1

Evropská komise se žalobou domáhá toho, aby Soudní dvůr určil, že Irsko:

nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 4 odst. 1 směrnice 98/83 ve spojení s částí B její přílohy I a z čl. 8 odst. 2 této směrnice.

2

V bodě 29 odůvodnění směrnice 98/83 bylo uvedeno:

„[V]zhledem k tomu, že členské státy by měly mít právo povolit za jistých podmínek odchylky z působnosti této směrnice; že je dále nutné vytvořit vhodný rámec pro takovéto odchylky za předpokladu, že jejich povolením nesmí dojít k ohrožení lidského zdraví, a že přitom zásobování vodou určenou k lidské spotřebě nelze v dané oblasti žádnými přiměřenými způsoby jinak zajistit“.

3

Článek 4 odst. 1 této směrnice stanovil:

„Aniž jsou dotčeny povinnosti vyplývající z jiných ustanovení Společenství, přijmou členské státy opatření potřebná k tomu, aby byla zajištěna zdravotní nezávadnost a čistota vody určené k lidské spotřebě. Pro účely minimálních požadavků této směrnice se voda určená k lidské spotřebě považuje za zdravotně nezávadnou a čistou, pokud:

a pokud členské státy přijmou v souladu s příslušnými ustanoveními článků 5 až 8 a 10 a v souladu se Smlouvou další nezbytná opatření k zajištění, aby voda určená k lidské spotřebě byla v souladu s požadavky této směrnice.“

4

Článek 8 odst. 2 uvedené směrnice stanovil:

„Jestliže voda určená k lidské spotřebě nevyhoví ani přes opatření učiněná k dodržení povinností stanovených v čl. 4 odst. 1 hodnotám ukazatelů stanovených podle článku 5 a podle čl. 6 odst. 2, zajistí dotyčný členský stát, aby byla co nejdříve provedena nápravná opatření potřebná k obnovení jakosti vody, a bude přednostně sledovat jejich prosazování s přihlédnutím mimo jiné k rozsahu překročení hodnoty příslušného ukazatele a k možnému ohrožení lidského zdraví.“

5

Článek 9 směrnice 98/83, nadepsaný „Odchylky“, zněl:

„1.   Členské státy mohou povolit odchylky od hodnot ukazatelů uvedených v části B přílohy I nebo stanovených podle čl. 5 odst. 3, a to až do nejvyšší hodnoty těmito státy stanovené, za předpokladu, že žádná odchylka nepředstavuje možné ohrožení lidského zdraví a že zásobování vodou určenou k lidské spotřebě nelze v dané oblasti zajistit žádnými jinými přiměřenými prostředky. Odchylky musí být omezeny na dobu co nejkratší, nepřesahující tři roky, přičemž před koncem období, pro které jsou odchylky povoleny, se provede prověření určující, zda bylo dosaženo dostatečného pokroku. Pokud členský stát hodlá povolit druhou odchylku, je povinen sdělit Komisi výsledky tohoto prověření spolu s důvody, které ho k povolení druhé odchylky vedou. Žádnou takovou další odchylku nelze povolit na období delší než tři roky.

2.   Za mimořádných okolností může členský stát Komisi požádat o třetí odchylku na období nepřesahující tři roky. Komise rozhodne o takové žádosti do tří měsíců.

3.   Každá odchylka povolená podle odstavce 1 nebo 2 musí upřesnit tyto údaje:

4.   Pokud příslušné orgány považují vzniklé nedodržení hodnot ukazatelů za bezvýznamné a pokud opatření podniknutá podle čl. 8 odst. 2 dostačují k nápravě vzniklého problému do 30 dnů, není nutno použít požadavky odstavce 3.

V takovém případě stanoví příslušné orgány nebo jiné odpovědné subjekty pouze nejvýše přípustnou hodnotu dotyčného ukazatele a dobu, v níž musí být problém odstraněn.

5.   Na odstavec 4 se již není možno dále odvolávat, pokud by jakékoli nedodržení jedné z hodnot ukazatelů pro dané zásobování vodou trvalo v součtu déle než 30 dnů za posledních 12 měsíců.

6.   Každý členský stát, který využije odchylky ve smyslu tohoto článku, zajistí, aby obyvatelstvo, na které se taková odchylka vztahuje, bylo neprodleně vhodným způsobem o této odchylce a o jejích podmínkách informováno. Navíc členský stát popřípadě zajistí, aby skupiny obyvatelstva, pro které by daná odchylka mohla představovat zvláštní riziko, byly poučeny jak postupovat.

Pokud příslušné orgány nerozhodnou jinak, tyto povinnosti neplatí za okolností podle odstavce 4.

7.   S výjimkou odchylek povolených podle odstavce 4 je členský stát povinen uvědomit Komisi do dvou měsíců o všech odchylkách týkajících se každého individuálního zdroje s denní kapacitou překračující v průměru 1000 [metrů krychlových (m3)] vody nebo zásobujícího více než 5000 osob, a to včetně poskytnutí informací uvedených v odstavci 3.

8.   Tento článek se nevztahuje na vodu určenou k lidské spotřebě, která je nabízena k prodeji v lahvích nebo kontejnerech.“

6

Článek 14 téže směrnice, nadepsaný „Časový rozvrh plnění požadavků“, stanovil:

„Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zajistily, že jakost vody určené k lidské spotřebě splní požadavky této směrnice do pěti let od jejího vstupu v platnost, aniž jsou dotčeny poznámky 2, 4 a 10 v části B přílohy I.“

7

Článek 15 směrnice 98/83, nadepsaný „Výjimečné okolnosti“, v odstavcích 1 a 2 stanovil:

„1.   Členský stát může za výjimečných okolností a pro zeměpisně vymezené oblasti předložit Komisi zvláštní žádost o delší období pro splnění požadavků této směrnice, než které je stanoveno v článku 14. Takové prodloužení nesmí přesáhnout tři roky, přičemž ke konci prodlouženého období se provede přezkoumání a předá se Komisi, která může na jeho základě povolit druhé prodloužené období až do tří let. Toto ustanovení se nevztahuje na vodu určenou k lidské spotřebě, která je nabízena k prodeji v lahvích nebo kontejnerech.

2.   Každou takovouto žádost je třeba řádně zdůvodnit a uvést přitom zjištěné potíže a zahrnout do ní přinejmenším veškeré informace uvedené v čl. 9 odst. 3.“

8

Příloha I této směrnice, nadepsaná „Ukazatele a jejich hodnoty“, obsahovala část B, nadepsanou „Chemické ukazatele“, která zněla takto:

[…]

Poznámka 10: Členské státy by měly usilovat o dosažení nižší hodnoty, kde je to možné, bez snížení účinnosti dezinfekce.

Určené sloučeniny jsou: chloroform, bromoform, dibromochloromethan a bromodichloromethan.

Pro vodu ve smyslu ustanovení čl. 6 odst. 1 písm. a), b) a d) musí být hodnota splněna nejpozději do 10 kalendářních let ode dne vstupu této směrnice v platnost. V období od 5 do 10 let ode dne vstupu této směrnice v platnost je hodnota ukazatele pro celkové THM 150 μg/l.

Členské státy musí zajistit, aby během období potřebného k dosažení souladu s odpovídající hodnotou ukazatele bylo učiněno co nejvíce příslušných opatření k omezení koncentrace THM ve vodě určené k lidské spotřebě.

Při používání opatření k dosažení této hodnoty musí členské státy postupně přikládat stále větší důležitost případům, kde ve vodě určené k lidské spotřebě se vyskytují nejvyšší koncentrace THM.“

9

Směrnice 98/83 byla do irského práva provedena nejprve European Communities (Drinking Water) Regulations 2000 [nařízení Evropských společenství z roku 2000 (pitná voda), S. I. č. 439/2000], které bylo nahrazeno European Union (Drinking Water) Regulations 2014 [nařízení Evropské unie z roku 2014 (pitná voda) S. I. č. 122/2014], ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení z roku 2014 o pitné vodě“).

10

Článek 4 nařízení z roku 2014 o pitné vodě zní takto:

„1.   S výhradou všech výjimek udělených podle článku 11 dodavatel vody zajistí, aby voda byla zdravotně nezávadná a čistá a odpovídala požadavkům tohoto nařízení.

