1.

Směrnice 2011/61/EU ( 2 ) stanoví harmonizovaný a přísný regulační a dohledový rámec pro činnost správců alternativních investičních fondů (dále jen „správci“) v Unii.

2.

Směrnice 2011/61 mimo jiné stanoví, že členské státy musí od správců vyžadovat, aby pro určité kategorie zaměstnanců zavedli a udržovali zásady a postupy odměňování, které jsou v souladu s řádným a účinným řízením rizik (článek 13).

3.

Tato povinnost se vztahuje i na zaměstnance, jejichž profesní činnost má podstatný vliv na rizikový profil alternativních investičních fondů (dále jen „AIF“), které spravují.

4.

Spor, na jehož základě byla podána tato žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, probíhá mezi správcem a několika jeho spolupracovníky ve věci odměn sjednaných ve smlouvě ze dne 27. června 2014. Francouzský soud prvního stupně a odvolací soud prohlásily tuto smlouvu za neplatnou, protože nesplňovala požadavky stanovené ve vnitrostátních předpisech provádějících směrnici 2011/61.

5.

Cour de cassation (Kasační soud, Francie), který má spor s konečnou platností rozhodnout, žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o použitelnosti ratione temporis některých ustanovení směrnice 2011/61 ve vztahu ke smlouvě, která je předmětem sporu.

6.

Tato žádost o rozhodnutí o předběžné otázce tak dává Soudnímu dvoru možnost vyložit směrnici 2011/61 s cílem určit, od jakého okamžiku vzniká správcům povinnost dodržovat požadavky na odměňování stanovené v článku 13 této směrnice v plném rozsahu.

7.

Bod 24 odůvodnění uvádí:

„Pro účely řešení potenciálně škodlivých účinků špatně navržených struktur odměňování na řádné řízení rizik a kontrolu rizikového chování jednotlivců by měla být pro správce výslovně stanovena povinnost vytvořit a udržovat pro ty kategorie pracovníků, jejichž profesní činnosti mají podstatný dopad na rizikový profil spravovaných alternativních investičních fondů, zásady a postupy odměňování, které jsou v souladu s řádným a účinným řízením rizik. Tyto kategorie pracovníků by měly zahrnovat přinejmenším vrcholné vedení, zaměstnance odpovědné za činnosti spojené s podstupováním rizik a zaměstnance ve vnitřních kontrolních funkcích a všechny zaměstnance, jejichž celková odměna je řadí do stejné třídy odměňování jako vrcholné vedení a zaměstnance odpovědné za činnosti, s nimiž je spojeno podstupování rizik.“

8.

Článek 1 „Předmět“ stanoví:

„Tato směrnice stanoví pravidla pro udělování povolení, činnost a transparentnost správců alternativních investičních fondů (dále jen ‚správci‘), kteří spravují nebo nabízejí alternativní investiční fondy v Unii.“

9.

Článek 4 „Definice“ v odstavci 1 stanoví:

„Pro účely této směrnice se rozumí: […] b) ‚správcem‘ právnická osoba, jejímž předmětem podnikatelské činnosti je správa jednoho nebo více alternativních investičních fondů“.

10.

Článek 6 „Podmínky pro zahájení činnosti správce“ v odstavci 1 stanoví:

„Členské státy zajistí, aby žádný správce nemohl spravovat žádný alternativní investiční fond, pokud mu nebylo uděleno povolení v souladu s touto směrnicí.

Správce, kterému bylo uděleno povolení v souladu s touto směrnicí, musí v každém okamžiku splňovat podmínky pro udělení povolení stanovené touto směrnicí.“

11.

Článek 7 „Žádost o povolení“ v odstavci 1 stanoví:

„Členské státy vyžadují, aby správce žádal o udělení povolení příslušné orgány svého domovského členského státu.“

12.

Článek 12 „Obecné zásady“, který je obsažen v oddíle 1 „Obecné požadavky“ kapitoly III „Podmínky provozování činnosti správce“, stanoví:

„1.   Členské státy zajistí, aby správci vždy:

[…]

[…]“.

13.

Článek 13 „Odměňování“ stanoví:

„1.   Členské státy vyžadují, aby měli správci pro ty kategorie pracovníků, včetně členů vrcholného vedení, zaměstnanců odpovědných za činnosti spojené s podstupováním rizik, zaměstnanců v kontrolních funkcích a zaměstnanců, jejichž celková odměna je řadí do stejné příjmové skupiny jako vrcholné vedení a zaměstnance odpovědné za činnosti spojené s podstupováním rizik, jejichž činnosti mají podstatný vliv na rizikový profil spravovaných alternativních investičních fondů, zavedeny zásady a postupy odměňování, které jsou v souladu s řádným a účinným řízením rizik, toto řízení rizik podporují a nepovzbuzují k podstupování rizik, která nejsou slučitelná s rizikovým profilem, statutem nebo zakládacími dokumenty alternativních investičních fondů, které spravují.

Správce stanoví zásady a postupy odměňování v souladu s přílohou II.

2.   Orgán pro cenné papíry a trhy [(dále jen „ESMA“)] zajistí vydání obecných pokynů pro zásady řádného odměňování, které jsou v souladu s přílohou II. […]“.

14.

Článek 61 „Přechodná ustanovení“ v odstavci 1 stanoví:

„Správci, kteří vykonávají činnost podle této směrnice před 22. červencem 2013, přijmou veškerá opatření nezbytná k dosažení souladu s vnitrostátním právem založen[ý]m na této směrnici a podají žádost o udělení povolení do jednoho roku od uvedeného dne.“

15.

Článek 66 „Provedení“ stanoví:

„1.   Do 22. července 2013 členské státy přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí. Neprodleně sdělí Komisi znění těchto předpisů a srovnávací tabulku mezi ustanoveními těchto předpisů a této směrnice.

2.   Členské státy použijí právní a správní předpisy uvedené v odstavci 1 ode dne 22. července 2013.

[…]“.

16.

Podle článku 70 „Vstup v platnost“ vstoupila směrnice 2011/61 v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie, k čemuž došlo dne 1. července 2011.

17.

V souladu s čl. 13 odst. 2 směrnice 2011/61 přijal orgán ESMA „Obecné pokyny k zásadám řádného odměňování podle směrnice o správcích alternativních investičních fondů“ (ESMA/2013/232), které byly zveřejněny dne 3. července 2013 a opraveny dne 30. ledna 2014 ( 3 ).

18.

Ordonnance no 2013-676 du 25 juillet 2013 modifiant le cadre juridique de la gestion d’actifs ( 5 ), které provedlo směrnici 2011/61 do francouzského práva, vstoupilo v platnost dne 28. července 2013.

19.

Vládní nařízení č. 2013-676 zejména změnilo měnový a finanční zákoník tím, že vložilo článek L. 533-22-2 s následujícím obsahem:

20.

Článek 33 odst. I vládního nařízení č. 2013-676 stanoví přechodné ustanovení, podle něhož „[s]právcovské společnosti, které vykonávají k datu zveřejnění tohoto vládního nařízení činnosti odpovídající ustanovením, jež obsahuje, požádají o udělení povolení k výkonu činnosti správcovské společnosti […] do 22. července 2014.“

21.

Décret no 2013-687 du 25 juillet 2013 pris pour l’application de l’ordonnance no 2013-676 ( 6 ) uvádí v důvodové zprávě následující:

„Vstup v platnost: správcovské společnosti, které vykonávají činnost odpovídající ustanovením uvedeným v tomto nařízení k datu jejího zveřejnění, přijmou veškerá nezbytná opatření k dosažení souladu s těmito ustanoveními a podají příslušnou žádost o udělení povolení nejpozději do 22. července 2014 […]“.

22.

Společnost Twenty First Capital SAS spravovala subjekty kolektivního investování a nejméně jeden AIF.

23.

Dne 27. června 2014 uzavřela společnost Twenty First Capital smlouvu o partnerství ( 7 ), která stanovila různé odměny pro IK, HJ a LM ( 8 ).

24.

Dne 18. srpna 2014 získala společnost Twenty First Capital povolení k činnosti správce podle směrnice 2011/61.

25.

Dne 12. listopadu 2015 společnost Twenty First Capital sdělila IK, HJ a LM, že odmítá plnit smlouvu o partnerství ( 9 ) s odůvodněním, že by se jejím plněním dostala do nesouladu s právními předpisy.

26.

Dne 24. prosince 2015 a 6. ledna 2016 podali HJ a IK ( 10 ) u tribunal de grande instance de Paris (soud prvního stupně v Paříži, Francie) žalobu proti společnosti Twenty First Capital, kterou se domáhali plnění smlouvy o partnerství a zaplacení náhrady škody. Společnost Twenty First Capital podala vzájemnou žalobu na neplatnost smlouvy o partnerství.

27.

Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 10. ledna 2019 určil neplatnost smlouvy o partnerství z důvodu jejího nesouladu s vnitrostátními předpisy provádějícími směrnici 2011/61 a žalobu žalobců zamítl ( 11 ).

28.

Rozsudek soudu prvního stupně byl napaden odvoláním a dne 8. února 2021 Cour d’appel de Paris (odvolací soud v Paříži, Francie) tento rozsudek potvrdil ( 12 ).

29.

IK, HJ a LM podali proti tomuto rozsudku kasační opravný prostředek ke Cour de cassation (Kasační soud, Francie).

30.

Kasační soud má za to, že je třeba na základě výkladu článku 13 a čl. 61 odst. 1 směrnice 2011/61 určit, zda byl ke dni uzavření smlouvy o partnerství (27. června 2014) použitelný článek L. 533-22-2 měnového a finančního zákoníku, který vstoupil v platnost dne 28. července 2013.

31.

V této souvislosti upozorňuje, že existují tři dokumenty vydané jeden Evropskou komisí ( 13 ), druhý Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy ( 14 ) a třetí AMF ( 15 ), které by mohly pomoci určit časovou působnost ustanovení směrnice 2011/61 a vnitrostátních právních předpisů, které ji provádějí.

32.

Z těchto dokumentů však vyplývají rozporuplné závěry ohledně data vstupu požadavků článku 13 směrnice 2011/61 v platnost:

33.

Předkládající soud zvažuje i jiný možný výklad v závislosti na tom, zda byla odměna sjednána před provedením směrnice 2011/61 do francouzského práva nebo po něm.

34.

Vzhledem k tomu, že žádné z těchto řešení není zřejmé, předložil Cour de cassation (Kasační soud) Soudnímu dvoru tyto předběžné otázky:

„1) a) Musí být článek 13 a čl. 61 odst. 1 [směrnice 2011/61] vykládány v tom smyslu, že správci, kteří vykonávají činnost podle směrnice před 22. červencem 2013, jsou povinni dodržovat povinnosti týkající se zásad a postupů odměňování:

b) Závisí odpověď na tuto otázku na zjištění, zda odměna vyplácená správcem alternativních investičních fondů zaměstnanci nebo členu vrcholného vedení byla dohodnuta před některým z níže uvedených dat nebo po něm:

35.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce byla zapsána do rejstříku kanceláře Soudního dvora dne 21. března 2023.

36.

Písemná vyjádření předložili HJ, IK a LM (společně), Twenty First Capital, francouzská vláda a Komise.

37.

Ústní jednání nebylo shledáno nezbytným.

38.

Podle HJ, IK a LM spor nespadá ratione materiae do působnosti směrnice 2011/61, protože se týká odměn, které nespadají do činnosti správy AIF ( 17 ).

39.

Jak je známo, na žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce týkající se výkladu unijního práva se vztahuje domněnka relevance. Vnitrostátnímu soudu navíc přísluší, aby na vlastní odpovědnost vymezil skutkový a právní rámec, jehož správnost Soudnímu dvoru nepřísluší ověřovat. Soudní dvůr může odmítnout rozhodnout o některé z těchto žádostí pouze ve výjimečných případech, které Soudní dvůr upřesnil ( 18 ).

40.

V projednávané věci předkládající soud uvádí, že sporná odměna spadá svým předmětem do působnosti směrnice 2011/61 a vnitrostátních prováděcích pravidel ( 19 ).

41.

Na základě tohoto předpokladu, který musí Soudní dvůr respektovat, není dána žádná z okolností, které by umožňovaly vyloučit použitelnost směrnice, jíž se týká žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

42.

Podle čl. 288 třetího pododstavce SFEU je směrnice závazná pro každý stát, kterému je určena, pokud jde o výsledek, jehož má být dosaženo, přičemž volba formy a prostředků se ponechává vnitrostátním orgánům.

43.

Směrnice jsou určeny členským státům (a jsou pro ně závazné) a v zásadě nemohou jednotlivcům přímo ukládat vymahatelné povinnosti nebo je vůči nim uplatňovat ( 20 ).

44.

Zvláštností směrnice 2011/61 je, že stanoví povinnost pro správce, kteří vykonávali činnosti (podle uvedené směrnice) před 22. červencem 2013 ( 21 ). Článek 61 odst. 1 této směrnice jim ukládá povinnost přijmout „veškerá opatření nezbytná k dosažení souladu s vnitrostátním právem založeném na této směrnici“ a podat žádost o udělení povolení do jednoho roku od uvedeného dne.

45.

V souladu se zvláštní povahou směrnic, jak je uvedeno výše, je třeba vycházet z toho, že je na členských státech, aby zajistily, že správci budou, pokud jde o jejich povolení, výkon činnosti a transparentnost správy AIF, dodržovat směrnici 2011/61.

46.

Předkládající soud žádá Soudní dvůr, aby upřesnil, od kterého data musí „správci, kteří vykonávají činnost podle směrnice [2011/61] před 22. červencem 2013, […] dodržovat povinnosti týkající se zásad a postupů odměňování“.

47.

Podle článku 13 směrnice 2011/61 členské státy vyžadují, aby správci uplatňovali na určité kategorie zaměstnanců zásady a postupy odměňování ( 22 ), které jsou v souladu s řádným a účinným řízením rizik a toto řízení rizik podporují. Očekává se, že tyto zásady a postupy „nepovzbuzují k podstupování rizik, která nejsou slučitelná s rizikovým profilem, statutem nebo zakládacími dokumenty alternativních investičních fondů, které spravují“.

48.

Článek 66 směrnice 2011/61 upřesňuje, jakým způsobem má být její obsah proveden do vnitrostátního práva:

49.

Ze znění čl. 13 odst. 1 ve spojení s čl. 66 odst. 1 a 2 směrnice 2011/61 vyplývá, že členské státy byly od 22. července 2013 povinny vyžadovat, aby správci měli zásady a postupy odměňování v souladu s řádným a účinným řízením rizik a v souladu s přílohou II uvedené směrnice.

50.

Tento obecný režim je však doplněn přechodným ustanovením pro „[s]právc[e], kteří vykonávají činnost podle [směrnice 2011/61] před 22. červencem 2013“. Tito správci „přijmou veškerá opatření nezbytná k dosažení souladu s vnitrostátním právem založeném na této směrnici a podají žádost o udělení povolení do jednoho roku od uvedeného dne“ ( 24 ).

51.

Zavedení přechodného režimu pro správce, kteří již vykonávali (před 22. červencem 2013) činnosti spadající do oblasti působnosti směrnice 2011/61, je pro tento spor obzvláště relevantní. Znamená, s výhradou, kterou uvedu, že tito správci nebyli okamžitě povinni dodržovat v plném rozsahu ustanovení směrnice 2011/61 o odměňování svých nejvýše postavených zaměstnanců.

52.

Z tohoto předpokladu vyplývá, že první dva případy, na které se předkládající soud táže, musí být vyloučeny: ke vzniku povinností týkajících se odměňování správců činných před 22. červencem 2013 nedošlo „po uplynutí lhůty k provedení uvedené směrnice“ [případ i)] nebo „k datu vstupu v platnost ustanovení, která provádějí směrnici do vnitrostátního práva“ [případ ii)].

53.

Uznávám, že znění čl. 61 odst. 1 směrnice 2011/61 není jednoznačné: výraz „do jednoho roku od uvedeného dne [22. července 2013]“ lze vykládat v jednom ze dvou významů uvedených v případech iii) a iv) předložených předkládajícím soudem.

54.

Otázkou tedy bude, zda správci činní před 22. červencem 2013 byli od tohoto data do 22. července 2014 povinni buď přijmout nezbytná opatření ke splnění svých povinností a podat žádost o povolení; nebo takovou žádost pouze podat.

55.

Výklad ustanovení unijního práva vyžaduje, aby bylo zohledněno nejen znění takového ustanovení, ale i kontext, do něhož spadá, jakož i cíle a účel, které sleduje akt, jehož je součástí ( 25 ).

56.

Článek 61 odst. 1 směrnice 2011/61 musí být vykládán ve spojení s čl. 13 odst. 1 a čl. 66 odst. 1 a 2 této směrnice. Z jejich společného výkladu vyplývá, jak jsem již uvedl, že členské státy byly od 22. července 2013 povinny vyžadovat, aby správci měli zásady a postupy odměňování v souladu s řádným a účinným řízením rizik.

57.

Záměrem unijního normotvůrce přitom bylo poskytnout přechodný režim správcům, kteří již vykonávají činnosti spadající do oblasti působnosti směrnice 2011/61. Přechodné období mělo této kategorii správců umožnit postupné přizpůsobení se požadavkům samotné směrnice.

58.

Analýza kontextu článku 61 směrnice 2011/61 zdůrazňuje význam systému povolování, který tato směrnice zavádí. Předkládající soud se konkrétně táže, zda lze konstatovat souvislost „mezi obdržením povolení a podřízením se pravidlům vyplývajícím ze směrnice“ ( 26 ).

59.

Členské státy mají zajistit, aby žádný správce nemohl spravovat žádný AIF, pokud mu nebylo uděleno povolení v souladu se směrnicí 2011/61. Správci, kterým bylo uděleno povolení v souladu s touto směrnicí, musí v každém okamžiku splňovat podmínky pro udělení povolení stanovené směrnicí 2011/61 ( 27 ).

60.

Mezi informace, které jsou správci povinni poskytnout příslušným orgánům, aby získali povolení, patří právě informace o „zásadách a postupech odměňování podle článku 13“ ( 28 ).

61.

Toto povolení se neudělí, „pokud [tyto orgány] […] nejsou přesvědčeny, že správce bude schopen plnit podmínky této směrnice“ ( 29 ). Po udělení povolení jsou správci oprávněni spravovat AIF prováděním investičních strategií popsaných v žádosti o povolení ve svém domovském členském státě ( 30 ).

62.

Článek 61 odst. 1 směrnice 2011/61 rovněž vyžaduje, aby správci činní před 22. červencem 2013 podali žádost o povolení za podmínek popsaných v uvedené směrnici do jednoho roku od uvedeného data.

63.

Z článků 7, 8 a 61 směrnice 2011/61 vyplývá, že správci činní před 22. červencem 2013 nebyli povinni před získáním požadovaného povolení dodržovat povinnosti týkající se odměňování uložené touto směrnicí v plném rozsahu.

64.

Naopak, tyto povinnosti se na ně vztahují až po udělení povolení příslušnými vnitrostátními orgány na základě posouzení schopnosti správců dodržovat pro futuro ustanovení vyplývající ze směrnice 2011/61. A pokud, jak jsem již uvedl, je pro výkon činnosti správce nezbytné povolení, je logické, aby zásady odměňování před datem povolení nepodléhaly stejně přísným podmínkám jako zásady odměňování po něm.

65.

Souhlasím tedy s IK, HJ, LM a francouzskou vládou, že veškeré povinnosti správců činných před 22. červencem 2013 byly vymahatelné ode dne, kdy příslušné vnitrostátní orgány povolily jejich činnost ( 31 ). Od tohoto okamžiku se na každého správce (ať už byl činný před 22. červencem 2013, nebo zahájil svou činnost po tomto datu) v plném rozsahu vztahuje společný právní režim směrnice 2011/61.

66.

Takový výklad neohrožuje dosažení cílů sledovaných směrnicí 2011/61.

67.

Soudní dvůr rozhodl, že tyto cíle spočívají v „ochran[ě] investorů, zejména v případech, kdy jejich zájmy mohou být v rozporu se zájmy správců fondů, a to jak z hlediska rizika, tak z hlediska udržitelnosti investičních rozhodnutí, a zajištění stability finančního systému“ ( 32 ).

68.

Soudní dvůr rovněž rozhodl, že „zásady a postupy odměňování stanovené směrnic[í] […] 2011/61 mají v této souvislosti za cíl podporovat řádné a účinné řízení rizik, jakož i nepovzbuzovat k podstupování rizik, která nejsou slučitelná s rizikovým profilem, statutem nebo zakládacími dokumenty […] alternativních investičních fondů“ ( 33 ).

69.

Nedomnívám se, že tyto cíle utrpí tím, že správcům činným před 22. červencem 2013 bude uznáno přechodné období na přizpůsobení, které bude prodlouženo do doby, než získají požadované povolení. Možnost využití tohoto přechodného období rovněž umožňuje sladit dosažení těchto cílů s požadavkem právní jistoty.

70.

Na podporu tohoto stanoviska existují přinejmenším dva argumenty:

71.

Stručně řečeno, správci činní před 22. červencem 2013 byli povinni plnit povinnosti vyplývající z uvedené směrnice v plném rozsahu až po získání (požadovaného) povolení, o které museli požádat do jednoho roku od tohoto data. Odměny vyplacené po získání povolení musely být v souladu s čl. 13 odst. 1 směrnice 2011/61.

72.

Stejný výklad podporuje i ESMA, kterému směrnice 2011/61 přiznává „obecnou koordinační roli“ ( 35 ). Článek 13 odst. 2 této směrnice mu svěřuje úkol zajistit vydání „obecných pokynů pro zásady řádného odměňování, které jsou v souladu s přílohou II“ ( 36 ).

73.

ESMA uvádí, že po udělení povolení by se na správce měla vztahovat pravidla směrnice 2011/61 a pokyny k odměňování, které se použijí ode dne udělení povolení ( 37 ).

74.

Je třeba dodat, že podle ESMA jsou, pokud jde o pohyblivou složku odměny, pravidla směrnice 2011/61 závazná pro výkon činnosti po datu udělení povolení ( 38 ).

75.

Předkládající soud se táže, jaký vliv na spor může mít skutečnost, že odměna vyplacená správcem byla sjednána před některým nebo po některém z dat, která předkládá jako hypotézy [shodné s daty uvedenými v písmeni a) první předběžné otázky].

76.

Podle mého názoru je datum, kdy byla odměna sjednána, z hlediska projednávané věci irelevantní ( 39 ). Vyjádření smluvní vůle nemá přednost před legislativním záměrem, takže použití čl. 13 odst. 1 směrnice 2011/61 nemůže být závislé na tomto subjektivním prvku.

77.

V tomto posouzení opět souhlasím s ESMA: datum uzavření smlouvy, v níž byla odměna sjednána, není rozhodujícím faktorem. Podle názoru ESMA se pravidla o pohyblivé složce odměny obsažená v jeho pokynech ( 40 ) použijí, jakmile správce získá povolení ( 41 ).

78.

Teze, kterou zastávám, je v souladu s judikaturou Soudního dvora vyjádřenou těmito slovy:

79.

Výplata odměny vyplývající ze smlouvy uzavřené v době, kdy správce činný před 22. červencem 2013 ještě neměl požadované povolení, je podle mého názoru jedním z možných budoucích účinků situace vzniklé za působnosti starého pravidla. Nic tedy nebrání tomu, aby se nové pravidlo (směrnice 2011/61) rozšířilo na odměny, na které vzniká nárok od okamžiku, kdy se tato směrnice stane plně použitelnou, bez ohledu na datum předchozí dohody inter partes.

80.

S ohledem na výše uvedené mám za to, že podle článku 13 a čl. 61 odst. 1 směrnice 2011/61 byly členské státy povinny vyžadovat, aby správci činní před 22. červencem 2013 plnili povinnosti týkající se zásad a postupů odměňování v plném rozsahu ode dne získání povolení působit jako správce.

81.

Předkládající soud formuluje svou otázku pro případ, že „z odpovědi na otázku 1) vyplyne, že po provedení směrnice do vnitrostátního práva je správce alternativních investičních fondů po nějakou dobu povinen pouze vynaložit maximální úsilí pro dosažení souladu s vnitrostátním právem založeným na této směrnici“.

82.

S ohledem na tento předpoklad je otázka položena takto: „Splňuje tuto povinnost, jestliže během této doby přijme zaměstnance nebo jmenuje člena vrcholného vedení za podmínek odměňování, které nesplňují požadavky vnitrostátního ustanovení, jímž se provádí článek 13 směrnice [2011/61]?“.

83.

Jak jsem právě vysvětlil, členské státy byly povinny vyžadovat, aby správci činní před 22. červencem 2013 od data získání požadovaného povolení v plném rozsahu dodržovali zásady a postupy odměňování stanovené uvedenou směrnicí a vnitrostátními prováděcími pravidly.

84.

Rovněž jsem uvedl, že čl. 61 odst. 1 směrnice 2011/61 stanoví přechodný režim, který se vztahuje na správce činné před 22. červencem 2013. Během tohoto přechodného období měli správci přijmout „veškerá opatření nezbytná k dosažení souladu s vnitrostátním právem založeném na této směrnici [2011/61]“.

85.

Pochybnosti vznikají o významu posledně uvedeného pojmu (přijmout veškerá nezbytná opatření), pokud jde o dodržování povinností týkajících se zásad a postupů odměňování.

86.

Zejména je sporné, zda jednání, které je v rozporu s článkem 13 směrnice 2011/61, ale bylo přijato před udělením povolení, je či není v souladu s čl. 61 odst. 1 této směrnice.

87.

Podle mého názoru měli od 22. července 2013 správci, kteří v té době již působili, povinnost (pokud jde o zásady a postupy odměňování), jejíž závaznost byla slabší než ta, která jim byla uložena ode dne získání povolení.

88.

Přechodný režim v čl. 61 odst. 1 ve spojení s článkem 13 směrnice 2011/61 je na půli cesty mezi úplným osvobozením od povinnosti dodržovat zásady a postupy odměňování vyplývající ze směrnice 2011/61 a úplným požadavkem striktního dodržování těchto zásad a postupů.

89.

Komise navrhuje ( 45 ), aby rovnováha mezi úplným dodržováním a úplným osvobozením byla dosažena tím, že se během tohoto přechodného období bude čl. 61 odst. 1 směrnice 2011/61 používat jako ustanovení o „vynaložení maximálního úsilí“ („best efforts“). Unijní normotvůrce měl v úmyslu pouze to, aby bylo v tomto ohledu vyvinuto úsilí, nikoliv stanovit konkrétní výsledky, jichž má být dosaženo ( 46 ).

90.

Domnívám se, že tento výklad zaprvé respektuje výjimečnou povahu přechodného režimu (jeho sladění s požadavky právní jistoty) a zadruhé je v souladu s cílem sledovaným směrnicí 2011/61.

91.

Tento přechodný režim tedy musí být vykládán v tom smyslu, že správci činní před 22. červencem 2013 byli povinni postupně přizpůsobit své postupy pravidlům směrnice 2011/61. Tato pravidla byla naopak plně závazná pro správce, kteří k tomuto datu nevykonávali žádnou činnost podléhající směrnici 2011/61.

92.

Za jednání v rozporu s čl. 61 odst. 1 ve spojení s článkem 13 směrnice 2011/61 lze považovat pouze jednání, které se zjevně odchyluje od těchto pravidel, a to v období od 22. července 2013 do data povolení.

93.

Domnívám se, že tento výklad je v kontextu těchto a dalších ustanovení směrnice 2011/61 nejkonzistentnější. Zejména, jak tvrdí francouzská vláda:

94.

Konečně, správci vykonávající činnost podle směrnice 2011/61 před 22. červencem 2013 se po tomto datu a před získáním povolení nesměli dopustit jednání, které by se zjevně odchýlilo od svědomitého jednání, jež od nich bylo možné v tomto období očekávat.

95.

S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji odpovědět na otázky položené Cour de cassation (Kasační soud, Francie) následovně:

„Článek 13 a čl. 61 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/61/EU ze dne 8. června 2011 o správcích alternativních investičních fondů a o změně směrnic 2003/41/ES a 2009/65/ES a nařízení (ES) č. 1060/2009 a (EU) č. 1095/2010

musí být vykládány v tom smyslu, že