Věc C-40/03 P

Rica Foods (Free Zone) NV

v.

Komise Evropských společenství

„Opravný prostředek – Režim přidružení zámořských zemí a území – Dovoz cukru a směsí cukru a kakaa – Nařízení (ES) č. 2081/2000 – Ochranná opatření – Článek 109 rozhodnutí ZZÚ – Posuzovací pravomoc Komise – Zásada proporcionality – Odůvodnění“

Stanovisko generálního advokáta P. Légera přednesené dne 17. února 2005          

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 14. července 2005          

Shrnutí rozsudku

1.     Přidružení zámořských zemí a území – Ochranná opatření – Podmínky zavedení – Posuzovací pravomoc orgánů Společenství – Soudní přezkum – Meze

(Rozhodnutí Rady 91/482, článek 109)

2.     Přidružení zámořských zemí a území – Ochranná opatření na dovoz produktů ze sektoru cukru s kumulací původu z ES/ZZÚ ze zámořských zemí a území – Zásada proporcionality – Soudní přezkum – Meze

(Rozhodnutí Rady 91/482, čl. 109 odst. 2)

3.     Přidružení zámořských zemí a území – Ochranná opatření na dovoz ze zámořských zemí a území – Ochranná opatření, která nezpochybňují přednostní postavení produktů původem z těchto zemí – Výjimečná a dočasná povaha uvedených opatření

(Rozhodnutí Rady 91/482, čl. 109 odst. 1)

1.     Orgány Společenství mají při použití článku 109 rozhodnutí 91/482 o přidružení zámořských zemí a území širokou posuzovací pravomoc, která jim umožňuje přijmout nebo povolit ochranná opatření, pokud jsou splněny určité podmínky. Za těchto podmínek náleží soudu Společenství, aby se omezil na přezkoumání, zda výkon této pravomoci není postižen zjevným pochybením nebo překročením pravomoci, nebo zda orgány Společenství zjevně nepřekročily meze své posuzovací pravomoci. Toto omezení rozsahu přezkumu soudu Společenství je uloženo zvláště tehdy, pokud jsou orgány Společenství přivedeny k rozhodování o rozdílných zájmech a provádění volby politiky spadající do jejich vlastní odpovědnosti.

Odchylný charakter tohoto ustanovení, který vyplývá z jeho samotné povahy, neubírá nic na rozsahu posuzovací pravomoci, kterou disponuje Komise, je-li přivedena v rámci své vlastní politické odpovědnosti k obtížnému rozhodování o rozdílných zájmech.

(viz body 53–55, 57)

2.     Co se týče soudního přezkumu dodržování zásady proporcionality vyjádřené v čl. 109 odst. 2 rozhodnutí 91/482 o přidružení zámořských zemí a území s ohledem na širokou posuzovací pravomoc, kterou má zejména Komise v oblasti ochranných opatření upravených v čl. 109 odst. 1 téhož rozhodnutí, pouze zjevně nepřiměřená povaha opatření přijatého v této oblasti ve vztahu k cíli, který příslušný orgán zamýšlí sledovat, může ovlivnit legalitu takového opatření.

(viz bod 84)

3.     Článek 109 rozhodnutí 91/482 o přidružení zámořských zemí a území (ZZÚ) právě stanoví možnost Komise přijmout ochranná opatření za okolností, které uvádí. Skutečnost, že Komise přijala opatření tohoto druhu vůči určitým produktům původem ze ZZÚ, nemůže zpochybnit přednostní postavení, které náleží podle čl. 101 odst. 1 uvedeného rozhodnutí produktům původem z těchto zemí, ochranné opatření, jež je totiž svou povahou výjimečné a dočasné.

(viz bod 92)

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (druhého senátu)

14. července 2005(*)

„Opravný prostředek – Režim přidružení zámořských zemí a území – Dovoz cukru a směsí cukru a kakaa – Nařízení (ES) č. 2081/2000 – Ochranná opatření – Článek 109 rozhodnutí ZZÚ – Posuzovací pravomoc Komise – Zásada proporcionality – Odůvodnění“

Ve věci C‑40/03 P,

jejímž předmětem je opravný prostředek na základě článku 49 Statutu ES Soudního dvora, podaný dne 29. ledna 2003,

Rica Foods (Free Zone) NV, se sídlem v Oranjestad (Aruba), zastoupená G. van der Walem, advocaat,

účastník řízení podávající opravný prostředek (navrhovatelka),

přičemž dalšími účastníky řízení jsou:

Komise Evropských společenství, zastoupená T. van Rijnem, jako zmocněncem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

žalovaná v prvním stupni,

Nizozemské království, zastoupené H. Sevenster, jako zmocněnkyní, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

Španělské království, zastoupené N. Díaz Abad a D. Miguelem Muñezem Pérezem, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

vedlejší účastníci řízení v prvním stupni,

SOUDNÍ DVŮR (druhý senát),

ve složení C. W. A. Timmermans, předseda senátu, R. Silva de Lapuerta, R. Schintgen (zpravodaj), G. Arestis a J. Klučka, soudci,

generální advokát: P. Léger,

vedoucí soudní kanceláře: M. Ferreira, vrchní rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 16. prosince 2004,

po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 17. února 2005,

vydává tento

Rozsudek

1       Svým opravným prostředkem se Rica Foods (Free Zone) NV (dále jen „Rica Foods“) domáhá, aby Soudní dvůr zrušil rozsudek Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 14. listopadu 2002, Rica Foods a Free Trade Foods v. Komise (T‑332/00 a T‑350/00, Recueil, s. II‑4755, dále jen „napadený rozsudek“), kterým Soud prvního stupně zamítl její žalobu směřující ke zrušení nařízení Komise (ES) č. 2081/2000 ze dne 29. září 2000, kterým se prodlužuje uplatňování ochranných opatření na dovoz produktů z cukru s kumulací původu z ES/ZZÚ ze zámořských zemí a území (Úř. věst. L 246, s. 64, dále jen „napadené nařízení“).

 Právní rámec

 Společná organizace trhů v odvětví cukru

2       Nařízením (ES) č. 2038/1999 ze dne 13. září 1999 o společné organizaci trhů v odvětví cukru (Úř. věst. L 252, s. 1) provedla Rada Evropské unie kodifikaci nařízení (EHS) č. 1785/81 ze dne 30. června 1981, které zavedlo tuto společnou organizaci (Úř. věst. L 177, s. 4) a které bylo několikrát změněno. Cílem této organizace je regulovat trh Společenství s cukrem za účelem zvýšení zaměstnanosti a životní úrovně producentů Společenství.

3       Podpora produkce Společenství, provedená formou garantovaných cen, je omezena na vnitrostátní produkční kvóty (kvóty A a B) přidělené Radou podle nařízení č. 2038/1999 každému státu, který je dále rozděluje mezi své producenty. Cukr, na který se vztahuje kvóta B (nazvaný „cukr B“), podléhá při vyšší produkci oproti cukru, na který se vztahuje kvóta A (nazvaný „cukr A“), dávce. Cukr vyprodukovaný nad kvóty A a B se nazývá „cukr C“ a nemůže být prodáván uvnitř Evropského společenství, ledaže by byl zahrnut do kvót A a B následující sezóny.

4       S výjimkou vývozu cukru C se při vývozech mimo Společenství poskytují podle článku 18 nařízení č. 2038/1999 vývozní náhrady vyrovnávající rozdíl mezi cenou na trhu Společenství a cenou na světovém trhu.

5       Množství cukru, na které se mohou vztahovat vývozní náhrady, a celková roční částka náhrad jsou upraveny dohodami Světové obchodní organizace (dále jen „dohody WTO“), jejichž stranou je Společenství, schválenými rozhodnutím Rady 94/800/ES ze dne 22. prosince 1994 o uzavření dohod jménem Evropského společenství s ohledem na oblasti, které jsou v jeho pravomoci, v rámci Uruguayského kola mnohostranných jednání (1986–1994) (Úř. věst. L 336, s. 1; Zvl. vyd. 11/21, s. 80). Nejpozději od hospodářského roku 2000/2001 musí být množství vyvezeného cukru s náhradou omezeno na 1 273 500 tun a celková částka náhrad na 499,1 milionů EUR, přičemž tato čísla představují snížení o 20 % množství cukru vyvezeného s náhradou a o 36 % celkové částky náhrad oproti číslům za hospodářský rok 1994/1995.

 Režim přidružení zámořských zemí a území ke Společenství

6       Podle čl. 3 odst. 1 písm. s) ES činnost Společenství zahrnuje přidružení zámořských zemí a území (ZZÚ) „za účelem zvýšení obchodu a společné podpory hospodářského a sociálního rozvoje“.

7       Nizozemské Antily a Aruba jsou součástí ZZÚ.

8       Přidružení posledně zmíněných zemí a území ke Společenství je upraveno ve čtvrté části Smlouvy o ES.

9       Na základě článku 136 Smlouvy o ES (nyní po změně článek 187 ES) bylo přijato několik rozhodnutí, mezi nimi také rozhodnutí Rady 91/482/EHS ze dne 25. července 1991 o přidružení zámořských zemí a území k Evropskému hospodářskému Společenství (Úř. věst. L 263, s. 1), které je podle svého čl. 240 odst. 1 použitelné na období deseti let od 1. března 1990.

10     Různá ustanovení tohoto rozhodnutí byla změněna rozhodnutím Rady 97/803/ES ze dne 24. listopadu 1997, kterým bylo částečně změněno rozhodnutí 91/482 (Úř. věst. L 329, s. 50). Platnost rozhodnutí 91/482, ve znění rozhodnutí 97/803 (dále jen „rozhodnutí ZZÚ“) byla prodloužena do 28. února 2001 rozhodnutím Rady 2000/169/ES ze dne 25. února 2000 (Úř. věst. L 55, s. 67).

11     Článek 101 odst. 1 rozhodnutí ZZÚ stanoví:

„Produkty původem ze ZZÚ mohou být dovezeny do Společenství bez dovozních cel.“ (neoficiální překlad)

12     Článek 102 téhož rozhodnutí stanoví:

„Aniž je dotčen článek 108b, Společenství nepoužije na dovoz produktů původem ze ZZÚ množstevní omezení, ani opatření s rovnocenným účinkem.“ (neoficiální překlad)

13     Článek 108 odst. 1 první odrážka zmíněného rozhodnutí odkazuje na přílohu II tohoto rozhodnutí za účelem definice pojmu produktů původem z nějakého území a metod správní spolupráce, které se na ně vztahují. Podle článku 1 této přílohy je produkt považován za původem ze ZZÚ, Společenství nebo zemí Afriky, Karibské oblasti a Tichomoří (dále jen „státy AKT“), pokud tam byl zcela získán nebo dostatečně zpracován.

14     Článek 3 odst. 3 zmíněné přílohy II stanoví seznam úprav a zpracování považovaných za nedostatečné k tomu, aby produktu pocházejícímu zejména ze ZZÚ byla udělena povaha produktu původem z tohoto území.

15     Článek 6 odst. 2 této přílohy obsahuje nicméně pravidla, zvaná „kumulace původu z ES/ZZÚ a AKT/ZZÚ“. Stanoví:

„Pokud jsou produkty, které byly zcela získány ve Společenství nebo ve státech AKT, upraveny nebo zpracovány v ZZÚ, jsou považovány za zcela získané v ZZÚ.“ (neoficiální překlad)

16     Podle čl. 6 odst. 4 zmíněné přílohy jsou pravidla kumulace původu z ES/ZZÚ a AKT/ZZÚ použitelná na „každou úpravu nebo zpracování provedené v ZZÚ, včetně činností uvedených v čl. 3 odst. 3“. (neoficiální překlad)

17     Rozhodnutí 97/803 vložilo do rozhodnutí ZZÚ zejména článek 108b, jehož odstavec 1 stanoví, že „kumulace původu z AKT/ZZÚ uvedená v článku 6 přílohy II je připuštěna pro roční množství 3 000 tun cukru“ (neoficiální překlad). Rozhodnutí 97/803 nicméně neomezilo použití pravidla kumulace původu z ES/ZZÚ.

18     Článek 109 odst. 1 rozhodnutí ZZÚ opravňuje Komisi Evropských společenství přijmout „nezbytná ochranná opatření“ pokud „použití [tohoto rozhodnutí] způsobuje vážná narušení v odvětví hospodářské činnosti Společenství nebo jednoho nebo několika členských států nebo ohrožuje jejich vnější finanční stabilitu nebo [pokud] vzniknou obtíže, které by mohly vést ke zhoršení situace v odvětví činnosti Společenství nebo regionu Společenství [...]“ (neoficiální překlad). Na základě čl. 109 odst. 2 zmíněného rozhodnutí musí Komise zvolit „opatření, která přinášejí nejmenší narušení fungování přidružení a Společenství“ (neoficiální překlad). Mimoto „tato opatření nesmí mít dosah překračující dosah striktně nezbytný pro vyřešení obtíží, které se objevily“ (neoficiální překlad).

 Ochranná opatření přijatá proti dovozu cukru a směsí cukru a kakaa, na které se vztahuje kumulace původu z ES/ZZÚ

19     Na základě článku 109 rozhodnutí ZZÚ bylo přijato nařízení Komise (ES) č. 2423/1999 ze dne 15. listopadu 1999, kterým se zavádějí ochranná opatření na cukr kódu KN 1701 a směsi cukru a kakaa kódů KN 1806 10 30 a 1806 10 90 původem ze zámořských zemí a území (Úř. věst. L 294, s. 11). (neoficiální překlad)

20     Tímto nařízením použitelným do 29. února 2000 podřídila Komise dovoz cukru, na který se vztahuje kumulace původu z ES/ZZÚ, režimu minimálních cen, a dovoz směsí cukru a kakaa (dále jen „směsi“) původem ze ZZÚ kontrole Společenství, podle podmínek stanovených v článku 308d nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 253, s. 1).

21     Stejně tak na základě článku 109 rozhodnutí ZZÚ bylo přijato nařízení Komise (ES) č. 465/2000 ze dne 29. února 2000, kterým se zavádějí ochranná opatření na dovoz produktů z cukru s kumulací původu z ES/ZZÚ ze zámořských zemí a území (Úř. věst. L 56, s. 39). Toto nařízení omezilo na období od 1. března 2000 do 30. září 2000 kumulaci původu z ES/ZZÚ na 3 340 tun cukru pro produkty celních kódů KN 1701, 1806 10 30 a 1806 10 90.

22     Dne 29. září 2000 přijala Komise napadené nařízení rovněž na základě článku 109 rozhodnutí ZZÚ.

23     Z prvního, čtvrtého, pátého a šestého bodu odůvodnění posledně jmenovaného nařízení vyplývá toto:

„(1)      Komise konstatovala, že dovoz cukru (kód KN 1701) a směsí cukru a kakaa kódů KN 1806 10 30 a 1806 10 90 pocházející ze [ZZÚ] se velmi zvýšil od roku 1997 do roku 1999, zejména pokud jde o dovoz kumulující původ z ES/ZZÚ. Tento dovoz se zvýšil z 0 tun v roce 1996 na více než 53 000 tun v roce 1999. Dotčené produkty jsou při dovozu do Společenství osvobozeny od dovozního cla a nepodléhají množstevním omezením v souladu s čl. 101 odst. 1 rozhodnutí ZZÚ.

[...]

(4)      Obtíže se objevily v posledních letech na trhu cukru Společenství. Tento trh je trhem přebytkovým. Spotřeba cukru je stálá, na úrovni kolem 12,8 milionů tun ročně. Produkce v rámci kvóty činí přibližně 14,3 miliony tun ročně. Veškerý dovoz cukru do Společenství tedy přesouvá na vývoz množství odpovídající cukru Společenství, které nemůže jít na odbyt na tomto trhu; náhrady pro tento cukr – v rámci určitých kvót – jsou placeny z rozpočtu Společenství (k tomuto dni přibližně 520 EUR za tunu). Objem vývozu s náhradami je nicméně omezen dohodou o zemědělství uzavřenou v rámci Uruguayského kola a snížen z 1 555 600 tun za hospodářský rok 1995/1996 na 1 273 500 tun za hospodářský rok 2000/2001.

(5)      Tyto obtíže mohou velmi destabilizovat společnou organizaci trhu (SOT) s cukrem. Pro hospodářský rok 2000/2001 Komise rozhodla snížit kvóty producentům Společenství o přibližně 500 000 tun [...]. Každý dodatečný dovoz cukru a produktů s velkou koncentrací cukru pocházejících ze ZZÚ si vyžádá významnější snížení kvót producentům Společenství, a tedy větší ztrátu jistoty jejich příjmů.

(6)      V důsledku toho existují obtíže, které v sobě obsahují nebezpečí zhoršení situace v odvětví činnosti Společenství. [...]“ (neoficiální překlad)

24     Podle článku 1 napadeného nařízení:

„U produktů [celních] kódů KN 1701, 1806 10 30 a 1806 10 90, je připuštěna kumulace původu z ES/ZZÚ uvedená v článku 6 přílohy II [rozhodnutí ZZÚ] pro množství 4 848 tun cukru po dobu použitelnosti tohoto nařízení.

Pro účely dodržení tohoto omezení pro produkty jiné než surový cukr se bere v úvahu obsah cukru v dovezeném produktu.“ (neoficiální překlad)

25     Z osmého bodu odůvodnění zmíněného nařízení vyplývá, že Komise přijala tuto kvótu 4 848 tun, přičemž zohlednila „částku nejvyšších ročních objemů dovozu dotyčných produktů během tří let předcházejících roku 1999, který byl rokem, kdy se dovoz exponenciálně zvýšil. Pro určení množství cukru, která vzala v úvahu, Komise zohlednila postoj zaujatý předsedou Soudu prvního stupně Evropských společenství v jeho usneseních ze dne 12. července a 8. srpna 2000 ve věcech T‑94/00 R, T‑110/00 R a T‑159/00 R, aniž by však tento postoj uznala za odůvodněný. Tak za účelem vyhnout se nepotřebným řízením a jedině pro účely přijetí těchto ochranných opatření Komise vzala do úvahy pro cukr kódu KN 1701 a pro rok 1997 celkovou částku 10 372,2 tun, která se rovnala celkovému dovozu cukru konstatovanému Eurostatem pocházejícímu ze ZZÚ s dvojí kumulací původu z ES/ZZÚ a AKT/ZZÚ“. (neoficiální překlad)

26     Podle článku 2 napadeného nařízení je dovoz produktů uvedených v článku 1 tohoto nařízení podřízen vydání dovozní licence, který je vydáván v souladu s podmínkami stanovenými v článcích 2 až 6 nařízení Komise (ES) č. 2553/97 ze dne 17. prosince 1997 o podmínkách vydávání dovozních licencí pro určité produkty kódů KN 1701, 1702, 1703 a 1704 s kumulací původu z AKT/ZZÚ (Úř. věst. L 349, s. 26), které jsou přiměřeně použitelné.

27     Konečně podle článku 3 je napadené nařízení použitelné od 1. října 2000 do 28. února 2001.

 Řízení před Soudem a napadený rozsudek

28     Návrhy došlými kanceláři Soudu dne 27. října a 20. listopadu 2000 v uvedeném pořadí Rica Foods a jiná společnost (dále jen společně „žalobkyně“), jež jsou podniky zpracovávajícími cukr usazenými v ZZÚ (Aruba a Nizozemské Antily), podaly žaloby, jejichž předmětem bylo jednak zrušení napadeného nařízení a jednak návrh na náhradu škody, kterou údajně utrpěly z důvodu zásahu tohoto nařízení (věci T‑332/00 a T‑350/00).

29     Usneseními předsedy třetího senátu Soudu ze dne 15. března a 30. dubna 2001 bylo Nizozemskému království povoleno vedlejší účastenství ve věci T‑332/00 na podporu návrhů Rica Foods, zatímco Španělskému království bylo povoleno vedlejší účastenství na podporu návrhů Komise ve věcech T‑332/00 a T‑350/00.

30     Na podporu své žaloby se Rica Foods dovolávala zejména třech žalobních důvodů vycházejících z porušení čl. 109 odst. 1 rozhodnutí ZZÚ, zásady proporcionality a přednostního postavení, které náleží ZZÚ na základě Smlouvy.

31     Napadeným rozsudkem Soud poté, co obě žaloby spojil, tyto žaloby zamítl jako neopodstatněné.

32     Co se konkrétně týče tří výše uvedených žalobních důvodů, Soud rozhodl takto.

 K žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení čl. 109 odst. 1 rozhodnutí ZZÚ

33     Podle Soudu mají orgány Společenství při použití článku 109 rozhodnutí ZZÚ širokou posuzovací pravomoc. Při existenci této pravomoci náleží soudu Společenství, aby se omezil na přezkoumání, zda výkon této pravomoci není postižen zjevným pochybením nebo překročením pravomoci nebo zda orgány Společenství zjevně nepřekročily meze jejich posuzovací pravomoci (rozsudek Soudního dvora ze dne 22. listopadu 2001, Nizozemsko v. Rada, C‑110/97, Recueil, s. I‑8763, bod 61 a výše uvedená judikatura) (body 66 a 67 napadeného rozsudku).

34     V projednávaném případě Soud konstatoval, že dotčené ochranné opatření se týkalo druhého předpokladu uvedeného v čl. 109 odst. 1 rozhodnutí ZZÚ. Rovněž potvrdil přesnost skutečností uváděných Komisí, zejména ve čtvrtém bodu odůvodnění napadeného nařízení, za účelem odůvodnění přijetí tohoto opatření, podle kterých z důvodu přebytkové situace na trhu každá dodatečná dovezená tuna vede ke zvýšení vývozních dotací, které jako takové může narážet na omezení stanovená dohodami WTO (body 75 až 86 napadeného rozsudku). Měl za to, že tyto skutečnosti celkově vzaty prokazují existenci obtíží ve smyslu tohoto ustanovení (body 89 až 103 tohoto rozsudku).

35     Soud poté rozhodl, že se Komise mohla důvodně domnívat v pátém bodu odůvodnění napadeného nařízení, že zvýšený dovoz cukru a směsí v režimu kumulace původu z ES/ZZÚ může velmi destabilizovat společnou organizaci trhu s cukrem (body 104 až 141 uvedeného rozsudku).

 K žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení zásady proporcionality

36     Žalobkyně uvedly několik argumentů.

37     Zaprvé Rada měla vzít při přijímání rozhodnutí 91/482 v úvahu skutečnost, že dovoz zemědělských produktů pocházejících ze ZZÚ do Společenství může mít za následek dodatečné náklady k tíži rozpočtu společné zemědělské politiky. Zvýšení dovozu je přímým důsledkem rozhodnutí ZZÚ.

38     V tomto ohledu měl Soud za to, že okolnost, že zvýšení dovozu bylo předvídatelné již v roce 1991, není relevantní k posouzení, zda opatření přijaté v únoru 2000 představovalo vhodnou a přiměřenou reakci na vyřešení obtíží ve smyslu čl. 109 odst. 2 rozhodnutí ZZÚ (bod 147 napadeného rozsudku).

39     Zadruhé žalobkyně uplatňovaly, že Komise porušila dočasnou povahu dotčeného ochranného opatření.

40     V této otázce Soud připomněl širokou posuzovací pravomoc, jíž orgány Společenství disponují při používání článku 109 rozhodnutí ZZÚ, a rozhodl, že napadené nařízení použitelné od 1. října 2000 do 28. února 2001, „které omezuje volný přístup cukru původem ze ZZÚ na trh Společenství v rozsahu slučitelném se situací na tomtéž trhu, zachovávajíc přednostní zacházení pro tento produkt, způsobem slučitelným s cíli rozhodnutí ZZÚ [...], bylo způsobilé uskutečnit cíl sledovaný Komisí a nešlo nad rámec toho, co bylo nezbytné pro jeho dosažení“ (body 151 až 153 napadeného rozsudku).

41     Zatřetí žalobkyně vytýkaly Komisi, že v napadeném nařízení neuvedla důvody, pro které zavedení minimální ceny, jak ukládalo nařízení č. 2423/1999, nebylo již považováno za dostačující pro dosažení sledovaného cíle.

42     V tomto ohledu Soud poukázal na to, že žalobkyně neprokázaly, „že Komise omezením dovozu cukru nebo směsí do Společenství, na který se vztahuje kumulace původu z ES/ZZÚ, na 4 848 tun na období použitelnosti napadeného nařízení, přijala zjevně nepřiměřené opatření nebo se dopustila zjevně nesprávného posouzení skutečností, kterými disponovala v okamžiku přijetí napadeného nařízení“, a konstatoval, že v každém případě „nařízení č. 2423/1999 nemá za cíl snížit dovoz cukru v režimu kumulace původu z ES/ZZÚ, což umožňuje zpochybnit účinnost opatření zavedeného tímto nařízením, a sice minimální dovozní cenu pro dotčený produkt“ (body 156 a 157 napadeného rozsudku)“.

43     Začtvrté žalobkyně uplatňovaly, že zavedení stropu 4 848 tun cukru na dobu pěti měsíců porušuje zásadu proporcionality v rozsahu, v němž dovoz uskutečněný v roce 1999 nebyl vzat při výpočtu této kvóty v úvahu, že výpočet je chybný a že dovozní kvóta je příliš nízká k tomu, aby umožňovala rentabilní provoz jediné továrny na zpracování cukru.

44     V této otázce Soud rozhodl, že Komise, která je přivedena k rozhodování o rozdílných zájmech, mohla důvodně, jak to vyplývá z osmého bodu odůvodnění napadeného nařízení, stanovit předmětnou kvótu 4 848 tun na základě částky nejvyšších ročních objemů dovozu dotyčných produktů konstatovaných během tří let předcházejících roku 1999, při zohlednění exponenciálního zvýšení dovozu cukru a směsí do Společenství v režimu kumulace původu z ES/ZZÚ v roce 1999, které mohlo vést ke zhoršení situace v odvětví cukru Společenství (body 164 až 174 uvedeného rozsudku).

45     Konečně žalobkyně tvrdily, že čl. 2 odst. 3 napadeného nařízení, který stanoví, že „k žádostem o dovozní licence se připojují kopie vývozních licencí“ (neoficiální překlad), porušuje zásadu proporcionality.

46     Tento argument byl Soudem zamítnut z důvodu, že „tato podmínka umožňuje zaručit, aby se žádosti o dovoz podané v rámci napadeného nařízení týkaly cukru, na který se skutečně vztahuje kumulace původu z ES/ZZÚ“ (bod 176 napadeného rozsudku).

 K žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení přednostního postavení, které náleží produktům původem ze ZZÚ

47     V tomto ohledu měl Soud za to, že ze samotného přijetí ochranného opatření na základě článku 109 rozhodnutí ZZÚ nelze dovozovat porušení přednostního postavení, které náleží produktům původem ze ZZÚ, jelikož toto opatření odstraňuje nebo zmírňuje vzniklé obtíže. Mimoto konstatoval, že napadené nařízení nestanoví žádný strop pro dovoz cukru původem ze ZZÚ podle obvyklých pravidel původu, pokud by taková produkce existovala (body 182 až 190 napadeného rozsudku).

 Opravný prostředek

48     Rica Foods navrhuje, aby Soudní dvůr:

–       prohlásil její opravný prostředek za přípustný;

–       zrušil napadený rozsudek a vyhověl jejím návrhům předloženým v prvním stupni.

49     Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:

–       prohlásil opravný prostředek za neopodstatněný;

–       uložil navrhovatelce náhradu nákladů řízení.

50     Španělská vláda navrhuje, aby Soudní dvůr opravný prostředek zamítl a uložil navrhovatelce náhradu nákladů řízení.

51     Na podporu svého opravného prostředku Rica Foods uplatňuje pět důvodů opravného prostředku vycházejících z:

–       porušení čl. 109 odst. 1 rozhodnutí ZZÚ v rozsahu, v němž Soud přiznal orgánům Společenství širokou posuzovací pravomoc při používání tohoto ustanovení;

–       porušení povinnosti uvést odůvodnění;

–       porušení čl. 109 odst. 1 rozhodnutí ZZÚ v rozsahu, v němž Soud nesprávně kvalifikoval jako „obtíže“ a „zhoršení situace“, ve smyslu tohoto ustanovení, okolnosti dovolávané Komisí za účelem odůvodnění přijetí dotčeného ochranného opatření;

–       porušení čl. 109 odst. 2 rozhodnutí ZZÚ;

–       porušení přednostního postavení, které náleží ZZÚ.

 K prvnímu důvodu opravného prostředku vycházejícímu z porušení čl. 109 odst. 1 rozhodnutí ZZÚ a týkajícímu se rozsahu posuzovací pravomoci přiznané orgánům Společenství

52     Svým prvním důvodem opravného prostředku Rica Foods vytýká Soudu, že porušil dosah čl. 109 odst. 1 rozhodnutí ZZÚ tím, že přiznal Komisi v bodě 66 napadeného rozsudku širokou posuzovací pravomoc při použití tohoto ustanovení. Tento odstavec zavádějící výjimku ze zásady uvedené v čl. 101 odst. 1 téhož rozhodnutí zakazující podřídit dovoz produktů původem ze ZZÚ do Společenství clu měl být předmětem striktního výkladu.

53     V tomto ohledu podle ustálené judikatury Soudního dvora mají orgány Společenství při použití článku 109 rozhodnutí ZZÚ širokou posuzovací pravomoc (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 11. února 1999, Antillean Rice Mills a další v. Komise, C‑390/95 P, Recueil, s. I‑769, bod 48; výše uvedený rozsudek Nizozemsko v. Rada, bod 61, a ze dne 22. listopadu 2001, Nizozemsko v. Rada, C‑301/97, Recueil, s. I‑8853, bod 73).

54     Za těchto podmínek náleží soudu Společenství, aby se omezil na přezkoumání, zda výkon této pravomoci není postižen zjevným pochybením nebo překročením pravomoci nebo zda orgány Společenství zjevně nepřekročily meze své posuzovací pravomoci (viz výše uvedené rozsudky Antillean Rice Mills a další v. Komise, bod 48; Nizozemsko v. Rada, C‑110/97, bod 62, a Nizozemsko v. Rada, C‑301/97, bod 74).

55     Toto omezení rozsahu přezkumu soudu Společenství je uloženo, zvláště pokud jsou jako v projednávaném případě orgány Společenství přivedeny k rozhodování o rozdílných zájmech a provádění volby politiky spadající do jejich vlastní odpovědnosti (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 8. února 2000, Emesa Sugar, C‑17/98, Recueil, s. I‑675, bod 53).

56     V důsledku toho se jeví, že Soud správně v bodech 66 a 67 napadeného rozsudku vyložil čl. 109 odst. 1 rozhodnutí ZZÚ.

57     Odchylný charakter tohoto ustanovení, který vyplývá z jeho samotné povahy, neubírá nic na rozsahu posuzovací pravomoci, kterou disponuje Komise, je-li přivedena v rámci své vlastní politické odpovědnosti k obtížnému rozhodování o rozdílných zájmech.

58     V důsledku toho je třeba první důvod opravného prostředku zamítnout jako neopodstatněný.

 K druhému důvodu opravného prostředku, vycházejícímu z porušení povinnosti uvést odůvodnění

59     Ve svém druhém důvodu opravného prostředku má Rica Foods za to, že napadený rozsudek je postižen vadou odůvodnění v rozsahu, v němž Soud založil své rozhodnutí na nesprávných nebo nesrozumitelných úvahách, podle kterých:

–       jakýkoli dodatečný dovoz cukru původem ze ZZÚ v režimu kumulace původu z ES/ZZÚ zvyšuje přebytek cukru na trhu Společenství;

–       tento dodatečný dovoz má za následek dodatečné náklady pro rozpočet Společenství.

60     Jednak co se týče odůvodnění napadeného rozsudku, podle kterého dovoz cukru s kumulací původu z ES/ZZÚ měl za následek zvýšení přebytku cukru na trhu Společenství, je namístě připomenout, že podle ustálené judikatury není Soudní dvůr příslušný ke zjišťování skutkového stavu, ani v zásadě k přezkoumávání důkazů, které Soud přijal na podporu tohoto skutkového stavu. Pokud tyto důkazy byly řádně získány a byly dodrženy obecné právní zásady a procesní pravidla použitelná ve věci důkazního břemena a zajišťování důkazů, přísluší samotnému Soudu posoudit hodnotu, kterou je třeba přidělit důkazům, které mu byly předloženy (viz zejména rozsudek ze dne 17. prosince 1998, Baustahlgewebe v. Komise, C‑185/95 P, Recueil, s. I‑8417, bod 24). Toto posouzení tudíž nepředstavuje, s výhradou případu zkreslení těchto důkazů, právní otázku, která jako taková podléhá přezkumu Soudního dvora (viz zejména rozsudky ze dne 28. května 1998, New Holland Ford v. Komise, C‑8/95 P, Recueil, s. I‑3175, bod 26; ze dne 7. listopadu 2002, Glencore a Compagnie Continentale v. Komise, C‑24/01 P a C‑25/01 P, Recueil, s. I‑10119, bod 65, a ze dne 8. května 2003, T. Port v. Komise, C‑122/01 P, Recueil, s. I‑4261, bod 27).

61     V projednávaném případě přitom Soud konstatoval:

–       v bodě 79 napadeného rozsudku, na základě důkazů ve spise, kterými disponoval, že trh cukru Společenství je přebytkovým;

–       v bodě 80 tohoto rozsudku, že Společenství je povinno dovážet určité množství cukru ze třetích zemí na základě dohod WTO, a 

–       v bodě 81 uvedeného rozsudku, že za těchto podmínek „pokud se produkce cukru Společenství nesníží, každý dodatečný dovoz cukru v režimu kumulace původu z ES/ZZÚ zvýší přebytek cukru na trhu Společenství a povede ke zvýšení dotovaného vývozu“.

62     Soud z toho dovodil v bodě 82 napadeného rozsudku, že „Komise se mohla právem domnívat [...], že „jakýkoliv dovoz cukru do Společenství přesouvá na vývoz odpovídající množství cukru Společenství, které nemůže jít na odbyt na tomto trhu“.

63     Je nezbytné konstatovat, že posouzení Soudu týkající se zvýšení přebytku cukru na trhu Společenství představuje posouzení skutkového stavu, které nemůže být zpochybňováno v rámci opravného prostředku, jelikož navrhovatelka neprokázala, dokonce ani netvrdila, jak to poznamenal generální advokát v bodě 59 svého stanoviska, že Soud zkreslil důkazní materiály, které mu byly předloženy.

64     Krom toho co se týče údajných dodatečných nákladů pro rozpočet Společenství způsobených dovozem cukru s kumulací původu z ES/ZZÚ, Rica Foods zdůrazňuje, že vývozní náhrady pro cukr A a B jsou v plném rozsahu hrazeny producenty prostřednictvím příspěvku rozděleného mezi spotřebitele tak, že sporný dovoz nemá dopad na rozpočet Společenství.

65     V tomto ohledu postačí konstatovat, že v bodech 99 až 101 napadeného rozsudku neměl Soud za to, že sporný dovoz způsobuje dodatečné náklady pro rozpočet Společenství. Poté, co:

–       připomněl v bodě 99 napadeného rozsudku, že „obtížemi uváděnými v napadeném nařízení jsou prudký nárůst dovozu cukru nebo směsí, na který se vztahuje kumulace původu z ES/ZZÚ, přebytková situace na trhu cukru Společenství vedoucí k dotovanému vývozu a povinnosti vyplývající z dohod WTO“, a 

–       měl v bodě 100 uvedeného rozsudku za to, že „s přihlédnutím k přebytkové situaci na trhu Společenství dovážený cukr původem ze ZZÚ nahradí cukr Společenství, který za účelem udržení rovnováhy společné organizace trhů bude muset být vyvážen“,

Soud došel v bodě 101 uvedeného rozsudku k závěru, že „přestože vývoz cukru Společenství je z velké části hrazen cukrovarnickým průmyslem Společenství, a tedy spotřebitelem, [...] dohody WTO omezují vývozní dotace nezávisle na tom, kdo nakonec nese náklady na tyto dotace, a že veškerý dodatečný dovoz zhoršuje situaci na trhu, který je již přebytkovým“.

66     S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je namístě druhý důvod opravného prostředku zamítnout.

 K třetímu důvodu opravného prostředku, vycházejícímu z porušení čl. 109 odst. 1 rozhodnutí ZZÚ a týkajícímu se pojmů „obtíže“ a „zhoršení situace“ ve smyslu tohoto ustanovení

67     Ve svém třetím důvodu opravného prostředku Rica Foods tvrdí, že Soud nesprávně kvalifikoval jako „obtíže“ a „zhoršení situace“, ve smyslu čl. 109 odst. 1 rozhodnutí ZZÚ, skutečnosti dovolávané Komisí za účelem odůvodnění přijetí napadeného nařízení, a sice zvýšení dovozu cukru a směsí do Společenství s kumulací původu z ES/ZZÚ, přebytek produkce Společenství na evropském trhu cukru, povinnosti vyplývající z dohod WTO a následky pro společnou organizaci trhu s cukrem.

68     Zaprvé Rica Foods uplatňuje, že Soud zkreslil odůvodnění uváděné Komisí tím, že v bodě 89 napadeného rozsudku shledal, že Komise nikdy netvrdila, že každá z identifikovaných obtíží může sama o sobě odůvodňovat přijetí ochranného opatření, ale že naopak tyto obtíže jsou těsně propojeny.

69     V tomto ohledu znění prvního, čtvrtého a pátého bodu odůvodnění napadeného nařízení uvádí, že se Komise domnívala, že kombinace různých faktorů, a sice zvýšení sporného dovozu, přebytková situace na trhu Společenství a omezení vývozních náhrad vyplývající z dohod WTO, byla na počátku obtíží ve smyslu čl. 109 odst. 1 rozhodnutí ZZÚ. Žádné zkreslení odůvodnění uváděného Komisí na podporu dotčeného ochranného opatření nemůže být tudíž Soudu vytýkáno.

70     Zadruhé Rica Foods tvrdí, že bylo předvídatelné a dokonce zákonodárcem Společenství požadované, aby rozhodnutí ZZÚ mělo za následek zvýšení sporného dovozu. Navíc tvrzené „obtíže“ a „zhoršení situace“ dovolávané Komisí a uznané Soudem již existovaly v době přijetí rozhodnutí 91/482 a v každém případě v době, kdy toto rozhodnutí bylo v roce 1997 změněno. Nejenže od roku 1968 existovala přebytková situace v rámci společné organizace trhu s cukrem, ale od tohoto roku byla navíc povolena nová produkce a dovoz při několika příležitostech.

71     Za těchto podmínek nemohl Soud tyto skutečnosti považovat za „obtíže“, které mohou způsobovat „zhoršení situace v odvětví činnosti Společenství“ ve smyslu čl. 109 odst. 1 rozhodnutí ZZÚ.

72     V tomto ohledu Soud konstatoval v bodě 91 napadeného rozsudku, že dovoz cukru a směsí do Společenství s kumulací původu z ES/ZZÚ zaznamenal od roku 1997, tedy po přijetí rozhodnutí 91/482 nebo po jeho změně v roce 1997, prudký nárůst.

73     Mimoto okolnost, i kdyby byla prokázána, že tento prudký nárůst byl při přijímání rozhodnutí 91/482 předvídatelný, ba dokonce Společenstvím požadovaný, nemůže, jak to poznamenal generální advokát v bodě 81 svého stanoviska, bránit Komisi v konstatování, že tento nárůst, s přihlédnutím k přebytku produkce Společenství a k povinnostem vyplývajícím z dohod WTO, představoval zdroj obtíží ve smyslu čl. 109 odst. 1 rozhodnutí ZZÚ.

74     Když tedy Soud potvrdil v bodě 91 a násl. napadeného rozsudku postoj Komise v tomto ohledu, neporušil dosah čl. 109 odst. 1 rozhodnutí ZZÚ.

75     Zatřetí Rica Foods tvrdí v rozporu s tím, jak rozhodl Soud v bodě 106 napadeného rozsudku, že snížení produkčních kvót, jež bylo způsobeno sporným dovozem, nemělo vliv na příjmy producentů Společenství. Jediným následkem tohoto snížení bylo totiž podnícení producentů Společenství k pěstování jiného produktu spadajícího rovněž do garantovaného zemědělského režimu.

76     V tomto ohledu i kdyby možnost, kterou měli producenti Společenství, přeorientovat se na jiné plodiny mohla zpochybnit posouzení Soudu – v bodech 104 až 140 napadeného rozsudku – týkající se existence zhoršení situace nebo hrozby zhoršení situace v odvětví činnosti Společenství, postačí konstatovat, že Rica Foods nepředložila Soudu žádný důkaz na podporu svých tvrzení, takže Soud je právem nevzal v úvahu.

77     Konečně Rica Foods uplatňuje, že množství cukru a směsí dovezených ze ZZÚ, která představovala v roce 1999 0,32 % (pro cukr) a 0,102 % (pro směsi) produkce Společenství, nemohla představovat nebezpečí vážného narušení společné organizace trhu s cukrem. Jestliže by Soud připustil opak, dopustil by se nesprávného právního posouzení.

78     Je třeba připomenout, jak na to poukázal Soudní dvůr v bodě 56 výše uvedeného rozsudku Emesa Sugar, že již v roce 1997 byla produkce řepného cukru Společenství přebytková ve vztahu k množství spotřebovanému ve Společenství, ke které se přidal dovoz třtinového cukru pocházející ze států AKT za účelem uspokojení zvláštní poptávky po tomto produktu a splnění povinnosti Společenství dovézt určité množství cukru ze třetích zemí na základě dohod WTO. Navíc Společenství bylo rovněž povinno dotovat vývoz cukru formou vývozních náhrad a v mezích zmíněných dohod. Za těchto podmínek a s ohledem na postupné zvyšování dovozu cukru pocházejícího ze ZZÚ od roku 1997 se Komise mohla domnívat, jak to právem rozhodl Soud v bodech 93 až 96 napadeného rozsudku, že jakékoli dodatečné množství tohoto produktu, i když minimální ve vztahu k produkci Společenství, které by vstoupilo na trh Společenství, by přinutilo orgány Společenství zvýšit částku vývozních dotací ve výše zmíněných mezích nebo snížit kvóty evropským producentům a že tato opatření, jež jsou v rozporu s cíli společné zemědělské politiky, by narušovala společnou organizaci trhu s cukrem, jejíž rovnováha byla již nejistá.

79     S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je namístě třetí důvod opravného prostředku zamítnout.

 Ke čtvrtému důvodu opravného prostředku, vycházejícímu z porušení čl. 109 odst. 2 rozhodnutí ZZÚ

80     Ve svém čtvrtém důvodu opravného prostředku Rica Foods vytýká Soudu, že rozhodl v bodech 142 až 177 napadeného rozsudku, že Komise neporušila zásadu proporcionality vyjádřenou v čl. 109 odst. 2 rozhodnutí ZZÚ, když omezila dovoz cukru a směsí s kumulací původu z ES/ZZÚ na 4 848 tun.

81     Komise totiž nemohla odůvodnit s ohledem na zájmy, které se snažila chránit, úroveň, na kterou byl sporný dovoz omezen, třebaže tato úroveň byla zanedbatelná ve srovnání s produkcí, dovozem nebo vývozem Společenství a velmi nedostatečná pro to, aby byla cukrovarnickému průmyslu ZZÚ nabídnuta rozumná perspektiva budoucnosti. Tím, že Soud neuznal svévolný a nepřiměřený charakter uloženého množstevního omezení, porušil zásadu proporcionality.

82     V tomto ohledu podle čl. 109 odst. 2 rozhodnutí ZZÚ:

„[...M]usí být vybrána přednostně opatření, která přinášejí nejmenší narušení fungování přidružení a Společenství. Tato opatření nesmí mít dosah překračující dosah striktně nezbytný pro vyřešení obtíží, které se objevily.“ (neoficiální překlad)

83     Jak to Soud připomněl v bodě 143 napadeného rozsudku, zásada proporcionality, jež je jednou z obecných právních zásad Společenství, vyžaduje, aby akty orgánů Společenství nepřekročily meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení oprávněných cílů sledovaných dotčenou právní úpravou, přičemž se rozumí, že pokud se nabízí volba mezi několika přiměřenými opatřeními, je třeba zvolit nejméně omezující opatření, a že způsobené nevýhody nesmí být nepřiměřené ve vztahu ke sledovaným cílům (rozsudky ze dne 13. listopadu 1990, Fedesa a další, C‑331/88, Recueil, s. I‑4023, bod 13; ze dne 5. října 1994, Crispoltoni a další, C‑133/93, C‑300/93 a C‑362/93, Recueil, s. I‑4863, bod 41; výše uvedený rozsudek Antillean Rice Mills a další v. Komise, bod 52, a ze dne 12. července 2001, Jippes a další, C‑189/01, Recueil, s. I‑5689, bod 81).

84     Co se týče soudního přezkumu dodržování této zásady s ohledem na širokou posuzovací pravomoc, kterou má zejména Komise v oblasti ochranných opatření, pouze zjevně nepřiměřená povaha opatření přijatého v této oblasti ve vztahu k cíli, který příslušný orgán zamýšlí sledovat, může, jak to Soud právem připomněl v bodě 150 napadeného rozsudku, ovlivnit legalitu takového opatření (viz výše uvedené rozsudky Nizozemsko v. Rada C‑301/97, bod 145; Fedesa a další, bod 14; Crispoltoni a další, bod 42, a Jippes a další, bod 82).

85     V tomto ohledu Soud rozhodl v bodě 152 napadeného rozsudku, že „Komise se mohla důvodně domnívat, že obtíže, které v sobě obsahují nebezpečí zhoršení situace v odvětví činnosti Společenství, existovaly v okamžiku přijetí napadeného nařízení“. Mimoto z bodu 156 uvedeného rozsudku vyplývá, že žalobkyně „neprokázaly, že Komise omezením dovozu cukru nebo směsí do Společenství, na který se vztahuje kumulace původu z ES/ZZÚ, na 4 848 tun na období použitelnosti napadeného nařízení, přijala zjevně nepřiměřené opatření nebo se dopustila zjevně nesprávného posouzení skutečností, kterými disponovala v okamžiku přijetí napadeného nařízení“.

86     Co se konkrétně týče výše sporné kvóty, z osmého bodu odůvodnění napadeného nařízení vyplývá, že tento údaj představuje „částku nejvyšších ročních objemů dovozu dotyčných produktů konstatovaných během tří let předcházejících roku 1999, který byl rokem, kdy se dovoz exponenciálně zvýšil“ (neoficiální překlad). Po přezkoumání – v bodech 165 až 166 – napadeného rozsudku statistik vypracovaných Statistickým úřadem Evropských společenství (Eurostat) a údajů předložených Komisí měl Soud v bodě 168 uvedeného rozsudku za to, že Komise mohla důvodně odmítnout rok 1999 jako referenční rok pro výpočet této kvóty. Takové posouzení skutkového stavu nemůže být zpochybňováno v rámci opravného prostředku, jestliže důkazní materiál, který byl Soudu předložen, nebyl zkreslen.

87     Soud v bodě 173 napadeného rozsudku dodal, že „Komise vzala v úvahu zájmy producentů cukru ze ZZÚ, nepozastavujíc úplně dovoz cukru v režimu kumulace původu z ES/ZZÚ“, a že „stanovila kvótu 4 848 tun v článku 1 napadeného nařízení na základě nejvyšší úrovně dovozu cukru a směsí během období 1996-1998“.

88     Je třeba konstatovat, že Rica Foods nepředkládá žádný důkaz, jenž by prokazoval, že tím, že Soud formuloval tyto úvahy, porušil zásadu proporcionality, a to s ohledem na meze soudního přezkumu vykonávaného v oblasti, ve které je Komise přivedena k obtížnému rozhodování o rozdílných zájmech.

89     V důsledku toho je třeba čtvrtý důvod opravného prostředku rovněž zamítnout.

 K pátému důvodu opravného prostředku, vycházejícímu z porušení přednostního postavení, které náleží ZZÚ

90     Ve svém pátém důvodu opravného prostředku Rica Foods tvrdí, že Soud tím, že nevzal v úvahu v bodech 178 až 191 napadeného rozsudku podstatně rozdílné zacházení zavedené sporným ochranným opatřením mezi jednak dovozem produktů původem ze států AKT a nejvíce zvýhodněných zemí a dokonce z některých jiných třetích zemí a jednak dovozem produktů původem ze ZZÚ, porušil přednostní postavení, které náleží posledně uvedeným.

91     Jasně přitom ze znění bodů 178 až 190 napadeného rozsudku vyplývá, že Soud vzal v úvahu argumentaci Rica Foods, uváděje důvody, proč napadené nařízení nevyhradilo státům AKT a třetím zemím výhodnější postavení v oblasti hospodářské soutěže, než je postavení vyhrazené ZZÚ.

92     V bodě 183 napadeného rozsudku Soud zejména konstatuje, že článek 109 rozhodnutí ZZÚ právě stanoví možnost Komise přijmout ochranná opatření za okolností, které uvádí. Skutečnost, že Komise přijala takové opatření vůči určitým produktům původem ze ZZÚ, nemůže zpochybnit přednostní postavení, které náleží podle čl. 101 odst. 1 rozhodnutí ZZÚ produktům původem z těchto zemí. Ochranné opatření je totiž svou povahou výjimečné a dočasné.

93     Navíc, jak na to poukázal Soud v bodě 185 napadeného rozsudku, jelikož se napadené nařízení vztahuje pouze na cukr a směsi dovážené v režimu kumulace původu z ES/ZZÚ, žádný strop nebyl stanoven, co se týče dovozu cukru původem ze ZZÚ podle obvyklých pravidel původu, pokud by taková produkce existovala.

94     Ve svém opravném prostředku Rica Foods neuvádí důvody, proč by takto shrnuté uvažování Soudu mělo být postiženo nesprávným právním posouzením.

95     Jelikož pátý důvod opravného prostředku nemůže být rovněž přijat, je namístě opravný prostředek zamítnout.

 K nákladům řízení

96     Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu, použitelného na řízení o opravném prostředku na základě článku 118 téhož řádu, bude účastníku řízení, který byl ve sporu neúspěšný, uložena náhrada nákladů řízení, pokud účastník, který byl ve sporu úspěšný, náhradu nákladů ve svém návrhu požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise ve svém návrhu požadovala náhradu nákladů Rica Foods a Rica Foods byla ve svých důvodech neúspěšná, je namístě uložit jí náhradu nákladů řízení. V souladu s odstavcem 4 tohoto článku 69, rovněž použitelného na řízení o opravném prostředku na základě uvedeného článku 118, Nizozemské království a Španělské království ponesou vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:

1)      Opravný prostředek se zamítá.

2)      Rica Foods (Free Zone) NV se ukládá náhrada nákladů řízení.

3)      Nizozemské království a Španělské království ponesou vlastní náklady řízení.

Podpisy.

---

* Jednací jazyk: nizozemština.