2.   Pro účely odstavce 1 se voda považuje za zdravotně nezávadnou a čistou, pokud

11

Článek 10 odst. 4 nařízení z roku 2014 o pitné vodě zní:

„Aniž je dotčen článek 9 a odstavce 5 a 8, platí, že je-li na základě monitorování prováděného pro účely tohoto nařízení zjištěno, že jakost vody určené k lidské spotřebě není v souladu s hodnotami ukazatelů uvedenými v části 1 přílohy, musí kontrolní orgán, s výhradou odchylek podle tohoto nařízení,

12

Veřejnoprávní vodárenská společnost Irish Water zajišťuje od 1. ledna 2014 na irském území poskytování veřejných služeb v oblasti hospodaření s vodou a pod dohledem Environmental Protection Agency (Agentura pro ochranu životního prostředí, Irsko) (dále jen „EPA“) dbá na to, aby jakost pitné vody odpovídala normám stanoveným ve směrnici 98/83 a ve vnitrostátních právních předpisech, kterými byla tato směrnice provedena do irského právního řádu. Společnosti Irish Water je od tohoto data svěřena odpovědnost za rozvod pitné vody v oblastech, které spadají do pravomoci 34 městských rad a rad hrabství. Kromě veřejných vodovodních sítí provozovaných společností Irish Water poskytují služby rozvodu pitné vody v několika venkovských oblastech soukromá družstva s názvem Group Water Schemes (skupiny pro zásobování vodou).

13

Útvary Komise ve dnech 3. prosince 2014 a 23. ledna 2015 požádaly irské orgány, aby jim poskytly informace o provádění směrnice 98/83 v tomto členském státě. Irské orgány na první žádost odpověděly dne 9. ledna 2015 a na druhou žádost dne 19. března 2015 a poskytly podrobné údaje o rozsahu překročení přípustného limitu koncentrací THM v pitné vodě v Irsku, o informacích poskytnutých veřejnosti a o přijatých nápravných opatřeních.

14

Útvary Komise po posouzení informací, které jim irské orgány poskytly 9. ledna a 19. března 2015, těmto orgánům dne 11. května 2015 sdělily, že takto popsaný stav není v souladu s požadavky vyplývajícími z článků 4 a 8 směrnice 98/83 a z části B její přílohy I. Irské orgány na toto konstatování zareagovaly dopisem ze dne 28. září 2015 a předmětná otázka byla projednána na schůzce těchto orgánů a útvarů Komise, která se konala dne 1. prosince 2015.

15

Dne 7. března 2016 zaslaly irské orgány první zprávu o pokroku, která byla doplněna dne 29. dubna 2016. Co se týče soukromých skupin pro zásobování vodou, jejichž stav byl považován za znepokojivý, předložily tyto orgány zvláštní zprávy.

16

Na základě nové žádosti útvarů Komise, jež byla irským orgánům zaslána dne 9. srpna 2016, tyto orgány dopisem ze dne 30. srpna 2016 informovaly útvary Komise o druhém pokroku a předložily jim samostatné zprávy týkající se soukromých skupin pro zásobování vodou. Dne 18. listopadu 2016 zaslaly irské orgány třetí zprávu o pokroku.

17

Po posouzení těchto tří zpráv o pokroku konstatovala Komise, že navzdory určitému pokroku několik vodovodních sítí podle všeho stále nesplňuje požadavky směrnice 98/83. Tento orgán tudíž zaslal Irsku dne 20. července 2018 výzvu, v níž uvedl, že tento členský stát neplní povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 4 směrnice 98/83 ve spojení s částí B její přílohy I a z článku 8 této směrnice, a to v případě 73 oblastí zásobovaných vodou z veřejných zdrojů, které pokrývají dodávku vody pro 481218 obyvatel, a 24 soukromých skupin pro zásobování vodou, které zajišťují rozvod vody pro 22989 obyvatel.

18

Dne 19. října 2018 Irsko na tuto výzvu odpovědělo tak, že podrobně popsalo již dosažený pokrok a uvedlo, že úplného souladu stavu v Irsku s požadavky směrnice 98/83 bude dosaženo do konce roku 2021.

19

Dne 14. května 2020 zaslala Komise Irsku odůvodněné stanovisko, ve kterém konstatovala, že Irsko tím, že nepřijalo opatření potřebná k tomu, aby voda určená k lidské spotřebě odpovídala minimálnímu požadavku týkajícímu se výskytu THM v této vodě v souladu s hodnotami ukazatelů uvedenými v části B přílohy I směrnice 98/83 – a to v 31 oblastech zásobovaných vodou z veřejných zdrojů, které pokrývají dodávku vody pro 284527 obyvatel, a v rámci 13 soukromých skupin pro zásobování vodou, které zajišťují rozvod vody pro 9701 obyvatel, jež Komise vymezila – a aby byla v těchto oblastech zásobovaných vodou z veřejných zdrojů a v rámci těchto soukromých skupin pro zásobování vodou co nejdříve provedena nápravná opatření potřebná k obnovení jakosti vody určené k lidské spotřebě, a tím, že přednostně nesledovalo jejich prosazování s přihlédnutím mimo jiné k rozsahu překročení hodnoty příslušného ukazatele a k možnému ohrožení lidského zdraví, nesplnilo povinnosti, které pro ně vyplývají z čl. 4 odst. 1 směrnice 98/83, ve spojení s částí B její přílohy I, a z čl. 8 odst. 2 této směrnice.

20

Komise v odůvodněném stanovisku Irsku rovněž uložila, aby své povinnosti splnilo do čtyř měsíců od zaslání tohoto stanoviska, nejpozději do 15. září 2020.

21

Irsko na odůvodněné stanovisko odpovědělo dne 18. září 2020 a dne 2. března 2021 zaslalo Komisi doplňující informace. Dne 18. června 2021 zaslaly irské orgány na základě žádosti útvarů Komise výsledky monitorování za rok 2020.

22

V odpovědi na odůvodněné stanovisko Irsko uvedlo, že dosáhlo trvalého souladu s požadavky vyplývajícími ze směrnice 98/83 v 15 z 31 oblastí zásobovaných vodou z veřejných zdrojů a v rámci 3 ze 13 soukromých skupin pro zásobování vodou uvedených v tomto stanovisku.

23

Dopisem ze dne 2. března 2021 informovalo Irsko Komisi, že příslušné požadavky plní další dvě oblasti zásobované vodou z veřejných zdrojů.

24

Dne 19. května 2021 zaslala Komise Irsku žádost technické povahy, v níž požadovala, aby jí Irsko poskytlo údaje o monitorování koncentrací THM za rok 2020 pro všechny oblasti zásobované vodou z veřejných zdrojů, jichž se týká řízení o nesplnění povinnosti.

25

Dne 18. června 2021 poskytlo Irsko údaje o většině těchto oblastí. Ve vztahu ke třem oblastem zásobovaným vodou z veřejných zdrojů, jichž se týkalo odůvodněné stanovisko, naproti tomu Komise neobdržela žádné údaje o monitorování nebo jí byly předloženy pouze údaje neúplné.

26

Vzhledem k tomu, že Komise nepovažovala odpovědi a informace předložené Irskem za dostačující, rozhodla se podat projednávanou žalobu pro nesplnění povinnosti.

27

Komise na podporu žaloby uplatňuje dva žalobní důvody: první vychází z porušení čl. 4 odst. 1 směrnice 98/83 ve spojení s částí B její přílohy I, k němuž mělo dojít tím, že Irsko nepřijalo opatření potřebná k tomu, aby voda určená k lidské spotřebě odpovídala minimálnímu požadavku týkajícímu se koncentrací THM v této vodě v souladu s hodnotami ukazatelů uvedenými v této části B přílohy I, pokud jde o jakost vody určené k lidské spotřebě v 21 oblastech zásobovaných vodou z veřejných zdrojů a v rámci 9 soukromých skupin pro zásobování vodou, a druhý vychází z porušení čl. 8 odst. 2 směrnice 98/83, k němuž mělo dojít tím, že Irsko v těchto oblastech zásobovaných vodou z veřejných zdrojů a v rámci těchto soukromých skupin pro zásobování vodou neprovedlo co nejdříve nápravná opatření potřebná k obnovení jakosti vody určené k lidské spotřebě, a to zejména s přihlédnutím k závažnosti překročení hodnoty příslušného ukazatele a k možnému ohrožení lidského zdraví.

28

Úvodem je třeba připomenout, že THM jsou chemické sloučeniny, které vznikají reakcí dezinfekčních prostředků na bázi chloru a organických látek vyskytujících se ve vodě, jako jsou bakterie a rostlinné zbytky. Často se vyskytují v pitné vodě, a to zejména v rámci systémů pro úpravu vody, kde se používá chlor k odstranění bakterií a znečišťujících látek.

29

THM jsou problematické pro lidské zdraví i životní prostředí, neboť dlouhotrvající expozice vysokým hladinám těchto chemických sloučenin v pitné vodě s sebou může nést různá rizika, jako je riziko onemocnění rakovinou, zejména rakovinou močového měchýře a rakovinou tračníku, a způsobovat gastrointestinální potíže a podráždění kůže. THM navíc mohou být po uvolnění do životního prostředí toxické pro vodní živočichy, narušovat sladkovodní ekosystémy a přispívat ke vzniku mrtvých oceánských zón, jelikož vyvářejí podmínky pro nadměrný růst řas.

