6.4.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 98/3

(1)

Komise oznámila dne 7. července 2005 zveřejněním oznámení (dále jen „oznámení o zahájení řízení“) v Úředním věstníku Evropské unie  (2) zahájení antidumpingového řízení týkajícího se dovozů do Společenství některé obuvi se svrškem z usně pocházející z Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“) a Vietnamu.

(2)

Antidumpingové řízení bylo zahájeno na podnět, který podala dne 30. května 2005 Evropská konfederace obuvnického průmyslu (CEC) jménem výrobců představujících významný podíl, v tomto případě více než 40 %, na celkové výrobě některé obuvi se svrškem z usně ve Společenství.

(3)

Komise oficiálně informovala vyvážející výrobce v ČLR a Vietnamu a dovozce/obchodníky, o kterých je známo, že jsou na věci zainteresovaní, zástupce dotčených vyvážejících zemí, stěžující si výrobce ve Společenství a jejich sdružení o zahájení řízení. Zúčastněným stranám byla dána možnost, aby sdělily své připomínky písemně a aby požádaly o slyšení ve lhůtách uvedených v oznámení o zahájení řízení.

(4)

Vzhledem k vysokému počtu čínských a vietnamských vyvážejících výrobců a výrobců ve Společenství se v oznámení o zahájení řízení počítalo s výběrem vzorku pro stanovení dumpingu a újmy v souladu s článkem 17 základního nařízení. Je třeba poznamenat, že výběr vzorku nebyl použit v případě dovozců a obchodníků ve Společenství, kde byli o spolupráci požádáni všichni.

(5)

Aby mohli vyvážející výrobci v ČLR a Vietnamu, pokud si to přejí, podat žádost o status tržního hospodářství nebo o individuální zacházení, rozeslala Komise formuláře žádostí vyvážejícím výrobcům, o kterých je známo, že jsou na věci zainteresovaní, a orgánům dotčených dvou zemí.

(6)

Komise rozeslala dotazníky deseti výrobcům ve Společenství vybraným do vzorku, vyvážejícím výrobcům ze vzorku vybraného v dotčených zemích, všem dovozcům, o kterých je známo, že jsou na věci zainteresovaní, a všem dovozcům, kteří se přihlásili ve lhůtách uvedených v oznámení o zahájení řízení. Mimo to byly dotazníky zaslány vnitrostátním obuvnickým sdružením v členských státech Společenství, kde jsou soustředěny výrobní podniky, za účelem získání obecných informací o vývoji situace, a sdružení spotřebitelů.

(7)

Odpovědi na dotazníky zaslalo dvanáct čínských vyvážejících výrobců ze vzorku s tím, že jeden čínský vyvážející výrobce se rozhodl nadále nespolupracovat, dále čtyři čínští vyvážející výrobci, kteří požádali o individuální zjišťování v souladu s čl. 17 odst. 3 základního nařízení, osm vyvážejících výrobců ve Vietnamu a další čtyři vyvážející výrobci ve Vietnamu, kteří požádali o individuální zjišťování v souladu s čl. 17 odst. 3 základního nařízení. Odpovědi zaslalo i deset výrobců ve Společenství ze vzorku a 39 dovozců, kteří nejsou ve spojení s některými vyvážejícími výrobci. Dále přišly informace i od tří sdružení dovozců.

(8)

Komise si opatřila a ověřila veškeré informace, které považovala za nezbytné, aby mohla předběžně rozhodnout o dumpingu, následných újmách a o zájmech Společenství. Inspekce na místě provedla u těchto společností:

(9)

Šetření dumpingu a újmy se týkalo období od 1. dubna 2004 do 31. března 2005 (dále jen „období šetření“). Kontrola trendů významných pro posouzení újmy se týkala období od 1. ledna 2001 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“).

(10)

Výrobek, jehož se týká šetření, je obuv se svrškem z usně nebo z kompozitní usně (dále jen „obuv se svrškem z usně“), kromě:

(11)

Škála výrobků proto hlavně zahrnuje sandály, vysoké boty, vycházkovou a městskou obuv.

(12)

Podle názoru různých vyvážejících výrobců a dovozců by ze škály výrobků měly být kromě druhů uvedených výše též vyloučeny některé speciální druhy sportovní obuvi. Tato žádost vychází z tvrzení, že vzhledem ke specifickým vlastnostem nelze tento druh obuvi a další druhy obuvi se svrškem z usně považovat za stejný výrobek.

(13)

Konkrétně se toto tvrzení týká obuvi pro použití při sportovní činnosti, která se vyrábí pomocí speciální technologie zvané „STAF“ (Special Technology Athletic Footwear), tj. sportovní obuv vyráběná speciální technologií. V této souvislosti se má za to, že obuv pro sportovní činnost znamená obuv pro tenis, košíkovou, gymnastiku, cvičení a podobně. Dotčená obuv (tj. STAF) v současnosti spadá pod kódy KN: ex 6403 91 11, ex 6403 91 13, ex 6403 91 16, ex 6403 91 18, ex 6403 91 91, ex 6403 91 93, ex 6403 91 96, ex 6403 91 98, ex 6403 99 91, ex 6403 99 93, ex 6403 99 96, ex 6403 99 98. Tvrzení týkající se obuvi STAF bylo podrobně prozkoumáno. Za prvé, v případě STAF se jedná o velice technicky náročnou obuv s charakteristickými technickými vlastnostmi, která je zkonstruována konkrétně pro použití při sportovních činnostech. Tyto vlastnosti obvykle zahrnují komplexní podešev, jejímž úkolem je ochránit patu a přední část chodidla sportovce, a dodatečnou mezipodešev se speciální vycpávkou nebo stabilizátorem, jejímž úkolem je absorbovat nárazy, případně ovládat pohyb. Tyto vlastnosti jsou podstatné pro zvyšování výkonu a zabránění zranění při sportovních činnostech.

(14)

Dosažení těchto vlastností vyžaduje vysoké náklady na výzkum a vývoj z hlediska designu, zvláště pak ohledně použitého materiálu i praktického vyzkoušení. Tyto dodatečné náklady se obvykle promítají do vyšší dovozní ceny obuvi STAF oproti jiným druhům obuvi.

(15)

Za druhé bylo šetřením prokázáno, že se obuv STAF liší od ostatních druhů obuvi, protože i) se obvykle prodává prostřednictvím jiných prodejních kanálů, ii) obvykle má odlišné koncové užití a je zákazníky vnímána odlišně, a iii) dovozní trendy obuvi STAF se vyvíjejí jinak, než je tomu u jiných druhů obuvi. Tyto rozdíly jsou dále popsány podrobněji.

(16)

Pokud jde o způsoby distribuce, obuv STAF se většinou prodává v obchodech, které se specializují výlučně na sportovní vybavení, nebo – v případě velkých značkových řetězců nebo obchodních domů – v odděleních speciálně věnovaných sportovnímu zboží. Na druhou stranu se ostatní druhy obuvi většinou prodávají prostřednictvím maloobchodníků s obuví nebo dokonce v supermarketech.

(17)

Skutečnost, že se obuv STAF prodává jiným způsobem, též ukazuje, že zákazníci považují obuv STAF za něco jiného, než je obvyklá obuv. Konkrétněji řečeno, má se za to, že spotřebitelé sportovního zboží zřetelně rozlišují mezi obuví určenou speciálně pro sportovní činnost a ostatními druhy obuvi, včetně neformální obuvi, která vypadá jako sportovní (dále jen „neformální obuv“), přestože nemá vlastnosti obuvi STAF. Mimo to, zatímco obuv STAF lze používat pro každodenní – nikoli sportovní – použití podobně jako ostatní druhy obuvi, tyto jiné druhy obuvi jistě nejsou vhodné pro sportovní použití. Proto je stupeň vzájemné zaměnitelnosti mezi obuví STAF a jinou obuví podstatně omezen.

(18)

Šetřením bylo mimo to zjištěno, že dovoz obuvi STAF z dotčených zemí se během posledních let vyvíjel jinak, než tomu bylo v případě ostatních druhů obuvi. Zatímco objem dovozu obuvi STAF od roku 2003 do období šetření ve skutečnosti dokonce poklesl o 5 %, dovozy obuvi, která není typu STAF, za stejné období vzrostly o více než 50 %. Pokud jde o vývoj cen, pokles dovozních cen obuvi STAF z dotčených zemí byl jednoznačně méně výrazný, než tomu bylo u ostatních druhů obuvi: od roku 2003 do období šetření poklesly průměrné ceny obuvi STAF o 6 %, zatímco průměrná cena ostatních druhů obuvi poklesla o 12 %. Průměrná dovozní cena obuvi STAF z dotčených zemí byla navíc v průběhu období šetření téměř o 40 % vyšší, než tomu bylo v případě průměrných dovozních cen ostatních druhů obuvi.

(19)

Z výše uvedených důvodů, tj. kvůli rozdílům v základních fyzických a technických vlastnostech, ve způsobu prodeje, v konečném použití a v přístupu zákazníků, byl přijat prozatímní závěr, že obuv STAF by měla být vyloučena jak z definice dotčeného výrobku, tak i z tohoto šetření.

(20)

Obuvnické výrobní odvětví Společenství prohlašovalo, že v posledních letech hrají zásadní úlohu módní trendy, díky nimž se sportovní obuv dostala do tržního segmentu neformální obuvi. Současně prohlašovalo, že oba druhy obuvi se prodávají ve stejných obchodech a že zákazníci často kupují a používají obuv STAF i pro jiné než sportovní účely. Proto by podle názoru výrobního odvětví Společenství neměla být obuv STAF z definice dotčeného výrobku vyloučena.

(21)

V tomto ohledu, i kdyby měly módní trendy vliv na výběr a volbu zákazníků, určitě neovlivňují podstatné základní fyzické a technické vlastnosti výrobku; ke změně výše uvedeného závěru tedy nedochází.

(22)

Současně se zvažuje skutečnost, že jestliže se v posledních letech stala neformální obuv výjimečně oblíbenou, tento módní trend se týká veškeré neformální obuvi a zvláště pak obuvi podobné sportovního typu nebo dokonce sportovní obuvi bez vlastností obuvi STAF. I kdyby se obuv STAF v souvislosti s touto módou zaměřenou na neformální obuv též používala pro jiné účely, než pro které je určena, bude to i nadále velmi omezený jev, který navíc nevychází z konkrétních a výjimečných vlastností obuvi STAF, ale pouze ze skutečnosti, že připomíná podobnou sportovní obuv.

(23)

Naopak tvrzení, že se kvůli módním trendům zvyšuje spotřeba obuvi STAF na trhu Společenství, není doloženo údaji z dovozu. Jak je vidět výše, dovoz obuvi STAF – a tedy i spotřeba Společenství, protože tento druh obuvi se hlavně vyrábí v daných dvou dotčených zemích a ve Společenství dochází jen k velmi zanedbatelné výrobě – se v posledních letech ve skutečnosti snížil. Dále se poukazuje na to, že tvrzení výrobního odvětví Společenství se týká všech druhů sportovní obuvi a nikoli konkrétně obuvi STAF, která byla obecnými módními trendy zasažena jen okrajově, protože – jak je uvedeno výše – vypadá jako podobná sportovní obuv.

(24)

Současně se ale uznává, že se někdy obuv STAF prodává v obchodech, které se specializují na jiné než na sportovní zboží, a že tedy může docházet k určité soutěži mezi obuví STAF a ostatními druhy obuvi. Protože se to ale děje jen v omezeném měřítku, nepovažuje se to za důvod ke změně výše uvedeného závěru.

(25)

Jeden členský stát se vyslovil proti vyloučení obuvi STAF z řízení, protože by to podle něj mohlo vést k závažnému riziku obcházení opatření. To vychází z tvrzení, že prostá fyzická kontrola není dostatečná, aby rozlišila různé druhy obuvi, a že rozdíl lze poznat jen pomocí chemické analýzy materiálů a technických zkoušek mechanických částí obuvi.

(26)

I když nelze opravdu vyloučit, že prostá fyzická kontrola není vždy dostatečná, aby rozlišila různé druhy obuvi, toto tvrzení nelze považovat za platný argument pro nevyloučení obuvi STAF. Rozhodně skutečnost, že někdy může být obtížné fyzicky odlišit různé druhy, nemění nic na výše uvedeném závěru, že obuv STAF by měla být považována za druh odlišný od jiné usňové obuvi. Mimo to i v mnoha dalších případech nestačí jen fyzická kontrola, aby se zjistilo, zda se na nějaký výrobek mají nebo nemají vztahovat zavedená antidumpingová opatření, a nikdy to nebylo považováno za dostatečné zdůvodnění, aby se na takový výrobek tato opatření vztahovala. Proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(27)

Konečně, některé zúčastněné strany tvrdily, že by z řízení měly být vyloučeny všechny druhy sportovní obuvi, tedy nejen obuv STAF. Tato tvrzení se opírají o stejné argumenty, jako v případě vyloučení obuvi STAF. V rámci šetření ale bylo zjištěno, že závěry ohledně obuvi STAF neplatí ve stejné míře i pro ostatní obuv, která nemá vlastnosti obuvi STAF. Místo toho bylo zjištěno, že závěry podle předcházejících dvou bodů odůvodnění se též vztahují na tyto druhy obuvi, tj. není zde žádná jasná hranice a existuje vztah přímé soutěže mezi těmito a zbývajícími druhy obuvi. Proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(28)

Pro účely tohoto řízení se předběžně stanoví, že se dětskou obuví rozumí obuv se stélkou o délce menší než 24 cm a s kombinovanou podešví a podpatkem nejvýše 3 cm. Tyto druhy obuvi v současnosti spadají pod kódy KN: ex 6403 20 00, ex 6403 30 00, 6403 51 11, 6403 51 91, 6403 59 31, 6403 59 91, 6403 91 11, 6403 91 91, 6403 99 31, 6403 99 91 a ex 6405 10 00. Šetřením se bude muset dále určit, zda by tato definice měla být pro účely jakýchkoli konečných opatření upravena.

(29)

Je třeba připomenout, že v řízení týkajícím se obuvi se svrškem z usně a z plastické hmoty (3) se mělo za to, že obuv se stélkou o délce menší než 24 cm nespadá do definice dotčeného výrobku. Bylo to proto, že v té době nebyly dětská obuv a další druhy obuvi se svrškem z usně s ohledem na specifické vlastnosti považovány za stejný výrobek. Z tohoto důvodu Komise v průběhu tohoto šetření zkoumala, zda taková obuv spadá do definice dotčeného výrobku či zda si zasluhuje samostatné šetření.

(30)

Za prvé mezi dětskými botami a jinými druhy bot opravdu existují určité technické a fyzické rozdíly. Kvůli jejich malé velikosti se výrobní proces značně liší; výroba menší obuvi, která je vhodná pro speciální fyzické vlastnosti dětských chodidel, zejména v raném věku během vývoje svalů a kostí, si vyžaduje specifické dovednosti.

(31)

Za druhé dětské boty se často prodávají prostřednictvím jiných distribučních kanálů než ostatní obuv, což též ukazuje, že zákazníci mohou dětské boty považovat za něco jiného, než je obvyklá obuv. Konkrétněji řečeno, obecně se má za to, že spotřebitelé dětské obuvi zřetelně rozlišují mezi obuví určenou speciálně pro děti a ostatními druhy obuvi. Kromě toho se trh s dětskými botami v porovnání s botami pro dospělé zdá být méně ovlivňován módními trendy nebo podobnými důvody, místo toho se spíše klade důraz na cenu a kvalitu. Dalším prvkem, který ovlivňuje přístup spotřebitelů, je skutečnost, že s ohledem na tělesný vývoj dětí mají dětské boty vyšší obrat než ostatní obuv.

Po přezkoumání v tomto stádiu řízení neumožňují argumenty pro a proti zahrnutí dětských bot pod definici dotčeného výrobku dospět ke konečnému závěru. Proto se Komise rozhodla považovat až do doby, než proběhne další šetření a úvahy v konečné fázi, prozatímně dětské boty za součást dotčeného výrobku.

(32)

Další tvrzení se týkala toho, že definice výrobku je příliš široká, aby jej bylo možno považovat za jeden výrobek, protože zahrnuje příliš mnoho různých stylů, materiálů a úrovní kvality, a že všechny tyto různé druhy by měly být analyzovány individuálně v rámci samostatných řízení. Toto tvrzení vychází ze skutečnosti, že definice výrobku se vztahuje na 33 různých kódů KN, takže se údajně týká mnoha různých výrobků, a že různé druhy obuvi mají různé vlastnosti, koncové použití, jinak se zpracovávají a prodávají se odlišným způsobem.

(33)

Proto je počet různých kódů KN uvedených v definici výrobku pro zjištění toho, zda je definice výrobku široká nebo úzká, nepodstatný. Podstatná kritéria použitá pro zjištění, zda je možné výrobek, kterého se šetření týká, považovat za jediný výrobek, tj. jeho základní fyzické a technické vlastnosti, jsou podrobně uvedena výše.

(34)

Dále, i když různé druhy obuvi mohou opravdu mít různé konkrétní vlastnosti, šetřením bylo zjištěno, že s výjimkou obuvi STAF se stejně jejich základní vlastnosti neliší. Mimo to není sama o sobě skutečnost, že dotčený výrobek lze vyrábět odlišným postupem, kritériem pro zjištění dvou nebo i více jasně odlišných výrobků. Konečně, šetřením bylo také zjištěno, že různé druhy dotčeného výrobku byly obvykle prodávány prostřednictvím stejných distribučních kanálů. Zatímco některé specializované obchody se soustředí jen na některé konkrétní druhy, naprostá většina distributorů (maloobchodníci, obchodní domy a supermarkety) prodává všechny různé druhy obuvi, protože chtějí nabízet zákazníkům široký sortiment.

(35)

Konečně, někteří dovozci tvrdili, že definice výrobku uvedená v oznámení o zahájení řízení je dokonce ještě širší než definice výrobku použitá samotnými žadateli, kteří se údajně soustředili jen na tři druhy obuvi.

(36)

Proto se poukazuje na skutečnost, že definice obdobného výrobku uvedená v oznámení o zahájení řízení přesně odpovídá definici uvedené v podnětu. Tři dané druhy obuvi, na které se odkazuje, byly uvedeny jen pro ilustraci. V podnětu je skutečně jasně řečeno, že tyto tři druhy představují velkou většinu dovozů z dotčených zemí (více než 50 %). To jistě nelze považovat za omezení rozsahu řízení jen na tyto tři druhy.

(37)

Vzhledem k výše uvedenému bylo tvrzení, že definice výrobku je příliš široká, zamítnuto.

(38)

Všechny zbývající druhy obuvi, tj. veškerá obuv se svrškem z usně kromě obuvi STAF, sice zahrnují širokou škálu stylů a druhů, ale mají v zásadě stejné základní vlastnosti, použití a to, jak je přijímají zákazníci.

(39)

Kromě skutečnosti, že mají stejné základní fyzické a technické vlastnosti, si spolu všechny tyto různé styly a druhy navzájem konkurují a jsou do značné míry zaměnitelné. To jasně ilustruje skutečnost, že neexistuje jasná dělicí čára mezi těmito různými druhy, tj. existuje celá řada přesahů i konkurence mezi podobnými druhy.

(40)

Na závěr se proto pro účely tohoto řízení a v souladu s důsledně uplatňovanou praxí Společenství má za to, že všechny výše popsané druhy, s výjimkou obuvi STAF, tvoří jediný výrobek.

(41)

Dotčeným výrobkem je obuv se svrškem z usně nebo z kompozitní usně, jak je popsáno výše, pocházející z ČLR a Vietnamu.

(42)

Jak je uvedeno výše, šetřením se ukázalo, že všechny druhy obuvi se svrškem z usně mají přes rozdíly týkající se různých druhů a stylů stejné základní fyzické a technické vlastnosti, tj. jedná se o venkovní obuv se svrškem z usně, používají se v zásadě pro stejné účely a lze je považovat za různé druhy téhož výrobku.

(43)

Proto se pro účely tohoto šetření dotčeným výrobkem rozumí obuv se svrškem z usně, jak je popsáno v části „Obecná ustanovení“ výše, pocházející z ČLR a Vietnamu (dále jen „dotčený výrobek“). Tento výrobek v současnosti spadá pod kódy KN: ex 6403 20 00, ex 6403 30 00, ex 6403 51 15, ex 6403 51 19, ex 6403 51 95, ex 6403 51 99, ex 6403 59 11, ex 6403 59 35, ex 6403 59 39, ex 6403 59 95, ex 6403 59 99, ex 6403 91 13, ex 6403 91 16, ex 6403 91 18, ex 6403 91 93, ex 6403 91 96, ex 6403 91 98, ex 6403 99 11, ex 6403 99 33, ex 6403 99 36, ex 6403 99 38, ex 6403 99 93, ex 6403 99 96, ex 6403 99 98 a ex 6405 10 00.

(44)

Je třeba poznamenat, že až do 1. ledna 2005 bylo ohledně výrobků pocházejících z ČLR, které spadají pod výše uvedené kódy KN, s výjimkou výrobků, které spadají pod kódy KN 6403 20 00 a ex 6403 30 00, a obuvi, která se používá pro sportovní činnosti a je vyráběna pomocí speciální technologie, zavedeno množstevní omezení.

(45)

Proto byl přijat závěr, že se pro účely tohoto antidumpingového řízení všechny druhy dotčeného výrobku považují za jeden výrobek.

(46)

Šetřením bylo zjištěno, že dotčený výrobek a obuv se svrškem z usně vyráběná a prodávaná na domácím trhu v ČLR a Vietnamu a obuv se svrškem z usně vyráběná a prodávaná ve Společenství výrobním odvětvím Společenství mají podobné základní fyzické a technické vlastnosti a použití a že z pohledu uživatele jsou zaměnitelné.

(47)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že obuv se svrškem z usně, kterou vyrábí výrobní odvětví Společenství a prodává ji na trhu Společenství, není stejná jako dotčený výrobek. Podle nich to dokazují hlavně rozdíly mezi těmito výrobky v jakosti, mezi tím, jak je přijímají spotřebitelé, jaké používají distribuční kanály a cenové segmenty. Dále strany tvrdily, že spotřebitelé ve Společenství obvykle pohlížejí na tento dotčený výrobek jako na lacinější a že tyto výrobky nemají žádné výhody značkového zboží.

(48)

V rámci šetření bylo zjištěno, že dovozci vydávali ohledně této věci navzájem si odporující prohlášení. Pokud tedy někteří z nich tvrdili, že dotčený výrobek má ve srovnání s výrobky vyráběnými ve Společenství obvykle nižší jakost a patří do jiného cenové segmentu, jiní míní, že značková obuv vyráběná v dotčených zemích se dováží za ceny, které jsou vyšší než v případě extrémně laciných a zřejmě i nekvalitních dovozů ze stejných dotčených zemí. Na druhou stranu bylo v rámci šetření potvrzeno, že ve Společenství se obuv nižší i vyšší třídy vyrábí a prodává prostřednictvím stejných distribučních kanálů jako dotčený výrobek, tj. prostřednictvím nezávislých maloobchodníků, v nespecializovaných supermarketech, obchodních domech atd.

(49)

Mimoto se u obuvi ne vždy uvádí země původu, takže je pro spotřebitele velmi obtížné rozlišit mezi obuví, která se vyrábí v dotčených zemích, a obuví ze Společenství.

(50)

Z těchto důvodů bylo stanoveno, že bez ohledu na původ si obuv vyráběná v dotčených zemích a ve Společenství konkuruje na všech úrovních trhu a neplatí pro ni různý přístup ze strany spotřebitelů. Přes případné menší rozdíly mezi dotčeným výrobkem a výrobky Společenství se má za to, že tyto rozdíly neovlivňují základní charakteristiku, vlastnosti a použití výrobků.

(51)

Podobně nebyly zjištěny žádné podstatné rozdíly mezi dotčeným výrobkem a obuví se svrškem z usně, kterou vyrábějí a prodávají vývozci/výrobci na svém domácím trhu a kterou prodávají výrobci v Brazílii, jež slouží jako srovnatelná země pro účely stanovení běžné hodnoty v případě společností, které nezískaly status tržního hospodářství.

(52)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem byl přijat prozatímní závěr, že v souladu s čl. 1 odst. 4 základního nařízení a pro účely tohoto šetření jsou všechny druhy obuvi se svrškem z usně nebo z kompozitní usně, která se vyrábí a prodává v dotčených zemích a v Brazílii, a všechny druhy obuvi, kterou vyrábí a prodává výrobní odvětví Společenství na trhu Společenství, obdobné druhům obuvi vyvážené do Společenství z dotčených zemí.

(53)

Vzhledem k vysokému počtu vyvážejících výrobců v ČLR a Vietnamu se v oznámení o zahájení řízení počítalo s výběrem vzorku pro stanovení dumpingu v souladu s čl. 17 odst. 1 základního nařízení.

(54)

Aby se Komise mohla rozhodnout, zda bude nezbytné provést výběr vzorku, a pokud ano, aby mohla vzorek vybrat, byli vyvážející výrobci požádáni, aby se do 15 dnů po zahájení šetření přihlásili a poskytli základní informace o svém vývozu a domácím prodeji, o svých přesných činnostech ohledně výroby dotčeného výrobku, a aby poskytli jména a popis činností společností, které jsou s nimi ve spojení a které se podílejí na výrobě dotčeného výrobku, případně na jeho prodeji. Komise též jednala s orgány ČLR a Vietnamu.

(55)

Ve lhůtě uvedené v oznámení o zahájení řízení se přihlásilo a požadované informace poskytlo 163 společností v ČLR a 86 společností ve Vietnamu. Ovšem vývozy do Společenství během období šetření ohlásilo jen 154 čínských vyvážejících výrobců a 81 vietnamských vyvážejících výrobců. Tito vyvážející výrobci, kteří vyváželi dotčený výrobek do Společenství během období šetření a vyjádřili přání být součástí vzorku, byli původně považováni za spolupracující společnosti a bylo s nimi počítáno při výběru vzorku.

(56)

Vyvážející výrobci, kteří se během výše uvedeného období nepřihlásili nebo včas neposkytli požadované informace, byli považováni za společnosti, které v rámci šetření nespolupracují.

(57)

V případě ČLR byl původně vzat v úvahu v souladu s čl. 17 odst. 1 základního nařízení vzorek čtyř největších vyvážejících výrobců. To by umožnilo omezit rozsah šetření při současném zajištění dostatečně reprezentativní úrovně vzorku. Ovšem během jednání se zúčastněnými stranami zastoupenými v tomto případě čínskými orgány a příslušnými čínskými sdruženími výrobců trvaly čínské orgány na tom, aby bylo v zájmu zvýšení reprezentativnosti vzorku na seznam zařazeno více společností. Proto byl vzorek podstatně rozšířen až na 13 čínských vyvážejících výrobců, kteří představují více než 20 % objemu čínského vývozu do Společenství. Čínské orgány výběr vzorku bez výhrad schválily.

(58)

V případě Vietnamu byl též původně vzat v úvahu v souladu s čl. 17 odst. 1 základního nařízení vzorek čtyř největších vyvážejících výrobců. Ovšem vzhledem k žádosti čínských orgánů, aby byla zvýšena reprezentativnost vzorku čínských vývozců, a proto, aby se reprezentativnost vzorků mezi těmito dvěma dotčenými zeměmi příliš nelišila, bylo rozhodnuto rozšířit vzorek vietnamských vývozců na osm společností. Na základě jednání s vietnamskými orgány, které byly ve spojení s vietnamským sdružením výrobců, tyto orgány bez výhrad schválily vzorek sestávající z osmi vietnamských společností.

(59)

V souladu s čl. 17 odst. 1 základního nařízení byla při výběru vzorku použita tato kritéria:

(60)

Pokud jde o druhé výše uvedené kritérium, bylo považováno za důležité, aby byly do vzorku zařazeny i společnosti, které realizují domácí prodej, aby byl vzorek co nejreprezentativnějším průřezem obuvnického výrobního odvětví. Bylo to nezbytné proto, aby měla Komise k dispozici informace o cenách a nákladech souvisejících s výrobou a s prodejem dotčeného výrobku na domácích trzích dotčených zemí i v tom případě, pokud by někteří nebo všichni vývozci ve vzorku splnili kritéria pro přiznání statusu tržního hospodářství. Proto byli vybráni jen významní vývozci, kteří současně představují velkou část domácího prodeje.

(61)

Vybrané společnosti představovaly podle údajů spolupracujících vývozců přibližně 25 % čínského a 22 % vietnamského objemu vývozu spolupracujících vyvážejících výrobců do Společenství a současně přibližně 42 % čínského a 50 % vietnamského domácího prodeje. Vyloučení obuvi STAF nijak podstatně reprezentativnost vzorků neovlivnilo.

(62)

Spolupracující vyvážející výrobci, kteří nakonec nebyli do vzorku zařazeni, byli prostřednictvím čínských nebo vietnamských orgánů informováni o tom, že případná antidumpingová cla týkající se jejich vývozů budou stanovena v souladu s ustanoveními čl. 9 odst. 6 základního nařízení.

(63)

Dotazníky byly zaslány k vyplnění všem společnostem, které byly zařazeny do vzorku, a všechny kromě jedné čínské společnosti zaslaly ve stanovené lhůtě odpovědi.

(64)

Čtyři vyvážející výrobci v ČLR a čtyři vyvážející výrobci ve Vietnamu, kteří nebyli do vzorku zařazeni, požádali o individuální dumpingové rozpětí a ve stanovené lhůtě poskytli potřebné informace, ve smyslu použití ustanovení čl. 9 odst. 6 a čl. 17 odst. 3 základního nařízení. Ovšem vzhledem k nebývalé velikosti vzorků, které celkem zahrnovaly 20 společností a mnoho dalších ve spojení s nimi, Komise v souladu s čl. 17 odst. 3 základního nařízení došla k závěru, že nelze povolit žádné individuální zjišťování ohledně vyvážejících výrobců v ČLR ani ve Vietnamu, protože by to šetření nepřiměřeně zatížilo a to by nemohlo být ukončeno v přiměřené lhůtě.

(65)

Pokud jde o výrobce ve Společenství, Komise vybrala vzorek založený hlavně na velikosti příslušných výrobců ve Společenství podle objemu jejich výroby. Zde vycházela z informací, které jí poskytli samotní výrobci a jejich vnitrostátní sdružení. V zájmu vytvoření vyváženého obrázku o obuvnickém výrobním odvětví bylo vzato v úvahu i zeměpisné rozmístění výrobců. Takže vzorek, který v prvé řadě vyjadřuje velikost a význam různých výrobních společností, současně odráží zeměpisné rozptýlení tohoto výrobního odvětví ve Společenství. Deset výrobců ve vzorku představuje asi 10 % výroby stěžujících si výrobců ve Společenství.

(66)

V souladu s čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení se v rámci antidumpingových šetření týkajících se dovozů pocházejících z ČLR a Vietnamu stanoví běžná hodnota v souladu s odstavci 1 až 6 uvedeného článku pro ty vyvážející výrobce, u nichž bylo zjištěno, že splňují kritéria uvedená v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení, tj. pokud tito vyvážející výrobci prokáží, že při výrobě a prodeji obdobného výrobku platí podmínky tržního hospodářství. Tato kritéria jsou stručně – a výhradně pro informaci – shrnuta takto:

(67)

Všichni čínští a vietnamští výrobci vybraní do vzorků požádali podle čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení ve stanovených lhůtách o přiznání statusu tržního hospodářství a odpověděli na formulář žádosti o status tržního hospodářství pro vyvážející výrobce. Jeden čínský výrobce ale poté, kdy byla jeho žádost o přiznání statusu tržního hospodářství prozkoumána, odpovědi na dotazník neodevzdal. Za těchto okolností bylo nezbytné stanovit dumpingové rozpětí pro tohoto výrobce na základě dostupných informací. Proto je jeho žádost o přiznání statusu tržního hospodářství neplatná a Komise dále analyzovala jen 12 žádostí o status tržního hospodářství podaných zbývajícími čínskými vyvážejícími výrobci ze vzorku.

(68)

Komise si opatřila veškeré informace o společnostech vybraných do vzorků, které považovala za nezbytné, a veškeré informace, které jí byly předloženy v žádostech o přiznání statusu tržního hospodářství, si ověřila přímo u příslušných společností.

(69)

V následující tabulce je shrnuto, jak jednotlivé společnosti plní každé z pěti kritérií uvedených v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení.

(70)

Dotčené společnosti dostaly příležitost podat připomínky k výše uvedeným zjištěním. Všech dvanáct společností vyjádřilo s rozhodnutím nesouhlas a prohlásilo, že by jim měl být status tržního hospodářství přiznán.

(71)

Za prvé je třeba poznamenat, že čtyři čínští vyvážející výrobci ze vzorku nesplnili ani jedno z 5 kritérií pro přiznání statusu tržního hospodářství. Bylo tomu tak proto, že poskytli zcela nedostatečné informace, takže nebylo možno učinit žádné závěry o tom, zda plní příslušná kritéria. Proto se má za to, že tato kritéria nesplnili.

(72)

Za druhé je třeba připomenout, že je obvyklou praxí Komise zjišťovat, zda podmínky pro přiznání statusu tržního hospodářství splňuje celá skupina společností, které jsou ve spojení. Proto v případech, kdy je výrobcem nebo prodávajícím dotčeného výrobku nějaká pobočka nebo jiná společnost ve spojení s žadatelem v ČLR, všechny tyto společnosti ve spojení jsou povinny předložit formulář žádosti o status tržního hospodářství. Nesplnění této podmínky ze strany všech čtyř vyvážejících výrobců ve vzorku, jak je uvedeno v 71. bodě odůvodnění, vedlo k tomu, že nebylo možno stanovit, zda tyto skupiny jako celek splnily všechny podmínky pro přiznání statusu tržního hospodářství.

(73)

Pokud jde o 1. kritérium („Podnikatelská rozhodnutí vyplývající z tržních podmínek, bez podstatných zásahů státu, a náklady vyplývající z tržních hodnot“), byl přijat závěr, že žádný z 12 čínských vyvážejících výrobců ze vzorku neprokázal, že toto kritérium splňuje. Zvláště pak důvody pro nesplnění 1. kritéria zahrnovaly existenci prodejních omezení uvedených ve stanovách a/nebo obchodních povoleních nebo v jednom případě de facto prodejní omezení na straně společností ze vzorku, která vyplývají ze zásahů státu. Společnosti ze vzorku při jejich zveřejnění tvrdily, že tato omezení nejsou podstatná, protože jsou údajně zastaralá a jedná se jen o nezávazné vnitropodnikové předpisy. Ovšem na základě těchto dokumentů mimo jiné společnost obchoduje se svým zbožím. Ve skutečnosti a v rozporu s tímto tvrzením čínské orgány povolí provoz společnosti jen na základě stanov a obchodního povolení, které tvoří konkrétní právní rámec činnosti dané společnosti.

(74)

Pokud jde o 2. kritérium („Firmy mají jednoznačný soubor účetních výkazů nezávisle auditovaných v souladu s mezinárodními účetními standardy a používají je pro všechny účely“), sedm společností neprokázalo, že plní podmínku uvedenou v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení. Ve skutečnosti bylo účetnictví v těchto případech plné chyb. Například auditovaná účetní rozvaha jednoho vývozce vždy nevykazovala skutečnou tržní hodnotu aktiv a pasiv, protože nebyly zaúčtovány v okamžiku pořízení (když byly zakoupeny), ale v okamžiku úhrady. Ovšem toto porušení základních mezinárodních účetních standardů (dále jen „IAS“), konkrétně zásady časového rozlišení, nebylo auditory vůbec zaznamenáno. Tudíž nebyly účetní výkazy auditovány v souladu s mezinárodními účetními standardy. V jiném případě byly účetní výkazy nejasné, protože nebyly kompletní důležité položky. Ani o tom se auditoři nezmínili. Při jejich zveřejnění nebylo poskytnuto přesvědčivé vysvětlení. Mimoto dva vyvážející výrobci ze vzorku nedodrželi doporučení auditorů ohledně zaúčtování časově rozlišených položek, pronájmu pozemků, rezerv k nedobytným pohledávkám, odpisů základních prostředků a zásob v účetním období následujícím po auditu, aby jejich účetnictví bylo správné.

