–

za AB a další C. Jansenem, Rechtsanwalt,

–

za Ryanair DAC S. Hensel, Rechtsanwältin,

–

za Evropskou komisi G. Braunem, K. Simonssonem a G. Wilmsem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 5 odst. 1 písm. c) a čl. 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (Úř. věst. 2004, L 46, s. 1; Zvl. vyd. 07/08, s. 10).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi AB a několika dalšími cestujícími na jedné straně a společností Ryanair DAC, leteckým dopravcem, na straně druhé ve věci odmítnutí uvedené společnosti vyplatit těmto cestujícím náhradu škody za zrušení jejich letu.

3

Body 1, 7 a 12 odůvodnění nařízení č. 261/2004 uvádějí:

[…]

[…]

4

Článek 2 tohoto nařízení, nadepsaný „Definice“, stanoví:

„Pro účely tohoto nařízení se:

[…]

[…]“

5

Článek 3 uvedeného nařízení, nadepsaný „Oblast působnosti“, v odstavci 5 stanoví:

„Toto nařízení se vztahuje na každého provozujícího leteckého dopravce, který přepravuje cestující podle odstavců 1 a 2. Jestliže provozující letecký dopravce nemá smlouvu s cestujícím a plní povinnosti podle tohoto nařízení, má se za to, že jedná v zastoupení osoby, jež uzavřela smlouvu s tímto cestujícím.“

6

Článek 5 tohoto nařízení, nadepsaný „Zrušení“, v odstavcích 1 a 4 stanoví:

„1.   V případě zrušení letu:

[…]

[…]

4.   Důkazní břemeno týkající se otázek, zda a kdy byl cestující informován o zrušení letu, spočívá na provozujícím leteckém dopravci.“

7

Článek 7 nařízení č. 261/2004, nadepsaný „Právo na náhradu škody“, v odstavci 1 stanoví:

„Odkazuje-li se na tento článek, obdrží cestující náhradu ve výši:

[…]

[…]“

8

Článek 13 téhož nařízení, nadepsaný „Právo na následný postih“, stanoví:

„Jestliže provozující letecký dopravce poskytne náhradu nebo plní jiné povinnosti stanovené v tomto nařízení, nelze žádné ustanovení tohoto nařízení vykládat jako omezení jeho práva požadovat podle použitelného práva náhradu škody od jiných osob, včetně třetích osob. Zejména nemohou být ustanovení tohoto nařízení vykládána jako omezení práva provozujícího leteckého dopravce požadovat náhradu škody po provozovateli souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy nebo třetí osobě, se kterými uzavřel provozující letecký dopravce smlouvu. Obdobně nelze ustanovení tohoto nařízení vykládat jako omezení práva provozovatele souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy nebo třetí osoby jiné, než je cestující, se kterým uzavřel provozující letecký dopravce smlouvu, požadovat náhradu škody podle použitelných právních předpisů.“

9

AB a ostatní žalobci v původním řízení požadují od společnosti Ryanair, provozujícího leteckého dopravce, náhradu škody ve výši 400 eur za každého žalobce, zvýšenou o úroky, na základě čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 261/2004 z důvodu zrušení jejich letu tímto leteckým dopravcem.

10

Tito žalobci si u uvedeného dopravce rezervovali prostřednictvím zprostředkovatele služeb cestovního ruchu kiwi.com let plánovaný na 6. dubna 2019 z Düsseldorfu-Weeze (Německo) do Tangeru (Maroko).

11

Při rezervaci bylo leteckému dopravci sděleno telefonní číslo a e-mailová adresa, ke které uvedení žalobci neměli přístup a kterou pravděpodobně automaticky vygeneroval zprostředkovatel služeb cestovního ruchu kiwi.com. Na tuto adresu zaslal provozující letecký dopravce dne 14. prosince 2018 e-mail, ve kterém uvedl, že let rezervovaný těmito žalobci byl zrušen.

12

V prvním stupni žalobci v původním řízení uvedli, že při rezervaci uvedli svou vlastní e-mailovou adresu a telefonní číslo. Nevěděli, že zprostředkovatel služeb cestovního ruchu sdělil provozujícímu leteckému dopravci jinou e-mailovou adresu.

13

Vzhledem k tomu, že zprostředkovatel služeb cestovního ruchu žádnou zprávu od provozujícího leteckého dopravce nepřeposlal, dozvěděli se tito žalobci, že jejich let byl zrušen, až dne 5. dubna 2019, když se pokusili o odbavení on-line.

14

Rozsudkem ze dne 29. července 2020 Amtsgericht Geldern (okresní soud v Gueldre, Německo) zamítl žalobu uvedených žalobců z důvodu, že provozující letecký dopravce dostatečně splnil svou informační povinnost podle čl. 5 odst. 1 písm. c) bodu i) nařízení č. 261/2004, když zaslal informaci o zrušení letu na e-mailovou adresu zadanou při rezervaci.

15

Vzhledem k tomu, že žalobci v původním řízení podali proti tomuto rozsudku odvolání k Landgericht Kleve (zemský soud v Kleve, Německo), předkládající soud si klade otázku, zda v takové situaci, jako je situace v původním řízení, splnil provozující letecký dopravce informační povinnost podle nařízení č. 261/2004. Konkrétně se tento soud táže, je-li pro splnění podmínek stanovených v čl. 5 odst. 1 tohoto nařízení relevantní otázka, zda letecký dopravce věděl, či nikoli o přítomnosti zprostředkovatele, nebo zda toto ustanovení stanoví spíše určitý druh objektivní odpovědnosti leteckého dopravce.

16

Za těchto podmínek se Landgericht Kleve (zemský soud v Kleve) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Musí být čl. 5 odst. 1 písm. c) a článek 7 nařízení [č. 261/2004] vykládány v tom smyslu, že provozující letecký dopravce je povinen zaplatit náhradu v případě zrušení letu, o němž cestující nebyl informován alespoň dva týdny před plánovaným časem odletu, i pokud tento letecký dopravce zaslal informace včas před uplynutím dvou týdnů na jedinou e-mailovou adresu, která mu byla sdělena v rámci rezervace, avšak nevěděl, že rezervace byla provedena prostřednictvím zprostředkovatele, konkrétně jeho internetové platformy, a že prostřednictvím uvedené e-mailové adresy bylo možné kontaktovat nanejvýš zprostředkovatele a ne přímo cestujícího?“

17

Podle článku 99 jednacího řádu Soudního dvora platí, že pokud lze odpověď na položenou předběžnou otázku jasně vyvodit z judikatury nebo pokud o odpovědi na položenou předběžnou otázku nelze rozumně pochybovat, může Soudní dvůr kdykoli na návrh soudce zpravodaje a po vyslechnutí generálního advokáta rozhodnout usnesením s odůvodněním.

18

Toto ustanovení je třeba použít v projednávané věci.

19

Podstatou předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 5 odst. 1 písm. c) a článek 7 nařízení č. 261/2004 musí být vykládány v tom smyslu, že provozující letecký dopravce je povinen zaplatit náhradu škody podle těchto ustanovení v případě zrušení letu, o němž cestující nebyl informován alespoň dva týdny před plánovaným časem odletu, pokud tento dopravce zaslal informaci včas na jedinou e-mailovou adresu, která mu byla sdělena při rezervaci, avšak nevěděl, že tato adresa umožňuje kontaktovat pouze zprostředkovatele služeb cestovního ruchu, jehož prostřednictvím byla rezervace provedena, a nikoliv přímo cestujícího, a pokud tento zprostředkovatel nepředal informaci včas cestujícímu.

20

Článek 5 odst. 1 písm. c) nařízení č. 261/2004 v tomto ohledu stanoví, že v případě zrušení letu mají dotčení cestující v souladu s článkem 7 tohoto nařízení právo na náhradu škody od provozujícího leteckého dopravce, ledaže jsou o zrušení letu informováni za podmínek stanovených v tomto bodě c).

21

Podle čl. 5 odst. 4 uvedeného nařízení spočívá důkazní břemeno týkající se otázek, zda a kdy byl cestující informován o zrušení letu, na provozujícím leteckém dopravci.

22

Z jasného znění těchto ustanovení vyplývá, že jestliže provozující letecký dopravce není s to prokázat, že dotyčný cestující byl informován o zrušení svého letu alespoň dva týdny před plánovaným časem odletu, je povinen zaplatit náhradu v souladu s článkem 7 nařízení č. 261/2004 (rozsudek ze dne 21. prosince 2021, Airhelp, C‑263/20, EU:C:2021:1039, bod 51).

23

V tomto ohledu již Soudní dvůr rozhodl, že takový výklad platí nejen tehdy, když byla přepravní smlouva uzavřena přímo mezi dotčeným cestujícím a leteckým dopravcem, ale i tehdy, když tato smlouva byla uzavřena prostřednictvím třetí osoby, jako například ve věci v původním řízení prostřednictvím on-line platformy (rozsudky ze dne 11. května 2017, Krijgsman, C‑302/16, EU:C:2017:359, bod 26, a ze dne 21. prosince 2021, Airhelp, C‑263/20, EU:C:2021:1039, bod 52).

24

Jak totiž vyplývá jak z čl. 3 odst. 5 nařízení č. 261/2004, tak z bodů 7 a 12 odůvodnění tohoto nařízení, povinnost nahradit cestujícím škodu má jen provozující letecký dopravce, který uskutečňuje nebo má v úmyslu uskutečnit let, z důvodu, že nesplnil povinnosti vyplývající z tohoto nařízení, včetně zejména informační povinnosti stanovené v čl. 5 odst. 1 písm. c) tohoto nařízení (rozsudek ze dne 11. května 2017, Krijgsman, C‑302/16, EU:C:2017:359, bod 27, a ze dne 21. prosince 2021, Airhelp, C‑263/20, EU:C:2021:1039, bod 53).

25

Cíle zajistit vysokou úroveň ochrany cestujících uvedeného v bodě 1 odůvodnění nařízení č. 261/2004 může být dosaženo jedině takovým výkladem, jelikož zajišťuje, že cestující, jehož let byl před zrušením rezervován prostřednictvím třetí osoby, bude s to určit osobu povinnou k náhradě stanovené v čl. 5 odst. 1 písm. c) a článku 7 tohoto nařízení (rozsudek ze dne 11. května 2017, Krijgsman, C‑302/16, EU:C:2017:359, bod 28).

26

Tento výklad nemůže být zpochybněn okolností, že provozující letecký dopravce nevěděl, že při zaslání informace o zrušení dotčeného letu nekomunikuje přímo s cestujícím. Důležité je totiž to, že cestující nebyl včas informován o zrušení svého letu. V takovém případě, a jak bylo uvedeno v bodech 24 a 25 tohoto usnesení, je provozující letecký dopravce jediným povinným k náhradě škody, která má být vyplacena cestujícímu z důvodu nesplnění informační povinnosti.

27

Pouze v případě, že cestující výslovně oprávní zprostředkovatele k přijímání informací předaných provozujícím leteckým dopravcem a toto oprávnění je tomuto dopravci známo, lze mít za to, že podmínky stanovené v čl. 5 odst. 1 písm. c) nařízení č. 261/2004 jsou splněny, pokud provozující letecký dopravce zašle informaci o změně letu zprostředkovateli, aniž ji tento zprostředkovatel následně předá cestujícímu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. prosince 2021, Airhelp, C‑263/20, EU:C:2021:1039, bod 44). Z předkládacího rozhodnutí přitom vyplývá, že takové oprávnění ve věci v původním řízení chybí.

28

Je však třeba uvést, že splněním povinností na základě nařízení č. 261/2004 není dotčeno právo uvedeného dopravce požadovat po jakékoli osobě, která způsobila, že tento dopravce nesplnil své povinnosti, včetně třetích osob, náhradu škody, jak stanoví článek 13 tohoto nařízení (rozsudky ze dne 11. května 2017, Krijgsman, C‑302/16, EU:C:2017:359, bod 29 a citovaná judikatura, jakož i ze dne 21. prosince 2021, Airhelp, C‑263/20, EU:C:2021:1039, bod 54).

29

Vzhledem k tomu, že tento článek 13 výslovně zmiňuje třetí osoby, vyplývá z něj, že nařízení č. 261/2004 nepodmiňuje právo provozujícího leteckého dopravce domáhat se náhrady škody existencí smlouvy mezi tímto dopravcem a zprostředkovatelem, na něhož se obrátil cestující za účelem rezervace jeho letu (rozsudek ze dne 21. prosince 2021, Airhelp, C‑263/20, EU:C:2021:1039, bod 55).

30

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na předběžnou otázku odpovědět tak, že čl. 5 odst. 1 písm. c) a článek 7 nařízení č. 261/2004 musí být vykládány v tom smyslu, že provozující letecký dopravce je povinen zaplatit náhradu škody podle těchto ustanovení v případě zrušení letu, o němž cestující nebyl informován alespoň dva týdny před plánovaným časem odletu, pokud tento dopravce zaslal informaci včas na jedinou e-mailovou adresu, která mu byla sdělena při rezervaci, aniž však věděl, že tato adresa umožňuje kontaktovat pouze zprostředkovatele služeb cestovního ruchu, jehož prostřednictvím byla rezervace provedena, a nikoliv přímo cestujícího, a pokud tento zprostředkovatel nepředal informaci včas cestujícímu.

31

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (osmý senát) rozhodl takto:

Článek 5 odst. 1 písm. c) a článek 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91,

musí být vykládány v tom smyslu, že

provozující letecký dopravce je povinen zaplatit náhradu škody podle těchto ustanovení v případě zrušení letu, o němž cestující nebyl informován alespoň dva týdny před plánovaným časem odletu, pokud tento dopravce zaslal informaci včas na jedinou e-mailovou adresu, která mu byla sdělena při rezervaci, avšak nevěděl, že tato adresa umožňuje kontaktovat pouze zprostředkovatele služeb cestovního ruchu, jehož prostřednictvím byla rezervace provedena, a nikoliv přímo cestujícího, a pokud tento zprostředkovatel nepředal informaci včas cestujícímu.