30

Ve snaze snížit koncentrace THM v pitné vodě v souladu se směrnicí 98/83 musí vodohospodářské regulační orgány a podniky pro úpravu pitné vody používat alternativní dezinfekční metody, snižovat množství organických látek v surové vodě a optimalizovat procesy úpravy tak, aby se tvorba těchto sloučenin minimalizovala.

31

Irsko tvrdí, že žaloba Komise je nepřípustná, pokud jde o oblasti zásobované vodou z veřejných zdrojů Drimoleague, Ring/Helvick a Grangemore.

32

Tento členský stát v žalobní odpovědi uvádí, že „hlavním referenčním hlediskem pro určení toho, zda dané zásobování vodou z veřejných zdrojů odpovídá hodnotám ukazatelů stanoveným pro THM, je seznam nápravných opatření EPA“. Zmíněný členský stát tvrdí, že dotčené tři oblasti zásobované vodou z veřejných zdrojů nebyly na seznamu nápravných opatření uvedeny, „neboť už neexistovaly“. Irsko uznává, že v takových situacích je Komise do značné míry odkázána na informace poskytnuté dotyčným členským státem, ale popírá, že by v daném případě nesplnilo svou informační povinnost.

33

Komise tvrdí, že Irsko pochybilo tím, že ji o vyřazení těchto tří oblastí zásobovaných vodou z veřejných zdrojů z dotčeného seznamu výslovně neinformovalo – neposkytlo jí údaje, na jejichž základě by bylo možné prokázat, že nové vodovodní sítě jsou v souladu s povinnostmi vyplývajícími ze směrnice 98/83, a pokud jde o oblasti zásobované vodou z veřejných zdrojů Ring/Helvick a Grangemore, nezdůvodnilo, proč došlo k vyřazení „nevyhovující zásobované oblasti“ ze seznamu nápravných opatření.

34

Komise uvádí, že jí Irsko nesdělilo, že oblast zásobovaná vodou z veřejných zdrojů Drimoleague je nyní napojena na vodovodní síť Skibbereen (Irsko). Tento orgán tudíž v okamžiku, kdy podal žalobu, neměl k dispozici žádné informace, na jejichž základě by mohl dospět k závěru, že problém s kvalitou pitné vody v oblasti zásobované vodou z veřejných zdrojů Drimoleague byl vyřešen. Teprve až v žalobní odpovědi Irsko předložilo údaje o monitorování, podle nichž vodovodní síť Skibbereen splňuje hodnoty ukazatelů stanovených pro THM. Na to, aby tyto informace mohly být zohledněny při posuzování opodstatněnosti žaloby, pokud jde o oblast zásobovanou vodou z veřejných zdrojů Drimoleague, byly poskytnuty příliš pozdě.

35

Irsko uvádí, že ačkoli Komise tvrdí, že jí nebylo sděleno, že oblast zásobovaná vodou z veřejných zdrojů Drimoleague je nyní zásobována jinou vodovodní sítí, tento orgán připouští, že vyřazení takové oblasti ze seznamu nápravných opatření měl považovat za ukazatel dosaženého souladu se stanovenými požadavky. I když irské orgány v projednávané věci předložily Komisi dne 18. června 2021 výsledky monitorování svědčící o překročení hodnoty ukazatele týkající se THM v této oblasti zásobované vodou z veřejných zdrojů, které bylo zjištěno dne 21. července 2020, nic to nemění na tom, že k datu stanovenému v odůvodněném stanovisku, tedy k 15. září 2020, již veřejná vodovodní síť Drimoleague neexistovala.

36

Pokud jde o oblasti zásobované vodou z veřejných zdrojů Ring/Helvick a Grangemore, Irsko v žalobní odpovědi tvrdí, že ani tyto oblasti už k tomuto datu neexistovaly, jak vyplývalo z informací poskytnutých tímto členským státem v odpovědi na odůvodněné stanovisko.

37

Komise uvádí, že pouze na základě tvrzení obsaženého v odpovědi na odůvodněné stanovisko, podle něhož byly tyto dvě oblasti zásobované vodou z veřejných zdrojů vyřazeny „ze seznamu nápravných opatření EPA pro THM“, nemohla dospět k závěru, že tyto oblasti už požadavky stanovené směrnicí 98/83 splňují. Navzdory změně, k níž podle všeho došlo před zasláním odpovědi na odůvodněné stanovisko, Irsko Komisi neinformovalo, že oblast zásobovaná vodou z veřejných zdrojů Ring/Helvick je nyní napojena na vodovodní síť Dungarvan a oblast zásobovaná vodou z veřejných zdrojů Grangemore na vodovodní síť Boyle (Irsko). Komise kromě toho podotýká, že k těmto informacím nebyly připojeny žádné údaje, na jejichž základě by tento orgán mohl dospět k závěru, že obyvatelé zásobovaných oblastí Ring/Helvick a Grangemore jsou nyní napojeni na vodovodní síť splňující hodnoty příslušných ukazatelů. Komise tudíž v okamžiku, kdy podala žalobu, neměla k dispozici žádné informace, na jejichž základě by mohla konstatovat, že problém s jakostí pitné vody v oblastech zásobovaných vodou z veřejných zdrojů Ring/Helvick a Grangemore byl vyřešen.

38

Komise rovněž poukazuje na skutečnost, že Soudní dvůr již odmítl argument vycházející z toho, že k ukončení řízení o nesplnění povinnosti, které se týká nevyhovujícího zásobování vodou, postačuje vyřazení nevyhovujícího veřejného systému zásobování vodou z provozu a napojení jím dříve zásobované oblasti na novou oblast zásobovanou vodou z veřejných zdrojů a není přitom nutné Komisi o změně informovat ani jí předkládat údaje o úrovních koncentrací THM v nové zásobované oblasti. V důsledku administrativní reorganizace se řízení o nesplnění povinnosti nestává bezpředmětným, a i když se skutečně může jednat o vhodné řešení pro účely dosažení souladu se stanovenými požadavky, je na dotčeném členském státu, aby poskytl jasné informace, kterými administrativní změnu vysvětlí, například informace o vyřazení vodovodní sítě z provozu a napojení dotčené oblasti na jinou síť, jakož i údaje umožňující dospět k závěru, že změna daný problém vyřešila, tedy že nové zásobování je v souladu s hodnotami ukazatelů stanovenými ve směrnici 98/83.

39

Komise má za to, že porušení povinností podložila dostatečnými důkazy. Poté, co Irsko odpovědělo na odůvodněné stanovisko, a předtím než předložila věc Soudnímu dvoru, kromě toho Irsku zaslala žádost o doplňující informace, což přitom podle článku 258 SFEU nebyla povinna učinit.

40

Irsko v podstatě tvrdí, že je projednávaná žaloba nepřípustná, pokud jde o oblasti zásobované vodou z veřejných zdrojů Drimoleague, Ring/Helvick a Grangemore, a to v podstatě proto, že ke dni uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku, tedy k 15. září 2020, už tyto tři oblasti nebyly uvedeny na seznamu nápravných opatření EPA, neboť již neexistovaly. Irsko upřesnilo, že oblast zásobovaná vodou z veřejných zdrojů Drimoleague byla napojena na rozvodnou síť Skibbereen, oblast Ring/Helvick byla napojena na síť Dungarvan a oblast Grangemore byla sloučena s oblastí Boyle.

41

Předně je třeba podotknout, že podle ustálené judikatury týkající se důkazního břemene v rámci řízení o nesplnění povinnosti podle článku 258 SFEU prokazuje tvrzené nesplnění povinnosti Komise. Tento orgán Soudnímu dvoru musí předložit důkazy nezbytné k tomu, aby mohl ověřit, zda došlo k tomuto nesplnění povinnosti, a nesmí se přitom opírat o žádné domněnky [rozsudek ze dne 5. března 2020, Komise v. Kypr (Odvádění a čištění městských odpadních vod), C‑248/19, EU:C:2020:171, bod 20 a citovaná judikatura].

42

Pouze v případě, že Komise předložila dostatečné poznatky, z nichž vychází najevo určité okolnosti, které nastaly na území žalovaného členského státu, přísluší tomuto členskému státu, aby takto předložené poznatky a jejich důsledky věcným a podrobným způsobem zpochybnil [rozsudek ze dne 5. března 2020, Komise v. Kypr (Odvádění a čištění městských odpadních vod), C‑248/19, EU:C:2020:171, bod 21 a citovaná judikatura].

43

Kromě toho je třeba uvést, že jelikož se existence nesplnění povinnosti musí posuzovat vzhledem ke stavu, v němž se dotyčný členský stát nacházel v době, kdy uplynula lhůta stanovená v odůvodněném stanovisku, legislativní nebo regulační změny, ke kterým došlo až následně, nemohou být Soudním dvorem brány v úvahu (rozsudek ze dne 17. prosince 2020, Komise v. Řecko, C‑849/19, EU:C:2020:1047, bod 56 a citovaná judikatura).

44

V projednávaném případě z toho vyplývá, že existenci tvrzeného nesplnění povinností je třeba posoudit s ohledem na stav panující v Irsku v době, kdy uplynula lhůta stanovená v odůvodněném stanovisku, a nelze přitom přihlížet k aktům, kterými tento členský stát rozhodl o provedení změn uvedených v bodě 37 tohoto rozsudku, což Komisi nesdělil ani ji průběžně neinformoval o úrovni znečištění THM v nových oblastech zásobovaných pitnou vodou.

45

V posuzované věci je nesporné, že závěr o překročení hodnot ukazatelů, které je předmětem projednávané žaloby – a to i ve třech oblastech zásobovaných vodou z veřejných zdrojů, v souvislosti s nimiž je zpochybňována přípustnost této žaloby – vychází z údajů, které poskytlo Komisi Irsko a které tento členský stát nezpochybnil ani ve fázi před zahájením soudního řízení, ani před Soudním dvorem.

46

Podle ustálené judikatury v tomto ohledu platí, že Komise, jež nemá vlastní vyšetřovací pravomoc, je do značné míry odkázána na informace předložené dotyčným členským státem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. dubna 2005, Komise v. Irsko, C‑494/01, EU:C:2005:250, bod 43). Z toho vyplývá, že pokud Irsko Komisi o změnách uvedených v bodě 36 tohoto rozsudku neinformovalo a neposkytlo jí žádné údaje, na jejichž základě by bylo možno prokázat, že jakost pitné vody dodávané osobám dříve napojeným na oblasti zásobované vodou z veřejných zdrojů Drimoleague, Ring/Helvick a Grangemore je již v souladu s hodnotami ukazatelů stanovenými ve směrnici 98/83, pokud jde o koncentrace THM, Komise neměla možnost zjistit, zda k takovému dosažení souladu s příslušnými požadavky došlo před uplynutím lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku.

47

Nakonec je třeba poznamenat, že Soudní dvůr již odmítl argument směřující k zamítnutí žaloby pro nesplnění povinnosti, který se týkal několika aglomerací, z toho důvodu, že po územně-administrativní reorganizaci již neexistovaly. Pouze na základě administrativních změn v rámci irského vnitrostátního systému, ke kterým došlo poté, co Komise Irsku zaslala výzvu a v jejichž důsledku byl veřejný systém zásobování vodou, který nebyl v souladu s prahovými hodnotami stanovenými ve směrnici 98/83, vyřazen z provozu a jím dříve zásobovaná oblast byla napojena na novou oblast zásobovanou vodou z veřejných zdrojů, nelze dospět k závěru, že řízení o nesplnění povinnosti v souvislosti s nevyhovujícím zásobováním vodou je bezpředmětné toliko z tohoto důvodu [obdobně viz rozsudek ze dne 6. října 2021, Komise v. Itálie (Soustava pro odvádění a čištění městských odpadních vod), C‑668/19, EU:C:2021:815, body 40 a 41].

48

I když může být v důsledku takové územně-administrativní reorganizace skutečně dosaženo souladu s mezními hodnotami stanovenými směrnicí 98/83, Irsko mělo Komisi vysvětlit, v čem konkrétně tato administrativní změna spočívala, a například jí sdělit, že systém zásobování vodou byl vyřazen z provozu a dotčená oblast byla napojena na jiný systém zásobování, a předložit jí údaje, které by dokládaly, že uvedená změna problém znečištění vody THM vyřešila, tedy že nově prováděné zásobování pitnou vodou je v souladu s mezními hodnotami stanovenými směrnicí 98/83.

49

Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že projednávaná žaloba pro nesplnění povinnosti je přípustná, a to i pokud jde o oblasti zásobované vodou z veřejných zdrojů Drimoleague, Ring/Helvick a Grangemore.

50

V rámci prvního žalobního důvodu Komise Irsku vytýká nesplnění povinností, které pro něj vyplývají z čl. 4 odst. 1 směrnice 98/83, v 21 oblastech zásobovaných vodou z veřejných zdrojů a v rámci 9 soukromých skupin pro zásobování vodou, v nichž je překračována hodnota ukazatele týkající se nejvýše přípustné úrovně koncentrací THM v pitné vodě, která je uvedena v části B přílohy I této směrnice.

51

Irsko toto nesplnění povinnosti zpochybňuje – popírá, že by směrnice 98/83 ukládala povinnost dosáhnout výsledku a že by Komise předložila o tvrzeném nesplnění povinnosti dostatek důkazů. Tento členský stát poukazuje na řadu konkrétních faktorů, které mohou odůvodnit překračování těchto mezních hodnot.

52

Komise v žalobě připomíná, že čl. 4 odst. 1 směrnice 98/83 ukládá členským státům povinnost dosáhnout výsledku, a sice povinnost zajistit zdravotní nezávadnost a čistotu vody určené k lidské spotřebě.

53

Irsko v žalobní odpovědi namítá, že hlavní povinností, kterou mají členské státy na základě tohoto ustanovení, je povinnost „přijmout opatření potřebná“ k tomu, aby byla zajištěna zdravotní nezávadnost a čistota vody. Tvrdí, že je třeba toto ustanovení vykládat s ohledem na jeho znění, kontext a cíle, což by mělo vést k závěru, že uvedené ustanovení nezakládá členským státům povinnost dosáhnout výsledku. I kdyby tomu tak bylo, taková povinnost by v žádném případě nebyla absolutní ani bezpodmínečná.

54

Komise tvrdí, že výklad, který navrhuje Irsko, je v rozporu se Smlouvami, se samotnou směrnicí 98/83 i s judikaturou týkající se dodržování hodnot ukazatelů. Podle čl. 288 třetího pododstavce SFEU je směrnice závazná pro členské státy, pokud jde o výsledek, jehož má být dosaženo, a v projednávaném případě jim čl. 4 odst. 1 směrnice 98/83 ukládá povinnost zajistit, aby koncentrace THM v pitné vodě nepřekračovaly hodnotu ukazatele 100 μg/l. Je na dotyčném členském státu, aby rozhodl, jaká opatření jsou nezbytná k dosažení tohoto výsledku; naproti tomu ale platí, že nemá jinou možnost než tohoto výsledku dosáhnout.

55

Soudní dvůr již ostatně vyložil článek 4 směrnice 98/83 v tom smyslu, že je pro členské státy závazný, pokud jde o úroveň jakosti vod, které má být dosaženo. Dle názoru Komise to vyplývá z rozsudku ze dne 31. ledna 2008, Komise v. Francie (C‑147/07, EU:C:2008:67), který se týkal nesplnění povinnosti vyplývající z tohoto ustanovení, a to kvůli překročení přípustného limitu koncentrací dusičnanů a pesticidů v pitné vodě.

56

Komise zdůrazňuje, že Irsko nezpochybňuje, že koncentrace THM v pitné vodě v případě lokalit uvedených v odůvodněném stanovisku překračovaly hodnotu ukazatele 100 μg/l. Problém týkající se přijatelných úrovní koncentrace THM naopak vždy uznávalo.

57

Irsko v duplice podpůrně namítá, že povinnost uložená členským státům v čl. 4 odst. 1 směrnice 98/83 by mohla být považována zčásti za povinnost vynaložit veškeré úsilí a zčásti za povinnost dosáhnout výsledku.

58

Irsko tvrdí, že výklad tohoto ustanovení v tom smyslu, že ukládá absolutní a bezpodmínečnou povinnost, nezohledňuje skutečný stav na jeho území. Jakost pitné vody totiž v Irsku není stálá, ale kolísá v závislosti na široké škále environmentálních, zeměpisných a fyzikálních faktorů, které ovlivňují úrovně koncentrací THM, a v jejichž důsledku je v některých lokalitách velmi obtížné dodržet hodnoty ukazatelů stanovené směrnicí 98/83, i když jsou přijata veškerá potřebná opatření.

59

Irsko je toho názoru, že navzdory omezenému počtu případů, kdy došlo k překročení úrovní koncentrace THM v pitné vodě, byla přijata opatření potřebná k tomu, aby byla zajištěna zdravotní nezávadnost a čistota této vody, a to v souladu s povinností, která pro Irsko vyplývá z čl. 4 odst. 1 této směrnice. Z toho vyplývá, že ke dni uplynutí lhůty pro dosažení souladu, jež byla stanovena v odůvodněném stanovisku, tento členský stát splnil povinnosti, které pro něj vyplývají z tohoto ustanovení, a tedy i povinnosti, které pro něj vyplývají ze Smluv.

60

Podle čl. 4 odst. 1 směrnice 98/83 ve spojení s částí B její přílohy I mají členské státy povinnost dodržovat hodnotu ukazatele 100 μg/l týkající se celkové nejvýše přípustné úrovně koncentrace THM v pitné vodě.

61

Irsko tvrdí, že čl. 4 odst. 1 této směrnice nezakládá povinnost dosáhnout výsledku, pokud jde o nepřekračování této mezní hodnoty.

62

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 288 třetího pododstavce SFEU je směrnice závazná pro každý stát, kterému je určena, pokud jde o výsledek, jehož má být dosaženo, přičemž volba formy a prostředků k dosažení tohoto výsledku se ponechává vnitrostátním orgánům.

63

V projednávané věci tento výsledek spočívá v tom, že členské státy zajistí, aby dodávaná voda určená k lidské spotřebě splňovala řadu zásadních jakostních a zdravotních ukazatelů, a to včetně ukazatele, o který se jedná v rámci projednávané žaloby, a sice maximální úrovně koncentrací THM v pitné vodě. Členské státy jsou v této souvislosti povinny zajistit, aby tyto koncentrace nepřekročily celkem hodnotu 100 μg/l.

64

Článek 4 odst. 1 směrnice 98/83 totiž stanoví, že členské státy musí přijmout veškerá opatření potřebná k tomu, aby bylo zajištěno, že voda určená k lidské spotřebě odpovídá požadavkům stanoveným v této směrnici.

65

Soudní dvůr již v této souvislosti – zejména v rozsudku ze dne 31. ledna 2008, Komise v. Francie (C‑147/07, EU:C:2008:67) – rozhodl, že článek 4 směrnice 98/83 je pro členské státy závazný, pokud jde o minimální normy jakosti, které musí splňovat voda určená k lidské spotřebě. V rozsudku ze dne 14. listopadu 2002, Komise v. Irsko (C‑316/00, EU:C:2002:657), Soudní dvůr v tomtéž směru rozhodl, že směrnice Rady 80/778/EHS ze dne 15. července 1980 o jakosti vody určené k lidské spotřebě (Úř. věst. 1980, L 229, s. 11), kterou směrnice 98/83 nahradila, nestanoví pouze povinnost postupovat s řádnou péčí, nýbrž povinnost dosáhnout výsledku. Tak je tomu i v případě povinnosti, která je členským státům uložena na základě čl. 4 odst. 1 směrnice 98/83.

66

Z toho vyplývá, že argumentace Irska, podle níž toto ustanovení unijního práva neukládá povinnost dosáhnout výsledku, musí být odmítnuta.

67

Irsko Komisi vytýká, že vycházela z domněnky, podle níž jakost pitné vody v 21 oblastech zásobovaných vodou z veřejných zdrojů a v rámci 9 soukromých skupin pro zásobování vodou, jež jsou vyjmenovány v příloze žaloby Komise, nebyla v souladu s maximální prahovou hodnotou koncentrací THM, tj. 100 μg/l, takže tento členský stát nutně nesplnil povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 4 odst. 1 směrnice 98/83.

68

Uvedený členský stát má za to, že jelikož povinnost vyplývající z čl. 4 odst. 1 směrnice 98/83 spočívá v přijetí opatření potřebných k dosažení výsledku a jelikož ze směrnice 98/83 plyne, že i v případě přijetí takových opatření se někdy může ukázat, že hodnoty ukazatelů stanovené v souladu s článkem 5 této směrnice nelze dodržet, nestačí, aby Komise vycházela z takovéto domněnky. Komise naopak měla v projednávaném případě dostatečnými důkazy prokázat, že pokud jde o rozvodné sítě uvedené v příloze její žaloby, Irsko nepřijalo opatření potřebná k tomu, aby byla zajištěna zdravotní nezávadnost a čistota vody určené k lidské spotřebě; tuto skutečnost však tento orgán nedoložil.

69

Komise připomíná, že překročení hodnoty ukazatele je záležitostí skutkovou a objektivní a že v tomto ohledu samy za sebe hovoří údaje poskytnuté Irskem, které sám tento členský stát nezpochybnil.

70

Je nicméně pravda, že Komise musí Soudnímu dvoru poskytnout informace nezbytné k prokázání existence nesplnění povinnosti, které členským státům vytýká. Členské státy jsou ovšem povinny Komisi plnění jejího poslání usnadňovat, a pokud jde o přezkum správného použití vnitrostátních ustanovení určených k zajištění účinného provedení směrnice v praxi, je třeba zohlednit skutečnost, že tento orgán, který nemá vlastní vyšetřovací pravomoc v této oblasti, je do značné míry odkázán na informace poskytnuté dotyčným členským státem.

71

Irsko v duplice tvrdí, že pokud se opatření přijatá členským státem stávají účinnými a umožňují zajistit soulad s povinnostmi, které pro něj vyplývají z nějaké směrnice, až po určité době, neznamená to, že by uvedená opatření nebyla přijata.

72

Irsko tvrdí, že Komise dostatečnými důkazy neprokázala, že tento členský stát v rámci všech sítí pro rozvod pitné vody, jež jsou uvedeny v její žalobě, nepřijal opatření potřebná k tomu, aby byla zajištěna zdravotní nezávadnost a čistota vody určené k lidské spotřebě.

73

V tomto ohledu je třeba připomenout, že v rámci řízení o nesplnění povinnosti podle článku 258 SFEU prokazuje tvrzené nesplnění povinnosti Komise. Tento orgán Soudnímu dvoru musí předložit důkazy nezbytné k tomu, aby mohl ověřit, zda došlo k tomuto nesplnění povinnosti, a nesmí se přitom opírat o žádné domněnky (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. dubna 2005, Komise v. Irsko, C‑494/01, EU:C:2005:250, bod 41 a citovaná judikatura).

74

Členské státy jsou nicméně podle čl. 4 odst. 3 SEU povinny usnadňovat Komisi plnění jejího poslání spočívajícího podle čl. 17 odst. 1 SEU zejména v dohlížení na uplatňování ustanovení Smlouvy, jakož i aktů přijatých orgány na jejím základě (rozsudek ze dne 26. dubna 2005, Komise v. Irsko, C‑494/01, EU:C:2005:250, bod 42 a citovaná judikatura).

75

V této souvislosti je třeba zohlednit skutečnost, že při přezkumu správného použití vnitrostátních ustanovení určených k zajištění účinného provedení směrnice v praxi je Komise, jež nemá vlastní vyšetřovací pravomoc v této oblasti, do značné míry odkázána na informace poskytnuté případnými stěžovateli, jakož i dotčeným členským státem (rozsudek ze dne 26. dubna 2005, Komise v. Irsko, C‑494/01, EU:C:2005:250, bod 43 a citovaná judikatura).

76

Z toho zejména plyne, že pokud Komise předložila dostatečné poznatky, z nichž vychází najevo určité okolnosti, které nastaly na území žalovaného členského státu, přísluší tomuto členskému státu, aby takto předložené poznatky a jejich důsledky věcným a podrobným způsobem zpochybnil (rozsudek ze dne 26. dubna 2005, Komise v. Irsko, C‑494/01, EU:C:2005:250, bod 44 a citovaná judikatura).

77

Za takových okolností je totiž v prvé řadě na vnitrostátních orgánech, aby v duchu loajální spolupráce provedly potřebné kontroly na místě, a to v souladu s povinností každého členského státu usnadňovat všeobecné poslání Komise (rozsudek ze dne 26. dubna 2005, Komise v. Irsko, C‑494/01, EU:C:2005:250, bod 45 a citovaná judikatura).

78

Pokud se Komise v této souvislosti dovolává podrobně odůvodněných stížností, v nichž je poukazováno na opakovaná neplnění povinností vyplývajících z ustanovení určité směrnice, je na dotčeném členském státu, aby skutečnosti tvrzené v těchto stížnostech konkrétním způsobem zpochybnil (rozsudek ze dne 26. dubna 2005, Komise v. Irsko, C‑494/01, EU:C:2005:250, bod 46 a citovaná judikatura).

79

V projednávaném případě je třeba zohlednit skutečnost, že údaje, které poskytlo samo Irsko a které se týkají dodržování – nebo překračování – hodnot ukazatelů stanovených ve směrnici 98/83, a konkrétně v části B její přílohy I, pokud jde o koncentrace THM ve vodě určené k lidské spotřebě, jsou vědeckými údaji, které tento členský stát nezpochybnil během postupu před zahájením soudního řízení, a které proto představují objektivní skutkové okolnosti.

80

Pokud jde navíc o postup Komise při prokazování toho, že zmíněný členský stát přijal v souladu s povinnostmi, které pro něj vyplývají ze směrnice 98/83, opatření potřebná k tomu, aby byla zajištěna zdravotní nezávadnost a čistota vody určené k lidské spotřebě, je třeba podotknout, že i když je členským státům na základě článku 288 SFEU a ustálené judikatury Soudního dvora ponechána „volba formy a prostředků“ k provedení této směrnice, je jejich povinností dosáhnout v ní stanoveného výsledku. Ačkoliv Irsko tedy může dle vlastního uvážení vymezit prostředky k provedení uvedené směrnice do svého vnitrostátního právního řádu s přihlédnutím k jeho zvláštnostem, musí dodržet všechna její ustanovení, a zajistit tak, že koncentrace THM v pitné vodě na celém jeho území nepřekročí 100 μg/l.

81

Vzhledem k tomu, že Irsko tuto povinnost nesplnilo ani v době, kdy uplynula lhůta, kterou mu Komise stanovila v odůvodněném stanovisku, tj. více než 17 let po datu, k němuž byly členské státy povinny zajistit, aby byl stav na jejich území v souladu s požadavky směrnice 98/83, je třeba mít za to, že Komise, která vycházela z parametrických měření předložených Irskem, jež svědčí o překročení mezní hodnoty THM v pitné vodě ve všech oblastech zásobovaných vodou z veřejných zdrojů a v rámci všech soukromých skupin pro zásobování vodou, kterých se týká projednávaná žaloba, předložila na podporu tvrzeného nesplnění povinnosti dostatek důkazů. Z toho vyplývá, že takto zjištěná překročení musí být považována za přetrvávající, přičemž Komise není v tomto ohledu povinna předkládat další důkazy.

82

Irsko tvrdí, že je nutno vzít do úvahy specifické faktory zeměpisné a environmentální povahy, kterými se odlišuje, a to zejména charakter jeho vodních zdrojů, výskyt rašeliny, malé topografické sklony a nadprůměrný úhrn srážek, neboť v některých případech vážně komplikují dosažení cíle, kterým je zaručit, aby koncentrace THM v pitné vodě byly v souladu s limity stanovenými směrnicí 98/83, zejména pokud jde o to, aby byl zároveň zajištěn účinný dezinfekční proces. Požadovaná nápravná opatření jsou takového rozsahu, že by musela být přijata strukturální řešení, jako je zřízení nových či podstatně vylepšených čistíren, která by již z podstaty věci byla časově i finančně náročná.

83

Komise v replice tvrdí, že samotná směrnice 98/83 počítá s tím, že členský stát nemusí být schopen v plném rozsahu dodržet v ní stanovené povinnosti, a upravuje zvláštní rámec pro možné odchylky. Tato směrnice rovněž umožňuje, aby byla členskému státu za výjimečných okolností prodloužena lhůta k jejímu provedení. Podle Komise Irsko žádné z těchto možností nevyužilo.

84

Komise je toho názoru, že Irsko si je problému spočívajícího v neplnění předmětných požadavků vědomo již téměř dvacet let a de facto mělo mnohem více času, než by mu bylo poskytnuto v rámci některé z těchto formálních odchylek. Za účelem odůvodnění tohoto dlouhodobého nesouladu s dotčenými požadavky se nelze účinně dovolávat ani geologických faktorů, ani požadavků, jež plynou z norem týkajících se územního plánování nebo životního prostředí, kterých se Irsko dovolává.

85

Irsko v tomto ohledu zdůrazňuje, že celkově vzato pitná voda dodávaná v tomto členském státě splňuje ve valné míře požadavky směrnice 98/83 a že se toto řízení týká stavu v tomto členském státě v jednom konkrétním okamžiku, a sice v okamžiku uplynutí lhůty pro dosažení souladu, která byla stanovena v odůvodněném stanovisku.

86

Irsko kromě toho podotýká, že i kdyby byl výklad čl. 4 odst. 1 směrnice 98/83 zvolený Komisí správný a odchylky stanovené touto směrnicí byly taxativní, nic to nemění na tom, že Soudní dvůr již rozhodl, že vnější okolnosti, které se vymykají kontrole členských států a znemožňují jim nebo mimořádně ztěžují plnění povinností vyplývajících z určité směrnice, i když byla vynaložena veškerá požadovaná snaha, mohou odůvodnit situaci, jež by ve všech ostatních případech představovala nesplnění povinností, které pro ně vyplývají z unijního práva.

87

Jak vyplývá z bodu 82 tohoto rozsudku, Irsko se dovolává řady zeměpisných, geologických, environmentálních a dokonce i regulačních faktorů, kvůli nimž je v některých případech mimořádně obtížné dosáhnout cíle, kterým je zaručit, aby úrovně koncentrací THM v pitné vodě byly v souladu s limity stanovenými směrnicí 98/83. Uvedený členský stát se mimoto domnívá, že v důsledku těchto faktorů je nutno přikročit ke strukturálním řešením, která jsou značně časově i finančně náročná.

88

Ze směrnice 98/83, a to zejména z jejího bodu 29 odůvodnění a článku 9, přitom vyplývá, že tato směrnice umožňuje členskému státu, který není schopen v plném rozsahu dodržet v ní obsažené povinnosti, aby povolil od hodnot ukazatelů uvedených v části B přílohy I této směrnice odchylky. Článek 15 uvedené směrnice kromě toho stanoví, že členský stát může za výjimečných okolností požádat o prodloužení lhůty k provedení této směrnice.

89

Irsko těchto možností v daném případě nevyužilo.

90

Mimoto je třeba podotknout, že řízení podle článku 258 SFEU je založeno na objektivním zjištění nedodržení povinností členským státem, které mu ukládá Smlouva o FEU nebo akt sekundárního práva (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 1. března 1983, Komise v. Belgie, 301/81, EU:C:1983:51, bod 8, a ze dne 4. března 2010, Komise v. Itálie, C‑297/08, EU:C:2010:115, bod 81).

91

Jestliže toto zjištění bylo, jak tomu je v projednávané věci, prokázáno, není relevantní, zda nesplnění povinnosti vyplývá z vůle členského státu, kterému je přičitatelné, z jeho nedbalosti, nebo třeba z technických obtíží, se kterými se tento členský stát potýkal (rozsudky ze dne 1. října 1998, Komise v. Španělsko, C‑71/97, EU:C:1998:455, bod 15, a ze dne 4. března 2010, Komise v. Itálie, C‑297/08, EU:C:2010:115, bod 82).

92

V každém případě platí, že členský stát, který se potýká s momentálně nepřekonatelnými obtížemi, jež mu brání splnit povinnosti vyplývající z unijního práva, se může dovolávat případu vyšší moci pouze po dobu, která je nezbytná k překonání uvedených obtíží (rozsudek ze dne 13. prosince 2001, Komise v. Francie, C‑1/00, EU:C:2001:687, bod 131).

93

V tomto ohledu je přitom třeba konstatovat, že zeměpisné, geologické nebo environmentální faktory ani požadavky vyplývající z norem týkajících se územního plánování nebo životního prostředí, kterých se Irsko dovolává, nemohou představovat případy vyšší moci, které by odůvodňovaly skutečnost, že tento členský stát téměř 17 let po datu stanoveném v souladu s článkem 14 směrnice 98/83 nesplnil povinnosti, které pro něj z této směrnice vyplývají, i když měl možnost povolit na základě článku 9 této směrnice dočasné odchylky. V žádném případě se totiž nejedná o krátkodobé nepředvídatelné události s časově omezeným dopadem, neboť je nesporné, že v případě nezanedbatelného počtu oblastí zásobovaných vodou z veřejných zdrojů a soukromých skupin pro zásobování vodou Irsko nezajistilo provádění „účinného dezinfekčního procesu podléhajícího striktním pravidlům“ od okamžiku vstupu směrnice 98/83 v platnost a že v každém případě toto provádění nezajistilo ani po uplynutí lhůty pro dosažení souladu, která byla stanovena v odůvodněném stanovisku.

94

Z toho vyplývá, že ve snaze zdůvodnit přetrvávající neplnění povinností, které pro něj vyplývají ze směrnice 98/83, Irsko nemůže s úspěchem uplatnit argumenty související se zeměpisnými, geologickými nebo environmentálními zvláštnostmi svého území nebo s normami týkajícími se územního plánování či životního prostředí, a to tím spíše že mezní hodnota koncentrací THM ve vodě určené k lidské spotřebě byla překračována po značně dlouhou dobu a že Irsko nevyužilo možnosti odchylek podle této směrnice.

95

Za těchto podmínek je třeba určit, že Irsko tím, že nepřijalo opatření potřebná k tomu, aby voda určená k lidské spotřebě odpovídala minimálnímu požadavku týkajícímu se koncentrací THM v této vodě v souladu s hodnotami ukazatelů uvedenými v části B přílohy I směrnice 98/83 v 21 oblastech zásobovaných vodou z veřejných zdrojů, a sice oblastech Schull, Drimoleague, Glenties-Ardara, Roundwood, Caragh Lake PWS 022A, Kilkenny City (Radestown) WS, Granard, Gowna, Staleen, Drumcondrath, Grangemore, Lough Talt Regional Water Supply, Ring/Helvick, Aughrim/Annacurra, Bray Direct, Greystones, Kilmacanogue, Newtown Newcastle, Enniskerry Public Supply, Wicklow Regional Public Supply a Ballymagroarty, jakož i v rámci 9 soukromých skupin pro zásobování vodou, a sice skupin Crossdowney, Townawilly, Cloonluane (Renvyle), Lettergesh/Mullaghgloss, Bonane, Parke, Nephin Valley GWS, Curramore (Ballinrobe) a Keash, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 4 odst. 1 směrnice 98/83.

96

V rámci druhého žalobního důvodu Komise tvrdí, že Irsko tím, že nezajistilo, aby byla v oblastech zásobovaných vodou z veřejných zdrojů a soukromých skupinách pro zásobování vodou, které jsou uvedeny v předchozím bodě, co nejdříve provedena nápravná opatření potřebná k obnovení jakosti vody určené k lidské spotřebě, a tím, že přednostně nesledovalo prosazování těchto opatření s přihlédnutím mimo jiné k rozsahu překročení hodnoty příslušného ukazatele a k možnému ohrožení lidského zdraví, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 8 odst. 2 směrnice 98/83.

97

Komise v žalobě připomíná, že podle čl. 8 odst. 2 směrnice 98/83 platí, že jestliže voda určená k lidské spotřebě nevyhoví hodnotám ukazatelů pro celkovou hodnotu koncentrací THM uvedenou v části B přílohy I této směrnice, je dotyčný členský stát povinen „co nejdříve“ provést nápravná opatření potřebná „k obnovení jakosti“ této vody s přihlédnutím mimo jiné k rozsahu překročení hodnoty příslušného ukazatele a k možnému ohrožení lidského zdraví.

98

V projednávaném případě představuje nedodržování hodnoty ukazatele stanovené pro THM již z povahy věci možné ohrožení lidského zdraví, jelikož vodu, která neodpovídá tomuto minimálnímu požadavku, nelze považovat za čistou a zdravotně nezávadnou.

99

Samo Irsko přitom uznává, že počet případů, kdy na jeho území došlo k překročení přípustných úrovní koncentrací THM, je ve srovnání s ostatními členskými státy vysoký. Komise kromě toho podotýká, že i když mají členské státy při určování opatření, která mají být přijata, určitý prostor pro uvážení, tato opatření musí v každém případě umožňovat, aby období překračování mezních hodnot bylo co možná nejkratší. V projednávaném případě však zejména s ohledem na informace dokládající překračování příslušných hodnot po dobu téměř 20 let není pochyb o tom, že Irsko tuto povinnost nesplnilo. I když Irsko mělo hodnoty ukazatelů dodržovat již od 26. prosince 2003 a Komise s ním od roku 2013 o tomto nesouladu pravidelně komunikovala, situace v Irsku stále není s předmětnými požadavky v souladu, přestože uplynulo dalších deset let. Pomalý postup Irska dokládá mimo jiné i skutečnost, že Irish Water byla zřízena až v roce 2013 – od konce lhůty k provedení směrnice 98/83 v té době uplynulo deset let.

100

Komise rovněž podotýká, že pitná voda se spotřebovává každý den a pokud dodávaná voda nesplňuje minimální normy týkající se čistoty a zdravotní nezávadnosti, které jsou stanoveny ve směrnici 98/83, spotřebitel nemá k dispozici žádné jiné snadno dostupné řešení. Výraz „co nejdříve“ je tudíž třeba vykládat poměrně striktně.

101

Irsko tvrdí, že Komise neprokázala, že neprovedlo opatření potřebná k obnovení jakosti vody určené k lidské spotřebě, a uvádí, že žaloba se zakládá na domněnkách. Komise neuvedla jediný konkrétní příklad nápravných nebo prováděcích opatření, která měla být přijata, ale která tento členský stát nepřijal. Zmíněný členský stát v tomto ohledu uvádí, že došlo k významnému pokroku, jelikož dlouhodobého souladu bylo – s výjimkou patnácti z nich – dosaženo ve všech 73 oblastech zásobovaných vodou z veřejných zdrojů, které jsou uvedeny ve výzvě.

102

Irsko rovněž tvrdí, že pouhá skutečnost, že docházelo k překračování úrovní THM, a to i dlouhodobě, ještě neznamená, že nebyla přijata potřebná nápravná nebo prováděcí opatření. Tento členský stát navíc podotýká, že v řadě případů, jichž se týká projednávaná žaloba, musel postupem času vypracovat opatření, která považoval za potřebná k zajištění toho, aby pitná voda z dlouhodobého hlediska odpovídala požadavkům směrnice 98/83, nehledě na to, že určitý čas bylo třeba vynaložit i na zavádění řešení strukturální povahy.

103

Irsko nepopírá, že výraz „co nejdříve“ použitý v čl. 8 odst. 2 směrnice 98/83 znamená, že potřebná nápravná opatření musí být provedena v co nejkratší době. Toto kritérium ovšem nelze posuzovat bez ohledu na konkrétní situaci panující v dotčeném členském státě. Při zkoumání toho, zda byla potřebná nápravná opatření provedena „co nejdříve“ ve smyslu tohoto čl. 8 odst. 2, je třeba zohlednit především stav dotčené vodovodní sítě; to však Komise v projednávaném případě neučinila.

104

Komise připomíná, že stejně jako v případě řízení o nesplnění povinnosti v obecné rovině není jejím úkolem předložit seznam hypotetických opatření, která by mohla být přijata pro každou nevyhovující zásobovanou oblast. Na rozdíl od toho, co tvrdí Irsko, podotýká, že nevycházela z žádné domněnky. Zdůrazňuje, že nekonstatovala pouze překračování hodnot ukazatelů stanovených pro THM, ale také to, že toto překračování přetrvává přinejmenším od roku 2012 a že termíny, kdy Irsko mělo – dle svého tvrzení – začít z dlouhodobého hlediska splňovat hodnoty ukazatelů týkající se koncentrací THM, byly u všech oblastí zásobovaných vodou z veřejných zdrojů, jichž se týká projednávaná žaloba, ve většině případů několikrát odloženy.

105

Podle čl. 8 odst. 2 směrnice 98/83 platí, že pokud byla překročena hodnota ukazatele stanovená pro koncentrace THM v pitné vodě, je dotyčný členský stát povinen provést „co nejdříve“ potřebná nápravná opatření a přednostně je sledovat s cílem snížit úroveň těchto koncentrací na limit stanovený v části B přílohy I této směrnice s přihlédnutím zejména k rozsahu překročení hodnoty příslušného ukazatele a k možnému ohrožení lidského zdraví.

106

Irsko především tvrdí, že Komise neprokázala, že neprovedlo potřebná nápravná opatření, a že se nesplnění povinnosti, kterého se mělo v tomto ohledu údajně dopustit, zakládá na domněnkách. Komise dle názoru Irska neuvedla žádný konkrétní příklad nápravných nebo prováděcích opatření, která měl tento členský stát přijmout.

107

V této souvislosti je třeba připomenout, že v řízení o nesplnění povinnosti na základě článku 258 SFEU přísluší Komisi prokázat existenci tvrzeného nesplnění povinnosti, a tudíž předložit důkaz, že členský stát nedodržel povinnost stanovenou ustanovením unijního práva, a nesmí se přitom opírat o žádné domněnky [rozsudek ze dne 10. listopadu 2020, Komise v. Itálie (Mezní hodnoty – PM10), C‑644/18, EU:C:2020:895, bod 83]. V projednávaném případě však nelze mít za to, že by se Komise opírala o pouhou domněnku, že Irsko neprovedlo potřebná nápravná opatření ve smyslu čl. 8 odst. 2 směrnice 98/83, jelikož překročení mezních hodnot tak významného rozsahu a trvání, jako je tomu v rámci projednávané věci, je samo o sobě důkazem toho, že Irsko taková opatření nepřijalo [obdobně viz rozsudek ze dne 4. března 2021, Komise v. Spojené království (Mezní hodnoty-NO2), C‑664/18, EU:C:2021:171, bod 135].

108

Podle ustálené judikatury přitom platí, že i když členské státy mají při určování nápravných opatření, která mají být přijata, určitý prostor pro uvážení, musí tato opatření umožňovat, aby období překročení mezních hodnot bylo co možná nejkratší [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. listopadu 2020, Komise v. Itálie (Mezní hodnoty – PM10), C‑644/18, EU:C:2020:895, bod 136 a citovaná judikatura].

109

Ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, kromě toho vyplývá, že Irsko původně odhadované termíny pro dosažení souladu při zasílání každé nové zprávy o pokroku posouvalo, takže se značně zpozdil i harmonogram plánovaných nápravných opatření, a k překračování mezních hodnot koncentrací THM tudíž dochází přinejmenším od roku 2012.