(75)

Devět společností neprokázalo splnění 3. kritéria („V oblasti výrobních nákladů a finanční situace nepřežívají žádné deformace z předcházejícího netržního hospodářského systému“). V daných případech bylo zvláště zjištěno, že práva k užívání pozemků nebo strojů nebyly dotčeným vývozcům předány za tržních podmínek, což ve skutečnosti zakládá deformaci nákladů a finanční situace přežívající z netržního hospodářského systému. Po zveřejnění někteří čínští vyvážející výrobci ze vzorku tato zjištění napadli. Nepodařilo se jim ale patřičně odůvodnit tvrzení, že tato aktiva získali za tržních podmínek.

(76)

Pokud jde o 4. kritérium („Dotčené firmy podléhají právním předpisům, jimiž se řídí konkurzní a majetkové záležitosti a které zajišťují právní jistotu a stabilitu činnosti těchto firem“), ohledně čtyř výrobců, kteří neposkytli dostatečné informace, bylo rozhodnuto, že vzhledem k tomu, že tyto informace nejsou k dispozici, tito výrobci neprokázali, že by toto kritérium splnili.

(77)

Konečně, stejné čtyři společnosti, vzhledem k tomu, že neposkytly dostatečné informace, současně neprokázaly, že splnily 5. kritérium („Devizy se směňují podle tržních kurzů“).

(78)

V následující tabulce je shrnuto, jak jednotlivé společnosti plní každé z pěti kritérií uvedených v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení.

(79)

Dotčené společnosti dostaly příležitost podat připomínky k výše uvedeným zjištěním. Všech osm společností vyjádřilo s rozhodnutím nesouhlas a prohlásilo, že by jim měl být status tržního hospodářství přiznán.

(80)

Pokud jde o 1. kritérium, šest společností neprokázalo, že jejich podnikatelská rozhodnutí vyplývají z tržních podmínek a jsou bez podstatných zásahů státu.

(81)

Čtyři z nich podnikají za podmínky, že vyvezou celou svou produkci nebo alespoň její podstatnou část. Dotčené společnosti tvrdily, že mohou prodávat i na domácím trhu. Ve svých podkladech ale neposkytly žádné podstatné protiargumenty. Tyto společnosti pouze uváděly, že mohou požádat o změnu investiční licence, pokud by chtěly prodávat na domácím trhu, případně že množstevní prodejní omezení jsou uvalena z daňových důvodů. V tomto ohledu mohou útvary Komise jen poznamenat, že společnosti zřejmě mohou tato omezení ze své investiční licence odstranit, ale ani během období šetření ani kdykoli později o tuto změnu nepožádaly. Tyto společnosti tudíž stále podléhaly prodejním kvótám, a tedy nemohly podnikatelským rozhodnutím reagovat na vývoj trhu. Tato tvrzení tedy byla zamítnuta.

(82)

Pokud jde o zbývající dvě společnosti, bylo zjištěno, že jsou zcela ve vlastnictví státu a jejich vedení podléhá přímo státu. Obě tyto společnosti se ohradily proti tomu, že u nich dochází k podstatným zásahům ze strany státu, ale nepředložily žádné dodatečné důkazy na podporu svého tvrzení. Jejich tvrzení tedy byla zamítnuta.

(83)

Pokud se jedná o 2. kritérium, podmínku uvedenou v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení nesplnilo sedm společností.

(84)

Tři společnosti neměly své účetnictví auditované ani nezveřejňovaly účetní závěrku. V případě dalších tří společností nebylo možné zaručit, že jejich účetní výkazy jsou v souladu s mezinárodními účetními standardy a že jsou používány pro všechny účely, jelikož auditoři ve zveřejněných účetních výkazech zvláště uvedli, že účelem tohoto účetnictví není předkládat informace o finančním postavení společnosti v souladu s účetními zásadami a s všeobecně uznávanou praxí v zemích a v jurisdikcích jiných než ve Vietnamu. To je v rozporu s IAS, které v publikaci „Koncepční rámec pro sestavování a předkládání účetní závěrky“ uvádějí, že „účelem účetní závěrky je poskytnout informace o finanční situaci, výkonnosti a změnách finanční situace entity, které jsou užitečné pro širokou škálu uživatelů při jejich ekonomickém rozhodování“. Mimo to se v IAS1 uvádí, že entity, jejichž účetní závěrky jsou v souladu s IAS, jsou povinny o tom vydat v poznámkách výslovné a bezvýhradné prohlášení, což zřejmě není případ těchto společností.

(85)

V případě dvou z těchto společností upozornili jejich auditoři ve zprávě na závažné problémy a v jednom případě bylo zjištěno, že ověření provedené auditory je příliš nedostatečné, aby bylo zaručeno, že jejich účetnictví je spolehlivé.

(86)

Sedm dotčených vyvážejících výrobců tyto závěry napadlo. Ovšem vzhledem k i) absenci auditovaných účtů v případě tří z nich, ii) zásadním problémům, na které ve dvou dalších případech upozornili ve zprávě sami auditoři, a iii) zásadnímu upozornění ze strany auditorů posledních dvou společností, jež obsahovalo jasné varování těm, kdo používá jejich účetnictví, že není v souladu s obecně přijatelnými účetními zásadami, podání těchto sedmi společností neobsahovala žádné nové skutečnosti, aby útvary Komise mohly tyto závěry změnit; jejich tvrzení tedy byla zamítnuta.

(87)

Pokud jde o 3. kritérium, vzhledem k situaci týkající se práv na užívání pozemků, která neodpovídají podmínkám tržního hospodářství, ale nadále jsou centrálně řízena úřady, zvláště pokud jde o stanovení a následné úpravy ceny, žádná ze společností neprokázala, že nepřežívají žádné deformace z předcházejícího netržního hospodářského systému. Navíc v případě tří z těchto společností byly zjištěny deformace přežívající z netržního hospodářského systému, které se speciálně týkaly oceňování aktiv. Tyto společnosti uvedené závěry napadly, ale nepřinesly nic nového na podporu svého tvrzení; jejich tvrzení tedy byla zamítnuta.

(88)

Bylo zjištěno, že všech osm společností splňuje 4. a 5. kritérium.

(89)

Dále se připomíná, že je obvyklou praxí Komise zkoumat, zda skupiny společností ve spojení plní dané podmínky pro přiznání statusu tržního hospodářství i jako celek, a proto v případech, kdy nějaká pobočka nebo společnost ve spojení s žadatelem ve Vietnamu vyrábí, případně prodává dotčený výrobek, tato společnost je vyzvána, aby podala samostatnou žádost o status tržního hospodářství. V tomto ohledu nepodaly dvě společnosti žádost o status tržního hospodářství za jednoho svého vietnamského výrobce ve spojení, takže nebylo možné zjistit, zda tato skupina jako celek splňuje podmínky pro přiznání statusu tržního hospodářství.

(90)

Následně byl přijat závěr, že žádná z uvedených společností nesplňuje všechny podmínky, jak je uvedeno v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení.

(91)

V souladu s čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení se pro země, na které se vztahují ustanovení tohoto článku, případně stanoví celostátní clo, ledaže jsou společnosti schopny prokázat, že splňují veškerá kritéria uvedená v čl. 9 odst. 5 základního nařízení.

(92)

Pokud se týká ČLR, vyvážející výrobci, kteří žádali o přiznání statusu tržního hospodářství, též požádali o individuální zacházení, pokud jim nebude přiznán status tržního hospodářství.

(93)

Na základě dostupných informací bylo zjištěno, že tyto společnosti neprokázaly, že v souhrnu splňují všechny podmínky pro přiznání individuálního zacházení v souladu s čl. 9 odst. 5 základního nařízení.

(94)

Zvláště bylo zjištěno, že vzhledem k tomu, že žádný výrobce při výše uvedené analýze statusu tržního hospodářství neprokázal splnění 1. kritéria, protože čínští vyvážející výrobci ve vzorku jsou de iure nebo de facto povinni vyvézt veškerou nebo podstatnou část své produkce a nemohou svobodně stanovit množství, které výrobce vyváží, ani podmínky prodeje, ale že tyto hodnoty podléhají správnímu povolení v souladu se stanovami, případně obchodnímu povolení. Proto všichni čínští vyvážející výrobci ve vzorku neprokázali, že splňují podmínky uvedené v čl. 9 odst. 5 písm. b) základního nařízení, kde se požaduje de iure a de facto svobodné rozhodování o vývozu. Dále se má za to, že čtyři společnosti, které nesplnily 5. kritérium v rámci analýzy statusu tržního hospodářství, nesplňují ani kritérium podle čl. 9 odst. 5 písm. d) základního nařízení, tj. že nesměňují devizy podle tržních kurzů.

(95)

Pokud se týká Vietnamu, vyvážející výrobci, kteří žádali o přiznání statusu tržního hospodářství, též požádali o individuální zacházení, pokud jim nebude přiznán status tržního hospodářství.

(96)

Na základě dostupných informací bylo zjištěno, že tyto společnosti neprokázaly, že v souhrnu splňují všechny podmínky pro přiznání individuálního zacházení v souladu s čl. 9 odst. 5 základního nařízení.

(97)

Zvláště bylo při výše uvedené analýze statusu tržního hospodářství zjištěno, že v případě čtyř společností nebylo vyvážené množství svobodně stanoveno společností, ale že bylo stanoveno v obchodním povolení společnosti. V případě dvou společností stoprocentně vlastněných státem bylo stanoveno, že neprokázaly, že jsou zavedena odpovídající opatření k zabránění zásahům státu. Pokud jde o zbývající dvě společnosti, bylo zjištěno, že jsou ve spojení s třetí společností, která podmínky pro přiznání individuálního zacházení v souladu s čl. 9 odst. 5 základního nařízení nesplňuje, protože podléhá omezením na vývoz a státním zásahům do vnitřní struktury a rozhodování. Pokud by byly v případě těchto tří společností ve spojení stanoveny rozdílné celní sazby, hrozilo by riziko jejich obcházení, takže prvním dvěma společnostem nemohlo být přiznáno individuální zacházení.

(98)

Podle čl. 2 odst. 7 základního nařízení je třeba v případě dovozů ze zemí, kde není zavedeno tržní hospodářství, a pokud nelze přiznat status tržního hospodářství, ohledně zemí uvedených v čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení, stanovit běžnou hodnotu na základě ceny nebo početně zjištěné hodnoty ve srovnatelné zemi.

(99)

V oznámení o zahájení řízení Komise uvedla, že hodlá jako vhodnou srovnatelnou zemi použít pro účely stanovení běžné hodnoty pro ČLR a Vietnam Brazílii, a vyzvala zúčastněné země, aby se k tomu vyjádřily.

(100)

Spolupracující vyvážející výrobci zaslali připomínky, v nichž navrhovali jako srovnatelné země Thajsko, Indii nebo Indonésii, které jsou podle nich vhodnější než Brazílie. Hlavními argumenty proti Brazílii bylo to, že Brazílie se liší od ČLR i Vietnamu z hlediska svého sociálně-ekonomického i kulturního vývoje i pokud jde o HNP na jednoho obyvatele, že se v ní téměř nevyrábí obuv STAF a že se tato země též odlišuje od Číny i od Vietnamu, pokud jde o pracovní náklady a o dostupnost surovin.

(101)

Některé ze zúčastněných zemí, které navrhovaly jiné srovnatelné země než Brazílii, tvrdily, že během předcházejícího šetření ohledně dovozu některé obuvi se svrškem z usně nebo z plastické hmoty pocházející z ČLR, Indonésie a Thajska (4) byla jako srovnatelná země zvolena Indonésie, a že by proto měla být zvolena i pro toto šetření.

(102)

Komise vyzvala ke spolupráci vývozce z Brazílie a ostatních potenciálních srovnatelných zemí, jako např. z Indie, z Indonésie a z Thajska. Rozeslala dopisy více než 50 společnostem v Brazílii i v Indii a více než 20 společnostem v Indonésii. Mimo to útvary Komise kontaktovaly Sdružení thajského obuvnického průmyslu a získaly ke spolupráci šest thajských vyvážejících výrobců. Ze všech společností oslovených v ostatních zemích se spoluprací v rámci šetření souhlasil jeden indický vyvážející výrobce, dva indonéští vyvážející výrobci a osm brazilských vyvážejících výrobců.

(103)

Jedním z nejdůležitějších kritérií pro výběr srovnatelné země je reprezentativnost domácího prodeje ve srovnatelné zemi ve srovnání s vývozem dotčeného výrobku pocházejícího ze země bez tržního hospodářství nebo ze zemí dotčených šetřením. Proto v souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení, který platí i pro srovnatelnou zemi, budou domácí ceny ve srovnatelné zemi obvykle považovány za reprezentativní, pokud jejich objem činí alespoň 5 % množství, které je do Evropské unie vyváženo ze země bez tržního hospodářství.

(104)

Pokud jde o Indonésii, stojí za zmínku, že dva spolupracující indonéští vyvážející výrobci uváděli objem domácího prodeje, který nebyl ve srovnání s vývozy pocházejícími z dotčených zemí dostatečně reprezentativní.

(105)

Pokud jde o Indii, přihlásil se jen jeden spolupracující vývozce. Objem jeho domácího prodeje ale činil méně než 5 % vývozu z Vietnamu, a proto nebyl vzhledem k celkovému vývozu z dotčených zemí dostatečně reprezentativní.

(106)

Pokud jde o Thajsko, přihlásilo se šest vyvážejících výrobců, kteří spolupracovali tím způsobem, že odpověděli na dotazník. Objem jejich domácího prodeje nedosahoval ani 5 % vývozů z ČLR nebo Vietnamu, a proto nebyl vzhledem k celkovému vývozu z dotčených zemí dostatečně reprezentativní. Proto nebylo Thajsko vybráno jako vhodná srovnatelná země.

(107)

Naopak tři hlavní brazilští vyvážející výrobci z osmi spolupracujících ohlásili domácí prodej, jehož objem u každého z nich činil více než 50 % jejich vlastního vývozu, a bylo zjištěno, že jejich souhrnný domácí prodej též činí nejméně 5 % vývozů z obou dotčených zemí.

(108)

Na základě výše uvedených skutečností se zdá, že Brazílie je nejvhodnější volbou vzhledem k reprezentativnosti svého domácího prodeje, takže bylo možné vyhnout se nutnosti provádět výpočet běžné hodnoty a jejím případným četným úpravám.

(109)

Výběr Brazílie jako srovnatelné země je vhodný i pokud se jedná o soutěžní prostředí, protože tam působí více než 7 000 výrobců, jejichž celková produkce v roce 2004 činila více než 700 milionů párů bot, a domácí spotřeba dosáhla v roce 2004 více než 500 milionů párů. V roce 2004 bylo vyvezeno přibližně 200 milionů párů bot, z toho se ve více než 50 % případů jednalo o obuv se svrškem z usně. Brazílie hlavně vyváží do Severní Ameriky (USA a Kanada), Jižní Ameriky a Evropy. Dovozy činily v roce 2004 přibližně 9 milionů párů bot, z toho asi 80 % se týkalo obuvi pocházející z dotčených zemí.

(110)

Podle údajů za rok 2003 bylo též zjištěno, že Brazílie má nejvyšší domácí spotřebu bot na jednoho obyvatele (2,7) před Thajskem (2,3), Indonésií (1,7) a Indií (0,6) (v tom jsou zahrnuty všechny druhy bot).

(111)

Pokud jde o skutečnost, že v Brazílii se téměř nevyrábí obuv STAF, tento argument byl považován za nepodstatný, protože bylo rozhodnuto, že tento druh obuvi nebude zařazen do šetření, jak je popsáno v 19. bodě odůvodnění.

(112)

Některé strany tvrdily, že Brazílie se příliš liší od ČLR i Vietnamu z hlediska sociálně-ekonomického a kulturního vývoje i HNP na jednoho obyvatele.

(113)

Za prvé je třeba poznamenat, že rozdíly v kulturním vývoji jsou při výběru srovnatelné země považovány za nepodstatné, protože srovnatelná země má odrážet podmínky tržního hospodářství a nikoli srovnatelnou úroveň kulturního vývoje.

(114)

Pokud se jedná o použití země s odlišným hospodářským vývojem, je třeba uvést, že země, kde není tržní hospodářství nebo přechodná ekonomika, samozřejmě nemá stejné hospodářské rysy jako země s tržní ekonomikou. Není neobvyklé, že takové rozdíly existují mezi srovnatelnou zemí a zemí bez tržního hospodářství nebo přechodnou ekonomikou. Nijak to ale nebrání tomu, aby byla Brazílie vybrána jako srovnatelná země, pokud je z hlediska ostatních zvažovaných činitelů vhodnější.

(115)

Stejný závěr lze učinit i ohledně rozdílů v příjmu na jednoho obyvatele, což je též jeden z ukazatelů hospodářského rozvoje. Mimo to stojí za zmínku, že podle hlavního kritéria Světové banky pro třídění ekonomik, tj. hrubého národního důchodu na jednoho obyvatele, patří Brazílie do stejné kategorie jako ČLR, Thajsko a Indonésie.

(116)

Několik zúčastněných stran zdůrazňovalo skutečnost, že v Brazílii jsou mzdové náklady vyšší než ve Vietnamu a Číně a že Indie, Indonésie nebo Thajsko, jejichž mzdové náklady jsou srovnatelnější, by byly vhodnějšími srovnatelnými zeměmi.

(117)

V tomto ohledu je třeba připomenout, že srovnatelná země nemusí být nutně vybrána ze zemí, které mají stejné nebo co nejpodobnější náklady jako dotčené země, protože to jsou právě náklady dotčených zemí, o kterých se má za to, že jsou ovlivněné skutečností, že v těchto zemích není tržní hospodářství nebo že jde o přechodnou ekonomiku. Jak je uvedeno v 114. bodě odůvodnění, země s odlišnou úrovní hospodářského vývoje může být vybrána jako srovnatelná země pro zemi, kde není tržní hospodářství nebo jejíž ekonomika se nachází v přechodné etapě. Podobně se ani mzdové náklady, které odrážejí stav hospodářského rozvoje země, nepovažují samy o sobě za podstatné kritérium.

(118)

V každém případě, jak je uvedeno výše, úroveň spolupráce ze strany indických, thajských a indonéských vyvážejících výrobců nemohla doložit dostatečnou úroveň reprezentativnosti jejich domácího prodeje. Pokud by kterákoli z těchto zemí byla použita pro srovnání, vedlo by to ke zbytečnému používání početně zjištěné běžné hodnoty a četným úpravám.

(119)

Zúčastněné strany dále tvrdily, že Brazílie a dotčené země mají odlišnou strukturu nákladů, protože některé náklady (výzkum a vývoj, design atd.), které v případě čínských a vietnamských vývozců nesou zákazníci, vznikají samy brazilským výrobcům a jsou zahrnuty do jejich výrobních nákladů.

(120)

Opravdu bylo zjištěno, že v některých případech vývozci v dotčených zemích prodávali dotčený výrobek bývalým výrobcům ve Společenství, kteří stále nesou výše uvedené položky výrobních nákladů a prodávají výrobek pod svojí vlastní značkou. To ale není důvod k tomu, aby byla Brazílie zamítnuta jako vhodná srovnatelná země, protože při stanovení běžné hodnoty lze použít ohledně těchto nákladů úpravy.

(121)

Zúčastněné strany dále argumentovaly rozdílným přístupem k surovinám, zvláště k usni, mezi Brazílií na jedné straně a ČLR a Vietnamem na straně druhé. Toto tvrzení ale bylo označeno za vzájemně si odporující a nepřinášející žádné podstatné důkazy, proč by měly být jiné země vhodnější. Některé zúčastněné strany například tvrdily, že v dotčených zemích jsou suroviny k dispozici v neomezeném množství, zatímco v Brazílii jsou dostupné jen nejzákladnější suroviny. Ostatní zúčastněné strany naopak tvrdily, že dotčené země musejí dovážet hovězí kůže a nemají stejný přístup k surovinám jako Brazílie, kde existuje rozsáhlá a zavedená výroba surové kůže.

(122)

Ovšem některé strany zase potvrdily, že Brazílie má lepší přístup k usni, než mají dotčené země. Konkrétně, v Brazílii je jedno z největších komerčně chovaných stád hovězího dobytka, stejně jako stovky společností, které se specializují na vydělávání kůže a její dokončovací úpravy. Brazilský kožedělný průmysl každoročně produkuje více než 30 milionů usní, z nichž jen 40 % spotřebovává brazilský trh koženého zboží (obuv, kožené zboží, nábytek). Toto know-how týkající se zpracování a dostupnosti surovin může jen snižovat brazilské výrobní náklady. Proto bylo zamítnuto tvrzení, že výběr Brazílie by nebyl z hlediska přístupu k surovinám vhodný.

(123)

Stejné strany potom tvrdily, že dotčené země používají méně kvalitní usně než brazilští výrobci. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že šetření ohledně čínských a vietnamských vyvážejících výrobců, kteří tvořili část vzorků, prokázalo, že používali kvalitnější usně než brazilští výrobci. To ale není důvod pro to, aby byla Brazílie odmítnuta jako vhodná srovnatelná země, protože lze provést úpravy ohledně rozdílů ve fyzických vlastnostech, aby se tak vyjádřily rozdíly týkající se kvality usní.

(124)

Ve světle výše uvedených okolností byl přijat závěr, že Brazílie je vhodná srovnatelná země.

(125)

Poté, co byla Brazílie vybrána jako srovnatelná země, běžná hodnota byla vypočítána na základě údajů ověřených na místě u tří hlavních spolupracujících brazilských výrobců.

(126)

Bylo zjištěno, že domácí prodej těchto tří brazilských výrobců obdobného výrobku je reprezentativní ve srovnání s dotčeným výrobkem vyváženým do Společenství vyvážejícími výrobci v ČLR a Vietnamu.

(127)

Dále bylo zkoumáno, zda domácí prodej probíhá jako běžný obchodní styk, a to zjištěním poměru ziskového prodeje nezávislým odběratelům. Kontrolou u tří hlavních výrobců se prokázalo, že jejich objem prodeje za čistou prodejní cenu, která se rovná jednotkové ceně nebo je vyšší, činil více než 80 % celkového objemu prodeje každého výrobce. Proto běžná hodnota vycházela ze skutečné ceny na domácím trhu, vypočítané jako vážený průměr cen všech domácích prodejů tohoto typu výrobku uskutečněných v průběhu období šetření, bez ohledu na to, zda tyto prodeje byly ziskové nebo ne.

(128)

Vyvážející výrobci uskutečnili své vývozy do Společenství buď přímo nezávislým odběratelům nebo prostřednictvím obchodních společností, které nejsou ve spojení, se sídlem mimo Společenství.

(129)

Pokud se vývozy do Společenství uskutečňovaly přímo nezávislým odběratelům, vývozní ceny vycházely z ceny skutečně zaplacené nebo splatné za dotčený výrobek v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení.

(130)

Pokud se vývozy do Společenství uskutečňovaly prostřednictvím obchodních společností, které nejsou ve spojení, vývozní ceny vycházely z cen výrobku v okamžiku, kdy dotčený výrobce prodával výrobek na vývoz obchodní společnosti, tj. kupujícímu, který není ve spojení, v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení.

(131)

Srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny vycházelo z ceny ze závodu.

(132)

V zájmu zajištění spravedlivého srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny byly připočítány úpravy týkající se rozdílů, které mají vliv na cenu a srovnatelnost ceny v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení. V případě všech šetřených vyvážejících výrobců byly provedeny úpravy ohledně rozdílů v nákladech na dopravu, na námořní přepravné a v nákladech na pojištění, manipulaci, nakládání a ve vedlejších nákladech, nákladech na balení, nákladech na získání úvěru, nákladech na záruku a na jistotu a provizi, pokud připadaly v úvahu a byly odůvodněné. Byly provedeny též úpravy podle čl. 2 odst. 10 písm. a) základního nařízení týkající se jakosti usní a podle čl. 2 odst. 10 písm. k) základního nařízení ohledně nákladů na výzkum a vývoj a design.

(133)

V případě vyvážených typů výrobků, které se na brazilském domácím trhu neprodávají, byly při stanovení běžných hodnot použity ceny domácího prodeje podobných typů výrobků, v odůvodněných případech patřičně upravené.

(134)

V souladu s čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení byla dumpingová rozpětí stanovena na základě srovnání vážené průměrné běžné hodnoty podle typu výrobku a vážené průměrné vývozní ceny podle typu výrobku, jak je uvedeno výše. Vzhledem k tomu, že žádný vyvážející výrobce ze vzorku nesplnil kritéria pro přiznání statusu tržního hospodářství ani kritéria pro přiznání individuálního zacházení, bylo vypočítáno jedno vážené průměrné dumpingové rozpětí pro všechny společnosti ze vzorku vývozců v ČLR a další vážené průměrné dumpingové rozpětí pro společnosti ze vzorku vývozců ve Vietnamu.

(135)

Dumpingové rozpětí platné pro spolupracující vyvážející výrobce, kteří se přihlásili ve lhůtě uvedené v oznámení o zahájení řízení, ale nejsou součástí vzorku ani nejsou šetřeni samostatně, bylo stanoveno na základě váženého průměru dumpingových rozpětí společností ze vzorku v souladu s čl. 9 odst. 6 základního nařízení.

(136)

V případě vyvážejících výrobců, kteří neodpověděli na dotazník Komise ani se jinak nepřihlásili, bylo dumpingové rozpětí stanoveno na základě dostupných skutečností v souladu s čl. 18 odst. 1 základního nařízení.

(137)

Aby bylo možno stanovit dumpingové rozpětí pro nespolupracující vyvážející výrobce, byla nejprve stanovena úroveň nedostatečné spolupráce. Proto byl srovnán objem vývozů do Společenství, který uváděli spolupracující vyvážející výrobci, s příslušnými dovozními statistikami Eurostatu.

(138)

Pokud byla úroveň spolupráce nízká, tj. méně než 80 % celkových vývozů dotčeného výrobku spolupracujících výrobců, považovalo se za správné, aby bylo pro nespolupracující vyvážející výrobce stanoveno vyšší dumpingové rozpětí, než kolik činí nejvyšší dumpingové rozpětí stanovené pro spolupracující vyvážející výrobce. V takových případech tedy bylo dumpingové rozpětí stanoveno ve výši, která odpovídá váženému průměrnému dumpingovému rozpětí nejprodávanějších typů výrobků spolupracujících vyvážejících výrobců, kteří mají nejvyšší dumpingová rozpětí.

(139)

Pokud byla úroveň spolupráce vysoká, tj. nejméně 80 % celkových vývozů dotčeného výrobku spolupracujících výrobců, považovalo se za správné, aby bylo pro všechny nespolupracující vyvážející výrobce stanoveno dumpingové rozpětí ve výši váženého průměrného dumpingového rozpětí, které bylo stanoveno pro spolupracující vyvážející výrobce v dotčené zemi.

(140)

Patří k důsledné praxi Komise, že vyvážející výrobce ve spojení nebo vyvážející výrobce, kteří patří do stejné skupiny společností, považuje pro účely stanovení dumpingového rozpětí za jedinou entitu, a tedy pro ně stanoví jediné dumpingové rozpětí. Je tomu tak zvláště proto, že v případě stanovení individuálních dumpingových rozpětí by mohlo docházet k obcházení antidumpingových opatření, která by se tak stala neúčinnými, protože by pak vyvážející výrobci ve spojení mohli směrovat své vývozy do Společenství prostřednictvím společnosti, která má nejnižší individuální dumpingové rozpětí.

(141)

V souladu s touto praxí bylo zjištěno, že tři vietnamští vyvážející výrobci ve spojení byly samostatně ve spojení s jinými třemi vyvážejícími výrobci. V případě těchto vyvážejících výrobců bylo rozhodnuto nejprve stanovit dumpingové rozpětí pro každou z těchto šesti společností. Pak bylo stanoveno vážené průměrné dumpingové rozpětí pro každou z těchto tří skupin společností, které jsou ve spojení, a to na základě dumpingového rozpětí pro obě společnosti v každé skupině.

(142)

Srovnáním údajů o vývozech do Společenství, které poskytli vyvážející výrobci v každé jednotlivé zemi vývozu, s celkovým objemem dovozů pocházejících z jednotlivých zemí vývozu byla zjištěna vysoká úroveň spolupráce, protože tyto vývozy činily během období šetření více než 90 % celkových dovozů do Společenství z jednotlivých zemí vývozu.

(143)

Proto bylo celostátní průměrné dumpingové rozpětí jednotlivých zemí vývozu stanoveno na základě váženého průměrného dumpingového rozpětí těchto spolupracujících vyvážejících výrobců zařazených do vzorku, jejichž informace o vývozních cenách bylo možné považovat za spolehlivé. Je třeba poznamenat, že nebylo možné použít údaje o vývozní ceně od čtyř čínských vyvážejících výrobců ze vzorku, protože předložili nespolehlivé informace o transakcích, které například zahrnovaly jiné než dotčené výrobky nebo neodpovídaly podkladovým dokladům. Proto bylo celostátní průměrné dumpingové rozpětí vyjádřené jako procento ceny CIF na hranice Společenství před proclením použito pro všechny ostatní vyvážející výrobce v dané zemi vývozu. Vzhledem k tomu, že bylo v souladu s vysvětlením uvedeným v 134. bodě odůvodnění stanoveno jedno dumpingové rozpětí pro vývozce ze vzorku v ČLR a jedno pro vývozce ve Vietnamu, tato dumpingová rozpětí by se měla použít pro všechny ostatní vyvážející výrobce v dotčených zemích.

(144)

Vzhledem k výše uvedeným prozatímním závěrům o rozsahu výrobku je třeba poznamenat, že z níže analyzovaných údajů byly vyloučeny veškeré údaje týkající se obuvi STAF.

(145)

Byla provedena předběžná analýza újmy s ohledem na dotčený výrobek, včetně dětských bot. Jelikož je třeba dospět k prozatímnímu zjištění o materiální újmě u dovozů, na které se vztahují prozatímní opatření, týká se následující podrobná analýza dovozů s výjimkou dětských bot, neboť se předběžně počítá s tím, že dětské boty budou z použití těchto opatření z důvodů vycházejících ze zájmu Společenství vyloučeny. To je považováno za nutné, jelikož tato analýza se pojí s opatřeními, která musí být založena na úrovních odstranění újmy, jež se při vyloučení dětské obuvi liší. Je však třeba poznamenat, že vyloučení dětských bot neovlivní celkové prozatímní závěry týkající se újmy. Ať se uvedená opatření na dětské boty vztahovat budou nebo ne, zůstávají všechny podstatné faktory újmy podobné.

(146)

Ve Společenství vyrábí dotčený výrobek více než osm tisíc výrobců. Přibližně 80 % výroby ve Společenství je koncentrováno v Itálii, v Portugalsku a ve Španělsku. Obuv se dále vyrábí téměř ve všech ostatních členských státech, i když v menším rozsahu.

(147)

Některé strany tvrdily, že přestože nevyrábějí dotčený výrobek ve Společenství, měly by stejně být považovány za výrobce ve Společenství, protože ve Společenství vykonávají návrhářskou, značkovou, výzkumnou a vývojovou, řídící a maloobchodní činnost.

(148)

Zavedená praxe je taková, že za výrobce ve Společenství lze považovat jen společnosti, které působí ve Společenství v oblasti výroby. V případě tradičních výrobců ve Společenství se veškerá návrhářská a výrobní činnost odehrává ve Společenství. Ostatní výrobci ve Společenství mohou nakupovat části obuvi, obvykle svršky, ze zdrojů mimo Společenství, ale samotná výroba obuvi se odehrává ve Společenství a výsledný výrobek se stále považuje za výrobek pocházející z Evropského společenství. Je tomu tak proto, že operace s největší přidanou hodnotou se odehrávají ve Společenství. Také to žádná zúčastněná strana nenapadla. Situace subjektů uvedených v předcházejícím bodě odůvodnění se liší v tom smyslu, že i když se design a vývoj částečně provádí ve Společenství, neplatí to pro výrobu a vývoj výrobků na úrovni výrobního závodu. Výsledný výrobek se nepovažuje za výrobek pocházející z Evropského společenství a příslušné subjekty ve Společenství tedy nelze považovat za výrobce ve Společenství. Proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(149)

Byl přijat závěr, že výrobci uvedení v 146. bodě odůvodnění tvoří celkovou výrobu ve Společenství ve smyslu ustanovení čl. 4 odst. 1 základního nařízení.

(150)

Podnět byl podán výrobci ve Společenství, kteří zastupují celkem 814 společností, případně jejich jménem. Bylo zjištěno, že tito žadatelé vyrábějí významnou část celkové výroby dotčeného výrobku ve Společenství, tj. v tomto případě přibližně 42 %.

(151)

Pro účely analýzy újmy a vzhledem k velkému počtu stěžujících si výrobců ve Společenství muselo být použito ustanovení článku 17 základního nařízení. Proto byl vybrán vzorek deseti výrobců. Těchto deset společností, které představují o něco více než 10 % výroby stěžujících si výrobců ve Společenství, plně v rámci šetření spolupracovalo.

(152)

Na základě výše uvedených skutečností se má za to, že 814 stěžujících si výrobců ve Společenství, tj. ti, kteří byli vybráni do vzorku, a ostatní, kteří nebyli vybráni do vzorku výrobců ve Společenství, tvoří výrobní odvětví Společenství ve smyslu čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 4 základního nařízení. Nadále tedy budou označováni jako „výrobní odvětví Společenství“.

(153)

Spotřeba Společenství byla stanovena na základě následujících informací:

(154)

Z toho byla stanovena spotřeba Společenství takto:

(155)

Spotřeba obuvi ve Společenství nejprve v roce 2002 poklesla o 10 %, ale pak se zvýšila. Celkem se spotřeba Společenství zvýšila o 1 %. Spotřeba obuvi ve Společenství na jednoho obyvatele byla během posuzovaného období relativně stálá.

(156)

Komise zvažovala, zda lze vliv dumpingových dovozů z dotčených zemí hodnotit souhrnně na základě kritérií uvedených v čl. 3 odst. 4 základního nařízení. Podle tohoto článku se má vliv dovozů ze dvou nebo více zemí, které jsou současně předmětem antidumpingového šetření, hodnotit souhrnně jen v tom případě, kdy je zjištěno, že a) dumpingové rozpětí stanovené ohledně dovozů z každé z daných zemí je vyšší než minimální (de minimis), jak je definováno v čl. 9 odst. 3 základního nařízení, a že objem dovozů z každé jednotlivé země není zanedbatelný, a že b) souhrnné hodnocení vlivu dovozů je vhodné ve světle soutěžních podmínek mezi dováženými výrobky a soutěžních podmínek mezi dováženými výrobky a podobným výrobkem ve Společenství.

(157)

V tomto smyslu bylo za prvé zjištěno, že dumpingová rozpětí stanovená pro každou jednotlivou zemi byla vyšší než minimální (de minimis). Mimo to nebyl objem dumpingových dovozů z těchto jednotlivých zemí zanedbatelný ve smyslu čl. 5 odst. 7 základního nařízení. Ve skutečnosti tvořil v průběhu období šetření objem dovozu z ČLR asi 9 % a z Vietnamu přibližně 14 % spotřeby Společenství.

