1

Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobce, Instituto Cervantes, domáhá zrušení rozhodnutí Evropské komise ze dne 19. dubna 2021, kterým Komise zadala část č. 3 (španělský jazyk) zakázky týkající se rámcových smluv na výuku jazyků pro orgány, instituce a agentury Evropské unie (HR/2020/OP/0014) na prvním místě skupině CLL Centre de Langues-Allingua (dále jen „skupina CLL“) a na druhém místě žalobci (dále jen „napadené rozhodnutí“).

2

Dne 20. listopadu 2020 zahájila Komise prostřednictvím oznámení o zahájení zadávacího řízení zveřejněného v Dodatku k Úřednímu věstníku Evropské unie (Úř. věst. 2020/S, 227–555213), postupem ve formě otevřeného řízení, zadávací řízení HR/2020/OP/0014, nadepsané „Rámcové smlouvy na výuku jazyků pro orgány, instituce a agentury Evropské unie“. Zakázka byla rozdělena na osm částí, včetně části 3, nazvané „Výuka španělštiny“.

3

V zadávací dokumentaci sporného zadávacího řízení je uvedeno, že pro účely zadání zakázky bude veřejný zadavatel vycházet z ekonomicky nejvýhodnější nabídky v závislosti na kritériích pro zadání zakázky „Cena“ (s váhou 30 %) a „Kvalita“ (s váhou 70 %).

4

Kritérium pro zadání zakázky „Kvalita“ se skládalo ze dvou kritérií, a sice z kritéria č. 1, nazvaného „Kvalita navrhovaných kurzů“, a kritéria č. 2, nazvaného „Kontrola kvality a monitorování činnosti“. V zadávací dokumentaci bylo zejména stanoveno, že nejvyšší celková známka za kvalitu je 100 bodů.

5

Obě kritéria byla rozdělena do tří dílčích kritérií, kterým byla přiřazena tato váha:

6

V zadávací dokumentaci bylo rovněž stanoveno, že nabídky musí získat alespoň minimální bodové ohodnocení za každé kritérium a dílčí kritérium, totiž alespoň 70 % z celkového počtu bodů určených pro dané kritérium či dílčí kritérium. Nabídky tedy musely získat alespoň celkem 70 bodů ze 100.

7

Pokud jde o náležitosti podání nabídky, v zadávací dokumentaci bylo zejména stanoveno, že nabídky musí být podávány prostřednictvím aplikace eSubmission.

8

Pro část č. 3 předložilo nabídku šest uchazečů, včetně žalobce.

9

Dne 10. března 2021 byla vypracována zpráva o vyhodnocení nabídek v souladu s čl. 168 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 ze dne 18. července 2018, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie, mění nařízení (EU) č. 1296/2013, (EU) č. 1301/2013, (EU) č. 1303/2013, (EU) č. 1304/2013, (EU) č. 1309/2013, (EU) č. 1316/2013, (EU) č. 223/2014 a (EU) č. 283/2014 a rozhodnutí č. 541/2014/EU a zrušuje nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 (Úř. věst. 2018, L 193, s. 1, dále jen „finanční nařízení“). Dodavateli, kteří byli navrženi pro část č. 3, byla skupina CLL jakožto první dodavatel v kaskádě a žalobce jakožto druhý dodavatel v kaskádě.

10

Ze zadávací dokumentace vyplývá, že nabídky jsou seřazeny podle nejlepšího poměru mezi kvalitou a cenou.

11

Podle zadávací dokumentace je zakázka zadána nabídkám, jež se umístí na prvních dvou místech a zaprvé splňují minimální požadavky uvedené v zadávací dokumentaci a jsou předloženy uchazeči, kteří mají přístup k zadávacímu řízení, zadruhé se nenacházejí v situaci zakládající vyloučení a zatřetí splňují kritéria pro výběr. Umístění určuje pořadí, v němž jsou konkrétní smlouvy nabízeny dodavatelům během plnění rámcové smlouvy.

12

Dne 19. dubna 2021 přijala Komise napadené rozhodnutí na základě doporučení hodnotící komise (dále jen „hodnotící komise“). Komise zadala část č. 3 (Výuka španělštiny) zakázky o rámcových smlouvách na výuku jazyků pro orgány, instituce a agentury Unie (HR/2020/OP/0014) na prvním místě skupině CLL a na druhém místě žalobci.

13

Téhož dne zaslala Komise žalobci dopis s oznámením, v němž jej vyrozuměla o výsledcích, které v tomto řízení získal. Tímto dopisem byl žalobce vyrozuměn zejména o tom, že jeho nabídka pro část č. 3 byla vybrána pro uzavření rámcové smlouvy a že se umístil na druhém místě, přičemž v případě kvality dosáhl 82 bodů ze 100, nabídková cena činila 2670560 eur a celkově dosáhl 87,40 bodu ze 100. V příloze 1 tohoto dopisu bylo rovněž uvedeno odůvodnění posouzení jeho nabídky s ohledem na kritéria kvality uvedená v zadávací dokumentaci. Komise v tomto dopise závěrem uvedla, že proti jejímu rozhodnutí lze podat opravný prostředek k Tribunálu a že před podpisem smlouvy uplatní desetidenní odkladnou lhůtu.

14

Téhož dne žalobce poté, co obdržel dopis s oznámením, požádal Komisi, aby mu sdělila totožnost, vlastnosti a výhody subjektu s nejlepším hodnocením.

15

V odpověď na tuto žádost informovala Komise žalobce e-mailem ze dne 26. dubna 2021 o totožnosti uchazeče, který se umístil na prvním místě pro zadání rámcové smlouvy, jakož i o hodnocení kvality ve výši 94 bodů ze 100, o nabídkové ceně (3469020 eur) a o celkovém dosaženém počtu bodů, který po vyhodnocení uvedeného uchazeče činil 88,89 ze 100 bodů.

16

Z dopisů ze dne 19. a 26. dubna 2021 vyplývá, že přidělení bodů na úrovni dílčích kritérií u kritéria „Kvalita“ pro zadání zakázky je následující:

17

V reakci na žádost žalobce ze dne 1. května 2021, který tvrdil, že sdělení nebylo dostatečné z hlediska požadavků podle čl. 170 odst. 3 finančního nařízení, Komise e-mailem ze dne 10. května 2021 sdělila žalobci odůvodnění posouzení nabídky skupiny CLL z hlediska kritérií týkajících se kvality. Tento e-mail obsahoval v příloze hodnoticí tabulku nabídky skupiny CLL, ve které byly uvedeny poznámky hodnotící komise ke každému z kritérií a dílčích kritérií pro zadání zakázky uvedených v zadávací dokumentaci. V uvedeném e-mailu se Komise rovněž zavázala dodržet novou odkladnou lhůtu deseti kalendářních dnů před podpisem rámcové smlouvy, a to ode dne následujícího po dni odeslání této odpovědi.

18

Dopisem ze dne 25. května 2021 Komise dále poskytla vysvětlení prostřednictvím odkazu na již poskytnuté informace a vysvětlení a uvedla, že odkladná lhůta již uplynula.

19

V řízení, které vedlo k projednávanému sporu, předložil žalobce na platformě eSubmission určité prvky, které objasňovaly technický návrh popsaný v jeho nabídce, které byly přístupné pouze prostřednictvím hypertextových odkazů začleněných do nabídky. V hodnoticí tabulce poskytnuté dne 19. dubna 2021, jakož i ve výše zmíněných e-mailech ze dne 10. a 25. května 2021 Komise informovala žalobce o tom, že tyto prvky odmítla a neposoudila je kvůli tomu, že tyto prvky nebyly v souladu se zadávací dokumentací a že existovalo riziko změny nabídky prostřednictvím uvedených hypertextových odkazů po uplynutí lhůty pro podávání nabídek. Komise měla za to, že dokumenty, jež byly dostupné pouze prostřednictvím uvedených hypertextových odkazů, chyběly (dále jen „chybějící dokumentace“).

20

Dne 7. června 2021 podepsala Komise rámcovou smlouvu HR/2020/OP/0014 – část č. 3 zakázky se skupinou CLL jakožto prvním dodavatelem v kaskádě. Téhož dne podepsala Komise rámcovou smlouvu označenou HR/2020/OP/0014 – část č. 3 zakázky se žalobcem jakožto druhým dodavatelem v kaskádě.

21

Žalobce, podporovaný Španělským královstvím, navrhuje, aby Tribunál:

22

Komise navrhuje, aby Tribunál:

23

Samostatným podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 29. září 2021 vznesla Komise podle čl. 130 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu námitku nepřípustnosti z důvodu opožděnosti žaloby.

24

Komise tvrdí, že lhůta pro podání žaloby proti napadenému rozhodnutí, které bylo žalobci oznámeno dne 19. dubna 2021, uplynula dne 29. června 2021, kdežto žaloba byla podána dne 2. července 2021.

25

Komise zpochybňuje argument žalobce, podle kterého žalobce ke dni oznámení napadeného rozhodnutí ještě neměl k dispozici dostatečné informace k tomu, aby mohl žalobu podat.

26

V tomto ohledu Komise připomíná, že lhůta pro podání žaloby stanovená v čl. 263 šestém pododstavci SFEU je kogentní a zajišťuje jak vyjasnění, tak jistotu právních situací a umožňuje zamezit svévolnému jednání při výkonu spravedlnosti.

27

Komise, která se opírá o usnesení ze dne 12. září 2013, Ellinika Nafpigeia a 2. Hoern v. Komise (C‑616/12 P, nezveřejněné, EU:C:2013:884), tvrdí, že z judikatury vyplývá, že údajný nedostatek jasnosti nebo odůvodnění aktu spadá pod přezkum legality tohoto aktu, a nikoli pod určení počátku běhu lhůty pro podání žaloby. Mimoto z uvedeného usnesení podle Komise vyplývá, že počátek běhu lhůty pro podání žaloby musí být stanoven objektivním způsobem na základě toho, kdy se žalobce dozvěděl o rozhodnutí, tak jak bylo přijato, bez zohlednění subjektivních skutečností, jako jsou tvrzení týkající se údajných vad, jimiž je toto rozhodnutí stiženo.

28

Komise zpochybňuje argument žalobce, podle kterého lhůta pro podání žaloby nemůže začít běžet, dokud zadavatel objektivně srozumitelně nevysvětlí důvody své volby.

29

Žalobce zpochybňuje argumenty, které Komise vznesla v rámci námitky nepřípustnosti, a navrhuje, aby byla uvedená námitka zamítnuta.

30

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 263 šestého pododstavce SFEU musí být žaloba na neplatnost podána ve lhůtě dvou měsíců, a to podle okolností ode dne vyhlášení napadeného aktu, ode dne jeho oznámení žalobci nebo popřípadě ode dne, kdy se o něm žalobce dozvěděl.

31

Úvodem je třeba poznamenat, že judikatura, které se dovolává Komise na podporu námitky nepřípustnosti (viz bod 27 výše) a jež se týká žaloby podané proti dopisu Komise o navrácení státních podpor, není relevantní, neboť pravidla, jež jsou použitelná v kontextu zadávacích řízení, se řídí jinou logikou než pravidla o navracení státních podpor.

32

Podle ustálené judikatury totiž v kontextu zadávacích řízení počíná běžet lhůta pro podání žaloby stanovená v čl. 263 šestém pododstavci SFEU proti rozhodnutí o odmítnutí nabídky uchazeče nebo – jako v projednávané věci – rozhodnutí o horším umístění této nabídky oproti nejlepší nabídce až v okamžiku oznámení odůvodněného rozhodnutí, a to pod podmínkou, že uchazeč podal žádost o poskytnutí odůvodněného rozhodnutí v přiměřené lhůtě poté, co se dozvěděl o odmítnutí své nabídky, nebo jako v projednávané věci o horším umístění své nabídky oproti nejlepší nabídce (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. září 2011, Evropaïki Dynamiki v. EIB,T‑461/08, EU:T:2011:494, bod 107 a citovaná judikatura).