110

Už v době zveřejnění první zprávy o pokroku Irsko uznalo zpoždění v modernizaci 19 rozvodných sítí z celkového počtu 81. Ve třetí zprávě o pokroku byla zmíněna další zpoždění týkající se 23 rozvodných sítí z celkového počtu 73. V odpovědi na výzvu Irsko odsunulo termín, kdy stav na jeho území bude uveden do souladu s předmětnými požadavky, na rok 2021 a v odpovědi na odůvodněné stanovisko tento termín odložilo znovu, tentokrát na rok 2023.

111

Stejně tak je třeba na rozdíl od toho, co tvrdí Irsko, konstatovat, že neplnění povinnosti může přetrvávat i přes případný dílčí pokles v míře překročení doložený nashromážděnými údaji, který však nevede k tomu, že by dotyčný členský stát splňoval hodnoty ukazatelů, jež je povinen dodržet [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 22. února 2018, Komise v. Polsko, C‑336/16, EU:C:2018:94, bod 65, a ze dne 30. dubna 2020, Komise v. Rumunsko (Překročení mezních hodnot pro PM10), C‑638/18, EU:C:2020:334, bod 70]. O takový případ se přitom jedná i v projednávané věci.

112

Ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, a ze skutkových okolností připomenutých v rámci posuzování prvního žalobního důvodu totiž vyplývá, že Irsko očividně nepřijalo včas náležitá opatření umožňující zajistit, aby období překračování mezních hodnot koncentrací THM bylo v oblastech zásobovaných vodou z veřejných zdrojů a soukromých skupinách pro zásobování vodou, kterých se týká projednávaná žaloba, co možná nejkratší. Jak bylo zdůrazněno v bodě 109 tohoto rozsudku, překračování těchto mezních hodnot je tedy v rámci uvedených oblastí a skupin systematické a trvá přinejmenším od roku 2012, a to navzdory povinnosti tohoto členského státu přijmout veškerá náležitá a účinná opatření a přednostně sledovat jejich prosazování ve snaze dosáhnout souladu s požadavkem, aby období překračování bylo co možná nejkratší [obdobně viz rozsudek ze dne 10. listopadu 2020, Komise v. Itálie (Mezní hodnoty – PM10), C‑644/18, EU:C:2020:895, bod 146 a citovaná judikatura].

113

Tedy Irsko sice bylo podle článku 14 směrnice 98/83 povinno přijmout nezbytná opatření, aby zajistilo, že jakost vody určené k lidské spotřebě splní požadavky této směrnice nejpozději do 26. prosince 2003, avšak až do doby uplynutí lhůty, kterou mu Komise stanovila v odůvodněném stanovisku, tj. o 17 let později, uvedené požadavky nesplnilo, a to ani poté, co s ním Komise v roce 2013 začala ohledně tohoto neplnění příslušných požadavků pravidelně komunikovat.

114

Taková situace přitom sama o sobě prokazuje – aniž je třeba se podrobněji zabývat obsahem opatření, která Irsko přijalo v jednotlivých oblastech zásobovaných vodou z veřejných zdrojů a soukromých skupinách pro zásobování vodou, jichž se týká projednávaná žaloba – že tento členský stát nepřijal náležitá a účinná opatření ani přednostně nesledoval jejich prosazování, aby bylo ve smyslu článku 8 směrnice 98/83 „co nejdříve“ ukončeno překračování mezních hodnot koncentrací THM [obdobně viz rozsudek ze dne 10. listopadu 2020, Komise v. Itálie (Mezní hodnoty – PM10), C‑644/18, EU:C:2020:895, bod 147 a citovaná judikatura].

115

Pokud jde o argument Irska, že je nezbytné, aby dotyčný členský stát disponoval dostatečně dlouhými lhůtami k tomu, aby taková opatření mohla přinést výsledky, je třeba konstatovat, že tomuto členskému státu byla v projednávaném případě k tomu, aby zajistil soulad stavu na svém území s požadavky směrnice 98/83, fakticky poskytnuta – jak vyplývá zejména z bodů 93, 109 a 110 tohoto rozsudku – lhůta mimořádně dlouhá, a to s ohledem na lhůty, které jsou za tímto účelem stanoveny ve zmíněné směrnici a které se vztahovaly na všechny členské státy [obdobně viz rozsudek ze dne 10. listopadu 2020, Komise v. Itálie (Mezní hodnoty – PM10), C‑644/18, EU:C:2020:895, bod 148 a citovaná judikatura].

116

Pokud jde mimoto o argument Irska, že lhůty pro dosažení souladu, které oznámilo, jsou přizpůsobeny rozsahu strukturálních přeměn nezbytných k ukončení překračování mezních hodnot koncentrací THM v pitné vodě, a to zejména s ohledem na obtíže související s územním plánováním, existencí rašelinišť a mírných topografických sklonů, větším úhrnem srážek, než je roční průměr v ostatních členských státech, povahou vodních útvarů v Irsku, které jsou bohaté na organické látky, a socioekonomickým a rozpočtovým významem investic, jež je třeba provést, je nutno připomenout, že Soudní dvůr v reakci na podobné argumenty již rozhodl, že dotyčný členský stát musí prokázat, že obtíže, kterých se dovolává v souvislosti s ukončením překračování mezních hodnot, mohou vyloučit, aby k dosažení souladu mohlo dojít v kratších lhůtách [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. listopadu 2020, Komise v. Itálie (Mezní hodnoty – PM10), C‑644/18, EU:C:2020:895, bod 151 a citovaná judikatura], což Irsko v rámci řízení o projednávané žalobě nedoložilo.

117

Strukturální obtíže spojené se socioekonomickým a rozpočtovým významem investic, které je třeba vynaložit, či s topografickou situací v každém případě nejsou samy o sobě mimořádné, a nemohou tedy odůvodnit přetrvávající překračování hodnoty ukazatele koncentrací THM v pitné vodě po dobu více než 10 let [obdobně viz rozsudek ze dne 10. listopadu 2020, Komise v. Itálie (Mezní hodnoty – PM10), C‑644/18, EU:C:2020:895, bod 152 a citovaná judikatura].

118

Z výše uvedeného vyplývá, že žádný z argumentů Irska nemůže zpochybnit závěr, že tento členský stát nesplnil svou povinnost zajistit, aby období překračování těchto mezních hodnot bylo co možná nejkratší, a to tak, že by co nejdříve provedl opatření potřebná k obnovení jakosti pitné vody v souladu s požadavky směrnice 98/83.

119

Pokud jde o námitku, ve které uvedený členský stát Komisi vytýká, že mu nesdělila konkrétní příklady nápravných nebo prováděcích opatření, která měl přijmout, je třeba připomenout, že úkolem tohoto orgánu není předložit seznam hypotetických opatření, která by mohla být přijata pro každou nevyhovující oblast zásobovanou vodou z veřejných zdrojů nebo soukromou skupinu pro zásobování vodou. Takový postup by totiž odporoval zásadě svrchovanosti členských států stran volby prostředků k provedení směrnice na svém území ve lhůtě stanovené normotvůrcem Evropské unie. Bylo tedy naopak na Irsku, aby co nejdříve určilo, jaká opatření považuje za vhodná k zajištění toho, aby stav na jeho území byl v souladu s mezními hodnotami koncentrací THM stanovenými směrnicí 98/83, a aby o těchto opatřeních a o vývoji zajišťování tohoto souladu informovalo Komisi.

120

Právě uvedené je o to důležitější s ohledem na rizika, která představuje vysoká koncentrace THM v pitné vodě pro lidské zdraví a životní prostředí, která byla připomenuta v bodě 29 tohoto rozsudku. Proto část B přílohy I směrnice 98/83 – jak výslovně vyplývá z jejího čl. 5 odst. 2 – definuje prahovou hodnotu koncentrace THM na litr, při jejímž překročení nelze zaručit, že je pitná voda „čistá a zdravotně nezávadná“; členské státy přitom mohou stanovit normy přísnější. Z toho vyplývá, že překračování hodnot ukazatelů týkajících se koncentrací THM v pitné vodě v oblastech zásobovaných vodou z veřejných zdrojů a soukromých skupinách pro zásobování vodou, jichž se týká projednávaná žaloba, mohlo vzhledem k jeho dlouhodobému charakteru představovat možné riziko pro lidské zdraví.

121

Z toho plyne, že druhému žalobnímu důvodu uplatněnému Komisí je nutno vyhovět.

122

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba určit, že Irsko:

nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 4 odst. 1 směrnice 98/83 ve spojení s částí B její přílohy I a z čl. 8 odst. 2 této směrnice.

123

Podle 138 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

124

Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a Irsko nemělo ve věci úspěch, je důvodné mu uložit, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Komisí.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (devátý senát) rozhodl takto: