8.5.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 164/45

1.

vítá iniciativu Evropské komise týkající se opatření EU pro inteligentní vesnice jako uznání toho, že jsou zapotřebí cílené akce na podporu oživení venkovských oblastí coby udržitelných míst pro život a práci. Poznamenává, že zlepšení prosperity venkova a životaschopnost venkovských oblastí patří k nejnaléhavějším úkolům, neboť vyváženější územní rozvoj může být základem pro dosažení větší socioekonomické a environmentální udržitelnosti;

2.

konstatuje, že dokument Evropské komise a zapojení komisařů pro zemědělství a rozvoj venkova, pro regionální politiku a pro mobilitu a dopravu představují pevný základ, který zajistí, že při rozvoji této iniciativy bude zaujat koordinovaný a meziodvětvový přístup;

3.

vyjadřuje však politování nad tím, že tento dokument, který je kompilací již existujících iniciativ, neprokazuje dostatečné ambice. Požaduje větší ambice a rozvoj cílené politiky zaměřené na budoucnost v oblasti inteligentních vesnic pro období po roce 2020 a vycházející z potřeby konsolidovat celou škálu místně orientovaných „inteligentních nástrojů“ EU;

4.

zdůrazňuje, že má-li být udržitelný a účinný program pro inteligentní vesnice zaveden pro příští období financování, musí být přípravné práce provedeny nyní, včetně zvážení lepší koordinace a součinnosti mezi příslušnými politikami EU a zdroji financování prostřednictvím toho, že bude vypracována integrovaná politika a nástroj podpory pro inteligentní vesnice;

5.

vyzdvihuje význam úzké koordinace na všech úrovních správy, přičemž je třeba náležitě zohledňovat zásadu subsidiarity s cílem definovat řešení, jež vycházejí „zdola“ a jsou „místně orientovaná“. Zdůrazňuje ústřední úlohu, kterou při provádění politického rámce hrají místní a regionální orgány;

6.

navrhuje rozšířit pojem „inteligentní vesnice“ na „inteligentní venkovské oblasti“ a začlenit tuto iniciativu do evropského programu pro venkov tak, aby byly podpořeny a rozvinuty i synergie mezi malými sousedícími obcemi v rámci inteligentních venkovských oblastí;

7.

v této souvislosti zdůrazňuje význam deklarace Cork 2.0 pro zajištění rámce pro posílení politiky pro venkov a zemědělství a důrazně podporuje deset politických směrů, které byly určeny, včetně uznání toho, že je třeba věnovat zvláštní pozornost překonání digitální propasti (1);

8.

zdůrazňuje, že oživení venkovských oblastí musí sloužit k řešení dlouhodobé výzvy vylidňování, a to prostřednictvím opatření, která podnítí a podpoří udržitelnost, generační obnovu a schopnost venkovských oblastí přilákat nově příchozí obyvatele;

9.

vyzývá Komisi, aby zvážila jednoduchá opatření, která by byla snadno reprodukovatelná a dostupná i pro velmi malé obce, které často nemají dostatečné struktury pro to, aby mohly snadno uskutečňovat inteligentní opatření;

10.

navrhuje, aby byla zvláštní pozornost věnována výzvám, kterým čelí okrajové venkovské regiony, jež se kromě širokopásmové infrastruktury potýkají se zásadními výzvami souvisejícími s dopravním a energetickým propojením, tedy s nedostatečným přístupem k nejdůležitějším veřejným službám. Domnívá se, že do iniciativy pro inteligentní venkovské oblasti by měla být začleněna koncepce ověřování dopadu na venkovské oblasti („rural proofing“) (2) s cílem uplatnit tento přístup na tvorbu širších politických iniciativ, které mají dopad na venkovské oblasti;

11.

zdůrazňuje, že okrajové příhraniční regiony čelí rostoucím potížím a že k vypořádání se s nimi je zapotřebí posílit příležitosti v rámci přeshraniční spolupráce a programy v této oblasti;

12.

zdůrazňuje, že poskytování digitálních služeb a schopnost řádně fungovat v globalizovaném hospodářství vyžadují rychlé a spolehlivé širokopásmové připojení. Infrastruktura IKT se tedy ukázala být rozhodujícím faktorem při rozvoji potenciálu regionů v Unii;

13.

připomíná proto názor, že je třeba vyvinout úsilí s cílem zaručit stejnou kapacitu vysokorychlostních telekomunikačních sítí v celé EU coby nezbytnou podmínku konkurenceschopnosti a hospodářského růstu venkovských oblastí a v souladu s cíli stanovenými v Digitální agendě pro Evropu 2020 (3);

14.

vyjadřuje politování nad tím, že dosažený pokrok zůstává neuspokojivý a nerovnoměrný a že nadále existují rozdíly, zejména mezi městskými a venkovskými regiony. Rozsah problému je zřejmý ze skutečnosti, že v roce 2012 stále nemělo pevné širokopásmové pokrytí 9,1 milionu domácností v EU, přičemž 90 % z nich se nacházelo ve venkovských oblastech (4);

15.

konstatuje, že cílem na úrovni EU je zajistit do roku 2020 připojení o rychlosti vyšší než 30 MB/s po celé Evropě, včetně venkovštějších a izolovanějších oblastí. Jedná se však pouze o průměr EU, přičemž mezi jednotlivými zeměmi a místními oblastmi existují obrovské rozdíly, zejména ve venkovských a nejodlehlejších oblastech, kde není ojedinělá rychlost 10 MB/s, a to i v hospodářsky prosperujících členských státech. To je obvyklý standard zaručující, aby typická domácnost mohla využívat nejpopulárnější služby on-line. Nedostatečné širokopásmové připojení představuje v dnešní době vážnou výzvu pro územní soudržnost. Žádá Evropskou komisi, aby zintenzivnila úsilí týkající se rozvoje vysokorychlostního internetu ve venkovských oblastech prostřednictvím dostupných modelů financování, které neomezí přístup určitých členských států k financování investic do širokopásmových sítí, a podpory přístupu k financování, pokud jde o investice do širokopásmových sítí, pro malé projekty. Dále žádá, aby byly vyčleněny specifické prostředky na rozvoj širokopásmového připojení ve venkovských oblastech a aby tyto prostředky nemohly být využity na jiná opatření;

16.

ve snaze splnit sliby týkající se iniciativy Inteligentní vesnice důrazně doporučuje, aby byl přístup k internetu uznán coby služba veřejného zájmu na úrovni EU a případně na úrovni členských států a aby byly stanoveny minimální únosné standardy pro širokopásmové připojení, jež by vedle zajištění spolehlivého přístupu k internetu mohly rovněž předcházet budoucím změnám v poskytování služeb (včetně ukončení používání měděných telefonních linek a zavedení nástupce 4G) a zajišťovat poskytování služeb tísňového volání, zejména pro komunity se slabou digitální infrastrukturou, jak tomu již je ve Švýcarsku a Finsku, kde je přístup zaručen až do tzv. „poslední míle“ (až ke konečným spotřebitelům). Přinejmenším toto by mělo být předběžnou podmínkou spojenou s jakýmkoli financováním poskytnutým v rámci iniciativy Inteligentní vesnice;

17.

poukazuje na to, že je důležité, aby se technologie související s iniciativou „Inteligentní vesnice“ rozvíjela s využitím otevřených standardů, což usnadní spolupráci mezi správními orgány a podniky a opětovné použití zavedených řešení a jejich interoperabilitu;

18.

podporuje myšlenku, aby bylo pro různé věkové skupiny obyvatelstva zajištěno školení ohledně toho, jak využívat digitální technologie, přičemž by výuka byla přizpůsobena cílové skupině, za účelem digitalizace určitých veřejných služeb na místní úrovni nebo dalších úrovních (žádosti o dokumenty, daňová přiznání, elektronická fakturace, sledovatelnost, SZP atd.). Dále požaduje, aby existovalo právo na počítačovou gramotnost, které by zajistilo všem občanům přístup k proškolení v této oblasti, jež by jim umožnilo vykonávat základní úkony v novém digitálním prostředí, a aby toto školení bylo financováno prostřednictvím evropských strukturálních a investičních fondů;

19.

domnívá se, že rozšíření širokopásmového připojení ve venkovských oblastech a výzva doručování až ke konečným spotřebitelům („poslední míle“) jsou přímo spojeny s dominantním postavením a tradičními poskytovateli služeb. Tento problém nebude vyřešen, dokud regulační rámec nezačne podněcovat to, aby na trh vstoupili alternativní operátoři, kteří zavedou přístupovou síť nové generace (NGA), a pobízet k rozvoji komunitně vedených inovací;

20.

domnívá se, že zemědělci a zemědělské odvětví obecně by měli být prioritní skupinou pro školení v digitální oblasti, aby se usnadnilo zavádění a rozvoj nástrojů a metod elektronického zemědělství;

21.

doporučuje navýšit prostředky určené na školení a zvyšování povědomí o příležitostech, které poskytuje současný kontext digitální ekonomiky podnikům ve venkovských oblastech, jako je mimo jiné přístup na nové trhy, rozvoj nových produktů a zákaznická věrnost;

22.

oceňuje různé iniciativy týkající se „digitálních uzlů“, které jsou v současnosti aktivní v některých členských státech, kde vysokorychlostní širokopásmový přístup sice není k dispozici ve všech venkovských obydlích, avšak je zpřístupněn ve specializovaných střediscích (5);

23.

oceňuje další přínosy těchto uzlů, které přesahují pouhé řešení problému digitální propasti a týkají se rozvoje veřejného prostoru, oživení center vesnic a zajištění pracovních míst a příležitostí absolvovat školení pro obyvatele venkova;

24.

uznává, že tyto uzly mohou sloužit jako případná opora pro další elektronické služby, jako je elektronické zdravotnictví (např. konzultace on-line), elektronické právní služby (např. právní poradenství), elektronická správa (např. on-line hlasování, daňová přiznání, žádosti o dávky), elektronické obchodování (např. internetové bankovnictví, prodej po internetu atd.);

25.

domnívá se, že iniciativa pro inteligentní venkovské oblasti by společně s modelem inteligentního města měla uplatňovat široký přístup k rozvoji a inovacím, aby zahrnovala těchto šest rozměrů:

26.

vítá nový program WiFi4EU, který má zlepšit internetové připojení v místních komunitách, avšak konstatuje, že projekty budou vybírány podle pořadí, v němž byly předloženy, s přihlédnutím ke geografické vyváženosti. Při výběru projektů by měla být věnována pozornost dalším překážkám, s nimiž se potýkají menší venkovské orgány, jež mají méně prostředků než města;

27.

zdůrazňuje, že koncepce inteligentního města a inteligentních vesnic/inteligentních venkovských oblastí by neměly stát proti sobě, ale měly by být považovány za doplňující se koncepce, které se navzájem podporují a posilují svůj úspěch. Co se týče strategie, určitá oblast nekončí tam, kde jsou její správní hranice, ale vzájemně na sebe působí se sousedními subjekty, ať už venkovskými, či městskými, a plánuje svůj rozvoj v souladu s okolním prostředím. Je třeba zvážit ustavení pozitivních vzájemných vztahů mezi venkovským a městským obyvatelstvem, a nikoli jen využívat venkovské oblasti jako poskytovatele služeb pro městské oblasti. V tomto ohledu zdůrazňuje, že celý systém sídel bude životaschopný pouze tehdy, budou-li životaschopné všechny jeho prvky, od velkých měst až po malé vesnice;

28.

je si však vědom toho, že je důležité uznat odlišné vlastnosti každého modelu, zejména pak to, že model inteligentního města může k podpoře a prosazování iniciativ využívat mnoho subjektů, zatímco ve venkovských oblastech tomu tak není, neboť zdroje jsou zde obecně omezenější, jak co se týče lidí, tak pokud jde o správní kapacity. Tyto rozdíly by se měly odrážet v návrhu budoucího politického rámce a příležitostí financování;

29.

konstatuje, že Generální ředitelství pro energetiku Evropské komise zahájilo evropské inovační partnerství Inteligentní města a obce, které má prosazovat a posílit zkušenosti inteligentních oblastí v EU. Vyjadřuje politování nad tím, že venkovské oblasti dosud do této činnosti nebyly zahrnuty jako priorita;

30.

domnívá se, že vzhledem ke specifickým výzvám, kterým čelí venkovské oblasti z hlediska rozptýleného obyvatelstva a vyšších nákladů, jsou při rozvoji iniciativy zaměřené na inteligentní vesnice/oblasti udržitelná dopravní konektivita a sítě stejně zásadní jako zlepšená digitální konektivita. Konstatuje, že vlastní dokument Evropské komise týkající se inteligentních vesnic zmiňuje program Nástroj pro propojení Evropy jako oblast podpory, kterou EU poskytuje inteligentním vesnicím, a požaduje podrobnější popis toho, jak by toto financování mohlo být využito na podporu konektivity venkovských oblastí, zejména v případě nejvíce okrajových venkovských regionů;

31.

upozorňuje na hospodářské, sociální a environmentální příležitosti, které přináší místní výroba energie (elektřiny i tepla), a na potenciální součinnost s venkovským/regionálním rozvojem a SZP (prostřednictvím druhého pilíře). Příkladem je mimo jiné role, kterou hrají vítr, slunce, biomasa a bioplyn při výrobě elektřiny a biomasa (např. dřevo) a/nebo bioplyn v případě místního vytápění. Zdůrazňuje, že je důležité svěřit místním a regionálním orgánům pravomoc iniciovat a řídit cílená environmentální opatření a umožnit jim uzavírat územní smlouvy, jež budou současně podepsány venkovskými poskytovateli zdrojů místně vyráběného paliva či elektřiny (6);

32.

oceňuje úspěchy dosažené na základě přístupu zdola nahoru k místnímu rozvoji, jako je iniciativa LEADER a nověji komunitně vedený místní rozvoj;

33.

domnívá se však, že může dojít k tomu, že se na tyto přístupy bude spoléhat až příliš, a má za to, že svou úlohu, pokud jde o stimulaci potenciálu venkovských oblastí, mají i další subjekty (např. zprostředkovatelé inovací). Zprostředkovatelé inovací identifikují silné stránky a příležitosti v rámci vesnice/venkovské oblasti a zprostředkovávají kontakt mezi příslušnými institucemi (akademickou obcí, místními orgány, zdroji financování atd.) za účelem koordinace stávajících a budoucích činností a potenciálních zdrojů financování. Musejí danou komunitu zapojit a informovat a musejí získat její podporu, aby rozvíjela vizi, aby se v ní probudil pocit spoluzodpovědnosti a aby sdílela přínosy;

34.

domnívá se, že tito zprostředkovatelé mohou stimulovat vývoj produktů v malých podnicích a odstranění tržních překážek a rovněž podpořit spotřebu místních výrobků a krátké dodavatelské řetězce pro distribuci zemědělsko-potravinářských produktů a místních obnovitelných energetických produktů;

35.

domnívá se, že místní a regionální orgány mají pro výkon této funkce ideální postavení a v některých případech ji již vykonávají ve formě výborů pro rozvoj, podnikatelských kanceláří, nabídkových řízení atd.;

36.

konstatuje, že klíčový význam má to, aby bylo zpřístupněno financování pro malé projekty, které jsou přístupné na úrovni místních orgánů. To by mělo též zahrnovat podporu pro inovativní projekty a iniciativy, které je možno individuálně přizpůsobit konkrétním potřebám venkovských komunit v celé EU, včetně okrajových regionů;

37.

požaduje, aby bylo zjednodušeno podávání žádostí o přístup ke zdrojům financování – v současném programu pro rozvoj venkova existuje výrazný nedostatek, pokud jde o přechod od vyjádření zájmu k podání plné žádosti, neboť splnit požadavky pro podání žádosti je obtížné. Zdůrazňuje, že by neměl existovat časový rozdíl mezi ukončením těchto programů rozvoje venkova a zahájením programů rozvoje venkova po roce 2020 – aby byl zachován spád a důvěra;

38.

domnívá se, že úspěšné žádosti o financování musejí podporovat tvorbu sítí, klastrů a spolupráce a zapojování se do nich, neboť ty jsou v inteligentních venkovských oblastech obvykle zapotřebí k rozvoji rozsahu a učení;

39.

navrhuje, aby inteligentní oblasti stavěly na svém sociokulturním dědictví s cílem rozvinout a ukázat zvláštního ducha daného místa, jež má veškerou infrastrukturu, zejména obecné služby, které jsou nezbytné k provozu podniku, a přilákat podniky z měst, aby se sem přemístily;

40.

uznává, že další výzvou pro místní a regionální orgány bude zůstat informován o možnostech financování a mít k nim přístup. To bude vyžadovat, aby aktivní roli hrála příslušná GŘ v rámci Evropské komise a řídící orgány pro příslušné zdroje financování EU na vnitrostátní a regionální úrovni. Důležitou úlohu může hrát i VR, a sice při sdílení informací, podpoře sítí a poskytování příkladů osvědčených postupů, mimo jiné prostřednictvím činnosti platformy pro širokopásmové připojení mezi VR a Evropskou komisí;

41.

navrhuje, aby účinnější informování o příležitostech dostupných na úrovni EU bylo podpořeno tím, že Evropská komise zavede výroční cenu, která ocení dosažené výsledky nejúspěšnější inteligentní vesnice/oblasti v EU. Stávající sítě, jako je Enterprise Europe Network, a jejich místní partneři v členských státech by rovněž mohli přispět k poskytování aktuálních informací o řadě témat, jež jsou významná pro podnikatele ve vesnicích a venkovských oblastech;

42.

zdůrazňuje pomocnou roli, kterou místní a regionální orgány mohou hrát tím, že začlení „inteligentní přístup“ do plánování a regionálních územních strategií. Tyto strategie zahrnují posouzení regionálních zdrojů a kapacit, určení lokalit pro umístění služeb a usnadňující hospodářské politiky.