EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document C2007/082/39

Věc C-54/07: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Arbeidshof te Brussel (Belgie) dne 6. února 2007 – Centrum voor gelijkheid van kansen en voor racismebestrijding v. NV Firma Feryn

Úř. věst. C 82, 14.4.2007, p. 21–23 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

14.4.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 82/21


Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Arbeidshof te Brussel (Belgie) dne 6. února 2007 – Centrum voor gelijkheid van kansen en voor racismebestrijding v. NV Firma Feryn

(Věc C-54/07)

(2007/C 82/39)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Arbeidshof te Brussel.

Účastníci původního řízení

Žalobce: Centrum voor gelijkheid van kansen en voor racismebestrijding

Žalovaný: NV Firma Feryn

Předběžné otázky

Jedná se o přímou diskriminaci ve smyslu čl. 2 odst. 2 písm. a) směrnice Rady 2000/43/ES (1) ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ, pokud zaměstnavatel, poté co výslovně oznámil nabídku na zaměstnání, veřejně prohlásí:

„Musím splnit požadavky mých zákazníků. Pokud řeknou,já chci tento určitý výrobek nebo chci to a tohle a pokud já odpovím,to neudělám, přesto pošlu tyto lidi, pak mi řeknou,já ty dveře bezpodmínečně nepotřebuji od Vás. Pak mohu můj vlastní obchod zavřít. Musíme vyhovět požadavkům našich zákazníků. Já nejsem odpovědný za tento problém v Belgii. Chci, aby firma prosperovala a abychom na konci roku dosáhli ročního obratu, a jak ho dosáhnu [omissis], musím jej prostě dosáhnout tím, že vyhovím přání zákazníka!“

Postačuje pro konstatování, že se jedná o přímou diskriminaci ohledně podmínek přístupu k samostatné výdělečné činnosti, zjištění, že zaměstnavatel uplatňuje přímo diskriminační kritéria?

Zkoumáme-li diskriminační charakter politiky přijímání zaměstnanců nějakého zaměstnavatele, může být pro konstatování přímé diskriminace ve smyslu čl. 2 odst. 2 písm. a) směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ, zohledněno, že společnost spojená se zaměstnavatelem přijímá výlučně tuzemské montéry?

Co lze považovat za „skutečnosti nasvědčující tomu, že došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci “ve smyslu čl. 8 odst. 1 směrnice? Jakou přísnost musí zvolit vnitrostátní soud při posuzování skutečností, které by mohly nasvědčovat domněnce diskriminace?

a)

V jakém rozsahu představuje předchozí diskriminace (veřejné oznámení přímo diskriminačních kritérií pro výběr v dubnu 2005) „skutečnosti nasvědčující tomu, že došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci “ve smyslu čl. 8 odst. 1 směrnice?

b)

Odůvodňuje diskriminace zjištěná v dubnu 2005 (veřejné oznámení v dubnu 2005) později domněnku o trvání přímé diskriminační politiky přijímání zaměstnanců? Postačuje – při zohlednění skutečností v původním řízení – pro odůvodnění domněnky (že zaměstnavatel uplatňuje a pokračuje v uplatňování diskriminační politiky přijímání zaměstnanců), že v dubnu 2005 odpovídá veřejně na otázku, zda jako zaměstnavatel zachází stejným způsobem s cizinci jako tuzemci a zda tedy není vlastně trochu rasistou, takto: „Musím splnit požadavky mých zákazníků. Pokud řeknou,já chci tento určitý výrobek nebo chci to a tohle a pokud já potom řeknu,to nedělám, přesto pošlu tyto lidi, pak mi řeknou,já ty dveře bezpodmínečně nepotřebuji od Vás. Pak mohu můj vlastní obchod zavřít. Musíme vyhovět požadavkům našich zákazníků. Já nejsem za tento problém v Belgii odpovědný. Chci, aby firma prosperovala a abychom na konci roku dosáhli obratu, a jak jej dosáhnu [omissis], musím jej prostě dosáhnout tím, že vyhovím přání zákazníka!“

c)

Může – s přihlédnutím ke skutečnostem v původním řízení – společná tisková zpráva zaměstnavatele a vnitrostátního zařízení pro boj proti diskriminaci, ve které jsou zaměstnavatelem přinejmenším mlčky připuštěny diskriminační skutečnosti, odůvodnit takovou domněnku?

d)

Odůvodňuje skutečnost, že zaměstnavatel nezaměstnává zahraniční montéry, domněnku nepřímé diskriminace, pokud tento zaměstnavatel měl před určitou dobou velké potíže s přijímáním montérů a v této souvislosti také veřejně prohlásil, že jeho zákazníci neradi spolupracují se zahraničními montéry?

e)

Postačuje k tomu, aby byla odůvodněna domněnka diskriminace, jediná skutečnost?

f)

Lze – s přihlédnutí ke skutečnostem v původním řízení – dovodit domněnku diskriminace způsobené zaměstnavatelem z toho, že společnost spojená s tímto zaměstnavatelem přijímala výlučně tuzemské zaměstnance? Jak přísný musí být vnitrostátní soud při posuzování protidůkazu, který je třeba předložit, pokud existuje domněnka diskriminace ve smyslu čl. 8 odst. 1 směrnice?

Lze domněnku diskriminace ve smyslu čl. 8 odst. 1 směrnice vyvrátit prostým a jednostranným prohlášením zaměstnavatele v tisku, že nejedná nebo nebude nadále jednat diskriminačním způsobem a že uvítá zahraniční montéry; nebo prostým prohlášením zaměstnavatele, že jsou u něj s výjimkou sesterského podniku všechna volná místa pro montéry obsazena, nebo sdělením, že byla přijata tuniská uklízečka; nebo může být domněnka s přihlédnutím ke skutečnostem v původním řízení vyvrácena pouze tím, že zahraniční montéři jsou skutečně přijati, nebo tím, že jsou naplněny závazky obsažené ve společném tiskovém prohlášení?

Jak má být vykládán pojem sankce, která je ve smyslu článku 15 směrnice 2000/43/ES označena jako „účinná, přiměřená a odrazující“?

Dovoluje podmínka uvedená v článku 15, aby vnitrostátní soud pouze určil, s přihlédnutím ke skutečnostem v původním řízení, že nastala přímá diskriminace?

Nebo potom musí vnitrostátní soud vyhovět také zdržovací žalobě, jak je to stanoveno ve vnitrostátním právu? Do jaké míry je nadto žádoucí, aby vnitrostátní soud s přihlédnutím ke skutečnostem v původním řízení nařídil uveřejnění vydaného rozsudku jako účinnou, přiměřenou a odrazující sankci?


(1)  Úř. věst. L 180, s. 86.


Top