1)

Dne 15. srpna 2016 (2) podala Norsk Industri, Federace norského průmyslu (dále jen „stěžovatel“), stížnost ke Kontrolnímu úřadu, v níž tvrdila, že obec Tromsø v Norsku (dále jen „obec“) poskytla podniku Remiks Næring AS (dále jen „Remiks Næring“), který se zabývá nakládáním s odpady, údajnou protiprávní státní podporu tím, že nakoupila služby sběru obchodního odpadu za částku převyšující „tržní cenu“.

2)

Dopisem ze dne 5. září 2016 (3) předal Kontrolní úřad stížnost norským orgánům a vyzval je, aby se k tvrzením vyjádřily. Dopisem ze dne 4. října 2016 předložily norské orgány připomínky ke stížnosti (4).

3)

Dne 26. října 2016 (5) informoval Kontrolní úřad stěžovatele o „neprioritním“ statusu případu v souladu s bodem 49 pokynů Kontrolního úřadu o osvědčených postupech pro vedení postupů týkajících se státní podpory (dále jen „pokyny Kontrolního úřadu o osvědčených postupech“) (6).

4)

Dopisem ze dne 15. prosince 2016 (7) předložil stěžovatel připomínky k vyjádření norského orgánu ke stížnosti.

5)

E-mailem ze dne 18. ledna 2017 (8) požádal Kontrolní úřad norské orgány o další věcná vysvětlení. Norské orgány odpověděly na žádost o informace dopisem ze dne 28. února 2017 (9) a e-mailem ze dne 20. března 2017 (10).

6)

Dne 24. května 2017 se Kontrolní úřad sešel se stěžovatelem, aby mu umožnil dále vysvětlit své obavy (11). Dopisem ze dne 24. května 2017 (12) poskytl Kontrolní úřad stěžovateli své předběžné stanovisko k tvrzením v souladu s odst. 48 písm. b) pokynů Kontrolního úřadu o osvědčených postupech. V dopise Kontrolní úřad vyjádřil názor, že nedošlo k porušení pravidel EHP pro státní podporu, protože se zdálo, že obec nakupuje služby sběru obchodního odpadu za tržních podmínek. Kontrolní úřad nicméně vyzval stěžovatele, aby předložil další informace, které by mohly změnit názor Kontrolního úřadu.

7)

Dopisem ze dne 22. června 2017 (13) předložil stěžovatel připomínky k předběžnému posouzení Kontrolního úřadu, které byly zaslány norským orgánům dne 26. června 2017 (14). Norské orgány poskytly připomínky dne 22. srpna 2017 (15).

8)

Dopisem ze dne 31. srpna 2017 (16) zaslal Kontrolní úřad norským orgánům formální žádost o informace. Dopisem ze dne 15. září 2017 (17) obdržel Kontrolní úřad od stěžovatele další připomínky. Norské orgány odpověděly na žádost o informace dopisem ze dne 31. října 2017 (18).

9)

E-mailem ze dne 10. listopadu 2017 poskytly norské orgány dodatečné informace (19). Dopisem ze dne 13. listopadu 2017 (20) poskytl stěžovatel další informace. E-mailem ze dne 28. listopadu 2017 norské orgány rovněž poskytly Kontrolnímu úřadu další dokumentaci (21).

10)

Dopisem ze dne 15. ledna 2018 (22) předložil stěžovatel k odpovědi norských orgánů na žádost o informace připomínky. Stěžovatel zaslal další připomínky dopisem ze dne 31. ledna 2018 (23), v němž formuloval další tvrzení. Nákup služeb zpracování odpadu podnikem Remiks Husholdning AS (dále jen „Remiks Husholdning“) od podniku Remiks Produksjon AS (dále jen „Remiks Produksjon“) údajně neprobíhal za tržních podmínek a stěžovatel zpochybnil, že počáteční kapitalizace skupiny Remiks byla v souladu se zásadou investora v tržním hospodářství.

11)

Dopisem ze dne 16. ledna 2018 (24) předložil Kontrolní úřad norským orgánům druhou žádost o informace. Dne 13. února 2018 se Kontrolní úřad sešel s norskými orgány, aby jim poskytl vysvětlení k žádosti o informace. Na druhou žádost o informace Kontrolního úřadu odpověděly norské orgány dopisem ze dne 6. března 2018 (25). Dne 22. května 2018 (26) předložil stěžovatel připomínky k odpovědi norských orgánů.

12)

Rozhodnutím č. 085/19/COL ze dne 4. prosince 2019 (dále jen „rozhodnutí o zahájení řízení“) zahájil Kontrolní úřad vyšetřovací řízení. V této fázi byl Kontrolní úřad předběžně toho názoru, že:

13)

Dne 6. února 2020 bylo rozhodnutí o zahájení řízení zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie (27) a jeho dodatku EHP (28), v němž Kontrolní úřad vyzval norské orgány a zúčastněné strany, aby předložily připomínky k opatřením, která byla v rozhodnutí o zahájení řízení uvedena.

14)

Na rozhodnutí o zahájení řízení norské orgány reagovaly dopisem ze dne 24. února 2020 (29). Dne 6. března 2020 obdržel Kontrolní úřad připomínky zúčastněných stran (30). Dopisem ze dne 13. března 2020 (31) předal Kontrolní úřad připomínky zúčastněných stran norským orgánům, které odpověděly dopisem ze dne 7. dubna 2020 (32). Stěžovatel podal dne 13. srpna 2020 (33) další připomínky.

15)

Dopisem ze dne 31. ledna 2022 (34) zaslal Kontrolní úřad norským orgánům třetí žádost o informace. Norské orgány odpověděly na žádost o informace dopisem ze dne 25. března 2022 (35). Dopisem ze dne 1. července 2022 (36) předložil stěžovatel připomínky k odpovědi.

16)

Dne 7. září 2022 se Kontrolní úřad setkal s norskými orgány. Dne 10. listopadu 2022 se Kontrolní úřad opět setkal s norskými orgány. Po těchto setkáních došlo také k neformálním kontaktům mezi norskými orgány a Kontrolním úřadem.

17)

Hodnotový řetězec nakládání s tuhým komunálním odpadem začíná sběrem odpadu od různých „původců odpadu“, jako jsou soukromé domácnosti, veřejnoprávní a soukromé podniky a instituce v určité oblasti. Tento sbíraný odpad je následně převezen do centra pro odvoz odpadu nebo do zpracovatelského zařízení, kde je roztříděn na různé „kategorie odpadu“, jako je papír, sklo, plasty, kovy atd., následně je předupraven (rozemlet, slisován, zabalen) a poté je seskupen do větších celků a v případě potřeby dočasně uskladněn.

18)

Následně se odpad odesílá do dalších navazujících zařízení pro „úpravu odpadu“, která se specializují na materiálové využití nebo výrobu energie. Tato zařízení odpad znovu zpracovávají, recyklují jej na druhotné suroviny a produkty nebo jej využívají jako vstupní surovinu při přeměně odpadu na energii, kompostování, výrobě bioplynu atd. Nevyužitelný odpadní materiál se ukládá na skládky nebo se spaluje. Některé kategorie odpadu mohou na těchto navazujících trzích přinést kladnou „prodejní“ hodnotu, ale zpravidla jsou s konečnou úpravou a likvidací spojeny náklady.

19)

Nakládání s odpady v Norsku upravuje zákon o kontrole znečištění (37).

20)

Až do roku 2004 se podle zákona o kontrole znečištění odpady dělily buď na „spotřební“, nebo „výrobní“. S účinností od 1. července 2004 došlo ke změně vymezení odpadu podle druhu na vymezení podle původu, a to na „domovní odpad“ a „obchodní odpad“.

21)

Zákon o kontrole znečištění definuje „domovní odpad“ jako odpad z domácností, včetně větších předmětů, jako je vybavení (38). Podle zákona o kontrole znečištění jsou norské obce povinny zajistit sběr domovního odpadu (39). Dále jsou povinny mít sklady odpadů nebo zařízení pro úpravu odpadu a likvidaci domovního odpadu a mají povinnost tyto odpady přijímat (40). Náklady na nakládání s tímto odpadem mají být hrazeny z poplatku vybíraného od obyvatel obce (41). Tento poplatek se vypočítává na základě „zásady celkových nákladů“, tj. pokrývá celkové náklady na nakládání s domovním odpadem bez vytváření zisku pro obce.

22)

Zákon o kontrole znečištění definuje „obchodní odpad“ jako odpad z veřejnoprávních a soukromých podniků a institucí (42). Zákon o kontrole znečištění nevyžaduje, aby norské obce organizovaly nakládání s obchodním odpadem. Takové služby tedy může na trhu nabízet každý subjekt. Všichni původci obchodního odpadu však musí zajistit správné nakládání s vlastním obchodním odpadem (43). V důsledku toho jsou norské obce povinny zajistit odpovídající nakládání s „vlastním“ obchodním odpadem, který produkují různé obecní subjekty (mateřské školy, nemocnice, domovy důchodců atd.).

23)

Před rokem 2002 organizovala obec nakládání se spotřebním odpadem v rámci obecní agentury „Renovasjonsetaten“, která je správní složkou obce. Sběr, přeprava, třídění, dočasné skladování a zpracování spotřebního odpadu, jakož i zajištění další úpravy odpadu a likvidace odpadu se tedy prováděly „ve vlastní režii“ v rámci působnosti oprávněného monopolu.

24)

V očekávání nadcházejících změn v klasifikaci odpadů podle zákona o kontrole znečištění obec reorganizovala své činnosti v oblasti nakládání s odpady. Od roku 2002 bylo portfolio stávajících „zákazníků“ obce rozděleno mezi dva subjekty; ti, kteří by spadali do nové kategorie „domovní odpad“, zůstali u agentury Renovasjonsetaten, zatímco ti, kteří by spadali do kategorie „obchodní odpad“, byli převedeni na nový obecní podnik MiljøXpert Tromsø KF. Činnosti zpracování a úpravy byly dále vyčleněny z agentury Renovasjonsetaten a převedeny na nový obecní podnik (45), Avfallsbehandling Tromsø KF.

25)

Když v červenci 2004 vstoupily v platnost změny zákona o kontrole znečištění, přestaly činnosti podniku MiljøXpert Tromsø KF v oblasti sběru odpadu spadat do působnosti oprávněného monopolu. Stávající portfolio obecních a jiných veřejnoprávních i soukromých zákazníků podniku MiljøXpert Tromsø KF tak bylo vystaveno konkurenci a podnik mohl soutěžit o nové zákazníky na rozšířeném trhu „obchodního odpadu“. Ačkoli si jednotlivé obecní subjekty mohly v zásadě svobodně vybrat svého poskytovatele, zůstaly všechny u podniku MiljøXpert Tromsø KF, stejně jako mnoho jeho stávajících veřejnoprávních i soukromých zákazníků.

26)

V červnu 2004 obec založila podnik Tromsø Miljøpark KF, aby spravoval rozvoj areálu dnes známého jako Remiks Miljøpark. V té době byly činnosti v oblasti nakládání s odpady v obci rozptýleny na několika různých místech, a proto bylo třeba provést geografickou konsolidaci.

27)

Územní plán pro danou oblast byl přijat obecní radou již v roce 1999 (46). Součástí tohoto rozvojového projektu byla výstavba administrativní budovy a budovy pro příjem a zpracování odpadu. Stavební práce byly zahájeny na jaře 2005 a zařízení byla slavnostně otevřena v září 2006. Administrativní budova byla dokončena v srpnu 2008 (47).

28)

Další restrukturalizace proběhla v roce 2007, kdy byly činnosti podniků MiljøXpert Tromsø KF, Avfallsbehandling Tromsø KF a Renovasjonsetaten sloučeny do jednoho obecního podniku Remiks Tromsø KF. Nový subjekt se tak zabýval jak domovním odpadem, tak tržními operacemi týkajícími se obchodního odpadu, jakož i zpracováním odpadu a zajišťováním konečné úpravy odpadu. V té době byla zpracovatelská budova v areálu Miljøpark plně v provozu, ale jak bylo uvedeno výše, administrativní budova byla stále ve výstavbě. Obec proto ponechala park Tromsø Miljøpark KF jako samostatný subjekt až do dokončení stavby.

29)

V letech 2009–2010 proběhla konečná reorganizace, kdy obec zrušila podniky Tromsø Miljøpark KF a Remiks Tromsø KF a založila společnost s ručením omezeným Remiks Miljøpark AS se třemi dceřinými podniky: Remiks Husholdning AS, Remiks Næring AS a Remiks Produksjon AS, jak je popsáno níže. Tyto subjekty jsou společně označovány jako „skupina Remiks“.

30)

V době vydání rozhodnutí o zahájení řízení byl podnik Remiks Miljøpark AS (dále jen „Remiks Miljøpark“) mateřským subjektem skupiny Remiks, kterou z 99,99 % vlastnila obec a z 0,01 % obec Karlsøy (48). Jeho cílem bylo stát se prostřednictvím svých dceřiných podniků komplexním poskytovatelem služeb v oblasti nakládání s odpady v regionu.

31)

Hlavní funkcí podniku Remiks Miljøpark v rámci skupiny bylo poskytování sdílených administrativních služeb dceřiným podnikům a správa zařízení v Remiks Miljøpark, kde mají subjekty skupiny Remiks své hlavní provozy (49).

32)

Podnik Remiks Næring byl dceřiným podnikem ve stoprocentním vlastnictví podniku Remiks Miljøpark. Jednalo se o obchodní subjekt působící na místním trhu sběru obchodního odpadu, kde poskytoval své služby soukromým podnikům i veřejným institucím (50).

33)

Od začátku roku 2010 do 1. února 2017 poskytoval podnik Remiks Næring služby sběru odpadu pro obecní subjekty a instituce. Prodej obcím dohromady představoval přibližně 15 % celkového ročního obratu podniku Remiks Næring v tomto období.

34)

Podnik Remiks Husholdning byl dceřiným podnikem ve stoprocentním vlastnictví podniku Remiks Miljøpark. Jeho hlavní funkcí bylo nakládání s domovním odpadem pro obce, které jsou jeho vlastníky, v souladu s povinnostmi obcí vyplývajícími ze zákona o kontrole znečištění (51). V roce 2013 považoval Kontrolní úřad služby v oblasti komunálního domovního odpadu za nehospodářské (52). Podnik Remiks Husholdning byl „statutárním subjektem“ – kompenzován na základě zásad celkových nákladů popsaných v bodě (21) výše. Od 1. února 2017 převzal podnik Remiks Husholdning také odpovědnost za nakládání s vlastním obchodním odpadem obce.

35)

Podnik Remiks Produksjon byl dceřiným podnikem ve stoprocentním vlastnictví podniku Remiks Miljøpark. Jednalo se o obchodní subjekt působící v oblasti zpracování odpadu a úpravy odpadu. Podnik Remiks Produksjon přímo zajišťoval příjem, třídění, předběžné zpracování a meziskladování odpadu v areálu Miljøpark, ale služby konečné úpravy odpadu nakupoval od dalších „navazujících“ poskytovatelů, kteří se nacházeli v Norsku i mimo něj (53).

36)

Jak je popsáno v oddíle 2.2.1, obec historicky organizovala své činnosti v oblasti nakládání s odpady v rámci obecních podniků. Po založení skupiny Remiks převzal podnik Remiks Næring odpovědnost za činnosti související se sběrem obchodního odpadu, včetně sběru obchodního odpadu produkovaného různými obecními subjekty a institucemi (54).

37)

Podnik Remiks Næring v daném období nabízel tři hlavní kategorie služeb:

38)

Po převedení činnosti na podnik Remiks Næring nebyla dohoda s obcí znovu projednána ani nebyla předmětem výběrového řízení, protože podnik Remiks Næring pouze pokračoval v poskytování stejných služeb různým obecním jednotkám jako předchozí obecní podnik. Obec a podnik Remiks Næring proto nikdy o sběru obchodního odpadu neuzavřely formální smlouvu. Norské orgány spíše popsaly toto ujednání jako „nepsanou rámcovou dohodu“, kdy každá obecní jednotka (celkem asi 150) (55) rozhodovala o svých vlastních potřebách, podávala vlastní žádosti a byla účtována samostatně (56).

39)

Obrázek č. 1 znázorňuje vývoj celkových příjmů podniku Remiks Næring v letech 2010–2016 a jejich rozdělení podle zdrojů příjmů. Konkrétně uvádí podíl příjmů z prodeje externím soukromým a veřejnoprávním zákazníkům („externí prodej“) a podíl příjmů spojených s kombinovaným prodejem různým obecním subjektům („prodej obcím“ nebo „celková odměna“ placená obcí).

40)

Podle obrázku č. 1 zaznamenal podnik Remiks Næring v uvedeném období nominální nárůst celkových příjmů o 58 % (~30 milionů NOK). Příjmy z prodeje obcím vzrostly přibližně o 47 % (~3,7 mil. NOK). V průměru tvořily prodeje obcím v těchto letech přibližně 15 % celkových příjmů podniku Remiks Næring (kolísaly v rozmezí 13–16 %) a oproti roku 2010 se snížily přibližně o 1 %.

Obrázek č. 1: Celkové tržby podniku Remiks Næring v letech 2010–2016 (mil. NOK)

Zdroj: Výroční zpráva podniku Remiks Næring AS

41)

Na obrázku č. 2 níže je zobrazen vývoj provozní marže podniku Remiks Næring v letech 2010–2017, kdy podnik Remiks Næring poskytoval služby pro obec, a vývoj provozní marže v letech 2018–2020, kdy podnik Remiks Næring již neposkytoval služby pro obec. Podnik Remiks Næring měl v letech 2010–2017 průměrnou provozní marži 4,7 % a v letech 2018–2020 2,3 %.

Obrázek č. 2: Hrubá provozní marže podniku Remiks Næring v letech 2010–2020

Zdroj: Výroční zpráva podniku Remiks Næring AS

42)

Před rozhodnutím o zahájení řízení stěžovatel tvrdil, že vzhledem k tomu, že smlouva s podnikem Remiks Næring na sběr odpadu z obecních budov nebyla předmětem veřejné soutěže, pravděpodobně se jednalo o protiprávní státní podporu v podobě „předražení“.

43)

V komunikaci s Kontrolním úřadem stěžovatel uvedl čtyři argumenty na podporu svého tvrzení, a to, že: i) porovnání s částkou vyplacenou obcí Bodø svědčilo o nadměrné platbě, ii) obec nevyjednala lepší ceny na základě svého postavení největšího odběratele v regionu, iii) v letech 2010 až 2016 došlo k výraznému zvýšení odměn vyplácených podniku Remiks Næring a iv) srovnání s náklady, které podnik Remiks Husholdning vynaložil na provedení stejné služby v roce 2017, ukázalo na značné marže při prodeji obcím.

44)

Před vydáním rozhodnutí o zahájení řízení stěžovatel upozornil, že odměna vyplacená podniku Remiks Næring v roce 2015 byla podstatně vyšší než hodnota smlouvy o službách sběru odpadu uzavřené mezi podnikem Retura Iris AS a obcí Bodø.

45)

Norské orgány však tvrdily, že podmínky na trhu, a tedy i ceny, se v různých oblastech Norska značně liší a že se liší i obsah a kvalita služeb. Referenční srovnání s obcemi v jiných oblastech proto nebylo vhodné (57). V rozhodnutí o zahájení řízení vedly argumenty předložené norskými orgány k předběžnému závěru, že obec Bodø není vhodnou referenční hodnotou pro stanovení tržních podmínek v Tromsø (58).

46)

Před rozhodnutím o zahájení řízení norské orgány tvrdily, že u prodeje obcím lze provést referenční srovnání s podobnými prodeji externím veřejnoprávním a soukromým zákazníkům na stejném místním trhu, aby se vyloučilo „předražení“. Norské orgány v této souvislosti zdůraznily, že podnik Remiks Næring nabízel soukromým i veřejnoprávním subjektům stejné služby za stejné ceny. Dále informovaly Kontrolní úřad, že přibližně 60 % prodeje obcím se týkalo nákupu předplatného za „pevnou cenu“, což představovalo přibližně 30 % celkového prodeje těchto služeb podnikem Remiks Næring.

47)

Norské orgány předložily přehled služeb s nejvyšším obratem, a to jak předplatného za pevnou cenu, tak ostatních služeb, které obecní subjekty nakoupily v roce 2015. Z přehledu, který představoval 70 % celkového prodeje obcím v daném roce, vyplynulo, že pro všechny zahrnuté služby s výjimkou čtyř (59) lze najít několik „odpovídajících“ externích zákazníků. Norské orgány se domnívaly, že shoda pravděpodobně existuje i u zbývajících 30 %, ale vysvětlily, že omezily vyhledávání pouze na služby s obratem vyšším než 50 000 NOK (60).

48)

Stěžovatele však tato referenční hodnota nepřesvědčila a tvrdil, že obec mohla vzhledem ke své velikosti a postavení velkého odběratele vyjednat lepší ceny. Srovnání s menšími podniky v regionu proto nevyloučilo „předražení“. Takové srovnání by se mělo provádět spíše s ohledem na subjekty s podobnou vyjednávací pozicí jako obec. Ačkoli tedy smlouva mezi jednotlivými obecními subjekty a podnikem Remiks Næring byla založena na podobných podmínkách, jaké byly nabízeny menším podnikům, stěžovatel se domníval, že obec měla získat mnohem lepší podmínky (61).

49)

Ve snaze prokázat účinky vyjednávání stěžovatel uvedl příklad soukromého zákazníka, který zdánlivě dostal lepší nabídku od podniku Remiks Næring poté, co jej oslovil konkurent (62). Stěžovatel rovněž poznamenal, že obec v korespondenci s podnikem Remiks Næring uvedla, že by pro ni bylo ekonomicky výhodnější provést výběrové řízení, což naznačuje, že vyplacená odměna byla vyšší než odměna, která by byla výsledkem hospodářské soutěže (63).

50)

Norské orgány zpochybnily to, že by obec měla být v této souvislosti považována za jeden subjekt. Vysvětlily, že obecní instituce a subjekty mají různé potřeby, a proto je nutné uzavírat samostatné dohody. Podnik Remis Næring tak s každou jednotkou jednal jako se samostatným zákazníkem a fakturoval jim přímo a odděleně (64). Dále uvedly, že v průběhu daného období se různé obecní jednotky v různé míře obracely na podnik Remiks Næring s žádostí o změnu druhu, četnosti a rozsahu služby (65).

51)

V rozhodnutí o zahájení řízení považoval Kontrolní úřad za nejasné, zda jsou zdokumentované příklady reprezentativní. Kontrolní úřad proto vyzval norské orgány, aby poskytly informace o podílu zákazníků, kteří nakoupili srovnatelné služby za podobné ceny jako obecní subjekty (66).

52)

Před rozhodnutím o zahájení řízení stěžovatel tvrdil, že zvýšení odměny vyplacené podniku Remiks Næring v letech 2010–2016 ukazuje na „předražení“, neboť představuje téměř 50% nárůst odměny za šest let (67).

53)

Norské úřady však tvrdí, že nárůst byl způsoben především rozšířením obecní činnosti v tomto období, což vedlo k větší produkci obchodního odpadu, a tím i k větší potřebě služeb sběru odpadu (68). Norské úřady v této souvislosti doložily, že počet obyvatel vzrostl o 9 % a počet obecních zaměstnanců o 19 % (69); stav dlouhodobého majetku ve vlastnictví obce se zvýšil o 44 % (70), a v letech 2010–2016 došlo k odpovídajícímu 45% nárůstu provozních nákladů podniku Remiks Næring (71).

54)

Norské orgány dále vysvětlily, že u dotčených služeb došlo k mírnému zvýšení cen – o několik procent ročně, aby se kompenzoval obecný nárůst cen a nákladů (72). Zdůraznily však, že tyto úpravy se vztahují jak na obecní zákazníky podniku Remiks Næring, tak na její externí veřejnoprávní a soukromé zákazníky. Norské úřady zdokumentovaly konkrétní příklad soukromého zákazníka, který si v letech 2010–2016 kupuje stejnou službu za stejnou cenu a musí akceptovat stejný nárůst cen jako obecní jednotka (73).

55)

Norské orgány také tvrdily, že podnik Remiks Næring zvýšil v daném období své celkové příjmy o 58 %, aniž by obecní platby představovaly dominantní podíl na příjmech (~15 %) (74). Tvrdily, že takový nárůst obratu by nebyl možný bez nabídky konkurenceschopných cen.

56)

V rozhodnutí o zahájení řízení Kontrolní úřad vyjádřil pochybnosti o tom, zda poskytnuté informace mohou dostatečně vysvětlit zvýšení cen, a vyzval norské orgány, aby poskytly další informace odůvodňující zvýšení odměny (75).

57)

S účinností od 1. února 2017 obec ukončila dohodu s podnikem Remiks Næring a sběrem obchodního odpadu pověřila podnik Remiks Husholdning. Podle nové smlouvy by platby podniku Remiks Husholdning měly odrážet náklady podniku Remiks Husholdning na provedení služby (tzv. celkové náklady).

58)

Před vydáním rozhodnutí o zahájení řízení si stěžovatel všiml výrazného rozdílu mezi odměnou vyplacenou podniku Remiks Næring v roce 2016 (11,4 mil. NOK) a náklady podniku Remiks Husholdning rozpočtovanými na rok 2017 (8,2 mil. NOK). Z toho stěžovatel vyvodil, že podnik Remiks Næring měl v roce 2016 marži na prodeji obcím ve výši 30 %, což je výrazně více, než považoval za obvyklé rozmezí 0–8 % (76).

59)

Norské orgány však popřely, že by podnik Remiks Næring takovou marži získal, a tvrdily, že předpoklad stěžovatele o podobnosti nákladů je neplatný. Po převzetí podnikem Remiks Husholdning se náklady na tuto činnost spíše snížily, protože podnik Remiks Husholdning mohl využít synergie při koordinaci domovního a obchodního odpadu. Rovněž se domnívaly, že načasování srovnání je relevantní, protože podnik Remiks Husholdning v roce 2017 pracoval s maximální účinností, a proto měl nízké kapitálové náklady (77). Norské orgány navíc tvrdily, že poskytované služby byly odlišné, takže přímé srovnání nebylo vhodné. Zatímco podnik Remiks Næring poskytoval služby za „pevnou cenu“, podnik Remiks Husholdning účtoval „nákladovou cenu“ na základě hmotnosti, viz bod (37). V důsledku toho s nimi byla spojena různá rizika týkající se konečné platby (78).

60)

V rozhodnutí o zahájení řízení se Kontrolní úřad domníval, že mu nebyla předložena dostatečná dokumentace, která by tato vysvětlení podporovala. Kontrolní úřad proto vyzval norské orgány, aby poskytly další informace k doložení těchto tvrzení (79).

61)

Během formálního vyšetřovacího řízení norské orgány tvrdily, že obec by v této souvislosti neměla být považována za jediného velkého kupujícího (80). Dále objasnily, že podnik Remiks Næring používal obecný „ceník“ pro své běžné nabídky služeb, který se vztahoval na všechny jeho zákazníky bez ohledu na jejich velikost a na to, zda byli ve veřejnoprávním nebo soukromém vlastnictví (81). Důležité je, že na služby zahrnuté v obecném ceníku nebyly poskytovány množstevní slevy.

62)

Norské orgány vysvětlily, že vzhledem k tomu, že na svozových trasách se používá stejné vybavení a stejný personál současně pro obsluhu mnoha zákazníků, je individuální posouzení nákladů a rizik méně relevantní. Podnik Remiks Næring proto nestanovoval ceny individuálně pro každého zákazníka, ale určoval je na souhrnné úrovni na základě tržních podmínek (vývoj nákladů, inovace, tržní trendy, konkurence atd.). V této souvislosti norské orgány poskytly ceník, který se vztahuje na všechny zákazníky, pro služby nabízené v letech 2014–2018 (82).

63)

Aby prokázaly, že soukromí zákazníci platili stejnou cenu jako obec, poskytly norské orgány další důkazy o tom, že externí zákazníci nakupovali stejné služby jako obecní subjekty za stejné ceny, a to na několika konkrétních příkladech (83) (84) (85). Konkrétně norské orgány předložily přehled sedmi kategorií služeb prodaných v letech 2010–2016 s příklady obecních i externích zákazníků. Dále předložily přehled zákazníků podle jednotlivých služeb v letech 2010 a 2014–2016, z něhož vyplývá, že téměř u všech služeb nakupovaných obcí bylo několik „odpovídajících“ externích zákazníků. Norské orgány objasnily, že neexistence odpovídajících zákazníků u některých služeb neznamená, že externí zákazník zaplatil jiné ceny. Namísto toho z této neexistence pouze vyplývá, že norské orgány nezjistily žádné takové zákazníky, kteří by v uvedeném období tyto služby kupovali (86).

64)

Norské orgány dále informovaly Kontrolní úřad, že určit přesný podíl externích zákazníků pro každou službu za období šesti let je téměř nemožné, protože podnik Remiks Næring nemůže tyto informace získat ze své databáze. Vysvětlily, že k doložení podílu, jak požaduje Kontrolní úřad, by podnik Remiks Næring musel ručně prozkoumat tisíce faktur. Pro splnění tohoto úkolu by podnik Remiks Næring musel zastavit svou obchodní činnost, protože by na tento úkol musely být na delší dobu převedeny všechny administrativní zdroje. Norské orgány však zdůraznily, že vzorky poskytnuté Kontrolnímu úřadu nebyly vybrány s cílem uvést v omyl, ale že se jedná o reprezentativní výběr (87).

65)

Pokud jde o výše uvedený ceník, norské orgány vysvětlily, že tento ceník byl každoročně upravován na základě indexu spotřebitelských cen a příležitostně na základě diskreční úpravy, pokud došlo ke zvýšení nákladů na důležité vstupy, které index nezachycuje. Uvedené příklady externích zákazníků platících stejné ceny rovněž ukazují, že externí zákazníci zažili při nákupu stejných služeb stejný nárůst cen jako obecní subjekty (88).

66)

Norské orgány objasnily, že v některých případech se jednotliví zákazníci mohli obrátit na podnik Remiks Næring s žádostí o vyjednávání o cenách, ale dodaly, že se to týkalo především nestandardních nebo jednorázových zakázek, nikoli standardních nabídek služeb. Norské orgány každopádně vysvětlily, že rozsah těchto slev byl omezený a že z této politiky měly stejný prospěch i obecní subjekty (89).

67)

Norské orgány také tvrdily, že průměrná provozní marže podniku Remiks Næring ve výši 4,59 % v daném období nebyla nadměrná ve srovnání s běžnými výnosy v odvětví (90), které se podle stěžovatele pohybovaly v rozmezí 0–8 %, viz bod (58). Norské orgány rovněž zdůraznily, že marže podniku Remiks Næring byla v normálním rozmezí před rokem 2017 i po něm, kdy byla dohoda s obcí ukončena, což naznačuje, že marže z prodeje obcím nebyly vyšší než u externích zákazníků (91).

68)

Během formálního vyšetřovacího řízení norské orgány nadále tvrdily, že nárůst celkové vyplacené odměny vysvětluje rozšíření činnosti obcí v daném období, a tedy nárůst objemu odpadu a potřeb služeb (92).

69)

Podnik Remiks Næring potvrdil, že v tomto období skutečně zaznamenal nárůst počtu nákupů od obcí a rozsahu činností, které tito zákazníci požadují. Dále uvedl, že se zvýšil důraz na udržitelnost, což vedlo ke složitějším službám požadovaným zákazníky, přísnějším regulačním požadavkům, které je třeba splnit, a tím i k vyšším nákladům a cenám.

70)

Norské orgány však informovaly Kontrolní úřad, že není možné doložit přesný vývoj objemu odpadů, protože takové údaje se u služeb s „pevnou cenou“ nezaznamenávají. Důvodem byla skutečnost, že „pevné ceny“ za služby nebyly založeny na hmotnosti, ale na počtu a velikosti nádob na odpad. Aby bylo možné získat přehled o počtu zakoupených nádob na odpad, musely by být prozkoumány tisíce faktur, jak je uvedeno v bodě (64) (93). Norské orgány poznamenaly, že vhodným ukazatelem by v každém případě byly ceny účtované za služby, a nikoli celková odměna jako taková. Norské orgány v této souvislosti zopakovaly, že každoročně dochází k úpravám cen, které však nepřesahují běžnou inflaci nákladů a cen (94). Důležité je, že, jak je popsáno v bodě (63), předložily dokumentaci dokládající, že ceny placené externími klienty se zvýšily o stejnou částku.

71)

Během formálního vyšetřovacího řízení norské orgány poskytly další důkazy, které vyvrátily tvrzení stěžovatele, že zjištěný rozdíl mezi odměnou vyplacenou podniku Remiks Næring v roce 2016 a náklady, které podniku Remiks Husholdning vznikly v roce 2017, svědčí o vysokých maržích z prodeje obcím.

72)

Norské orgány nejprve prokázaly, že rozsah služeb se podstatně liší. Zatímco služba podniku Remiks Næring zahrnovala sběr odpadu a příjem odpadu dodaného vlastními silami, podnik Remiks Husholdning převzal pouze úkol sběru (95). V důsledku toho zůstala značná část prodeje obcím (~1/3) podniku Remiks Næring i poté, co byla činnost převedena na podnik Remiks Husholdning. Při zohlednění tohoto rozdílu norské orgány prokázaly, že připsaný rozdíl činil 14 %, což je mnohem méně než 30% marže uváděná stěžovatelem (96).

73)

Norské orgány rovněž nadále vyvracely domněnku stěžovatele, že podnikům Remiks Husholdning a Remiks Næring vznikly při provádění služby stejné náklady (97).

74)

Za prvé norské orgány nejprve zdůraznily, že oba subjekty nepůsobily za stejných podmínek. Podnik Remiks Næring – jako obchodní subjekt – musel pracovat s určitou nadměrnou kapacitou, aby mohl získávat nové zakázky a přizpůsobovat se jejich potřebám, zatímco podnik Remiks Husholdning – jako statutární subjekt – byl zřízen za účelem poskytování standardizovaných a nákladově optimalizovaných služeb přesně stanovenému počtu domácností. Kromě toho, jelikož podnik Remiks Næring působil za komerčních podmínek, které s sebou nesly trvalé riziko, na rozdíl od subjektu, který se může spoléhat na krytí svých nákladů z veřejných prostředků, musel proto toto riziko nákladů zohlednit při určování cen.

75)

Za druhé norské orgány zopakovaly, že podnik Remiks Husholdning byl schopen využít synergie při kombinaci domovního a obchodního odpadu. Tromsø je velká obec s rozptýleným osídlením, jejíž centrum se nachází uprostřed na ostrově, který je s pevninou a okolními ostrovy spojen dvěma mosty a tunelem. V důsledku toho jsou mezi obytnými a komerčními oblastmi velké vzdálenosti. Jelikož se většina obecních jednotek nacházela v obytných částech (školky, školy atd.), bylo efektivnější kombinovat sběr domovního odpadu a komunálního obchodního odpadu než kombinovat komunální a soukromý obchodní odpad. Vzhledem k tomu, že podnik Remiks Husholdning již sbíral odpad v obytných oblastech, bylo nutné provést minimální změny tras.

76)

Za třetí norské orgány vysvětlily, jak optický třídicí systém podniku Remiks Husholdning snížil počet nutných cest, a tím i náklady na službu. Bez optického třídění musí zákazník používat pro každou kategorii odpadu jiné nádoby a subjekt, který sbírá odpad, musí pro každou kategorii odpadu jezdit na místo zvlášť. Naopak při optickém třídění se odpad třídí do barevných pytlů, které lze vyhodit do stejné nádoby na odpad a sbírat při jedné cestě, protože robotický systém později roztřídí jednotlivé kategorie. Podle norských úřadů byl podnik Remiks Husholdning v té době jediným poskytovatelem s takovými zařízeními v obci. Norské úřady poskytly příklady ilustrující úspory nákladů spojené s optickým tříděním a odhady ušetřených hodin jízdy na některých místech.

77)

Norské orgány konečně tvrdily, že podnik Remiks Husholdning měl nižší náklady na vozidla než podnik Remiks Næring, protože si pořídil svozová vozidla v době, kdy byly příznivé měnové podmínky. Poznamenaly, že i když byla tržní hodnota vozidla vysoká, zásada „nákladové ceny“ podniku Remiks Husholdning vyžadovala, aby jeho cena odrážela historické náklady na dotčená aktiva.

78)

Pokud jde o referenční srovnávání s externími soukromými zákazníky podniku Remiks Næring, stěžovatel tvrdil, že na obec je třeba pohlížet jako na jediného velkého zákazníka, který mohl využít svého postavení. Stěžovatel dále poznamenal, že u některých služeb poskytovaných obecním subjektům nebyli určeni žádní externí „odpovídající“ zákazníci, což ztěžuje jejich „tržní test“.

79)

Nakonec stěžovatel dodal, že zisková marže podniku Remiks Næring se po roce 2017, kdy skončila dohoda s obcí, snížila téměř o 50 % (98).

80)

Během formálního vyšetřovacího řízení stěžovatel nadále tvrdil, že zvýšení odměny vyplacené podniku Remiks Næring znamenalo zvýhodnění. Stěžovatel nepovažoval nárůst počtu zaměstnanců obce a inflaci za dostatečné vysvětlení zvýšení platby (99) a zdůraznil nedostatek dokumentace dokládající nárůst objemu odpadu (100). Kromě toho stěžovatel považoval za nepravděpodobné, že by soukromí zákazníci zažili srovnatelné zvýšení cen.

81)

Pokud jde o srovnání s podnikem Remiks Husholdning, stěžovatel revidoval své výpočty týkající se skutečných nákladů podniku Remiks Husholdning (na rozdíl od nákladů, které byly zahrnuty do rozpočtu) a zjistil ještě větší rozdíl mezi odměnou podniku Remiks Næring za rok 2016 a náklady podniku Remiks Husholdning za rok 2017. Podle nového výpočtu měl podnik Remiks Næring v roce 2016 odhadovanou ziskovou marži z prodeje obcím ve výši přibližně 65 %, což je úroveň, která ještě více přesahuje to, co stěžovatel považoval za obvyklé rozmezí 0–8 % (101).

82)

Stěžovatel dále uvedl, že odůvodnění norských orgánů ohledně rozdílů v nákladech se jeví jako nevěrohodné. Za prvé stěžovatel tvrdil, že obchodní strategie nadměrné kapacity se jeví v rozporu s běžným obchodním chováním. Za druhé stěžovatel tvrdil, že přibližně třetina obecních subjektů měla optické třídění již od roku 2013, přičemž neshledal důvod domnívat se, že by zbývající výhody tohoto systému nebyly využity již v následujících letech. Za třetí stěžovatel tvrdil, že vyhledávání na Google Maps odhalilo, že několik původců obchodního odpadu se nachází v blízkosti obecních subjektů, které norské orgány použily jako příklad, což vyvolává pochybnosti o jejich důkazní hodnotě. Nakonec stěžovatel shledal potenciál úspor nákladů ze synergií zanedbatelným (102).

83)

Jak je popsáno v oddíle 2.2.1, obec historicky zajišťovala nakládání s „domovním odpadem“ prostřednictvím obecních podniků. Po reorganizaci a vytvoření skupiny Remiks v roce 2010 převzal odpovědnost za tento úkol podnik Remiks Husholdning. Od 1. února 2017 byl podnik Remiks Husholdning dále pověřen zpracováním „vlastního“ obchodního odpadu obce, který dříve zpracovával podnik Remiks Næring.

84)

Kromě toho byly v rámci reorganizace do skupiny Remiks činnosti obce v oblasti zpracování odpadu převedeny na podnik Remiks Produksjon, včetně zajištění další úpravy odpadu a likvidace odpadu. Přestože podnik Remiks Produksjon byl obchodním subjektem, jeho příjmy pocházely především z interního prodeje podnikům Remiks Husholdning a Remiks Næring (~90 %). Externími zákazníky podniku Remiks Produksjon byli především velcí individuální původci obchodního odpadu.

85)

Obrázek č. 3 zobrazuje vývoj celkových tržeb podniku Remiks Produksjon v letech 2012–2015 a podíl tržeb z prodeje interním a externím zákazníkům.

Obrázek č. 3: Celkové tržby podniku Remiks Produksjon v letech 2012–2015 (mil. NOK) (103)

86)

Během procesu nakládání s domovním odpadem byl odpad sesbíraný podnikem Remiks Husholdning převážen do areálu Miljøpark, kde byl roztříďován a poté předáván podniku Remiks Produksjon k dalšímu zpracování a úpravě. Podnik Remiks Produksjon přímo zajišťoval příjem, zpracování (třídění, lisování, mletí, balení atd.) a meziskladování odpadu, ale pro konečnou úpravu odpadu najímal externí poskytovatele na různých navazujících trzích. Platba podniku Remiks Husholdning podniku Remiks Produksjon za tyto služby byla proto považována za „interní transakci“, neboť se jednalo o subjekty v rámci stejné skupiny.

87)

Níže uvedená tabulka č. 1 zobrazuje vývoj objemu domovního odpadu (v tunách), který podnik Remiks Husholdning předal podniku Remiks Produksjon's v jednotlivých letech v období od roku 2010 do roku 2019 (104). Z údajů vyplývá, že v tomto období došlo k výraznému nárůstu objemu zpracovaného domovního odpadu, a to zejména o 45 % v celém období 2010–2019, přičemž v letech 2012–2015 došlo k nárůstu o přibližně 15 %.

Tabulka č. 1:

Zpracování domovního odpadu podnikem Remiks Produksjon v letech 2010–2019.

88)

Před rozhodnutím o zahájení řízení stěžovatel tvrdil, že nákup služeb zpracování odpadu podnikem Remiks Husholdning od podniku Remiks Produksjon neproběhl za tržních podmínek, protože zakázka nebyla předmětem veřejného výběrového řízení (105).

89)

Norské orgány však tvrdily, že interní ceny byly v souladu s trhem, neboť smlouva byla sjednána v souladu se zásadou „tržního odstupu“ norského zákona o společnostech s ručením omezeným (106), oddíl 3–9 (107). Informovaly Kontrolní úřad, že vzhledem k tomu, že neměly k dispozici externí referenční hodnoty, použily jako základ pro stanovení cen interní ceny, které pro tuto službu sjednal podnik Remiks Næring, a to z důvodu podobnosti druhů odpadů, objemů a nákladů na zpracování, jakož i obchodního charakteru podniku Remiks Næring a jejího vystavení konkurenčnímu tlaku (108).

90)

V rozhodnutí o zahájení řízení Kontrolní úřad vyjádřil pochybnosti o tom, zda cena zaplacená jinou společností v rámci stejné skupiny může sloužit jako referenční hodnota pro tržní cenu. Kontrolní úřad proto vyzval norské orgány, aby předložily dokumentaci dokládající, že cena zaplacená podniku Remiks Produksjon byla v souladu s běžnými tržními podmínkami (109).

91)

Během formálního vyšetřovacího řízení norské orgány tvrdily, že neexistuje žádné přímé tvrzení, příklad nebo důkaz ze strany stěžovatele o tom, že by ve smlouvě podniku Remiks Husholdning s podnikem Remiks Produksjon existovala jakákoli nadměrná platba, a tedy neexistuje důvod toto rozporovat (110). Znovu proto potvrdily, že dohoda vznikla po skutečných obchodních jednáních, a zopakovaly, že žádní auditoři nezaznamenali žádné nesrovnalosti týkající se těchto interních transakcí (111).

92)

Norské orgány uvedly, že trhy s odpady jsou geograficky vymezené, protože vzdálenost od zařízení na zpracování odpadu je pro výběr poskytovatele ze strany zákazníka rozhodující. Tvrdily také, že v regionu neexistuje žádný rovnocenný alternativní poskytovatel, jako je podnik Remiks Produksjon. Například podnik Remiks Produksjon je jediným poskytovatelem komplexních služeb, který dokáže zpracovat opticky vytříděný papír, potravinový odpad, sádru atd. V důsledku toho podnik Remiks Husholdning nemohl shromažďovat nabídky a porovnávat ceny, což znemožnilo určit externí srovnávací hodnotu (112).

93)

Norské orgány dále vysvětlily, že náklady na zpracování se v různých oblastech a u různých poskytovatelů liší, a to z důvodů, jako jsou rozdíly v infrastruktuře, úspory z rozsahu, sociální a environmentální normy, technologie a dostupnost a vzdálenost dalších navazujících zařízení pro úpravu odpadu. Proto je referenční srovnávání s cenami účtovanými v jiných oblastech nevhodné (113).

94)

Za této situace norské orgány tvrdily, že Remiks Næring je vhodnou referenční hodnotou. Podnik Remiks Næring nakupoval stejné služby od podniku Remiks Produksjon, objemy odpadu byly srovnatelné a náklady na zpracování domovního a obchodního odpadu byly podobné.

95)

Norské orgány dále uvedly, že vzhledem k tomu, že podnik Remiks Næring byl obchodním subjektem – nabízel své služby na konkurenčním trhu, měl motivaci sjednávat konkurenční interní ceny. Pokud by podnik Remiks Næring souhlasil s placením nadměrných cen, musely by se vysoké náklady odrazit v cenách služeb podniku Remiks Næring. To by podnítilo odchod zákazníků ke konkurenci, čímž by podnik Remiks Næring ztratil podíl na trhu (114). Podle norských orgánů se tyto účinky neprojevily, což naznačuje, že ani podnik Remiks Næring, ani podnik Remiks Husholdning nezaplatily podniku Remiks Produksjon „předraženou cenu“.

96)

Norské orgány dále vysvětlily, že smlouva mezi podniky Remiks Husholdning a Remiks Produksjon, která formalizovala podmínky ujednání, obsahovala přílohu stanovující „jednotkové ceny“ za různé kategorie odpadu (115). Každá kategorie vyžaduje odlišné metody nakládání s odpady a způsoby úpravy, a proto je s ní spojena jiná cena. Konečná platba od podniku Remiks Husholdning proto závisela na složení a hmotnosti odpadu dodaného podniku Remiks Produksjon ke zpracování.

97)

Norské orgány informovaly Kontrolní úřad, že tato smlouva obsahovala mechanismus upravitelných cen, který stanovil, že ceny budou každoročně upravovány na základě jednání, která budou odrážet vývoj na trhu. Dále bylo jasně stanoveno, že v případě nedosažení vzájemné dohody bude cena upravena na základě indexu spotřebitelských cen nebo na základě zdokumentovaného zvýšení nákladů, které index nezachycuje, pokud je podnik Remiks Produksjon nemůže ovlivnit (116). V této souvislosti norské orgány zopakovaly, že podnik Remiks Produksjon provádí pouze omezenou část postupu zpracování odpadu, neboť si další služby úpravy odpadu obstarává od subjektů na navazujících trzích, kde jsou ceny nestálé (117).

98)

Norské orgány nakonec poukázaly na výsledky podniků Remiks Produksjon a Remiks Næring a tvrdily, že ani jeden ze podniků neměl v těchto letech abnormální marže. Odůvodnily to tím, že kdyby podnik Remiks Næring (a tedy i Remiks Husholdning) platil nadměrné ceny, podnik Remiks Produksjon by dosáhl mimořádných zisků. Tvrdily, že toto tvrzení není podloženo účetními záznamy, z nichž vyplývá, že průměrná provozní marže podniku Remiks Produksjon v letech 2010–2020 činila přibližně 6 % (118).

99)

Norské orgány nicméně připustily, že nemají k dispozici údaje o běžných maržích konkrétně pro služby zpracování odpadu, neboť veřejné informace jsou k dispozici v omezené míře a je obtížné určit, zda podniky působí výhradně v rámci těchto služeb.

100)

Obecně však předpokládaly, že provozní marže v tomto odvětví budou vysoké, protože zpracování odpadu je kapitálově náročná činnost se značnými investičními potřebami. V této souvislosti uvedly, že místní provozovatel odpadového hospodářství Perpetuum Circuli AS, který působí v oblasti „úpravy odpadu, který není nebezpečný“, měl v letech 2010–2020 průměrnou provozní marži 37 %. Ačkoli toto číslo nepovažovaly nutně za reprezentativní, považovaly ho za ukazatel odvětví s vysokou marží (119).

101)

Po rozhodnutí o zahájení řízení stěžovatel tvrdil, že zjištěný nárůst odměny vyplacené podniku Remiks Produksjon v letech 2012 až 2015 naznačuje, že podnik Remiks Husholdning platil „předraženou cenu“ (120), viz oddíl 3.2.4.2 níže.

102)

Norské orgány však tvrdily, že zvýšení platby samo o sobě neznamená protiprávně poskytnutou státní podporu. Norské orgány zdůraznily, že veškeré úpravy cen vycházely z nárůstu nákladů, které podnik Remiks Produksjon zaznamenal, jako jsou změny cen navazujících služeb úpravy odpadu, daně z odpadu a spalování, jakož i zvýšené náklady spojené s lepší nabídkou služeb v tomto období (tj. prodloužená otevírací doba a nové recyklační centrum) (121).

103)

Vysvětlily, že smlouva mezi podniky Remiks Husholdning a Remiks Produksjon byla založena na jednotkových cenách. Pokud by tedy došlo k nárůstu množství odpadu předaného ke zpracování, celková platba od podniku Remiks Husholdning by se odpovídajícím způsobem zvýšila. V této souvislosti zopakovaly, že nárůst odměn byl vysvětlen především nárůstem objemu odpadů, neboť v daném období vzrostl počet obyvatel obce (122).

104)

Norské orgány dále poukázaly na to, že podíl podniku Remiks Husholdning na celkové účtovatelné práci podniku Remiks Produksjon zůstal během této doby konstantní (~50 %). Vysvětlovaly, že pokud by nárůst celkového obratu pocházel pouze z „přeplatků“ podniku Remiks Husholdning, podíl podniku Remiks Produksjon na účtovatelné práci od podniku Remiks Husholdning by se v tomto období zvyšoval (123).

105)

Konečně norské orgány považovaly období 2012–2015 za „vybrané“ tak, aby vyhovovalo argumentaci stěžovatele, protože roční nárůst od roku 2015 nebyl srovnatelný s nárůstem ve vybraném období (124) (125).

106)

Během formálního vyšetřovacího řízení se stěžovatel domníval, že interní referenční srovnávání s podnikem Remiks Næring bylo nevhodné, a uvedl, že podnik Remiks Næring nenabízí stejné služby jako podnik Remiks Produksjon a že podnik Remiks Produksjon je poskytovatelem služeb podniku Remiks Næring (126).

107)

Stěžovatel dále zpochybnil tvrzení norských orgánů, že běžné ziskové marže ukazují na vnitřní cenotvorbu v souladu s trhem, protože nadměrná kompenzace na jedné zakázce by mohla být využita k nabídce cen nižších než tržní cena jiným zákazníkům (127).

108)

Pokud jde o 37% marži dosaženou podnikem Perpetuum Circuli AS, na kterou se odvolávají norské orgány, stěžovatel tvrdil, že tato podnik provozuje skládku v Balsfjordu a má povolení k likvidaci běžného a inertního odpadu, znečištěné zeminy a nebezpečného odpadu, což jsou služby, které nejsou podobné službám nabízeným podnikem Remiks Produksjon. Jako alternativní referenční hodnotu navrhl stěžovatel podnik Perpetuum Mobile AS, místního provozovatele, který nabízí služby sběru i zpracování odpadu a který v sedmi z posledních 12 let provozu (2010–2021) utrpěl ztrátu (128).

109)

Jak bylo uvedeno výše, stěžovatel dále poukázal na 50% nárůst odměny, kterou podnik Remiks Husholdning vyplatil podniku Remiks Produksjon v letech 2012 až 2015 (129), který podle jeho názoru nelze plně vysvětlit 15% nárůstem objemu domovního odpadu a inflací (130). Dále objasnil, že neexistuje žádná daň z odpadu nebo spalování, jak tvrdí norské orgány (131), a že podnik Remiks Produksjon by měl doložit údajné zvýšení nákladů na navazující produkty.

110)

Jak je uvedeno v oddíle 2.2.1, obec v roce 2004 založila (132) podnik Tromsø Miljøpark KF, aby spravoval rozvoj pozemku „Miljøpark“, průmyslového areálu o rozloze přibližně 100 000 m2 na severním konci ostrova Tromsøya. Původním cílem projektu bylo sloučit činnosti v oblasti nakládání s odpady do jednoho místa, kam by spadaly jak vlastní činnosti obce, tak soukromé subjekty (133).

111)

Pověření udělené podniku Tromsø Miljøpark KF v roce 2004 zahrnovalo výstavbu zařízení na příjem a zpracování odpadu, známého jako „výrobní budova“, spolu s administrativní budovou. Stavební práce byly zahájeny v roce 2005 a zařízení bylo v provozu od roku 2006. Obec dále v roce 2007 založila podnik Remiks Tromsø KF, aby konsolidovala činnosti obce v oblasti nakládání s odpady v rámci jednoho subjektu. Hlavní provozy nového subjektu byly umístěny v parku Miljøpark, kde si pronajal výrobní a administrativní budovu od podniku Tromsø Miljøpark KF.

112)

Jak je uvedeno v bodě (29), obec nakonec v letech 2009–2010 zrušila podniky Tromsø Miljøpark KF i Remiks Tromsø KF a založila společnost s ručením omezeným Remiks Miljøpark AS, která následně založila tři dceřiné podniky Remiks Husholdning, Remiks Næring a Remiks Produksjon. Postup, který k tomu vedl, je popsán níže.

113)

Přípravný dokument ze dne 29. dubna 2009 s názvem „Budoucí organizace skupiny Remiks“ (135), který byl vypracován před zasedáním obecní rady dne 17. června 2009.

114)

Po zvážení dostupných možností reorganizace dokument doporučil právní formu s ručením omezeným a „skupinovou“ strukturu s mateřským subjektem a dvěma nebo více dceřinými podniky. Toto doporučení bylo motivováno nutností jasně oddělit tržně orientované činnosti obce v oblasti nakládání s odpady od její monopolní působnosti ve vztahu k domovnímu odpadu. Nová struktura byla také považována za vhodnější pro dosažení provozní efektivity.

115)

Dále bylo v dokumentu navrženo, aby se po zániku podniku Tromsø Miljøpark KF stal mateřským subjektem skupiny podnik Remiks Miljøpark AS, který by převzal roli „správce majetku“ zařízení Miljøparku a byl odpovědný za další rozvoj areálu a pronájem zařízení v areálu. V rámci doporučené reorganizace bylo proto třeba stanovit „počáteční rozvahu“ a počáteční úroveň kapitalizace nového podniku Remiks Miljøpark.

116)

Na tomto základě dokument navrhl první krok spočívající v převodu majetku podniku Tromsø Miljøpark KF na nový podnik Remiks Miljøpark AS a dále zvážit vhodné pozemky pro určité plány na rozšíření. V té době panovala nejistota ohledně přesné velikosti a hodnoty potřebných pozemků. Následně, po dalších přípravných opatřeních, bylo v dokumentu navrženo zrušení podniku Remiks Tromsø KF a převedení jeho majetku na podnik Remiks Miljøpark AS, který by založil dva nebo více dceřiných podniků pro sběr a zpracování odpadu, přičemž činnosti související s monopolní působností by byly umístěny do samostatného subjektu.

117)

Na následujícím zasedání rady dne 17. června 2009 se obecní rada řídila tímto doporučením (136). Obec proto dne 1. září 2009 založila podnik Remiks Miljøpark AS (137), který dne 8. prosince 2009 založil tři dceřiné podniky (138). V té době byl všem subjektům poskytnut minimální vlastní kapitál potřebný k založení. Důležité je, že podnik Remiks Husholdning měl fungovat jako „statutární subjekt“, který má plnit úkol oprávněného monopolu v oblasti domovního odpadu (139).

118)

Obec dále pověřila společnost Byggtakst Nord AS (dále jen „Byggtakst“), nezávislého odhadce, aby určila hodnotu majetku spojeného s budovami v parku Miljøpark. Podle zprávy o ocenění ze dne 3. ledna 2010 měl uvedený pozemek o rozloze přibližně 466 000 m2 tržní hodnotu 42,6 milionu NOK (140).

119)

Společnost Byggtakst konstatovala, že pozemek pravděpodobně nemá další rozvojový potenciál, protože srovnané části byly plně zastavěny a budovy jsou v provozu. Společnost Byggtakst rovněž potvrdila, že ocenění bylo provedeno v souladu s oddílem 18B bodem 2.2 písm. a) pokynů Kontrolního úřadu k prvkům státní podpory při prodejích pozemků a staveb orgány veřejné moci (dále jen „pokyny Kontrolního úřadu k prodeji pozemků“) (141).

120)

Přípravný dokument ze dne 11. června 2010 s názvem „Remiks – kapitálová infuze“ (142) byl vypracován před zasedáním obecní rady dne 23. června 2010.

121)

Správa v něm navrhla dvoufázový plán kapitalizace. V počáteční „první fázi“ by byl na podnik Remiks Miljøpark převeden majetek podniku Tromsø Miljøpark KF, včetně budov v areálu, a pozemek pod budovami oceněný společností Byggtaks. Ve „druhé fázi“ by byla další část majetku převedena na podnik Remiks Miljøpark jako další nepeněžitý vklad.

122)

Kromě toho přípravný dokument zdůraznil význam dodržování zásady investora v tržním hospodářství podle pravidel EHP pro státní podporu. V tomto ohledu vedení obce zohlednilo následující skutečnosti.

123)

Za prvé je třeba analyzovat vyhlídky na tržní návratnost kapitálu s ohledem na rozdělení tohoto kapitálu mezi zákonem stanovené činnosti a komerční provoz. Vzhledem k tomu, že jeden z dceřiných podniků by působil pouze v rámci regulované monopolní působnosti na základě „zásady celkových nákladů“, byly by dividendy uvnitř skupiny omezeny na subjekty, které se zabývají obchodními operacemi. Současně by se díky tomu, že jeden z dceřiných podniků působil v rámci monopolní působnosti, poněkud snížilo riziko investic. V tomto ohledu dokument uvádí, že pouze 40 % činností skupiny bylo tržně exponovaných, zatímco 60 % se týkalo monopolní působnosti.

124)

Za druhé požadavek na návratnost byl spojen s vyhlídkami na výplatu dividend. V tomto ohledu bylo hlavním cílem konsolidace využití synergií prostřednictvím společného umístění a koordinace domovního a obchodního odpadu. Ačkoli bylo zpracovatelské zařízení vybudováno především pro nakládání s domovním odpadem, zpracování obchodního odpadu v rámci stejného zařízení by významně přispělo k výnosům a ke snížení nákladů na zpracování na tunu.

125)

V neposlední řadě dokument považoval za relevantní stanovit vhodný poměr vlastního kapitálu pro splnění minimálních požadavků na provoz, přičemž zohlednil výši vlastního kapitálu, kterou by ve srovnatelné situaci vyčlenil soukromý investor. V tomto ohledu by při plánovaných převodech činil podíl vlastního kapitálu skupiny 11 % a mateřského podniku 20,7 %. Tato úroveň byla považována za souladnou se zásadou investora v tržním hospodářství, protože poměr vlastního kapitálu menší než 30 % nebyl považován za „nadkapitalizaci“.

126)

Na následném zasedání zastupitelstva dne 23. června 2010 (143) schválila obecní rada navrhované transakce, které se uplatnily se zpětnou platností, neboť skupina již zahájila svou činnost. Po „první fázi“ činila celková hodnota vlastního kapitálu 40 milionů NOK, přičemž byla převedena na základní kapitál a emisní ážio.

127)

V listopadu 2010 obec pověřila společnost Byggtakst, aby určila hodnotu pozemku plánovaného pro „druhou fázi“ plánu kapitalizace parku Remiks Miljøpark. Tento pozemek byl součástí územního plánu Miljøparku, ale dosud nebyl zastavěn ani využíván k nakládání s odpady. Podle znaleckého posudku ze dne 12. ledna 2011 měl uvedený pozemek rozlohu přibližně 33 000 m2 a hodnotu 39,6 milionu NOK (144). Společnost Byggtakst potvrdila, že ocenění bylo provedeno v souladu s oddílem 18B bodem 2.2 písm. a) pokynů Kontrolního úřadu k prodeji pozemků.

128)

Podle přípravného dokumentu ze dne 11. dubna 2012 (145), vypracovaného před zasedáním obecní rady dne 19. června 2012, byl k dalšímu rozvoji činností Remiks Miljøpark v oblasti nakládání s odpady a k refinancování úvěrů spojených s financováním budov potřebný další pozemek.

129)

Kromě toho obec podle přípravného dokumentu zjistila, že hodnota pozemku převedeného v roce 2010 byla v účetnictví uvedena nesprávně, protože obec špatně pochopila předpoklady pro ocenění. Při zohlednění nákladů na infrastrukturu byla v dokumentu navržena úprava hodnoty na 38,8 milionu NOK.

130)

V přípravném dokumentu byl dále zdůrazněn význam dodržování zásady investora v tržním hospodářství. V této souvislosti obec zohlednila následující skutečnosti.

131)

Za prvé při plánovaném příspěvku a správné hodnotě prvního pozemku by poměr vlastního kapitálu skupiny činil 26,3 %. Tento poměr by nebyl považován za abnormální, protože odrážel průměr srovnatelných podniků v odvětví.

132)

Za druhé se dokument zabýval úrovní návratnosti, která by měla být požadována. Na základě určitých předpokladů týkajících se bezrizikového úroku, inflace, daňové sazby, označeného rizika a přirážky za nelikviditu byla požadovaná míra návratnosti odhadnuta na 9 %. Některé z předpokladů však vyžadovaly další posouzení. Například zda by bezriziková sazba měla být nižší, vzhledem k tomu, že se očekávaly nižší sazby. Kromě toho bylo pro stanovení rizikové prémie k dispozici jen málo referenčních hodnot. V neposlední řadě je třeba vyhodnotit prémii za likviditu, vzhledem k tomu, že investice byla dlouhodobá.

133)

Za třetí, pokud jde o finanční vyhlídky činností a o to, zda vlastní kapitál přispěje ke zvýšení příjmů, jak to vyžaduje zásada investora v tržním hospodářství, dokument tvrdil, že další pozemek je potřebný pro další provoz; skupina Remiks se nacházela ve fázi růstu, zapojila se do programu rozvoje podnikání a aktivně zkoumala další možnosti rozvoje nemovitosti, včetně plánů na přemístění činností zpracování odpadu z Tromsdalenu do této lokality a spolupráce s regionálními partnery na zřízení zařízení pro úpravu odpadu. Předpokládalo se, že tyto iniciativy zvýší provozní efektivitu a vytvoří dodatečné příjmy z recyklovatelného odpadu, což v konečném důsledku povede ke zlepšení finanční výkonnosti.

134)

Nakonec se dokument vrátil k otázce, zda by se navrhovaný požadavek na návratnost měl vztahovat na celou investici, nebo zda by měl být omezen na 40 % této částky, vzhledem k tomu, že 60 % obratu skupiny souvisí s činností v oblasti domovního odpadu, což neumožňuje tržní návratnost nebo výplatu dividend.

135)

Na základě výše uvedených úvah bylo závěrečným doporučením dokumentu provést další posouzení požadavku na návratnost, poskytnout dokumentaci o části investovaného kapitálu, která by měla být přidělena na komerční činnosti, a provést ekonomické posouzení perspektivy návratnosti.

136)

Následné zasedání obecního zastupitelstva ze dne 19. června 2012 (146) schválilo dodatečný převod do podniku Remiks Miljøpark a opravu účtů. S dodatečným nepeněžitým vkladem a správnou hodnotou prvního pozemku činil celkový vlastní kapitál obce investovaný do skupiny 102,5 milionu NOK.

Tabulka č. 2:

Investice

137)

Před rozhodnutím o zahájení řízení stěžovatel vyjádřil pochyby ohledně počáteční kapitalizace podniku Remiks Miljøpark v roce 2010 a zpochybnil, že byla v souladu se zásadou investora v tržním hospodářství. Stěžovatel se zejména domníval, že obec nepředložila žádnou dokumentaci prokazující, že počáteční zůstatek nového subjektu byl stanoven v souladu s touto zásadou, ani dokumentaci prokazující, že obec požadovala běžnou návratnost investovaného kapitálu (147).

138)

Stěžovatel dále poznamenal, že požadavek na návratnost ve výši 9 %, o němž bylo rozhodnuto v roce 2012, byl zřejmě stanoven za předpokladu rozdělení komerčních a nekomerčních činností skupiny v poměru 40/60. Jelikož se však tento poměr v následujících letech změnil a v roce 2016 pocházelo 58 % příjmů z komerčních činností, změnil se předpoklad pro stanovení míry návratnosti. Obec proto měla svůj požadavek odpovídajícím způsobem upravit, což neučinila, a tak nepožadovala dostatečný výnos (148).

139)

V rozhodnutí o zahájení řízení Kontrolní úřad připomněl, že soulad se zásadou tržně jednajícího hospodářského subjektu musí být zkoumán ex ante s ohledem na informace dostupné v době rozhodování o transakcích. Otázkou tedy bylo, zda by racionální tržní subjekt s podobnými vlastnostmi jako obec dotčené transakce na základě informací, které byly v té době k dispozici, provedl (149).

140)

Pokud jde o původní soubor převodů v roce 2010, Kontrolní úřad konstatoval, že přípravný dokument, který byl vypracován před rozhodnutím obecního zastupitelstva, zdůrazňoval význam dodržování zásady tržně jednajícího hospodářského subjektu. Kontrolní úřad však považuje za nejasné, jakým způsobem obec tento soulad nakonec zajistila. Kontrolní úřad proto vyzval norské orgány, aby v tomto ohledu poskytly další informace.

141)

Kromě toho, pokud jde o převod pozemku v roce 2012 a opravu hodnoty, Kontrolní úřad poznamenal, že obecní rada rozhodla o požadavku na návratnost ve výši 9 %, ale rozhodnutí postrádalo ekonomické zdůvodnění, proč by tato sazba měla být vhodná. Kromě toho přípravný dokument, který zdůraznil potřebu dodržovat zásadu tržně jednajícího hospodářského subjektu, zahrnoval diskusi o tom, zda by v tomto ohledu bylo relevantní rozdělení 40/60. Zdá se však, že dokument nedospěl k žádnému závěru. Kontrolní úřad proto vyzval norské orgány, aby poskytly další dokumentaci a upřesnily základ pro míru návratnosti a soulad se zásadou tržně jednajícího hospodářského subjektu.

142)

V průběhu formálního vyšetřovacího řízení norské orgány poskytly dokumentaci, z níž vyplývá, jak byl stanoven požadavek na 9% návratnost, a vyjádřily se k předběžným vyhlídkám na dosažení takové návratnosti investic do skupiny.

143)

Norské orgány doložily, že obec v době zřízení parku Remiks Miljøpark postupovala podle tehdy platných pokynů Kontrolního úřadu k prodeji pozemků tím, že zadala vypracování znaleckého posudku nezávislému znalci.

144)

Pokud jde o požadavek na 9% návratnost přijatý v roce 2012, norské orgány předložily právní stanovisko vypracované pro obec dne 14. listopadu 2011 společností Ernst and Young (dále jen „EY“) (150). Společnost EY ve zprávě odhadla míru návratnosti, kterou měla obec požadovat pro převody v rámci „první fáze“, a podobně i míru, kterou měla požadovat při hodnocení příspěvku v rámci „druhé fáze“.

145)

Na základě metodiky vážených průměrných nákladů kapitálu (WACC), včetně modelu oceňování kapitálových aktiv (CAPM), dospěla společnost EY k závěru, že požadovaná míra návratnosti ve výši 7,5 % až 9 % by mohla být vhodná pro investice týkající se obchodních činností v závislosti na tom, zda by měla být zahrnuta 4% prémie za likviditu. Odhad byl odvozen z kapitálové struktury v konsolidované účetní závěrce.

Tabulka č. 3:

Parametry odhadů WACC

146)

Společnost EY však jasně uvedla, že jí nebyly poskytnuty prognózy, hodnocení, rozpočty ani jiná dokumentace, která by jí umožnila zjistit, zda by bylo reálné dosáhnout požadované míry návratnosti předmětné investice, což by bylo rozhodujícím prvkem pro zjištění souladu se zásadou tržně jednajícího hospodářského subjektu.

147)

V tomto ohledu norské orgány během formálního vyšetřovacího řízení potvrdily, že společnosti EY v té době žádné takové informace poskytnuty nebyly. Dále informovaly Kontrolní úřad, že dnes žádná taková dokumentace neexistuje, kromě ročních provozních rozpočtů na dané roky (151). Ty by však v daném okamžiku neposkytovaly dostatečné informace o dlouhodobějším finančním výhledu.

148)

Kromě přípravných dokumentů a stanoviska vypracovaného společností EY norské orgány na žádost Kontrolního úřadu potvrdily, že nemohly získat ani předložit žádnou jinou dokumentaci, která by doložila úvahy učiněné v době investice a která by mohla objasnit její budoucí návratnost (152). Norské orgány dále uznaly, že v přípravných dokumentech chybí důkladné ekonomické posouzení, jak to vyžaduje zásada investora v tržním hospodářství (153). Z tohoto důvodu nemohly prokázat plný soulad se zásadou tržně jednajícího hospodářského subjektu na úrovni požadované Kontrolním úřadem (154). Domnívají se však, že je třeba vzít v úvahu, že se obec v dobré víře snažila zásadu dodržet.

149)

Norské orgány dále vysvětlily, že obec se v té době zaměřila na zajištění toho, aby transakce poskytly podniku Remiks Miljøpark kapitál potřebný k provozování jeho činnosti. Bylo nezbytné zachovat dobře fungující a nákladově efektivní nakládání s domovním odpadem. Přestože by obec byla v tomto kontextu považována za tržní subjekt, považovala za relevantní nahlížet na transakce s ohledem na potřebu pokračovat v nakládání s domovním odpadem, což je veřejná povinnost.

150)

Norské orgány rovněž zdůraznily, že cílem obce bylo vždy dosáhnout návratnosti investic (155). Norské orgány tvrdily, že investice byla provedena na základě realistických očekávání, že se jim vrátí tržní výnos. Obec neměla důvod pochybovat o tom, že skupina dokáže ve srovnání se stávajícími soukromými subjekty fungovat efektivně; obec měla solidní zkušenosti s nakládáním s odpady, které mohla využít při poskytování komerčních služeb. V důsledku toho obec v době vydání rozhodnutí považovala tuto činnost za komerčně životaschopnou a neměla v úmyslu poskytnout státní podporu. Obec se proto domnívala, že při investování do skupiny prokázala rozumnou „investorskou uvážlivost“ (156).

151)

Norské orgány dále uvedly, že následný vývoj finanční situace podniku potvrdil, že předpoklady obce ex-ante byly správné a investice tak byla z obchodních důvodů oprávněná. Obec proto investovala za podmínek přijatelných pro soukromého investora. Ačkoli dodržování zásady investora v tržním hospodářství vyžaduje analýzu ex ante, výsledky ex post podle názoru obce posloužily jako „kontrola reality“k posouzení údajné výhody (157).

152)

Na základě výše uvedených úvah norské orgány zopakovaly, že nic nenasvědčuje tomu, že by parku Remiks Miljøpark byla při jeho založení poskytnuta výhoda, neboť veškerý majetek byl převeden podle tržní hodnoty a obecní rada, vedena vyhlídkami na dlouhodobou ziskovost, posoudila investici správně.

153)

Během formálního vyšetřovacího řízení se stěžovatel odvolal na předchozí argumenty (158) a zdůraznil, že norské orgány uznaly, že transakce provedené v letech 2010 a 2012 nebyly předem důkladně posouzeny, a proto nesplnily požadovaný standard zásady tržně jednajícího hospodářského subjektu (159).

154)

Po rozhodnutí o zahájení řízení stěžovatel požádal Kontrolní úřad, aby prošetřil transakce a půjčky mezi různými podniky v rámci skupiny Remiks, a odkázal rovněž na záruku obce (160). Vzhledem k tomu, že se formální vyšetřovací řízení netýká těchto transakcí ani jiných tvrzení vznesených stěžovatelem v pozdější fázi, viz bod (12), nebudou argumenty předložené stranami v tomto ohledu v tomto rozhodnutí dále popisovány ani řešeny.

155)

Ustanovení čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP zní takto: „[…] podpory poskytované v jakékoli formě členskými státy ES, státy ESVO nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi smluvními stranami, neslučitelné s fungováním této dohody.“

156)

Aby se opatření považovalo za státní podporu ve smyslu tohoto ustanovení, je nutné, aby byly splněny tyto kumulativní podmínky: i) opatření musí být poskytnuto státem nebo ze státních prostředků; ii) musí poskytovat podniku výhodu; iii) zvýhodňuje určité podniky (selektivita) a iv) hrozí, že naruší hospodářskou soutěž a ovlivní obchod.

157)

V daném případě považuje Kontrolní úřad za vhodné začít posouzení analýzou, zda je u každého opatření splněno druhé kritérium, které zahrnuje určení, zda opatření poskytla příslušným podnikům výhodu. Pokud by tato opatření nepředstavovala výhodu, nebylo by třeba posuzovat zbývající podmínky čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP.

158)

Kvalifikace opatření jako podpory vyžaduje, aby poskytovalo výhodu přijímajícímu podniku. Výhodou ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP je jakýkoli hospodářský přínos, který by podnik nemohl získat za běžných tržních podmínek (161).

159)

Hospodářské transakce prováděné veřejnoprávními subjekty se považují za transakce, které neposkytují protistraně výhodu, a tudíž nepředstavují podporu, pokud jsou prováděny v souladu s běžnými tržními podmínkami (162). To se posuzuje podle „zásady tržně jednajícího hospodářského subjektu“, což je zásada, která byla vypracována s ohledem na různé hospodářské transakce (163), jako je „kritérium soukromého investora“ a „kritérium soukromého pořizovatele“, jak je uvedeno níže (164).

160)

Zásada tržně jednajícího hospodářského subjektu je použitelná, pokud není možné srovnat jednání státu, o které se v konkrétním případě jedná, s jednáním soukromého subjektu, protože toto jednání je neoddělitelně spojeno s existencí infrastruktury, kterou by žádný soukromý subjekt nikdy nebyl schopen vytvořit, nebo pokud stát jednal jako orgán veřejné moci. Pokud jde o posledně uvedenou zásadu, je třeba konstatovat, že pouhý výkon výsadních pravomocí orgánu veřejné moci, jako je použití prostředků legislativní nebo daňové povahy, sám o sobě nezpůsobuje nepoužitelnost této zásady. Použitelnost uvedené zásady se totiž řídí hospodářskou povahou dotčeného státního zásahu, a nikoli prostředky použitými za tímto účelem (165). Při uplatňování zásady tržně jednajícího hospodářského subjektu by však měly být ponechány stranou všechny úvahy o veřejné politice, například úvahy o sociální, regionální nebo odvětvové politice (166).

161)

Soudní dvůr Evropské unie vypracoval „kritérium soukromého pořizovatele“, jehož cílem je zjistit přítomnost výhody v případech veřejného nabytí zboží nebo služeb na daném trhu (167). V takových situacích výhoda odpovídá rozdílu mezi odměnou, kterou by prodávající mohl očekávat za běžných tržních podmínek, a odměnou, která mu byla skutečně vyplacena (168).

162)

Při nákupu zboží nebo služeb veřejnými orgány je obecně dostatečné vyloučit existenci výhody, pokud platí tržní cenu. V tomto ohledu je výběrové řízení pouze jedním z několika způsobů, jak zajistit, aby transakce neposkytovala protistraně výhodu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP. Zda je transakce v souladu s tržními podmínkami, či nikoli, lze zjistit i na základě jiných metod (169).

163)

To, zda je transakce v souladu s tržními podmínkami, lze například posoudit na základě podmínek, za nichž srovnatelné soukromé subjekty ve srovnatelné situaci uskutečnily srovnatelné transakce (referenční srovnávání) (170). Pokud nákupy provádějí za stejných podmínek veřejnoprávní subjekty a soukromé subjekty, které jsou ve srovnatelné situaci, představují nákupy soukromých subjektů referenční hodnotu, z níž lze obvykle vyvodit, že transakce je v souladu s tržními podmínkami (171). Pokud naopak veřejnoprávní subjekt a soukromé subjekty, které jsou ve srovnatelné situaci, nakupují stejnou službu ve stejnou dobu, avšak za rozdílných podmínek, obvykle to naznačuje, že transakce není v souladu s tržními podmínkami (172).

164)

Při stanovování vhodné referenční hodnoty je nutné věnovat obzvláštní pozornost kategorii dotyčného subjektu, druhu dotyčné transakce a dotčenému trhu nebo trhům (173). Například v tržních situacích, kdy jsou poskytovány množstevní slevy, a ceny tedy závisí na objemu transakce kupujícího, může být velikost nákupu relevantním faktorem pro stanovení vhodné referenční transakce. Naopak v případě, že objemové slevy nejsou poskytovány, se úvahy týkající se objemu transakcí neuplatňují stejným způsobem.

165)

V každém z těchto scénářů referenční srovnávání často nestanoví jednu přesnou referenční hodnotu, nýbrž spíše řadu možných hodnot, a to posouzením souboru srovnatelných transakcí. V tomto ohledu, pokud transakce spadá do výše uvedeného rozmezí, není nutné zjišťovat, zda stát mohl uzavřít lepší dohodu (174). Otázkou je spíše to, zda by prodávající mohl v daném okamžiku prodat zboží nebo služby za stejnou cenu na soukromém trhu (175).

166)

Jak bylo uvedeno výše, zásada tržně jednajícího hospodářského subjektu byla rozpracována s ohledem na různé hospodářské transakce. Soudní dvůr Evropské unie a Soudní dvůr ESVO vypracovaly „zásadu investora v tržním hospodářství“, která slouží k určení přítomnosti státní podpory v případech veřejných investic.

167)

Aby bylo možné na základě zásady investora v tržním hospodářství zjistit, zda investice veřejnoprávního subjektu představuje státní podporu, je nutné posoudit, zda by mohl být za podobných okolností k provedení dané investice motivován soukromý investor srovnatelné velikosti a působící za běžných tržních podmínek (176).

168)

Dodržování zásady investora v tržním hospodářství musí být zkoumáno ex ante s ohledem na informace, které měl veřejnoprávní subjekt k dispozici v době, kdy bylo o zásahu rozhodnuto. Soulad se zásadou investora v tržním hospodářství lze prokázat prostřednictvím podnikatelského plánu ex ante, který byl základem pro rozhodnutí o investici. Obezřetný subjekt v tržním hospodářství by totiž obvykle provedl vlastní hodnocení strategie a finančních vyhlídek projektu ex ante, například v podnikatelském plánu (177). Stát se může odvolávat pouze na objektivní a ověřitelné prvky, které jsou k dispozici před rozhodnutím o investici nebo v době tohoto rozhodnutí, a nestačí se spoléhat na následná ekonomická hodnocení, která by znamenala zpětné zjištění, že investice provedená státem byla skutečně výhodná, nebo na následné odůvodnění skutečně zvoleného postupu (178).

169)

Podle ustálené judikatury je na Kontrolním úřadu, aby objektivně prokázal existenci státní podpory (179). Kontrolní úřad je zejména povinen provést pečlivý a nestranný přezkum dotyčných opatření, aby měl při přijímání konečného rozhodnutí stanovujícího existenci a případně i neslučitelnost nebo protiprávnost podpory k tomuto účelu úplné a spolehlivé poznatky (180).

170)

I v případě, že se Kontrolní úřad setká s tím, že některý ze států ESVO v rozporu se svou povinností spolupracovat neposkytne požadované informace, musí svá rozhodnutí založit na přiměřeně spolehlivých a ucelených důkazech, které poskytují rozumný základ pro domněnku, že podnik obdržel výhodu, která představuje státní podporu, a které jsou proto způsobilé podpořit závěry, k nimž dospěl. Kontrolní úřad přitom nemůže jednoduše vycházet z předpokladu, že podniku vznikla výhoda představující státní podporu, protože nemá informace, na jejichž základě by mohl dospět k opačnému závěru, pokud neexistují jiné důkazy, na jejichž základě by mohl dospět k pozitivnímu závěru, že taková výhoda je založena na záporném předpokladu (181) (182).

171)

Jak je popsáno v oddíle 3.1, v letech 2010–2016 obec nakupovala služby sběru odpadu od podniku Remiks Næring bez předchozího výběrového řízení. Stěžovatel vyjádřil obavy ohledně tohoto ujednání, přičemž tvrdí, že obec zaplatila podniku Remiks Næring vyšší než tržní cenu. Norské orgány však poskytly příklady, které dokládají, že obecní subjekty platily ceny stejné jako soukromí zákazníci podniku Remiks Næring. Nicméně v rozhodnutí o zahájení řízení Kontrolní úřad vyjádřil pochybnosti o tom, zda jsou tyto příklady reprezentativní.

172)

Jako výchozí bod pro posouzení Kontrolní úřad uvádí, že neexistence veřejného výběrového řízení nevede k domněnce výhody (183). Aniž je dotčeno případné porušení pravidel pro zadávání veřejných zakázek, argumenty, které stěžovatel v tomto ohledu uvedl, proto nemohou být pro posouzení státní podpory rozhodující.

173)

Původní stížnost byla navíc založena na porovnání celkové platby obce s částkou, kterou za podobné služby platí obec Bodø. V rozhodnutí o zahájení řízení (184) dospěl Kontrolní úřad k předběžnému závěru, že toto referenční srovnávání je nedostatečné, protože ceny v různých oblastech Norska se značně liší, stejně jako obsah a kvalita služeb. Během formálního vyšetřovacího řízení nebyly předloženy žádné další argumenty, které by tento závěr zpochybnily. Kontrolní úřad se proto domnívá, že referenční srovnávání s Bodø není vhodným způsobem hodnocení tohoto opatření. V následujícím textu se proto Kontrolní úřad bude zabývat pouze zbývajícími vznesenými argumenty.

174)

Na základě právních souvislostí uvedených v oddíle 4.2.1je rozhodující posoudit, zda nákup služeb sběru odpadu ze strany obce poskytl podniku Remiks Næring výhodu. Je tedy třeba posoudit, zda podnik Remiks Næring mohl v rozhodné době prodávat rovnocenné služby sběru odpadu za stejné ceny na soukromém trhu, viz bod (165).

175)

Jak je popsáno v bodě (39), podnik Remiks Næring nabízel stejné služby sběru odpadu jak svým interním obecním zákazníkům, tak externím veřejnoprávním a soukromým zákazníkům, přičemž externí zákazníci tvořili 85 % celkové zákaznické základny. Během formálního vyšetřovacího řízení norské orgány objasnily, že podnik Remiks Næring provozoval své pravidelné služby podle obecného „ceníku“, který byl poskytnut Kontrolnímu úřadu. Ceník platil stejně pro všechny zákazníky bez ohledu na jejich právní postavení nebo objem nákupu, viz bod (61). Jinými slovy, podnik Remiks Næring nestanovil individuální ceny pro každého zákazníka, viz bod (62).

176)

Jak je podrobně uvedeno v bodě (46), norské orgány předložily před rozhodnutím o zahájení řízení určité důkazy o externích referenčních hodnotách. V tomto ohledu Kontrolní úřad poznamenává, že na daném trhu sběru odpadu působili konkurenční poskytovatelé, kteří mohli externím zákazníkům poskytovat alternativní služby. V průběhu formálního vyšetřovacího řízení norské orgány poskytly dodatečnou dokumentaci potvrzující, že externí soukromí zákazníci nakupovali stejné služby jako obec a že tito zákazníci platili za tyto služby stejné ceny jako obec, viz body (63)–(64). Byly uvedeny konkrétní příklady i počet odpovídajících externích zákazníků na službu. Ve stejném podání dále doložily, že externí zákazníci v průběhu let podléhali stejným úpravám cen jako obec. Norské orgány popsaly, že se při dokumentování přesné části „odpovídajících“ externích zákazníků pro každou službu potýkaly s administrativními omezeními, viz bod (64),, a Kontrolní úřad uznává, že taková omezení skutečně existují. Kontrolní úřad nicméně považuje poskytnuté informace za dostatečně rozsáhlé, aby bylo možné prokázat, že zjištění jsou reprezentativní a spravedlivá. Dokumentace má proto sama o sobě značnou váhu.

177)

Pokud jde o tvrzení stěžovatele, že obec měla využít svého postavení velkého objemového kupujícího k vyjednání lepších cen, Kontrolní úřad uznává, že je důležité použít srovnatelnou transakci jako referenční hodnotu. V daném případě Kontrolní úřad konstatuje, že různé služby byly v praxi poskytovány všem zákazníkům bez ohledu na jejich velikost podle každoročně stanoveného ceníku, na který nebyly poskytovány množstevní slevy. Objem nákupu proto neměl vliv na konečnou zaplacenou cenu. Kromě toho byl rozsah individuálních slev velmi omezený a v každém případě byly poskytovány na nediskriminačním základě a nezávisle na velikosti.

178)

Za těchto okolností je třeba všechny transakce uzavřené s externími zákazníky považovat za srovnatelné referenční hodnoty. Otázka, zda by obec měla být považována za jediného velkoodběratele nebo za více menších zákazníků, tedy nemá pro současné referenční srovnávání žádný význam. Relevantní otázkou je spíše to, zda obec platila stejné ceny jako externí soukromí zákazníci (kteří měli obecně přístup k alternativním konkurenčním poskytovatelům služeb). V tomto ohledu má Kontrolní úřad vzhledem k rozsáhlé dokumentaci poskytnuté během formálního vyšetřovacího řízení za to, že obec prokázala, že podniku Remiks Næring zaplatila tržní cenu.

179)

Vzhledem k tomu, že norské orgány prokázaly, že dodržely podmínky uvedené v oddíle 4.2.1, byly původní pochybnosti, které Kontrolní úřad vyjádřil v rozhodnutí o zahájení řízení, účinně odstraněny. Kontrolní úřad se proto domnívá, že nákup služeb sběru odpadu od podniku Remiks Næring obcí neposkytl podniku Remiks Næring výhodu. Pro úplnost se však Kontrolní úřad v následujícím textu bude zabývat zbývajícími vznesenými argumenty.

180)

Jak je uvedeno v oddíle 3.1.2.4, stěžovatel tvrdil, že zjištěný nárůst odměn vyplacených mezi lety 2010 a 2016 svědčí o zvýhodnění. Norské orgány však tento nárůst přičítají rozšíření obecních činností, což mělo za následek vyšší poptávku po službách, viz body (53), (68) a (69). Číselné údaje potvrzující toto tvrzení však nebylo možné poskytnout z důvodu administrativních omezení, jak je uvedeno v bodě (64). Jak je uvedeno výše, Kontrolní úřad uznává, že taková omezení skutečně existují a že by nebylo rozumné provádět ruční kontrolu všech faktur. Důvodem je také skutečnost, že Kontrolní úřad neshledává, že by nárůst odměny sám o sobě představoval problém státní podpory.

181)

Kontrolní úřad totiž rozlišuje mezi nárůstem odměny a nárůstem cen za služby. Nárůst vyplácené odměny sám o sobě neznamená existenci výhody. Namísto toho by byl relevantním ukazatelem nárůst cen, protože nárůst odměny může být způsoben také nárůstem objemu prodeje nebo změnou obsahu nakupovaných služeb. Klíčová otázka se tedy soustředí na to, zda došlo k nárůstu ceny, který vedl k tomu, že obec platila za dotyčné služby vyšší než tržní ceny.

182)

V tomto ohledu je nesporné, že v průběhu dotčených let došlo k určitému zvýšení cen, viz body (54), (65) a (70). Norské orgány však vysvětlily, že každoroční úpravy cen byly provedeny v obecném ceníku a odrážely změny indexu spotřebitelských cen a zvýšení nákladů. Na podporu tohoto tvrzení potvrzuje roční účetní závěrka podniku Remiks Næring (185), že v tomto období došlo k odpovídajícímu nárůstu provozních nákladů. Důležité je, že z této závěrky rovněž vyplývá, že ve stejném období nedošlo ke zvýšení provozní marže, což znamená, že zvýšení cen bylo způsobeno oprávněnými ekonomickými faktory, a nikoli úmyslnou snahou zvýšit marži podniku Remiks Næring prostřednictvím nadměrných poplatků pro obec.

183)

Norské orgány rovněž doložily, že úpravy cen byly uplatňovány stejným způsobem u interních i externích zákazníků, a to prostřednictvím přehledu kategorií služeb a příkladů externích zákazníků, u nichž došlo ke stejnému zvýšení cen, viz výše uvedený bod (176) (186). Roční účetní závěrka podniku Remiks Næring navíc dokládá, že zvýšení odměn bylo doprovázeno ještě větším nárůstem celkových příjmů podniku (187). V důsledku toho došlo ke snížení podílu příjmů připadajících na obec. Tato dokumentace tedy dále naznačuje, že úpravy cen byly provedeny jednotně, neboť zvýšení odměn odpovídá odpovídajícímu nárůstu celkových příjmů.

184)

Na základě výše uvedených skutečností dospěl Evropský orgán dohledu k závěru, že zvýšení odměny vyplacené podniku Remiks Næring během uvedeného období nelze považovat za důkaz, že podniku Remiks Næring byla poskytnuta výhoda v podobě „předražení“.

185)

Jak je uvedeno v oddílech 3.1.2.5, 3.1.3.3 a 3.1.4.3, mezi odměnou vyplacenou podniku Remiks Næring v roce 2016 a náklady vynaloženými podnikem Remiks Husholdning v roce 2017 byl znatelný rozdíl. Stěžovatel původně tvrdil, že tento rozdíl znamená 30% marži z prodeje obcím, viz bod (58). Během formálního vyšetřovacího řízení stěžovatel upravil odhad na 65 %, viz bod (81). Norské orgány však tvrdily, že rozdíl by byl menší než 14 %, a to z důvodu rozdílů v rozsahu a nákladech na služby poskytované subjekty, viz bod (72).

186)

K výpočtům předloženým stěžovatelem i norskými orgány má Kontrolní úřad tyto připomínky: za prvé Kontrolní úřad považuje výpočet stěžovatele, který uvádí 65% marži, za chybný. Jak popsaly norské orgány v bodě (72), podnik Remiks Husholdning převzal pouze úkol sběru, zatímco odpad dodaný vlastními silami zůstal podniku Remiks Næring. Nezohlednění tohoto rozdílu vede k výrazně nadhodnoceným maržím. Za druhé Kontrolní úřad považuje výpočet norských orgánů za neúplný. Přestože zohledňuje rozdíl v rozsahu, neupravuje skutečnost, že náklady podniku Remiks Husholdning neodrážejí celý rok provozu, protože službu převzala od 1. února 2017.

187)

Po úpravě obou vad zjistil Kontrolní úřad 7% rozdíl mezi odměnou podniku Remiks Næring a náklady podniku Remiks Husholdning. Jinými slovy, hypotetická provozní marže z prodeje obcím by činila 7 %. Kontrolní úřad konstatuje, že tato marže spadá do rozmezí, které stěžovatel považuje za normální, viz bod (81).

188)

Norské orgány rovněž tvrdily, že přesunem úkolu na podnik Remiks Husholdning došlo k různým úsporám nákladů, viz body (73) až (77). Ačkoli se názory na rozsah těchto úspor liší, viz bod (82), Kontrolní úřad považuje vysvětlení norských orgánů o existenci určitých úspor nákladů za věrohodné. Zejména prokázané synergické efekty a optické třídění měly pravděpodobně určité úsporné účinky. Kontrolní úřad poznamenává, že takové úspory nákladů by dále snížily hypotetickou marži vypočtenou v bodě (187) výše.

189)

Na základě výše uvedených skutečností se Kontrolní úřad nedomnívá, že by rozdíl naznačoval, že marže z prodeje obcím byla nadměrná. Z důkazů spíše vyplývá, že marže byla normální. V bodě (67) stěžovatel uvedl, že průměrná provozní marže podniku Remiks Næring se snížila poté, co v roce 2017 přišel o zakázku pro obce, což pravděpodobně znamená, že tento prodej nesl větší část nákladů nebo byl ziskovější ve srovnání s externím prodejem. Kontrolní úřad se však domnívá, že náhlý 15% pokles obratu v síťovém odvětví by mohl vést ke ztrátě provozních synergií, a tím vyvolat potřebu úprav nebo změn cen. Takové zotavení může trvat delší dobu. Pokles marže ve třech letech po roce 2017 proto podle názoru evropských orgánů dohledu neznamená výhodu.

190)

Na základě výše uvedeného dospěl Kontrolní úřad k závěru, že zjištěný rozdíl mezi odměnou podniku Remiks Husholdning a podniku Remiks Næring a z toho vyplývající hypotetická marže podniku Remiks Næring nenaznačuje výhodu.

191)

Na základě výše uvedeného posouzení neshledává Kontrolní úřad žádný z argumentů předložených stěžovatelem ani další dokumentaci získanou v tomto případu jako podklad pro závěr, že podniku Remiks Næring byla poskytnuta výhoda. Kontrolní úřad se po pečlivém přezkoumání předložené dokumentace a důkazů naopak domnívá, že nákup obchodních služeb sběru odpadu obcí v daném období probíhal za tržních podmínek.

192)

Jak je popsáno v oddíle 3.2, od roku 2010 byl podnik Remiks Husholdning, „statutární subjekt“ v rámci skupiny Remiks, pověřen nakládáním s domovním odpadem jménem svých vlastnických obcí. Od 1. února 2017 podnik Remiks Husholdning zpracovával také „vlastní“ obchodní odpad obce.

193)

V rámci tohoto procesu byl odpad shromážděný podnikem Remiks Husholdning převezen do parku Tromsø Miljøpark, kde byl roztříděn a poté předán ke zpracování podniku Remiks Produksjon. Podnik Remiks Produksjon přímo zajišťoval příjem, předběžné zpracování a meziskladování odpadu, ale pro konečnou úpravu najímal externí hospodářské subjekty na navazujících trzích. Ujednání mezi podniky Remiks Husholdning a Remiks Produksjon v době rozhodnutí o zahájení řízení probíhalo.

194)

Služby byly zadány bez výběrového řízení. Stěžovatel vyjádřil obavy ohledně nedostatku nabídkových řízení a tvrdil, že podnik Remiks Husholdning platil podniku Remiks Produksjon ceny převyšující tržní cenu. Na podporu tohoto tvrzení stěžovatel poukázal na období mezi lety 2012 a 2015, kdy podle stěžovatele došlo ke znatelnému nárůstu celkové vyplacené částky. Norské orgány však tvrdily, že ceny odpovídají trhu na základě referenčního srovnání s cenami placenými podnikem Remiks Næring a úpravami cen podle tržních podmínek. V rozhodnutí o zahájení řízení vyjádřil Kontrolní úřad pochybnosti ohledně cenového ujednání a zpochybnil vhodnost použitého přístupu referenčního srovnávání.

195)

Na základě právních souvislostí uvedených v oddíle 4.2.1je rozhodujícím prvkem pro posouzení státní podpory to, zda nákup služeb zpracování odpadu podnikem Remiks Husholdning poskytl podniku Remiks Produksjon výhodu.

196)

Jako výchozí bod pro posouzení Kontrolní úřad uvádí, že neexistence veřejného výběrového řízení nevede k domněnce výhody (188). Aniž by bylo dotčeno případné porušení pravidel pro zadávání veřejných zakázek, argument, který stěžovatel v tomto ohledu uvedl, proto nemůže být pro posouzení státní podpory rozhodující.

197)

Během formálního vyšetřovacího řízení poskytly norské orgány informace o charakteristikách dotčeného trhu. Na základě těchto informací Kontrolní úřad uznává, že služby zpracování odpadů jsou poskytovány v rámci geograficky vymezených trhů, viz bod (92), z nichž každý má odlišnou spádovou oblast, neboť pro výběr poskytovatele ze strany zákazníka je rozhodující dopravní vzdálenost do zpracovatelského zařízení. Vzhledem k významu blízkosti jsou hlavními zákazníky místní nebo regionální subjekty, které sbírají odpad, a příležitostní individuální původci odpadu.

198)

Kontrolní úřad dále uznává, že služby nabízené různými poskytovateli se liší na základě možností zpracovatelského zařízení a dalších prvků služeb přizpůsobených potřebám zákazníka a balíčku služeb poskytovaných v rámci konkrétní smlouvy, viz bod (92). Zdá se, že náklady na zpracování se v různých oblastech a u různých poskytovatelů liší v důsledku faktorů, jako jsou úspory z rozsahu, technologie, sociální a environmentální normy a dostupnost a vzdálenost navazujících zařízení pro úpravu odpadu a trhů, viz bod (92). Kontrolní úřad rovněž uznává, že náklady se mohou v průběhu času měnit, zejména proto, že sazby na navazujících trzích úpravy odpadu jsou nestálé, viz bod (96).

199)

Vzhledem k těmto charakteristikám trhu přijímá Kontrolní úřad stanovisko norských orgánů, že v dotčené oblasti neexistují srovnatelní externí poskytovatelé služeb zpracování odpadu s podobným vybavením a nabídkou služeb rovnocennou podniku Remiks Produksjon, viz bod (92). Kromě toho podnik Remiks Produksjon neměl žádné externí zákazníky se srovnatelným nákupem, jaký uskutečnil podnik Remiks Husholdning, a proto nemohli žádní externí zákazníci sloužit jako referenční hodnota.

200)

V rozhodnutí o zahájení řízení vyjádřil Kontrolní úřad pochybnosti ohledně referenčního srovnání s podnikem Remiks Næring, protože referenční srovnání zahrnovalo interní transakce. Vzhledem k výše popsané situaci na trhu však Kontrolní úřad uznává, že je obtížné nalézt pro dané transakce platné externí referenční hodnoty. Jak bylo popsáno výše, ceny na těchto trzích ovlivňuje mnoho faktorů, což znemožňuje jejich jednoznačné shromažďování a porovnávání. Tyto faktory dohromady přispívají ke složitému smluvnímu a regionálnímu cenovému prostředí.

201)

Výše popsané charakteristiky trhu dále vedly Kontrolní úřad k závěru, že zvolená strategie referenčního srovnávání byla odůvodněná. Jak je popsáno v bodě (96), smlouva mezi podniky Remiks Husholdning a Remiks Produksjon obsahovala přílohu, která stanovovala „jednotkové ceny“ za různé kategorie odpadu. Počáteční ceny pro jednotlivé kategorie byly stanoveny na základě referenčního srovnání s cenami dohodnutými mezi podniky Remiks Næring a Remiks Produksjon pro nákup služeb prvně jmenovaného podniku od druhého podniku. Vzhledem k absenci externích referencí, která ztěžovala stanovení objektivních referenčních hodnot pro transakce, ceny dohodnuté mezi podniky Remiks Næring a Remiks Produksjon za srovnatelné služby odrážely ceny v dané oblasti, a byly proto vhodným referenčním bodem pro smlouvu mezi podniky Remiks Husholdning a Remiks Produksjon. Hlavními faktory podporujícími tento přístup byla podobnost obsahu, nákladů a objemu těchto transakcí, jakož i skutečnost, že podnik Remiks Næring působil s komerčním záměrem na konkurenčním trhu vedle externích poskytovatelů.

202)

Ačkoli by externí referenční hodnota odstranila pochybnosti popsané v rozhodnutí o zahájení řízení, Kontrolní úřad rovněž uznává logiku argumentu vzneseného norskými orgány, viz bod (94). Pokud se totiž přibližně 85 % tržeb podniku Remiks Næring týkalo externích zákazníků, viz bod (39), lze důvodně předpokládat, že nadměrné interní ceny by mohly negativně ovlivnit konkurenceschopnost podniku Remiks Næring na trhu služeb sběru obchodního odpadu. Podnik Remiks Næring proto měl skutečnou tržní motivaci k tomu, aby zajistil, že interní ceny za služby zpracování odpadu budou tržně orientované.

203)

Vzhledem ke specifickým tržním okolnostem proto Kontrolní úřad považuje interní ceny dohodnuté mezi podniky Remiks Næring a Remiks Produksjon za přiměřený referenční bod pro stanovení cen, které má platit podnik Remiks Husholdning. Kontrolní úřad proto považuje referenční srovnání s podnikem Remiks Næring za argument podporující neexistenci výhody v cenách placených podnikem Remiks Husholdning podniku Remiks Produksjon.

204)

V tomto ohledu Kontrolní úřad rovněž poznamenává, že stěžovatel zřejmě špatně pochopil provedené referenční srovnání, viz bod (106), neboť referenční hodnotou byly spíše ceny, které podnik Remiks Næring zaplatil podniku Remiks Produksjon, než jakákoli cena zaplacená podniku Remiks Næring.

205)

Pokud jde o následné úpravy cen, smlouva obsahovala mechanismus upravitelných cen pro následující roky, který stanovil, že ceny budou každoročně upravovány s ohledem na vývoj trhu, přičemž předepsanou metodou pro tyto úpravy je vyjednávání, které je podrobněji popsáno v bodě (97). Smlouva stanovila, že v případě nedosažení vzájemné dohody bude cena upravena na základě indexu spotřebitelských cen nebo na základě zdokumentovaného zvýšení nákladů, které index nezachycuje, pokud je podnik Remiks Produksjon nemůže ovlivnit.

206)

Kontrolní úřad poznamenává, že norské orgány tvrdily, že k úpravám cen došlo po obchodních jednáních mezi podniky Remiks Husholdning a Remiks Produksjon v souladu se zásadou tržního odstupu podle zákona o společnostech s ručením omezeným, viz bod (91). Tato zásada předpokládá, že na volném a otevřeném trhu budou nespojené strany vyjednávat a dohodnou se na cenách a podmínkách na základě vlastního zájmu. Norské orgány zdůraznily, že žádný externí auditor nezaznamenal v souvislosti s těmito interními transakcemi žádné nesrovnalosti.

207)

Stěžovatel však v této souvislosti vyjádřil obavy ohledně zjištěného nárůstu celkové odměny vyplacené podnikem Remiks Husholdning v letech 2012–2015, přičemž naznačil, že tento nárůst plateb naznačuje možný nesoulad mezi interní cenovou strukturou a převládajícími tržními sazbami za srovnatelné služby, viz bod (109).

208)

Kontrolní úřad uznává, že zjištěné zvýšení celkových odměn může být důsledkem cenových úprav, které přesahují obecný vývoj na trhu. Kontrolní úřad však neshledává zvýšení, které by naznačovalo, že se v daném případě jedná o tento důvod.

209)

Za prvé je třeba vzít v úvahu, že nárůst odměn v letech 2012–2015 je alespoň částečně vysvětlen 15% nárůstem objemu domovního odpadu ve stejném období, viz bod (86). V této souvislosti Kontrolní úřad rovněž poznamenává, že konečná platba zákazníka závisí na hmotnosti a složení odpadu dodaného do zpracovatelského zařízení. Vzhledem k tomu, že tyto parametry kolísají, mohou ovlivnit celkovou odměnu, kterou zákazník platí za služby zpracování odpadu.

210)

Za druhé norské orgány poskytly informace, které naznačují, že úpravy cen provedené v tomto období byly způsobeny především vyššími náklady na následnou úpravu odpadu a zvýšením nákladů v důsledku zlepšení nabídky služeb, které zahrnovalo prodloužení otevírací doby a zřízení nového recyklačního centra, viz bod (102). Kontrolní úřad považuje tyto důvody za věrohodné, protože zvýšené náklady na navazující služby a zvýšení kvality služeb by mohly odůvodnit úpravu cen. Toto tvrzení potvrzuje i roční účetní závěrka podniku Remiks Produksjon, která potvrzuje výrazný 34% nárůst provozních nákladů v daném období.

211)

Na základě výše uvedených informací šetření Kontrolního úřadu neodhalilo alternativní externí referenční hodnoty pro tržní ceny, které by mohly zpochybnit interní přístup norských orgánů k referenčnímu srovnávání. Stěžovatel v tomto ohledu rovněž neposkytl žádné relevantní informace. Jak bylo uvedeno výše, Kontrolní úřad uznává logiku přístupu norských orgánů a považuje ji za argument proti zjištění výhody. Kromě toho se Kontrolní úřad domnívá, že ani úpravy cen, ani zvýšení odměn nemohou poskytnout přesvědčivý základ pro stanovení výhody. Naopak se zdá, že úpravy jsou z uvedených důvodů oprávněné, což potvrzuje i roční účetní závěrka.

212)

Pro úplnost Kontrolní úřad dodává, že se během formálního vyšetřovacího řízení snažil získat měřítko běžných výnosů v odvětví zpracování odpadu, konkrétně zkoumáním průměrné roční provozní marže v letech 2010–2020.

213)

Vytvoření referenční skupiny srovnávacích hospodářských subjektů se však ukázalo jako náročné vzhledem k rozdílům v rozsahu činností jednotlivých poskytovatelů, viz bod (99). Mnoho zpracovatelských zařízení je součástí vertikálně integrovaných podniků zabývajících se nakládáním s odpady, které se aktivně podílejí na více úrovních hodnotového řetězce. Existuje tedy jen málo příkladů hospodářských subjektů, které poskytují výhradně služby zpracování odpadů nebo které pro tuto činnost zřídily samostatný právní subjekt se samostatnou roční účetní závěrkou. Norské orgány a stěžovatel mají rovněž rozdílné názory na to, které hospodářské subjekty by byly nejreprezentativnější, viz body (99) a (108). V každém případě údaje z výročních zpráv identifikovaných subjektů ukazují široký rozsah průměrných ročních provozních marží, neboť se pohybují v rozmezí 1 %–37 %.

214)

Na základě výše uvedených úvah není Kontrolní úřad schopen zaujmout stanovisko k tomu, jaký je běžný výnos v odvětví zpracování odpadu a zda provozní marže dosažené podnikem Remiks Produksjon byly v běžném rozmezí. Kontrolní úřad sice uznává, že je obtížné nalézt v daném odvětví normální výnosy, nicméně poznamenává, že tvrzení stěžovatele uvedené v bodě (108), který jako referenční hodnotu normálních výnosů navrhuje podnik, který v minulosti zaznamenal ztráty v sedmi z posledních dvanácti let, se nezdá být vhodné. V každém případě podnik, na který se stěžovatel v této souvislosti odvolává, působí jak v oblasti sběru, tak v oblasti zpracování odpadu.

215)

I když Kontrolní úřad není schopen zaujmout stanovisko k tomu, co je v odvětví zpracování odpadů normální výnos, norské orgány zdůraznily, že nadměrné vnitřní ceny by mohly potenciálně vést k lepší finanční výkonnosti podniku Remiks Produksjon, viz bod (98). S odkazem na celkovou průměrnou provozní marži ve výši 6 % v letech 2010–2020 argumentovaly proti tomuto scénáři a tvrdily, že taková převaha není zřejmá. Ačkoli Kontrolní úřad uznává platnost tohoto tvrzení, bere v úvahu také názor, který v této souvislosti vznesl stěžovatel, totiž že sazby vyšší než tržní v některých smlouvách by mohly být kompenzovány nízkými sazbami v jiných, viz bod (107).

216)

Vzhledem k těmto skutečnostem Kontrolní úřad uznává, že pouhé konstatování absence vysokých marží by nestačilo k vyloučení výhody. Kontrolní úřad se však stále domnívá, že pozitivní zjištění významných marží by mohlo svědčit o nadměrných cenách, což by odůvodňovalo další zkoumání cenových ujednání. V tomto ohledu bere Kontrolní úřad v úvahu stanovisko norských orgánů, že 6% provozní marže se nezdá být nadměrná, a s tímto názorem se ztotožňuje, vzhledem k rozmezí 1 %–37 % zjištěnému v odvětví a ke kapitálové náročnosti činnosti, viz bod (212). Podle názoru Kontrolního úřadu se tedy marže podniku Remiks Produksjon nezdá být abnormální, což naznačuje, že další zkoumání by na tomto základě nebylo opodstatněné.

217)

Jak je uvedeno v oddíle 3.1.1, v letech 2009–2010 provedla obec rozsáhlou reorganizaci své činnosti v oblasti nakládání s odpady, která zahrnovala zrušení obecních podniků Tromsø Miljøpark KF a Remiks Tromsø KF a založení společnosti s ručením omezeným Remiks Miljøpark s dceřinými podniky.

218)

Během této reorganizace v roce 2010 převedla obec aktiva, dluhy a vlastní kapitál dvou obecních podniků na podnik Remiks Miljøpark, viz body (110) a (136), což vedlo k čistému vlastnímu kapitálu ve výši 23,7 milionu NOK. Obec dále poskytla dva po sobě jdoucí věcné příspěvky; v roce 2010 pozemek v hodnotě 38,8 milionu NOK a v roce 2012 pozemek v hodnotě 39,6 milionu NOK. V důsledku toho činil celkový splacený vlastní kapitál investovaný do skupiny Remiks v souvislosti s jejím založením 102,5 milionu NOK, včetně počátečního základního kapitálu potřebného k založení.

219)

Jak je podrobně uvedeno v bodech (118) a (127), pozemky zahrnuté do převodů byly vykázány v rozvaze podniku Remiks Miljøpark v souladu s oceňovacími zprávami vypracovanými znalcem. Kromě toho, jak je popsáno v bodě (146), si obec vyžádala stanovisko společnosti EY k nákladům na kapitál, jimiž by se mělo řídit investiční rozhodnutí, která zjistila, že by mohla být vhodná hodnota WACC ve výši 9 %. Společnost EY však neměla dostatek informací, aby mohla zjistit, zda lze takový výnos očekávat.

220)

Předmětné opatření se týká kapitálu přiděleného veřejnoprávním subjektem podniku vykonávajícímu hospodářskou činnost. Vzhledem k tomu, že takové investice běžně provádějí soukromí investoři v tržním hospodářství, považuje Kontrolní úřad zásadu tržně jednajícího hospodářského subjektu za použitelnou. V rozhodnutí o zahájení řízení měl Kontrolní úřad pochybnosti o tom, zda obec při založení skupiny Remiks jednala v souladu se zásadou tržně jednajícího hospodářského subjektu.

221)

Jak je popsáno v právních souvislostech uvedených v oddíle 4.2.1, je tedy relevantní posoudit otázku, zda by za podobných okolností racionální soukromý investor srovnatelné velikosti působící v běžných podmínkách tržního hospodářství danou investici uskutečnil. V tomto ohledu, s odkazem na hodnocení podle zásady tržně jednajícího hospodářského subjektu provedené norskými orgány, uvádí Kontrolní úřad následující připomínky.

222)

Jak je uvedeno v bodě (137), stěžovatel vyjádřil obavy ohledně počáteční kapitalizace podniku Remiks Miljøpark a zpochybnil, zda je v souladu se zásadou tržně jednajícího hospodářského subjektu. Zvláštní obavy vzbuzovala absence dokumentace prokazující, že počáteční zůstatek byl stanoven v souladu s touto zásadou, což mohlo vést k tomu, že požadavek na návratnost nedostatečně odrážel hodnotu příslušných aktiv.

223)

V tomto ohledu, jak je podrobně uvedeno v oddíle 3.3.1, norské orgány poskytly dokumentaci o ocenění majetku, která dokládá, že obec postupně pracovala na zajištění toho, aby byl majetek vykazován v tržní hodnotě. Obec zadala vypracování znaleckých posudků nezávislému odhadci v souladu s kritérii stanovenými v dřívějších pokynech Kontrolního úřadu k prodeji pozemků. Kontrolní úřad nemá žádné náznaky, že by tato ocenění byla nesprávná. Naopak následné prodeje téže nemovitosti potvrzují, že pozemky byly oceněny správně (189). Pokud jde o zbývající aktiva, byla zaúčtována v účetní hodnotě v souladu s norskými účetními předpisy. Na základě toho Kontrolní úřad neshledal důvody k pochybnostem o hodnotách, a proto nebylo považováno za nutné získat další znalecké posudky. Kontrolní úřad se proto domnívá, že počáteční bilance parku Remiks Miljøpark sama o sobě nevzbuzuje obavy ohledně státní podpory.

224)

Pokud jde o požadavek návratnosti, jak je popsán v bodech (144) – (144), obec přijala v roce 2012 kritérium 9% návratnosti použitého kapitálu. Jak je však podrobně uvedeno v bodech (132) a (145), kromě toho, že tento odhad byl proveden až v roce 2012, vycházel z několika předpokladů, které si vyžádaly další analýzu. Na základě důkazů předložených ve věci nebylo v té době provedeno žádné takové posouzení.

225)

V rozporu s tvrzením stěžovatele uvedeným v bodě (138)však obec neodvozovala svůj požadavek na návratnost z předpokládaného rozdělení 40/60 mezi hospodářskou a nehospodářskou činnost. Jak je uvedeno v bodě (145), WACC vycházel z kapitálové struktury konsolidované účetní závěrky.

226)

Kontrolní úřad dále poznamenává, že stěžovatel zřejmě směšuje minimální návratnost používanou k posouzení životaschopnosti investice ex ante s průběžným „cílovým výnosem“, který se snaží získat ze svých probíhajících tržních operací. Jedná se o odlišné pojmy. Pokud jde o minimální návratnost, Kontrolní úřad připomíná, že investiční rozhodnutí je založeno na informacích dostupných v době rozhodnutí. Pokud jde o druhou možnost, dosažení cílové návratnosti závisí na průběžné dynamice trhu po uskutečnění investice. Neexistuje žádná záruka, že investice dosáhne původně požadované míry návratnosti navzdory jejímu předvídání. Argument, který stěžovatel v tomto ohledu vznesl, je proto bezpředmětný (190).

227)

Bez ohledu na výše uvedené skutečnosti se na základě přezkoumání předložené dokumentace ze strany Kontrolního úřadu zdá, že odhad WACC byl nadhodnocen; zahrnoval vysoký koeficient beta aktiv ve výši 2,4, který byl umocněn na základě přehnaného poměru dluhu k vlastnímu kapitálu. Navíc zahrnutí vysoké prémie za likviditu nemuselo být v tomto kontextu oprávněné, vzhledem k tomu, že obec měla dlouhodobý výhled na své podíly (191). V této souvislosti Kontrolní úřad poznamenává, že pokud je veřejnoprávní investor v kontrolní pozici, lze jeho jednání srovnat s jednáním soukromého investora, který sleduje dlouhodobou strukturální politiku. Nemusí se shodovat s jednáním soukromých investorů s krátkodobým investičním horizontem. Při správném poměru cizích zdrojů a vlastního kapitálu a bez prémie za likviditu by WACC činil ~7 %. Na základě toho 9% WACC samo o sobě nevzbuzuje obavy.

228)

Během formálního vyšetřovacího řízení norské orgány tvrdily, že investice byla provedena za účelem splnění veřejné povinnosti, viz bod (148). Ačkoli tyto úvahy nejsou pro test zásady investora v tržním hospodářství relevantní, viz oddíl 4.2.1, Kontrolní úřad uznává, že předmětná investice se částečně týká nehospodářských činností, což je samostatná otázka.

229)

Vzhledem k tomu Kontrolní úřad poznamenává, že pokud je infrastruktura pro nakládání s odpady využívána pro hospodářské i nehospodářské činnosti, bude veřejné financování spadat pod pravidla státní podpory pouze v rozsahu, v jakém pokrývá náklady spojené s hospodářskými činnostmi (192). To by tedy mohlo být relevantním faktorem, který je třeba zvážit ve fázi hodnocení investic. Z důvodů uvedených níže v bodě (235) však Kontrolní úřad nezaujal konečné stanovisko ke správnému rozdělení kapitálu mezi hospodářské a nehospodářské činnosti a k významu tohoto rozdělení s ohledem na dosažení požadovaného výnosu.

230)

Pokud jde o to, zda se v době rozhodnutí dalo očekávat, že investice přinese návratnost převyšující kapitálové náklady, má Kontrolní úřad za to, že současné posouzení provedené obcí, viz body (123) – (125) a body (131) – (134), jakož i argumenty vznesené norskými orgány během formálního vyšetřovacího řízení, viz bod (150), neposkytly obci dostatečný základ pro zjištění potenciální ziskovosti investice v rozsahu požadovaném v rámci zásady investora v tržním hospodářství.

231)

V přípravných dokumentech, které vedly k rozhodnutí o investici, se uvádí, že nová organizační forma a struktura byla považována za vhodnější pro dosažení provozní efektivity a podporu cílenějšího manažerského přístupu. Předpokládalo se, že společné umístění a koordinace domovního a obchodního odpadu přinese synergie, které by mohly snížit náklady na zpracování na tunu. V dokumentech se dále uvádí, že skupina Remiks je ve fázi růstu, aktivně realizuje iniciativy pro rozvoj podnikání a zkoumá možnosti rozvoje nemovitostí. Tyto plány zahrnovaly konsolidaci dalších činností v oblasti nakládání s odpady v této lokalitě a spolupráci s partnery na zřízení zařízení pro úpravu odpadu. Podle dokumentů se předpokládá, že tyto iniciativy zvýší provozní efektivitu, vytvoří dodatečné příjmy z recyklovatelného odpadu a v konečném důsledku povedou ke zlepšení finanční výkonnosti. Nebyly však předloženy žádné ekonomické prognózy.

232)

Jak je uvedeno v bodě (168), obezřetný tržně jednající hospodářský subjekt by obvykle provedl předběžné posouzení strategie a finančních vyhlídek projektu, například prostřednictvím podnikatelského plánu. V tomto případě je nesporné, že obec před transakcemi neprovedla důkladné posouzení ziskovosti. Navzdory názoru norských orgánů, že investice byly stále oprávněné z obchodních důvodů, skutečnost, že nebylo provedeno posouzení ziskovosti, naznačuje, že obec nepostupovala tak, jak by v podobné situaci postupoval hypotetický soukromý investor. V tomto ohledu Kontrolní úřad poznamenává, že norské orgány nemohou být vyslyšeny v souvislosti s argumentem týkajícím se jejich snahy jednat v dobré víře v souladu se zásadou investora v tržním hospodářství, viz bod (148). Výsledek zůstává v podstatě stejný bez ohledu na záměr obce.

233)

Norské orgány rovněž poskytly informace o realizované úrovni návratnosti dosažené během let následujících po investici, viz bod (151), přičemž tvrdily, že to potvrdilo předpoklad obce o životaschopnosti projektu ex post. V tomto ohledu, jak je podrobně uvedeno v oddíle 4.2.1, Kontrolní úřad poznamenává, že jedinými relevantními faktory, které je třeba zvážit, jsou dostupné prvky a vývoj předvídatelný v době přijetí rozhodnutí. Proto tento argument není relevantní.

234)

Ačkoli skutečnost, že obec neprovedla posouzení ex ante, může naznačovat, že obec nejednala jako soukromý investor (193), tato skutečnost sama o sobě nepostačuje k odůvodnění závěru o výhodě. V průběhu případu Kontrolní úřad důkladně prozkoumal obdržené informace a provedl několik šetření za účelem získání dalších informací s cílem získat přehled o údajích, které by mohly objasnit vyhlídky na návratnost ex ante. Získané informace bohužel nebyly dostatečné k tomu, aby bylo možné takové posouzení provést.

235)

Nedostatek dostatečných informací ex ante bohužel brání Kontrolnímu úřadu určit, zda by soukromý investor, který by jednal za běžných tržních podmínek, danou investici uskutečnil. Jak je uvedeno výše v oddíle 4.2.2, důkazní břemeno pro prokázání výhody nese Kontrolní úřad. Vzhledem k tomu, že Kontrolní úřad není schopen jednoznačně prokázat, že výhoda existovala, nemůže potvrdit splnění tohoto kritéria. V důsledku toho musí Kontrolní úřad dospět k závěru, že nelze prokázat žádnou výhodu.

236)

Na základě výše uvedeného posouzení dospěl Kontrolní úřad k závěru, že nelze prokázat, že norské orgány poskytly státní podporu v rozporu s čl. 1 odst. 3 části I protokolu č. 3 k Dohodě o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru.