1.

V této žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce předkládající soud žádá Soudní dvůr o výklad některých ustanovení unijního práva, aby rozhodl, zda vyhoví mimořádným opravným prostředkům směřujícím ke zrušení podaným osobami odsouzenými k trestu odnětí svobody za jednání kvalifikované jako daňový podvod a založení organizované zločinecké skupiny, nebo je zamítne.

2.

Předmětem sporu je slučitelnost vnitrostátní úpravy promlčení trestní odpovědnosti, která po zásahu Curtea Constitutională (Ústavní soud, Rumunsko) neumožňuje po určitou dobu přerušení promlčecích lhůt, s unijním právem. Podle předkládajícího soudu taková úprava může vést k beztrestnosti velkého počtu trestných činů ohrožujících finanční zájmy Unie.

3.

Odpověď na předběžné otázky bude vyžadovat, aby Soudní dvůr rozvinul svou judikaturu, teprve vznikající, jež se týká zásady zpětné účinnosti mírnějšího ustanovení trestního zákona (lex mitior), která je chráněna čl. 49 odst. 1 poslední větou Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).

4.

Článek 1 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů stanoví:

„Pro účely této úmluvy je podvodem poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Evropských společenství:

[…]

5.

Článek 2 této úmluvy stanoví:

„1.   Každý členský stát přijme nezbytná opatření, aby jednání uvedené v článku 1 a účastenství na jednání uvedeném v čl. 1 odst. 1, návod k němu nebo pokus o ně bylo možné trestat účinnými, přiměřenými a odrazujícími tresty včetně, alespoň v případech závažných podvodů, trestů odnětí svobody, pro které je možné vydání, přičemž za závažný podvod musí být považován podvod dosahující určité minimální částky, kterou stanoví každý členský stát. Výše této minimální částky však nesmí přesahovat 50000 [eur].

[…]“

6.

Článek 1 rozhodnutí 2006/928 stanoví:

„Rumunsko bude Komisi předkládat do 31. března každého roku, a poprvé do 31. března 2007, zprávu o pokroku při dosahování jednotlivých referenčních cílů uvedených v příloze.

[…]“

7.

Příloha tohoto rozhodnutí stanoví:

„Referenční cíle pro Rumunsko uvedené v článku 1:

8.

Článek 2 odst. 2 směrnice (EU) 2017/1371 stanoví:

„V souvislosti s příjmy plynoucími z vlastních zdrojů odvozených z DPH se tato směrnice vztahuje pouze na případy závažných trestných činů proti společnému systému [daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“)]. Pro účely této směrnice se trestné činy proti společnému systému DPH považují za závažné, pokud se úmyslné jednání nebo opomenutí podle čl. 3 odst. 2 písm. d) týká území dvou nebo více členských států Unie a způsobilo celkovou škodu nejméně 10000000 EUR.“

9.

Článek 16 této směrnice stanoví:

„Úmluva o ochraně finančních zájmů Evropských společenství ze dne 26. července 1995 a protokoly k této úmluvě ze dne 27. září 1996, 29. listopadu 1996 a 19. června 1997 se ve vztahu k členským státům, které jsou touto směrnicí vázány, nahrazují touto směrnicí s účinkem ode dne 6. července 2019.

Odkazy na úmluvu se v případě členských států, které jsou vázány touto směrnicí, považují za odkazy na tuto směrnici.“

10.

Článek 17 odst. 1 téže směrnice stanoví:

„Členské státy přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 6. července 2019. Znění těchto předpisů neprodleně sdělí Komisi. Použijí tyto předpisy ode dne 6. července 2019.

[…]“

11.

Článek 15 odst. 2 rumunské ústavy stanoví, že „zákon působí pouze do budoucnosti, s výjimkou mírnějšího ustanovení trestního nebo správního práva“.

12.

Článek 147 uvedené ústavy stanoví:

„1.   Ustanovení platných zákonů a vyhlášek, jakož i ustanovení nařízení, která jsou shledána jako protiústavní, pozbývají právních účinků 45 dnů po zveřejnění příslušného rozhodnutí Ústavního soudu, neuvede-li během této doby parlament, případně vláda, protiústavní ustanovení do souladu s ústavou. Během tohoto období se bez dalšího pozastavuje účinnost ustanovení, která byla shledána protiústavními.

[…]

4.   Rozhodnutí Ústavního soudu se zveřejňují v Monitorul Oficial al României [Úřední věstník Rumunska]. Ode dne zveřejnění jsou obecně závazná a mají pouze účinky ex nunc“.

13.

Článek 123 první pododstavec tohoto zákona stanoví, že „[p]romlčecí doba […] se přerušuje provedením jakéhokoli úkonu, který musí být podle zákona oznámen podezřelému, obviněnému nebo obžalovanému v průběhu trestního řízení“.

14.

Článek 5 odst. 1 trestního zákona z roku 2009 stanoví, že „[p]okud byl od spáchání trestného činu do vydání pravomocného rozsudku přijat jeden nebo více trestních zákonů, použije se příznivější zákon“.

15.

Podle čl. 5 odst. 2 téhož zákona se předchozí odstavec použije i v případě, že zákony nebo některá jejich ustanovení, která byla prohlášena za protiústavní, obsahují mírnější ustanovení trestního zákona.

16.

Článek 6 odst. 1 stanoví, že „[p]okud zákon, který stanoví mírnější trest, vstoupil v platnost poté, co odsuzující rozsudek nabyl právní moci a před úplným vykonáním trestu odnětí svobody nebo peněžitého trestu, uložený trest, přesahuje-li zvláštní horní hranici stanovenou v novém zákoně pro spáchaný trestný čin, se sníží na tuto horní hranici“.

17.

Článek 154 odst. 1 stanoví:

„Promlčecí doba trestní odpovědnosti činí:

18.

Podle článku 155:

„(1)   Promlčecí doba trestní odpovědnosti se přerušuje provedením jakéhokoli procesního úkonu ve věci.

(2)   Následkem přerušení je nový běh lhůty.

[…]“

19.

Nařízením vlády č. 71 ze dne 30. května 2022 ( 7 ) byl článek 155 trestního zákona z roku 2009 změněn. Odstavec 1 uvedeného článku nyní zní takto: „[b]ěh promlčecí doby trestní odpovědnosti se přerušuje provedením jakéhokoli procesního úkonu ve věci, který musí být podle zákona oznámen podezřelému, obviněnému nebo obžalovanému“.

20.

Dle čl. 426 písm. b) lze pravomocné rozsudky vydané v trestním řízení napadnout mimořádným opravným prostředkem s návrhem na zrušení v případě, že obžalovaný byl odsouzen, přestože byly dány důkazy o existenci důvodů zastavení trestního řízení.

21.

Rozhodnutím č. 297/2018 ze dne 26. dubna 2018, zveřejněným dne 25. června 2018, Curtea Constituțională (Ústavní soud) vyhověl námitce protiústavnosti a prohlásil, že přerušení promlčecí doby trestní odpovědnosti provedením jakéhokoli procesního úkonu ve věci, upravené v čl. 155 odst. 1 trestního zákona z roku 2009, je protiústavní.

22.

Podle názoru Curtea Constituțională (Ústavní soud) toto ustanovení trestního zákona z roku 2009 postrádalo předvídatelnost a porušovalo zásadu zákonnosti trestných činů a trestů, neboť výraz „jakýkoli procesní úkon“ v něm obsažený se vztahoval i na úkony, které nejsou sděleny podezřelému nebo obžalovanému. Tato okolnost mu pak znemožnila dozvědět se o tom, že promlčecí doba byla přerušena a pro jeho trestní odpovědnost začala běžet nová promlčecí doba ( 9 ).

23.

Rumunský zákonodárce nezasáhl a čl. 155 odst. 1 trestního zákona z roku 2009 ve smyslu předepsaném Curtea Constituțională (Ústavní soud) nezměnil, a u obecných soudů tak vznikala nejednotná judikatura týkající se přerušení promlčecích lhůt trestní odpovědnosti ( 10 ).

24.

Rozhodnutím č. 358/2022 ze dne 26. května 2022, zveřejněným dne 9. června 2022, rozhodl Curtea Constituțională (Ústavní soud), který se zde zabýval další námitkou protiústavnosti, že čl. 155 odst. 1 trestního zákona z roku 2009 je protiústavní.

25.

Soud uvedl, že:

26.

Înalta Curte de Casație și Justiție (Nejvyšší kasační soud), který rozhodoval o opravném prostředku v zájmu zákona, jak jej označuje předkládající soud ( 12 ), došel v rozsudku č. 67/2022 ze dne 25. října 2022, zveřejněném dne 28. listopadu 2022, k těmto závěrům:

27.

Článek 99 písm. ș) zákona č. 303/2004 ( 13 ) kvalifikoval nerespektování rozhodnutí Curtea Constituțională (Ústavní soud) či rozsudků Înalta Curte de Casație și Justiție (Nejvyšší kasační soud) v řízeních o opravném prostředku v zájmu zákona jako kárné provinění.

28.

Článek 271 písm. s) zákona č. 303/2022 ( 14 ) stanoví, že „kárným proviněním je výkon funkce se zlým úmyslem nebo s hrubou nedbalostí“.

29.

Článek 272 zákona č. 303/2022 stanoví:

„(1)   Soudce nebo státní zástupce jedná se zlým úmyslem, poruší-li vědomě ustanovení hmotného nebo procesního práva s cílem poškodit určitou osobu nebo je s takovým důsledkem srozuměn.

(2)   Soudce nebo státní zástupce se dopustí hrubé nedbalosti, poruší-li zaviněně, závažně, nepochybně a neomluvitelně ustanovení hmotného nebo procesního práva“.

30.

Curtea de Apel Brașov (odvolací soud v Brašově, Rumunsko) rozsudkem č. 285/AP ze dne 30. června 2020 ( 15 ) pravomocně odsoudil několik osob (C. O., C. I., L. N., K. A. a S. P.) za trestné činy daňového podvodu a založení organizované zločinecké skupiny.

31.

Pokud jde o trestný čin daňového podvodu, soud prvního stupně shledal, že odsouzené osoby v průběhu roku 2010 zcela nebo zčásti neevidovaly ve svých účetních záznamech uskutečněné obchodní transakce, ani výnosy týkající se prodeje, tuzemským zákazníkům, nafty, kterou nakoupily v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně. Státní pokladně tak vznikla škoda jak na DPH, tak na spotřební dani z nafty.

32.

Uložené tresty spočívaly v odnětí svobody a povinnosti zaplatit náhradu daňové škody v celkové výši 13964482 RON (přibližně 3240000 eur) včetně DPH.

33.

Dva z odsouzených (K. A. a S. P.) jsou v současné době na základě rozsudku ze dne 30. června 2020 ve výkonu trestu odnětí svobody.

34.

Odsouzení podali proti rozsudku ze dne 30. června 2020 u předkládajícího soudu mimořádný opravný prostředek směřující ke zrušení [čl. 426 písm. b) trestního řádu].

35.

Ve svém mimořádném opravném prostředku se domáhají zrušení tohoto rozsudku s odůvodněním, že byli odsouzeni navzdory uplynutí promlčecí lhůty trestní odpovědnosti. V tomto ohledu odkazují na rozhodnutí Curtea Constituțională (Ústavní soud) č. 297/2018 a 358/2022.

36.

Podle navrhovatelů

37.

V souvislosti s mimořádným opravným prostředkem požádalo Ministerul Public – Direcția Națională Anticorupție [(Státní zastupitelství – Národní ředitelství pro boj s korupcí (dále jen „DNA“), Rumunsko)], aby byla Soudnímu dvoru položena předběžná otázka, zda článek 325 SFEU, rozhodnutí 2006/928 a článek 49 Listiny mají být vykládány v tom smyslu, že umožňují neuplatnit ústavní judikaturu vyplývající z rozhodnutí č. 358/2022. Uvedení tohoto rozhodnutí do praxe podle něj znamená systémové riziko beztrestnosti v případech, kdy se použije unijní právo.

38.

Navrhovatelé naproti tomu tvrdili, že ustanovení unijního práva nejsou v projednávané věci relevantní, a žádost o rozhodnutí o předběžné otázce by proto neměla být přípustná. Dále tvrdí, že zásada použití mírnějšího trestního zákona má ústavněprávní povahu a má přednost před případnými ustanoveními unijního práva.

39.

Předkládající soud tvrdí, že v případě vyhovění návrhům navrhovatelů by musel zrušit pravomocný odsuzující rozsudek a zastavit trestní řízení, v důsledku čehož by navrhovatelé nemohli pokračovat ve výkonu trestu. V návaznosti na to uvádí ve stručnosti různé důvody, proč v projednávaném případě vyloučit ústavně zaručenou zásadu mírnějšího ustanovení trestního zákona, jejíž uplatnění by bylo v rozporu s unijním právem.

40.

Za těchto okolností se Curtea de Apel Brașov (odvolací soud v Brašově, Rumunsko) obrátil na Soudní dvůr s následujícími předběžnými otázkami:

41.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce spolu s žádostí o projednání ve zrychleném řízení byla Soudnímu dvoru podána dne 22. února 2023.

42.

Poté, co předkládající soud potvrdil, že dva z navrhovatelů v původním řízení jsou na základě rozsudku ze dne 30. června 2020 ve výkonu trestu odnětí svobody a budou propuštěni, bude-li vyhověno mimořádným opravným prostředkům podaným proti jejich odsouzení, souhlasil Soudní dvůr s tím, že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce bude projednána v naléhavém řízení.

43.

Dne 24. března 2023 zaslal předkládající soud Soudnímu dvoru doplnění své žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, jež bylo sděleno zúčastněným, aby je zohlednili ve svých vyjádřeních.

44.

Písemná vyjádření předložili čtyři navrhovatelé v původním řízení (C. O., C. I., L. N. a S. P.), rumunská vláda a Evropská komise.

45.

Na jednání dne 10. května 2023 vystoupily rumunská vláda a Komise.

46.

O přípustnosti tří předběžných otázek nemám pochybnosti, pochybnosti mám však ohledně doplnění předkládajícího soudu ze dne 24. března 2023.

47.

V tomto doplnění předkládající soud žádá Soudní dvůr, aby v případě kladné odpovědi na jeho otázky uvedl odůvodnění, které zabrání tomu, aby zásada zákazu diskriminace, obsažená v rumunské ústavě, způsobila neúčinnost takové odpovědi ( 16 ).

48.

Doplnění ve skutečnosti obsahuje skrytou novou a dodatečnou žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, která, jak uvedli C. I., C. O. a rumunská vláda, má hypotetickou povahu ( 17 ), neboť není pro rozhodnutí původního sporu nezbytná. Pochybnosti, z nichž doplnění vychází, se týkají rozsudků, které již byly rumunskými soudy v důsledku uplatňování judikatury Curtea Constituțională (Ústavní soud) zrušeny. Navrhovatelé v původním sporu se v takové situaci nenacházejí.

49.

První a druhou předběžnou otázkou – na něž lze zodpovědět současně – se předkládající soud v podstatě snaží zjistit, zda za popsaných skutkových a právních okolností odporuje čl. 325 odst. 1 SFEU ve spojení s článkem 2 Úmluvy o ochraně finančních zájmů, rozhodnutím 2006/928 a článkem 49 Listiny vnitrostátní právní úpravě a judikatuře týkající se přerušení promlčecích lhůt trestní odpovědnosti.

50.

Východiskem obou otázek je, že v případě používání vnitrostátních předpisů ve světle ústavní judikatury hrozí beztrestnost činů, jež představují závažný podvod ohrožující finanční zájmy Unie. V tomto kontextu obsahuje odůvodnění předkládajícího soudu mimo jiné citace z rozsudků Soudního dvora ve věcech Åkerberg Fransson ( 18 ), Taricco a další ( 19 ), M. A. S. a M. B ( 20 ). a Euro Box Promotion a další ( 21 ).

51.

Především je třeba uvést, že na tento případ se nepoužije směrnice o ochraně finančních zájmů, jejíž článek 12 stanoví společná pravidla pro promlčecí doby trestní odpovědnosti za trestné činy podvodu proti finančním zájmům Unie, neboť:

52.

Směrnice 2006/112/ES ( 22 ) ve spojení s čl. 4 odst. 3 SEU nepochybně ukládá členským státům povinnost bojovat proti podvodům v oblasti DPH ( 23 ), ale neobsahuje zvláštní pravidla použitelná na takové situace, jako je situace v původním sporu.

53.

Pokud jde o článek 2, čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec a čl. 4 odst. 3 SEU, tato ustanovení mohou být při analýze slučitelnosti vnitrostátních právních předpisů a judikatury s čl. 325 odst. 1 SFEU, tedy s normou primárního práva, která stanoví zásadu ochrany finančních zájmů Unie, zohledněna.

54.

Totéž platí pro Úmluvu o ochraně finančních zájmů, jež zásadu dle článku 325 SFEU upřesňuje.

55.

Na odpověď může mít kromě článku 325 SFEU vliv také rozhodnutí 2006/928 ( 24 ). Ačkoli se zde postihované trestné činy týkají podvodů v oblasti DPH, situace vzniklá v důsledku judikatury Curtea Constituțională (Ústavní soud) týkající se promlčecích lhůt trestní odpovědnosti má dopad i na trestné činy korupce, zejména na korupci na vysoké úrovni, jak upozornila Komise ve své zprávě o mechanismu pro spolupráci a ověřování z roku 2022 ( 25 ).

56.

Po těchto upřesněních budu dále analyzovat:

57.

Podle čl. 325 odst. 1 SFEU bojují členské státy „proti podvodům a jiným protiprávním jednáním ohrožujícím finanční zájmy Unie opatřeními […], která mají odstrašující účinek a poskytují v členských státech […] účinnou ochranu“ ( 26 ).

58.

Členské státy jsou zejména povinny přijmout nezbytná opatření k zajištění skutečného a úplného výběru vlastních zdrojů, kterými jsou mimo jiné příjmy plynoucí z použití jednotné sazby na harmonizovaný vyměřovací základ DPH ( 27 ).

59.

Odkaz na „podvody a jiná protiprávní jednání ohrožující finanční zájmy Unie“ v článku 325 SFEU podle Soudního dvora ( 28 ) znamená, že korupční jednání může souviset s případy podvodů, a naopak, spáchání podvodu může být usnadněno korupčním jednáním. Dopad na finanční zájmy tak může být v určitých případech důsledkem souběhu podvodu v oblasti DPH a korupčního jednání ( 29 ).

60.

Pojem „podvod“ definovaný v článku 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů ( 30 ) se vztahuje na příjmy z použití jednotné sazby na harmonizovaný vyměřovací základ DPH, který se určuje podle pravidel Unie ( 31 ).

61.

Jak jsem již uvedl, odsouzení v této věci byli odsouzeni za trestné činy daňového podvodu a založení organizované zločinecké skupiny v souvislosti s DPH a spotřební daní z nafty. Není tedy pochyb o tom, že se použije čl. 325 odst. 1 SFEU a jedná se o závažný podvod poškozující nebo ohrožující finanční zájmy Unie: částka v tomto podvodu přesahuje 50000 eur (čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů).

62.

Při provádění čl. 325 odst. 1 SFEU mají členské státy možnost při výběru použitelných sankcí. Ty mohou mít formu správních sankcí, trestních sankcí nebo kombinace obou. V každém případě musí zajistit výběr veškerých příjmů z DPH, a chránit tak finanční zájmy Unie. Trestní sankce mohou být v rámci účinného a odstrašujícího boje proti některým závažným případům daňových úniků v oblasti DPH nevyhnutelné ( 32 ).

63.

Rumunské právo v souvislosti s těmito podvody trestní sankce stanoví, a v tomto případě není pochyb o tom, že jako takové jsou účinné a odrazující. Rovněž není sporu o tom, že promlčecí lhůty ( 33 ) stanovené v trestním zákoně z roku 2009 pro tuto kategorii trestných činů jsou obecně přiměřené ( 34 ), tj. nejsou v rozporu s účinnou a odrazující povahou trestů. Tyto lhůty překračují minimální lhůty stanovené v článku 12 směrnice o ochraně finančních zájmů.

64.

Nastolený problém se tedy netýká sankcí, které stanovilo rumunské právo, ani promlčecích lhůt stanovených trestním zákonem z roku 2009, ale skutečnosti, že v důsledku dvou rozhodnutí Curtea Constituționalță (Ústavního soudu) nelze legálně tyto lhůty přerušit.

65.

Pro nejvyšší soudní orgány Rumunska platí, že promlčecí lhůta u trestní odpovědnosti je dle vnitrostátního právního systému prvkem hmotného, nikoliv procesního práva. Jak rozeberu níže, toto východisko není v rozporu s unijním právem.

66.

Důsledkem, který z těchto rozsudků, jakož i z nečinnosti vnitrostátního zákonodárce vyplývá, je skutečnost, že po určitou dobu ( 35 ) nebylo možné žádným úkonem v průběhu trestního řízení přerušit běh promlčecích lhůt u trestní odpovědnosti. Neexistence důvodů pro přerušení je ve smyslu čl. 15 odst. 2 rumunské ústavy a článku 5 trestního zákona z roku 2009 považováno za „mírnější ustanovení trestního zákona“. Navzdory rozdílné judikatuře soudů nižších stupňů je třeba se v případě tohoto časového intervalu řídit závazným výkladem rumunského práva, stanoveným Curtea Constituțională (Ústavní soud) v rozhodnutích č. 297/2018 a č. 358/2022 a Înalta Curte de Casație și Justiție (Nejvyšší kasační soud) v rozsudku č. 67/2022, vydaném v zájmu zákona.

67.

V důsledku toho mohou být odsouzení za závažné podvody proti finančním zájmům Unie i za jiné trestné činy ( 36 ) zrušena a odsouzení mohou být propuštěni z vězení: stačí, aby mezi spácháním trestných činů a pravomocným rozsudkem o uložení trestu uplynula promlčecí lhůta (aniž byly zohledněny případné důvody pro přerušení) stanovená v trestním zákoně z roku 2009.

68.

Předkládající soud ( 37 ) prosazuje takový výklad vnitrostátního práva, který umožňuje vyloučit existenci „mírnějšího ustanovení trestního zákona“ ve sporu ( 38 ). To je však pouze jeho věcí. Možnost vykládat vnitrostátní právo způsobem, který je v souladu s unijním právem, ač to znamená odchýlení od judikatury vyššího soudu, je omezena ve smyslu zákazu výkladu vnitrostátního práva contra legem ( 39 ).

69.

Osobně nevím, jakým způsobem vyložit ustanovení ústavního práva a ústavní judikatury Rumunska týkající se přerušení promlčecích lhůt trestní odpovědnosti v období 2018–2022 tak, aby to nebylo v rozporu s rozhodnutími Curtea Constituțională (Ústavní soud). Tato rozhodnutí s konečnou platností určují směřování rumunského práva a jejich doktrína má v otázkách vnitrostátního práva „poslední slovo“ ( 40 ).

70.

Při neexistenci možnosti jiného výkladu je třeba se ptát, zda vnitrostátní právo, jak vyplývá z právních předpisů a ústavní judikatury, která je vykládá, porušuje povinnost trestat podvody proti finančním zájmům Unie účinnými a odrazujícími trestními sankcemi. Předkládající soud se ve svém předkládacím rozhodnutí domnívá, že k porušení této povinnosti dochází.

71.

Na základě informací dostupných v rámci řízení o předběžné otázce by bylo možné takový závěr považovat za odůvodněný, pokud by situace v Rumunsku během posuzovaného období vedla k beztrestnosti značného množství případů trestných činů ohrožení finančních zájmů Unie, a to za podmínek, které nejsou slučitelné s čl. 325 odst. 1 SFEU.

72.

Soudní dvůr přisuzuje povinnosti bojovat prostřednictvím odstrašujících a účinných opatření proti protiprávním činnostem, které poškozují finanční zájmy Unie, přímý účinek. Ustanovení čl. 325 odst. 1 SFEU ukládá členským státům přesnou povinnost dosáhnout výsledku, která není vázána na žádnou podmínku ( 41 ).

73.

Je na každém členském státě, aby zajistil, že pravidla použitelná na trestné činy ohrožující finanční zájmy Unie nebudou koncipována tak, aby vyvolávala systémové riziko beztrestnosti. Musí tak však činit při zajištění ochrany základních práv obviněných osob ( 42 ).

74.

Podle předkládacího rozhodnutí rumunský zákonodárce tuto povinnost po dobu téměř čtyř let neplnil, když po vydání rozhodnutí Curtea Constituțională (Ústavní soud) č. 297/2018 nezměnil čl. 155 odst. 1 trestního zákona z roku 2009. Změna byla nakonec provedena mimořádným nařízením vlády č. 71/2022, avšak v období mezi oním rozhodnutím a tímto mimořádným nařízením vlády zůstalo velké množství závažných trestných činů ohrožujících finanční zájmy Unie beztrestných, a to z důvodu zpětného účinku zásady lex mitior.

75.

Rozhodnutí 2006/928 je aktem přijatým Komisí na základě aktu o přistoupení, jenž je součástí primárního práva Unie. Konkrétně se jedná o rozhodnutí ve smyslu čl. 288 čtvrtého pododstavce SFEU.

76.

Rovněž zprávy Komise Evropskému parlamentu a Radě vypracované na základě mechanismu pro spolupráci a ověřování, zřízeného rozhodnutím 2006/928, je třeba považovat za akty přijaté unijním orgánem, jejichž právním základem je článek 2 uvedeného rozhodnutí ( 43 ).

77.

Soudní dvůr již analyzoval povahu a právní účinky rozhodnutí 2006/928, přičemž zdůraznil, že toto rozhodnutí je pro Rumunsko závazné v celém rozsahu, dokud nebude zrušeno.

78.

Referenční cíle stanovené v příloze rozhodnutí 2006/928 mají za cíl zajistit dodržování hodnot právního státu (článek 2 SEU) a jsou pro Rumunsko závazné v tom smyslu, že Rumunsko je povinno přijmout vhodná opatření k dosažení těchto cílů, přičemž musí na základě zásady loajální spolupráce (čl. 4 odst. 3 SEU) náležitě zohlednit zprávy vypracované Komisí a doporučení obsažená v těchto zprávách ( 44 ).

79.

Rozhodnutím 2006/928 byl zejména zřízen mechanismus pro spolupráci a ověřování a s ohledem na reformu soudnictví a boj proti korupci v Rumunsku byly stanoveny referenční cíle uvedené v článku 1 a podrobně popsané v příloze rozhodnutí. Tyto referenční cíle mají závazný charakter, takže Rumunsko má zvláštní povinnost jich dosáhnout a zdržet se provádění jakéhokoli opatření, které by mohlo dosažení těchto cílů ohrozit ( 45 ).

80.

Předkládající soud zdůrazňuje, že rumunské soudy přistupují k ukončování trestních řízení, a to i prostřednictvím mimořádných opravných prostředků směřujících ke zrušení, v důsledku odpadnutí důvodů pro přerušení promlčecích lhůt u trestní odpovědnosti v letech 2018 až 2022, vyplývajícího z judikatury Curtea Constituțională (Ústavní soud).

81.

V této souvislosti připomíná, že ve zprávě o mechanismu pro spolupráci a ověřování z roku 2022 bylo konstatováno, že daná situace by mohla mít „zásadní dopad na probíhající předsoudní a soudní řízení“ s možnými „vážnými důsledky“ v podobě „zbavení trestní odpovědnosti ve značném počtu případů“ ( 46 ). Předpokládá zde proto vliv věci na celý rumunský soudní systém.

82.

Situace popsaná předkládajícím soudem a zprávou o mechanismu pro spolupráci a ověřování z roku 2022 ukazuje na riziko beztrestnosti závažných trestných činů podvodu proti finančním zájmům Unie (a trestných činů korupce na vysoké úrovni, které jsou s nimi často spojeny) v Rumunsku v období 2018 až 2022, ačkoli není přesně zjištěno, kolik případů se týká těchto finančních zájmů. Toto riziko vyplývá z neexistence důvodů pro přerušení promlčecích lhůt u trestní odpovědnosti (a současně z příliš dlouhé doby trvání příslušných trestních řízení, přesahující promlčecí lhůtu).

83.

Předkládajícímu soudu přísluší v rámci skutkové otázky ověřit, zda v důsledku judikatury Curtea Constituțională (Ústavní soud) existuje v Rumunsku v případě trestných činů závažného podvodu proti finančním zájmům Evropské unie a souvisejících trestných činů korupce systémové riziko beztrestnosti. V takovém případě by Rumunsko neplnilo zvláštní povinnost dodržovat referenční cíle stanovené v příloze rozhodnutí 2006/928 (zejména referenční cíle v oblasti boje proti korupci).

84.

Ustanovení čl. 325 odst. 1 SFEU má, stejně jako rozhodnutí 2006/928, přímý účinek. Podle zásady přednosti unijního práva činí tato dvě ustanovení nepoužitelným bez dalšího jakéhokoli ustanovení vnitrostátního práva, které by s nimi bylo v rozporu ( 47 ).

85.

„Je […] na vnitrostátních příslušných soudech, aby zajistily plný účinek povinností, které vyplývají z čl. 325 odst. 1 a 2 [SFEU], a upustily od použití vnitrostátních ustanovení, mimo jiné v oblasti promlčení, která v rámci řízení týkajícího se závažných trestných činů v oblasti DPH brání v uložení účinných a odstrašujících sankcí za účelem boje proti podvodům ohrožujícím finanční zájmy Unie.“ ( 48 )

86.

V původním řízení se použije čl. 325 odst. 1 SFEU a rozhodnutí 2006/928, tedy „uplatňuje se právo Unie“ ve smyslu čl. 51 odst. 1 Listiny.

87.

Za tohoto předpokladu musí předkládající soud zajistit dodržování základních práv (v tomto případě práv odsouzených osob) zaručených Listinou. Pokud se z výše uvedených důvodů rozhodne nepoužít vnitrostátní judikaturu týkající se neexistence důvodů pro přerušení promlčecí doby trestní odpovědnosti v období let 2018–2022, nemůže přitom pominout ustanovení Listiny, jež nemají o nic menší váhu než čl. 325 odst. 1 SFEU ( 49 ).

88.

Povinnost zajistit účinné vybírání vlastních zdrojů Unie nezbavuje vnitrostátní soudy povinnosti chránit dodržování základních práv zaručených Listinou, pokud jde o trestní řízení pro trestné činy související s DPH, v nichž se použije právo Unie ( 50 ).

89.

V tomto kontextu je základním právem, které by mohlo odůvodnit zachování a uplatňování rumunské ústavní judikatury, právo zakotvené v čl. 49 odst. 1 poslední větě Listiny: zpětné použití mírnějšího ustanovení trestního zákona, tedy lex mitior.

90.

Opakuji, že povinnost chránit vlastní zdroje Unie v oblasti DPH nemůže vnitrostátní soudy zbavit povinnosti uplatňovat lex mitior jakožto zásadu spojenou se zásadou zákonnosti trestných činů a trestů, která je neoddělitelným prvkem právního státu. Ten je přitom jednou z hlavních hodnot, na nichž je Unie založena (článek 2 SEU).

91.

Podle čl. 49 odst. 1 Listiny „nesmí být uložen trest přísnější, než jaký bylo možno uložit v době spáchání trestného činu. Pokud poté, co již byl trestný čin spáchán, stanoví zákon mírnější trest, uloží se tento mírnější trest.“

92.

Zásada zpětného použití mírnějšího ustanovení trestního zákona, takto zakotvená v Listině, je součástí primárního práva Unie ( 51 ) a je obsažena v mezinárodních smlouvách, k nimž členské státy Unie přistoupily ( 52 ).

93.

Podle Soudního dvora „použití mírnějšího ustanovení trestního zákona nutně předpokládá postupnou změnu zákonů v čase a spočívá na konstatování, že zákonodárce změnil názor na trestní kvalifikaci skutkového stavu nebo na trest, který se má za trestný čin uložit“ ( 53 ).

94.

Zásada lex mitior má podobu výjimky ze zákazu zpětného použití trestněprávních norem. Vzhledem k tomu, že zpětná účinnost in bonam partem svědčí obžalovanému, nelze namítat, že použití pozdějšího trestního zákona nerespektuje zásadu zákonnosti trestných činů a trestů (nullum crimen, nulla poena sine lege). Stručně řečeno, původní zákon, platný v době, kdy došlo ke skutkům zakládajícím trestný čin, ustupuje zpětně novému zákonu, a zlepšuje tak trestněprávní postavení obžalovaného (resp. odsouzeného).

95.

Ačkoli by její opodstatnění mohlo být sporné, zásada lex mitior vychází ze skutečnosti, že osoba, jejíž jednání podle (změněného) názoru zákonodárce již nezasluhuje trest stanovený dřívějším zákonem, by neměla být odsouzena ani zbavena svobody. Tato osoba tak získává výhody plynoucí z pozdějších, změněných posouzení zákonodárce ( 54 ).

96.

Z vysvětlení k Listině (čl. 52 odst. 3) vyplývá, že právo zakotvené v článku 49 Listiny má stejný smysl a rozsah jako právo zaručené Evropskou úmluvou o lidských právech a základních svobodách (dále jen „EÚLP“).

97.

Jelikož EÚLP tuto zásadu výslovně neobsahuje, Evropský soud pro lidská práva (dále jen „ESLP“) ji v návaznosti na judikaturu Soudního dvora odvodil z článku 7 EÚLP ( 55 ).

98.

Podle ESLP:

99.

Dosud však ani ESLP, ani Soudní dvůr přesně nevymezily rozsah zásady lex mitior v případech, jako je tento. Tato žádost o rozhodnutí o předběžné otázce umožňuje Soudnímu dvoru rozvinout judikaturu ohledně toho, zda z čl. 49 odst. 1 poslední věty Listiny lze dovozovat:

100.

Ve skutečnosti mají ústavní tradice členských států ve vztahu k zásadě lex mitior„jen málo společného“. Existují země, které tuto základní trestněprávní záruku téměř neznají, a jiné, v nichž je jí přiznána široká působnost, dokonce i na ústavní úrovni (Portugalsko, Rumunsko, Itálie, Španělsko atd.). Podle mého názoru by měl Soudní dvůr stanovit pro čl. 49 odst. 1 poslední větu Listiny autonomní a specifický standard ochrany, který adresátům poskytne vysokou úroveň záruk, nikoli pouze ochranu de minimis.

101.

Článek 49 odst. 1 poslední věta Listiny odkazuje na zpětnou účinnost zákona, který stanoví „mírnější trest“. Jak jsem již uvedl, Soudní dvůr uvádí, že použití mírnějšího ustanovení trestního zákona spočívá na konstatování, že zákonodárce změnil názor „na trestní kvalifikaci skutkového stavu nebo na trest, který se má za trestný čin uložit“ ( 59 ).

102.

Tyto dva odkazy nejsou určující, ale poukazují na skutečnost, že zásada lex mitior v Listině se vztahuje pouze na normy trestního práva hmotného, nikoliv na normy trestního práva procesního.

103.

Je-li tomu takto, bude v každém případě třeba určit, zda promlčecí lhůta a její přerušení mají pro účely článku 49 Listiny hmotněprávní (materiální), nebo čistě procesní povahu. Jedná se o důležité upřesnění, protože procesní předpisy v trestním právu se běžně řídí pravidlem tempus regit actum.

104.

Dle judikatury nejvyšších soudních orgánů Rumunska mají v Rumunsku ustanovení upravující promlčení v trestním právu hmotněprávní povahu. Jak uznal Soudní dvůr v rozsudku M. A. S. a M. B., tato vnitrostátní judikatura nijak neodporuje unijnímu právu.

105.

Ochrana finančních zájmů Unie prostřednictvím přijímání trestních sankcí spadá ve smyslu čl. 4 odst. 2 SFEU do oblasti pravomoci, kterou Unie sdílí s členskými státy.

106.

V době předmětných skutkových okolností nebyl režim promlčení použitelný na trestné činy týkající se DPH unijním normotvůrcem harmonizován ( 60 ). Členské státy mohly stanovit, že v jejich právním řádu je režim promlčení trestní odpovědnosti a jeho přerušení věcí trestního práva hmotného ( 61 ).

107.

Vzhledem k neexistenci harmonizace režimu promlčení trestní odpovědnosti za trestné činy proti finančním zájmům Unie je tedy věcí každého členského státu, aby určil, zda ustanovení o promlčení mají v jeho právním řádu procesní nebo hmotněprávní povahu ( 62 ).

108.

Je pravda, že v rozsudku Taricco se Soudní dvůr rozhodl přisoudit ustanovením o promlčení trestní odpovědnosti procesní povahu, jak uvedl ESLP ( 63 ); v jiných případech však Soudní dvůr zaujal ohledně promlčecích lhůt odlišné stanovisko ( 64 ).

109.

Judikatura ESLP se přiklonila k tomu, že tato pravidla jsou procesní povahy, neboť nedefinují trestné činy a tresty za ně, ale pouze stanoví podmínky pro vyšetření případu ( 65 ). ESLP však rozhodl, že článek 7 EÚLP je porušen, pokud je obžalovaný odsouzen za trestný čin, u kterého již uplynula promlčecí lhůta ( 66 ).

110.

V rozsudku M. A. S. a M. B ( 67 ). Soudní dvůr (podle mého názoru správně) upřesnil rozsudek Taricco tím, že:

111.

S ohledem na rozsudek M. A. S. a M. B. se domnívám, že při neexistenci harmonizace v unijním právu ( 70 ) může každý členský stát i nadále ustanovením o promlčení trestní odpovědnosti (a samozřejmě i úpravě přerušení promlčecích lhůt) přisuzovat hmotněprávní charakter. V rámci toho se na taková ustanovení vztahuje zásada lex mitior uvedená v čl. 49 odst. 1 poslední větě Listiny.

112.

Curtea Constituțională (Ústavní soud) kromě toho, že promlčení trestní odpovědnosti považoval za součást trestního práva hmotného, prohlásil článek 155 trestního zákona z roku 2009, který se týká přerušení promlčecích lhůt, za protiústavní. V důsledku této judikatury běžely tyto lhůty v období od 25. června 2018 do 30. května 2022 bez možnosti přerušení.

113.

Lze namítnout, že rozhodnutí ústavního soudu nejsou „mírnějším ustanovením trestního zákona“, neboť nejsou přímo legislativními opatřeními přijatými členským státem. Domnívám se však, že tato námitka neobstojí.

114.

Curtea Constituțională (Ústavní soud) tím, že prohlásil článek 155 trestního zákona z roku 2009 za protiústavní, jednal jako „negativní zákonodárce“ ( 71 ). Ve státech s koncentrovanou kontrolou ústavnosti mají rozhodnutí o protiústavnosti zákonů podobnou hodnotu a závaznost jako samotné zákony, jejichž úplnou nebo částečnou nepoužitelnost (a případně neplatnost) – z důvodu neslučitelnosti s vnitrostátní úpravou – tato rozhodnutí prohlašují. V těchto zemích mají rozhodnutí o protiústavnosti zákonů účinky erga omnes a důsledkem těchto rozhodnutí je úplné nebo částečné odstranění těchto zákonů z právního řádu (Španělsko, Polsko, Portugalsko, Litva, Rumunsko, Německo nebo Itálie).

115.

Pro účely zpětného uplatnění lex mitior tedy nevidím rozdíl mezi úplným nebo částečným zrušením trestního zákona pozdějším zákonem (rozhodnutími zákonodárce) a úplným nebo částečným vyčleněním tohoto zákona z právního řádu v důsledku prohlášení protiústavnosti (rozhodnutími ústavního soudu) ( 72 ).

116.

Proto se prohlášení o protiústavnosti, jaké učinil Curtea Constituțională (Ústavní soud) ve svých rozhodnutích č. 297/2018 a č. 358/2022, z materiálního hlediska a pro účely uplatnění zásady lex mitior rovná změně právních předpisů. Takové prohlášení je závazné pro všechny orgány veřejné moci, včetně soudů ( 73 ), i když soudy mají i nadále pravomoc posuzovat slučitelnost vnitrostátní právní úpravy, která je dle ústavního soudu v souladu s ústavou, s právem EU ( 74 ).

117.

V tomto sporu se rozhodnutí Curtea Constituțională (Ústavní soud) č. 297/2018 a 358/2022 zabývají otázkou rumunského ústavního práva, aniž se vyjadřují k jeho slučitelnosti s unijním právem či „zpochybňovala“ jeho přednost.

118.

Když Soudní dvůr hovoří o „postupné změně zákonů v čase“, používá pojem „zákony“ v širším smyslu. Zahrnuje sem tak samozřejmě zákony přijaté zákonodárnými orgány členských států, ale také změny těchto zákonů vyplývající z nálezů ústavního soudu o protiústavnosti. Domnívám se, že toto tvrzení lépe odpovídá povinnosti vykládat práva chráněná Listinou tak, aby nebyl omezen jejich obsah.

119.

V souladu s výkladem, který navrhuji, je i rozsudek ESLP ve věci Ruban v. Ukrajina. V tomto případě bylo namítáno možné porušení zásady lex mitior Ukrajinou v důsledku rozhodnutí jejího ústavního soudu. ESLP odmítl, že by byl porušen článek 7 EÚLP, ale analyzoval prohlášení protiústavnosti, jako by se jednalo o legislativní změnu, aniž namítal, že tato ústavní judikatura neodpovídá časové posloupnosti „zákonů“ ( 75 ).

120.

Ve věci Scoppola v. Itálie se ESLP spíše přiklonil k omezení použití lex mitior na trestní řízení, která dosud nebyla pravomocně skončena ( 76 ). V některých pozdějších případech však tuto zásadu rozšířil i na pravomocná rozhodnutí, stanoví-li tuto možnost vnitrostátní právo ( 77 ).

121.

Na první pohled by se mohlo zdát, že i Soudní dvůr omezil zásadu lex mitior na nepravomocné rozsudky ( 78 ). Domnívám se však, že takový dojem by byl předčasný vzhledem k tomu, že ve věci Delvigne dotčená vnitrostátní právní úprava dávala odsouzeným možnost přezkumu situace, plynoucí z předchozího pravomocného odsouzení v trestním řízení, podle nového zákona.

122.

Podle mého názoru by se lex mitior měl vztahovat i na pravomocná trestní rozhodnutí, která jsou již vykonávána. Ne ve všech členských státech Unie se tak děje, některé však tento přístup zaujaly ( 79 ). I tam, kde se na trestní rozsudky s účinky res iudicata zpravidla lex mitior nevztahuje, existují z tohoto pravidla četné výjimky. Je tedy běžné, že se zpětná účinnost in melius vztahuje i na taková rozhodnutí, stanoví-li tak nová trestněprávní úprava, je-li určité jednání dekriminalizováno ( 80 ), případně prohlásí-li ústavní soud trestní zákon za protiústavní ( 81 ).

123.

Zásada uvedená v čl. 49 odst. 1 poslední větě Listiny má v každém případě sama o sobě význam, nezávislý na řadě řešení, k nimž dospěly členské státy, a musí poskytovat vysoký stupeň ochrany, nikoli jen ochranu de minimis, jak jsem již naznačil.

124.

Je nelogické, aby se změna hodnot (nebo trestních kritérií) ze strany zákonodárce uplatňovala pouze ve prospěch obviněných nebo obžalovaných, a nikoliv ve prospěch těch, kteří jsou za obdobné činy pravomocně odsouzeni. Absence logiky je nejzřetelnější v případě dekriminalizace jednání, které bylo dříve trestné, pozdějším zákonem (abolitio criminis). V zájmu poctivého právního vědomí je nepřijatelné, aby v takovém případě čistě časové důvody určovaly, že osoby pravomocně odsouzené za dané jednání zůstanou ve výkonu trestu, zatímco pachatelé téhož jednání, kteří čekají na rozsudek, budou trestní odpovědnosti zproštěni.

125.

Totéž hledisko spravedlnosti a důslednosti, jež vyplývá z lex mitior pro obviněné nebo obžalované, lze vztáhnout na ty, kteří již byli odsouzeni. Opakuji, že je neadekvátní, aby dvě osoby, které se dopustily obdobných činů ve stejný den, měly, resp. neměly z této zásady prospěch jen na základě toho, že trestní řízení bylo u jedné z nich ukončeno rychleji a vedlo k pravomocnému odsouzení, zatímco u druhé, dosud nikoliv pravomocně odsouzené osoby, trvalo déle.

126.

Logika zásady zpětné účinnosti mírnějšího ustanovení trestního zákona se musí uplatnit i ve vztahu k pravomocným trestním rozsudkům, aby se předešlo takovým nesrovnalostem, jako je výše uvedená. Je sice pravda, že toto řešení předpokládá proces přezkumu rozsudků, které mají povahu res iudicata, ale tato překážka není nepřekonatelná. Není tomu tak v případech dekriminalizace jednání, která byla dříve klasifikována jako trestné činy, a nevím, proč by tomu tak mělo být v jiných případech postupné změny zákonů v čase ( 82 ).

127.

Přezkum pravomocných rozsudků v důsledku lex mitior vyžaduje, aby vnitrostátní právo poskytovalo na žádost odsouzeného pro takový přezkum procesní cestu. V Rumunsku je touto cestou podle předkládacího rozhodnutí mimořádný opravný prostředek směřující ke zrušení podle čl. 426 odst. 1 písm. b) rumunského trestního řádu, s omezeními stanovenými v rozsudku č. 67/2022 Înalta Curte de Casație și Justiție (Nejvyšší kasační soud).

128.

Stručně řečeno, navrhuji takový výklad zásady zpětné účinnosti mírnějšího ustanovení trestního zákona, zakotvené v čl. 49 odst. 1 poslední větě Listiny:

129.

V projednávaném případě zásada zpětné účinnosti mírnějšího ustanovení trestního zákona, stanovená v čl. 49 odst. 1 poslední větě Listiny, odůvodňuje zproštění trestní odpovědnosti odsouzených osob, na které se svého času vztahoval režim přerušení promlčecí lhůty trestní odpovědnosti, který byl později prohlášen za protiústavní, jde-li o oblasti, v nichž se uplatňuje unijní právo. Toto zproštění se tedy vztahuje na trestné činy závažného podvodu proti finančním zájmům Unie, které porušují článek 325 SFEU a rozhodnutí 2006/928.

130.

V důsledku toho unijní právo nevyžaduje, aby se v takové situaci, jako je ta výše popsaná, upustilo od uplatnění napadené judikatury Curtea Constituțională (Ústavní soud), ač ta vede k beztrestnosti pachatelů některých z těchto trestných činů.

131.

Pokud by Soudní dvůr v rozporu s tím, co navrhuji, rozhodl, že se v tomto případě zpětná účinnost mírnějšího ustanovení trestního zákona podle čl. 49 odst. 1 poslední věty Listiny neuplatní, bylo by třeba analyzovat, zda rumunské právo stanoví vyšší standard ochrany zásady lex mitior.

132.

Soud členského státu může čelit, jak je tomu v tomto případě, situaci, kdy musí posoudit soulad vnitrostátního ustanovení nebo opatření, kterým se uplatňuje unijní právo ve smyslu čl. 51 odst. 1 Listiny, se základními právy.

133.

Pokud za těchto okolností neurčuje další činnost členských států plně unijní právo, článek 53 Listiny potvrzuje, že vnitrostátní orgány a soudy jsou i nadále oprávněny uplatňovat vnitrostátní standardy ochrany základních práv.

134.

V rumunském právu je vnitrostátní standard ochrany zásady zpětné účinnosti mírnějšího ustanovení trestního zákona stanoven v čl. 15 odst. 2 Ústavy a čl. 5 odst. 1 trestního zákona z roku 2009, jejichž rozsah vymezil Curtea Constituțională (Ústavní soud).

135.

Jak jsem již připomněl, dle judikatury Curtea Constituțională (Ústavní soud) a Înalta Curte de Casație și Justiție (Nejvyšší kasační soud) mají ustanovení o promlčení trestní odpovědnosti a o přerušení promlčecích lhůt hmotněprávní povahu, a proto se na ně vztahuje zásada lex mitior ( 83 ).

136.

V rozhodnutích Curtea Constituțională (Ústavní soud) č. 297/2018 a 358/2022 bylo zdůrazněno, že v souladu s touto zásadou neexistovaly v období od 25. června 2018 do 30. května 2022 důvody pro přerušení běhu promlčecích lhůt u trestní odpovědnosti.

137.

Pro použití tohoto vnitrostátního standardu ochrany zásady zpětné účinnosti mírnějšího ustanovení trestního zákona zavedeného rumunským právem musí být podle Soudního dvora splněny dvě podmínky ( 84 ):

138.

Pokud jde o první podmínku, unijní právo nestanoví v tomto smyslu zvláštní režim. Používání rumunského standardu ochrany tedy nemá vliv na úroveň ochrany podle čl. 49 odst. 1 poslední věty Listiny.

139.

Obtížnější je určit, zda standard ochrany zásady lex mitior dle rumunského práva jde proti jednotě, přednosti či účinnosti unijního práva, a to vzhledem k tomu, že judikatura ve věci M. A. S. a M. B. na jedné straně a ve věci Euro Box Promotion na straně druhé není snadno slučitelná.

140.

V rozsudku M. A. S. a M. B. Soudní dvůr:

141.

Soudní dvůr tak připustil limit uplatňování zásady přednosti unijního práva: vnitrostátní soudci mohou uplatňovat vnitrostátní ustanovení, jež odporují unijnímu právu, aby chránili základní právo (zásadu zákonnosti v trestním právu), které je na základě vnitrostátního práva zaručeno s vyšším standardem, než jaký mu přiznává unijní právo ( 89 ).

142.

Rozsudek M. A. S. a M. B. tedy nevyžaduje, aby vnitrostátní soud dal absolutní přednost ochraně finančních zájmů Unie až do takové míry, že by je musel upřednostnit před takovým základním právem, jakým je zásada zákonnosti trestných činů a trestů.

143.

V rozsudku Euro Box Promotion Soudní dvůr analyzoval právní předpisy a ústavní judikaturu Rumunska ( 90 ), které stejně jako italské předpisy a judikatura ve věci M. A. S. a M. B. mohly vést k systémovému riziku beztrestnosti jednání představujícího závažné trestné činy podvodu ohrožující finanční zájmy Unie, a to na úkor povinnosti podle čl. 325 odst. 1 SFEU. V návaznosti na tuto analýzu uvedl, že:

144.

Podle mého názoru má tento spor blíže k tomu, který vedl k rozsudku ve věci M. A. S. a M. B., než k rozsudku ve věci Euro Box Promotion. V posledně uvedeném rozsudku Soudní dvůr neshledal porušení čl. 47 druhého pododstavce první věty Listiny v praxi, jež se týkala složení kolegií Nejvyššího soudu specializovaných na záležitosti korupce, kterou rumunský ústavní soud prohlásil za protiústavní. V rumunském právu rovněž neexistoval jasný vnitrostátní standard ochrany práva na nezávislý soud, předem zřízený zákonem. Jeho existenci naznačil jeden z účastníků řízení na jednání v odpovědi na dotaz Soudního dvora, rumunská vláda a Komise to však popřely ( 95 ).

145.

V každém případě nepovažuji za možné, že by dovolávání se systémového rizika beztrestnosti závažných trestných činů proti finančním zájmům Unie mohlo odůvodnit omezení takového základního práva, jako je právo na zpětné použití mírnějšího ustanovení trestního zákona, přiznává-li ústavní systém členského státu tomuto právu vyšší standard ochrany, než je standard dle čl. 49 odst. 1 poslední věty Listiny.

146.

Stručně řečeno, pokud by nebyl přijat výklad čl. 49 odst. 1 poslední věty Listiny, který prosazuji, judikatura Curtea Constituțională (Ústavní soud) týkající se neexistence důvodů přerušení promlčení trestní odpovědnosti v letech 2018 až 2022 by přiznala zásadě zpětné účinnosti lex mitior vyšší vnitrostátní standard ochrany, než jaký poskytuje tento článek Listiny.

147.

Je pravda, že použití tohoto vnitrostátního standardu může vést k riziku beztrestnosti osob, které byly stíhány za spáchání závažného podvodu proti finančním zájmům Unie, jak jsem již analyzoval a jak zdůrazňuje předkládající soud.

148.

Precedentní rozsudek ve věci M. A. S. a M. B. však vyvolal stejné riziko beztrestnosti a v projednávané věci nevidím žádný důvod pro jeho opomenutí. Na rozdíl od věci Euro Box Promotion je zde zjevně přítomen vyšší vnitrostátní standard ochrany zásady lex mitior, stejně jako tomu bylo ve věcech M. A. S. a M. B.

149.

Finanční zájmy Unie si bezpochyby zaslouží ochranu, ta však nemůže mít přednost před ochranou takového základního práva, jakým je zásada zpětné účinnosti mírnějšího ustanovení trestního zákona.

150.

Základní práva nejsou ve společenství založeném na zásadách právního státu, jakým je Unie, o nic méně důležitá než jeho finanční zájmy. Jinými slovy, finanční zájmy Unie nelze chránit za cenu porušení základních práv.

151.

Pokud je uplatňování článku 325 SFEU a předpisů, jež jej dále rozvíjí, nedostatečné a v jednom nebo více státech vzniká systémové riziko beztrestnosti, může Unie reagovat jinými dostupnými právními mechanismy, jako je žaloba pro nesplnění povinnosti. Snížení úrovně ochrany zásady lex mitior za účelem lepší ochrany finančních zájmů Unie se mi nezdá slučitelné s hodnotou právního státu podle článku 2 SEU.

152.

V tomto případě by tedy nedošlo k plné přednosti unijního práva a předkládající soud by se nemusel zdržet uplatnění judikatury Curtea Constituțională (Ústavní soud), aby zajistil soulad s čl. 325 odst. 1 SFEU a rozhodnutím 2006/928. Naopak, je třeba se této judikatury držet, aby byl zachován vyšší standard ochrany zásady lex mitior, tedy zásady, která ze své podstaty zlepšuje postavení pachatelů trestných činů, v rumunském právu.

153.

Toto řešení je také nejslučitelnější se zásadou zákonnosti v trestním právu a jejími požadavky na předvídatelnost a určitost použitelného trestního práva ( 96 ). Rozhodnutí Curtea Constituțională (Ústavní soud), doplněná rozsudkem Înalta Curte de Casație și Justiție (Nejvyšší kasační soud), upřesnila – po období pochybností, jež panovaly mezi obecnými soudy – režim přerušení promlčení trestní odpovědnosti dle čl. 155 odst. 1 trestního zákona z roku 2009. Následkem neuplatnění této judikatury by byly další nejasnosti týkající se přerušení promlčení trestní odpovědnosti v letech 2018 až 2022.

154.

Svou třetí otázku pokládá předkládající soud pro případ, že Soudní dvůr odpoví na první dvě otázky kladně (a to pouze tehdy, nelze-li podat výklad v souladu s unijním právem).

155.

Vzhledem k tomu, že navrhuji na první dvě otázky zápornou odpověď, zabývat se třetí otázkou nejspíše není nutné. Učiním tak však pro případ, že Soudní dvůr bude mít jiný názor.

156.

Soudní dvůr se již vyjádřil k aspektům rumunského soudního systému ( 97 ) tak, že je možné odpověď na tuto poslední otázku dovodit. Předkládající soud se v této otázce zabývá možností, že soudci budou kárně trestáni, pokud se odchýlí od judikatury ústavního soudu z důvodu, že dle jejich soudu není v souladu s unijním právem.

157.

Jak uvádí předkládající soud ( 98 ) a rumunská vláda, čl. 99 písm. ș) zákona č. 303/2004, který považoval nerespektování rozhodnutí Curtea Constituțională (Ústavní soud) nebo Înalta Curte de Casație și Justiție (Nejvyšší soud) vydaných v řízení o opravných prostředcích v zájmu zákona za kárné provinění, byl po vydání rozsudku ve věci RS zrušen.

158.

Rozhodnutí Curtea Constituțională (Ústavní soud) č. 520/2022 ze dne 9. listopadu 2022 však uvádí, že nerespektování rozhodnutí Curtea Constituțională (Ústavní soud) nebo Înalta Curte de Casație și Justiție (Nejvyšší soud) soudci může vést k sankci v kárném řízení, pokud soudce jednal se zlým úmyslem nebo se dopustil hrubé nedbalosti. Předkládající soud se ptá na slučitelnost tohoto nového kárného režimu s unijním právem.

159.

Rozsudky ve věcech Euro Box Promotion a RS obsahují dostatečná vodítka k zodpovězení této otázky. Omezím se proto jen na některé z úvah, jež tyto rozsudky nabízí:

160.

Odpověď na třetí předběžnou otázku tedy musí být v témže smyslu.

161.

S ohledem na výše uvedené navrhuji odpovědět na otázky, které položil Curtea de Apel Brașov (odvolací soud v Brašově, Rumunsko) Soudnímu dvoru, následovně: