Kasační opravný prostředek podaný dne 5. dubna 2006 Stadtwerke Schwäbisch Hall GmbH, Stadtwerke Tübingen GmbH a Stadtwerke Uelzen GmbH proti rozsudku Soudu prvního stupně (čtvrtého senátu) vydanému dne 26. ledna 2006 ve věci T-92/02, Stadtwerke Schwäbisch Hall GmbH, Stadtwerke Tübingen GmbH a Stadtwerke Uelzen GmbH v. Komise Evropských společenství, podporovaná E.ON Kernkraft GmbH, RWE Power AG, EnBW Energie Baden-Württemberg AG a Hamburgische Electricitäts-Werke AG

(Věc C-176/06 P)

(2006/C 131/66)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Účastníci řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelky): Stadtwerke Schwäbisch Hall GmbH, Stadtwerke Tübingen GmbH, Stadtwerke Uelzen GmbH (zástupci: D. Fouquet a P. Becker, Rechtsanwälte)

Další účastníci řízení: Komise Evropských společenství, E.ON Kernkraft GmbH, RWE Power AG, EnBW Energie Baden-Württemberg AG a Hamburgische Electricitäts-Werke AG

Návrhová žádání účastníků řízení podávajících kasační opravný prostředek

Podpůrně:

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Navrhovatelky tímto kasačním opravným prostředkem napadají rozsudek Soudu prvního stupně, který prohlásil, že rozhodnutí Komise o tom, že daňový odklad pro rezervy na likvidaci jaderného odpadu a uzavření jaderných elektráren ve Spolkové republice Německo nelze pokládat za státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES, je v souladu s právem. Jako důvody kasačního opravného prostředku uplatňují porušení procesního práva a porušení hmotného práva Společenství.

Soud prvního stupně podle navrhovatelek přidělil věc navzdory zjevné právní obtížnosti a značnému významu čtvrtému senátu se třemi soudci namísto prvního rozšířeného senátu, aniž by byly dány zvláštní okolnosti. Toto bezdůvodné a neoprávněné přidělení věci po několika letech trvání řízení menšímu senátu je porušením práv navrhovatelek na zákonného soudce.

Soud prvního stupně nerozlišoval mezi požadavky na existenci státní podpory a požadavky na zahájení formálního hlavního vyšetřovacího řízení. Vzhledem k tomu, že v projednávaném případě při zkoumání, zda je záměr podpory slučitelný se společným trhem, existovaly značné obtíže skutkové a právní povahy ohledně existence státní záruky, ohledně dostatečné konkretizace povinností při uzavírání dotčených zařízení, respektive likvidaci jaderného odpadu, jakož i ohledně konkrétních částek rezerv, daňových zvýhodnění a celkových nákladů uzavření, nebyla Komise oprávněna omezit se pouze na předběžné přezkoumání. Naopak byla v projednávaném případě povinna zahájit formální vyšetřovací řízení.

Soud rovněž správně neposoudil otázku selektivity německé právní úpravy rezerv jako takové. Nevzal v potaz, že daňové osvobození rezerv v odvětví atomové energie je výjimkou z obecné daňové právní úpravy. Tato výjimka je však přípustná pouze tehdy, jsou-li budoucí povinnosti dostatečně určité. V projednávaném případě však tomu tak není: kritéria související s okamžikem uzavření, povinnostmi při uzavření, jakož i právními následky nedodržení předpisů nebyla vůbec dostatečně určitá. Ale i kdyby nebylo možné konstatovat selektivitu podpory de jure, může opatření porušovat právo týkající se podpor, pokud je způsobilé zvýhodnit některé podniky. Směrnice o liberalizaci vnitřního trhu s elektřinou požaduje, aby členské státy aktivně odstraňovaly diskriminaci a narušování hospodářské soutěže. Soud však naproti tomu nekonstatoval, že by spolková vláda byla povinna změnit praxi v oblasti rezerv, která představuje přímé porušení směrnice a zásady „užitečného účinku“, když selektivně podporuje jednotlivá hospodářská odvětví.

Navrhovatelky závěrem uplatňují, že napadený rozsudek jim neprávem ukládá náklady vedlejších účastníků řízení. Vzhledem k tomu, že vedlejší účastníci do řízení vstoupili teprve v jeho pozdním stádiu v době, kdy již byla předložena všechna podstatná vyjádření, mohl být jejich význam pro podporu žalované pouze okrajový. Tato situace nemůže odůvodnit, aby žalobkyně nesly náklady řízení v plném rozsahu.

(1)  Úř. věst. C 74, s. 15.