–

za německou vládu: J. Möller a R. Kanitz, jako zmocněnci,

–

za českou vládu: J. Pavliš, M. Smolek a J. Vláčil, jako zmocněnci,

–

za nizozemskou vládu: M. K. Bulterman, J. M. Hoogveld a C. S. Schillemans, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi: F. Clotuche-Duvieusart, B.-R. Killmann a D. Martin, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 44 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (Úř. věst. 2009, L 284, s. 1).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi VA na straně jedné a Deutsche Rentenversicherung Bund (Spolková instituce důchodového pojištění, Německo) na straně druhé ve věci zohlednění dob péče o dítě, které VA získala v jiném členském státě, touto institucí pro účely výpočtu výše jejího důchodu z důvodu úplné pracovní neschopnosti.

3

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (Úř. věst. 2004, L 166, s. 1; Zvl. vyd. 05/05, s. 72 a oprava Úř. věst. 2013, L 188, s. 10), které vstoupilo v platnost dne 20. května 2004, má za cíl koordinovat vnitrostátní systémy sociálního zabezpečení. Podle svého článku 91 se použije ode dne vstupu nařízení č. 987/2009 v platnost, kterým je podle článku 97 nařízení č. 987/2009 1. květen 2010.

4

Bod 1 odůvodnění nařízení č. 883/2004 uvádí:

„Pravidla pro koordinaci vnitrostátních systémů sociálního zabezpečení spadají do rámce volného pohybu osob a měla by přispívat ke zvýšení životní úrovně a zlepšení podmínek zaměstnání.“

5

Článek 1 písm. t) tohoto nařízení definuje pojem „doba pojištění“ jako doby přispívání, zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti, jak jsou definované nebo uznané jako doby pojištění právními předpisy, podle kterých byly získány nebo považovány za získané, a veškeré doby za takové považované, jsou-li podle uvedených právních předpisů rovnocenné dobám pojištění.

6

Článek 2 uvedeného nařízení, nadepsaný „Osobní oblast působnosti“, v odstavci 1 stanoví:

„Toto nařízení se vztahuje na státní příslušníky členského státu, osoby bez státní příslušnosti a uprchlíky bydlící v některém členském státě, kteří podléhají nebo podléhali právním předpisům jednoho nebo více členských států, jakož i na jejich rodinné příslušníky a pozůstalé.“

7

Hlava II téhož nařízení, nadepsaná „Určení použitelných právních předpisů“, obsahuje mimo jiné článek 11, nadepsaný „Obecná pravidla“, který v odstavcích 1 až 3 stanoví:

„1.   Osoby, na které se vztahuje toto nařízení, podléhají právním předpisům pouze jediného členského státu. Tyto právní předpisy se určí v souladu s touto hlavou.

2.   U osob pobírajících peněžité dávky z důvodu nebo v důsledku jejich zaměstnání nebo samostatné výdělečně činnosti se pro účely této hlavy má za to, že uvedenou činnost vykonávají. To se netýká invalidních, starobních a pozůstalostních důchodů nebo důchodů při pracovních úrazech nebo nemocech z povolání ani peněžitých dávek v nemoci poskytovaných při časově neomezené léčebné péči.

3.   S výhradou článků 12 až 16 se:

8

Článek 87 nařízení č. 883/2004, nadepsaný „Přechodná ustanovení“, stanoví:

„1.   Toto nařízení nezakládá žádný nárok za dobu přede dnem použitelnosti tohoto nařízení.

2.   Pro stanovení nároků získaných podle tohoto nařízení se berou v úvahu doby pojištění a případné doby zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti nebo bydlení získané podle právních předpisů členského státu přede dnem použitelnosti tohoto nařízení v dotyčném členském státě.

3.   S výhradou odstavce 1 je nárok získán podle tohoto nařízení, i když se vztahuje na situaci, která nastala přede dnem jeho použitelnosti v dotyčném členském státě.

[…]“

9

Nařízení č. 987/2009 stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 883/2004, v souladu s jeho článkem 89.

10

Článek 1 odst. 1 písm. c) nařízení č. 987/2009 zní takto:

„Pro účely tohoto nařízení:

[…]

c) se použijí definice uvedené v [nařízení č. 883/2004].“

11

Článek 44 nařízení č. 987/2009, nadepsaný „Zohlednění dob péče o dítě“, stanoví:

„1.   Pro účely tohoto článku se ‚dobou péče o dítě‘ rozumí každá doba, která se započítává podle právních předpisů členského státu v oblasti důchodů nebo která zakládá nárok na doplatek k důchodu výslovně z toho důvodu, že daná osoba pečovala o dítě, bez ohledu na způsob výpočtu těchto dob pojištění a bez ohledu na to, zda tyto doby vzniknou během péče o dítě nebo jsou přiznány zpětně.

2.   Pokud se podle práva členského státu, který je příslušný podle hlavy II [nařízení č. 883/2004], k době péče o dítě nepřihlíží, instituce členského státu, jehož právní předpisy podle hlavy II [nařízení č. 883/2004] se na dotyčnou osobu vztahovaly z důvodu výkonu činnosti formou zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti ke dni, kdy podle těchto právních předpisů doba péče o dítě začala být u dotyčného dítěte brána v úvahu, zůstává nadále odpovědná za zohlednění této doby jako doby péče o dítě podle jeho právních předpisů, jako by taková péče o dítě probíhala na jeho vlastním území.

3.   Odstavec 2 se nepoužije, pokud se na dotyčnou osobu vztahují nebo začnou vztahovat právní předpisy jiného členského státu z důvodu výkonu zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti.“

12

Článek 93 nařízení č. 987/2009, nadepsaný „Přechodná ustanovení“, zní takto:

„Článek 87 [nařízení č. 883/2004] se použije v situacích, na něž se vztahuje [nařízení č. 987/2009].“

13

Ustanovení § 56 Sozialgesetzbuch, Sechstes Buch (VI) – Gesetzliche Rentenversicherung (zákoník sociálního zabezpečení, kniha šestá: zákonný systém důchodového pojištění) (dále jen „SGB VI“), ve znění zákona ze dne 28. listopadu 2018 (BGBl. I, s. 2016) (dále jen „SGB VI ve znění z roku 2018“), zní takto:

„(1)   Doby péče o dítě jsou doby věnované péči o dítě v prvních třech letech jeho života. Doba péče o dítě se jednomu z rodičů dítěte započte, […] jestliže

1. je doba věnovaná péči o dítě tomuto rodiči přičitatelná,

2. k péči došlo na území Spolkové republiky Německo nebo je takové péči rovnocenná a

3. rodič není ze započtení vyloučen.

[…]

(3)   K péči došlo na území Spolkové republiky Německo, pokud zde rodič zajišťující tuto péči obvykle s dítětem pobýval. Péči na území Spolkové republiky Německo je rovnocenné, pokud rodič, který tuto péči zajišťoval, obvykle pobýval s dítětem v zahraničí a během péče nebo bezprostředně před narozením dítěte získal na základě tam vykonávaného zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti doby povinného placení pojistného. Totéž platí i v případě společného bydliště manželů nebo partnerů v zahraničí, pokud manžel nebo partner rodiče, který o dítě pečoval, získal takovéto doby povinného pojištění, nebo je nezískal pouze z toho důvodu, že patřil mezi osoby uvedené v § 5 odst. 1 a 4, nebo byl od povinnosti povinného pojištění osvobozen.

[…]

(5)   Doba péče o dítě začíná uplynutím měsíce, ve kterém se dítě narodilo, a končí uplynutím 36 kalendářních měsíců. […]“

14

Ustanovení § 57 SGB VI, ve znění zákona ze dne 21. března 2001 (BGBl. I, s. 403) stanoví:

„Doba věnovaná péči o dítě do dovršení jeho desátého roku života představuje pro jednoho z rodičů dobu, kterou je nutno zohlednit, pokud jsou podmínky pro započtení doby péče o dítě splněny i v průběhu této doby. Totéž platí i pro doby samostatné výdělečné činnosti, která nebyla vykonávána jen v nepatrném rozsahu, pokud tyto doby byly dobami povinného pojištění.“

15

Ustanovení § 249 odst. 1 SGB VI, ve znění zákona ze dne 23. června 2014 (BGBl. I, s. 787) zní následovně:

„U dítěte narozeného před 1. lednem 1992 končí doba péče 24 kalendářních měsíců po uplynutí měsíce, ve kterém se dítě narodilo.“

16

Žalobkyně v původním řízení je německá státní příslušnice narozená v roce 1958 v Cáchách (Německo).

17

Od roku 1962 do roku 2010 žila ve Vaalsu (Nizozemsko), městě ležícím přibližně 5 km od Cách. V Cáchách chodila do školy a v srpnu 1975 tam nastoupila do učňovského vzdělávání na vychovatelku, což je povolání uznané Spolkovou republikovou Německo.

18

Dne 1. srpna 1978 zahájila žalobkyně v původním řízení roční odbornou praxi v mateřské škole v Cáchách. Podle německých právních předpisů se měl tento rok považovat za dobu zaměstnání v Německu, podléhající povinnému pojištění. Vzhledem k tomu, že nebyl k dispozici dostatečný počet placených pracovních míst, žalobkyně v původním řízení absolvovala odbornou praxi bez nároku na mzdu, a z tohoto důvodu byla od tohoto pojištění osvobozena. Během této doby odborné praxe proto neplatila žádné příspěvky do německého zákonného systému důchodového pojištění.

19

Po ukončení odborné praxe žalobkyně v původním řízení od 1. srpna 1979 pokračovala ve vzdělávání na vychovatelku v Cáchách a složila Fachhochschulreife (odborná maturita), přičemž i nadále žila v Nizozemsku. Poté, co v červenci 1980 získala kvalifikaci, již žádnou profesní činnost v Německu ani v Nizozemsku nevykonávala.

20

Dne 15. listopadu 1986 a 2. června 1989 se žalobkyni v původním řízení narodily dvě děti, které vyrůstaly v Nizozemsku a do školy chodily v Německu. V této době žalobkyně v původním řízení neplatila příspěvky do německého zákonného systému důchodového pojištění.

21

V době od září 1993 do srpna 1995 žalobkyně v původním řízení pracovala jako osoba samostatně výdělečně činná v Německu, za kterou do tohoto systému neplatila příspěvky. Poté, od dubna 1999 do října 2012, vykonávala v Německu výdělečnou činnost, která se podle německého práva považuje za činnost „nepatrného rozsahu“ a nepodléhá povinnému pojištění.

22

V průběhu roku 2010 se žalobkyně v původním řízení přestěhovala do Německa. Od října 2012 tam vykonávala výdělečnou činnost a v tomto rámci platila příspěvky do německého zákonného systému důchodového pojištění.

23

Od března 2018 pobírá žalobkyně v původním řízení od Spolkové instituce důchodového pojištění, žalované v původním řízení, důchod z důvodu úplné pracovní neschopnosti. Pro účely výpočtu výše tohoto důchodu žalovaná ve věci v původním řízení konstatovala, že kromě dob, během nichž žalobkyně v původním řízení přispívala do německého zákonného systému důchodového pojištění, tedy dob od roku 2012, patří mezi doby pojištění ty doby, během nichž žalobkyně v původním řízení v Německu absolvovala odbornou praxi – to znamená doba od srpna 1975 do července 1978, jakož i doba od srpna 1979 do července 1980 – a doba od 1. dubna do 1. června 1999, během níž žalobkyně v původním řízení, která přitom vychovávala své děti v Nizozemsku, vykonávala výdělečnou činnost v Německu, aniž podléhala povinnému pojištění.

24

Žalobkyně v původním řízení podala žalobu k německému soudu prvního stupně, ve které tvrdila, že žalovaná ve věci v původním řízení při výpočtu výše jejího německého důchodu z důvodu úplné pracovní neschopnosti nesprávně nezohlednila jako doby pojištění ty doby péče o dítě, které získala v Nizozemsku v době od 15. listopadu 1986 do 31. března 1999, během nichž nevykonávala výdělečnou činnost. Tato žaloba byla zamítnuta.

25

Žalobkyně v původním řízení podala proti rozhodnutí o zamítnutí své žaloby odvolání k Landessozialgericht Nordrhein-Westfalen (Zemský soud spolkové země Severní Porýní – Vestfálsko pro spory v oblasti sociálního zabezpečení, Německo), který je předkládajícím soudem.

26

Tento soud poznamenává, že podle § 56 odst. 3 první věty SGB VI ve znění z roku 2018 nemohou být sporné doby zohledněny pro účely výpočtu výše důchodu žalobkyně v původním řízení z důvodu úplné pracovní neschopnosti, protože péče o její dvě děti nebyla během těchto dob vykonávána v Německu. Uvedené doby nemohou spadat ani do rozsahu působnosti § 56 odst. 3 druhé věty SGB VI ve znění z roku 2018, protože k tomu, aby to bylo možné, by žalobkyně ve věci v původním řízení musela se svými dětmi obvykle pobývat v zahraničí a během těchto dob nebo bezprostředně před těmito dobami by musela platit příspěvky v Německu na základě činnosti vykonávané v zahraničí jako zaměstnanec nebo osoba samostatně výdělečně činná. Kromě toho předkládající soud zdůrazňuje, že podmínky stanovené v čl. 44 odst. 2 nařízení č. 987/2009 nejsou v projednávané věci splněny, protože žalobkyně v původním řízení v době narození svých dětí, ke kterému došlo během sporných období, nebyla v Německu ani zaměstnána ani v něm nevykonávala samostatnou výdělečnou činnost.

27

Předkládající soud si však klade otázku, zda s ohledem na judikaturu Soudního dvora, zejména na rozsudek ze dne 19. července 2012, Reichel-Albert (C‑522/10, EU:C:2012:475), musí žalovaná ve věci v původním řízení s ohledem na určité skutečnosti, které podle všeho svědčí o existenci „dostatečně úzké vazby“ mezi spornými dobami a dobami pojištění získanými v německém důchodovém systému, tyto sporné doby podle článku 21 SFEU zohlednit pro účely výpočtu výše německého důchodu z důvodu úplné pracovní neschopnosti žalobkyně v původním řízení.

28

V této souvislosti předkládající soud uvádí, že věc v původním řízení se liší od věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 19. července 2012, Reichel-Albert (C‑522/10, EU:C:2012:475). Žalobkyně v původním řízení totiž před narozením svých dětí nepodléhala povinnému pojištění v Německu a nepřispívala do německého zákonného systému důchodového pojištění. Kromě toho v té době v Nizozemsku trvale pobývala, a nebylo to tedy tak, že by své bydliště přesunula pouze dočasně, jako tomu bylo v této posledně uvedené věci.

29

Předkládající soud dále zdůrazňuje, že celý profesní život žalobkyně v původním řízení je spojen se Spolkovou republikou Německo, že v ní absolvovala celou školní docházku, že v tomto členském státě absolvovala roční odbornou praxi – která by podléhala povinnému pojištění, pokud by v dané době existoval dostatečný počet placených pracovních míst – a že ostatní roky, během nichž absolvovala odbornou přípravu, byly zohledněny jako „doby zakládající důchodová práva“. Kromě toho její děti chodily do školy v Německu a spolu se svojí rodinou se usadila v Nizozemsku v blízkosti německých hranic.

30

S ohledem na tyto skutečnosti si předkládající soud klade otázku, zda je skutečnost, že německé vnitrostátní právo tyto sporné doby nezohledňuje, slučitelná s unijním právem.

31

Za těchto podmínek se Landessozialgericht Nordrhein-Westfalen (Zemský soud spolkové země Severní Porýní – Vestfálsko pro spory v oblasti sociálního zabezpečení) rozhodl přerušit řízení a předložit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

32

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 44 odst. 2 nařízení č. 987/2009 musí být vykládán v tom smyslu, že doba péče o dítě ve smyslu tohoto ustanovení musí být považována za dobu, která se zohledňuje, pokud podle práva členského státu, který je příslušný ve smyslu ustanovení hlavy II nařízení č. 883/2004, jako doba bydlení umožňuje nabytí důchodových práv v tomto členském státě.

33

Podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že i když se na otázky týkající se výkladu unijního práva položené vnitrostátním soudem v právním a skutkovém rámci, který tento soud vymezí v rámci své odpovědnosti a jehož správnost nepřísluší Soudnímu dvoru ověřovat, vztahuje domněnka relevance, postup zavedený článkem 267 SFEU je nicméně nástrojem spolupráce mezi Soudním dvorem a vnitrostátními soudy, díky němuž Soudní dvůr poskytuje vnitrostátním soudům výklad unijního práva, jenž je pro ně nezbytný k vyřešení sporů, které mají tyto soudy rozhodnout (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. března 2020, Miasto Łowicz a Prokurator Generalny, C‑558/18 a C‑563/18, EU:C:2020:234, body 43 a 44, jakož i citovaná judikatura).

34

Ve věci v původním řízení, jak uvedl generální advokát v bodě 31 svého stanoviska, musí být k tomu, aby byla v souladu s čl. 44 odst. 2 nařízení č. 987/2009 instituce členského státu – v projednávané věci německá instituce – povinna zohlednit doby péče o dítě získané dotyčnou osobou v jiném členském státě – v projednávané věci v Nizozemsku, splněny tři kumulativní podmínky, a sice zaprvé, že doby péče o dítě se nezohledňují podle právních předpisů tohoto posledně uvedeného členského státu, zadruhé, že právní předpisy prvního členského státu se dříve na dotyčnou osobu vztahovaly z důvodu, že tato osoba v tomto členském státě vykonávala činnosti formou zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti, a zatřetí, že tato osoba nadále podléhala právním předpisům prvního členského státu z důvodu výkonu této činnosti ke dni, kdy podle právních předpisů tohoto členského státu doba péče o dítě začala být u dotyčného dítěte zohledňována.

35

Toto ustanovení upřesňuje, že toto datum se určí podle vnitrostátních právních předpisů členského státu, které upravují zohlednění dob péče o dítě. Podle německých právních předpisů jsou v projednávaném případě daty, která jsou v této souvislosti relevantní, dny narození dvou dětí žalobkyně v původním řízení, to znamená 15. listopad 1986 a 2. červen 1989.

36

Podle čl. 87 odst. 3 nařízení č. 883/2004 a článku 93 nařízení č. 987/2009 je přitom toto druhé uvedené nařízení použitelné ratione temporis na situaci, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, tato situace nicméně nesplňuje všechny podmínky pro použití čl. 44 odst. 2 nařízení č. 987/2009, protože ani přede dnem, kdy žalobkyně v původním řízení začala pečovat o své děti, ani k tomuto dni v Německu nevykonávala zaměstnání nebo samostatnou výdělečnou činnost.

37

Z toho důvodu je třeba konstatovat, že toto posledně uvedené ustanovení není v projednávaném případě použitelné a odpověď Soudního dvora na první otázku není nezbytná pro vyřešení sporu v původním řízení.

38

Z toho plyne, že první otázka je nepřípustná.

39

Úvodem je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury platí, že v rámci spolupráce mezi vnitrostátními soudy a Soudním dvorem podle článku 267 SFEU přísluší Soudnímu dvoru poskytnout vnitrostátnímu soudu užitečnou odpověď, která mu umožní rozhodnout spor, jenž mu byl předložen. Z tohoto hlediska Soudnímu dvoru přísluší případně přeformulovat otázky, které jsou mu položeny. Úkolem Soudního dvora je totiž vyložit všechna ustanovení unijního práva, která vnitrostátní soudy potřebují pro rozhodnutí o sporech, které projednávají, i pokud nejsou tato ustanovení výslovně zmíněna v otázkách položených těmito soudy Soudnímu dvoru (rozsudek ze dne 8. července 2021, Staatsanwaltschaft Köln a Bundesamt für Güterverkehr, C‑937/19, EU:C:2021:555, bod 22 a citovaná judikatura).

40

V projednávaném případě z žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že předmět sporu v původním řízení se týká toho, že žalovaná v původním řízení nezohlednila pro účely přiznání důchodu žalobkyni v původním řízení z důvodu úplné pracovní neschopnosti doby péče o dítě, které žalobkyně v původním řízení získala v Nizozemsku. V této souvislosti si však předkládající soud, který sice uvádí, že podmínky pro použití čl. 44 odst. 2 nařízení č. 987/2009 zřejmě nejsou ve věci v původním řízení splněny, klade otázku, zda s ohledem na článek 21 SFEU není žalovaná v původním řízení podle judikatury vyplývající z rozsudku ze dne 19. července 2012, Reichel-Albert (C‑522/10, EU:C:2012:475) povinna tyto doby péče zohlednit, a to navzdory skutečnosti, že na rozdíl od osoby dotčené ve věci, v níž byl vydán uvedený rozsudek, žalobkyně ve věci v původním řízení nevykonávala činnost, která by vedla k placení příspěvků na povinné pojištění v Německu před a bezprostředně po získání dob péče o své děti na území Nizozemského království, tedy v členském státě, ve kterém nebydlela jen přechodně, nýbrž po mnoho let.

41

Za těchto podmínek musí být druhá otázka chápána tak, že její podstatou je, zda článek 21 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že v případě, že dotyčná osoba nesplňuje podmínku výkonu činnosti formou zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti, která je stanovena v čl. 44 odst. 2 nařízení č. 987/2009 pro to, aby pro účely přiznání důchodu z důvodu úplné pracovní neschopnosti dosáhla toho, aby jí členský stát odpovědný za vyplácení tohoto důchodu zohlednil doby péče o dítě, které získala v jiném členském státě, doby pojištění z titulu dob odborné přípravy nebo profesní činnosti přitom ale získala výlučně v prvním uvedeném členském státě, a to jak před, tak po těchto dobách péče, je tento členský stát povinen tyto doby zohlednit navzdory skutečnosti, že tato osoba v uvedeném členském státě před uvedenými dobami péče ani bezprostředně po nich neplatila příspěvky.

42

Nejprve je třeba uvést, že podle informací poskytnutých Soudnímu dvoru v rámci tohoto řízení je Spolková republika Německo jediným členským státem příslušným pro přiznání důchodu žalobkyni v původním řízení z důvodu úplné pracovní neschopnosti, což je jediný důchod, o který se jedná ve věci projednávané před vnitrostátním soudem. Na jednání před Soudním dvorem nizozemská vláda uvedla, že žalobkyně v původním řízení nemá v Nizozemsku žádný nárok na důchod tohoto druhu, protože v Nizozemsku nikdy nepracovala. Zdá se tedy, že sporné doby nemohou být v Nizozemsku zohledněny pro účely přiznání takového důchodu.

43

Po tomto upřesnění je třeba určit, zda s ohledem na článek 21 SFEU musí být takové doby, jako jsou tyto sporné doby, zohledněny institucí členského státu odpovědného za vyplácení důchodu z důvodu úplné pracovní neschopnosti, o který se jedná ve věci v původním řízení, za takových okolností, jako jsou okolnosti věci v původním řízení.

44

V této souvislosti je třeba připomenout, že vzhledem k tomu, že článek 44 nařízení č. 987/2009 neupravuje zohlednění dob péče o dítě získaných v zahraničí výlučným způsobem a že cíl zajistit dodržování zásady volného pohybu, která je zakotvena v článku 21 SFEU, má přednost rovněž v rámci nařízení č. 883/2004 a č. 987/2009, jsou závěry z rozsudku ze dne 19. července 2012, Reichel-Albert (C‑522/10, EU:C:2012:475) použitelné i na takovou situaci, kdy je nařízení č. 987/2009 použitelné ratione temporis, avšak dotyčná osoba nesplňuje podmínku výkonu zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti, kterou stanoví čl. 44 odst. 2 tohoto nařízení, aby pro účely přiznání důchodu dosáhla toho, že členský stát odpovědný za vyplácení tohoto důchodu zohlední doby péče o dítě, které získala v jiných členských státech [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. července 2022, Pensionsversicherungsanstalt (Doby péče o dítě získané v zahraničí),C‑576/20, EU:C:2022:525, bod 62].

45

Soudní dvůr rozhodl, že v situaci, kdy dotyčná osoba tuto podmínku nesplňuje, ale pracovala a platila příspěvky pouze v členském státě, který je odpovědný za vyplácení jejího starobního důchodu, a to jak před, tak po přestěhování se do jiných členských států, v nichž se věnovala péči o své děti, existuje dostatečná vazba mezi dobami péče o dítě, které tato osoba získala v zahraničí, a dobami pojištění získanými z titulu výkonu výdělečné činnosti v členském státě odpovědném za vyplácení jejího starobního důchodu. Podle Soudního dvora je proto tento členský stát podle článku 21 SFEU povinen tyto doby péče o dítě zohlednit [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. července 2022, Pensionsversicherungsanstalt (Doby péče o dítě získané v zahraničí),C‑576/20, EU:C:2022:525, body 65 a 66].

46

Z judikatury citované ve dvou předchozích bodech tedy vyplývá, že článek 21 SFEU ukládá členskému státu odpovědnému za vyplácení dotčeného důchodu povinnost zohlednit pro účely přiznání tohoto důchodu doby péče o dítě, které dotyčná osoba získala v jiném členském státě, pokud se prokáže, že existuje dostatečná vazba mezi uvedenými dobami péče o dítě a dobami pojištění získanými touto osobou na základě výkonu výdělečné činnosti v prvním členském státě.

47

Existence takovéto „dostatečné vazby“ musí být rovněž považována za prokázanou, pokud dotyčná osoba získala doby pojištění jako doby odborné přípravy nebo výdělečné činnosti pouze v členském státě odpovědném za vyplácení jejího důchodu, a to jak před, tak po získání dob péče o dítě v jiném členském státě.

48

V této souvislosti je třeba zdůraznit, že podle čl. 1 písm. t) nařízení č. 883/2004, který je v souvislosti s výkladem článku 21 SFEU rovněž relevantní, se „dobou pojištění“ rozumí doby přispívání, zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti, jak jsou definované nebo uznané jako doby pojištění právními předpisy, podle kterých byly získány nebo považovány za získané, a veškeré doby za takové považované, jsou-li podle uvedených právních předpisů rovnocenné dobám pojištění. Členské státy proto mohou ve vnitrostátních právních předpisech stanovit, že některé doby života osoby, během nichž tato osoba nevykonávala zaměstnání nebo samostatnou výdělečnou činnost podléhající povinnému pojištění, a neplatila tedy příspěvky, se považují za „doby pojištění“ získané v dotyčném členském státě.

49

V takovémto případě nemůže skutečnost, že dotyčná osoba neplatila příspěvky v tomto členském státě během dob, které jsou podle jeho vnitrostátních právních předpisů postaveny na roveň takovýmto dobám pojištění, vyloučit existenci dostatečné vazby mezi dobami péče o dítě získanými touto osobou v jiném členském státě a dobami pojištění získanými v prvním členském státě.

50

V projednávaném případě ze spisu předloženého Soudnímu dvoru vyplývá, že před a po získání dob péče o dítě v Nizozemsku žalobkyně v původním řízení získala doby pojištění pouze v Německu. Zdá se totiž, že před narozením svých dětí získala doby odborného vzdělávání v Německu, které navzdory tomu, že nevedly k placení příspěvků, se podle německého práva považují za doby pojištění. Kromě toho se zdá, že od konce dob péče o své děti do října 2012 v Německu vykonávala výdělečnou činnost nepatrného rozsahu, která se podle německého práva rovněž považuje za dobu pojištění, i když nevedla k placení příspěvků. Konečně od října 2012 do března 2018 podle všeho na území Spolkové republiky Německo vykonávala výdělečnou činnost podléhající povinnému pojištění, a platila tedy příspěvky do systému povinného zákonného pojištění tohoto členského státu.

51

S výhradou ověření předkládajícím soudem je tedy nutno konstatovat, že ve věci v původním řízení existuje dostatečná vazba mezi dobami péče o dítě, které žalobkyně v původním řízení získala v Nizozemsku, a dobami pojištění, které získala pouze na území Spolkové republiky Německo jak před, tak po těchto dobách péče, a to navzdory skutečnosti, že tato osoba v tomto posledně uvedeném členském státě před uvedenými dobami péče ani bezprostředně po nich neplatila příspěvky.

52

V takové situaci, jako ta, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, je délka doby pobytu dotyčné osoby v členském státě, v němž se věnovala péči o své děti, irelevantní.

53

V takovéto situaci proto členský stát odpovědný za vyplácení dotčeného důchodu nemůže vyloučit zohlednění dob péče o dítě pouze z toho důvodu, že tyto doby byly získány v jiném členském státě, protože jinak by znevýhodňoval své státní příslušníky, kteří využili svobody pohybu, a porušil by tím článek 21 SFEU [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 19. července 2012, Reichel-Albert,C‑522/10, EU:C:2012:475, body 41, 42 a 44, jakož i ze dne 7. července 2022, Pensionsversicherungsanstalt (Doby péče o dítě získané v zahraničí),C‑576/20, EU:C:2022:525, bod 64].

54

Z toho vyplývá, že v situaci, kdy – s výhradou ověření, pro jehož provedení je příslušný předkládající soud – dotyčná osoba z titulu dob odborné přípravy nebo výdělečné činnosti získala doby pojištění pouze v členském státě odpovědném za vyplácení jejího důchodu z důvodu úplné pracovní neschopnosti, a to jak před, tak po získání dob péče o dítě v jiném členském státě, je první členský stát podle článku 21 SFEU povinen tyto doby péče zohlednit pro účely přiznání tohoto důchodu, a to navzdory skutečnosti, že tato osoba v tomto prvním členském státě před uvedenými dobami péče ani bezprostředně po nich neplatila příspěvky.

55

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na druhou otázku odpovědět, že článek 21 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že v případě, že dotyčná osoba nesplňuje podmínku výkonu činnosti formou zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti, která je stanovena v čl. 44 odst. 2 nařízení č. 987/2009, pro to, aby pro účely přiznání důchodu z důvodu úplné pracovní neschopnosti dosáhla toho, aby jí členský stát odpovědný za vyplácení tohoto důchodu zohlednil doby péče o dítě, které získala v jiném členském státě, doby pojištění z titulu dob odborné přípravy nebo profesní činnosti přitom ale získala výlučně v prvním uvedeném členském státě, a to jak před, tak po těchto dobách péče, je tento členský stát povinen tyto doby zohlednit navzdory skutečnosti, že tato osoba v uvedeném členském státě před uvedenými dobami péče ani bezprostředně po nich neplatila příspěvky.

56

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:

Článek 21 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že v případě, že dotyčná osoba nesplňuje podmínku výkonu činnosti formou zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti, která je stanovena v čl. 44 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, pro to, aby pro účely přiznání důchodu z důvodu úplné pracovní neschopnosti dosáhla toho, aby jí členský stát odpovědný za vyplácení tohoto důchodu zohlednil doby péče o dítě, které získala v jiném členském státě, doby pojištění z titulu dob odborné přípravy nebo profesní činnosti přitom ale získala výlučně v prvním uvedeném členském státě, a to jak před, tak po těchto dobách péče, je tento členský stát povinen tyto doby zohlednit navzdory skutečnosti, že tato osoba v uvedeném členském státě před uvedenými dobami péče ani bezprostředně po nich neplatila příspěvky.