Volný pohyb pracovníků

 

PŘEHLED DOKUMENTU:

Nařízení (EU) č. 492/2011 o právu pracovníků EU na volný pohyb uvnitř EU

CO JE CÍLEM NAŘÍZENÍ?

• Aktualizuje (a kodifikuje) dřívější právní předpis o možnosti občanů Evropské unie volně se pohybovat a pracovat v jiné zemi EU.
• Jeho cílem je také zajistit, aby byla zásada volného pohybu zakotvená v článku 45 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) dodržována v praxi.

KLÍČOVÉ BODY

• Z volného pohybu pracovníků mají prospěch jedinci, kteří se rozhodnou, že budou pracovat na jiném místě v EU, a společnosti, které je přijímají. Volný pohyb umožňuje pracovníkům vykonávat své právo na volný pohyb a zlepšit svou osobní a profesní situaci a společnostem obsadit volná pracovní místa a odstranit chybějící kvalifikace.
• Stejně jako každý, kdo žije v jedné zemi EU, má právo přijmout placené zaměstnání v jiné zemi, mohou i zaměstnavatelé inzerovat volná pracovní místa a dojednávat smlouvy s potenciálními zaměstnanci z celé EU.
• Tento právní předpis kodifikuje a nahrazuje nařízení (EHS) č. 1612/68, které bylo několikrát podstatně změněno. Zajišťuje hladké fungování systému tím, že zakazuje jakoukoli formu diskriminace pracovníků z EU na základě státní příslušnosti.
• Zakazuje zejména:
  • oddělená výběrová řízení pro cizí státní příslušníky a
  • limity na inzerování volných pracovních míst nebo ukládání specifických podmínek, jako je registrace lidí z jiné země EU na orgánech práce.
• Podobně je nezákonná diskriminace pracovníků z daného státu a pracovníků z jiných zemí EU z hlediska podmínek zaměstnání a pracovních podmínek týkajících se:
  • přístupu k zaměstnání, včetně pomoci uchazečům o zaměstnání poskytované orgány práce,
  • pracovních podmínek, mimo jiné platu, propuštění, návratu k povolání nebo opětného zaměstnání,
  • přístupu k odborné přípravě, mimo jiné na odborných školách a ve střediscích pro rekvalifikaci.
• Stejná zásada přístupu k systému učňovského a odborného vzdělávání se týká i dětí osoby, která pracuje nebo pracovala v jiné zemi EU.
• Právní předpis zahrnuje i některá sociální práva. Pracovník pracující v jiné zemi EU má nárok na tytéž sociální a daňové výhody jako státní příslušníci hostitelské země EU. Má také právo na výhody v oblasti bydlení za týchž podmínek jako státní příslušníci dané země a v oblasti, v níž pracuje, se může zapsat na seznam žadatelů o bydlení, pokud takový seznam existuje.
• Právní předpis také zahrnuje rovnost zacházení v oblasti členství v odborových organizacích a výkonu souvisejících práv, například hlasovacího práva a práva přístupu na správní nebo vedoucí místa v odborových organizacích.
• Pro některá pracovní místa může být požadována určitá úroveň jazykových znalostí, ale jazykové požadavky musí být rozumné a pro danou pozici nezbytné.
• Právní předpis zřizuje poradní výbor, který tvoří 6 členů z každé země EU: 2 zastupují vládu, 2 odborové svazy a 2 sdružení zaměstnavatelů. Tento výbor pomáhá Evropské komisi v záležitostech týkajících se volného pohybu pracovníků. Evropský orgán pro pracovní záležitosti, zřízený nařízením (EU) 2019/1149, se účastní schůzí výboru jako pozorovatel a poskytuje technické příspěvky a odborné znalosti.

Jediná výjimka

Jediná výjimka ze zásady nediskriminace se týká přístupu k pozicím souvisejícím s výkonem veřejné moci a povinností určených k ochraně obecných zájmů státu. Země EU mohou tyto funkce vyhradit pro vlastní státní příslušníky.

Nařízení o síti EURES

• V roce 2016 bylo nařízení (EU) č. 492/2011 pozměněno nařízením (EU) 2016/589 o Evropských službách zaměstnanosti (EURES). Výsledkem je, že pravidla o výměně informací o volných pracovních místech, žádostech o zaměstnání a životopisech ve všech zemích EU nyní spadají do působnosti tohoto nového nařízení.

ODKDY JE NAŘÍZENÍ V PLATNOSTI?

Platí ode dne 16. června 2011. Nařízení (EU) č. 492/2011 kodifikovalo a nahradilo nařízení (ES) č. 1612/68 a jeho následné změny.

KONTEXT

Další informace získáte zde:

• Volný pohyb – občané EU (Evropská komise).
• Sdělení Komise Pokyny k výkonu volného pohybu pracovníků během šíření onemocnění COVID-19

HLAVNÍ DOKUMENT

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 492/2011 ze dne 5. dubna 2011 o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie (kodifikované znění) (Úř. věst. L 141, 27.5.2011, s. 1–12)

Postupné změny nařízení (EU) č. 492/2011 byly začleněny do původního textu. Toto konsolidované znění má pouze dokumentární hodnotu.

SOUVISEJÍCÍ DOKUMENTY

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1149 ze dne 20. června 2019, kterým se zřizuje Evropský orgán pro pracovní záležitosti, mění nařízení (ES) č. 883/2004, (EU) č. 492/2011 a (EU) 2016/589 a zrušuje rozhodnutí (EU) 2016/344 (Úř. věst. L 186, 11.7.2019, s. 21–56)

Zvláštní zpráva č. 6/2018 – „Volný pohyb pracovníků – základní svoboda je sice zajištěna, avšak lepší zaměření prostředků EU by napomohlo mobilitě pracovníků“ (Úř. věst. C 79, 2.3.2018, s. 17)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/54/EU ze dne 16. dubna 2014 o opatřeních usnadňujících výkon práv udělených pracovníkům v souvislosti s jejich volným pohybem (Úř. věst. L 128, 30.4.2014, s. 8–14)

Konsolidované znění Smlouvy o fungování Evropské unie – část třetí: Vnitřní politiky a činnosti Unie – hlava IV: Volný pohyb osob, služeb a kapitálu – kapitola 1: Pracovníci – článek 45 (bývalý článek 39 Smlouvy o ES) (Úř. věst. C 202, 7.6.2016, s. 65–66)

Poslední aktualizace 21.04.2020