1)

Má být čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec Smlouvy o Evropské unii ve spojení s čl. 47 prvním pododstavcem Listiny základních práv Evropské unie vykládán v tom smyslu, že soud, u něhož je věc projednávána, nesmí přihlížet k úkonu (návrhu) účastníka řízení, který směřuje ke zpochybnění, nepřípustnému z hlediska unijního práva a ústavy členského státu, jmenování soudce – nepodléhajícího soudnímu přezkumu podle vnitrostátního a unijního práva – tím, že zpochybňuje jeho způsobilost rozhodovat, vzhledem k tomu, že chybí jakákoli souvislost mezi okolnostmi procesu jmenování tohoto soudce a okolnostmi projednávané věci a že neexistují žádné skutečné důvody pro zpochybnění nestrannosti a nezávislosti tohoto soudce na základě jiných okolností, než řádnosti procesu jmenování tohoto soudce zpochybňované dotčeným účastníkem řízení, včetně chování tohoto soudce po jeho jmenování a jeho ovlivnitelnosti ze strany zákonodárné nebo výkonné moci, což podle vnitrostátního práva staví takový úkon účastníka řízení na roveň s nepřípustnou actio popularis a představuje to hrubé a zjevné zneužití vnitrostátního procesního práva?

2)

Má být čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec Smlouvy o Evropské unii ve spojení s článkem 47 prvním pododstavcem Listiny základních práv Evropské unie vykládán v tom smyslu, že účinným a dostatečným mechanismem ke splnění kritérií soudu zřízeného zákonem ve smyslu práva Evropské unie je přiznat účastníkům řízení ve vnitrostátním právu oprávnění požadovat ověření vlivu všech okolností souvisejících s procesem jmenování a chováním soudce po jeho jmenování na jeho nestrannost a nezávislost v projednávané věci v rámci tzv. testu nestrannosti nebo návrhu na vyloučení soudce?