33

Platí totiž, že lhůta pro podání žaloby začíná běžet až sdělením vlastností a výhod nejlépe umístěné nabídky, neboť prvně poskytovaná informace o odmítnutí nabídky dotčeného uchazeče neobsahuje žádné informace o nejlépe umístěné nabídce (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. října 2015, Direct Way a Direct Way Worldwide v. Parlament, T‑126/13, EU:T:2015:819, body 34 až 36, a usnesení ze dne 15. listopadu 2018, Intercontact Budapest v. CdT, T‑809/17, nezveřejněné, EU:T:2018:794, body 19 až 24).

34

K užitečnému uplatnění práva na přezkum potřebuje žalobce alespoň takové informace, které mu umožní určit případnou nesrovnalost při výběru učiněném zadavatelem, nebo jsou-li informace poskytnuté v návaznosti na žádost stále neúplné, vznést výtku vycházející z nedostatku odůvodnění (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 15. listopadu 2018, Intercontact Budapest v. CdT, T‑809/17, nezveřejněné, EU:T:2018:794, bod 25).

35

V projednávané věci je třeba konstatovat, že v napadeném rozhodnutí, které bylo žalobci oznámeno dne 19. dubna 2021, byl žalobce informován pouze o skutečnosti, že se jeho nabídka umístila na druhém místě, o počtu bodů, které mu byly uděleny, a o hodnocení související nabídky (viz bod 13 výše). Napadené rozhodnutí naproti tomu neobsahuje žádné informace o nabídce, jež se umístila před nabídkou žalobce, ani žádné odůvodnění, z něhož by vyplývaly důvody, proč se nabídka žalobce umístila hůře než první nabídka. Vzhledem k tomu, že v napadeném aktu nebylo obsaženo žádné sdělení vlastností a výhod nejlépe umístěné nabídky, nemohla v souladu s judikaturou citovanou v bodech 32 a 33 začít běžet lhůta pro podání žaloby.

36

Totéž platí pro dopis ze dne 26. dubna 2021, kterým Komise žalobci sdělila pouze název vybraného uchazeče, jakož i cenu jeho nabídky, bodové hodnocení, jež získal na základě kritérií kvality a jeho konečné bodové ohodnocení.

37

Jak vyplývá z bodů 11 až 17 výše, žalobce získal informace týkající se hodnocení kvality nabídky skupiny CLL až sdělením ze dne 10. května 2021, což mu umožnilo užitečně uplatnit právo na opravný prostředek. Lhůta tedy začala běžet od 10. května 2021.

38

Je tedy třeba konstatovat, že vzhledem k tomu, že žaloba byla podána dne 2. července 2021, musí být uvedená žaloba prohlášena za přípustnou, takže námitku nepřípustnosti, kterou vznesla Komise, je třeba zamítnout.

39

Žalobce vznáší na podporu své žaloby pět žalobních důvodů.

40

V prvním žalobním důvodu žalobce vytýká Komisi nedostatek odůvodnění napadeného rozhodnutí ve smyslu čl. 170 odst. 3 finančního nařízení, neboť se nelze seznámit s relativními výhodami vybrané nabídky.

41

Ve druhém žalobním důvodu žalobce tvrdí, že Komise porušila čl. 167 odst. 4 finančního nařízení tím, že provedla pouze izolované srovnání nabídek v porovnání se zadávací dokumentací namísto toho, aby je porovnala i z technického hlediska.

42

Ve třetím žalobním důvodu žalobce tvrdí, že se Komise tím, že vyloučila informace, jež byly dostupné prostřednictvím hypertextového odkazu začleněného do nabídky, dopustila zjevně nesprávného posouzení.

43

Žalobce dále vznáší podpůrně k prvnímu žalobnímu důvodu čtvrtý žalobní důvod. Tento čtvrtý žalobní důvod se dělí na tři části:

44

V pátém a posledním žalobním důvodu žalobce vytýká porušení základních zásad práva veřejných zakázek (otevření zakázek nejširší hospodářské soutěži, transparentnosti a rovnosti), jakož i článku 160 a čl. 167 odst. 3 finančního nařízení, a to tím, že Komise zadala všechny části zakázky témuž uchazeči, a sice skupině CLL.

45

Tribunál nejprve považuje za vhodné přezkoumat první žalobní důvod společně s první částí čtvrtého žalobního důvodu v rozsahu, v němž se týkají otázky povinnosti uvést odůvodnění. Následně se zaměří na první, druhou a třetí část čtvrtého žalobního důvodu a nakonec na třetí, druhý a pátý žalobní důvod, které se týkají opodstatněnosti napadeného rozhodnutí.

46

Žalobce v prvním žalobním důvodu a v první části čtvrtého žalobního důvodu vytýká Komisi, že nesdělila dostatečné důvody ve smyslu čl. 170 odst. 3 finančního nařízení, pokud jde o srovnávací analýzu výhod týkajících se nabídek, a dále o individuální analýzu jeho nabídky. Žalobce se zaměřuje na kritérium 1 „Kvalita nabízených kurzů“, a konkrétně na hodnocení, jež byla provedena v rámci dílčích kritérií 1.1 „Obsah“ a 1.2 „Pedagogika“.

47

Zaprvé žalobce v prvním žalobním důvodu vytýká Komisi skutečnost, že sdělené důvody jasně neoznačují vlastnosti a výhody nabídky skupiny CLL, neboť z posouzení nabídky skupiny CLL a nabídky žalobce na jedné straně vyplývají vlastnosti, které jsou v zásadě rovnocenné nebo se velmi přibližují, či jsou dokonce totožné či shodné, ne-li lepší u nabídky žalobce, zatímco na straně druhé je nabídka žalobce naopak ohodnocena tak, jako by vykazovala závažné rozdíly v kvalitě.

48

V tomto ohledu z odůvodnění sděleného Komisí nevyplývá významný kvalitativní nedostatek u podstatného prvku kritéria ani kumulace kvalitativních nedostatků, které by mohly odůvodnit stěží uspokojivé hodnocení nabídky žalobce. Stejně tak ani skutečnost, že některé dokumenty jeho nabídky hodnotící komise neposuzovala, neboť byly dostupné prostřednictvím hypertextových odkazů, neumožňuje podle žalobce pochopit významnou odchylku v hodnocení, neboť uvedené upřesnění v hodnoticí tabulce se nejeví jako rozlišující prvek a týká se pouze určitých vymezených prvků nabídky, a sice obsahu cvičení.

49

Zadruhé žalobce v rozsahu, v němž se první část čtvrtého žalobního důvodu týká porušení povinnosti uvést odůvodnění, tvrdí, že velmi nízká známka udělená v rámci dotčených dílčích kritérií očividně není v souladu s jeho samostatným posouzením, které je převážně velmi pozitivní pro každý z prvků tvořících tato dílčí kritéria. V tomto smyslu podle žalobce nelze v odůvodnění sděleném Komisí identifikovat konkrétní kvalitativní nedostatek, který by mohl odůvodňovat významnou bodovou srážku.

50

Žalobce zpochybňuje, že by chybějící dokumentace mohla zakládat kvalitativní vadu, jež by mohla vysvětlovat bodovou srážku. Zaprvé žalobce poznamenává, že u dílčího kritéria 2.3 hodnocení zmiňuje rovněž chybějící dokumentaci vyjádřenou totožně jako u hodnocení dílčího kritéria 1.1, ale že hodnocení nabídky bylo pro toto dílčí kritérium sníženo jen o něco více než jednu desetinu (na 8 bodů z 9). Dále žalobce tvrdí, že v rámci dílčích kritérií 1.1 a 1.2 Komise považovala chybějící dokumentaci za zvláště významnou vadu, která sama o sobě odůvodňovala negativní posouzení nabídky, protože Komise nemohla vysvětlit různé dopady chybějící dokumentace na ostatní dílčí kritéria ani relativní dopad ostatních slabých nebo negativních prvků na bodové ohodnocení dílčích kritérií 1.1 a 1.2.

51

V tomto ohledu žalobce tvrdí, že hodnocení, které provedla Komise, bylo rozděleno pro každý z prvků a dílčích prvků popsaných pro každé dílčí kritérium. Konkrétně měla chybějící dokumentace dopad pouze na jeden z dílčích prvků identifikovaných jak pro dílčí kritérium 1.1, tak pro dílčí kritérium 1.2, a měla tudíž údajně okrajový dopad. Žalobce má za to, že i když prvkům a jejich dílčím prvkům týkajícím se dílčích kritérií není přiřazena určitá váha, neznamená to, že by mohly mít výrazně odlišnou relativní váhu pro hodnocení nabídek, aniž by to bylo uvedeno v zadávací dokumentaci. Tím by podle žalobce mimoto bylo oklamáno legitimní očekávání uchazečů. Nicméně dopad chybějící dokumentace stále nelze určit, neboť není možné pochopit, zda se chybějící dokumentace dotýká všech prvků nebo jen některých z nich.

52

Kromě toho žalobce tvrdí, že pokud jde o dílčí kritéria 1.3, 2.1, 2.2 a 2.3, jeho nabídka obdržela dle znění jejího hodnocení rovnocenná nebo obdobná posouzení jako v případě posouzení u dílčích kritérií 1.1 a 1.2. Jeho nabídka nicméně obdržela maximální či téměř maximální počet bodů v rámci těchto čtyř dílčích kritérií.

53

Španělské království, které vstoupilo do řízení jako vedlejší účastník na podporu návrhových žádání žalobce, se s jeho argumenty plně ztotožňuje.

54

Pokud jde o první část čtvrtého žalobního důvodu, Španělské království mimoto tvrdí, že v případě neexistence hodnocení „určitých dokumentů“ nelze zjistit konkrétní důvody, jež vedly ke stržení určitého počtu bodů.

55

Španělské království zdůrazňuje, že nedostatek transparentnosti, který zastírá svévolnou povahu odůvodnění, spočívá v tom, že nelze zjistit zaprvé, které konkrétní aspekty dokumentů nabídky, jež byly dostupné prostřednictvím hypertextových odkazů, Komise neposoudila, zadruhé, v jakém rozsahu nejsou tyto aspekty obsaženy v předložené nabídce, a zatřetí, proč skutečnost, že není k dispozici přístup k obsahu on-line cvičení konkrétně vede ke ztrátě bodů. Jinými slovy, není možné zjistit, proč je žalobce penalizován stržením 8 bodů v rámci dílčího kritéria 1.1, a nikoli například stržením 5 či 12 bodů.

56

Komise zpochybňuje argumenty žalobce i Španělské království a navrhuje, aby byly první žalobní důvod a první část čtvrtého žalobního důvodu zamítnuty.

57

V tomto ohledu je třeba uvést, že v rámci prvního žalobního důvodu žalobce v podstatě tvrdí, že není možné pochopit, na základě jakých konkrétních prvků technického návrhu skupiny CCL byla její nabídka ohodnocena jako lepší než nabídka žalobce.

58

Mimoto v rozsahu, v němž se první část čtvrtého žalobního důvodu týká porušení povinnosti uvést odůvodnění, žalobce tvrdí, že není možné pochopit souvislost mezi významnou srážkou bodů a převážně pozitivním hodnocením jeho nabídky, a zejména to, v jakém rozsahu je ztráta bodů konkrétním důsledkem chybějící dokumentace.

59

Mimoto žalobce a Španělské království v podstatě tvrdí, že nedostatečné odůvodnění brání jakémukoli soudnímu přezkumu hodnocení, které provedla Komise.

60

V projednávaném případě přísluší Tribunálu, aby přezkoumal, zda je odůvodnění poskytnuté Komisí dostatečné.

61

Úvodem je třeba připomenout, že mezi účastníky řízení je nesporné, že hodnoticí tabulky obsahují odůvodnění. V tomto ohledu je třeba uvést, že žalobce v bodě 11 repliky připouští, že může bezpochyby pochopit, že jeho nabídka byla vyhodnocena z hlediska různých kritérií pro zadání zakázky jako méně kvalitní.

62

Nejprve je třeba zaprvé uvést zásady vyplývající z judikatury, jež se týkají rozsahu povinnosti Komise uvést odůvodnění v oblasti veřejných zakázek na služby, a zadruhé je třeba ověřit, zda Komise tyto zásady v projednávaném případě správně použila.

