Zavádí digitální certifikát COVID Evropské unie (EU), který představuje harmonizovaný rámec pro prokázání očkování, testu nebo zotavení v souvislosti s onemocněním COVID-19. Certifikát je navržen tak, aby:

byl zabezpečený a interoperabilní*,
pomohl držitelům uplatnit jejich právo na volný pohyb během pandemie COVID-19,
byl koordinovaným opatřením, jak usnadnit cestování, pokud členské státy EU zavedou omezení s cílem omezit šíření onemocnění COVID-19.

KLÍČOVÉ BODY

Rámec zahrnuje způsob vydávání, přijímání a ověřování následujících certifikátů.

Certifikát o očkování. Potvrzuje, že osoba obdržela očkovací látku proti onemocnění COVID-19, a obsahuje informace o vakcíně, počtu podaných dávek a datu očkování. Osvědčení o očkování vydává členský stát, ve kterém bylo očkování provedeno.
Certifikát o testu. Potvrzuje, že osoba podstoupila test založený na amplifikaci nukleových kyselin (NAAT test*) nebo test na detekci antigenu* uvedené na společném seznamu testů na detekci antigenu COVID-19 pro testování infekce virem způsobujícím onemocnění COVID-19 (SARS-CoV-2), včetně informací o testu, datu a čase provedení testu a výsledku. Certifikát o testu vydá členský stát, ve kterém byl test proveden.
Certifikát o zotavení. Potvrzuje, že se osoba zotavila z infekce SARS-CoV-2 na základě pozitivního výsledku testu NAAT nebo antigenního testu uvedeného na společném seznamu antigenních testů COVID-19 v EU, včetně data, kdy byl pozitivní test proveden. Certifikát o zotavení vydává členský stát, v němž se uzdravená osoba nachází.

Členské státy vydávají pro každou dávku očkování, výsledek testu nebo zotavení samostatné certifikáty s následujícími charakteristikami:

v digitálním nebo tištěném formátu,
s rychlým kódem (QR kódem), který usnadňuje ověření a chrání před paděláním,
bezplatně,
v úředním jazyce nebo úředních jazycích vydávajícího členského státu a v angličtině,
platné ve všech členských státech.

Certifikáty obsahují pouze omezené množství nezbytných informací, které ověřovatelé nemohou uchovávat. Pro účely ověření se kontroluje pouze platnost a pravost certifikátu, a to ověřením digitálního podpisu vydávajícího orgánu uloženého v kódu QR.

Podpisy certifikátů lze ověřovat v celé EU.

Pokud členský stát přijme doklad o očkování, testování nebo uzdravení, aby upustil od určitých omezení volného pohybu, je povinen přijmout certifikáty EU vydané jinými členskými státy za stejných podmínek.

Pro účely cestování v rámci EU jsou certifikáty o očkování vydané po ukončení základního očkovacího cyklu platné 270 dní. Členské státy by měly uznávat certifikáty pouze v případě, že od poslední dávky neuplynulo více než 270 dní. Toto období pro uznání je omezeno na osoby starší 18 let. Certifikáty vydané pro posilovací dávky nemají maximální dobu platnosti. Platnost certifikátů o zotavení končí nejpozději 180 dní po pozitivním výsledku testu. Certifikáty o testu neuvádějí datum ukončení platnosti.

Změna prováděcího rozhodnutí Komise (EU} 2022/483 posiluje rámec důvěry tím, že podporuje dvoustrannou výměnu seznamů zrušených certifikátů mezi členskými státy, kde byla osvědčení vydána chybně, v důsledku podvodů nebo po pozastavení šarže očkovací látky na onemocnění COVID-19, jež byla shledána vadnou.

Držení certifikátu nesmí:

být podmínkou pro výkon práva na volný pohyb,
vést k diskriminaci na základě toho, že daná osoba má v držení určitý druh certifikátu.

Provozovatelé služeb přeshraniční přepravy cestujících, kteří jsou podle vnitrostátního práva povinni provádět během pandemie COVID-19 určitá opatření v oblasti veřejného zdraví, mohou ověřit – ale neuchovávat – informace v certifikátech. Měli by také začlenit systém certifikátů do svého provozu na letištích, v přístavech a na železničních a autobusových nádražích.

Otázkou zmírnění omezení volného pohybu v rámci EU se zabývá samostatné doporučení přijaté Radou Evropské unie. Základní zásadou je, že každý, kdo využívá svého práva na volný pohyb a má platný digitální certifikát EU COVID, by neměl podléhat dalším omezením, jako jsou další testy, s výjimkou výjimečných situací. Jelikož však doporučení není závazné, každý členský stát má určitou volnost při jeho uplatňování. Ačkoli tedy každý členský stát musí uznat certifikát jako platný důkaz, důsledky pro držitele se do jisté míry liší.

Domácí použití certifikátů COVID-19, například k regulaci přístupu na akce, do restaurací, na sportoviště, do veřejné dopravy nebo na pracoviště, nespadá do oblasti působnosti nařízení EU o digitálních certifikátech COVID. Členské státy mohou skutečně používat digitální certifikát EU COVID pro vnitrostátní účely, ale jsou povinny stanovit právní základ ve vnitrostátním právu, který musí mimo jiné splňovat požadavky na ochranu údajů.

Rovnocennost certifikátů COVID-19 s certifikáty třetích zemí

Pokud země mimo EU vydává interoperabilní certifikáty v souladu s nezbytnými technickými normami, může Evropská komise přijmout prováděcí rozhodnutí („rozhodnutí o rovnocennosti“), která stanoví, že certifikáty COVID-19 vydané touto zemí jsou rovnocenné digitálním certifikátům EU COVID.

Výsledkem je připojení příslušné třetí země k systému digitálních certifikátů EU COVID. Certifikáty vydané touto zemí pak musí být přímo uznávány za stejných podmínek jako certifikáty EU.

Komise dosud přijala tato rozhodnutí týkající se následujících třetích zemí:

Švýcarsko (prováděcí rozhodnutí (EU) 2021/1126),
Vatikánský městský stát (prováděcí rozhodnutí (EU) 2021/1272),
San Marino (prováděcí rozhodnutí (EU) 2021/1273),
Ukrajina (prováděcí rozhodnutí (EU) 2021/1380),
Severní Makedonie (prováděcí rozhodnutí (EU) 2021/1381),
Turecko (prováděcí rozhodnutí (EU) 2021/1382)
Andorra (prováděcí rozhodnutí (EU) 2021/1476),
Albánie (prováděcí rozhodnutí (EU) 2021/1477),
Faerské ostrovy (prováděcí rozhodnutí (EU) 2021/1478),
Monako (prováděcí rozhodnutí (EU) 2021/1479),
Panama (prováděcí rozhodnutí (EU) 2021/1480),
Maroko (prováděcí rozhodnutí (EU) 2021/1481),
Izrael (prováděcí rozhodnutí (EU) 2021/1482),
Arménie (prováděcí rozhodnutí (EU) 2021/1894),
Spojené království (prováděcí rozhodnutí (EU) 2021/1895).
Nový Zéland (prováděcí rozhodnutí (EU) 2021/1993) a v případě Cookových ostrovů, Niue a Tokelau prováděcí rozhodnutí (EU) 2022/1949)
Moldavsko (prováděcí rozhodnutí (EU) 2021/1994),
Gruzie (prováděcí rozhodnutí (EU) 2021/1995),
Srbsko (prováděcí rozhodnutí (EU) 2021/1996),
Togo (prováděcí rozhodnutí (EU) 2021/2056),
Singapur (prováděcí rozhodnutí (EU) 2021/2057),
Salvador (prováděcí rozhodnutí (EU) 2021/2113),
Libanon (prováděcí rozhodnutí (EU) 2021/2187),
Spojené arabské emiráty (prováděcí rozhodnutí (EU) 2021/2188),
Kapverdy (prováděcí rozhodnutí (EU) 2021/2189),
Tunisko (prováděcí rozhodnutí (EU) 2021/2296),
Černá Hora (prováděcí rozhodnutí (EU) 2021/2297),
Uruguay (prováděcí rozhodnutí (EU) 2021/2298),
Thajsko (prováděcí rozhodnutí (EU) 2021/2299),
Tchaj-wan (prováděcí rozhodnutí (EU) 2021/2300),
Benin (prováděcí rozhodnutí (EU) 2022/206),
Jordánsko (prováděcí rozhodnutí (EU) 2022/207),
Kolumbie (prováděcí rozhodnutí (EU) 2022/533),
Malajsie (prováděcí rozhodnutí (EU) 2022/534),
Seychely (prováděcí rozhodnutí (EU) 2022/724),
Vietnam (prováděcí rozhodnutí (EU) 2022/725),
Indonésie (prováděcí rozhodnutí (EU) 2022/726),
Jižní Korea (prováděcí rozhodnutí (EU) 2022/1096),
Madagaskar (prováděcí rozhodnutí (EU) 2022/1097),
Kosovo* (prováděcí rozhodnutí (EU) 2022/1098)
Bahrajn (prováděcí rozhodnutí (EU) 2022/1099),
Ekvádor (prováděcí rozhodnutí (EU) 2022/1100),
Filipíny (prováděcí rozhodnutí (EU) 2022/1338),
Omán (prováděcí rozhodnutí (EU) 2022/1339),
Peru (prováděcí rozhodnutí (EU) 2022/1340)
Brazílie (prováděcí rozhodnutí (EU) 2022/1948)

ODKDY JE NAŘÍZENÍ V PLATNOSTI?

Původně bylo stanoveno, že bude platit na dvanáct měsíců, od 1. července 2021 do 30. června 2022. Dne 29. června 2022 však Evropský parlament a Rada přijaly prodloužení platnosti nařízení do 30. června 2023.

Vzhledem k tomu, že dopad možného nárůstu infekcí nelze v současné době předvídat a závisí také na tom, zda se objeví nové varianty, prodloužení umožní lidem nadále používat své osvědčení k cestování po EU, pokud by kvůli nárůstu infekcí bylo nutné, aby členské státy v druhé polovině roku 2022 a první polovině roku 2023 dočasně znovu zavedly cestovní omezení.

Toto prodloužení by však nemělo být chápáno jako požadavek, aby členské státy EU, zejména ty, které zruší vnitrostátní opatření v oblasti veřejného zdraví, zachovaly nebo zavedly omezení volného pohybu.

KONTEXT

Nařízení (EU) 2021/954 se týká digitálního certifikátu EU COVID a státních příslušníků třetích zemí s oprávněným pobytem nebo bydlištěm na území EU.

Další informace viz:

Digitální certifikát EU COVID (Evropská komise)
Digitální certifikát EU COVID, očkování a cestovní omezení (Evropská komise)
Opatření přijatá v reakci na koronavirus (Evropská komise)
Re-open EU (Evropská unie).

KLÍČOVÉ POJMY

Interoperabilita. Schopnost ověřit, zda systémy v jednom členském státě používají údaje zakódované jiným členským státem.

Test NAAT. Test založený na amplifikaci molekulární nukleové kyseliny, jako je polymerázová řetězová reakce s reverzní transkripcí, izotermální amplifikace nukleových kyselin a amplifikace zprostředkovaná transkripcí, který se používá k detekci přítomnosti ribonukleové kyseliny SARS-CoV-2.

Test na detekci antigenu. Test založený na detekci virových proteinů (antigenů) pomocí laterální průtokové imunoanalýzy, jehož výsledek je k dispozici do 30 minut.

HLAVNÍ DOKUMENT

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/953 ze dne 14. června 2021 o rámci pro vydávání, ověřování a uznávání interoperabilních certifikátů o očkování, o testu a o zotavení v souvislosti s onemocněním COVID-19 (digitální certifikát EU COVID) za účelem usnadnění volného pohybu během pandemie COVID-19 (Úř. věst. L 211, 15.6.2021, s. 1–22).

Následné změny nařízení (EU) 2021/953 byly začleněny do původního znění. Toto konsolidované znění má pouze dokumentární hodnotu.

SOUVISEJÍCÍ DOKUMENTY

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/1035 ze dne 29. června 2022, kterým se mění nařízení (EU) 2021/954 o rámci pro vydávání, ověřování a uznávání interoperabilních certifikátů o očkování, o testu a o zotavení v souvislosti s digitálním certifikátem EU COVID) s ohledem na státní příslušníky třetích zemí, kteří oprávněně pobývají nebo pobývají na území členských států během pandemie COVID-19 (Úř. věst. L 173, 30.6.2022, s. 46–49).

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/1034 ze dne 29. června 2022, kterým se mění nařízení (EU) 2021/953 o rámci pro vydávání, ověřování a uznávání interoperabilních certifikátů o očkování, o testu a o zotavení v souvislosti s onemocněním COVID-19 (digitální certifikát EU COVID) za účelem usnadnění volného pohybu během pandemie COVID-19 (Úř. věst. L 173, 30.6.2022, s. 37–45).

Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2022/503 ze dne 29. března 2022, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/953, pokud jde o výjimku z doby uznávání certifikátů o očkování vydaných ve formátu digitálního certifikátu EU COVID pro nezletilé osoby (Úř. věst. L 102, 30.3.2022, s. 8–10).

Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2021/483 ze dne 21. března 2022, kterým se mění prováděcí rozhodnutí (EU) 2021/1073, kterým se stanoví technické specifikace a pravidla k provedení rámce pro důvěryhodnost pro digitální certifikát EU COVID stanoveného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/953 (Úř. věst. L 98, 25.3.2022, s. 84–104).

Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2022/256 ze dne 22. února 2022, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/953, pokud jde o vydávání certifikátů o zotavení na základě rychlých testů na antigen (Úř. věst. L 42, 23.2.2022, s. 4–8).

Doporučení Rady (EU) 2022/107 ze dne 25 ledna 2022 o koordinovaném přístupu za účelem usnadnění bezpečného volného pohybu během pandemie COVID-19 a o nahrazení doporučení (EU) 2020/1475 (Úř. věst. L 18, 27.1.2022, s. 110–123).

Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2021/2288 ze dne 21. prosince 2021, kterým se mění příloha nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/953, pokud jde o dobu uznávání certifikátů o očkování vydaných ve formátu digitálního certifikátu EU COVID uvádějícím dokončení základní očkovací řady (Úř. věst. L 458, 22.12.2021, s. 459–462).

Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2021/1073 ze dne 28. června 2021, kterým se mění příloha nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/953, pokud jde o dobu uznávání certifikátů o očkování vydaných ve formátu digitálního certifikátu EU COVID uvádějícím dokončení základní očkovací řady (Úř. věst. L 230, 30.6.2021, s. 32–53).

Viz konsolidované znění.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/954 ze dne 14. června 2021 o rámci pro vydávání, ověřování a uznávání interoperabilních certifikátů o očkování, o testu a o zotavení v souvislosti s onemocněním COVID-19 (digitální certifikát EU COVID) ve vztahu ke státním příslušníkům třetích zemí s oprávněným pobytem nebo bydlištěm na území členských států během pandemie COVID-19 (Úř. věst. L 211, 15.6.2021, s. 24–28).

Viz konsolidované znění.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1–88).

Viz konsolidované znění.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (Úř. věst. L 257, 28.8.2014, s. 73–114).

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/24/EU ze dne 9. března 2011 o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči (Úř. věst. L 88, 4.4.2011, s. 45–65).

Viz konsolidované znění.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS (Úř. věst. L 158, 30.4.2004, s. 77–123). Znění bylo znovu zveřejněno v opravené podobě (Úř. věst. L 229, 29.6.2004, s. 35–48).

Viz konsolidované znění.

* Tímto označením nejsou dotčeny postoje k otázce statusu a je v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN 1244/1999 a stanoviskem Mezinárodního soudního dvora k vyhlášení nezávislosti Kosova.

Poslední aktualizace 07.11.2022

Top

All