(158)

V šetření bylo dále zjištěno, že soutěžní podmínky mezi dumpingovými dovozy i mezi dumpingovými dovozy a podobným výrobkem Společenství byly podobné. Bylo zjištěno, že bez ohledu na původ si obuv se svrškem z usně vyráběná a prodávaná dotčenými zeměmi a obuv se svrškem z usně vyráběná a prodávaná výrobním odvětvím Společenství navzájem konkuruje, protože je podobná z hlediska základních vlastností, zaměnitelná z pohledu spotřebitele a prodává se prostřednictvím stejných distribučních kanálů. Mimo to bylo šetřením prokázáno, že v případě obou zemí se objem jejich dovozů vyvíjel souběžně: obě země zvýšily od roku 2001 do období šetření své dovozy přibližně o 40 milionů párů. Dovozní ceny v obou těchto zemích též sledovaly podobný klesající trend, v případě ČLR poklesly o 39 % a v případě Vietnamu o 22 %. Mimo to bylo zjištěno, že se tyto ceny na srovnatelné obchodní úrovni podbízely cenám výrobního odvětví Společenství.

(159)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že v tomto případě nebyly splněny podmínky pro souhrnné hodnocení, protože podíl na trhu dotčených zemí se vyvíjel odlišně a jejich cenová úroveň nebyla srovnatelná.

(160)

Následující tabulka ale ukazuje, že objem dovozů, podíl na trhu a průměrné jednotkové ceny se v případě obou zemí za posuzované období vyvíjely podobně:

Objem dovozu a podíl na trhu

Průměrné ceny

(161)

Upozorňuje se na to, že náhlý růst čínských dovozů v průběhu období šetření, jež podstatným způsobem přesáhly i do roku 2004, více než pravděpodobně souvisí s omezením platnosti kvót od ledna 2005. Uvádí se však, že je zavedenou praxí, že se zkoumají trendy objemu dovozu a cen dotčené země za několik let, v tomto případě od 1. ledna 2001 až do konce období šetření. V této souvislosti čínské a vietnamské dovozy jednoznačně sledují stejný trend. Mimoto není absolutní rozdíl v úrovni cen mezi oběma zeměmi v kontextu souhrnného hodnocení podstatný. Lze jej totiž vysvětlit pomocí různých činitelů, např. různou skladbou sortimentu. Podstatné jsou cenové trendy za posuzované období a ty jsou ve skutečnosti v případě těchto dvou zemí srovnatelné. Z těchto důvodů nebylo možno žádosti vyhovět.

(162)

Proto byl přijat závěr, že jsou splněny veškeré podmínky pro souhrnné hodnocení a že proto je třeba, aby byl vliv dumpingových dovozů pocházejících z dotčených zemí hodnocen pro účely analýzy újmy společně.

(163)

Ve výše uvedené tabulce je ukázáno, že dovozy dotčeného výrobku do Společenství pocházejícího z dotčených zemí se za posuzované období více než zdvojnásobily.

(164)

Podíl na trhu dotčených zemí velice narostl během posuzovaného období, a to z 9,2 % v roce 2001 na 22,8 % v průběhu období šetření. Tento vývoj je třeba hodnotit ve světle relativně stálé spotřeby Společenství.

(165)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že vývoj objemu dovozu z dotčených zemí byl zkreslený vlivem zrušení dovozních kvót k 1. lednu 2005. Údajně tomu tak je proto, že některé společnosti odložily své vývozy na počátek roku 2005, ačkoli by je jinak uskutečnily koncem roku 2004. Proto i když skončení platnosti systému kvót mohlo skutečně mít vliv na objem dovozu v průběhu prvního čtvrtletí roku 2005, je především třeba poznamenat, že to se týká pouze jedné z obou dotčených zemí a nikoli všech výrobků, na které se vztahuje toto šetření. Mimoto vývoj dovozu během celého posuzovaného období vykazuje neustále rostoucí trend. Proto se má za to, že rušení kvót nemělo podstatný zkreslující vliv a určitě se nic nemění na závěru, že dumpingové dovozy se od roku 2001 do konce období šetření podstatně zvýšily.

(166)

Dovozní ceny zásadním způsobem poklesly z 12,4 EUR za pár v roce 2001 na 8,9 EUR za pár během období šetření. To znamená celkový pokles během posuzovaného období ve výši téměř 30 %.

(167)

Pro účely analyzování cenového podbízení byly srovnávány dovozní ceny vyvážejících výrobců ze vzorku s cenami výrobního odvětví Společenství, a to na základě vážených průměrů srovnatelných typů výrobku v průběhu období šetření. Ceny výrobního odvětví Společenství byly upraveny na úroveň „ze závodu“ a srovnány s dovozními cenami CIF na hranice Společenství po proclení. Toto srovnání cen bylo provedeno v případě transakcí na stejné obchodní úrovni, podle potřeby řádně upravené a po odečtení rabatu a slev. V zájmu zajištění spravedlivého srovnání byly provedeny úpravy ohledně nákladů, které vznikly dovozcům ve Společenství, jako např. náklady na design, výběr surovin atd., které by se jinak v dovozní ceně neobjevily. Jde o to, že se obuv vyrábí na objednávku, a tedy na základě přesného popisu (suroviny, design atd.) od samotných dovozců, i tyto náklady by se měly objevit v cenách dovážené obuvi, aby bylo možno provést spravedlivé srovnání s cenami výrobního odvětví Společenství, které tyto prvky zahrnují.

(168)

V následující tabulce jsou uvedena rozpětí cenového podbízení zjištěná na základě cen spolupracujících vyvážejících výrobců a vyjádřená jako procento cen výrobního odvětví Společenství:

(169)

Obuvnický sektor ve Společenství je charakterizován sítí velmi malých (do deseti zaměstnanců) a malých podniků. Velké společnosti s více než 500 zaměstnanci zaměstnávají jen omezenou část pracovní síly v sektoru. Velmi malé a malé podniky mají tu výhodu, že se pružněji přizpůsobují změnám tržní poptávky, ale na druhou stranu jsou finančně citlivější k vnějším otřesům.

(170)

Pod tlakem mezinárodní soutěže mají velké společnosti tendenci k zániku, zatímco pružnější malé a velmi malé podniky sdružené do malých skupin mají vyšší schopnost zachovat si svou soutěžní pozici. V posledních letech se počet podniků v sektoru postupně snižoval, takže se na antidumpingovém podnětu mohli podílet pouze ti, kteří „přežili“. Též je pravděpodobné, že mnohé velmi malé společnosti neměly dostatečné zdroje, aby mohly antidumpingový podnět podpořit. Z těchto důvodů bylo stanoveno, že výši újmy, pokud jde o celkovou výrobu Společenství výrobku, jehož se týká šetření, lze pravděpodobně snížit pouze na základě analýzy situace těchto stěžujících si „přeživších“ společností.

(171)

Proto jsou v následující tabulce uvedeny některé makroekonomické ukazatele, které poskytly národní federace z těch členských států, kde působí stěžující si výrobci ve Společenství, tj. Itálie, Španělsko, Portugalsko, Francie, Polsko a Řecko. Týkají se vývoje výroby, zaměstnanosti a počtu společností, které vyráběly dotčený výrobek během období, kdy probíhalo šetření. Tyto údaje byly pokud možno ověřeny.

(172)

Výroba obuvi se svrškem z usně ve výše uvedených členských státech poklesla během posuzovaného období o 35 %. Během stejného období bylo nuceno ukončit činnost více než 1 000 společností. To znamená více než 43 000 ztracených pracovních míst, tedy 20 % pokles zaměstnanosti oproti roku 2001. Pokles počtu společností byl zvláště znatelný v průběhu období šetření, což je období, které – jak se připomíná – výrazně přesahuje do roku 2004. To naznačuje urychlení úpadků během prvního čtvrtletí roku 2005.

(173)

Výše uvedená čísla jednoznačně dokazují, že obuvnické výrobní odvětví čelí od minulého roku závažnému nepříznivému vývoji a nyní se nachází v kritické situaci.

(174)

V souladu s čl. 3 odst. 5 základního nařízení prozkoumala Komise veškeré ekonomické činitele a indexy, které mají nějaký vliv na stav výrobního odvětví Společenství. Současně se ale připomíná, že bylo zjištěno, že ne všechny činitele uvedené v základním nařízení mají vliv na stav obuvnického výrobního odvětví Společenství pro stanovení újmy. Například, protože se vyrábí na objednávku, zásoby nejsou vůbec žádné nebo sestávají z dokončených, ale ještě nedodaných, případně nevyfakturovaných objednávek, a tedy bylo zjištěno, že nemají pro účely analýzy újmy velký význam. Podobně, vzhledem k tomu, že v sektoru převažuje podíl lidské práce, jeho výrobní kapacita není technicky omezená a hlavně závisí na počtu pracovníků, které si výrobci najmou.

(175)

Jak je uvedeno výše, vzhledem k velkému počtu stěžujících si výrobců ve Společenství bylo nutné použít ustanovení o výběru vzorku. Pro účely analýzy újmy byly stanoveny ukazatele újmy na následujících dvou úrovních:

(176)

Objem výroby celého výrobního odvětví Společenství poklesl z 223 milionů párů v roce 2001 na 146,9 milionů párů během období šetření. To znamená pokles o více než 30 %.

(177)

Přestože teoreticky jsou výrobní závody zařízeny tak, aby dosahovaly určité úrovně výroby, její dosažení bude do velice velké míry záviset na tom, kolik dělníků si tento výrobní závod najme. Jak je uvedeno výše, ve většině oblastí výroby obuvi opravdu převažuje lidská práce. Za těchto okolností je pro stabilní počet společností nejlepším způsobem měření kapacity zjištění úrovně zaměstnanosti těchto společností. Proto se zde odkazuje na následující tabulku, kde je uvedena úroveň zaměstnanosti výrobních odvětví Společenství. A podobně celkovou výrobní kapacitu též dostatečným způsobem odráží vývoj počtu společností, které působí v daném sektoru. Tento vývoj je zkoumán výše a je třeba připomenout, že během posuzovaného období ukončilo činnost více než 1 000 společností.

(178)

Protože se obuv vyrábí na objednávku, objem prodeje výrobního odvětví Společenství sledoval stejně klesající trend, jako tomu bylo v oblasti výroby. Počet párů bot prodaných na trhu Společenství poklesl od roku 2001 do období šetření o více než 50 milionů, tj. o 33 %.

(179)

Pokud jde o podíl na trhu, došlo zde k jeho ztrátě ve výši přesahující 9 procentních bodů. Podíl výrobního odvětví Společenství na trhu poklesl z 27,1 % v roce 2001 na 17,9 % v průběhu období šetření.

(180)

Zaměstnanost během celého posuzovaného období dramaticky poklesla. Ve výrobním odvětví Společenství došlo ke ztrátě více než 26 000 pracovních míst, což znamená v období šetření pokles o 31 % ve srovnání s úrovní v roce 2001.

(181)

Současně se odkazuje na předcházející tabulku, kde je zaznamenán celkový pokles zaměstnanosti ve výrobním odvětví kožené obuvi o více než 43 000 pracovních míst. Toto číslo je o to závažnější vzhledem ke skutečnosti, že v letech 2001–2004, tj. před podáním antidumpingového podnětu, muselo ukončit činnost na 700 společností (srov. výše), které se tedy nemohly podílet na šetření.

(182)

Produktivita byla stanovena vydělením objemu výroby počtem pracovníků výrobního odvětví Společenství, jak jsou uvedeny v předcházejících tabulkách. Na tomto základě byla produktivita výrobního odvětví Společenství během posuzovaného období relativně stabilní.

(183)

Od roku 2001 do období šetření, i když se spotřeba Společenství udržovala na poměrně stálé úrovni, objem prodeje výrobního odvětví Společenství podstatně poklesl asi o 30 %. Za těchto okolností čelilo výrobní odvětví Společenství i poklesu podílu na trhu asi ve výši 9 procentních bodů. Je třeba si povšimnout, že během stejného období dokázaly dotčené země více než zdvojnásobit své dovozy a získaly podíl na trhu Společenství ve výši asi 14 procentních bodů.

(184)

Pokud jde o vliv velikosti současného dumpingového rozpětí na výrobní odvětví Společenství, vzhledem k objemu a cenám dovozů z dotčených zemí jej nelze považovat za zanedbatelný.

(185)

Antidumpingová opatření proti dovozům některé obuvi se svrškem z kůže nebo z plastických hmot pocházejících z ČLR, Indonésie a Thajska byla zavedena v únoru 1998. Tato opatření měla určitý přesah na výrobky, jichž se týká toto šetření. Po zveřejnění oznámení o nadcházejícím pozbytí platnosti těchto opatření nebyla přijata žádná žádost o revizi tohoto rozhodnutí, takže platnost opatření řádně skončila v březnu 2003. Vzhledem k tomu, že nebyla podána žádná žádost o revizi tohoto rozhodnutí, se má za to, že výrobní odvětví Společenství se již v té době zotavilo z vlivu předchozích případů dumpingu.

(186)

Přestože výroba a objem prodeje nejsou samy o sobě považovány za mikroekonomické ukazatele, stejně jsou zde uvedeny odpovídající hodnoty týkající se výrobců ve Společenství ze vzorku. Je tomu tak proto, aby se ukázalo, jak se vyvinula situace výrobců ve Společenství ze vzorku ve srovnání s celkovým výrobním odvětví Společenství.

(187)

Poté, kdy došlo ve srovnání s rokem 2001 v roce 2002 k nárůstu výroby a prodeje, výroba a objem prodeje ve Společenství těchto společností ve vzorku se nadále vyvíjely podobně, jako tomu bylo v celém výrobním odvětví Společenství. Během posuzovaného období poklesl objem výroby o více než 30 % a objem prodeje o více než 10 %. Je třeba připomenout, že během stejného období čelilo celé výrobní odvětví Společenství poklesu výroby o 34 % a objemu prodeje o 33 %.

(188)

Jak již bylo uvedeno, má se za to, že zásoby mají na stav obuvnického výrobního odvětví ve Společenství pro stanovení újmy jen velice malý vliv, protože se vyrábí na objednávku. Teoreticky se tedy nevytvářejí žádné zásoby a jediné zásoby tvoří dokončené zakázky, které ještě nebyly dodány, případně vyfakturovány. Proto výše zásob nejprve v letech 2001 až 2004 vzrostla, tj. o 28 %, a pak až do konce období šetření klesala. Tento pokles v průběhu období šetření je nutné též vidět v kontextu sezónního charakteru daného sektoru. Ve skutečnosti se totiž očekává, že zásoby jsou vyšší v prosinci než ke konci prvního čtvrtletí, tj. v tomto případě ke konci období šetření.

(189)

Průměrná jednotková prodejní cena neustále během posuzovaného období klesala. Celkově činil tento pokles 7,2 %. Může se zdát, že cenová deprese ve výrobním odvětví Společenství je jen omezená, zvláště ve srovnání s 30 % dumpingovým snížením dovozní ceny během posuzovaného období. To je ale třeba posuzovat v souvislosti se skutečností, že obuv se vyrábí na objednávku, a proto jsou nové zakázky obvykle zajištěny jen v tom případě, kdy odpovídající úroveň cen alespoň pokrývá náklady. Jak je uvedeno v následující tabulce, výrobní odvětví Společenství proto nemohlo v průběhu období šetření dále snižovat ceny, protože by se jinak dostalo do ztráty.

(190)

Podle výše uvedených ukazatelů návratnosti (rentability) došlo během posuzovaného období k jednoznačnému oslabení finanční situace společností. Je třeba si povšimnout, že jednomu z výrobců ve Společenství ze vzorku vznikly výdaje na restrukturalizaci, které nepříznivě ovlivnily ziskovost za rok 2003. Celkové zhoršení situace bylo zaznamenáno zvláště v průběhu období šetření a ukazuje výrazně nepříznivý vývoj během prvního čtvrtletí 2005, tj. posledního čtvrtletí období šetření.

(191)

Zvláště byly dotčeny peněžní toky. Ty poklesly od roku 2001 do období šetření téměř o 60 %. Výše peněžních toků je zvláště důležitá v případě malých a středních podniků, které ne vždy mají snadný přístup k vnějším zdrojům, na rozdíl od velkých společností, jež si mohou snadněji opatřit bankovní záruky. Malé a střední podniky se většinou musejí při financování své činnosti spoléhat na vlastní zdroje. Poměr ziskovosti k obratu byla v letech 2001 až 2004 na relativně stabilní úrovni ve výši 1,5 %, ovšem s výjimkou roku 2003, ale pak poklesla až na úroveň, kdy v průběhu období šetření jen pokrývala náklady. Návratnost investic sledovala stejný trend.

(192)

Celková výše zisku zůstala během celého posuzovaného období nízká, a tak je zdůrazněna finanční nestabilita malých a středních podniků, které jsou ze své povahy zvláště vystaveny vnějším otřesům.

(193)

Šetřením bylo zjištěno, že v případě několika výrobců ve Společenství byla potřeba kapitálu nepříznivě ovlivněna jejich obtížnou finanční situací. Tuto situaci podtrhuje vývoj výše jejich zisku a zvláště zhoršení jejich peněžních toků. Jak je uvedeno výše, malé a střední podniky nejsou vždy schopné zajistit si dostatečné bankovní záruky a mohou mít tváří v tvář významným finančním výdajům obtíže, které vyplývají z jejich nejisté finanční situace.

(194)

Investice schválené společnostmi poklesly od roku 2001 do období šetření o více než 50 %. Tento pokles investic je třeba vidět ve vztahu ke zhoršené finanční situaci výrobců ve Společenství ze vzorku.

(195)

Úroveň zaměstnanosti výrobců ve Společenství ze vzorku se během období, kdy probíhalo šetření, podstatně snížila. V této době došlo ke ztrátě asi 20 000 pracovních míst. Protože obuv se vyrábí na objednávku, případný pokles prodeje se vždy bezprostředně odrazí v poklesu výroby, což zase v tomto sektoru s vysokým podílem lidské práce znamená pokles zaměstnanosti.

(196)

Růst průměrných mezd na jednoho zaměstnance vyplývá z podstatného poklesu počtu pracovníků, kteří pobírají relativně nízké mzdy, zatímco úroveň mezd administrativních a vedoucích pracovníků, kteří pobírají vyšší průměrné mzdy, byla relativně stálá. Ztráta pracovních míst se opravdu projevila zvláště ve výrobě. Ačkoli poklesl i počet administrativních pracovníků, jejich výše nezávisí do takové míry na úrovni činnosti společností. Vývoj průměrných mezd je dále zkreslený tím, že někdy bylo nutno platit náhradu při vysazení z práce i lidem, kteří již nebyli zaměstnanci společnosti.

(197)

Analýza makroekonomických ukazatelů, tj. na úrovni celého výrobního odvětví Společenství, ukázala, že k újmě hlavně docházelo ve formě poklesu objemu prodeje a podílu na trhu. Protože se obuv vyrábí na objednávku, mělo to i přímý nepříznivý dopad na výši výroby a na zaměstnanost ve Společenství. Během posuzovaného období objem prodeje na trhu Společenství výrobního odvětví Společenství poklesl o více než 30 %, podíl na trhu klesl o 9 procentních bodů, výroba se snížila o 34 % a zaměstnanost o 31 %, tj. došlo ke ztrátě 26 000 pracovních míst.

(198)

Nákladová struktura obuvnického výrobního odvětví je taková, že pokud netvoří jednotlivé společnosti zisk, musí přestat podnikat. Vzhledem k tomu, že přímé náklady, hlavně na práci a na suroviny, tvoří až 80 % výrobních nákladů, objednávky na obuv se přijímají jen na základě zhodnocení přímých nákladů, které prokáže, že každá zakázka přinese dostatečný zisk.

(199)

Analýzou mikroekonomických prvků bylo prokázáno, že jednotlivé společnosti ze vzorku dosahovaly během období šetření nejnižší možné výše zisku. Jejich výše zisku v průběhu období šetření byla přibližně na úrovni prosté reprodukce a peněžní toky sledovaly nebezpečně klesající tendenci. Analýza situace společností ze vzorku ukázala, že v průběhu období šetření již neměly prostor k dalšímu snižování cen, aniž by se následně dostaly do ztráty, což je situace, kterou v případě malých a středních podniků nelze udržet déle než několik měsíců, aniž by byly nuceny ukončit činnost.

(200)

V této souvislosti mají zvláštní význam informace od národních federací, které se týkají počtu zaniklých společností. Od roku 2001 do období šetření tyto federace ohlásily více než 1 000 případů zániku společností.

(201)

Ve světle výše uvedených skutečností byl přijat závěr, že výrobní odvětví Společenství utrpělo podstatnou újmu ve smyslu ustanovení čl. 3 odst. 5 základního nařízení.

(202)

V souladu s čl. 3 odst. 6 a čl. 3 odst. 7 základního nařízení provedla Komise šetření, zda podstatná újma, kterou utrpělo výrobní odvětví Společenství, byla způsobena dumpingovými dovozy dotčeného výrobku pocházejícího z dotčených zemí. Byly prozkoumány i jiné známé činitele, které by mohly vedle dumpingových dovozů současně způsobit výrobnímu odvětví Společenství újmu, aby se zajistilo, že tato případná újma způsobená těmito jinými činiteli nebude připisována dumpingovým dovozům.

(203)

Předně se připomíná, že šetřením bylo prokázáno, že obuv dovážená z dotčených zemí konkuruje na všech úrovních, tj. ve všech sortimentech a ve všech druzích, obuvi vyráběné a prodávané výrobním odvětvím Společenství, a že i jejich způsob prodeje je stejný.

(204)

Významný nárůst objemu dumpingových dovozů, které se během posuzovaného období více než zdvojnásobily, nastal současně se zhoršením hospodářské situace výrobního odvětví Společenství. Toto zhoršení se mimo jiné projevilo poklesem výroby a objemu prodeje během stejného období přibližně o 30 %.

(205)

Nárůst dumpingových dovozů byl doprovázen podstatným poklesem odpovídajících průměrných cen. Během období, kdy probíhalo šetření, se ve skutečnosti průměrná cena dumpingových dovozů snížila o 30 %.

(206)

Na relativně transparentním a cenově velmi citlivém trhu, kde se obuv vyrábí na objednávku, to mělo na situaci výrobního odvětví Společenství dvojnásobně nepříznivý vliv. Za prvé to mělo za následek depresi cen v rámci výrobního odvětví Společenství, které během posuzovaného období poklesly asi o 8 %. Za druhé, a to je ještě důležitější, laciné dovozy z těchto zemí závažným způsobem ovlivnily počet objednávek výrobního odvětví Společenství a následně měly nepříznivý vliv na výrobu, objem prodeje a zaměstnanost.

(207)

Vývoj podílu výrobního odvětví Společenství na trhu a podílu dotčených zemí na trhu je v tomto ohledu velice názorný. Situace se v tomto ohledu vyvíjela takto:

(208)

Zatímco výrobní odvětví Společenství ztratilo od roku 2001 do období šetření podíl na trhu ve výši asi 9 procentních bodů, podíl dotčených zemí na trhu se zvýšil přibližně o 14 procentních bodů, přestože se jednalo o období, kdy byla spotřeba poměrně stabilní.

(209)

Vzhledem k tomu, že byla jednoznačně zjištěna časová souvislost mezi nárůstem dumpingových dovozů za trvale se snižující ceny na jedné straně a na druhé straně poklesem prodeje, objemu výroby, podílu na trhu a zaměstnanosti a současně depresí cen ve výrobním odvětví Společenství, byl přijat závěr, že dumpingové dovozy hrály v situaci působící újmu výrobnímu odvětví Společenství rozhodující úlohu.

(210)

Předcházející tabulka ukazuje, že prodej ostatních výrobců ve Společenství na trhu Společenství poklesl během posuzovaného období o více než 70 milionů párů, což je úbytek vyšší než 30 %. Jejich odpovídající podíl na trhu též poklesl z 38,1 % v roce 2000 na 25,3 % v průběhu období šetření. Na základě dostupných informací byl proto přijat závěr, že ostatní výrobci ve Společenství se nacházeli v podobné situaci jako výrobní odvětví Společenství a nezpůsobili výrobnímu odvětví Společenství žádnou újmu.

(211)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že špatnou hospodářskou situaci obuvnického výrobního odvětví Společenství způsobilo zhoršení jeho vývozů. Toto tvrzení vychází z toho, že se ve zprávě obuvnického výrobního odvětví Společenství uvádí, že významným problémem, kterému čelí celý sektor, je přístup na vývozní trhy, a že výrobcům ve Společenství stále brání ve využívání jejich vývozního potenciálu řada celních a necelních překážek.

(212)

V této souvislosti je za prvé třeba poznamenat, že analýza újmy se soustřeďuje na situaci výrobního odvětví Společenství na trhu Společenství. Případné zhoršení vývozu proto nemá vliv na většinu ukazatelů analyzovaných výše, jako je např. objem prodeje, podíl na trhu a ceny. Pokud jde o celkový objem výroby, kde se nerozlišuje mezi trhem ve Společenství a mimo Společenství, jelikož se obuv vyrábí na objednávku, potom i pokles odbytu na trhu Společenství se nezbytně projeví v poklesu výroby. Protože naprostá většina výroby má být prodána na trhu Společenství, a přestože vývoz též během posuzovaného období poklesl, byl přijat závěr, že velká část poklesu výroby souvisí s újmou, kterou utrpěl trh Společenství, a nikoli s poklesem vývozů. Konečně prohlášení výrobců ve Společenství ve skutečnosti jen vyjadřuje to, že nemohou využít svůj vývozní potenciál, a je třeba je vidět jako neschopnost nahradit vyššími vývozy klesající odbyt na trhu Společenství, tj. tam, kde jim vznikla újma.

(213)

Proto bylo toto tvrzení odmítnuto a byl přijat závěr, že výkony výrobního odvětví Společenství v oblasti vývozů nezpůsobily žádnou podstatnou újmu.

(214)

Dále byly prozkoumány i dovozy ze třetích zemí. V následující tabulce je uveden vývoj podílu na trhu a průměrných cen ohledně zemí, z nichž každá měla v průběhu období šetření vyšší než 2 % podíl na celkových dovozech do Společenství:

(215)

Během posuzovaného období samostatně nedošlo k podstatnému nárůstu podílu na trhu žádné z výše uvedených zemí. Jejich absolutní podíl na trhu byl podstatně nižší, než tomu bylo v případě dotčených zemí, a i jejich vývoj se lišil. Je třeba připomenout, že souhrnný podíl na trhu dotčených zemí se podstatně zvýšil z 9,2 % v roce 2001 na 22,8 % v průběhu období šetření.

(216)

S výjimkou jediné země se během posuzovaného období průměrné jednotkové ceny ostatních třetích zemí snížily. Ovšem tento pokles byl nižší, než tomu bylo v případě cen dotčených zemí, ale zvláště absolutní úroveň jejich cen se během celého posuzovaného období s jedinou výjimkou v průměru udržela vysoko nad úrovní cen dumpingových dovozů. V případě dovozů z Indonésie byly ceny během období šetření nižší, než v případě dovozů z Vietnamu, ale tento vývoj je třeba hodnotit ve světle klesajícího podílu Indonésie na trhu, který naopak v případě Vietnamu ohromně vzrostl. V průběhu období šetření byly ceny dovozů z výše uvedených zemí v průměru o 30 % vyšší než ceny dovozů z dotčených zemí. Mimo to podíly na trhu jednotlivých třetích zemí nerostly stejně, jako tomu bylo v případě dotčených zemí. Proto lze mít dokonce za to, že ostatní třetí země se musely přizpůsobit klesajícím cenovým trendům v dotčených zemích, aby si udržely svůj podíl na trhu.

(217)

Z výše uvedených důvodů byl přijat závěr, že dovozy z ostatních třetích zemí podstatným způsobem situaci výrobního odvětví Společenství neovlivnily.

(218)

Dovozci tvrdili, že újmu, která vznikla výrobcům obuvi ve Společenství, způsobil pokles poptávky v sektoru obuvi, na který se specializují tradiční výrobci ve Společenství. Podobně tvrdili i někteří vyvážející výrobci, že kvůli módním změnám nyní spotřebitelé vyhledávají méně kvalitní obuv „na jedno použití“, která se prodává ve velkých objemech.

(219)

Proto se odkazuje na oddíl 2 výše, kde byl přijat závěr, že všechny druhy dotčeného výrobku a obdobného výrobku tvoří jediný výrobek a že obuv vyráběná v dotčených zemích a ve Společenství si konkuruje na všech úrovních trhu. Tvrzení týkající se některých druhů obuvi jsou tedy nepodložená a analýzu je třeba provádět ohledně dotčeného výrobku a obdobného výrobku, tj. všech druhů obuvi se svrškem z usně, jak jsou popsány v příslušném odstavci výše. Pokud jde o celkovou spotřebu obuvi se svrškem z usně ve Společenství, byla během posuzovaného období relativně stálá. Tato tvrzení tedy byla zamítnuta a byl přijat závěr, že klesající poptávka újmu nezpůsobila.

(220)

Podle názoru některých vyvážejících výrobců a dovozců vznikla újma výrobnímu odvětví Společenství kvůli zhodnocení eura vůči USD, což vedlo k poklesu dovozní ceny, protože většina čínské a vietnamské obuvi se prodává za USD.

(221)

Je třeba připomenout, že úkolem šetření bylo stanovit, zda dumpingové dovozy (z hlediska cen a objemů) způsobily výrobnímu odvětví Společenství podstatnou újmu nebo zda tuto podstatnou újmu způsobily jiné činitele. Proto musí být podle čl. 3 odst. 6 základního nařízení jasně doloženo, že újmu působí ceny dumpingových dovozů. To znamená, že se pouze odkazuje na rozdíly ve výši cen a nepožaduje se analýza činitelů, které výši cen ovlivňují.

(222)

V praxi se zkoumá vliv dumpingových dovozů na ceny výrobního odvětví Společenství na základě stanovení cenového podbízení, deprese cen a potlačení cen. Pro tento účel je provedeno srovnání dumpingových vývozních cen a prodejních cen výrobního odvětví Společenství a vývozní ceny použité pro stanovení újmy je někdy třeba převést na jinou měnu, aby mohlo být toto srovnání provedeno. Proto použití směnných kurzů v této souvislosti pouze zajišťuje to, aby bylo možno stanovit rozdíly v cenách na srovnatelném základě. Z toho je zřejmé, že směnné kurzy v zásadě nezakládají další činitel působící újmu.

(223)

Výše uvedenou skutečnost potvrzuje i znění čl. 3 odst. 7 základního nařízení, které odkazuje na jiné známé činitele než dumpingové dovozy. Ve skutečnosti se mezi jinými známými činiteli uvedenými v tomto článku nezmiňují činitele, které ovlivňují výši ceny dumpingových dovozů. V souhrnu je v případě dumpingových dovozů, i když využívají příznivý vývoj směnných kurzů, obtížné zjistit, jak by vývoj těchto směnných kurzů mohl tvořit další činitel působící újmu.

(224)

Proto tedy analýza činitelů, které ovlivňují výši cen dumpingových dovozů, ať jde o kolísání směnných kurzů nebo o něco jiného, nemůže být rozhodná, a tato analýza by šla za požadavky základního nařízení.

(225)

V každém případě, aniž by tím byla dotčena platnost výše uvedeného, i kdyby mělo kolísání směnných kurzů nějaký vliv na dovozní ceny, bylo by nemožné oddělit a odlišit jejich vliv, protože není přesně známo, jaká část dovozů z dotčených zemí se obchoduje v USD. Mimoto největší dovozci své finanční transakce v USD zajišťují, a je tedy velice obtížné stanovit příslušný směnný kurs, který by měl být zkoumán.

(226)

Některé strany tvrdily, že další újmu způsobilo výrobnímu odvětví Společenství zrušení dovozních kvót na počátku roku 2005. Proto je třeba připomenout, že tyto kvóty se týkaly jen jedné z obou dotčených zemí, a nikoli všech výrobků, na které se toto řízení zaměřuje. Mimo to se analýza újmy vztahovala k delšímu období, v tomto případě od roku 2001 až do konce období šetření, a tedy se nevztahuje jen na období po zrušení kvóty, tj. na první čtvrtletí roku 2005. Proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(227)

Některé strany tvrdily, že špatná hospodářská situace žadatelů souvisí se skutečností, že nemodernizovali svá výrobní zařízení a metody a že jejich újmu způsobila vysoká roztříštěnost sektoru a jeho neschopnost soutěže ve srovnání s dovozy ze zemí, kde jsou nízké náklady na pracovní sílu.

(228)

Je pravdou, že obuvnický sektor Společenství je vysoce roztříštěný a že mzdové náklady ve Společenství jsou vyšší než v dotčených zemích. Ovšem během posuzovaného období nedošlo k žádnému zvýšení roztříštěnosti odvětví, ani ke zvýšení mzdových nákladů ve Společenství nedošlo. Za těchto okolností nelze zjistit příčinnou souvislost mezi těmito činiteli a zhoršenou situací výrobního odvětví Společenství během posuzovaného období.

(229)

Proto byla tato tvrzení zamítnuta.

(230)

Podle tvrzení sdružení dovozců k vzniku újmy, kterou utrpělo obuvnické výrobní odvětví Společenství, přispělo přemístění výroby výrobců v Evropském společenství do zemí s nízkými mzdovými náklady. To údajně způsobilo snížení výroby a prodeje ve Společenství a znamenalo to vysoké náklady na restrukturalizaci, což zase mělo vliv na finanční situaci těchto společností.

(231)

Je ovšem třeba připomenout, že analýza újmy se konkrétně zaměřuje na vývoj hospodářské situace výrobního odvětví Společenství. Protože výrobci, kteří přemístili výrobu, jak je uvedeno výše, nejsou pro účely tohoto šetření ani považováni za součást výrobního odvětví Společenství, jejich situace není pro účely analýzy újmy vzata v úvahu. V úvahu ovšem byly vzaty dovozy společností, jejichž výroba byla přemístěna, a to při zkoumání dovozů dotčených zemí nebo dovozů z ostatních třetích zemí.

(232)

Na závěr se potvrzuje, že podstatná újma, která vznikla výrobnímu odvětví Společenství, jež je zvláště charakterizována poklesem objemu prodeje, podílu na trhu a jednotkové prodejní ceny vyplývající ze zhoršených ukazatelů ziskovosti, byla způsobena dotčenými dumpingovými dovozy. A naopak, ostatní zkoumané činitele nemají prakticky žádný vliv a nemohly vyvrátit příčinnou souvislost mezi dumpingovými dovozy a situací působící újmu výrobnímu odvětví Společenství.

(233)

Vzhledem k výše popsané analýze, v jejímž rámci byly řádně odlišeny a odděleny vlivy všech známých činitelů na situaci výrobního odvětví Společenství od vlivů dumpingových dovozů působících újmu, se tímto potvrzuje, že tyto jiné činitele samy o sobě nemohou zvrátit skutečnost, že zjištěná újma musí být připsána dumpingovým dovozům.

(234)

Proto byl přijat závěr, že dumpingové dovozy pocházející z dotčených zemí způsobily podstatnou újmu výrobnímu odvětví Společenství ve smyslu ustanovení čl. 3 odst. 6 základního nařízení.

(235)

Bylo posuzováno, zda je zásah proti zjištěnému dumpingu působícímu újmu v zájmu Společenství.

(236)

Výše uvedená analýza jednoznačně prokázala, že újmu obuvnickému výrobnímu odvětví Společenství způsobily dumpingové dovozy. Prudký nárůst dumpingových dovozů v posledních letech způsobil velkou cenovou depresi na velkoobchodním trhu obuví ve Společenství, tj. kde se odehrává soutěž mezi obuví dováženou a obuví vyráběnou ve Společenství. Výrobní odvětví Společenství již obecně není schopno zajišťovat objednávky za uspokojivé ceny, jak dokazuje situace výrobců ve Společenství ze vzorku, kteří jen stěží vytvářeli v průběhu období šetření nějaký zisk. Mimoto není výrobní odvětví Společenství v mnoha případech schopno zajistit si jakékoli nové objednávky, protože by to za stávající cenové úrovně znamenalo, že by prodávalo za ceny nižší, než jsou jeho výrobní náklady. Výrobní odvětví Společenství tedy čelí obtížím týkajícím se jak prodejních cen, tak i objemu prodeje.

(237)

V této souvislosti by se v tom případě, pokud by nebyla uplatněna opatření, situace výrobního odvětví Společenství jednoznačně dále zhoršovala, což by mělo za následek zánik továren a ztrátu pracovních míst. Protože výrobci mají tendenci soustřeďovat se z geografického hlediska v některých členských státech a objednávky jsou někdy zajišťovány subdodavatelským způsobem různými menšími místními továrnami, zánik jednoho výrobce by mohl mít značný dominový efekt na ostatní místní společnosti. To by se vztahovalo i na místní dodavatele surovin, a mělo tak značný dopad na všechny činnosti. Zavedení opatření by tedy mělo několik pozitivních dopadů na výrobní odvětví Společenství. Opatření by zabránila dalšímu podstatnému nárůstu dumpingových dovozů z dotčených zemí, což by mělo výrobnímu odvětví Společenství alespoň umožnit, aby si udrželo svojí stávající pozici na trhu. Údaje o dovozu opravdu ukazují, že dotčené země dosahují veškerého růstu podílu na trhu na úkor obuvnického výrobního odvětví Společenství.

(238)

Dále, pokud budou uložena antidumpingová cla na dovozy obuvi z dotčených zemí, velkoobchodníci a dovozci se spíše rozhodnou změnit své dodavatele a alespoň částečně přejdou k výrobcům ve Společenství. A skutečně pokud budou tato opatření zavedena, a tím dojde k návratu dovozních cen na úroveň nedumpingových dovozů, výrobní odvětví Společenství bude konkurenceschopné za spravedlivých obchodních podmínek na základě odpovídající komparativní výhody, a dostane se tedy do situace, že bude schopno zajistit si uspokojivou úroveň nových objednávek za ceny, které zaručují obvyklou výši zisku. K odstranění újmy je opravdu zapotřebí určité zvýšení cen.

(239)

Zavedení opatření je tedy jednoznačně v zájmu výrobního odvětví Společenství, tj. těch výrobců, kteří podporují podnět, ale i v zájmu ostatních výrobců ve Společenství, kteří podnět aktivně nepodporovali nebo nemohli podporovat.

(240)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že zavedení opatření by nepomohlo navrátit dřívější postavení výrobního odvětví Společenství, protože dovozci by si prostě opatřovali své dodávky v zemích, které opatření nepodléhají. Na tomto základě tvrdí, že jakákoli opatření by tedy nebyla v zájmu výrobního odvětví Společenství.

(241)

Toto tvrzení ale bylo zamítnuto. To, že by dovozci mohli přejít k dodavatelům v ostatních zemích, opravdu nezakládá dostatečný důvod k tomu, aby se v tomto případě nejednalo proti dumpingu působícímu újmu. Je tomu tak proto, že nelze předvídat, do jaké míry by k takové změně došlo, ale také z důvodu, že i tyto dovozy by mohly být dumpingové, což by ponechávalo možnost podat podnět na antidumpingové opatření proti nim.

(242)

Nakonec by případné zavedení antidumpingových opatření umožnilo, aby se výrobní odvětví Společenství zotavilo z předchozích případů dumpingu působícího újmu.

(243)

Organizace spotřebitelů nezaslaly Komisi po zveřejnění oznámení o zahájení řízení žádné požadavky. Některé strany ale tvrdily, že zavedení opatření na dovozy dotčeného výrobku by bylo proti zájmům spotřebitelů. Za prvé tvrdily, že pokud by byl omezen přístup čínského a vietnamského zboží na trh Společenství, spotřebitelům by zbyl jen velmi omezený výběr, zvláště pak v rychle se měnícím módním sektoru, který hlavně zásobuje čínská a vietnamská obuv. Za druhé uváděly, že opatření by zvýšila náklady vynaložené průměrným spotřebitelem, tj. kupní cenu, a konečně že by výrobní odvětví Společenství nemělo dostatečnou kapacitu, aby pokrylo celkovou poptávku po obuvi.

(244)

Tvrzení o nepříznivém vlivu zavedení opatření na spotřebitele bylo podrobně prozkoumáno. Aby bylo možno posoudit jeho vliv, byly zváženy tyto okolnosti:

(245)

V každém případě by alespoň ve střednědobém horizontu mohl být pokles objemu dovozu z dotčených zemí rovněž vyrovnán zvýšenými dodávkami obuvi od výrobního odvětví Společenství a ze zemí, na které se opatření nevztahují, a to i přes to, že by to určitou dobu trvalo.

(246)

Pokud jde o sortiment výrobků, je třeba připomenout, že v dotčených zemích se nevyrábí pouze rychle se měnící módní zboží a/nebo méně náročná obuv. V Číně a Vietnamu se rovněž vyrábí značková obuv vyšší a střední třídy. Mimo to bylo šetřením prokázáno, že výrobní odvětví Společenství též vyrábí veškerý sortiment obuvi a nejen vysoce náročnou a stylovou městskou obuv, jak se často tvrdí. Na tomto základě by proto tvrzení, že by opatření měla za následek menší výběr obuvi, jak celkově, tak i pokud jde o konkrétní módní položky, mělo být podloženo dalšími důkazy.

(247)

Pokud jde o dopad na spotřebitelské ceny, je třeba zohlednit skutečnost, že mezi dovozními cenami, na které se opatření vztahují, a spotřebitelskými cenami jsou značné rozdíly. Dovozní ceny jsou výrazně nižší a dopad na mnohem vyšší spotřebitelské ceny bude nutně o hodně menší. Skutečnost, že mezi dovozem a dalším prodejem spotřebitelům stojí nejméně dva další hospodářské subjekty, omezí dopad na spotřebitele.

(248)

Konečně podle dostupných údajů o spotřebitelských cenách nemají spotřebitelé ve Společenství obvykle z cenové deprese obuvi ve velkoobchodě žádný zisk. Ve skutečnosti se během období šetření, přesněji v roce 2001, snížily dovozní ceny veškeré obuvi o více než 20 %, zatímco spotřebitelské ceny se za stejné období mírně zvýšily. Pro účely konečných zjištění bude třeba tento aspekt s ohledem na dotčený výrobek zvlášť prošetřit.

(249)

Není pravděpodobné, že by spotřebitelé nesli plnou tíhu jakýchkoli opatření, jelikož na této úrovni stále ještě převažuje silná konkurence. Je zjištěno, že pokud by náklady opatření nesly stejnou měrou tři hlavní kategorie hospodářských subjektů, náklady spotřebitelů by se blížily 2 % nebo 1 EUR za pár.

(250)

Zúčastněné strany uvedly, že náklady vzniklé uložením opatření na dětské boty jsou výrazně vyšší ve srovnání s náklady na ostatní prošetřovanou obuv. Hlavním důvodem je, že dětské boty se musí kupovat častěji než boty pro dospělé – pro malé děti je to třikrát až čtyřikrát častěji. Vliv antidumpingových opatření na dětské boty by tedy byl výrazně vyšší (třikrát až čtyřikrát) ve srovnání s jejich vlivem na normální boty, neboť spotřebitel by za dětské boty musel zaplatit mnohem více, za jednotlivé páry i celkově, než za boty pro dospělé. Dodatečné náklady spotřebitelů způsobené uložením opatření na dětské boty by také mohly zásadním způsobem negativně ovlivnit finanční situaci průměrných evropských rodin a ohrozit motivaci rodičů, aby kupovali svým dětem pravidelně kvalitní boty.

(251)

Vzhledem k tomu, že prozatímní zjištění ukazují, že dětské boty je třeba kupovat třikrát až čtyřikrát častěji než ostatní boty, je správné zvážit, že celkové náklady spotřebitelů na tuto obuv budou výrazně vyšší než na ostatní typy obuvi dotčené tímto řízením. Prozatímní opatření by tedy mohla představovat značnou zátěž pro rodiny s malými dětmi. Existovalo by riziko, že by uložení prozatímních opatření na tyto boty mohlo překročit hranici mezi přínosem takových opatření a jejich potenciálními náklady.

(252)

Z uvedených důvodů a v tomto prozatímním stádiu byl učiněn závěr, že výhody, které by vznikly odstraněním újmy na zbývající část tohoto šetření prostřednictvím zavedení prozatímních opatření na dětskou obuv, by byly převáženy případným nepříznivým vlivem na spotřebitele. Proto byl přijat prozatímní závěr, že by uložení opatření na dětskou obuv nebylo v zájmu Společenství. Dětská obuv by proto měla být prozatímně vyjmuta z působení prozatímních antidumpingových opatření a tato otázka bude detailně přezkoumána před uložením jakýchkoli konečných opatření.

(253)

Od distributorů a maloobchodníků nebo jejich organizací obdržela Komise ve stanovené lhůtě jen omezený počet požadavků. Vlastně došlo jen jediné podání od konsorcia maloobchodníků z jednoho členského státu a odpovědi na dotazník od tří dovozců z téhož členského státu, kteří mají vlastní distribuční síť, včetně dvou řetězců supermarketů. Tyto společnosti dovážely v průběhu období šetření přibližně 15 % dotčeného výrobku pocházejícího z Číny a Vietnamu.

(254)

Tyto strany tvrdily, že maloobchodní sektor je významným zaměstnavatelem a že by byl uložením jakéhokoli cla nepříznivě ovlivněn. Tvrdily, že maloobchodníci by mohli přenést na spotřebitele jen část zvýšených nákladů vyplývajících z antidumpingových cel, a proto by se jejich finanční situace, která je již tak nepříznivě ovlivněná jejich špatnou hospodářskou situací, dále zhoršila, což by mohlo vést ke ztrátě pracovních příležitostí.

(255)

Přestože připomínky získané v právním rámci šetření od maloobchodního sektoru měly omezenou platnost a týkaly se jen jednoho členského státu, Komise se rozhodla provést podrobnou analýzu na úrovni celého Společenství. Bylo zjištěno toto.

(256)

Za prvé je třeba upozornit na to, že maloobchod obuví prodává všechny druhy obuvi, tedy podstatně více než jen ty druhy obuvi, kterých se týká toto řízení. Mimo to distributoři a maloobchodníci prodávají i jiné zboží. To je například typické pro nespecializované supermarkety, v jejichž případě prodej obuvi znamená jen malou část celkového odbytu. Proto zaměstnanost v maloobchodě nelze prostě srovnávat s počtem osob, které jsou zaměstnány při výrobě obuvi.

(257)

Za druhé se má za to, že maloobchodní sektor by byl nepříznivě ovlivněn jen v tom případě, pokud by zavedení antidumpingových opatření mělo za následek pokles spotřeby obuvi ve Společenství, tj. pokud by v maloobchodě došlo k podstatnému poklesu obratu. Ve skutečnosti, i kdyby došlo po zavedení opatření k růstu ceny, maloobchodníci by mohli alespoň část tohoto zvýšení přenést na spotřebitele, a tak si zachovat přiměřenou výši zisku. Maloobchodníci také ve svém podání připustili, že by byli schopni zvýšené náklady částečně absorbovat. Proto by maloobchodníci trpěli nepříznivým dopadem jen v tom případě, kdy by tento nárůst ceny způsobil, že by si spotřebitelé kupovali méně párů bot. Ve světle výše uvedených závěrů ohledně cen se však nepovažuje za pravděpodobné, že by došlo k nějakému podstatnému snížení.

(258)

Názor, že dopad opatření na distributory a maloobchodníky bude jen omezený, je podpořen skutečností, že tyto subjekty obvykle prodávají veškeré druhy obuvi a nikoli jen dotčené druhy pocházející z Číny a Vietnamu. Proto zavedení antidumpingových opatření by ovlivnilo jen omezenou část jejich kupních cen, která je ve srovnání s celkovými výdaji relativně malá.

(259)

Mimoto je obuv většinou distribuována ve Společenství pomocí těchto tří způsobů prodeje: prostřednictvím nezávislých maloobchodníků, značkových maloobchodních řetězců a nespecializovaných supermarketů. Existují i jiné distribuční kanály (např. zásilkový prodej), ale ty mají jen omezenou účinnost.

(260)

Nezávislí maloobchodníci patří mezi tradičnější distribuční kanály. Tito maloobchodníci obvykle dostávají dodávky od velkoobchodníků ve Společenství a protože mají vysoké provozní náklady (nájemné, mzdy prodavačů atd.), obvykle si připočítávají vysoké marže. Nezávislí maloobchodníci prodávají všechny druhy obuvi, tj. se svrškem z usně i z jiných materiálů jakéhokoli původu, a proto se má za to, že jejich dodávky dotčeného výrobku jsou poměrně omezené, vzhledem k poměru prodejů dotčeného výrobku na celkovém odbytu obuvi. Proto by na ně zavedení opatření mělo jen velmi malý vliv, pokud vůbec nějaký. Protože obvykle dostávají dodávky od velkoobchodníků, lze předpokládat, že část vlivu těchto cel by byla absorbována již na této úrovni.

(261)

Značkové maloobchodní řetězce nakupují obuv centrálně a prodávají ji prostřednictvím maloobchodních prodejen umístěných v různých městech a někdy i v různých zemích. V rámci šetření nespolupracoval žádný z těchto řetězců, což již samo o sobě může naznačovat, že na jejich situaci by žádná opatření neměla vliv. Stejně je ale třeba vzít v úvahu následující skutečnosti. Protože nakupují ve velkém, mají nižší provozní náklady a někdy i přímo dovážejí, značkové maloobchodní řetězce si obvykle mohou dovolit prodávat za snížené ceny. Opravdu se často jedná o diskontní obchody umístěné mimo město, které mají jen malý počet zaměstnanců. Protože je jejich cílem nabízet relativně lacinou obuv, dodávky z dotčených zemí asi pro ně budou důležitější, než tomu je v případě nezávislých maloobchodníků. Ovšem i tyto obchody prodávají všechny druhy obuvi, tj. nejen obuv, které se týká toto šetření, a součástí jejich obratu je i prodej neobuvnického zboží. Mimo to, vzhledem k jejich významné kupní síle, se má za to, že jsou alespoň do jisté míry schopny přecházet od jednoho zdroje dodávek k jinému, a také případné zvýšené náklady přenášejí na spotřebitele jen částečně. Proto podobně jako v případě nezávislých maloobchodníků by byly závažným způsobem dotčeny jen v tom případě, pokud by po uložení cla došlo k podstatnému poklesu objemu jejich prodeje, což je podle výše uvedeného nepravděpodobné.

(262)

Nespecializované supermarkety patří k významným distribučním kanálům z hlediska objemu, ale již méně z hlediska hodnoty. Skutečně se zaměřují spíše na méně náročnou část trhu a jejich cílem je prodej velkého množství zboží. Nespecializované supermarkety někdy i samy obuv dovážejí, ale většinou působí prostřednictvím zástupců ve Společenství nebo v zemi původu výrobku. Obuv je obvykle jen malou částí jejich celkového obratu a jsou samozřejmě velice pružné při výběru dodavatelů, takže dokáží relativně snadno přejít od jednoho zdroje dodávek k jinému nebo dokonce zvýšit objem dodávek obuvi vyráběné ve Společenství. Z těchto důvodů se neočekává, že by opatření měla na finanční situaci tohoto distribučního kanálu nějaký podstatný nepříznivý vliv.

(263)

V obecnějším smyslu je třeba poznamenat, že na základě údajů, které poskytli spolupracující dovozci, ani distributoři a maloobchodníci neměli v minulých letech z klesajících dovozních cen prospěch. Skutečně, i když v případě spolupracujících dovozců poklesly od roku 2001 do období šetření dovozní ceny v průměru asi o 30 %, výše jejich prodejních cen zůstala v průměru stabilní.

(264)

Na základě výše uvedených skutečností byl přijat závěr, že navrhovaná opatření budou mít na maloobchodníky a distributory zřejmě jen omezený vliv. Také je třeba poznamenat, že vzhledem k tomu, že většinu objemu odbytu obuvi se svrškem z usně stále dodávají výrobci ze Společenství, kteří jsou stále schopni nabízet širokou škálu druhů obuvi, a to ve srovnání s dováženými výrobky s poměrně krátkými dodacími lhůtami, je současně v zájmu maloobchodníků i distributorů, aby byla výroba ve Společenství zachována.

(265)

Odpovědi na dotazníky obdržela Komise od 33 dovozců, kteří v průběhu období šetření představovali přibližně 25 % dovozů dotčeného výrobku do Společenství. Analýza situace dovozců tedy vycházela se situace dovozců, kteří poskytli v dané lhůtě spolehlivé údaje.

(266)

Celkově získávali spolupracující dovozci z dotčených zemí přibližně 70 % dodávek. Během období šetření činila jejich průměrná dovozní cena 9 EUR za pár. Je třeba poznamenat, že i když průměrná dovozní cena v letech 2001 – OŠ poklesla v souladu s trendem, který vyjadřují údaje Eurostatu, tj. asi o 30 %, jejich průměrné prodejní ceny zůstaly během stejného období relativně stálé.

(267)

Tito spolupracující dovozci uvedli (vážený průměrný) čistý zisk ve výši 12 % obratu a na základě poskytnutých údajů bylo zjištěno, že používají průměrnou marži ve výši 125 %. Výše této marže se ale mezi jednotlivými společnostmi výrazně liší, a to od 20 % do více než 200 %.

(268)

Mimo to se spolupracující dovozci dělí do dvou kategorií: dovozci, kteří působí ve středním a vyšším kvalitativním segmentu trhu, a dovozci, kteří prodávají laciné zboží.

(269)

První kategorie dovozců zahrnuje hlavně bývalé výrobce ve Společenství, kteří převedli svou výrobu do třetích zemí, hlavně do dotčených zemí. Tyto společnosti si ve Společenství ponechaly podstatnou část svých činností, např. design, výzkum a vývoj, získávání surovin, a někdy mají i svůj vlastní distribuční kanál. Z těchto důvodů obvykle zaměstnávají jen malý počet lidí, zvláště ve srovnání s druhou kategorií. Tito dovozci obvykle prodávají značkovou obuv a jejich ceny se pohybují na podstatně vyšší úrovni než ceny v druhé kategorii dovozců. Obuv prodávají hlavně prostřednictvím nezávislých maloobchodníků, ale někdy i ve značkových maloobchodních řetězcích nebo dokonce prostřednictvím svých vlastních distributorů ve spojení.

(270)

Protože se tyto společnosti pohybují ve středním a vyšším sektoru trhu, i jejich dovozní cena je vyšší než cena dovozců, kteří působí v méně kvalitní oblasti trhu. V průměru činila uvedená průměrná kupní cena spolupracujících dovozců ve středním a vyšším sektoru trhu přibližně 11 EUR za pár. Je třeba poznamenat, že si připočítávají velice významnou marži, v průměru zhruba ve výši 200 %. Jinými slovy, jejich prodejní cena činila v průměru více než 30 EUR za pár. Takto vysoká marže se vysvětluje výší přidané hodnoty, kterou vytvářejí ve Společenství (specifické náklady související s designem, základním výzkumem a vývojem atd.), ale i vysokými náklady na marketing a branding. V průměru uváděli ziskové rozpětí ve výši 10 % obratu.

(271)

Druhá kategorie dovozců se zaměřuje spíše na objem odbytu a většinou zahrnuje velkoobchodníky nebo někdy i nespecializované supermarkety. Zkoumání odpovědí od dovozců lacinějšího zboží ukázalo, že jejich dovozní cena činila průměrně 6 EUR za pár. Šetřením bylo prokázáno, že v průběhu období šetření používali marži ve výši 75 % a vykazovali v průměru ziskové rozpětí ve výši 17 % obratu. Vysvětluje se to tím, že mají nízké náklady a nízkou přidanou hodnotu ve Společenství, ale současně i nižší prodejní náklady. Tyto společnosti též zaměstnávají menší počet pracovníků, tj. podle údajů spolupracujících dovozců v průměru méně než 10 zaměstnanců v jedné společnosti.

(272)

Vzhledem k rozdílům v jejich situaci se očekává, že opatření zavedená ve formě valorických cel budou mít na samostatné kategorie dovozců rozdílný vliv. Třeba v případě první kategorie bude absolutní hodnota opatření zřejmě příslušně vyšší, protože se clo počítá z vyšší dovozní ceny. Tento vliv je ale třeba vidět ve světle jejich prodejních cen. Je totiž třeba připomenout, že tito dovozci používají v průměru marži ve výši 200 %. Takže i kdyby bylo celé zvýšení dovozní ceny přeneseno na jejich zákazníky, tj. většinou maloobchodníky a distributory, znamenalo by to v absolutní hodnotě jen nevysoké zvýšení jejich ceny při dalším prodeji. Zřejmě by to příliš neovlivnilo objem jejich prodeje, protože se tito dovozci soustřeďují na střední a vyšší třídu výrobků. Je ale pravděpodobné, že část zvýšení dovozní ceny budou muset absorbovat tyto společnosti, které tak budou muset buď snížit své odbytové náklady nebo snížit ziskové rozpětí. To by na ně mělo v krátkodobém výhledu určité nepříznivé dopady, zejména s ohledem na zakázky již přijaté za sjednanou cenu před vstupem prozatímních opatření v platnost. To je podrobně analyzováno níže v 286. až 290. bodě odůvodnění.

(273)

V případě dovozců druhé kategorie by uložení valorického cla mělo za následek mírný nárůst absolutní hodnoty ceny, protože jejich dovozní cena je relativně nízká. Vzhledem k relativně přijatelné výši zisku spolupracujících dovozců, tj. v průběhu období šetření v průměru (váženém) ve výši 17 %, se neočekává, že by opatření nějakým závažným způsobem ovlivnila finanční situaci těchto společností. Je třeba poznamenat, že vzhledem k tomu, že se tato kategorie dovozců zaměřuje na objem odbytu, je pravděpodobné, že do této kategorie náležejí i ti dovozci, kteří nespolupracovali, a tedy že jejich neochotu spolupracovat pravděpodobně vysvětluje právě to, že neočekávají žádné závažné nepříznivé vlivy na svou finanční situaci. Avšak jako u první kategorie dovozců a v souladu s tím, co je to uvedeno v 286. až 290. bodě odůvodnění, může být dopad prozatímních opatření značný, zejména s ohledem na zaměření této kategorie dovozců na objem.

(274)

Je ovšem důležité, aby se zdůraznilo, že výše popsaná analýza vychází z průměrných údajů, které poskytli spolupracující dovozci. Proto pokud jde o dopad těchto opatření, může docházet k odlišnostem v závislosti na výkonnosti jednotlivých dovozců ve vztahu k těmto průměrným hodnotám. Mimoto je třeba poznamenat, že dovozci si většinou vytvářejí se svými dodavateli dlouhodobé vztahy, někdy dokonce partnerství a často s nimi uzavírají dlouhodobé kontrakty s tím, že objednávky se zadávají v řádu měsíců před skutečnou dodávkou. Proto změna dodavatele nebo dokonce země původu je nejen časově náročná, ale znamená i dodatečné náklady. Mimoto může nastat situace, kdy si dovozci již smluvně dohodli konkrétní další prodejní cenu při objednávkách, které zadali v dotčených zemích a které teprve budou dodány. Tito dovozci proto nemohou ani částečně přenášet dál jakékoli další clo, což by v tomto případě zřejmě mělo nepříznivé finanční dopady. Nelze vyloučit, že by někteří dovozci nemuseli být schopni tento finanční šok absorbovat.

(275)

Z výše uvedených důvodů nelze vyloučit, že zavedení opatření by skutečně mohlo mít nepříznivý vliv na finanční situaci některých dovozců. V průměru se ale neočekává, že by tento nepříznivý vliv mohl mít významný finanční dopad na celkovou situaci dovozců. Určitě tomu tak je v případě dovozců lacinějšího zboží, kteří v současnosti využívají výhod své pružnější finanční situace. Tito dovozci pravděpodobně dovážejí podstatnou část obuvi se svrškem z usně pocházející z dotčených zemí.

(276)

Výše uvedená analýza prokázala, že zavedení opatření je v zájmu výrobního odvětví Společenství, protože by tato opatření mohla alespoň omezit velké množství dovozů za dumpingové ceny, o nichž bylo prokázáno, že mají nepříznivý vliv na finanční situaci výrobního odvětví Společenství. Očekává se, že i pro ostatní výrobce ve Společenství budou tato opatření přínosem.

(277)

Analýza též prokázala, že antidumpingová opatření nebudou mít vliv ani na spotřebitele, a pokud ano, tak jen velmi okrajový.

(278)

V případě distributorů a maloobchodníků mohou jejich kupní ceny dotčeného výrobku stoupat, ale ve srovnání s jejich celkovými náklady a situací asi nebudou opatřeními nijak významně ovlivněny.

(279)

V průměru budou dovozci schopni překonat zavedení opatření, přestože v závislosti na jejich konkrétní situaci mohou někteří z nich opravdu pociťovat určité nepříznivé vlivy. V zásadě to souvisí s tím, že mají často uzavřené dlouhodobé kontrakty s dodavateli a někdy se dokonce zavázali dodržovat určitou následnou prodejní cenu.

(280)

Ovšem po pečlivém zvážení se má za to, že díky zavedení opatření, tj. odstranění dumpingu působícího újmu, si výrobní odvětví Společenství bude moci udržet svou činnost a přestane nepřetržité uzavírání podniků a ztráty pracovních míst, jak tomu bylo v posledních letech, a že nepříznivý vliv, který mohou mít opatření v případě některých hospodářských subjektů ve Společenství, nepřevyšuje výhody pro výrobní odvětví Společenství.

(281)

Toto se ale nevztahuje na dětskou obuv, která by tedy měla být prozatímně z působnosti opatření vyloučena. Tato otázka bude podrobně přezkoumána před uložením jakýchkoli konečných opatření.

(282)

Vzhledem k závěrům ohledně dumpingu a jím způsobené újmě a vzhledem k zájmu Společenství by měla být zavedena prozatímní opatření na dovozy dotčeného výrobku z ČLR a Vietnamu.

(283)

Úroveň konečných antidumpingových opatření by měla být dostatečná, aby odstranila újmu, která vznikla výrobnímu odvětví Společenství z důvodů dumpingových dovozů, aniž by došlo k rozšíření zjištěných dumpingových rozpětí. Při výpočtu cla nezbytného k odstranění vlivu dumpingu působícího újmu bylo nutno vzít v úvahu i to, že případná opatření by měla umožnit, aby výrobní odvětví Společenství pokrylo své náklady a vytvořilo si hrubý zisk, který by přiměřeně vytvořilo za podmínek obvyklé soutěže, tj. při neexistenci dumpingu působícího újmu.

(284)

Proto bylo na základě dostupných informací zjištěno, že za odpovídající úroveň, kterou by výrobní odvětví Společenství mělo mít možnost dosáhnout při neexistenci dumpingu působícího újmu, lze považovat ziskové rozpětí ve výši 2 % obratu. Tato výše odpovídá nejvyšší úrovni zisku, jaká byla dosažena ve výrobním odvětví Společenství v průběhu období, kdy probíhalo šetření, a zvláště pak v roce 2002, kdy byl podíl dotčených zemí na trhu ve srovnání s jeho úrovní během období šetření relativně omezený.

(285)

Požadované zvýšení ceny bylo následně stanoveno na základě srovnání na stejné obchodní úrovni vážené průměrné dovozní ceny stanovené pro výpočet cenového podbízení a ceny výrobku, která nepůsobí újmu, za kterou jej prodává výrobní odvětví Společenství na trhu Společenství. Cena, která nepůsobí újmu, byla stanovena po úpravě prodejní ceny každého výrobce ve výrobním odvětví Společenství na cenu pokrývající náklady a po připočítání výše uvedeného ziskového rozpětí. Případné rozdíly vyplývající z tohoto srovnání byly následně vyjádřeny jako procentní podíl celkové dovozní hodnoty CIF.

(286)

Ve světle výše uvedených skutečností a v souladu s čl. 9 odst. 4 základního nařízení se má za to, že prozatímní antidumpingová opatření by měla být uvalena na dovozy pocházející z ČLR a Vietnamu ve výši nejnižšího rozpětí dumpingu a újmy, v souladu pravidlem nižší daně.

(287)

Na základě výše uvedených skutečností je stanovena následující výše prozatímních cel podle velikosti rozpětí újmy:

(288)

Vzhledem k výjimečným okolnostem stávajícího řízení, zvláště tedy proto, že se vztahuje na základní spotřební výrobek krátkodobé spotřeby, který podléhá módním trendům a obchodování s ním je specifické, se považuje za vhodné zavést prozatímní antidumpingová opatření. Jelikož zvláště výrobní odvětví Společenství utrpělo újmu v důsledku nekalých obchodních praktik dotčených zemí během poslední části období šetření, jeho výrobní kapacita byla značně snížena, a následkem toho nemohou výrobci ve Společenství okamžitě dodat nezbytné množství, pokud by v důsledku zavedení opatření došlo ke snížení úrovně dovozu. Jak je uvedeno výše v 176. bodě odůvodnění, byla před zavedením postupů spojených s dumpingem působícím újmu úroveň výroby výrobního odvětví Společenství výrazně vyšší. Zavedení antidumpingového cla poskytne výrobnímu odvětví Společenství krátkou dobu odkladu, aby se mohlo vrátit na svou předešlou úroveň výroby. Kromě toho tím, že bude výrobnímu odvětví Společenství poskytnuta dostatečná doba ke zvýšení úrovně výroby, dostupnost dotčeného výrobku zůstane na přiměřené úrovni, aby mohla reagovat na poptávku ze strany spotřebitelů.

(289)

Dotčený výrobek patří mezi módní spotřební zboží, které dovozci a maloobchodníci obvykle nakupují na základě střednědobých kontraktů, u kterých se cena často vypořádává při objednávce. Proto změna dodavatele nebo dokonce země původu je nejen časově náročná, ale znamená i dodatečné náklady. Mimoto může nastat situace, kdy si dovozci již smluvně dohodli konkrétní další prodejní cenu při objednávkách, které zadali v dotčených zemích a které teprve budou dodány. Zároveň v případě kontraktů, u kterých je dodávka zboží bezprostřední nebo se již blíží, nebude s ohledem na výrobní lhůtu možné získat alternativní dodavatele.

(290)

Dlouhé výrobní lhůty souvisí zejména se skutečností, že obuv je nejen módním zbožím, ale také podléhá sezónním vlivům. Před začátkem konkrétní sezóny musí být obuv navržena, vybrány suroviny, vhodní dodavatelé těchto surovin, určité výrobní nástroje (formy) a předem je nutné vyrobit vzorové modely. Tyto výrobní zvláštnosti obuvnického sektoru vedou k dlouhým výrobním lhůtám mezi zadáním objednávky a dodáním zboží, což znamená, že dovozci musí plánovat předem a že změna v jejich obchodních podmínkách může být velmi rušivá. Proto se má za to, že je celkově v zájmu obchodu, aby se předešlo situacím, kdy jsou obchodníci konfrontováni s dodatečnými cly na výrobky, které zakoupili a vyúčtovali před několika měsíci.

(291)

Celkově by pravděpodobný přínos okamžitého zavedení opatření v plné výši pro výrobní odvětví Společenství byl převážen nepříznivým vlivem na obchodování.

(292)

Proto se má za to, že je v zájmu Společenství, aby byla konečná částka cla ukládána postupně, a to ve čtyřech krocích, aby se zajistilo, že dojde k odstranění nekalých obchodních praktik ze strany dumpingu působícího újmu a že se strany budou moci připravit na novou situaci, zatímco trh Společenství zůstane současně otevřený, budou zachovány tradiční toky zboží a bude zaručena dostupnost nabídky pokrývající poptávku. Cla budou uložena postupně po částech ve výši 25 %. Jelikož fáze přizpůsobení je nutně krátká, šest měsíců bylo považováno za dostatečné pro uložení cla v plné výši co nejblíže ukončení prozatímních opatření, s celkovou výší prozatímních antidumpingových cel uložených v co nejpozdějším stádiu, aby se umožnil co nejmírnější přechod na clo v plné výši. Je dobré zdůraznit, že se zde tento přístup zavádí kvůli zvláštní povaze obuvního sektoru a že by jeho zavedení mělo být jasně omezeno na prozatímní závěry tohoto šetření.

(293)

Proto by měla být prozatímní antidumpingová cla uložena takto:

(294)

Aby se zajistilo snížení rizika nepravdivých prohlášení nebo obcházení opatření, poskytne posílený správní systém pro kontrolu dovozu na základě čl. 308 písm. d) nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 (5) včasné informace o důležitých dovozních trendech. Pokud se objeví důkazy o tom, že se dovozní trendy výrazně mění, Komise tuto záležitost rychle prošetří.

(295)

V zájmu řádné správy by mělo být stanoveno období, v jehož rámci mohou dotčené strany, které se přihlásily ve lhůtě uvedené v oznámení o zahájení řízení, písemně sdělit svá stanoviska a požádat o slyšení. Mimo to je třeba poznamenat, že zjištění vztahující se k uložení cla uskutečněná pro účely tohoto nařízení jsou prozatímní a je možno, že budou pro účely konečného cla přehodnocena,

a)

„obuví, která se vyrábí speciální technologií“, se rozumí obuv, jejíž cena CIF za jeden pár činí nejméně 9 EUR, je určená pro sportovní použití, s jednoduchou nebo vícevrstvou litou podešví, bez vstřikování, vyráběná ze syntetických materiálů speciálně určených k tlumení nárazů způsobených vertikálními nebo laterálními pohyby, a s technickými prvky, např. hermeticky uzavřenými polštářky naplněnými plynem nebo kapalinou, mechanickými komponenty, které tlumí nebo neutralizují nárazy, nebo materiály, jako jsou např. polymery s nízkou hustotou, kódů KN ex 6403 91 13, ex 6403 91 16, ex 6403 91 18, ex 6403 91 93, ex 6403 91 96, ex 6403 91 98, ex 6403 99 93, ex 6403 99 96, ex 6403 99 98 (kódů TARIC 6403911310, 6403911610, 6403911810, 6403919310, 6403919610, 6403919810, 6403999311, 6403999611, 6403999811);

b)

„dětskou obuví“ se rozumí obuv s kombinovanou podešví a podpatkem nejvýše 3 cm,

c)

„obuví s ochrannou špičkou“ se rozumí obuv mající ochranou špičku a odolnost proti nárazu alespoň 100 joulů (7) kódů KN: ex 6403 30 00, ex 6403 51 15, ex 6403 51 19, ex 6403 51 95, ex 6403 51 99, ex 6403 59 11, ex 6403 59 35, ex 6403 59 39, ex 6403 59 95, ex 6403 59 99, ex 6403 91 13, ex 6403 91 16, ex 6403 91 18, ex 6403 91 93, ex 6403 91 96, ex 6403 91 98, ex 6403 99 11, ex 6403 99 33, ex 6403 99 36, ex 6403 99 38, ex 6403 99 93, ex 6403 99 96, ex 6403 99 98 a ex 6405 10 00 (kódů TARIC 6403300021, 6403300091, 6403511510, 6403511910, 6403519510, 6403519910, 6403591110, 6403593510, 6403593910, 6403599510, 6403599910, 6403911391, 6403911691, 6403911891, 6403919391, 6403919691, 6403919891, 6403991110, 6403993310, 6403993610, 6403993810, 6403999321, 6403999391, 6403999621, 6403999691, 6403999821, 6403999891 a 6405100010).

i)

od vstupu tohoto nařízení v platnost, tj. od 7. dubna 2006 do 1. června 2006

ii)

od 2. června 2006 do 13. července 2006

iii)

od 14. července 2006 do 14. září 2006

iv)

od 15. září 2006