63

V tomto ohledu z judikatury Tribunálu vyplývá, že pokud mají unijní orgány, jako je tomu v projednávané věci, široký prostor pro uvážení, má dodržení záruk přiznaných unijním právním řádem ve správních řízeních o to větší význam. K těmto zárukám patří zejména povinnost příslušného orgánu dostatečně odůvodnit svá rozhodnutí (rozsudky ze dne 17. září 2015, Ricoh Belgium v. Rada, T‑691/13, nezveřejněný, EU:T:2015:641, bod 33, a ze dne 10. února 2021, Sophia Group v. Parlament, T‑578/19, nezveřejněný, EU:T:2021:77, bod 162).

64

Naproti tomu nelze od veřejného zadavatele vyžadovat, aby uchazeči, jehož nabídka nebyla vybrána, poskytl kromě důvodů pro odmítnutí této nabídky i podrobné shrnutí způsobu, jakým byl každý detail jeho nabídky zohledněn při hodnocení nabídky, a v rámci sdělení vlastností a výhod týkajících se přijaté nabídky podrobnou srovnávací analýzu této nabídky a nabídky odmítnutého uchazeče (rozsudky ze dne 3. května 2018, EUIPO v. European Dynamics Luxembourg a další, C‑376/16 P, EU:C:2018:299, bod 57; ze dne 14. října 2020, Close a Cegelec v. Parlament, C‑447/19 P, nezveřejněný, EU:C:2020:826, bod 37; a ze dne 6. října 2021, Global Translation Solutions v. Komise, T‑404/20, nezveřejněný, EU:T:2021:654, bod 126).

65

Jak uvedl Tribunál v bodě 50 rozsudku ze dne 5. března 2019, Eurosupport – Fineurop support v. EIGE (T‑450/17, nezveřejněný, EU:T:2019:137), bodové hodnocení nabídky, na jehož základě bude této nabídce přiděleno pořadí, musí v zásadě odrážet silné a slabé stránky uvedené hodnotiteli v jejich poznámkách. Od zadavatele však nelze požadovat, aby uvedl jak slabé, tak silné stránky. Konkrétně lze z bodu 49 rozsudku ze dne 15. října 2013, European Dynamics Belgium a další v. EMA (T‑638/11, nezveřejněný, EU:T:2013:530) vyvodit, že Komise není nutně povinna předložit určité negativní poznámky, ale stačí, aby neúspěšný uchazeč mohl pochopit, proč je vybraná nabídka lepší než neúspěšná nabídka.

66

To má unijnímu soudu umožnit, aby na základě zadávací dokumentace a odůvodnění rozhodnutí o zadání zakázky ověřil příslušnou váhu jednotlivých technických kritérií a dílčích kritérií pro zadání v hodnocení, tedy při výpočtu celkového bodového ohodnocení, jakož i minimální a maximální počet bodů za každé z těchto kritérií nebo dílčích kritérií (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 4. října 2012, Evropaïki Dynamiki v. Komise, C‑629/11 P, nezveřejněný, EU:C:2012:617, body 21 a 29, a ze dne 27. dubna 2016, European Dynamics Luxembourg a další v. EUIPO, T‑556/11, EU:T:2016:248, bod 250).

67

Zejména bylo rozhodnuto, že Komise je v zásadě povinna vysvětlit přidělení bodů na úrovni dílčích částí v rámci dílčích kritérií, pokud zadávací dokumentace stanoví, že těmto dílčím částem je přiřazena konkrétní vyčíslená váha (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 4. října 2012, Evropaïki Dynamiki v. Komise, C‑629/11 P, nezveřejněný, EU:C:2012:617, bod 29, a ze dne 27. dubna 2016, European Dynamics Luxembourg a další v. EUIPO, T‑556/11, EU:T:2016:248, bod 250).

68

Poznámky hodnotící komise, jež byly sděleny žalobci, musí umožnit dovození počtu bodů, jež získal žalobce, ve srovnání s počtem bodů získaných vybraným uchazečem, jenž je pokaždé rozepsán u dílčích kritérií, jakož i váhu každého z dílčích kritérií v celkovém hodnocení, a dále musí u každého z kritérií pro zadání zakázky vysvětlovat, na základě jakých dílčích kritérií měla Komise za to, že nabídka vybraného uchazeče nebo nabídka dotčeného žalobce byla nejlepší (rozsudky ze dne 4. října 2012, Evropaïki Dynamiki v. Komise, C‑629/11 P, nezveřejněný, EU:C:2012:617, body 21 a 29, a ze dne 27. dubna 2016, European Dynamics Luxembourg a další v. EUIPO, T‑556/11, EU:T:2016:248, body 250 a 251).

69

Ve světle těchto zásad vyplývajících z judikatury je třeba přezkoumat, zda Komise v projednávaném případě dodržela povinnost uvést odůvodnění.

70

Zaprvé, před analýzou hodnoticích tabulek je třeba přezkoumat relevantní ustanovení zadávací dokumentace. Rámcová smlouva se v projednávané věci týká zajištění jazykového vzdělávání pro orgány, instituce a agentury Unie. Pokud jde o kritérium 1, nadepsané „Kvalita navrhovaných kurzů“, zadávací dokumentace stanoví, že uchazeč musí na základě případové studie předložit popis standardního kurzu určeného pro veřejného zadavatele. Kvalita se posuzuje na základě dílčích kritérií kvality, jež jsou uplatněna na odpověď na případovou studii, kterou musí uchazeči předložit spolu se svou nabídkou.

71

Dílčí kritérium 1.1, nadepsané „Obsah“, se skládá ze čtyř podbodů, které musí hodnotící komise zohlednit při hodnocení. První podbod, nadepsaný „A. Cíle“, se týká zejména otázek souvisejících s dovednostmi, na které se kurz zaměřuje, a rozsahu, v němž cíle navrhovaného kurzu souvisejí s požadavky na konkrétní dovednosti. Druhý podbod, nadepsaný „B. Cílová skupina“ má za cíl ověřit, do jaké míry navrhovaný kurz odpovídá potřebám konkrétní cílové skupiny. Třetí bod, nadepsaný „C. Uspořádání obsahu“, se v podstatě týká rozdělení obsahu na zvládnutelné jednotky, jejich posloupnosti a obsahu. Čtvrtý a poslední podbod, nadepsaný „D. Kvalita pedagogických zdrojů“, odkazuje zejména na rozsah, v němž pedagogické zdroje odpovídají cílům, jsou určeny pro dospělé a neobsahují chyby. Každý podbod obsahuje určité pododstavce, to znamená prvky, které je třeba zohlednit při hodnocení.

72

Dílčí kritérium 1.2 „Pedagogika“ obsahuje tři popisné podbody. První, nadepsaný „A. Úloha vyučujících“, má za cíl určit kladné vlastnosti učitelů. Druhý, nadepsaný „B. Hodnocení“, odkazuje zejména na rozsah, v němž jsou konstruktivní poznámky a průběžné hodnocení součástí výuky. Poslední podbod, nadepsaný „C. Metodika“, se týká zejména otázky, do jaké míry je metodika založena na využití spolupráce a komunikace a zda podporuje odhodlání k jazykovému studiu.

73

Dalšími kritérii a dílčími kritérii, kterých se projednávaná žaloba netýká, jsou dílčí kritérium 1.3, nadepsané „Platformy on-line“, které se týká fungování a přínosu on-line vzdělávacích platforem nabízených uchazeči, a dále kritérium 2, nadepsané „Kontrola kvality a monitorování činnosti“, které je rozděleno na tři dílčí kritéria, a sice na dílčí kritérium 2.1, nadepsané „Metoda výběru zaměstnanců“, 2.2, nadepsané „Kontrola kvality“, a 2.3, nadepsané „Řízení postupu“.

74

Zadruhé je třeba přezkoumat dopisy Komise ze dne 19. dubna a 10. května 2021, které byly zaslány žalobci v návaznosti na jeho žádost o získání doplňujících informací ohledně odmítnutí jeho nabídky, aby bylo možné určit, zda žalobce mohl ve světle zásad uvedených v bodech 62 až 68 výše skutečně pochopit silné a slabé stránky své nabídky a nabídky skupiny CLL v rámci dílčích kritérií 1.1 a 1.2.

75

U dílčího kritéria 1.1, nadepsaného „Obsah“, byl žalobce ohodnocen 22 body ze 30 možných bodů. Nabídka žalobce je popsána tak, že je dobrá a u většiny aspektů odpovídá očekáváním. Skupině CLL bylo přiděleno 28 bodů z 30 možných. Její nabídka je popsána tak, že je vynikající a překonává očekávání u většiny aspektů, včetně velmi důležitých a relevantních aspektů.

76

Pokud jde o cíle kurzu, hodnotící komise měla za to, že nabídka skupiny CLL je lepší než nabídka žalobce, jelikož je popsána jako nabídka, která obsahuje „velmi relevantní výčet sociokulturních témat“. Z hlediska uspořádání obsahu měla hodnotící komise za to, že nabídka skupiny CLL je lepší, neboť nabízí velmi dobrou posloupnost tohoto obsahu, která zahrnovala vzdělávání na dálku za účelem upevnění znalostí a přípravy na prezenční výuku. Podle hodnotící komise případová studie rovněž zajišťuje „náležitou“ rovnováhu mezi teorií a praxí. Hodnotící komise dále zdůraznila, že případová studie zahrnuje inovativní prvky. Hodnotící komise dále uvedla, že výukový plán je velmi podrobný a má velmi přehlednou strukturu. Konečně hodnotící komise uvedla, že způsob výuky je velmi relevantní. Pokud jde naproti tomu o kvalitu pedagogických zdrojů, hodnotící komise uvedla pouze to, že tyto zdroje odpovídají očekáváním veřejného zadavatele a obsahují složku on-line, která zahrnuje „řadu“ dalších zdrojů.

77

V této souvislosti hodnotící komise u nabídky žalobce konstatovala, že obsahuje relevantní popis různých druhů pedagogických zdrojů a že žalobce nabízí příručku přístupnou on-line, která rovněž umožňuje přístup k platformě, která zahrnuje více zdrojů. Podle hodnotící komise žalobce rovněž uvádí několik digitálních nástrojů na podporu samostudia. Pokud jde o zbývající pedagogické zdroje, hodnotící komise konstatovala, že nemůže posoudit obsah pedagogických zdrojů v elektronické podobě v nabídce žalobce.

78

Kromě toho, pokud jde o prvek cílové skupiny, nabídka žalobce je popsána pozitivněji než nabídka skupiny CLL, neboť v hodnoticí tabulce se uvádí, že nabídka používá podobné hodnoty na cílovou skupinu a je používána k výuce specifických i kulturně společenských témat. Mimoto, co se uspořádání obsahu týče, je nabídka žalobce hodnocena jako méně kvalitní, neboť je v ní v případě prezenční výuky uveden „stručný, nicméně přehledný“ popis jejího obsahu. Hodnotící komise navíc zdůraznila, že v případě samostudia není uveden obsah a že „tu a tam“ zaznamenala inovativní prvky. Pokud jde konečně o kvalitu pedagogických zdrojů, hodnotící komise uvedla, že nemohla posoudit obsah cvičení, která byla přístupná prostřednictvím hypertextových odkazů. Hodnotící komise nicméně poznamenala, že koncept obsahuje seznam digitálních nástrojů, které podporují samostudium.

79

Jak vyplývá z bodů 75 až 78 výše týkajících se dílčího kritéria 1.1, nadepsaného „Obsah“, je třeba poznamenat, že hodnotící komise uvedla jak pozitivní aspekty nabídky skupiny CLL, tak slabé stránky nebo nedostatky nabídky žalobce.

80

V případě dílčího kritéria 1.2, nadepsaného „Pedagogika“, je třeba připomenout, že žalobce byl ohodnocen 21 body z 30 možných bodů. O jeho nabídce je uvedeno, že je dobrá a v souladu s očekáváním. Skupina CLL získala 27 bodů z 30 možných bodů. O nabídce skupiny CLL je uvedeno, že je vynikající, přesahuje očekávání v několika aspektech a je v ní uvedeno rovněž několik doplňujících a důležitých aspektů.

