1

Svou žalobou založenou na článku 270 SFEU a na článku 91 služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“) se žalobce, SY, v podstatě domáhá zaprvé zrušení dodatku k oznámení o otevřeném výběrovém řízení EPSO/AD/374/19 (Úř. věst. 2020, C 374 A, s. 3), který změnil podmínky zkoušek v tomto výběrovém řízení z důvodu výskytu pandemie covidu-19, pozvánky Evropské komise ze dne 20. listopadu 2020 k vykonání zkoušky, rezervního seznamu sestaveného na základě tohoto výběrového řízení v oblasti práva hospodářské soutěže, rozhodnutí o přijetí uchazečů na základě tohoto rezervního seznamu a rozhodnutí výběrové komise o přezkumu, kterým se potvrzuje rozhodnutí o nezařazení žalobcova jména na rezervní seznam. Zadruhé podpůrně navrhuje, aby v rozsudku, jenž bude vydán, byly upřesněny konkrétní požadavky, které musí Komise dodržet, aby byl obnoven právní stav, v němž se nacházel před protiprávním jednáním uvedené výběrové komise, aby tak mohla zapsat jeho jméno na rezervní seznam. Zatřetí se domáhá, aby Tribunál určil, že Komise porušila článek 265 SFEU, jelikož mu nezaslala rozhodnutí o jeho stížnosti ze dne 17. ledna 2021.

2

Dne 6. června 2019 zveřejnil Evropský úřad pro výběr personálu (EPSO) v Úředním věstníku Evropské unie oznámení o otevřeném výběrovém řízení na základě kvalifikačních předpokladů a na základě zkoušek EPSO/AD/374/19, jehož předmětem byl nábor administrátorů (funkční skupina AD) v oblasti práva hospodářské soutěže, finančního práva, práva hospodářské a měnové unie, příslušných finančních pravidel vztahující se na rozpočet Evropské unie a ochraně euromincí proti padělání (Úř. věst. 2019, C 191 A, s. 1, dále jen „oznámení o výběrovém řízení“) za účelem vytvoření pěti rezervních seznamů, ze kterých Komise přijme nové zaměstnance veřejné služby jako administrátory. Oznámení o výběrovém řízení a jeho přílohy, zejména příloha III, tvořily právní rámec použitelný na výběrová řízení, která se k nim vztahovala.

3

Oznámení o výběrovém řízení stanovilo postup v šesti etapách. Uchazeči zaprvé podali předběžně elektronickou přihlášku. Zadruhé byli pozváni, aby absolvovali řadu testů ve formě dotazníků s mnohočetným výběrem na počítači v jednom ze schválených center EPSO. V případě, že tato pozvánka nebyla učiněna před zahájením zkoušek kompetencí pořádaných v hodnotícím centru, bylo stanoveno, že výše uvedené testy budou probíhat současně s těmito zkouškami. Zatřetí byl proveden přezkum přihlášek uchazečů za účelem ověření, zda splňují podmínky účasti ve výběrovém řízení. Začtvrté uchazeči, kteří splňovali tyto podmínky účasti, byli podrobeni výběru na základě kvalifikačních předpokladů podle kvalifikací uvedených v jejich přihlášce. Zapáté uchazeči, kteří dosáhli některého z nejvyšších celkových počtů bodů ve výběru na základě kvalifikačních předpokladů, byli pozváni k tomu, aby složili čtyři zkoušky kompetencí pořádané v hodnotícím centru. Zašesté výběrová komise sestavila pro každou z pěti oblastí otevřeného výběrového řízení rezervní seznam, na němž byla uvedena jména způsobilých uchazečů, kteří získali požadovaný minimální počet bodů, jakož i nejvyšší celkový počet bodů po zkouškách kompetencí v hodnotícím centru, a to až do výše počtu úspěšných uchazečů uvedeného pro každou oblast.

4

Konkrétně pod nadpisem „Jak výběrové řízení probíhá?“ oznámení o výběrovém řízení bylo v bodě 5 nadepsaném „Hodnotící centrum“ uvedeno toto:

„V hodnotícím centru bude hodnoceno osm obecných kompetencí a specifické kompetence požadované pro každý obor, a to prostřednictvím čtyř testů (pohovor na základě obecných kompetencí, pohovor týkající se daného oboru, skupinová úloha a případová studie) […]“

5

Z tabulek uvedených v bodě 5 pod nadpisem „Jak výběrové řízení probíhá?“ oznámení o výběrovém řízení vyplývá zaprvé, že hodnocení obecných kompetencí a hodnocení kompetencí týkajících se daného oboru bylo rozděleno mezi zkoušky pořádané v hodnotícím centru takto:

Požadované minimální počty bodů: 3 z 10 za kompetenci a celkem 40 z 80.

6

Dále v souladu s dotčenými tabulkami byla každá obecná kompetence hodnocena 10 body, s minimálním počtem bodů 3 z 10 za každou kompetenci a minimálním počtem bodů za všechny tyto kompetence 40 z 80, zatímco kompetence týkající se daného oboru byly hodnoceny 100 body s požadovaným minimálním počtem bodů 50 ze100.

7

Dne 26. června 2019 se žalobce přihlásil do výběrového řízení.

8

Žalobce ve své přihlášce prohlásil v souladu s bodem 1.3 obecných pravidel platných pro otevřená výběrová řízení, která jsou připojena v příloze III oznámení o výběrovém řízení, nadepsaném „Rovné příležitosti a zvláštní opatření“, že potřebuje zvláštní opatření, aby se mohl účastnit zkoušek, včetně zkoušek, jež se píšou na počítači, na papíru a ústních zkoušek, z důvodu zdravotního postižení nebo zdravotního stavu, které mohou být překážkou jeho účasti na těchto zkouškách, [důvěrné].

9

E-mailem ze dne 9. prosince 2019 informoval tým úřadu EPSO pro přístupnost žalobce, že si ke zkoušce ve formě případové studie může vzít [důvěrné].

10

V průběhu výběrového řízení byl žalobce vyzván k účasti na čtyřech zkouškách kompetencí pořádaných v hodnotícím centru a současně na testech ve formě dotazníků s mnohočetným výběrem na počítači.

11

Dne 10. ledna 2020 se žalobce zúčastnil první zkoušky za účelem hodnocení obecných kompetencí, a sice zkoušky ve formě případové studie, a to v externím hodnotícím centru nacházejícím se v [důvěrné]. E-mailem ze dne 18. ledna 2020 informoval tým úřadu EPSO pro přístupnost o problému, který vyvstal během této zkoušky, a sice že poskytovatel služby pověřený EPSO pořádáním zkoušky mu nepovolil [důvěrné]. E-mailem ze dne 22. ledna 2020 tým úřadu EPSO pro přístupnost potvrdil žalobci existenci chyby v komunikaci s tímto poskytovatelem.

12

Dne 3. března 2020 se žalobce v hodnotícím centru v Bruselu (Belgie) zúčastnil testů ve formě dotazníků s mnohočetným výběrem na počítači a dalších tří zkoušek kompetencí, a sice pohovoru na základě obecných kompetencí, skupinové úlohy a pohovoru týkajícího se oboru.

13

Dne 6. března 2020 bylo výběrové řízení přerušeno z důvodu výskytu pandemie covidu-19 a následné sanitární krize. K tomuto datu ještě všichni uchazeči neabsolvovali zkoušky pořádané v hodnotícím centru.

14

Dopisem ze dne 1. července 2020, podepsaným vedoucím odboru EPSO jménem předsedy výběrové komise, byl žalobce informován, že bylo „rozhodnuto o opětovném zahájení zkoušek v hodnotícím centru v druhé polovině září“ a „uchazeči, kteří již zkoušky absolvovali, nebudou znovu pozváni“.

15

E-mailem ze dne 28. srpna 2020 kontaktní služba úřadu EPSO pro uchazeče informovalo uchazeče o tom, že se předpokládá, že počet bodů, které před březnem získali po absolvování zkoušek kompetencí pořádaných v hodnotícím centru za osobní účasti, zůstává platný, s výjimkou počtu bodů získaných na základě skupinové úlohy, přičemž tato úloha byla nahrazena on-line zkouškou, které se museli účastnit všichni uchazeči, včetně těch, kteří již absolvovali zkoušky výběrového řízení v březnu 2020.

16

Žalobce ve dvou stížnostech ze dne 28. srpna a 15. října 2020, zapsaných do rejstříku pod číslem EPSOCRS-50590 a pod číslem EPSOCRS-52914, vyjádřil svůj nesouhlas s těmito novými způsoby provádění zamýšlených zkoušek, přičemž zdůraznil zejména znevýhodnění, jež by to způsobilo uchazečům, kteří již zkoušky absolvovali v březnu 2020, a zdravotní rizika, jež mohou uchazečům při provádění těchto nových zkoušek vzniknout. Rovněž zdůraznil povinnost úřadu EPSO dodržovat oznámení o výběrovém řízení. Vyjádřil však vůli účastnit se nové zkoušky nahrazující skupinovou úlohu, aniž by tím byly dotčeny jeho stížnosti v tomto ohledu.

17

Dopisem ze dne 26. října 2020 podepsaným vedoucím odboru EPSO jménem předsedy výběrové komise byli uchazeči informováni o pokračování výběrového řízení poté, co byl v Úředním věstníku zveřejněn dodatek k oznámení o výběrovém řízení.

18

Dodatek k oznámení o výběrovém řízení byl dne 5. listopadu 2020 zveřejněn v Úředním věstníku (Úř. věst. 2020, C 374 A, s. 3, dále jen „dodatek k oznámení o výběrovém řízení“).

19

Dodatek k oznámení o výběrovém řízení nejprve stanovil, že uchazeči, kteří neabsolvovali testy v hodnotícím centru za osobní účasti před 6. březnem 2020, musí absolvovat všechny tyto testy na dálku. Dále byla skupinová úloha nahrazena pohovorem na základě situačních kompetencí, pořádaným na dálku prostřednictvím videokonference (situational competency-based interview, dále jen „pohovor SCBI“). A konečně, uchazeči, kteří absolvovali všechny zkoušky pořádané v hodnotícím centru před 6. březnem 2020, museli rovněž absolvovat uvedený pohovor, jehož body nahrazovaly body získané na základě skupinové úlohy.

20

Dopisem ze dne 20. listopadu 2020 obdržel žalobce pozvánku podepsanou vedoucím odboru EPSO jménem předsedy výběrové komise k účasti na pohovoru SCBI dne 14. prosince 2020. Bylo v ní uvedeno, že přijetím této pozvánky žalobce souhlasí s podmínkami výběrového řízení a dodatku k oznámení o výběrovém řízení.

21

Žalobce se dostavil k pohovoru SCBI dne 14. prosince 2020.

22

Dopisem ze dne 14. ledna 2021 podepsaným vedoucím odboru EPSO jménem předsedy výběrové komise byl žalobce informován o rozhodnutí výběrové komise nezapsat jeho jméno na rezervní seznam z důvodu, že nepatří mezi uchazeče, kteří získali nejlepší známky v hodnotícím centru, a sice nejméně 119,5 bodů (dále jen „rozhodnutí o nezapsání na rezervní seznam“).

23

E-mailem ze dne 17. ledna 2021 požádal žalobce o přezkum rozhodnutí o nezapsání na rezervní seznam a na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu podal stížnost proti tomuto rozhodnutí, přičemž se dovolával zejména nerovného zacházení z důvodu, že EPSO nedodržel zvláštní opatření pro zkoušky, která byla stanovená v jeho prospěch, dále nesouladu dodatku s oznámením o otevřeném výběrovém řízení a nerovného zacházení ve vztahu k dalším uchazečům z důvodu, že zkoušky původně plánované v hodnotícím středisku byly pořádané na dálku.

24

Dopisem ze dne 21. dubna 2021 podepsaným vedoucím odboru EPSO jménem předsedy výběrové komise byl žalobce informován o rozhodnutí výběrové komise potvrdit rozhodnutí o nezapsání na rezervní seznam (dále jen „rozhodnutí o přezkumu“).

25

Dne 22. března 2021 podal žalobce elektronicky stížnost ke kontaktní službě úřadu EPSO pro uchazeče, zapsanou do rejstříku pod číslem EPSOCRS-61721, kterou se domáhal upřesnění, pokud jde o opatření podniknutá v návaznosti na jeho stížnost ze dne 17. ledna 2021.

26

Novou stížností ze dne 8. května 2021 zapsanou do rejstříku pod číslem EPSOCRS-65320 podal žádost o přístup k informacím v dokumentaci úřadu EPSO ohledně výběrového řízení, která se týkala počtu úspěšných uchazečů zapsaných na rezervní seznam, kteří pracují nebo pracovali jako smluvní zaměstnanci na základě smluv na dobu určitou nebo na dobu neurčitou, jako dočasní zaměstnanci nebo jako vyslaní národní odborníci, na generálním ředitelství (GŘ) pro hospodářskou soutěž, v týmu právní služby, který má na starosti případy hospodářské soutěže, nebo v jakémkoli jiném útvaru nebo generálním ředitelství Komise, a to po dobu nejméně jednoho roku před zahájením výběrového řízení.

27

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

28

Komise navrhuje, aby Tribunál:

32

Prvním bodem návrhových žádání se žalobce domáhá zrušení rezervního seznamu, rozhodnutí o přijímání úspěšných uchazečů zapsaných na tento seznam, rozhodnutí nezapsat jej na rezervní seznam, rozhodnutí o přezkumu, jakož i dodatku k oznámení o výběrovém řízení a pozvánky ze dne 20. listopadu 2020 k účasti na pohovoru SCBI.

[omissis]

36

Na podporu svého prvního bodu návrhových žádání žalobce uplatňuje čtyři žalobní důvody vycházející zaprvé z protiprávnosti změny podmínek výběrového řízení, zadruhé z nerovného zacházení z důvodu již existující nemoci a z nedodržení opatření stanovených v tomto ohledu při účasti na zkouškách výběrového řízení, zatřetí z nerovného zacházení ve srovnání s uchazeči, kteří se účastnili všech zkoušek na dálku, a začtvrté z nerovného zacházení ve srovnání s uchazeči, kteří byli zaměstnáni u Komise před výběrovým řízením a jejichž jména byla uvedena na rezervním seznamu.

37

Žalobce se domnívá, že změna podmínek výběrového řízení provedená dodatkem k oznámení o výběrovém řízení je protiprávní v rozsahu, v němž tento dodatek nahradil zkoušku ve formě skupinové úlohy pohovorem SCBI. Domnívá se, že tato změna povahy zkoušek, zatímco část uchazečů, včetně jeho samého, již složila zkoušky stanovené v oznámení o výběrovém řízení, postrádá právní základ z důvodu své zpětné a retroaktivní povahy.

38

V tomto ohledu žalobce zaprvé uvádí, že argument Komise vycházející z případu vyšší moci v souvislosti se vznikem pandemie covidu-19 nemůže toto tvrzení vyvrátit. Má za to, že pokud by Komise neprávem neopomněla pokračovat ve výběrovém řízení na jaře a létě 2020, tedy v období, kdy byly letní zdravotní podmínky příznivější, nebyla by konfrontována s nemožností uspořádat zkoušky za osobní účasti během období, kdy se skutečně pokračovalo v řízení od listopadu 2020. Dodává, že rozhodnutí Komise provádět od zimního období zkoušky na dálku bylo vedeno přáním, odporujícím principu rovnosti, upřednostnit uchazeče, kteří byli rovněž zaměstnáni u Komise a jejichž platnost smluv mohla skončit v krátkodobém a střednědobém horizontu.

39

Zadruhé je změna podmínek výběrového řízení prostřednictvím dodatku k oznámení o výběrovém řízení v rozporu s čl. 1 odst. 1 a 2 přílohy III služebního řádu, který přiznává uchazečům právo na zachování podmínek zkoušek, když stanoví, že zaprvé povaha zkoušek a jejich hodnocení musí být upřesněny v oznámení o výběrovém řízení a zadruhé ke zveřejnění tohoto oznámení v Úředním věstníku musí dojít nejméně jeden měsíc přede dnem uzávěrky pro podávání žádostí a dva měsíce přede dnem zkoušek. Navíc tato změna byla podle názoru žalobce v rozporu s požadavkem transparentnosti, který vychází z čl. 1 odst. 2 přílohy III služebního řádu vykládaného ve světle čl. 1d, čl. 28 písm. d) a čl. 29 odst. 1 služebního řádu, jež uchazečům ve výběrovém řízení zaručují prospěch ze stálého a předvídatelného výběrového řízení před jeho zahájením.

40

Zatřetí pohovor SCBI nepředstavuje podle žalobce jinou vhodnou zkoušku namísto skupinové úlohy, aby se zajistil objektivní výběr. Podle žalobce dokumenty předložené Komisí za účelem prokázání rovnocennosti zkoušek nemohou toto tvrzení vyvrátit.

41

Začtvrté má žalobce za to, že EPSO porušil svou povinnost jednat s náležitou péčí a právo na řádnou správu chráněné článkem 41 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), jakož i zásady právní jistoty a ochrany legitimního očekávání. V tomto posledním bodě se dovolává ujištění, že nemusí znova absolvovat zkoušky, které je založeno na dopise ze dne 1. července 2020, jímž jej vedoucí odboru EPSO informoval o tom, že v průběhu září se bude pokračovat ve zkouškách v hodnotícím centru a o tom, že uchazeči, kteří již absolvovali zkoušky, nebudou znovu pozváni.

42

Zapáté žalobce tvrdí, že když EPSO uložil všem uchazečům, aby se účastnili pohovoru SCBI, přičemž se neopřel o určitý právní základ, jednal jednostranně a nespravedlivě a měl za to, že tato účast představuje přijetí dodatku k oznámení o výběrovém řízení, dopustil se zneužití pravomoci. V tomto ohledu zdůrazňuje, že nelze předpokládat, že souhlasil s účastí na zkouškách za nových podmínek, a to zejména s ohledem na jeho stížnosti a na skutečnost, že jeho účast se rovnala povinnosti, neboť mu hrozilo vyloučení z řízení, které by neúčast způsobila.

43

Zašesté a podpůrně se žalobce dovolává porušení povinnosti uvést odůvodnění ze strany EPSO, jelikož neuvedl právní základ a konkrétní důvody rozhodnutí změnit oznámení o výběrovém řízení.

44

Komise s argumenty žalobce nesouhlasí.

[omissis]

50

Je třeba připomenout, že čl. 7 odst. 1 až 3 přílohy III služebního řádu stanoví:

„1.   Po projednání s Výborem pro služební řád svěří orgány [EPSO] odpovědnost za přijetí nezbytných opatření, aby bylo zajištěno použití jednotných měřítek při výběrových řízeních na místa úředníků Unie […]

2.   [EPSO] plní tyto úkoly:

3.   Úřad může plnit na žádost jednotlivých orgánů také jiné úkoly spojené s výběrem úředníků.“

51

Podle čl. 7 odst. 1 až 3 přílohy III služebního řádu tak EPSO poskytuje pomoc jednotlivým orgánům vymezením a uspořádáním výběrových řízení pro úředníky při dodržení obecných ustanovení přijatých uvedenými orgány (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. září 2009, Aparicio a další v. Komise, F‑20/08, F‑34/08 a F‑75/08, EU:F:2009:132, bod 57).

52

EPSO tudíž mohl rozhodnout o přijetí dodatku k oznámení o výběrovém řízení právě v rámci pravomoci vymezit a uspořádat zkoušky výběrového řízení, kterou vyvozuje z čl. 7 odst. 1 až 3 přílohy III služebního řádu. Tento právní základ tudíž umožnil EPSO změnit tímto dodatkem podmínky výběrového řízení.

53

Je třeba připomenout, že zásada proporcionality je ustálenou judikaturou uznávána jako součást obecných zásad unijního práva. Podle této zásady je legalita opatření přijatého unijním orgánem podmíněna tím, že nabízí-li se výběr mezi více vhodnými opatřeními, je třeba přijmout to, které je nejméně omezující a jeho nevýhody nesmí být neúměrné ve vztahu ke sledovanému cíli (viz rozsudek ze dne 21. října 2004, Schumann v. Komise, T‑49/03, EU:T:2004:314, bod 52 a citovaná judikatura).

54

Orgány Unie disponují širokou posuzovací pravomocí k vymezení pravidel pro pořádání výběrového řízení a unijnímu soudu přísluší do těchto pravidel zasahovat pouze v nezbytném rozsahu k zajištění rovného zacházení s uchazeči a objektivity výběru mezi nimi provedeného (rozsudek ze dne 13. ledna 2021, Helbert v. EUIPO, T‑548/18, EU:T:2021:4, bod 30). Kromě toho judikatura přiznává výběrové komisi širokou posuzovací pravomoc, a to ve stejných mezích, má-li výběrová komise řešit nesrovnalosti nebo pochybení, k nimž došlo v průběhu otevřeného výběrového řízení s vysokou účastí a které na základě zásady proporcionality a řádné správy nelze napravit opakováním zkoušek v rámci takového výběrového řízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. května 2001, Giulietti a další v. Komise, T‑167/99 a T‑174/99, EU:T:2001:126, bod 58). Výběrové komisi je třeba přiznat takovouto širokou posuzovací pravomoc i tehdy, pokud má řešit případy vyšší moci.

55

Soudu Unie nepřísluší přezkoumávat podrobný obsah zkoušky, ledaže tento obsah překračuje rámec uvedený v oznámení o výběrovém řízení nebo nemá spojitost s účelem zkoušky nebo výběrového řízení (viz rozsudek ze dne 7. února 2002, Felix v. Komise, T‑193/00, EU:T:2002:29, bod 45 a citovaná judikatura).

56

I když v projednávané věci EPSO není výběrovou komisí, zásady připomenuté v bodech 53 a 54 výše mohou být na něj rozšířeny, jelikož má značný rozhodovací prostor při pořádání výběrových testů, zejména s cílem zajistit použití jednotných měřítek při výběrových řízeních na místa úředníků Unie (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. září 2009, Aparicio a další v. Komise, F‑20/08, F‑34/08 a F‑75/08, EU:F:2009:132, body 77 a 78). Tento rozhodovací prostor musí být posouzen v kontextu výskytu pandemie covidu-19, která narušila pořádání zkoušek dotčeného výběrového řízení s početnou účastí.

57

V tomto ohledu výskyt pandemie covidu-19 v zimě roku 2020, což byla pro EPSO vnější, abnormální a nepředvídatelná epidemiologická situace, která představuje případ vyšší moci, vedl členské státy k tomu, že ve vztahu ke svým státním příslušníkům přijaly opatření týkající se omezení pohybu a setkávání se, která byla spojena se zdravotními opatřeními. EPSO byl povinen dodržovat tato opatření v rámci pořádání zkoušek výběrového řízení, aniž nad nimi měl kontrolu. Proto uvedená pandemie pro EPSO představovala případ vyšší moci, jenž narušil uspořádání uvedených zkoušek, to znamená podle ustálené judikatury na něm nezávislou, neobvyklou a nepředvídatelnou okolnost, jejímž důsledkům nemohl EPSO zabránit, i přes veškerou vynaloženou péči [obdobně viz rozsudek ze dne 28. dubna 2022, C a CD (Právní překážky výkonu rozhodnutí o předání), C‑804/21 PPU, EU:C:2022:307, bod 44 a citovaná judikatura].

58

V tomto kontextu body 1 a 2 dodatku k oznámení o výběrovém řízení zmíněné v bodě 47 výše nejprve připomínají, že EPSO byl nucen z důvodu výskytu pandemie covidu-19 od 6. března 2020 přerušit a pozastavit v průběhu řízení všechny své činnosti související s hodnotícím střediskem, aby bylo zajištěno uplatnění veškerých vhodných preventivních opatření. Dále je v něm připomenuto, že při opětovném zahájení výběrového řízení i přes uvedenou pandemii nebylo možné z důvodů veřejného zdraví v krátké době uspořádat zkoušky za osobní účasti v prostorách EPSO a konečně, aby EPSO mohl ukončit výběrové řízení v přiměřené lhůtě, rozhodl, že uspořádá skládání zkoušek, které měly původně probíhat v hodnotícím centru, on-line (na dálku).

59

EPSO tedy byl konfrontován s případem vyšší moci, který znemožnil spolehlivý plánování zkoušek z důvodu nepředvídatelného vývoje pandemie od 6. března 2020 a nízké pravděpodobnosti obnovení výběrového řízení na podzim 2020 za podmínek podobných podmínkám platným před výskytem pandemie covidu-19. Při výkonu svého významného rozhodovacího prostoru a pravomocí, které vyvozuje z čl. 7 odst. 1 až 3 přílohy III služebního řádu, tak mohl mít EPSO zaprvé za to, že bylo nutné upravit podmínky zkoušek výběrového řízení, aby se zajistilo pokračování v tomto řízení a zároveň chránilo zdraví uchazečů a aby se omezily případné škodlivé účinky způsobené přerušením řízení nebo pokračováním v uvedeném řízení, jak pro uchazeče, tak pro dotčené orgány. Zadruhé mohl rozhodnout, že tato úprava musí být přijata pouze v míře, která je nezbytně nutná s ohledem na tento cíl.

60

K tomuto poslednímu bodu nejprve ze spisu vyplývá, že ke dni 13. března 2020 z počtu 385 uchazečů pozvaných na zkoušky pořádané v hodnotícím centru pro obě dosud probíhající výběrová řízení, která však byla přerušena, velká většina uchazečů, a sice 289 uchazečů, již absolvovala zkoušky za osobní účasti.

61

Je třeba uvést, že za těchto podmínek se EPSO snažil zohlednit zájem těchto uchazečů, kteří již složili zkoušky, a jichž byla mezi přihlášenými uchazeči většina, na tom, aby nebyli povinni je znovu složit, jelikož tento zájem vyžadoval zachování principu zkoušek, jakož i výsledků, které s nimi souvisely, dosažených před přerušením výběrového řízení. Měl tedy správně za to, že řešení spočívající v tom, že se všichni uchazeči znovu budou účastnit všech zkoušek na dálku, by bylo nepřiměřené a v rozporu se zásadami proporcionality a řádné správy s ohledem na zájem uvedených uchazečů.

62

Dále z předchozích obecných studií předložených EPSO vyplývá, že podmínky skládání zkoušky na dálku již byly praktikovány a vyzkoušeny v průběhu předchozích výběrových řízení, a je tedy administrativa a uchazeči mohly považovat za technicky spolehlivé zkoušky, které sebou nenesou významné rozdíly, pokud jde o správnost hodnocení a výsledky uchazečů, a mají navíc jejich širokou podporu. Za těchto podmínek mohl EPSO s přihlédnutím k těmto předběžným studiím důvodně předpokládat, že zaprvé upřednostní postup skládání zkoušek na dálku za účelem ochrany zdraví uchazečů a zadruhé mít za to, že skládání zkoušek na dálku ze strany uchazečů, kteří ke dni přerušení řízení ještě neabsolvovali zkoušky, ve formě pohovoru na základě obecných kompetencí, pohovoru týkajícího se oboru a případové studie, od nich nevyžadoval příliš vysoké adaptační úsilí, které by bylo v rozporu se zásadou proporcionality.

63

Konečně, pokud jde o zkoušku skupinové úlohy, je třeba uvést, že EPSO na základě konzultací s odborníky a vědeckými publikacemi zohlednil technickou složitost a nevhodnost zorganizování této zkoušky na dálku, jelikož skupinová úloha s sebou nese specifickou dynamiku spojenou s přítomností uchazečů na místě a slouží k hodnocení zvláštních kompetencí v tomto rámci. V rámci širokého rozhodovacího prostoru, kterým disponuje, se tak EPSO mohl učinit závěr, že tyto obtíže vyžadují novou definici skupinové úlohy.

64

V tomto ohledu je třeba připomenout, že bod 5 nazvaný „Hodnotící centrum“, uvedený pod nadpisem „Jak výběrové řízení probíhá?“ oznámení o výběrovém řízení stanovil rozdělení hodnotících zkoušek osmi kompetencí, kterých se týkalo výběrové řízení a tak byla nezbytně vyžadovaná zkouška podobná skupinové úloze, aby se zajistila spolehlivost výsledků získaných na základě dvojího doplňkového hodnocení následujících šesti kompetencí: „analýza a řešení problémů“, „vzdělávání a rozvoj“, „stanovování priorit a organizace práce“, „odolnost“, „práce v kolektivu“ a „vedení lidí“ (viz bod 5 výše).

65

EPSO tudíž nemohl uvažovat o prostém zrušení zkoušky prostřednictvím skupinové úlohy, neboť jinak by výběrová komise provedla neúplné hodnocení hodnocených kompetencí uchazečů. EPSO tedy mohl mít rovněž v rámci svého širokého rozhodovacího prostoru za to, že zorganizování zkoušky za účelem hodnocení těchto šesti kompetencí je nadále nezbytné k tomu, aby byla zaručena platnost všech výsledků uchazečů.

66

Za těchto podmínek EPSO pojal pohovor SCBI jako zkoušku, která hodnotí schopnosti podobné schopnostem hodnoceným v rámci skupinové úlohy, jež měla zároveň výhodu jednodušší organizace a větší technické spolehlivosti hodnocení než skupinová úloha, když jsou tyto zkoušky pořádané na dálku.

67

Je tudíž třeba dospět k závěru, že přijetí ze strany EPSO dodatku k oznámení o výběrovém řízení, kterým se zavádí pohovor SCBI, vyplývá z rozhodnutí EPSO použít metodu zkoušky, jež je nejméně omezující pro všechny uchazeče vzhledem k výjimečné okolnosti, kterou představuje pandemie covidu-19.

68

Dotčená změna tedy není v rozporu se zásadou proporcionality.

69

Podle ustálené judikatury zásada rovného zacházení vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno (rozsudky ze dne 11. září 2007, Lindorfer v. Rada, C‑227/04 P, EU:C:2007:490, bod 63, a ze dne 20. března 2012, Kurrer a další v. Komise, T‑441/10 P až T‑443/10 P, EU:T:2012:133, bod 53). Kromě toho v oblasti, která spadá do výkonu diskreční pravomoci, je tato zásada porušena, pokud dotčený orgán učiní rozlišení, jež je svévolné či zjevně nepřiměřené s ohledem na cíl sledovaný dotčenou právní úpravou (viz rozsudek ze dne 20. března 2012, Kurrer a další v. Komise, T‑441/10 P až T‑443/10 P, EU:T:2012:133, bod 54 a citovaná judikatura).

70

Porušení zásady rovného zacházení předpokládá, že sporné zacházení znevýhodňuje určité osoby vůči jiným osobám (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. prosince 2008, Arcelor Atlantique a Lorraine a další, C‑127/07, EU:C:2008:728, bod 39 a citovaná judikatura).

71

Výběrové komisi přísluší, aby striktně dohlížela na dodržování zásady rovného zacházení s uchazeči v průběhu výběrového řízení. Ačkoliv má výběrová komise širokou posuzovací pravomoc, pokud jde o náležitosti a podrobný obsah zkoušek, přísluší nicméně unijnímu soudu provádět přezkum v rozsahu nezbytném k zajištění rovného zacházení s uchazeči a objektivity při výběru mezi těmito uchazeči uskutečněnému výběrovou komisí (rozsudek ze dne 12. března 2008, Giannini v. Komise, T‑100/04, EU:T:2008:68, bod 132). V tomto kontextu je rovněž na orgánu oprávněného ke jmenování jakožto pořadateli výběrového řízení, jakož i na výběrové komisi, aby jednaly tak, aby všichni uchazeči stejného výběrového řízení skládali tutéž zkoušku za stejných podmínek. Výběrové komisi tak přísluší zajistit, aby zkoušky měly ve valné míře tutéž obtížnost pro všechny uchazeče (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 24. března 1988, Goossens a další v. Komise, 228/86, EU:C:1988:172, bod 15, a ze dne 12. února 2014, De Mendoza Asensi v. Komise, F‑127/11, EU:F:2014:14, bod 44 a citovaná judikatura).

72

Kromě toho je výběrová komise za účelem zajištění rovnosti mezi uchazeči, soudržnosti hodnocení a objektivity hodnocení povinna zajistit soudržné uplatňování hodnotících kritérií na všechny uchazeče (rozsudek ze dne 13. ledna 2021, Helbert v. EUIPO, T‑548/18, EU:T:2021:4, bod 32). Tento požadavek se v ústních zkouškách uplatní zvlášť, jelikož tyto zkoušky jsou svou povahou méně sjednoceny než písemné zkoušky (rozsudek ze dne 13. ledna 2021, Helbert v. EUIPO, T‑548/18, EU:T:2021:4, bod 33).

73

Z článku 1d odst. 6 první věty služebního řádu nicméně vyplývá, že omezení zásady zákazu diskriminace jsou možná za podmínky, že jsou „odůvodněna objektivními a přijatelnými důvody“ a jsou zaměřena na dosažení oprávněných cílů obecného zájmu v rámci personální politiky (rozsudek ze dne 6. července 2022, MZ v. Komise, T‑631/20, EU:T:2022:426, bod 62).

74

Široká posuzovací pravomoc, kterou mají unijní orgány při organizaci svých útvarů, a zejména při určování kritérií, pokud jde o schopnosti požadované pro obsazovaná pracovní místa, a podmínek a podrobných pravidel pro organizaci výběrového řízení v souladu s těmito kritérii a v zájmu služby, je tak imperativně omezena článkem 1d služebního řádu, takže rozdílné zacházení lze připustit pouze tehdy, pokud je takové omezení objektivně odůvodněné a přiměřené skutečným potřebám služby (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. července 2022, MZ v. Komise, T‑631/20, EU:T:2022:426, bod 63 a citovaná judikatura).

75

V projednávané věci je třeba uvést, že EPSO uspořádal ústní zkoušku ve formě pohovoru SCBI pro všechny uchazeče, to znamená, bez ohledu na jejich situaci ke dni pokračování ve výběrovém řízení, a nahradil tak zkoušku ve formě skupinové úlohy, aby hodnotil stejné kompetence, kterých se konkrétně týkala zkouška ve formě skupinové úlohy.

76

S ohledem na zvláštní uspořádání nové zkoušky ve formě pohovoru SCBI je zaprvé třeba dospět k závěru, že EPSO dbal na to, aby výběrová komise prostřednictvím této zkoušky umožnila všem uchazečům, aby byli v souladu s judikaturou uvedenou v bodech 71 a 72 výše ohodnoceni soudržným a rovným způsobem v šesti kompetencích uvedených v oznámení o výběrovém řízení. Je tudíž třeba dospět k závěru, že EPSO zacházel se všemi uchazeči stejně.

77

Zadruhé je pravda, že s ohledem na obecnou organizaci výběrového řízení EPSO zacházel stejně s uchazeči, kteří se nacházeli v odlišných situacích, a sice s uchazeči, kteří již absolvovali zkoušky původně stanovené v oznámení o výběrovém řízení, a s uchazeči, kteří je ještě neabsolvovali.

78

Je tedy třeba přezkoumat, zda toto porušení zásady rovného zacházení bylo v rámci personální politiky objektivně a rozumně odůvodněno legitimním cílem obecného zájmu.

79

Z bodu 4 dodatku k oznámení o výběrovém řízení vyplývá, že tato totožnost zacházení byla odůvodněna povinností EPSO zajistit rovné zacházení se všemi uchazeči, pokud jde o skládání zkoušky ve formě pohovoru SCBI. Taková totožnost zacházení byla tedy v souladu s cílem zásahu EPSO do výběrového řízení, uvedeným v čl. 7 odst. 1 přílohy III služebního řádu, který spočíval v přijetí opatření nezbytných k zajištění použití jednotných měřítek při výběrových řízeních na místa úředníků Unie. Jeví se tedy jako objektivně odůvodněná ve smyslu judikatury uvedené v bodech 69 a 73 výše.

80

Za těchto podmínek je třeba dospět k závěru, že EPSO neporušil zásadu rovného zacházení ve smyslu judikatury uvedené v bodě 70 výše, když vyzval žalobce ke složení zkoušky ve formě pohovoru SCBI.

81

Je třeba připomenout, že čl. 1 odst. 1 a 2 přílohy III služebního řádu zní následovně:

„1.   Výběrové řízení vyhlašuje orgán oprávněný ke jmenování po projednání se smíšeným výborem. Vyhlášení výběrového řízení musí obsahovat:

[…]

[…]

Otevřené výběrové řízení společné pro dva nebo několik orgánů Unie vyhlašuje orgán oprávněný ke jmenování uvedený v čl. 2 odst. 2 služebního řádu po projednání se společným smíšeným výborem.

2.   Vyhlášení otevřeného výběrového řízení se zveřejní v [Úředním věstníku] nejméně jeden měsíc přede dnem uzávěrky pro podávání žádostí a případně nejméně dva měsíce přede dnem zkoušek.“

82

Podle čl. 1 odst. 1 písm. e) přílohy III služebního řádu musí oznámení o výběrovém řízení uvádět u výběrových řízení na základě zkoušek povahu těchto zkoušek a jejich hodnocení (rozsudek ze dne 21. března 2013, Taghani v. Komise, F‑93/11, EU:F:2013:40, bod 65; v tomto smyslu viz rovněž rozsudek ze dne 14. července 1983, Detti v. Soudní dvůr, 144/82, EU:C:1983:211, bod 27).

83

Dále výběrová komise sice disponuje širokou posuzovací pravomocí za účelem stanovení podmínek výběrového řízení, avšak je vázána zněním oznámení o výběrovém řízení tak, jak bylo zveřejněno. Znění oznámení o výběrovém řízení představuje pro výběrovou komisi jak rámec legality, tak rámec pro hodnocení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. října 2004, Schumann v. Komise, T‑49/03, EU:T:2004:314, bod 63 a citovaná judikatura).

84

V projednávané věci je nesporné, že dodatek k oznámení o výběrovém řízení změnil po uzavření vstupních testů pro část uchazečů způsob hodnocení kompetencí, kterého se týkala zkouška formou skupinové úlohy, tím, že změnil povahu této zkoušky, jež byla dříve definována v souladu s čl. 1 odst. 1 písm. e) přílohy III služebního řádu, aby ji nahradil individuálním postupem na dálku ve formě pohovoru SCBI.

85

V tomto ohledu je podle ustálené judikatury zásada ochrany legitimního očekávání logickým následkem zásady právní jistoty, která vyžaduje, aby právní normy byly jasné a přesné, a jejím cílem je zajistit předvídatelnost právních stavů a vztahů, které vyplývají z unijního práva (rozsudky ze dne 15. února 1996, Duff a další, C‑63/93, EU:C:1996:51, bod 20, a ze dne 5. září 2014, Éditions Odile Jacob v. Komise, T‑471/11, EU:T:2014:739, bod 90). Tyto zásady brání tomu, aby časová působnost právního aktu Unie byla stanovena k datu předcházejícímu jeho vyhlášení, avšak výjimečně tomu může být jinak, pokud to vyžaduje sledovaný cíl a pokud je náležitě respektováno legitimní očekávání dotčených osob (viz rozsudek ze dne 10. listopadu 2010, OHIM v. Simões Dos Santos, T‑260/09 P, EU:T:2010:461, bod 48 a citovaná judikatura).

86

Je tedy třeba ověřit, zda – jak se domnívá žalobce – nepředvídatelná změna povahy zkoušky poté, co již částečně proběhla, porušuje zásady ochrany legitimního očekávání a právní jistoty ve smyslu judikatury uvedené v bodě 85 výše.

87

Pokud jde v projednávané věci o podmínku týkající se cíle, kterého má být dosaženo, je třeba připomenout, že výjimečná okolnost, již byla pandemie covidu-19, odůvodňovala přijetí dodatku k oznámení o výběrovém řízení, aby bylo ve prospěch uchazečů a orgánů umožněno pokračovat ve výběrovém řízení za podmínek, které jsou možné, přiměřené a přijatelné ze zdravotního hlediska (viz body 58 až 67 výše). Tím bylo v konečném důsledku zajištěno, že přijímání bude probíhat efektivně na základě výběrového řízení. Vzhledem k tomu, že dotčená změna výběrového řízení byla výjimečně vyžadována cílem zajistit, navzdory obtížím s ohledem na sanitární situaci, nábor zaměstnanců, kterého se toto řízení týká, je třeba mít za to, že první podmínka pro výjimku stanovená judikaturou uvedenou v bodě 85 výše je splněna.

88

Pokud jde dále o druhou podmínku výjimky týkající se ochrany legitimního očekávání žalobce, je pravda, že podle ustálené judikatury svědčí právo dovolávat se zásady ochrany legitimního očekávání každému jednotlivci, u kterého vyvolal unijní orgán podložené naděje. Právo domáhat se ochrany legitimního očekávání předpokládá současné splnění tří podmínek. Zaprvé musela být zúčastněné osobě poskytnuta veřejnou správou Unie přesná, nepodmínečná a shodující se ujištění vyplývající z oprávněných a spolehlivých zdrojů. Zadruhé tato ujištění musí být takové povahy, že vyvolají u osoby, jíž jsou určeny, legitimní očekávání. Zatřetí poskytnutá ujištění musí být v souladu s platnými normami (viz rozsudek ze dne 5. září 2014, Éditions Odile Jacob v. Komise, T‑471/11, EU:T:2014:739, bod 91 a citovaná judikatura).

89

Je však nutno konstatovat, jak vyplývá z bodu 57 výše, že v projednávané věci byl EPSO v průběhu řízení konfrontován s případem vyšší moci spočívající ve výskytu pandemie covidu-19, což za těchto okolností znemožnilo zachování podmínek výběrového řízení původně vymezených v oznámení o výběrovém řízení. Za výjimečných okolností projednávané věci se tedy žalobce nemůže dovolávat údajného nedodržení zásady ochrany legitimního očekávání, že se na něj tyto podmínky vztahovat.

90

Kromě toho je třeba dodat, že ačkoli EPSO změnil povahu zkoušky ve formě skupinové úlohy, tuto změnu nicméně koncipoval tak, aby umožnil dodržet cíl této zkoušky, jak je definován v bodě 5 pod nadpisem „Jak výběrové řízení probíhá?“ oznámení o výběrovém řízení, a sice ohodnotit šest kompetencí podrobně popsaných v tomto bodě. Navíc je třeba uvést, že změna pravidel týkajících se povahy této zkoušky neovlivnila možnost žalobce být účinně hodnocen v těchto šesti kompetencích, neboť byl pozván k účasti na nové zkoušce ve formě pohovoru SCBI stejně jako všichni ostatní uchazeči.

91

Za těchto podmínek a vzhledem k tomu, že EPSO vyvozuje z čl. 7 odst. 1 a 2 přílohy III služebního řádu pravomoc pořádat otevřená výběrová řízení a přijmout opatření nezbytná k zajištění uplatňování jednotných měřítek ve výběrových řízeních s tím, že má v tomto ohledu širokou posuzovací pravomoc, neměl EPSO povinnost předem získat souhlas uchazečů, mezi nimi i žalobce, pokud jde o změnu podmínek zkoušek. Výtka žalobce, podle níž jeho souhlas ke zkouškám nemohl být předpokládán (viz bod 42 výše) je irelevantní a musí být odmítnuta.

92

Mimoto, pokud jde o dopis ze dne 1. července 2020 (viz body 14 a 41 výše) EPSO v něm upřesnil, že „s ohledem na nedávný vývoj a politiky přijaté členskými státy v souvislosti se situací covidu-19 rozhodl naplánovat pokračování [řízení] v hodnotících centrech v průběhu přibližně druhé poloviny měsíce září“. I když tento dopis skutečně upřesňuje, že „[u]chazeči, kteří již absolvovali [zkoušky] v hodnotícím centru, [nebudou] znovu pozváni“, nic to nemění na tom, že tato informace je výslovně podmíněna zlepšením výše popsané epidemiologické situace a odkazuje na pokračování v řízení za osobní účasti v rámci hodnotících center, to znamená podle podmínek stanovených v oznámení o výběrovém řízení. Tato podmíněnost nemůže vyvolat ve prospěch žalobce legitimní očekávání, pokud jde o zachování řízení za osobní účasti v případě, že by se epidemiologické situace zhoršila a kdy by okolnosti vyšší moci nutně vyžadovaly úpravu řízení, aby bylo umožněno jeho pokračování.

93

S ohledem na vše, co bylo uvedeno, je namístě zamítnout první žalobní důvod.

[omissis]

115

Žalobce zdůrazňuje, že absolvoval za osobní účasti zkoušky ve formě pohovoru na základě obecných kompetencí a pohovoru týkající se daného oboru v hodnotícím centru dne 3. března 2020, zatímco uchazeči, kteří tyto zkoušky k tomuto datu neabsolvovali, následně absolvovali videokonference na dálku v rámci pokračování v řízení od podzimu 2020. Z důvodu tohoto rozdílu mezi podmínkami skládání zkoušek s ním EPSO zaprvé zacházel nerovně ve srovnání s těmito ostatními uchazeči a zadruhé se dopustil procesních pochybení.

116

Žalobce zaprvé uvádí, že za předpokladu, že předložená cvičení a otázky položené uchazečům při zkouškách pořádaných na dálku, byly stejné jako ty, které byly uplatněny s uchazeči, kteří již absolvovali zkoušky pořádané v hodnotícím centru za osobní účasti, mají první z nich výhodu oproti druhým, neboť jim byl poskytnut dodatečný čas na zodpovězení otázek, který je příznačný pro elektronický přenos stanovený v rámci nových podmínek skládání zkoušek na dálku. Díky této dodatečné době měli tito uchazeči přístup k lepším podmínkám pohovoru, jež mohly mít pozitivní dopad na jejich hodnocení. Uvádí, že EPSO se nesnažil napravit nebo vyrovnat toto znevýhodnění, i když taková opatření jsou právně přípustná v rámci výběrového řízení na základě kvalifikačních předpokladů.

117

Žalobce dále tvrdí, že zavedení objektivně nerovných podmínek zkoušek ze strany EPSO znamená, že se dopustil procesního pochybení tím, že přijal dodatek k oznámení o výběrovém řízení, aniž zohlednil zájem žalobce či ostatních uchazečů, kteří absolvovali zkoušky za osobní účasti. Má za to, že skutečnost, že rozhodnutí o přezkumu neobsahuje v tomto ohledu žádné odůvodnění, přestože toto bylo předmětem žádosti o přezkum, vede k tomu, že EPSO porušil povinnost uvést odůvodnění stanovenou v článku 296 SFEU.

118

Komise s argumenty žalobce nesouhlasí.

[omissis]

124

Zadruhé, pokud jde o údajné nerovné zacházení související s organizací zkoušek elektronickou cestou, je třeba připomenout, že v rámci soudního přezkumu rozhodnutí, kterým výběrová komise odmítne zapsat uchazeče na rezervní seznam, Tribunál ověří, zda byla dodržena příslušná právní pravidla, a sice zejména procesní pravidla stanovená služebním řádem a oznámením o výběrovém řízení, a pravidla, kterými se řídí práce výběrové komise, zejména povinnost nestrannosti výběrové komise a dodržování rovného zacházení s uchazeči touto komisí, jakož i absenci zneužití pravomoci (rozsudek ze dne 6. července 2022, JP v. Komise, T‑179/20, nezveřejněný, EU:T:2022:423, bod 67).

125

Podle judikatury připomenuté v bodech 69 až 74 výše zásada rovného zacházení vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno a odpovídá legitimním cílům obecného zájmu v rámci personální politiky. Navíc výběrové komisi, která je povinna zajistit soudržné uplatňování hodnotících kritérií na všechny uchazeče, přísluší jednat tak, aby všichni uchazeči stejného výběrového řízení skládali tutéž zkoušku za stejných podmínek, a ujistit se tak, že zkoušky budou mít ve valné míře tentýž stupeň obtížnosti pro všechny uchazeče. Tento požadavek se uplatní zvláštním způsobem v ústních zkouškách.

126

Kromě toho z judikatury vyplývá, že každé výběrové řízení s sebou nese obecně a inherentně nebezpečí nerovného zacházení. Porušení zásady rovného zacházení tak lze konstatovat pouze tehdy, neomezila-li komise při výběru zkoušek nebezpečí nerovných příležitostí na nebezpečí, které je zpravidla vlastní jakékoli zkoušce (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. března 2008, Giannini v. Komise, T‑100/04, EU:T:2008:68, bod 133). Proto musí být rozhodnutí o nezapsání uchazeče na rezervní seznam zrušeno, ukáže-li se, že výběrové řízení bylo uspořádáno způsobem, který by vedl k vyššímu riziku nerovného zacházení, než je riziko vlastní každému výběrovému řízení, aniž by dotyčný uchazeč musel předložit důkaz o tom, že někteří uchazeči byli skutečně zvýhodněni (rozsudek ze dne 12. února 2014, De Mendoza Asensi v. Komise, F‑127/11, EU:F:2014:14, bod 46).

127

V projednávané věci je třeba připomenout, že změna podmínek zkoušek je důsledkem toho, že EPSO, který čelil pandemii covidu-19 představující případ vyšší moci, musel zajistit pokračování výběrového řízení za rovných podmínek pro všechny uchazeče a zároveň přiměřeně přizpůsobit podmínky zkoušek, aby omezil možné nepříznivé účinky přerušení nebo pokračování v řízení jak pro uchazeče, tak pro přijímající orgán (viz bod 59 výše). I když tedy bylo s uchazeči nacházejícími se ve srovnatelných situacích z hlediska výběrového řízení zacházeno v rámci skládání zkoušek odlišně kvůli několika způsobům jejich průběhu, takové zacházení bylo nicméně objektivně odůvodněné a odpovídalo legitimnímu cíli obecného zájmu v rámci personální politiky.

128

Navíc z předchozích studií, o které se opíral úřad EPSO za účelem změny podmínek zkoušek, vyplývá, že podmínky skládání zkoušek na dálku v kontextu pandemie covidu-19 byly vyzkoušeny během dřívějších zkoušek a mohly být ex post považovány za technicky spolehlivé zkoušky, které sebou nenesou významné rozdíly, pokud jde o správnost hodnocení a výsledky uchazečů, a mají navíc jejich širokou podporu (viz bod 62 výše). Kromě toho z bodů 2 a 4 dodatku k oznámení o výběrovém řízení v podstatě vyplývá, že uchazeči absolvovali po věcné stránce stejné zkoušky se zvláštním případem skupinové úlohy nahrazené pohovorem SCBI, kterým prošli všichni uchazeči, a tudíž se vyvinula pouze forma a prostředí skládání zkoušek, zatímco zkoušky zůstaly stejné co do obsahu, metodologie a obtížnosti.

129

Kromě toho je třeba připomenout, že ačkoli při skládání zkoušek každého uchazeče byla kritéria hodnocení pro všechny uchazeče stejná bez ohledu na způsob složení zkoušek, měli zkoušející širokou volnost, pokud jde o vedení pohovorů, témata a oblasti uvedené v oznámení o výběrovém řízení a kladené otázky. Posouzení učiněná výběrovou komisí při hodnocení znalostí a schopností kandidátů jsou totiž výrazem hodnotového soudu o výkonu každého kandidáta při zkoušce a spadají do široké posuzovací pravomoci výběrové komise. Tato posouzení mohou podléhat soudnímu přezkumu pouze v případě zjevného porušení pravidel, jimiž se řídí práce výběrové komise. Tribunálu totiž nepřísluší nahradit posouzení výběrové komise svým vlastním posouzením (rozsudek ze dne 12. března 2008, Giannini v. Komise, T‑100/04, EU:T:2008:68, bod 275).

130

Je tedy třeba mít za to, že rozdílné zacházení s uchazeči spočívající ve skutečnosti, že testy původně stanovené v hodnotícím centru se všechny nekonaly za osobní účasti, nemohlo v projednávaném případě zvýhodňovat některé z uchazečů oproti ostatním a nevyvolalo ani vyšší riziko nerovného zacházení, než je vlastní každému výběrovému řízení. Vzhledem k tomu, že k zavedení tohoto rozdílného zacházení dochází mimo jiné v reakci na případ vyšší moci, je třeba dojít k závěru, že ze všech těchto důvodů toto rozdílné zacházení, které je objektivně a rozumně odůvodněné, nevedlo k porušení zásady rovného zacházení.

131

Z toho vyplývá, že třetí žalobní důvod je třeba zamítnout.

[omissis]

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (sedmý senát)

rozhodl takto: