1

Kasačním opravným prostředkem se Litevská republika domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 22. listopadu 2018, Litva v. Komise (T‑508/15, nezveřejněný, dále jen napadený rozsudek, EU:T:2018:828), kterým Tribunál zamítl její žalobu na neplatnost prováděcího rozhodnutí Komise (EU) 2015/1119 ze dne 22. června 2015, kterým se z financování Evropskou unií vylučují některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) a v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) (Úř. věst. 2015, L 182, s. 39), v rozsahu, v němž uložilo Litevské republice paušální finanční opravu ve výši 5 %, čímž byla částka 1938300,08 eura vyloučena z financování poskytnutého v rámci opatření „Předčasný odchod do důchodu“ za období od 16. října 2010 do 15. října 2013 (dále jen „sporné rozhodnutí“).

2

Článek 10 nařízení Rady (ES) č. 1257/1999 ze dne 17. května 1999 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF) a o změně a zrušení některých nařízení (Úř. věst. 1999, L 160, s. 80; Zvl. vyd. 03/25, s. 391) ve znění aktu o podmínkách přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky k Evropské unii a o úpravách smluv, na nichž je založena Evropská unie (Úř. věst. 2003, L 236, s. 33) (dále jen „nařízení č. 1257/1999“), byl obsažen v kapitole IV, nadepsané „Předčasný odchod do důchodu“, hlavy II tohoto nařízení nadepsané „Opatření pro rozvoj venkova“. Tento článek v odstavci 1 stanovil:

„Podpora předčasného odchodu do důchodu ze zemědělství přispívá k následujícím cílům:

3

Článek 11 odst. 1 uvedeného nařízení stanovil:

„Převodce zemědělského podniku musí:

4

Článek 33b odst. 1 druhý pododstavec téhož nařízení definoval „částečně soběstačná hospodářství“ jako „hospodářství, která produkují především pro svou vlastní spotřebu, ale rovněž uvádějí část svých výstupů na trh“.

5

Z článku 33l nařízení č. 1257/1999 vyplývá, že ustanovení obsažená v podkapitole III, nadepsané „Odchylky“, kapitoly IXa nadepsané „Zvláštní opatření pro nové členské státy“, která byla součástí kapitoly II tohoto nařízení, nadepsané „Opatření pro rozvoj venkova“, uváděly případy, v nichž bylo mimo jiné Litevské republice povoleno odchýlit se od kritérií způsobilosti stanovených pro definovaná opatření v kapitolách I, IV, V a VII uvedeného nařízení.

6

Článek 33n odst. 1 téhož nařízení zněl takto:

„Odchylně od čl. 11 odst. 1 druhé odrážky se na zemědělce v Litvě, kterým byla přidělena mléčná kvóta, vztahuje systém předčasného odchodu do důchodu za podmínky, že nedosáhli v době převodu věku 70 let.

Na částku podpory se vztahují maximální částky stanovené v příloze I tohoto nařízení a vypočítává se ve vztahu k velikosti mléčné kvóty a k celkové zemědělské činnosti podniku.

Mléčné kvóty přidělené převodci se navracejí do rezervy národní mléčné kvóty bez platby dodatečného vyrovnání.“

7

Nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 ze dne 20. září 2005 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) (Úř. věst. 2005, L 277, s. 1) ve znění nařízení Rady (ES) č. 1463/2006 ze dne 19. června 2006 (Úř. věst. 2006, L 277, s. 1) (dále jen „nařízení č. 1698/2005“) v článku 20 stanovilo:

„Podpora zaměřená na konkurenceschopnost zemědělství a lesnictví se týká:

[…]

[…]“

8

Článek 23 odst. 1 a 2 nařízení č. 1698/2005 zněl následovně:

„1.   Podpora podle čl. 20 písm. a) bodu iii) se poskytuje:

2.   Převodce:

9

Článek 34 odst. 1 tohoto nařízení stanovil:

„Podpora podle čl. 20 písm. d) bodu i) určená pro zemědělská hospodářství, která produkují zejména pro vlastní spotřebu a část své produkce také prodávají (‚částečně soběstačné zemědělské hospodářství‘), se poskytuje zemědělcům, kteří předloží podnikatelský plán.“

10

Článek 94 druhý pododstavec uvedeného nařízení stanovil, že toto nařízení se vztahovalo na podporu Společenství pro programovací období, které začalo 1. ledna 2007.

11

Článek 52 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013 ze dne 17. prosince 2013 o financování, řízení a sledování společné zemědělské politiky a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 352/78, (ES) č. 165/94, (ES) č. 2799/98, (ES) č. 814/2000, (ES) č. 1290/2005 a (ES) č. 485/2008 (Úř. věst. 2013, L 347, s. 549, dále jen „nařízení č. 1306/2013“) stanoví:

„Komise posuzuje [vyčíslí] částky, které mají být vyloučeny z financování, s ohledem na závažnost zjištěného nesouladu. Komise náležitě zohlední povahu porušení pravidel a finanční újmu způsobenou Unii. Vyloučení částek z financování provede na základě určení neoprávněně vynaložených částek, a pokud tyto částky nelze přiměřeným úsilím určit, může použít opravy na základě extrapolace či paušální částky. Opravy na základě paušální částky se použijí pouze v těch případech, kde vzhledem k povaze případu nebo z důvodu neposkytnutí potřebných informací Komisi ze strany členských států není možné přiměřeným úsilím přesněji určit finanční újmu způsobenou Unii.“

12

Rozhodnutími C(2004) 2949 final ze dne 3. srpna 2004 a C(2007) 5076 final ze dne 19. října 2007 schválila Evropská komise plány pro rozvoj venkova (dále jen „PRV“), které se vztahovaly k obdobím 2004-2006 a 2007-2013, přičemž upravila provádění akce „předčasný odchod do důchodu“ v rámci obchodní zemědělské činnosti.

13

Skutečnosti předcházející sporu byly popsány Tribunálem v bodech 23 až 44 napadeného rozsudku a lze je pro účely tohoto řízení shrnout následovně.

14

Komise prováděla v Litvě audit od 20. do 24. dubna 2009 týkající se schvalování souladu opatření „Předčasný odchod do důchodu v rámci obchodní zemědělské činnosti“ podle nařízení č. 1257/1999, pokud jde o PRV 2004-2006, a podle nařízení č. 1698/2005, pokud jde o PRV 2007-2013.

15

V souladu s článkem 11 nařízení Komise (ES) č. 885/2006 ze dne 21. června 2006, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1290/2005, pokud jde o akreditaci platebních agentur a dalších subjektů a schválení účetní závěrky EZZF a EZFRV (Úř. věst. 2006, L 171, s. 90, dále jen „nařízení č. 885/2006“) sdělila Komise na konci řízení své konečné stanovisko litevským orgánům v dopise ze dne 9. října 2012. Poté, co Komise v tomto dopise uvedla stanovisko smírčího orgánu a jeho závěry obsažené v závěrečné zprávě ze dne 27. ledna 2012, setrvala na svém stanovisku týkajícím se výkladu pojmu „výkon obchodní zemědělské činnosti“ zemědělcem předtím, než může využít opatření předčasného odchodu do důchodu. Konkrétně poté, co Komise vzala na vědomí definici částečně soběstačného hospodářství stanovenou v rámci opatření „Částečně soběstačné hospodaření“ dospěla k závěru, že obchodní zemědělská činnost následně definovaná Litevskou republikou mohla vést k závěru, že takovou činnost prováděly zemědělské podniky nesplňující minimální podmínky k tomu, aby mohly být považovány za částečně soběstačná hospodářství. Komise uvedla v tomto ohledu příklad zemědělského podniku zahrnujícího dvě krávy, který litevské orgány považovaly za obchodní zemědělskou činnost, zatímco takový podnik nesplňoval minimální podmínky k tomu, aby mohl být považován za částečně soběstačné hospodářství. Komise z toho vyvodila, že ověření, která následně provedly litevské orgány, nebyla vhodná k prokázání toho, že finanční riziko je menší než navržená finanční oprava. Dospěla tudíž k závěru, že vzhledem k tomu, že litevské orgány neúplně provedly požadavky unijních právních předpisů, bylo třeba použít paušální finanční opravu.

16

Prováděcím rozhodnutím Komise 2013/123/EU ze dne 26. února 2013, kterým se z financování Evropskou unií vylučují některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci záruční sekce Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF), v rámci Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) a v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) (Úř. věst. 2013, L 67, s. 20, dále jen „nařízení 2013/123“) uložil tento orgán Litevské republice finanční opravu ve výši 5 % z celkové částky 3033008,85 eura, pokud jde o prostředky vyplacené v rámci opatření „Předčasný odchod do důchodu“ za období trvání porušení, v tomto případě od 8. července 2007 do 15. října 2010.

17

V souhrnné zprávě shrnula Komise důvody paušální opravy provedené v návaznosti na ověřování, která provedla v souvislosti s postupem schvalování souladu. Uvedla mimo jiné, že litevské orgány neprokázaly, že definice pojmu „obchodní zemědělská činnost“, která se ustálila při následné kontrole, byla v souladu s definicí částečně soběstačných hospodářství, a že tudíž následná kontrola provedená těmito orgány byla nevhodná k prokázání toho, že finanční riziko bylo menší než uložená paušální oprava.

18

Litevská republika nezpochybnila prováděcí rozhodnutí 2013/123, kterým byla stanovena tato paušální oprava.