81

Pokud jde o úlohu vyučujících, hodnotící komise uvedla, že v nabídce skupiny CLL je jejich úloha „zvláště“ jasně vymezena a je jasná. Vyučující využívají přímé a nepřímé strategie, aby pomohli účastníkům získat jazykovou autonomii. Vyučující mimoto vytváří vhodné podmínky pro nabytí pocitu jistoty při výuce. Pokud jde o prvek hodnocení, hodnotící komise poznamenala, že skupina CLL zajišťuje průběžné hodnocení „velmi odborně“ a že „velmi dobře“ vymezila metody hodnocení, které jsou „velmi“ relevantní a správné.

82

Mimoto, pokud jde o hodnocení, hodnotící komise uvedla, že nabídka žalobce vykazovala jediný lepší aspekt, a sice skutečnost, že průběžné hodnocení a zpětné vazby (feedback) v jeho nabídce „umožňují přizpůsobit obsah potřebám“ studujících, aby je bylo možné „vést“ k tomu, aby získali motivaci a samostatnost, a v těchto vlastnostech je „podporovat“. Hodnotící komise nicméně poznamenala, že v nabídce žalobce jsou vymezeny metody „stručně“ a jsou hodnoceny pouze jako „relevantní a správné“. Mimoto hodnotící komise uvedla, že konečná souhrnná hodnocení a kritéria hodnocení vzdělávání byla uvedena v on-line verzi a nemohla být posouzena. Pokud jde o konečný prvek týkající se metodiky, hodnocení jsou totožná s výjimkou poznámky týkající se nabídky žalobce, podle níž „[u]chazeč podrobně popisuje metody učení“.

83

Je třeba konstatovat, že i když jsou hodnocení dílčích kritérií 1.1 a 1.2 stručná, lze z nich s ohledem na judikaturu uvedenou v bodě 65 výše pochopit, že nabídka skupiny CLL vykazuje několik vlastností, jež jsou lepší než u nabídky žalobce a jsou uvedeny v bodech 76 a 81 výše. Lze tak zjistit, že úroveň kvality nabídky žalobce je nižší. Konečně nelze přehlížet, že chybějící dokumentace, jež se týká významného prvku jazykového kurzu, a sice cvičení, je označena za slabou stránku nabídky žalobce, kvůli níž byly strženy body. Je tedy třeba odmítnout argument žalobce, který vychází z nemožnosti seznámit se s relativními výhodami vybrané nabídky.

84

Z téhož důvodu je třeba odmítnout argument žalobce, podle kterého Komise údajně přesně neurčila konkrétní technický návrh, který by odůvodňoval, že nabídka byla posouzena výrazem „vynikající“ a na jehož základě by se nabídky vzájemně odlišovaly.

85

Vzhledem k tomu, že hodnotící komise určila, že v několika bodech byla úroveň kvality vybrané nabídky vyšší, je třeba rovněž odmítnout argument žalobce, podle kterého je chybějící dokumentace jediným důvodem, proč Komise dala přednost nabídce skupiny CLL.

86

Dále je třeba přezkoumat první část čtvrtého žalobního důvodu, jež se týká nemožnosti seznámit se s přesným počtem bodů, který byl stržen kvůli chybějící dokumentaci.

87

V tomto ohledu je třeba bez dalšího odmítnout odkaz na judikaturu, které se dovolává žalobce a jež vychází z rozsudků ze dne 5. března 2019, Yellow Window v. EIGE (T‑439/17, nezveřejněný, EU:T:2019:136, body 73 a 74), a ze dne 5. března 2019, Eurosupport – Fineurop support v. EIGE (T‑450/17, nezveřejněný, EU:T:2019:137, body 49 a 50), podle níž musí existovat souvislost mezi poznámkami, jež uvádějí silné a slabé stránky, a bodovým hodnocením, jež bylo přiděleno na základě těchto kritérií a dílčích kritérií. Tyto odkazy na judikaturu totiž nejsou relevantní, neboť se vztahují ke specifickým okolnostem, jež se odlišují od projednávaného případu. Tyto odkazy se týkají zejména situace, v níž poznámky hodnotící komise jasně neuvádějí, zda tentýž nedostatek odůvodnil srážku bodů s ohledem na určité kritérium či dílčí kritérium, u kterého byla tato srážka uplatněna, což zjevně není případ projednávané věci, neboť existuje souvislost mezi chybějící dokumentaci a hodnocením tohoto nedostatku.

88

Z týchž důvodů je třeba rovněž odmítnout odkaz na judikaturu, jíž se dovolává žalobce a jež vychází z rozsudku ze dne 27. dubna 2016, European Dynamics Luxembourg a další v. EUIPO (T‑556/11, EU:T:2016:248), podle níž musí být vysvětlena souvislost mezi konkrétními negativními poznámkami a srážkou bodů, pokud veřejný zadavatel v rámci podmínek zakázky upřesnil kritéria a dílčí kritéria pro zadání, jež použije, jakož i prvky či body, které budou zohledněny, a dále konkrétní hodnocení uděloval podle toho, jak daná nabídka tato kritéria, dílčí kritéria či prvky splňuje.

89

Tato judikatura navíc ani není relevantní, neboť skutkové okolnosti, které vedly k této judikatuře, jsou odlišné od skutkových okolností v projednávané věci. V projednávané věci veřejný zadavatel vyrozuměl žalobce o všech bodech, jež žalobce získal a jež byly rozepsány podle dílčích kritérií, a o souvisejících konkrétních poznámkách. Naproti tomu ve dříve zmíněné věci veřejný zadavatel použil matematický vzorec, neboť přiděloval zlomky bodu u dílčích kritérií a podbodů a v této souvislosti uváděl konkrétní negativní hodnotící výroky, nicméně zároveň nesdělil počet bodů, jež získal žalobce a vybraný uchazeč a jež by byly rozepsány podle jednotlivých dílčích kritérií.

90

V projednávané věci je třeba konstatovat, jak správně uvádí Komise v bodech 56 a 57 dupliky, že zadávací dokumentace nestanovuje žádnou váhu u jednotlivých prvků, které jsou součástí popisu každého z dílčích kritérií, neboť se nejedná o „dílčí podkritéria“, jež by měla být hodnocena samostatně, nýbrž o popis obsahu každého z dílčích kritérií. Z toho vyplývá, že v konečném důsledku není třeba, aby byla každé kladné nebo negativní poznámce v hodnocení přiřazena konkrétní váha, ale spíše, aby žalobce mohl pochopit důvody, které vedly Komisi k tomu, že jeho nabídce přidělila známku, kterou byla uvedená nabídka ohodnocena u každého z dílčích kritérií, což skutečně mohl.

91

Proto je třeba konstatovat, že hodnotící komise uvedla relativní výhody vybrané nabídky u každého z dílčích kritérií a od Komise nelze v projednávaném případě požadovat, aby přikládala specifickou váhu každé kladné nebo negativní poznámce, jež se týká některých popisných podbodů.

92

Konečně je třeba s ohledem na zásadu účinné soudní ochrany uvedené v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) analyzovat argument žalobce, který v podstatě vychází ze zásad vyplývajících z judikatury citované v bodě 88 výše a argument Španělského království, jak je uveden v bodě 55 výše, jež vycházejí z údajné nemožnosti Tribunálu provést přezkum.

93

Zaprvé, Španělské království tvrdí, že opakované a záměrné použití údajně nepřesných výrazů, jako jsou „určité části obsahu“ nebo „některé prvky nabídky“, a v širším smyslu příliš stručné odůvodnění, znemožňují jakoukoliv kontrolu hodnocení provedeného Komisí.

94

Vzhledem k povinnosti, jež přísluší unijnímu soudu a spočívá v přezkoumání toho, zda rozhodnutí orgánů nebyla přijata svévolně, nestačí pouze tvrdit, že žalobce mohl skutečně pochopit, že odmítnutí části jeho nabídky jej připravilo o možnost, aby mu byla zadána veřejná zakázka, jak v podstatě tvrdí Komise ve své odpovědi k prvnímu žalobnímu důvodu. Naopak odůvodnění musí být relevantní a soudržné, aby unijní soud mohl přezkoumat jeho opodstatněnost.

95

Předně je třeba připomenout, že v bodě 83 výše bylo konstatováno, že hodnocení nejsou totožná, ale obsahují jasné a jednoznačné rozdíly, které i přes jejich stručnost uvádějí relativní výhody vybrané nabídky.

96

Dále nezanedbatelný rozdíl mezi bodovým ohodnocením technických nabídek, a sice 12 bodů, nesvědčí ani ve prospěch vyšší míry povinnosti uvést odůvodnění, jak vyplývá z rozsudků ze dne 17. září 2015, Ricoh Belgium v. Rada (T‑691/13, nezveřejněný, EU:T:2015:641, bod 63), a ze dne 14. prosince 2017, European Dynamics Luxembourg a Evropaïki Dynamiki v. Parlament (T‑164/15, nezveřejněný, EU:T:2017:906, bod 50).

97

Konečně je třeba rovněž připomenout, že v dřívějším čl. 113 odst. 2 finančního nařízení, který odpovídá současnému čl. 170 odst. 3 finančního nařízení, je vyžadováno, aby veřejný zadavatel poskytl neúspěšnému uchazeči skutečné důvody, kvůli nimž byla jeho nabídka odmítnuta. Mimoto musí poskytnuté odůvodnění odrážet skutečný průběh postupu hodnocení. Odůvodnění, které nevymezuje skutečný základ rozhodnutí o odmítnutí nabídky a neodráží věrně způsob, jakým byla odmítnutá nabídka hodnocena, není transparentní a nesplňuje povinnost uvést odůvodnění stanovenou v dřívějším čl. 113 odst. 2 finančního nařízení (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 10. září 2008, Evropaïki Dynamiki v. Soudní dvůr,T‑272/06, EU:T:2008:334, body 42 a 43 a citovaná judikatura, a ze dne 17. září 2015, Ricoh Belgium v. Rada, T‑691/13, nezveřejněný, EU:T:2015:641, bod 39).

98

V tomto ohledu žalobce ani Španělské království neprokázali, že by odůvodnění neodráželo skutečný průběh postupu hodnocení. Stejně tak je třeba připomenout, jak bylo konstatováno v bodě 83 výše, že napadené rozhodnutí obsahuje odůvodnění týkající se určení jeho skutečného základu.

99

Argument žalobce a Španělského království, podle kterého dotčené odůvodnění údajně brání jakémukoli soudnímu přezkumu, je tudíž třeba odmítnout.

100

Zadruhé žalobce, který poukazuje na rozdělení každého dílčího kritéria na podbody a pododdíly, tvrdí, že Komise nemohla přidělit některému z prvků nabídky podstatně odlišnou relativní váhu pro hodnocení nabídek, aniž by tato konkrétní váha byla uvedena v zadávací dokumentaci. Žalobce poznamenává, že Komise tak oklamala uchazeče v legitimním očekávání, takže určitá váha prvku nabídky mohla ovlivnit hodnocení nabídky, aniž by byla uvedena v zadávací dokumentaci.

101

Nejprve je třeba bez dalšího odmítnout argument žalobce, jenž vychází z údajného porušení jeho legitimního očekávání a žalobce pro něj nepředkládá žádné vysvětlení ani důkaz.

102

Stejně tak, co se týče otázky, zda Komise přiřadila určitému prvku nabídky určitou váhu, aniž to dříve oznámila v zadávací dokumentaci, je třeba se omezit na konstatování, že v dotčené zadávací dokumentaci nebyla stanovena váha na úrovni podbodu. Žalobce se tudíž nemůže dovolávat porušení povinnosti uvést odůvodnění kvůli tomu, že Komise nevysvětlila váhu, kterou přiřadila k určitému prvku nabídky. Podbody stanovené v zadávací dokumentaci totiž pouze popisně uvádějí aspekty technického návrhu, jež hodnotící komise zohlednila pro stanovení celkového bodového hodnocení, a nikoli jejich konkrétní váhu na úrovni dílčího kritéria. Je tedy třeba odmítnout argument, který vychází z nedostatku transparentnosti, pokud jde o přidělování bodů na úrovni podbodů dílčích kritérií.

103

Stejně tak, i když Komise implicitně připustila opodstatněnost tohoto stanoviska žalobce, když uvádí, že dokumenty jsou významné, a zároveň doplňuje, že chybějící dokumentace neměla stejný dopad u ostatních dílčích kritérií, je třeba připomenout, že podle judikatury citované v bodě 64 výše nelze od Komise vyžadovat, aby vysvětlila, jak hodnotila každý prvek nabídky.

104

První žalobní důvod a první část čtvrtého žalobního důvodu je třeba v rozsahu, v němž se týkají porušení povinnosti uvést odůvodnění, zamítnout jako neopodstatněné.

105

V rozsahu, v němž se zbývající část první části čtvrtého žalobního důvodu týká zjevně nesprávného posouzení, žalobce tvrdí, že neexistuje logická souvislost mezi hodnocením a udělenou známkou, pokud jde o posouzení učiněná Komisí u dílčích kritérií 1.1 a 1.2, která jsou převážně pozitivní.

106

Žalobce ve druhé části čtvrtého žalobního důvodu tvrdí, že dopad údajně chybějící dokumentace na známku, jež byla udělena u dílčích kritérií 1.1 a 1.2, je nepřiměřený ve vztahu ke znění hodnocení.

107

[Ve znění oprav provedených usnesením ze dne 30. listopadu 2023] Žalobce uvádí, že znění hodnocení jeho nabídky je převážně pozitivní u každého ze čtyř pododdílů dílčího kritéria 1.1. Žalobce dále tvrdí, že ohodnocení dotčeného kritéria známkou 22 bodů z 30 bodů, jen stěží přesahuje 70 %, tj. požadavek minimální kvality, přestože jsou posouzení technického návrhu převážně velmi pozitivní a technická nabídka by podle nich překračovala minimální požadavek.

108

Tento rozdíl mezi hodnocením a známkou udělenou tomuto dílčímu kritériu se zdá být odůvodněn pouze chybějící dokumentací a částečným dopadem, který tento nedostatek mohl mít na ověření některých technických návrhů. Žalobce však uvádí, že nemůže pochopit, jak by chybějící dokumentace mohla v konečném důsledku zhoršovat vysokou kvalitu až na úroveň uspokojivé kvality, neboť chybějící dokumentace se týká pouze ilustrativních prvků technického návrhu, který byl mimoto posuzován pozitivně u hodnocení obou pododdílů dílčího kritéria 1.1.

109

Následně žalobce předkládá stejnou analýzu pro dílčí kritérium 1.2, jehož tři složky jsou podle něj rovněž hodnoceny pozitivně, neboť chybějící dokumentace se týká pouze jedné z těchto tří částí. I když tato chybějící dokumentace může z technického pohledu ovlivnit jednu třetinu celkové váhy a tato část byla posouzena velmi pozitivně, nabídce bylo uděleno 21 bodů z 30, tedy minimální prahová hodnota pro technický návrh, který byl hodnocen nanejvýš jakožto uspokojivý.

110

Ve třetí části čtvrtého žalobního důvodu žalobce tvrdí, že Komise porušila zásadu transparentnosti tím, že v zadávací dokumentaci neuvedla konkrétní váhu, jež byla přidělena prvku kritéria, který je stižen vadou chybějící dokumentace.

111

Španělské království sdílí argumenty žalobce, jež se týkají ostatních argumentů vznesených v první části čtvrtého žalobního důvodu, jak bylo uvedeno v bodě 55 výše.

112

Komise s těmito argumenty nesouhlasí a navrhuje, aby byl čtvrtý žalobní důvod zamítnut.

113

V projednávané věci je třeba předně konstatovat, že žalobce změnil první část čtvrtého žalobního důvodu, která se původně týkala porušení povinnosti uvést odůvodnění, na tvrzení o zjevně nesprávném posouzení. Žalobce totiž v žalobě tvrdí, že není dostatečně odůvodněna logická souvislost mezi hodnocením a udělenou známkou. V replice nicméně zase tvrdí, že nesoudržnost této souvislosti mezi hodnocením a udělenou známkou představuje zjevně nesprávné posouzení. To žalobce ostatně potvrdil i na jednání v návaznosti na otázku položenou Tribunálem.

114

Pokud jde o přípustnost této nové argumentace, jež se týká první části čtvrtého žalobního důvodu, vznesené v rámci repliky, je třeba analyzovat, zda je uvedenou argumentací rozšířen žalobní důvod, jenž byl již dříve přímo či implicitně uveden v návrhu na zahájení řízení a úzce s ní souvisí ve smyslu čl. 84 odst. 1 jednacího řádu. Podle judikatury platí, že k tomu, aby mohl být nový argument považován za rozšíření dříve uvedeného žalobního důvodu nebo výtky, musí s nimi dostatečně úzce souviset, aby bylo možné ho považovat za součást běžného pokračování diskuse v rámci sporného soudního řízení (viz rozsudek ze dne 13. července 2022, Delifruit v. Komise, T‑629/20, EU:T:2022:448, bod 20 a citovaná judikatura).

115

V projednávané věci je třeba konstatovat, že nový argument úzce souvisí s druhou částí čtvrtého žalobního důvodu, která se týká otázky vztahu mezi posouzením a přidělením bodů, a v širším smyslu i se třetím žalobním důvodem, jenž rovněž vychází ze zjevně nesprávného posouzení. Uvedený argument je tedy třeba považovat za přípustný.

116

Pokud jde o opodstatněnost první části čtvrtého žalobního důvodu, je třeba připomenout, že v bodě 83 výše bylo konstatováno, že Komise vysvětlila jak výhody a vlastnosti nabídky skupiny CLL, tak nedostatky nabídky žalobce. Bylo tak prokázáno, že chybějící dokumentace nebyla jediným nedostatkem, který odůvodňoval bodovou srážku při hodnocení nabídky žalobce. Vzhledem k tomu, že Komise zmínila několik nedostatků v nabídce žalobce, nelze provedenou bodovou srážku kvalifikovat jako zjevně nesoudržnou se zjištěnými nedostatky. První část čtvrtého žalobního důvodu je tudíž třeba zamítnout v rozsahu, v němž se týká zjevně nesprávného posouzení.

117

Kromě toho, pokud jde o druhou a třetí část čtvrtého žalobního důvodu, je třeba připomenout, jak vyplývá z bodu 90 výše, že v zadávací dokumentaci nebyla stanovena konkrétní vyčíslená váha pro každé z dílčích kritérií ani každý z prvků dílčího kritéria.

118

Konkrétní váha přidělená určitému prvku nabídky a přidělení bodů u každého z dílčích kritérií nebo každého z prvků dílčího kritéria totiž spadá do široké posuzovací pravomoci Komise. Tribunál nemůže přezkoumávat konkrétní váhu, jež byla přidělena určitým prvkům v rámci dílčího kritéria, ale omezuje se na přezkum toho, zda byla prokázána existence zjevně nesprávného posouzení. V projednávané věci žalobce takové pochybení neprokázal, neboť v bodech 83 a 90 výše bylo konstatováno, že nedostatek spočívající v chybějící dokumentaci zjištěný Komisí se týká významného prvku jazykového kurzu a v jeho důsledku mohlo dojít k oprávněné srážce bodů, aniž by bylo prokázáno, že by uvedená bodová srážka byla zjevně nesprávná. Je tedy třeba konstatovat, že druhou a třetí část čtvrtého žalobního důvodu je třeba zamítnout.

119

Zbývající část čtvrtého žalobního důvodu je tudíž třeba zamítnout v plném rozsahu jako neopodstatněnou.

120

Žalobce ve třetím žalobním důvodu vytýká Komisi, že se dopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že odmítla prvky nabídky, jež byly dostupné prostřednictvím hypertextového odkazu.

121

Zaprvé žalobce tvrdí, že mohl na platformě pro elektronické podávání nabídek eSubmission předložit prvky nabídky, jež byly dostupné prostřednictvím hypertextového odkazu, neboť to předně ustanovení dotčené zadávací dokumentace výslovně nezakazovala, a dále, že použití hypertextových odkazů umožňuje lepší znázornění toho, jak technický návrh funguje a jaké jsou jeho možnosti.

122

Zadruhé vzhledem k tomu, že pravidlo údajně nebylo jasné a žalobce mohl mít rozumně za to, že bude zohledněn dokument, jenž je dostupný prostřednictvím hypertextového odkazu vloženého do nabídky, žalobce tvrdí, že jej Komise měla požádat o to, aby takový postup odůvodnil a případně své podání doplnil, kdyby to považovala za nezbytné.

123

V tomto ohledu má žalobce zaprvé za to, že riziko změny nabídky, kvůli kterému Komise rozhodla, že některé dokumenty nebude hodnotit, bylo hypotetické. Podle žalobce lze technicky prokázat, že v dokumentech nebyla provedena žádná změna, jelikož všechny dokumenty byly ke dni předložení uzamčeny. Žalobce má tedy za to, že Komise měla za účelem účinného výkonu posuzovací pravomoci ověřit, zda byly sporné prvky změněny, či se žalobce dotázat na den, k němuž byl na platformě uložen prvek, jenž je dostupný prostřednictvím hypertextového odkazu, a to obdobně jako v případě režimu, jenž se použije v případě nepřesných či neúplných nabídek, namísto toho, aby se domnívala, že žalobce jednal ve zlé víře. V tomto ohledu se žalobce dovolává judikatury, podle níž veřejný zadavatel může požadovat, aby mu byl předložen dokument, u kterého lze „objektivně ověřit“, že existoval již před datem stanoveným pro podání nabídky.

124

Zadruhé žalobce poznamenává, že při dřívějším zadávacím řízení, jež se týkalo pořádání jazykových testů (Zn. HR/2020/OP/0004), jehož se rovněž účastnil a u něhož bylo znění pravidel pro předložení dokumentace nabídky totožné, hodnotící komise, jež byla pověřena tím, aby pro Komisi nabídky hodnotila, souhlasila s použitím hypertextových odkazů v nabídce žalobce. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o zadání posledně uvedené zakázky bylo oznámeno žalobci před datem, jež bylo stanoveno pro podávání nabídek v zadávacím řízení, jež je předmětem projednávané věci, má žalobce za to, že mohl mít legitimně za to, že Komise přijme hypertextový odkaz, jenž byl do nabídky vložen. Opačný přístup, který byl uplatněn při zadávání této zakázky, tedy údajně oklamal legitimní očekávání žalobce a byl svévolný.

125

Kromě toho žalobce tvrdí, že argument Komise, která se dovolává pravidel pro předkládání nabídek za účelem odůvodnění odmítnutí některých prvků nabídky, byl vznesen ex post, neboť je na něj poprvé odkazováno až v dopise ze dne 25. května 2021.

126

[Ve znění oprav provedených usnesením ze dne 30. listopadu 2023] Uvedené pravidlo podávání nabídek, jež se týká využití aplikace eSubmission, totiž údajně funguje pouze jako mechanismus pro vyloučení nabídek, a nikoli dokumentů, jež jsou součástí nabídky. Na sporné prvky se vztahují požadavky podle zásady rovnosti, a nikoli tento režim vyloučení.

127

Žalobce se s cílem prokázat, že tohoto odůvodnitelného pochybení se dopustili i ostatní uchazeči, domáhá na Tribunálu, aby uložil Komisi předložit informace týkající se zaprvé rozsahu, v jakém ostatní uchazeči pro část č. 3 a ostatní části zakázky postupovali stejně při předkládání dokumentů, jež byly součástí jejich nabídek, a zadruhé způsobu, jak Komise na toto pochybení v rámci těchto hodnocení reagovala.

128

Žalobce rovněž svým podáním vložil do procesních písemností snímky obrazovky všech dokumentů, jež jsou dostupné prostřednictvím hypertextového odkazu, s jejich vlastnostmi.

129

Španělské království sdílí argumenty žalobce a doplňuje nové prvky.

130

Zaprvé Španělské království předkládá nové důkazy k tvrzení, že zadávací dokumentace neobsahovala žádný výslovný ani implicitní zákaz týkající se hypertextových odkazů.

131

V tomto ohledu má Španělské království zaprvé za to, že vzhledem k tomu, že Komise stanovila použití hypertextových odkazů na jiných místech zadávací dokumentace, zejména pokud jde o přístup ke zmocnění, jež je uděleno osobě, která nabídku podepsala, a prvky, jež se nacházejí v dokumentu registrovaném s kódem ISBN (International Standard Book Number), měla výslovně vyloučit použití hypertextových odkazů v rámci předkládání dokumentů prostřednictvím aplikace eSubmission.

132

Zadruhé Španělské království uvádí, že použití hypertextového odkazu v dokumentu předloženém prostřednictvím aplikace eSubmission nelze stavět na roveň skutečnost, že dokument nebyl předložen, což vyplývá zejména ze skutečnosti, že Komise měla přístup k obsahu dokumentů, jež byly dostupné prostřednictvím hypertextových odkazů, i když je považovala za dokumenty, které „nebyly předloženy“.

133

Zatřetí Španělské království uvádí, že Komise nepostupuje soudržně a jedná v rozporu s vlastními akty. Předně Komise zcela přirozeně vkládá desítky hypertextových odkazů do smluvních dokumentů, ale je překvapena tím, že uchazeči postupují stejně. Dále mezi cíli zadavatele je uváděno pružné přizpůsobování pracovních metod jejich účelu, jež je neustále vylepšováno díky využívání výhod sítí. Konečně, u hodnocení dílčího kritéria 1.3 Komise údajně náležitě posoudila platformu po té, co využila hypertextový odkaz, ačkoli se tato on-line vzdělávací platforma nenachází v aplikaci eSubmission.

134

Zadruhé Španělské království tvrdí, že Komise porušila právo být vyslechnut, jež je zakotveno v čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny, neboť žalobce nepožádala, aby prokázal, že svou nabídku nezměnil, ale dotčené dokumenty pouze odmítla.

135

Komise zpochybňuje argumenty žalobce i Španělského království a navrhuje, aby byl třetí žalobní důvod zamítnut.

136

V tomto ohledu je třeba uvést, že žalobce ve třetím žalobním důvodu v podstatě tvrdí, že mohl předložit některé dokumenty, které jsou součástí nabídky, s využitím hypertextových odkazů a Komise měla tyto dokumenty zohlednit.

137

Zaprvé je třeba určit, zda žalobce mohl v souladu se zadávací dokumentací předložit některé části nabídky využitím hypertextových odkazů, které vedly k dokumentu, jenž je dostupný na internetových stránkách, které jsou pod kontrolou uchazeče.

138

Na straně 79 zadávací dokumentace je stanoveno, že „[n]abídky se předkládají prostřednictvím aplikace eSubmission podle pokynů uvedených ve výzvě k podávání nabídek a v praktické příručce k systému eSubmission“. Na zmíněném místě se rovněž uvádí, že technická nabídka „musí poskytovat veškeré nezbytné informace“ k posouzení souladu se zadávací dokumentací a kritérii pro zadání zakázky.

139

Z použití slovesa „předkládat“ a výrazu „prostřednictvím aplikace“ veřejným zadavatelem lze z doslovného i kontextuálního pohledu dovodit, že „nabídka“ musí být nahrána přímo na platformu eSubmission a že součástí uvedené nabídky jsou pouze dokumenty, u nichž byl tento postup dodržen. Z toho vyplývá, že takové hypertextové odkazy, jaké byly uvedeny v nabídce žalobce, nemohou být povoleny, neboť nesplňují výše uvedený požadavek, jenž je stanoven v zadávací dokumentaci. Komisi tedy nelze vytýkat, že nezohlednila dokumenty obdržené prostřednictvím dotčených hypertextových odkazů.

140

Je třeba upřesnit, že tento přístup je v souladu s cílem aplikace eSubmission, kterým je usnadnit podávání nabídek prostřednictvím zabezpečené aplikace.

141

Stejně tak podání prostřednictvím této zabezpečené aplikace umožňuje zajistit, že je dodržována zásada rovného zacházení s uchazeči, jež je stanovena v čl. 160 odst. 1 finančního nařízení, neboť takové podání veřejnému zadavateli zaručuje, že si zachovává kontrolu nad dokumenty, které mu byly předloženy. Uvedená aplikace brání jakémukoli riziku změny dokumentů, které by byly dostupné pouze prostřednictvím hypertextového odkazu a nebyly by nahrány přímo do aplikace eSubmission.

142

V této souvislosti je třeba poznamenat, že přiměřeně informovaný uchazeč, který postupuje s obvyklou řádnou péčí, může vědět, že má povinnost předložit nabídku ve stanovené lhůtě a po uplynutí této lhůty již tuto nabídku nelze změnit. Takový uchazeč proto nemůže z dotčené zadávací dokumentace vyvodit, že by bylo přípustné, aby do nabídky zahrnul hypertextové odkazy, které vedou k dokumentu, jenž je dostupný na internetových stránkách, jež má pod kontrolou. Podle zadávací dokumentace totiž takový postup není povolen a navíc nezaručuje, že by dotčené dokumenty nebylo možné změnit po uplynutí lhůty pro podání nabídek.

143

Mimoto vzhledem k tomu, že zahrnutí hypertextových odkazů do nabídky žalobce nebylo povoleno, nebyla Komise povinna ověřovat, zda dotčené dokumenty nebyly změněny, ani je přijmout.

144

V každém případě je třeba uvést, že tyto dokumenty se nacházely na internetových stránkách pod kontrolou uchazeče a důkazy, jež předložil žalobce, mají za cíl prokázat skutečnost, že dotčené dokumenty nebyly změněny, a nikoli skutečnost, že změněny být nemohly. Konkrétně prohlášení či snímky obrazovky s vlastnostmi dokumentů předložených žalobcem, ani možnost zohlednit osvědčení, jež uplatňuje ve svých písemnostech Španělské království, nemohou prokázat, že dotčené dokumenty byly pod kontrolou Komise, a tudíž nemohly být změněny. Totéž platí i pro názornou ukázku, kterou na jednání představila osoba odpovědná za výpočetní techniku u žalobce, během níž žalobce rovněž zdůraznil, že tyto dokumenty mohly být změněny, ale že každá změna by zanechala stopu v jeho informačním systému.

145

Mimoto, pokud jde o argument Španělského království uvedený v bodě 133 výše, podle kterého Komise nepostupovala konzistentně a jednala v rozporu se svými vlastními akty, je třeba poznamenat, že s ohledem na skutečnost, že žalobce obdržel u dílčího kritéria 1.3 maximální počet bodů, nemohlo by mít toto údajné pochybení Komise v projednávané věci žádný dopad. Navíc je třeba konstatovat, že žalobce toto dílčí kritérium nezpochybnil. Tento argument tedy musí být odmítnut.

146

Zadruhé závěr uvedený v bodě 143 výše nemůže být zpochybněn argumentem žalobce, podle kterého se jednalo o „objektivně ověřitelný“ dokument, a Komise jej tudíž měla požádat, aby znovu předložil dokumenty, které byly dostupné prostřednictvím hypertextových odkazů.

147

V tomto ohledu je třeba uvést, že rozsudek ze dne 10. října 2013, Manova (C‑336/12, EU:C:2013:647), zmíněný žalobcem, odkazuje na možnost opravit nebo doplnit nabídku za účelem pouhého vyjasnění nebo odstranění zjevných věcných chyb. V projednávaném případě se nejedná o vyjasnění ani opravu dokumentů, ale o nové předložení dokumentů, které navíc mohly být v mezidobí změněny. Konkrétně z judikatury vyplývá, že obecně není umožněno, aby uchazeč předložil dokumenty, jejichž předložení bylo vyžadováno podle zadávací dokumentace a které nebyly předloženy ve lhůtě stanovené pro předložení nabídek (rozsudek ze dne 11. května 2017, Archus a Gama, C‑131/16, EU:C:2017:358, bod 36). S ohledem na tuto judikaturu tedy Komise nebyla povinna požádat žalobce, aby znovu předložil dokumenty, které byly dostupné prostřednictvím hypertextových odkazů.

148

Zatřetí je třeba analyzovat argumenty žalobce, jež vycházejí z porušení jeho legitimního očekávání. Žalobce především neprokázal existenci shodujících se ujištění Komise, která by umožňovala použití hypertextových odkazů. V každém případě se hospodářský subjekt nemůže dovolávat zásady legitimního očekávání v případě, nejsou-li poskytnutá ujištění v souladu s platnými normami (viz rozsudek ze dne 7. října 2015, Accorinti a další v. ECB, T‑79/13, EU:T:2015:756, bod 75 a citovaná judikatura; rozsudek ze dne 24. ledna 2017, Nausicaa Anadyomène a Banque d’escompte v. ECB, T‑749/15, nezveřejněný, EU:T:2017:21, bod 81). Argumenty žalobce vycházející z porušení jeho legitimního očekávání je tudíž třeba odmítnout.

149

Začtvrté, pokud jde o údajné porušení práva být vyslechnut zakotveného v čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny, které Španělské království uvádí ve spise vedlejšího účastníka, je třeba uvést, že Listina se vztahuje rovněž na postupy při zadávání zakázek. V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 3. července 2014, Kamino International Logistics a Datema Hellmann Worldwide Logistics (C‑129/13 a C‑130/13, EU:C:2014:2041, body 28 až 31). Uchazeči totiž musí být umožněno užitečně vyjádřit stanovisko ke skutečnostem, na kterých správní orgán zamýšlí založit své rozhodnutí. Toto právo je zajištěno v okamžiku podání jeho nabídky, jakož i možností uchazeče požádat o to, aby mu byla vysvětlena ustanovení zadávací dokumentace. Skutečnost, že po vyhodnocení nabídek není stanovena žádná další fáze pro poskytování doplňujících vysvětlení, tudíž nemůže představovat porušení čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny. V důsledku toho je třeba odmítnout argument týkající se porušení práva být vyslechnut.

150

Mimoto, jak bylo uvedeno v bodě 127 výše, žalobce navrhl Tribunálu, aby nařídil provedení důkazu. Tomuto návrhu přitom není namístě vyhovět, neboť jak vyplývá zejména z bodů 139 až 142, není ve smyslu čl. 92 odst. 3 jednacího řádu nezbytný pro vyřešení sporu. Pokud jde na druhou stranu o návrh na provedení důkazů podaný Španělským královstvím, je třeba uvést, že podle článku 88 jednacího řádu je takové podání vyhrazeno pouze hlavním účastníkům řízení, a tudíž jej Španělské království, které vstoupilo do řízení jako vedlejší účastník, nemůže podat. Není tedy namístě tomuto návrhu vyhovět.

151

Třetí žalobní důvod je tedy třeba zamítnout v plném rozsahu jako neopodstatněný.

152

Žalobce ve druhém žalobním důvodu Komisi vytýká, že porušila čl. 167 odst. 4 finančního nařízení tím, že neporovnala nabídky skupiny CLL předložené zvlášť pro určité části zakázky s konkurenčními nabídkami podle kritérií kvality, tedy srovnáním jejich technických návrhů. Komise tedy údajně nevykonala účinně posuzovací pravomoc.

153

V tomto ohledu žalobce poznamenává, že v projednávaném případě neexistuje žádný rozdíl mezi hodnocením kvality nabídky skupiny CLL pro část č. 3 a hodnocením nabídky pro část č. 4, neboť ač se první nabídka týká španělštiny a druhá francouzštiny, tato posouzení jsou pro všechna kritéria naprosto totožná, jak pokud jde o slovní, tak bodové hodnocení. Žalobce tvrdí, že Komise neporovnala objektivní vlastnosti nebo hodnoty nabídky skupiny CLL s vlastnostmi či hodnotami u konkurenčních nabídek, zejména s nabídkou žalobce, aby vymezila její relativní vlastnosti a výhody, a dále, že Komise nevysvětlila, v čem je nabídka skupiny CLL lepší než nabídka žalobce.

154

[Ve znění oprav provedených usnesením ze dne 30. listopadu 2023] Žalobce tvrdí, že tato povinnost vzájemně porovnat technické nabídky předložené pro určitou část zakázky vyplývá jednak z bodu 90 odůvodnění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (Úř. věst. 2014, L 94, s. 65), a jednak z bodu 4.2 zadávací dokumentace, podle kterého musí být technické nabídky předkládány jednotlivě pro každou část zakázky, neboť hodnocení se provádí odděleně v případě podání nabídky týkající se několika částí zakázky. Mimoto podle žalobce Komise svým postupem u nabídek takto konkrétně vyloučila působení hospodářské soutěže. Konečně se žalobce dovolává judikatury, podle které je vyžadováno skutečné porovnání nabídek.

155

Žalobce tvrdí, že při uplatnění této povinnosti se relativní ohodnocení nabídky skupiny CLL musí mezi jednotlivými částmi nutně lišit. Vzhledem k tomu, že: zaprvé každá technická nabídka skupiny CLL byla hodnocena pro každou část zvlášť a zadruhé nabídka žalobce pro část 3 se odlišovala od nabídek předložených pro ostatní části zakázky, musí se u jednotlivých částí lišit i posouzení a ohodnocení nabídky skupiny CLL, jež jsou výsledkem porovnání s ostatními nabídkami pro každou z částí. Každopádně by se posouzení mělo rovněž lišit potud, pokud byla pro každou část stanovena jiná hodnotící komise

156

V tomto ohledu žalobce zpochybňuje argument, v němž Komise jednotné posouzení nabídky skupiny CLL zdůvodňuje tím, že usilovala o to, aby ze svého rozhodnutí vyloučila svévoli. V tomto ohledu žalobce tvrdí, že se jedná o zkreslení činnosti hodnotící komise, a v důsledku toho o nepřirozený jev.

157

Z tohoto důvodu se žalobce domáhá, aby Tribunál uložil Komisi, aby předložila metodiku, jež se podle rozhodnutí hodnotící komise použije při posuzování nabídek, a dále hodnocení členů hodnotící komise, a to jak u nabídky skupiny CLL týkající se všech částí zakázky, tak nabídky žalobce.

158

Španělské království sdílí argumenty žalobce. Mimoto rovněž předkládá argumenty, jež se týkají srovnávacího zkoumání nabídek, avšak z hlediska metodiky hodnocení, kterou Komise použila u hodnocení dílčích kritérií 1.1, 1.3 a 2.3 nabídky žalobce. Uvedená metodika se údajně liší od metodiky použité na jiná dílčí kritéria a dále se liší u hodnocení stejných dílčích kritérií 1.1, 1.2 a 2.3 u nabídky skupiny CLL.

159

V tomto ohledu Španělské království tvrdí, že Komise porušila zásady zákazu diskriminace a řádné správy. Podle Španělského království Komise předně ohodnotila některé prvky obsahu nabídky žalobce negativně, aniž tytéž prvky hodnotila v nabídce sdružení CLL, a dále některé aspekty nabídky skupiny CLL ohodnotila pozitivně, aniž ohodnotila tytéž aspekty, jež jsou rovněž uvedeny v nabídce žalobce.

160

V důsledku toho Španělské království podle článku 85 jednacího řádu, ve spojení s čl. 88 odst. 2 téhož jednacího řádu, navrhuje Tribunálu, aby uložil Komisi, aby předložila jako důkaz úplné hodnocení dílčích kritérií 1.1 a 1.2 dokumentu odpovídajícího hodnocení kvality nabídky skupiny CLL, připojeného v příloze A.22 k žalobě, za účelem prokázání toho, že Komise ohodnotila konkrétní digitální nástroje předložené skupinou CLL, aniž ohodnotila digitální nástroje předložené žalobcem.

161

Komise zpochybňuje argumenty žalobce i Španělského království a navrhuje, aby byl druhý žalobní důvod zamítnut.

162

V tomto ohledu je třeba uvést, že žalobce ve druhém žalobním důvodu v podstatě tvrdí, že Komise porušila povinnost porovnat technický návrh skupiny CLL s návrhem žalobce, a Španělské království tvrdí, že Komise nepoužila stejnou metodiku pro hodnocení určitých dílčích kritérií nabídky žalobce a skupiny CLL.

163

Zaprvé je tedy třeba určit, zda veřejný zadavatel porušil čl. 167 odst. 4 finančního nařízení v rozsahu, v němž se v podstatě jeví, že vzájemné srovnání nabídek uskutečnil na základě jejich celkového bodového hodnocení, které vyjadřuje koncept „nejlepší poměr mezi kvalitou a cenou“.

164

Nejprve je třeba konstatovat, že ze znění čl. 167 odst. 4 finančního nařízení vyplývá, že veřejný zadavatel určí hospodářsky nejvýhodnější nabídku zejména porovnáním poměru mezi kvalitou a cenou příslušných nabídek. Toto srovnání zahrnuje porovnání technických vlastností nabídek s ohledem na kritéria, jež jsou uvedena v zadávací dokumentaci.

165

V projednávané věci není žádný důvod mít za to, že Komise nesplnila požadavek určit „hospodářsky nejvýhodnější“ nabídku na základě objektivních kritérií, která zajišťují dodržení zásad transparentnosti, zákazu diskriminace a rovného zacházení, s cílem zajistit objektivní srovnání relativní hodnoty nabídek. Hodnocení nabídky skupiny CLL uskutečnila hodnotící komise s ohledem na technická kritéria pro zadání, jež jsou uvedena v zadávací dokumentaci, stejným způsobem jako v případě ohodnocení nabídky žalobce.

166

V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobce, když se dovolává jednotnosti posouzení, pokud jde o části č. 3 a 4 zakázky, skutečnost, že totožná posouzení jsou uvedena v tabulkách pro dvě různé části zakázky (francouzština a španělština), není v ničem důkazem toho, že Komise u obou částí neporovnala objektivní vlastnosti nebo hodnoty vybrané nabídky s vlastnostmi konkurenčních nabídek. Podobnost posouzení hodnotící komise u obou těchto částí lze vysvětlit skutečností, že se jedná o části, které se týkají stejného typu zakázky na služby, a skutečností, že obsah služeb navržených skupinou CLL pro každou z těchto částí může být totožný.

167

Mimoto v bodě 83 výše bylo konstatováno, že technické návrhy konkurenčních nabídek vykazovaly určité rozdíly, takže mohly vést k odlišným hodnocením, pokud jde o jejich schopnost dosáhnout nejlepšího poměru mezi kvalitou a cenou.

168

Z toho vyplývá, že Komisi nelze vytýkat, že neporovnala technické návrhy, a dále, že při porovnávání nabídek nedodržela požadavky čl. 167 odst. 4 finančního nařízení.

169

Zadruhé je třeba analyzovat argumenty Španělského království o údajném rozdílném zacházení se žalobcem a se skupinou CLL při použití metodiky hodnocení jejich nabídek.

170

I když je třeba připomenout, že hodnoticí tabulka nemusí být vyčerpávajícím popisem každé podrobné náležitosti technické nabídky, kterou hodnotící komise posuzovala, je třeba analyzovat, zda Komise nehodnotila nabídku skupiny CLL a nabídku žalobce diskriminačním způsobem.

171

Zaprvé Španělské království uvádí, že pokud jde o hodnocení obsahu cvičení v rámci dílčího kritéria 1.1, Komise nehodnotila obsahy cvičení v nabídce skupiny CLL, ale hodnotila pouze posloupnost těchto obsahů, přičemž uvedla, že zdroje, jež pro ně byly vyhrazeny, odpovídaly očekáváním veřejného zadavatele. Mimoto, pokud jde o nabídku žalobce, Komise byla povinna posoudit obsah cvičení, nicméně vzhledem k tomu, že nakonec konstatovala, že nemohla hodnotit on-line cvičení z důvodu rizika změny, pouze uvedla existenci relevantního popisu jednotlivých druhů zdrojů, aniž posoudila, zda odpovídaly očekáváním veřejného zadavatele.

172

V tomto ohledu je třeba konstatovat, že Komise při hodnocení obou dotčených nabídek dodržela zásadu rovného zacházení i zásadu zákazu diskriminace. Jednak totiž hodnotila pedagogické materiály v nabídce sdružení CLL a jednak nebyla s to hodnotit obsah těchto pedagogických materiálů v nabídce žalobce, neboť dotčený obsah jí byl dostupný pouze prostřednictvím hypertextového odkazu, který vedl na internetové stránky pod kontrolou žalobce, což obnášelo riziko změny nabídky. Nejedná se tedy o dvě srovnatelné situace, jež by vyžadovaly, aby s nimi bylo zacházeno stejně.

173

Mimoto Komise konkrétně v nabídce skupiny CLL nehodnotila obsah samostudia, zatímco u nabídky žalobce Komise uvedla, že obsah samostudia nebyl upřesněn.

174

V tomto ohledu je třeba připomenout, jak bylo uvedeno v bodech 165 až 168 výše, že technické nabídky byly porovnány se zadávací dokumentací a že Komise porovnávala technické návrhy. V tomto smyslu Komise skutečně konstatovala, že nabídka žalobce vykazuje nedostatek v případě samostudia. V projednávané věci je třeba konstatovat, že nabídka byla hodnocena jako měně kvalitní oproti nabídce skupiny CLL, neboť nabídka žalobce neuváděla bližší podrobnosti o samostudiu. Z toho vyplývá, že Komise v tomto ohledu neporušila čl. 167 odst. 4 finančního nařízení.

175

Španělské království dále tvrdí, že v rámci dílčího kritéria 1.2 Komise nijak konkrétně neposuzovala obsah závěrečných souhrnných hodnocení a kritérií výuky u nabídky skupiny CLL, zatímco pokud jde o nabídku žalobce, Komise vyjádřila negativní hodnocení kvůli tomu, že nemohla posoudit tytéž aspekty, které byly dostupné prostřednictvím hypertextových odkazů.

176

V tomto ohledu je třeba připomenout, že v rozsahu, v němž jedna z dotčených nabídek vykazovala určité prvky, které se u druhé z nich neobjevovaly, Komise nepostupovala při jejich hodnocení diskriminačním způsobem tím, že uvedla tento nedostatek v nabídce žalobkyně, a dále, že neposkytla konkrétnější připomínky k týmž aspektům v nabídce skupiny CLL.

177

Zadruhé Španělské království tvrdí, že Komise při hodnocení dílčího kritéria 1.2 ohodnotila metody výuky u nabídky žalobce, aniž takto výslovně postupovala při hodnocení nabídky skupiny CLL.

178

Tento argument nemůže obstát, neboť ve skutečnosti by znamenal, že se žalobcem bylo zacházeno ještě příznivěji, a jelikož je, pokud jde o nabídku žalobce, pozitivní poznámkou. Je tedy třeba konstatovat, že k diskriminačnímu zacházení nedošlo.

179

Zatřetí Komise při hodnocení dílčího kritéria 1.1, jež se týká digitálních činností a zdrojů, údajně zmínila a ohodnotila digitální nástroje navržené v nabídce skupiny CLL, neboť konstatovala, že pedagogické zdroje odpovídají očekáváním veřejného zadavatele. Naproti tomu při hodnocení nabídky žalobce Komise údajně pouze uvedla, že nabídka obsahuje seznam řady dalších digitálních nástrojů, které podporují samostudium, aniž je zmínila nebo hodnotila.

180

V tomto ohledu je třeba konstatovat, že toto tvrzení Komise týkající se digitálních nástrojů v nabídce žalobce je ve skutečnosti kladnou poznámkou, která je rovnocenná konstatování, jež se týká nabídky skupiny CLL. K diskriminačnímu zacházení tedy nedošlo.

181

Začtvrté, pokud jde o organizaci obsahu, jíž se týká dílčí kritérium 1.1, Španělské království uvedlo, že Komise popsala nabídku skupiny CLL jako podrobnou a s velmi jasnou strukturou, ale u nabídky žalobce, která rovněž takový program obsahuje, hodnocení kvality dílčího kritéria 1.1 neobsahuje žádnou zmínku ani hodnocení uvedeného programu kurzů.

182

V tomto ohledu je třeba poznamenat, že u nabídky žalobce na rozdíl od toho, co tvrdí Španělské království, Komise správně uvedla, že žalobce navrhuje stručný, nicméně jasný popis obsahu svých kurzů, což není tak pozitivní poznámka jako u nabídky skupiny CLL. V důsledku toho je třeba konstatovat, že Komise obě nabídky řádně ohodnotila.

183

Ve světle výše uvedeného je třeba konstatovat, že s oběma dotčenými nabídkami nebylo zacházeno rozdílně, neboť rozdíly, jež uvádí Španělské království, odrážejí rozdíly v těchto uvedených nabídkách.

184

Mimoto je třeba uvést, že žalobce navrhl Tribunálu, aby nařídil provedení důkazu. Tomuto návrhu přitom není namístě vyhovět, neboť není, jak vyplývá zejména z bodů 168 až 183 výše, v souladu s čl. 92 odst. 3 jednacího řádu nezbytný pro vyřešení sporu. Pokud jde na druhou stranu o návrh na provedení důkazů předložený Španělským královstvím, je třeba uvést, že podle článku 88 jednacího řádu je takové podání vyhrazeno pouze hlavním účastníkům řízení, a tudíž jej Španělské království, které vstoupilo do řízení jako vedlejší účastník, nemůže podat. Není tedy namístě tomuto návrhu vyhovět.

185

V důsledku toho je třeba druhý žalobní důvod zamítnout.

186

Žalobce v pátém žalobním důvodu tvrdí, že Komise tím, že zadala všechny části zakázky na jazykové vzdělávání jedinému poskytovateli služeb, a sice skupině CLL, porušila cíl sledovaný právní úpravou v oblasti veřejných zakázek, který spočívá v otevření zakázek unijních orgánů co nejširší hospodářské soutěži a v přístupu malých a středních podniků k těmto zakázkám.

187

Žalobce připomíná, že z judikatury Tribunálu a Soudního dvora vyplývá, že veřejný zadavatel nemůže uměle omezovat hospodářskou soutěž. Jedná se o právní povinnost vyvozenou z obecných právních zásad, jež se vztahují na uvedeného zadavatele.

188

Žalobce totiž tvrdí, že posuzovací pravomoc byla ve skutečnosti uplatněna k tomu, aby byly všechny části zakázky zadány skupině CLL.

189

Žalobce předně opakuje argument, který vznáší ve druhém žalobním důvodu, podle něhož Komise neporovnala nabídky skupiny CLL s konkurenčními nabídkami, neboť obešla řízení o zadání veřejné zakázky.

190

Dále tvrdí, že neobvyklý postup Komise spočívající v provádění jednotného a téměř rovnocenného posouzení nabídek seskupení CLL, které vedlo k maximálnímu možnému váhovému ohodnocení u dvou třetin kritérií, svědčí naopak o tom, že posuzovací pravomoc nebyla uplatněna, ne-li o vyřazení kritérií kvality.

191

Mimoto žalobce tvrdí, že praxe Komise nyní vylučuje, aby zakázky byly rozdělovány na části, a jsou-li zakázky rozděleny, aby byly veškeré části zadány jedinému hospodářskému subjektu. Žalobce upozorňuje zejména na zadávací řízení na služby pořádání jazykových testů, které byly zadány jedinému hospodářskému subjektu, na služby pořádání jazykových testů na dálku, které byly uvedeny v jediné části, a na služby jazykové podpory on-line v rámci programu Erasmus+, jež rovněž nebyly rozděleny na jednotlivé části podle jazyků. S ohledem na tyto indicie žalobce tvrdí, že Komise se nyní snaží uspokojit své potřeby v oblasti jazyků u jediného poskytovatele služeb.

192

Španělské království dále podporuje tento žalobní důvod uplatněný žalobcem z procesního hlediska.

193

Španělské království má konkrétně za to, že zásada řádné správy uvedená v článku 41 Listiny, jakož i obecná zásada transparentnosti a objektivity, pokud jde o hodnocení nabídek v rámci zadávacího řízení, vyžadují, aby hodnocení, jež vyžaduje hodnotové soudy, bylo provedeno před hodnoceními, jež jsou výsledkem uplatnění matematického vzorce, a odděleně od těchto uplatnění.

194

V tomto ohledu má Španělské království za to, že postup hodnocení, který uplatnila Komise, vzhledem k tomu, že Komise zároveň s hodnocením, jež vyžaduje hodnotové soudy (hodnocení technické nabídky), prováděla i automatické hodnocení (v případě hospodářské výhodnosti nabídky), alespoň navenek umožňuje, aby byl veřejný zadavatel, ač nevědomě, v pokušení upravit hodnocení, jež vychází z hodnotových soudů, aby se stalo rozhodujícím.

195

Pokud tedy neexistuje záruka, že technická nabídka byla ohodnocena před ekonomickou nabídkou a odděleně od ní, a pokud Komise neuvádí podrobně poměrnou váhu každého z prvků u každého z dílčích kritérií, lze podle Španělského království vždy podezírat veřejného zadavatele z toho, že, ač nevědomě, upřednostnil nejdražší nabídku, a to již jen z důvodu rozšířeného předsudku, podle kterého mají kvalitnější produkty obvykle vyšší cenu.

196

Komise zpochybňuje argumenty žalobce i Španělského království a navrhuje, aby byl pátý žalobní důvod zamítnut.

197

V tomto ohledu je třeba uvést, že žalobce v pátém žalobním důvodu v podstatě tvrdí, že Komise zneužívajícím způsobem uplatnila postup, v jehož důsledku jednala v rozporu s cílem, jež sleduje právní úprava v oblasti veřejných zakázek a jež spočívá v otevření veřejných zakázek unijních orgánů co nejširší hospodářské soutěži, neboť zadala všechny části zakázky týkající se jazykových vzdělávání jedinému poskytovateli služeb, a to skupině CLL.

198

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury je rozhodnutí stiženo zneužitím pravomoci pouze tehdy, když se na základě objektivních, relevantních a shodujících se nepřímých důkazů ukáže, že bylo přijato za výlučným nebo přinejmenším rozhodujícím účelem dosáhnout jiných cílů, než jsou cíle uváděné orgánem, nebo za účelem vyhnout se postupu zvláště upravenému Smlouvou pro vyrovnání se s okolnostmi daného případu (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 15. května 2008, Španělsko v. Rada, C‑442/04, EU:C:2008:276, bod 49 a citovaná judikatura; ze dne 8. července 1999, Vlaamse Televisie Maatschappij v. Komise, T‑266/97, EU:T:1999:144, bod 131, a ze dne 13. ledna 2004, Thermenhotel Stoiser Franz a další v. Komise, T‑158/99, EU:T:2004:2, bod 164).

199

V projednávané věci tomu tak není.

200

Zaprvé, pokud jde o cíl sledovaný zadávacími řízeními, je třeba připomenout, že v souladu s čl. 160 odst. 2 finančního nařízení se všechny veřejné zakázky zadávají formou co nejširší veřejné soutěže.

201

Stejně tak zásada rovného zacházení s uchazeči, která má za cíl podpořit rozvoj zdravé a účinné hospodářské soutěže mezi podniky, jež se účastní zadávacích řízení na veřejné zakázky, ukládá, aby všichni uchazeči měli stejné příležitosti při formulování svých nabídek, a proto vyžaduje, aby tyto nabídky podléhaly týmž podmínkám pro všechny soutěžitele (rozsudek ze dne 29. dubna 2004, Komise v. CAS Succhi di Frutta, C‑496/99 P, Recueil, EU:C:2004:236, bod 110).

202

Ve světle těchto úvah nelze veřejnému zadavateli bránit v tom, aby zadal všechny části veřejné zakázky témuž uchazeči za podmínky, že jeho nabídky byly ekonomicky nejvýhodnější ve srovnání se všemi ostatními uchazeči a že byla dodržena zásada rovného zacházení s uchazeči, aby byla zajištěna zdravá a účinná hospodářská soutěž mezi účastníky uvedené zakázky.

203

Je tudíž třeba konstatovat, že žalobce nepředložil žádný důkaz, který by mohl podpořit jeho argumentaci, podle které nebylo dosaženo cíle, který dotčené zadávací řízení sledovalo.

204

Zadruhé z písemností ve spise nijak nevyplývá, že by Komise sledovala jiný cíl než ohodnotit obě nabídky v souladu s pravomocemi, které jí byly za tímto účelem svěřeny. Stejně tak žalobce ani nepředkládá žádný konkrétní důkaz, který by prokazoval jakékoli upřednostňování ze strany Komise.

205

Zatřetí je třeba rovněž odmítnout argument žalobce, podle kterého kvalitativní kritéria „pozbyla na významu“. Nelze vycházet z domněnky, že veřejný zadavatel jednal při posuzování nabídky ve zlé víře, nebyl-li o tom předložen žádný důkaz.

206

Začtvrté, pokud jde o nepřímé důkazy vycházející z jiných zadávacích řízení, jež žalobce předložil, uvedené důkazy zjevně nejsou v rámci projednávaného sporu relevantní, neboť každé řízení má své vlastní rysy.

207

V rámci tohoto žalobního důvodu Španělské království tvrdí, že zásada řádné správy uvedená v článku 41 Listiny vyžaduje, aby bylo hodnocení kvality technické nabídky provedeno před vyhodnocením ceny, neboť v opačném případě by veřejný zadavatel mohl být vždy podezříván z toho, že zvýhodnil nejdražší nabídku.

208

V tomto ohledu je třeba zaprvé konstatovat, že Španělské království nepředložilo žádný přímý ani nepřímý důkaz, který by mohl prokázat, že Komise nejprve hodnotila cenu a poté kvalitu nabídek, aby nakonec vybrala nabídku seskupení CLL. Zadruhé povinnost hodnotit kvalitu technické nabídky před hodnocením ceny nevyplývá z ustanovení finančního nařízení, ani z judikatury. Zatřetí Španělské království nepředložilo žádný relevantní důkaz, který by prokazoval, že zásada rovného zacházení s uchazeči byla porušena v důsledku toho, že hodnocení nabídek nemělo dvě fáze.

209

Rovněž je třeba odmítnout argument vycházející z porušení článku 41 Listiny. V tomto ohledu je třeba připomenout, že požadavek nestrannosti ve smyslu tohoto ustanovení zahrnuje dva aspekty. Jedná se jednak o subjektivní nestrannost členů orgánu v tom smyslu, že žádný z jeho členů nesmí být podjatý nebo osobně zaujatý, přičemž platí domněnka této nestrannosti, ledaže je prokázán opak, a jednak o objektivní nestrannost v tom smyslu, že tento orgán musí poskytnout dostatečné záruky pro vyloučení veškerých legitimních pochybností v tomto ohledu (obdobně viz rozsudky ze dne 1. července 2008, Chronopost a La Poste v. UFEX a další, C‑341/06 P a C‑342/06 P, EU:C:2008:375, bod 54, a ze dne 11. července 2013, Ziegler v. Komise, C‑439/11 P, EU:C:2013:513, bod 155). V projednávané věci je třeba konstatovat, že se Španělské království předně nedovolávalo subjektivní podjatosti členů výboru, a dále že neprokázalo, že by neexistence povinnosti hodnotit kvalitu technické nabídky před hodnocením ceny, kterou ostatně unijní normotvůrce nestanovil, vedla v projednávané věci konkrétně k porušení zásady rovného zacházení. Je tudíž třeba konstatovat, že Španělské království nebylo s to prokázat, že by v tomto ohledu existovala legitimní pochybnost.

210

Pátý žalobní důvod je tudíž třeba rovněž zamítnout jako neopodstatněný.

211

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy musí být žaloba v plném rozsahu zamítnuta.

212

Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobce neměl ve věci úspěch a Komise požadovala náhradu nákladů řízení, je důvodné rozhodnout, že žalobce ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Komisí.

213

Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora členské státy, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení. Španělské království tedy ponese vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (třetí senát)

rozhodl takto: