Strategie pro změnu klimatu: základy strategie

Na základě analýzy dopadů změny klimatu a nákladů a přínosů opatření v této oblasti stanovuje Komise základy budoucí strategie Společenství pro změnu klimatu. Tato strategie by spočívala zejména na provádění stávající politiky, na vypracování nových opatření v koordinaci s ostatními evropskými politikami, na posílení mezinárodní spolupráce a na povědomí občanů.

AKT

Sdělení Komise ze dne 9. února 2005, nazvané „Jak zvítězit v boji proti celosvětové změně klimatu“ (KOM(2005) 35 – Úř. věst. C 125 ze dne 21.5.2005)

PŘEHLED

Změna klimatu je realitou. Naprostá většina vědců se shoduje v tom, že příčinou jsou emise skleníkových plynů z lidské činnosti. Tyto emise a jejich neustálé zvyšování jsou totiž zodpovědné za růst teploty, růst, který by měl v nadcházejících desetiletích pokračovat a celosvětově do roku 2100 podle mezivládního panelu Spojených národů o změně klimatu dosáhnout hodnot přibližně + 1,4 až + 5,8 °C v porovnání s teplotami v roce 1990.

Na základě analýzy dopadů změny klimatu a nákladů a přínosů opatření v této oblasti se Komise domnívá, že by se součástí budoucí strategie Evropské unie (EU) v oblasti změny klimatu měla stát řada bodů.

Body strategie pro změnu klimatu

Strategie namířená proti změně klimatu představuje čtyřnásobnou výzvu: na úrovni samotného klimatického rizika a politické vůle ho řešit, na úrovni mezinárodní účasti na boji proti změně klimatu, na úrovni inovací nutných ke změně způsobů výroby a využívání energie a na úrovni přizpůsobení zemí nevyhnutelným dopadům změny klimatu.

Každá strategie by tak měla zahrnovat:

• rozšíření boje proti změně klimatu na všechny znečišťující země (se společnými, ale rozlišenými odpovědnostmi) a dotčená odvětví (všechny obory dopravy, odlesňování atd.);
• posílení inovací, což zahrnuje realizaci a využití stávajících technologií a rozvoj nových technologií (zejména politikami aktivní podpory, které využijí normální výměnu zařízení);
• využívání a posílení tržně orientovaných nástrojů (jako je obchodování s emisemi zavedené EU);
• realizace snah o přizpůsobení se změně klimatu na preventivní a nápravné úrovni se zřetelem k oblastem a hospodářským odvětvím, kterých se to nejvíce týká.

Tyto body by mohly být realizovány prostřednictvím následujících opatření:

• okamžité a účinné provedení dohodnutých politik k dosažení cíle snížení emisí skleníkových plynů o 8 % vzhledem k úrovni roku 1990, jak bylo dohodnuto v rámci Kjótského protokolu. Danými opatřeními jsou zejména opatření obsažená v zelené knize o zabezpečení dodávek energie a v bílé knize o dopravní politice a opatření na podporu technologií šetrných ke klimatu, jako jsou environmentální technologie;
• utváření většího povědomí občanů tak, aby mohlo dojít ke změně jejich chování, zejména zahájením osvětové kampaně v celé EU;
• intenzivnější a lépe orientovaný výzkum, který by se měl zaměřit jednak na další zlepšení znalostí o změně klimatu a o jeho dopadech na celosvětové i místní úrovni, a jednak na vypracování hospodárných strategií zmírňování dopadů změny klimatu (zejména v oblastech energetiky, dopravy, zemědělství a průmyslu) a strategií přizpůsobení se změně klimatu;
• intenzivnější spolupráce se třetími zeměmi jednak na vědecké úrovni a na úrovni přenosu technologií šetrných ke klimatu a jednak konkrétně s rozvojovými zeměmi na vypracování politiky rozvoje šetrného ke klimatu a na posílení přizpůsobivosti nejzranitelnějších zemí. EU by tak měla v této oblasti udržet svou vedoucí roli v mezinárodních jednáních;
• zahájení nové fáze Evropského programu pro změnu klimatu v roce 2005 k určení dalších opatření v synergii s Lisabonskou strategií, zejména v oblasti energetické účinnosti, obnovitelné energie, dopravy a zachycování a uchovávání uhlíku.

Přínosy a náklady strategie

Přínosy snížení emisí skleníkových plynů vyplývají hlavně z předcházení škod vyplývajících ze změny klimatu, jako je zvýšení hladiny moře a povodně, snížení zdrojů pitné vody, škody na zdraví, změny ekosystémů, poškození ekonomik založených na zemědělství nebo cestovním ruchu, nárůst rizika požáru a extrémních klimatických událostí (bouře, vlny veder), následné zvýšení nákladů a výdajů na pojištění atd. Je však obtížné přesně posoudit celkové přínosy takového opatření. Různé oblasti a hospodářská odvětví v EU kromě toho nebudou postiženy stejným způsobem.

Náklady na opatření je také obtížné posoudit. Jsou způsobeny hlavně změnou struktury dopravních systémů a výroby a využívání energie. Tyto náklady by se kromě toho výrazně zvýšily v případě nečinnosti ostatních zemí, které jsou velkými producenty skleníkových plynů. Méně ambiciózní politika boje proti změně klimatu podle Komise není dobrou alternativou, protože by neumožnila dosáhnout dohodnutých cílů a měla by tak za následek další náklady způsobené změnou klimatu.

Koncentrace skleníkových plynů v atmosféře

V roce 2005 Evropská rada potvrdila to, co už prohlásila v roce 1996, totiž že je přesvědčena o tom, že celosvětové teploty by neměly vzrůst o více než 2 °C nad úroveň před industrializací. Tento cíl ve výši 2 °C bývá často vyjadřován pomocí koncentrace skleníkových plynů v atmosféře a uváděn v jednotkách parts per million by volume (ppmv).

Výsledky nedávných výzkumů ukazují, že úroveň nižší než 550 ppmv (ekvivalenty CO2) nabízí v nejlepším případě pravděpodobnost dodržení cíle ve výši 2 °C jedna ku šesti, zatímco pokud by koncentrace vzrostla na 650 ppmv, byla by pravděpodobnost dodržení cíle jedna ku šestnácti. Proto by omezení růstu teploty o 2 ºC velmi pravděpodobně vyžadovalo ustálení koncentrací skleníkových plynů na mnohem nižších hodnotách. Nicméně dohodnutí vyčísleného cíle snížení závisí na výsledku jednání na mezinárodní úrovni o míře a způsobu zapojení ostatních hlavních producentů skleníkových plynů. Proto Komise v tomto stádiu nedoporučuje schválení konkrétního cíle EU.

SOUVISEJÍCÍ AKTY

Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 280/2004/ES ze dne 11. února 2004 o mechanismu monitorování emisí skleníkových plynů ve Společenství a provádění Kjótského protokolu (Úř. věst. L 49 ze dne 19.2.2004)

Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu ze dne 3. června 1998 – „Změna klimatu, ke strategii Společenství po ratifikaci Kjótského protokolu“ (KOM(98) 353 – nebylo zveřejněno v Úředním věstníku)

Rozhodnutí Rady 2002/358/ES ze dne 25. dubna 2002 o schválení Kjótského protokolu v Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu jménem Evropského společenství a o společném plnění závazků z něj vyplývajících (Úř. věst. L 130 ze dne 15.5.2002)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES (Úř. věst. L 275 ze dne 25.10.2003)

Poslední aktualizace: 08.06.2005