19

Dne 27. června 2014 zaslaly služby Komise formální sdělení Litevské republice na základě čl. 11 odst. 2 třetího pododstavce a čl. 16 odst. 1 nařízení č. 885/2006, které se týkalo prostředků vyplacených v rámci opatření „Předčasný odchod do důchodu v rámci obchodní zemědělské činnosti“ za období od 16. října 2010 do 15. října 2013.

20

Komise uvedla, že se jednalo o dodatečné formální sdělení týkající se auditu, který vedl k prováděcímu rozhodnutí 2013/123, a oznamující, že ve vztahu k tomuto období musí být Litevské republice uložena nová finanční oprava ze stejných důvodů, jako jsou důvody uvedené v souhrnné zprávě o tomto auditu.

21

Komise odkázala v tomto ohledu na několik dokumentů vypracovaných při přijímání prováděcího rozhodnutí 2013/123, včetně jejího konečného stanoviska ze dne 9. října 2012. V příloze rovněž přiložila souhrnnou zprávu týkající se toho rozhodnutí, podle níž litevské orgány neprokázaly, že definice pojmu „obchodní zemědělská činnost“, která se ustálila při následné kontrole, byla v souladu s definicí částečně soběstačných hospodářství, a že tudíž následná kontrola provedená těmito orgány byla nevhodná k prokázání toho, že finanční riziko bylo menší než navržená paušální oprava. Služby Komise dospěly tedy k závěru, že z důvodu těchto nedostatků musí být uplatněna nová paušální oprava ve výši 5 %.

22

Dne 17. července 2014 litevské ministerstvo zemědělství písemně vyjádřilo svůj nesouhlas s opravou navrženou útvary Komise a navrhlo, aby spor byl předložen smírčímu orgánu. V tomto dopise litevské ministerstvo zemědělství zdůraznilo nepřiměřenost navržené nové opravy, neboť újma, která mohla vzniknout Unii za období od 16. října 2010 do 15. října 2013, činila jen 16788,34 eura. Připomnělo rovněž obsah následné kontroly žádostí, která byla provedena litevskými orgány, jakož i kritéria, na jejichž základě byla tato kontrola provedena. Poukazovalo kromě toho na to, že povinnost použít taková kvantitativní kritéria, jako jsou velikost dotčeného zemědělského podniku nebo výše dosažených příjmů, je protiprávní. Toto ministerstvo popsalo v tomto ohledu konkrétní situaci Litvy a případné nepříznivé důsledky, k nimž by mohlo vést sblížení pojmu výkon „obchodní zemědělské činnosti“ s pojmem „částečně soběstačná hospodářství“.

23

Dne 17. prosince 2014 uvedl smírčí orgán, že nelze dospět ke smíru, jelikož se jedná o pokračující finanční opravu vzhledem k tomu, že původní finanční oprava byla stanovena v prováděcím rozhodnutí 2013/123, které nebylo zpochybněno.

24

Dne 10. března 2015 informovala Komise litevské orgány o tom, že vzhledem k tomu, že se podstatně nezměnily důvody, které umožnily uložení původní finanční opravy a s přihlédnutím k tomu, že litevské orgány nepřijaly žádné nápravné opatření, je odůvodněné použít stejnou paušální finanční opravu ve výši 5 % ve vztahu k výdajům vynaloženým v rámci opatření „Předčasný odchod do důchodu“.

25

Dne 22. června 2015 přijala Komise sporné rozhodnutí. Komise v tomto rozhodnutí uložila Litevské republice na základě čl. 52 nařízení č. 1306/2013 finanční opravu ve výši 5 % v celkové výši 1938300,08 eura ve vztahu k prostředkům vyplaceným v rámci opatření „Předčasný odchod do důchodu“ za období od 16. října 2010 do 15. října 2013 z důvodu, že Litevská republika neprovedla náležitou kontrolu povinnosti zemědělců vykonávat obchodní zemědělskou činnost předtím, než mohou mít nárok na podporu při předčasném odchodu do důchodu.

26

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 2. září 2015 podala Litevská republika žalobu znějící na zrušení sporného rozhodnutí, přičemž uplatňovala jediný žalobní důvod vycházející z porušení čl. 52 odst. 2 nařízení č. 1306/2013 vykládaného ve spojení se zásadou proporcionality. Tento žalobní důvod se dělil na dvě části, z nichž jedna vycházela z toho, že paušální oprava uložená sporným rozhodnutím nezohledňuje povahu porušení a finanční újmu způsobenou Unii, a druhá vycházela z nepřiměřenosti této paušální finanční opravy.

27

Napadeným rozsudkem Tribunál zamítl tento žalobní důvod, a tudíž zamítl i žalobu.

28

Litevská republika navrhuje, aby Soudní dvůr:

29

Komise navrhuje zamítnutí kasačního opravného prostředku a uložení náhrady nákladů řízení Litevské republice.

30

Na podporu svého kasačního opravného prostředku uplatňuje Litevská republika dva důvody. V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku tento členský stát tvrdí, že Tribunál nesprávně vyložil a použil čl. 33n odst. 1 nařízení č. 1257/1999 tím, že rozhodl, že skutečnost, že litevský zemědělec je držitelem mléčné kvóty, není zjevným důkazem o jeho účasti na obchodní zemědělské činnosti. V rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku Litva tvrdí, že Tribunál se dopustil zkreslení důkazů, když v bodech 74 až 79 napadeného rozsudku rozhodl, že litevská vláda neprokázala, že být držitelem mléčné kvóty znamená, že dotčený zemědělec vykonává obchodní zemědělskou činnost.

31

První důvod kasačního opravného prostředku je rozdělen na dvě části.

32

V první části svého prvního kasačního opravného prostředku Litevská republika vytýká Tribunálu, že v bodech 72, 82 a 83 napadeného rozsudku nesprávně vyložil a použil čl. 33n odst. 1 nařízení č. 1257/1999. Konkrétně vytýká Tribunálu, že nevyložil toto ustanovení v tom smyslu, že přidělení mléčné kvóty litevskému zemědělci je významným kritériem k tomu, aby se na tohoto zemědělce vztahoval systém předčasného odchodu do důchodu.

33

Tento výklad vyplývá podle Litevské republiky ze samotného znění čl. 33n odst. 1 nařízení č. 1257/1999, jelikož toto ustanovení stanoví, že systém předčasného důchodu se vztahuje na litevské zemědělce, kterým byla přidělena mléčná kvóta, je v něm uvedeno, že mléčné kvóty přidělené převodci se navracejí do národní rezervy a částka podpory se vypočítává ve vztahu k velikosti mléčné kvóty.

34

Litevská republika kromě toho uvádí, že odchylka upravená v čl. 33n odst. 1 nařízení č. 1257/1999 je výsledkem výslovného zohlednění situace v odvětví mléka v Litvě. Použití pojmu „mléčná kvóta“ v tomto ustanovení není tudíž bezvýznamné.

35

Ve druhé části svého prvního důvodu kasačního opravného prostředku Litevská republika vytýká Tribunálu, že nesprávně použil vlastní judikaturu, když v bodech 72, 78 a 84 napadeného rozsudku uvedl, že k prokázání existence obchodní zemědělské činnosti zemědělce nestačí jen být držitelem mléčné kvóty nebo jen zaregistrování zvířete určeného na porážku v příslušné databázi. Litevská republika odkazuje konkrétně na rozsudek ze dne 25. února 2015, Polsko v. Komise (T‑257/13, nezveřejněný, EU:T:2015:111), podle něhož jsou kritéria související s produkcí vyžadována jen pro určení, zda zemědělec pobíral skutečný příjem, a jejich cílem není stanovit minimální prahovou hodnotu hospodářské dynamiky zemědělského podniku, při jejímž nedosažení nemůže být tento podnik považován za podnik vykonávající obchodní zemědělskou činnost.

36

Litevská republika tudíž tvrdí, že Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že držba jen jedné krávy umožňující prodej 2 nebo 3 litrů mléka denně nebo chov sestávající z jediné krávy, která byla poté poražena, jsou zanedbatelné, a nemohly tudíž zajistit skutečný příjem. Tribunál tímto podle ní zavedl minimální prahovou hodnotu, při jejímž nedosažení nemůže být zemědělský podnik považován za podnik vykonávající obchodní zemědělskou činnost.

37

Komise tvrdí, že je třeba zamítnout tento první důvod kasačního opravného prostředku v plném rozsahu.

38

Pokud jde o první část prvního důvodu kasačního opravného důvodu, podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že pro výklad ustanovení unijního práva je třeba vzít v úvahu nejen jeho znění, ale i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí.

39

Jak uvádí článek 10 nařízení č. 1257/1999, cílem tohoto nařízení je zejména podporovat předčasný odchod do důchodu z odvětví zemědělství mimo jiné za účelem poskytnutí příjmu starším zemědělcům, kteří se rozhodnou, že ukončí zemědělskou činnost, a posílit hospodářskou životaschopnost zemědělských podniků podporou nahrazování těchto starších zemědělců.

40

K tomu, aby se mohl na zemědělce vztahovat tento systém podpory při předčasném odchodu do důchodu, musí splňovat tři podmínky vyjmenované v čl. 11 odst. 1 tohoto nařízení, a sice s konečnou platností ukončit veškerou obchodní zemědělskou činnost, být starší 55 let, ale nedosáhnout obvyklého věku pro odchod do důchodu v okamžiku převodu a před převodem vykonávat po dobu deseti let zemědělskou činnost.

41

Článek 33n odst. 1 nařízení č. 1257/1999 stanoví odchylku uplatnitelnou na Litevskou republiku, pokud jde o uvedený systém podpor při předčasném odchodu do důchodu. Toto ustanovení tedy stanoví, že „[o]dchylně od čl. 11 odst. 1 druhé odrážky [tohoto nařízení] se na zemědělce v Litvě, kterým byla přidělena mléčná kvóta, vztahuje systém předčasného odchodu do důchodu za podmínky, že nedosáhli v době převodu věku 70 let“.

42

Znění čl. 33n odst. 1 prvního pododstavce nařízení č. 1257/1999 tedy neponechává prostor pro žádné pochybnosti, pokud jde o skutečnost, že odchylka, kterou upravuje, se týká jen věku dotčených litevských zemědělců. Jasně uvádí, že toto ustanovení stanoví odchylku od „druhé odrážky“ čl. 11 odst. 1 tohoto nařízení, a sice od odrážky, která upravuje podmínku týkající se věku. Za výrazem „podmínka“ uvedeným zejména ve francouzské, španělské, italské, portugalské a anglické verzi čl. 33n odst. 1 prvního pododstavce uvedeného nařízení kromě toho okamžitě následuje výraz týkající se věku těchto zemědělců.

43

Ačkoli Litevská republika tvrdí opak, čl. 33n odst. 1 první pododstavec nařízení č. 1257/1999 není odchylkou od podmínky uvedené v čl. 11 odst. 1 tohoto nařízení, která se týká výkonu obchodní zemědělské činnosti z důvodu, že z držby mléčné kvóty činí rozhodující kritérium pro tento výkon. Cílem uvedení slovního spojení týkajícího se takové kvóty je ve skutečnosti jen určit litevské zemědělce, na které se může vztahovat odchylka založená na věku, kterou stanoví uvedené ustanovení.

44

Tato odchylka nemůže tedy osvobodit litevské zemědělce, kteří si přejí využít nároku na podporu při předčasném odchodu do důchodu, od povinnosti prokázat, že splňují další podmínky uvedené v čl. 11 odst. 1 nařízení č. 1257/1999, a zejména, že vykonávají obchodní zemědělskou činnost.

45

Tato úvaha nemůže být zpochybněna skutečností, že odchylka upravená v čl. 33n odst. 1 tohoto nařízení je – jak uvádí Litevská republika – výsledkem výslovného zohlednění situace v odvětví mléka v Litvě. Jak bylo totiž uvedeno v bodě 43 tohoto rozsudku, cílem slovního spojení týkajícího se mléčné kvóty totiž je jen určení litevských zemědělců, na které se může vztahovat odchylka od podmínky věku, aby se na ně mohl vztahovat systém podpor při předčasném odchodu do důchodu. Tato odchylka týkající se věku se totiž může vztahovat jen litevské zemědělce, kterým byla přidělena mléčná kvóta.

46

Tribunál tudíž tím, že v bodě 72 napadeného rozsudku konstatoval, že pouhá skutečnost, že zemědělci byla přidělena mléčná kvóta, neumožňuje dospět k závěru, že vykonává obchodní zemědělskou činnost, a dále tím, že v bodě 83 tohoto rozsudku uvedl, že čl. 33n odst. 1 nařízení č. 1257/1999 upravuje odchylku jen ve vztahu k věku, kteří musí dosáhnout litevští zemědělci, aby se na ně mohl vztahovat systém podpory při předčasném odchodu do důchodu a že tato odchylka neosvobozuje tyto zemědělce od povinnosti splnit ostatní podmínky k tomu, aby se na ně vztahoval tento systém, nedopustil žádného nesprávného právního posouzení.

47

První část prvního důvodu kasačního opravného prostředku musí být proto zamítnuta jako neopodstatněná.

48

Pokud jde o druhou část prvního důvodu kasačního opravného prostředku, v jejímž rámci Litevská republika tvrdí, že Tribunál v rozporu s vlastní judikaturou a judikaturou Soudního dvora zavedl minimální prahovou hodnotu, při jejímž nedosažení se má o zemědělci za to, že nevykonává obchodní zemědělskou činnost, je třeba uvést, že tato část spočívá na nesprávném a neúplném výkladu napadeného rozsudku.

49

Ačkoli žalobkyně tvrdí opak, Tribunál totiž správně analyzoval situaci z hlediska ustanovení nařízení č. 1257/1999 a relevantní judikatury.

50

Z bodů 52 až 56 napadeného rozsudku vyplývá tedy, že se Tribunál zaprvé omezil na to, že připomněl, že v rámci postupu schvalování souladu, který může vést k paušální opravě, má Komise širokou posuzovací pravomoc, a k tomu, aby odůvodnila odmítnutí hradit některé výdaje z rozpočtu Unie, musí předložit důkaz o vážných a důvodných pochybnostech, které má ve vztahu k výdajům vynaloženým dotčeným členským státem. Je tedy na tomto členském státě, aby prokázal, že byly splněny podmínky k tomu, aby mohl mít nárok na financování odmítnuté Komisí.

51

V bodech 65 až 67 tohoto rozsudku Tribunál zadruhé připomněl, že k tomu, aby se na dotčeného zemědělce vztahoval systém předčasného odchodu do důchodu, musí vykonávat obchodní zemědělskou činnost. V tomto ohledu bylo v bodě 68 uvedeného rozsudku uvedeno, že vzhledem k tomu, že výkon činnosti je omezen na uspokojení jeho potřeb a potřeb jeho rodiny, nemůže být považován za výkon činnosti, ze které plynou příjmy a která odpovídá kvalifikaci „obchodní zemědělská činnost“. V bodě 69 téhož rozsudku Tribunál rovněž upřesnil, že kritéria související s produkcí jsou vyžadována jen k určení toho, zda dotčenému zemědělci plynul skutečný příjem a jejich cílem není stanovit minimální prahovou hodnotu hospodářské dynamiky zemědělského podniku, při jejímž nedosažení by se na zemědělce nevztahovala podpora při předčasném odchodu do důchodu, přestože vykonával obchodní činnost.

52

Avšak jak Tribunál připomněl v bodech 70 a 72 napadeného rozsudku, v projednávaném případě se pochybnosti Komise týkaly skutečnosti, že pouhá okolnost, že litevský zemědělec byl zaregistrován v databázi, v níž byli uvedeni zemědělci, kterým byly přiděleny mléčné kvóty, byla rozhodujícím kritériem pro učinění závěru, že takový zemědělec vykonává obchodní zemědělskou činnost, třebaže postačovalo, aby měl jednu krávu a prodával 2 nebo 3 litry mléka denně k tomu, aby byl v této databázi zaregistrován a aby se na něj z tohoto samotného důvodu vztahovala podpora při předčasném odchodu do důchodu.

53

Je tudíž na Litevské republice, aby prokázala, že zjištění Komise byla nesprávná a že i z těchto malých hospodářství, která byla zaregistrována v databázi mléčných kvót, plynuly skutečné a nezanedbatelné příjmy, čímž splňovaly kritérium výkonu obchodní zemědělské činnosti ve smyslu čl. 11 odst. 1 třetí odrážky nařízení č. 1257/1999, aniž musel být zohledněn v tomto ohledu rozsah hospodářské dynamiky dotčeného zemědělského podniku.

54

Avšak poté, co Tribunál v bodech 73 až 77 tohoto rozsudku posoudil veškeré důkazy předložené Litevskou republikou, dospěl v bodě 78 téhož rozsudku k závěru, že tento stát nedokázal rozptýlit vážné a důvodné pochybnosti Komise o případném přiznání nároku na podporu při předčasném odchodu do důchodu litevským zemědělcům, kteří – přestože byli zaregistrováni v databázi mléčných kvót – vlastnily jen jedinou krávu a nebylo možné mít za to, že jim plyne příjem z obchodní zemědělské činnosti.

55

Z předchozích úvah vyplývá – ačkoli žalobkyně tvrdí opak – že Tribunál netrval na minimální prahové hodnotě, při jejímž nedosažení se má za to, že se nejedná o obchodní zemědělskou činnost, a sice v projednávaném případě o produkci mléka jedinou krávou.

56

Tribunál tudíž v bodě 89 napadeného rozsudku z toho správně vyvodil, že Komise mohla mít pochybnosti o relevanci registrace litevských zemědělců v takových databázích týkajících se odvětví zemědělství, jako jsou databáze uvádějící zemědělce, kterým byly přiděleny mléčné kvóty, jakožto kritéria pro určení toho, zda dotčený zemědělec vykonával obchodní zemědělskou činnost předtím, než se na něj mohla vztahovat podpora při předčasném odchodu do důchodu.

57

Za těchto podmínek je třeba zamítnout druhou část prvního důvodu kasačního opravného důvodu jako neopodstatněnou.

58

Vzhledem k předcházejícím úvahám musí být první důvod kasačního opravného prostředku zamítnut jako neopodstatněný.

59

V rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku Litevská republika tvrdí, že Tribunál v bodech 74 až 79 napadeného rozsudku zkreslil důkazy, když měl za to, že tento členský stát neprokázal, že skutečnost, že je zemědělec držitelem mléčné kvóty dokládá existenci obchodní zemědělské činnosti.

60

Druhý důvod kasačního opravného prostředku je rozdělen na dvě části.

61

V první části druhého důvodu kasačního opravného prostředku Litevská republika tvrdí, že Tribunál v bodě 74 napadeného rozsudku měl z důkazů, které mu předložila, vyvodit, že opatření předčasného odchodu do důchodu souviselo s režimem mléčných kvót, což vedlo k tomu, zaregistrování litevského zemědělce do databáze těchto kvót bylo významným kritériem pro přiznání podpory při předčasném odchodu do důchodu. Litevská republika v tomto ohledu uvádí, že před Tribunálem uplatňovala audit Komise provedený v dubnu 2005, který se týkal vnitrostátního uplatňování opatření týkajících se podpory v odvětví mléčných výrobků, a zvláštní zprávu Účetního dvora Evropské unie č. 4/2008 týkající se provádění režimu mléčných kvót v členských státech, které přistoupily k Unii dne 1. května 2004.

62

Tyto dokumenty byly podle Litevské republiky ukazatelem účasti na trhu, a tudíž mohly prokázat, že litevský zemědělec, kterému byla přidělena mléčná kvóta, vykonával obchodní zemědělskou činnost. Tento členský stát má za to, že v tomto ohledu nebylo relevantní, že nebyla provedena žádná kontrola databáze týkající se mléčných kvót během auditu uskutečněného od 20. do 24. dubna 2009 v rámci opatření předčasného odchodu do důchodu, jelikož Komise byla seznámena se systémem mléčných kvót od roku 2004.

63

Litevská republika má rovněž za to, že Tribunál měl v bodě 74 napadeného rozsudku nesprávně za to, že režim mléčných kvót nesouvisel s takovými opatřeními pro rozvoj venkova, jako je opatření předčasného odchodu do důchodu. Má totiž za to, že z čl. 33n odst. 1 nařízení č. 1257/1999 jasně vyplývá, že částky podpory při předčasném odchodu do důchodu se vypočítávají s ohledem na velikost mléčné kvóty přidělené zemědělskému podniku, což potvrzuje, že kritérium týkající se mléčné kvóty je rozhodující pro obdržení takové podpory.

64

Ve druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku vytýká Litevská republika Tribunálu, že v bodech 75 až 79 napadeného rozsudku nezohlednil důkazy, které mu byly předloženy, o tom, že přidělení mléčných kvót litevským zemědělcům prokazovalo, že tito zemědělci uvádějí mléko na trh a chovají náležitý počet zvířat.

65

V tomto ohledu nejdříve tvrdí, že tyto důkazy jsou uvedeny v bodě 38 odst. 1 její žaloby, jakož i v bodech 21 a 33 její repliky předložené v řízení v prvním stupni.

66

Litevská republika poté tvrdí, že Tribunál nezohlednil odpovědi, které dala na otázky, které jí položil v rámci organizačních procesních opatření, třebaže je v těchto odpovědích uvedeno devět kritérií prokazujících, že dotčeným zemědělcům plynuly příjmy z jejich produkce, a tudíž vykonávali obchodní zemědělskou činnost.

67

Litevská republika rovněž tvrdí – ačkoli Tribunál uvádí v bodech 76 až 78 napadeného rozsudku opak – že jasně odpověděla na otázku, zda pouhá přítomnost zemědělce v databázi týkající se mléčných kvót znamenala, že se o něm mělo za to, že vykonává obchodní zemědělskou činnost. V tomto ohledu tvrdí, že v odpovědi, kterou uvedla před Tribunálem, výslovně uvedla, že „soustavně během celého postupu spolupráce s Komisí zastávala názor, že zápis do databáze je dostatečným základem pro potvrzení skutečného výkonu obchodní zemědělské činnosti. […]“.

68

Litevská republika má konečně za to – ačkoli Tribunál uvedl v bodě 79 napadeného rozsudku opak – že další argumenty podporují její názor na relevanci zápisu zemědělce do databáze mléčných kvót pro účely určení existence obchodní zemědělské činnosti. Tribunál měl tedy podle ní zohlednit rovněž doplňující argumenty, které předložila zejména v odpovědích na otázky položené tímto soudem a které prokazují, že 43 % litevských producentů nezískalo mléčnou kvótu, což potvrzovalo ověření, které provedly litevské orgány, že dotčený zemědělec byl skutečně přítomen na trhu a plynul mu příjem.

69

Komise opodstatněnost této argumentace zpochybňuje.

70

Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že z čl. 256 odst. 1 druhého pododstavce SFEU a čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie vyplývá, že Soudní dvůr není příslušný ke zjišťování skutkového stavu ani v zásadě k přezkoumávání důkazů, které Tribunál přijal na podporu tohoto skutkového stavu. Pokud totiž byly tyto důkazy řádně získány a byly dodrženy obecné právní zásady a procesní pravidla použitelná v oblasti důkazního břemene a provádění důkazů, je pouze na samotném Tribunálu, aby posoudil hodnotu, kterou je třeba přiznat důkazům, které mu byly předloženy. Takové posouzení tedy s výhradou případu zkreslení těchto důkazů nepředstavuje právní otázku, která by jako taková podléhala přezkumu Soudního dvora.

71

O takové zkreslení se jedná, pokud se posouzení existujících důkazů jeví zjevně nesprávné, aniž byly uplatněny nové důkazy. Toto zkreslení však musí zjevně vyplývat z písemností ve spisu a není nutné provést nové posouzení skutkového stavu a důkazů. Kromě toho pokud navrhovatelka tvrdí, že se Tribunál dopustil zkreslení důkazů, musí přesně označit důkazy, jež byly Tribunálem zkresleny, a prokázat pochybení v jeho analýze, které vedlo Tribunál při jeho posouzení k tomuto zkreslení (rozsudek ze dne 19. září 2019, Polsko v. Komise, C‑358/18 P, nezveřejněný, EU:C:2019:763, bod 45 a citovaná judikatura).

72

V rámci svého důvodu kasačního opravného prostředku nadepsaného „Zkreslení skutkových okolností“ a shrnutého takto: „Tribunál […] zkreslil skutkový stav, když v bodech 74 až 79 napadeného rozsudku dospěl k závěru, že litevská vláda neprokázala, že být držitelem mléčné kvóty znamená, že žadatel vykonával obchodní zemědělskou činnost, což neodpovídalo dokumentům ve věci, jež byly předány Tribunálu“, navrhovatelka tvrdí, že Tribunál zkreslil důkazy ve dvou ohledech.

73

Pokud jde zaprvé o tvrzení o zkreslení důkazů v bodě 74 napadeného rozsudku ve vztahu k závěru Tribunálu, že Komise mohla mít za to, že režim mléčných kvót nesouvisel s takovými opatřeními pro rozvoj venkova, jako je opatření předčasného odchodu do důchodu, musí být odmítnuto.

74

Z tohoto bodu napadeného rozsudku, který musí být vykládán ve spojení s bodem 73 tohoto rozsudku, totiž vyplývá, že se Tribunál omezil na zjištění, že i když se oba dokumenty, kterých se dovolává Litevská republika, týkají režimu mléčných kvót, tyto dokumenty neprokazují, že fungování databáze týkající se mléčných kvót bylo předmětem auditu provedeného od 20. do 24. dubna 2009 v rámci opatření předčasného odchodu do důchodu, a tudíž že Komise byla seznámena se vztahem mezi režimem mléčných kvót a opatřením předčasného odchodu do důchodu. Tribunál v rámci výkonu své svrchované posuzovací pravomoci týkající se důkazů z toho v bodě 74 uvedeného rozsudku vyvodil, že Komise mohla mít za to, že režim mléčných kvót nesouvisel s takovými opatřeními pro rozvoj venkova, jako je opatření předčasného odchodu do důchodu.

75

Tribunál se tímto nedopustil žádného zkreslení skutkového stavu a důkazů.

76

Pokud jde zadruhé o výtku Litevské republiky spočívající v tom, že Tribunál zkreslil důkazy v bodech 75 až 79 napadeného rozsudku tím, že nezohlednil důkazy, které měly prokázat skutečnost, že k tomu, aby litevští zemědělci mohli mít nárok na mléčnou kvótu, musí prokázat, že uvádějí mléko na trh, musí být rovněž zamítnuta.

77

Je totiž třeba uvést, že druhá část druhého důvodu kasačního opravného prostředku ve skutečnosti vychází ze skutečnosti, že Tribunál nezohlednil důkazy, které mu předložila navrhovatelka. Avšak stačí konstatovat – jak vyplývá z bodu 54 tohoto rozsudku – že Tribunál v bodech 75 až 81 tohoto rozsudku zohlednil veškeré důkazy předložené navrhovatelkou. Uvedená výtka musí být tudíž zamítnuta.

78

Vzhledem k výše uvedenému musí být druhý důvod kasačního opravného prostředku zamítnut jako neopodstatněný.

79

Vzhledem k tomu, že oba důvody předložené Litevskou republikou na podporu jejího kasačního opravného prostředku musí být zamítnuty jako neopodstatněné, je třeba zamítnout kasační opravný prostředek v plném rozsahu.

80

Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě jeho čl. 184 odst. 1, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a Litevská republika neměla ve věci úspěch, je důvodné uložit posledně uvedené náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (devátý senát) rozhodl takto: