Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62022CN0541

    Věc C-541/22 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 11. srpna 2022 Aracelim Garcíou Fernándezem a dalšími proti rozsudku Tribunálu (třetího rozšířeného senátu) vydanému dne 1. června 2022 ve věci T-523/17, Eleveté Invest Group a další v. Komise a SRB

    Úř. věst. C 441, 21.11.2022, p. 5–7 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, GA, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

    21.11.2022   

    CS

    Úřední věstník Evropské unie

    C 441/5


    Kasační opravný prostředek podaný dne 11. srpna 2022 Aracelim Garcíou Fernándezem a dalšími proti rozsudku Tribunálu (třetího rozšířeného senátu) vydanému dne 1. června 2022 ve věci T-523/17, Eleveté Invest Group a další v. Komise a SRB

    (Věc C-541/22 P)

    (2022/C 441/10)

    Jednací jazyk: španělština

    Účastníci řízení

    Účastníci řízení podávající kasační opravný prostředek: Araceli García Fernández, Faustino González Parra, Fernando Luis Treviño de Las Cuevas, Juan Antonio Galán Alcázar, Lucía Palazuelo Vallejo-Nágera, Macon, SA, Marta Espejel García, Memphis Investments Ltd, Pedro Alcántara de la Herrán Matorras, Pedro José de Jesús Benito Trebbau López, Pedro Regalado Cuadrado Martínez, María Rosario Mari Juan Domingo (zástupci: B.M. Cremades Román, J. López Useros, S. Cajal Martín a P. Marrodán Lázaro, advokáti)

    Další účastníci řízení: Eleveté Invest Group, SL, Antonio Bail Cajal, Carlos Sobrini Marín, Edificios 1326 de l'Hospitalet, SL, Juan José Homs Tapias, Anna María Torras Giro, Marbore 2000, SL, Tristán González del Valle, Evropská komise, Jednotný výbor pro řešení krizí (SRB), Španělské království, Banco Santander, SA

    Návrhová žádání účastníků řízení podávajících kasační opravný prostředek

    Účastníci řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelé“) navrhují, aby Soudní dvůr:

    i)

    připustil kasační opravný prostředek a jeho přílohy, jakož i tvrzení v něm obsažená;

    ii)

    v souladu s článkem 256 SFEU, článkem 61 statutu Soudního dvora a článkem 170 jednacího řádu Soudního dvora vydal rozsudek v tom smyslu, že:

    a)

    zruší rozsudek Tribunálu v plném rozsahu a podpůrně částečně, jak je uvedeno v oddílech III a IV kasačního opravného prostředku;

    b)

    vydá rozsudek podle bodu 219 žaloby;

    c)

    uloží SRB a Evropské komisi náhradu nákladů řízení před Tribunálem;

    d)

    uloží SRB a Evropské komisi náhradu nákladů tohoto řízení;

    e)

    nařídí, že všechny částky přiznané navrhovatelům se zvyšují o vyrovnávací úrok ode dne 23. května de 2017 (nebo podpůrně od 7. června 2017) do dne vydání rozsudku, a o úroky z prodlení ode dne vydání rozsudku, s výjimkou částek vyplývajících z tohoto řízení, které se zvyšují pouze o úroky z prodlení ode dne vydání rozsudku; a

    f)

    přizná navrhovatelům jakoukoliv další náhradu, kterou bude považovat za právně odpovídající.

    Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

    Navrhovatelé napadají celé právní odůvodnění a výrok rozsudku Tribunálu, jelikož jsou stiženy, mimo jiné, řadou pochybení při použití a výkladu unijního práva, nedostatečným a rozporným odůvodněním, nesprávnými posouzeními skutkového stavu a právních důsledků a nesprávným hodnocením důkazů.

    Navrhovatelé se v tomto ohledu dovolávají čtyř důvodů na podporu svých návrhových žádání.

    V rámci prvního důvodu mají navrhovatelé za to, že Tribunál nesprávně vyložil a uplatnil článek 18 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014 (1) ze dne 15. července 2014, kterým se stanoví jednotná pravidla a jednotný postup pro řešení krize úvěrových institucí a některých investičních podniků v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí a Jednotného fondu pro řešení krizí a mění nařízení (EU) č. 1093/2010.

    V první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku poukazují navrhovatelé na nesprávný výklad a uplatnění čl. 18 odst. 1 písm. a) nařízení č. 806/2014 v souvislosti s nutností poskytnutí likvidity, nesplněním povinnosti důvěrnosti a při výkladu zásady řádné správy. V druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelé namítají nedostatečné odůvodnění a nesprávný výklad čl. 18 odst. 1 písm. b) nařízení č. 806/2014. V tomto ohledu poukazují na to, že Banco Popular Español (BPE) nebyla v platební neschopnosti a že SRB počítal s jinými, méně škodlivými alternativami. V rámci třetí části prvního důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelé tvrdí, že Tribunál nesprávně vyložil a uplatnil čl. 18 odst. 1 písm. c) nařízení č. 806/2014.

    V rámci druhého důvodu navrhovatelé uvádějí, že Tribunál vyložil a uplatnil nesprávně článek 20 nařízení č. 806/2014. V této souvislosti poukazují navrhovatelé na nesprávný výklad a uplatnění čl. 20 odst. 1, 5, 7, 9, 10 a 11 nařízení č. 806/2014. V páté části druhého důvodu navrhovatelé rovněž tvrdí, že Tribunál vyložil a uplatnil nesprávně právo na přístup ke spisu o vyvlastnění, jelikož jeho odůvodnění je v rozporu s tím co stanoví Listina základních práv Evropské unie a dodatkový protokol k EÚLP. V šesté části druhého důvodu poukazují navrhovatelé na nesprávné právní posouzení v souvislosti s povinností uvést odůvodnění.

    Třetí důvod vychází z požadavku náhrady škody v souvislosti se zrušením napadeného rozhodnutí s potvrzením účinků.

    V rámci čtvrtého důvodu mají navrhovatelé za to, že Tribunál nesprávně vyložil a uplatnil nařízení č. 806/2014 v souvislosti s požadavkem náhrady škody na základě mimosmluvní odpovědnosti nezávislým na návrhu na zrušení. V první části čtvrtého důvodu navrhovatelé analyzují, jak se Tribunál dopustil zjevně nesprávného výkladu a uplatnění bodu 116 odůvodnění a článků 88 a 91 nařízení č. 806/2014 a článku 339 SFEU tím, že uplatnil mnohem nižší standard ochrany, než jaký stanoví EU v oblasti řešení krize bank. Navrhovatelé současně poukazují na nesprávný výklad a uplatnění nařízení č. 806/2014 v rozporu s povinností řádné péče. Konečně druhá část čtvrtého důvodu vychází z nesprávného výkladu a uplatnění čl. 20 odst. 15 a 16 nařízení č. 806/2014, jakož i z neexistence odůvodněné odpovědi.


    (1)  Úř. věst. L 225, s. 1.


    Top