohy III bodu 2 směrnice, která se týká nejvyššího množství statkových hnojiv, která mohou být použita za rok, oblasti vymezené Vlámským regionem zvané „zemědělské ekologického zájmu“, „příroda“ a „nasycené fosfáty“ nebyly, jak vyplývá z bodů 17 a 125 tohoto rozsudku, vymezeny jako ohrožené oblasti ve smyslu směrnice. Je však jisté, že po uplynutí relevantní lhůty bylo omezení 170 kilogramů dusíku na hektar za rok respektováno u ohrožených oblastí „vody“, tedy jediných oblastí, které byly ve Vlámském regionu vymezeny podle směrnice. Je tedy na místě uvést, že výtka Komise, podle které nebylo toto omezení používáno ve všech ohrožených oblastech ve Vlámském regionu, není opodstatněná.

134   S ohledem na předcházející je třeba konstatovat, že s výjimkou výtky, podle které je akční program Vlámského regionu v tomto regionu používán pouze částečně, zejména co se týče nejvyšších množství statkových hnojiv, která mohou být použita v ohrožených oblastech za rok, je žalobní důvod Komise vycházející z porušení článku 5 směrnice ve spojení s přílohou III směrnice opodstatněn v rozsahu, v němž se vztahuje ke stavu, který převládal ve Vlámském regionu v době uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku ze dne 9. listopadu 1999.

–       Co se týče Valonského regionu

135   Úvodem je třeba nejprve konstatovat, že vyhláška ze dne 10. října 2002, které se týká více specifických tvrzení vznesených Komisí v její žalobě, byla přijata po uplynutí lhůty stanovené odůvodněnými stanovisky. Části žalobního důvodu, kterými tedy Komise Belgickému království vytýká další nesplnění povinnosti vzhledem k těm, které byly uvedeny v odůvodněném stanovisku, musí být z důvodů uvedených v bodech 34 až 42 tohoto rozsudku odmítnuty jako nepřípustné.

136   Ve zbývajících částech postačí uvést, že belgická vláda nezpochybňuje, že valonský akční program byl přijat po uplynutí lhůty stanovené odůvodněným stanoviskem ze dne 9. listopadu 1999.

137   Za těchto podmínek je namístě konstatovat, že žalobní důvod Komise vycházející z porušení článku 5 směrnice ve spojení s přílohou III směrnice v rozsahu, v němž se vztahuje ke stavu, který převládal ve Vlámském regionu a ve Valonském regionu v době uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku ze dne 9. listopadu 1999, je opodstatněný.

 K žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení článku 10 směrnice ve spojení s přílohou V směrnice

138   Komise má za to, že ve zprávě týkající se Vlámského regionu, která jí byla předložena podle článku 10 směrnice, chybí následující údaje:

–       mapa uvedená v příloze V bodě 2 písm. a) směrnice týkající se vod vymezených v souladu s čl. 3 odst. 1 směrnice;

–       souhrn monitorovacích programů zavedených v souladu s článkem 6 směrnice;

–       souhrn výsledků monitorovacích programů zavedených podle čl. 5 odst. 6 směrnice a

–       odhady týkající se přibližných časových období, ve kterých lze očekávat, že se projeví účinky opatření stanovených v akčním programu.

139   Belgická vláda tento žalobní důvod nezpochybňuje.

140   Za těchto podmínek je nutno konstatovat, že Belgické království tím, že Komisi předložilo neúplnou zprávu, která není v souladu s článkem 10 směrnice, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z tohoto ustanovení směrnice.

141   S ohledem na vše, co bylo uvedeno výše, je třeba konstatovat, že Belgické království tím, že nepřijalo:

–       co se týče Vlámského regionu, po uplynutí lhůty stanovené odůvodněným stanoviskem ze dne 23. listopadu 1998 opatření nezbytná k úplnému a správnému provedení článku 4 směrnice a po uplynutí lhůty stanovené odůvodněným stanoviskem ze dne 9. listopadu 1999 opatření nezbytná k úplnému a správnému provedení čl. 3 odst. 1 a 2 a článků 5 a 10 směrnice, a 

–       co se týče Valonského regionu, po uplynutí lhůty stanovené odůvodněným stanoviskem ze dne 9. listopadu 1999 opatření nezbytná k úplnému a správnému provedení čl. 3 odst. 1 a 2 a článku 5 uvedené směrnice,

nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají ze směrnice.

142   Je třeba rovněž konstatovat, že v rozsahu, v němž Komise svou žalobou vznáší jiné žalobní důvody, než ty, které byly uvedeny v odůvodněných stanoviscích, je žaloba nepřípustná.

143   Mimoto část žalobního důvodu vycházející z porušení článku 5 směrnice ve spojení s přílohou III směrnice, podle které akční program Vlámského regionu je v tomto regionu používán pouze částečně, zejména co se týče nejvyšších množství statkových hnojiv, která mohou být použita v ohrožených oblastech za rok, není opodstatněná.

 K nákladům řízení

144   Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu bude účastníku řízení, který byl ve sporu neúspěšný, uložena náhrada nákladů řízení, pokud účastník, který byl ve sporu úspěšný, náhradu nákladů ve svém návrhu požadoval.

145   Podle čl. 69 odst. 3 prvního pododstavce téhož řádu může Soudní dvůr rozdělit náklady řízení mezi účastníky nebo rozhodnout, že každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady řízení, zejména pokud jsou účastníci řízení současně neúspěšní v jednom nebo více bodech.

146   V projednávaném případě je nutno konstatovat, že Komise věnovala významnou část své žaloby a svých písemností jiným žalobním důvodům, než jsou ty, které byly uvedeny v odůvodněných stanoviscích, i když si byla zcela vědoma skutečnosti, že, jak připustila jak ve své žalobě, tak i na jednání, porušení povinnosti ve smyslu čl. 226 ES je posuzováno pouze k datu uplynutí lhůty stanovené odůvodněným stanoviskem. Toto jednání mohlo žalovanou vést k vynaložení nezanedbatelného úsilí, aby odpověděla na žalobní důvody doplňující ty, které byly předmětem postupů předcházejících soudnímu řízení.

147   I když je část žaloby prohlášena za nepřípustnou a část třetího žalobního důvodu musí být zamítnuta, je nicméně namístě konstatovat, že žaloba Komise je z převážné části opodstatněná.

148   Za těchto podmínek je třeba Belgickému království uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:

1)      Belgické království tím, že nepřijalo:

–       co se týče Vlámského regionu, po uplynutí lhůty stanovené odůvodněným stanoviskem ze dne 23. listopadu 1998 opatření nezbytná k úplnému a správnému provedení článku 4 směrnice Rady 91/676/ EHS ze dne 12. prosince 1991 o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů a po uplynutí lhůty stanovené odůvodněným stanoviskem ze dne 9. listopadu 1999 opatření nezbytná k úplnému a správnému provedení čl. 3 odst. 1 a 2 a článků 5 a 10 této směrnice, a 

–       co se týče Valonského regionu, po uplynutí lhůty stanovené odůvodněným stanoviskem ze dne 9. listopadu 1999 opatření nezbytná k úplnému a správnému provedení čl. 3 odst. 1 a 2 a článku 5 této směrnice,

nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z této směrnice.

2)      V rozsahu, v němž Komise v rámci svých žalobních důvodů vznáší jiné žalobní důvody, než ty, které byly uvedeny v odůvodněných stanoviscích, je žaloba nepřípustná.

3)      Část žalobního důvodu vycházející z porušení článku 5 směrnice 91/676 ve spojení s přílohou III směrnice, podle které akční program Vlámského regionu je v tomto regionu používán pouze částečně, zejména co se týče nejvyšších množství statkových hnojiv, která mohou být použita v ohrožených oblastech za rok, není opodstatněná.

4)      Belgickému království se ukládá náhrada nákladů řízení.

Podpisy.

---

* Jednací jazyk: francouzština.