—

zrušil rozhodnutí Rady ze dne 8. března 2021 týkající se stížnosti a dodatečné stížnosti, které žalobkyně podala na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu úředníků Evropské unie proti prováděcímu rozhodnutí Rady (EU) 2020/1117 ze dne 27. července 2020 o jmenování evropských žalobců Úřadu evropského veřejného žalobce, a to v rozsahu, v němž je evropským žalobcem Úřadu evropského veřejného žalobce jako dočasný zaměstnanec zařazený do platové třídy AD 13 na neobnovitelné funkční období tří let ode dne 29. července 2020 jmenován José Eduardo Moreira Alves d’Oliveira Guerra, jeden ze tří kandidátů původně navržených Portugalskem (Úř. věst. 2020, L 244, s. 18);

—

zrušil prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2020/1117 ze dne 27. července 2020 o jmenování evropských žalobců Úřadu evropského veřejného žalobce v rozsahu, v němž je evropským žalobcem Úřadu evropského veřejného žalobce jako dočasný zaměstnanec zařazený do platové třídy AD 13 na neobnovitelné funkční období tří let ode dne 29. července 2020 jmenován José Eduardo Moreira Alves d’Oliveira Guerra;

—

uložil Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení.

1)

První žalobní důvod, vycházející ze zjevně nesprávného posouzení spočívajícího v tom, že Rada shledala, že není „orgánem oprávněným ke jmenování“ („OOJ“) ve smyslu čl. 1 odst. 1 a 2 služebního řádu ve spojení s článkem 6 pracovního řádu ostatních zaměstnanců, když podle čl. 96 odst. 1 nařízení 2017/1939 jmenuje evropské žalobce.

2)

Druhý žalobní důvod, vycházející z porušení pravidel upravujících jmenování evropských žalobců a zaručujících zásadu nezávislosti Úřadu evropského veřejného žalobce. Žalobkyně tvrdí, že skutečnost, že portugalská vláda dopisem zaslaným Radě Evropské unie dne 29. listopadu 2019 zpochybnila pořadí kandidátů vypracované výběrovou komisí podle čl. 14 odst. 3 nařízení (EU) 2017/1939, přičemž tyto kandidáty navrhla sama vláda, s uvedením jiného jí upřednostňovaného kandidáta, a jeho schválení Radou, zpochybňuje systematiku procesu jmenování evropských žalobců.

3)

Třetí žalobní důvod, vycházející ze zjevného omylu ve východiscích rozhodnutí. Žalobkyně konkrétně tvrdí, že dopis ze dne 29. listopadu 2019 zaslaný portugalskou vládou Radě obsahoval závažné omyly, které ostatně připouští samotná vláda. Uvedené omyly spočívaly v označení kandidáta upřednostňovaného portugalskou vládou jako „náměstka nejvyššího státního zástupce Josého Guerry“, a to na šesti místech, a v prohlášení, že uvedený státní zástupce vedl vyšetřování a vznášel obžalobu ve významném procesu ve věci trestných činů proti finančním zájmům Evropské unie.

4)

Čtvrtý žalobní důvod, vycházející ze zneužití pravomoci. Žalobkyně tvrdí, že cíle, za účelem jejichž dosažení byly Radě Evropské unie svěřeny pravomoci při výběru a jmenování evropských žalobců, spočívají v zaručení nezávislosti instituce a ve jmenování nejkvalifikovanějších kandidátů z jednotlivých členských států, kteří poskytují veškeré záruky nezávislosti nezbytné k výkonu funkce evropského žalobce.

5)

Pátý žalobní důvod vycházející z porušení práva na řádnou správu. Žalobkyně tvrdí, že pokud se Rada odchýlila od zprávy výběrové komise, potažmo od pořadí založeného na výsledku posouzení této komise, znamená obecné odůvodnění spočívající v pouhém odkazu na „odlišné[…] posouzení zásluh těchto kandidátů, které bylo provedeno příslušnými přípravnými orgány Rady“, totéž co naprostý nedostatek odůvodnění, který žalobkyni neumožňuje seznámit se s důvody jejího nejmenování.

6)

Šestý žalobní důvod, vycházející z porušení zásady rovného zacházení a nediskriminace. Žalobkyně tvrdí, že Rada provedením „odlišného posouzení zásluh těchto kandidátů, které bylo provedeno příslušnými přípravnými orgány Rady“, pokud se dotýká žalobkyně, porušila zásadu rovného zacházení a nediskriminace.