–

za Comité interprofessionnel des huiles essentielles françaises (CIHEF), Florame, Hyteck Aroma-Zone, Laboratoires Gilbert, Laboratoire Léa Nature, Laboratoires Oméga Pharma France, Pierre Fabre Médicament, Pranarom France a Puressentiel France A. Bost, V. Lehmannem a M. Ragotem, avocats,

–

za francouzskou vládu G. Bainem a T. Stéhelinem, jako zmocněnci,

–

za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s G. Palatiellem, avvocato dello Stato,

–

za nizozemskou vládu M. K. Bulterman a M. A. M. de Ree, jako zmocněnkyněmi,

–

za Evropskou komisi R. Lindenthalem a F. Thiranem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 528/2012 ze dne 22. května 2012 o dodávání biocidních přípravků na trh a jejich používání (Úř. věst. 2012, L 167, s. 1), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 334/2014 ze dne 11. března 2014 (Úř. věst. 2014, L 103, s. 22) (dále jen „nařízení č. 528/2012“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Comité interprofessionnel des huiles essentielles françaises (CIHEF) a osmi společnostmi působícími v odvětví éterických olejů na straně jedné a ministre de la Transition écologique (ministr pro ekologickou transformaci, Francie) a Premier ministre (předseda vlády, Francie) na straně druhé ve věci žaloby na zrušení décret no 2019-642, du 26 juin 2019, relatif aux pratiques commerciales prohibées pour certaines catégories de produits biocides (výnos č. 2019-642 ze dne 26. června 2019 o zakázaných obchodních praktikách pro některé kategorie biocidních přípravků, JORF ze dne 27. června 2019, s. 10) a décret no 2019-643, du 26 juin 2019, relatif à la publicité commerciale pour certaines catégories de produits biocides (výnos č. 2019-643 ze dne 26. června 2019 o komerční reklamě na některé kategorie biocidních přípravků, JORF ze dne 27. června 2019, s. 11).

3

Body 1 až 3, 6, 28 a 31 odůvodnění nařízení č. 528/2012 uvádějí:

[…]

[…]

[…]

4

Článek 1 tohoto nařízení, nadepsaný „Účel a předmět“, stanoví:

„1.   Účelem tohoto nařízení je zlepšit fungování vnitřního trhu pomocí harmonizace předpisů pro dodávání biocidních přípravků na trh a jejich používání a současně zajistit vysokou úroveň ochrany zdraví lidí i zvířat a životního prostředí. Ustanovení tohoto nařízení vycházejí ze zásady obezřetnosti, která má zajistit ochranu zdraví lidí a zvířat i ochranu životního prostředí. Zvláštní pozornost je třeba věnovat ochraně zranitelných skupin.

2.   Toto nařízení stanoví pravidla pro:

5

Článek 2 uvedeného nařízení, nadepsaný „Oblast působnosti“, stanoví:

„1.   Toto nařízení se vztahuje na biocidní přípravky a ošetřené předměty. Seznam typů biocidních přípravků, na něž se toto nařízení vztahuje, a jejich popis jsou uvedeny v příloze V.

[…]

3.   Není-li v tomto nařízení nebo v jiných právních předpisech Unie výslovně stanoveno jinak, nejsou tímto nařízením dotčeny tyto akty:

[…]

[…]

[…]“

6

Článek 3 téhož nařízení, nadepsaný „Definice“, zní:

„1.   Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

[…]

[…]

[…]“

7

V kapitole IV nařízení č. 528/2012, nadepsané „Obecné zásady týkající se povolování biocidních přípravků“, se nachází článek 17, nadepsaný „Dodávání biocidních přípravků na trh a jejich používání“, který zní takto:

„1.   Žádný biocidní přípravek nesmí být dodán na trh ani používán, pokud není povolen v souladu s tímto nařízením.

[…]

5.   Biocidní přípravky musí být používány v souladu s požadavky a podmínkami pro udělení povolení stanovenými v souladu s čl. 22 odst. 1 a s požadavky na označování a balení stanovenými v článku 69.

Správné použití zahrnuje racionální uplatňování kombinace fyzikálních, biologických, chemických nebo jiných opatření podle potřeby, jejichž prostřednictvím je použití biocidních přípravků omezeno na nezbytné minimum a jsou přijata vhodná preventivní opatření.

Členské státy přijmou potřebná opatření k tomu, aby veřejnosti poskytly příslušné informace o výhodách a rizicích biocidních přípravků a o způsobech minimalizace jejich použití.

[…]“

8

Článek 18 tohoto nařízení, nadepsaný „Opatření pro udržitelné používání biocidních přípravků“, stanoví:

„Do 18. července 2015 Komise na základě zkušeností získaných s uplatňováním tohoto nařízení předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o tom, jak toto nařízení přispívá k udržitelnému používání biocidních přípravků, včetně potřeby zavést dodatečná opatření, zejména pro profesionální uživatele, ke snížení rizik pro zdraví lidí a zvířat a pro životní prostředí ze strany biocidních přípravků. Tato zpráva mimo jiné přezkoumá:

Na základě této zprávy Komise případně předloží příslušné návrhy k přijetí řádným legislativním postupem.“

9

Článek 19 uvedeného nařízení, nadepsaný „Podmínky pro udělení povolení“, stanoví:

„1.   Biocidní přípravek jiný než způsobilý pro zjednodušený postup povolování podle článku 25 se povolí pouze při splnění těchto podmínek:

10

Článek 20 téhož nařízení, nadepsaný „Požadavky na žádosti o povolení“, v odstavci 1 stanoví:

„Žadatel o povolení předloží spolu se žádostí tyto dokumenty:

11

V kapitole V nařízení č. 528/2012, nadepsané „Zjednodušený postup povolování“, se nacházejí články 25 až 28, které upravují postup povolování pro biocidní přípravky splňující určité podmínky.

12

V kapitole XIII tohoto nařízení, nadepsané „Ošetřené předměty“, se nachází článek 58, nadepsaný „Uvádění ošetřených předmětů na trh“, který v odstavci 2 stanoví:

„Ošetřený předmět je uveden na trh pouze tehdy, pokud všechny účinné látky obsažené v biocidních přípravcích, kterými byl ošetřen nebo které obsahuje, jsou uvedeny na seznamu sestaveném podle čl. 9 odst. 2 pro příslušný typ přípravku a použití, nebo jsou uvedeny v příloze I, a jsou splněny veškeré určené podmínky nebo omezení.“

13

V kapitole XV uvedeného nařízení, nadepsané „Informace a komunikace“, se nachází oddíl 2, nadepsaný „Informace o biocidních přípravcích“, který sestává z článků 69 až 73 téhož nařízení. Článek 69, nadepsaný „Klasifikace, balení a označování biocidních přípravků“, stanoví:

„1.   Držitelé povolení zajistí, aby biocidní přípravky byly klasifikovány, baleny a označovány v souladu se schváleným souhrnem vlastností biocidního přípravku, zejména se standardními větami o nebezpečnosti a pokyny pro bezpečné zacházení podle čl. 22 odst. 2 písm. i), a v souladu se směrnicí [Evropského parlamentu a Rady] 1999/45/ES [ze dne 31. května 1999 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se klasifikace, balení a označování nebezpečných přípravků (Úř. věst. 1999, L 200, s. 1; Zvl. vyd. 13/24, s. 109)] a případně s nařízením [č. 1272/2008].

Přípravky, které mohou být mylně považovány za potravinu včetně nápojů, nebo krmivo, se navíc balí tak, aby se minimalizovala pravděpodobnost takové záměny. Přípravky, které jsou přístupné široké veřejnosti, obsahují složky, které odrazují od jejich konzumace, a zejména nesmí být lákavé pro děti.

2.   Kromě souladu s odstavcem 1 držitelé povolení zajistí, aby označení nebylo zavádějící, pokud jde o rizikovost daného přípravku pro zdraví lidí nebo zvířat nebo pro životní prostředí nebo jeho účinnost, a aby v žádném případě neobsahovalo údaje ‚biocidní přípravek s nízkým rizikem‘, ‚netoxický‘, ‚neškodný‘, ‚přírodní‘, ‚šetrný k životnímu prostředí‘, ‚šetrný ke zvířatům‘ nebo podobné údaje. Kromě toho musí být v označení zřetelně a nesmazatelně uvedeny tyto informace:

[…]

[…]

[…]

[…]

3.   Členské státy mohou požadovat:

14

V kapitole XV nařízení č. 528/2012 se nachází také článek 72, nadepsaný „Reklama“, který zní takto:

„1.   Každá reklama na biocidní přípravek musí kromě souladu s nařízením [č. 1272/2008] zahrnovat věty: ‚Používejte biocidy bezpečným způsobem. Před použitím si vždy přečtěte označení a informace o přípravku‘. Tyto věty musí být v rámci celé reklamy jasně rozlišitelné a čitelné.

2.   Inzerenti mohou nahradit slovo ‚biocidy‘ v předepsaných větách jednoznačným odkazem na inzerovaný typ přípravku.

3.   Reklamy na biocidní přípravky nesmějí informovat o přípravku způsobem, který je zavádějící z hlediska rizik přípravku pro zdraví lidí nebo zvířat nebo pro životní prostředí nebo z hlediska jeho účinnosti. V žádném případě nesmí reklama na biocidní přípravek obsahovat údaje ‚biocidní přípravek s nízkým rizikem‘, ‚netoxický‘, ‚neškodný‘, ‚přírodní‘, ‚šetrný k životnímu prostředí‘, ‚šetrný ke zvířatům‘ nebo jiné podobné údaje.“

15

Příloha V tohoto nařízení, nadepsaná „Typy biocidních přípravků a jejich popis podle čl. 2 odst. 1“, stanoví:

„Hlavní skupina 1: Dezinfekční prostředky

[…]

Typ přípravku 2: Dezinfekční prostředky a algicidy, jež nejsou určeny k použití u člověka nebo zvířat

[…]

Typ přípravku 4: Oblast potravin a krmiv

[…]

Hlavní skupina 3: Regulace živočišných škůdců

Typ přípravku 14: Rodenticidy

[…]

Typ přípravku 18: Insekticidy, akaricidy a přípravky k regulaci jiných členovců

[…]“

16

Článek L. 522-5-3 zákoníku o životním prostředí stanoví:

„Jakákoli komerční reklama pro určité kategorie biocidních přípravků definované v nařízení [č. 528/2012] je zakázána.

Odchylně od prvního pododstavce tohoto článku je reklama určená profesionálním uživatelům povolena v místech distribuce přípravků těmto uživatelům a v publikacích, které jsou jim určeny.

Výnosem přijatým po konzultaci s Conseil d’État (Státní rada) se v závislosti na rizicích pro lidské zdraví a životní prostředí vymezí kategorie dotyčných přípravků, jakož i podmínky pro prezentaci reklamních sdělení. Tato reklamní sdělení zdůrazňují osvědčené postupy používání a aplikace přípravků ve vztahu k ochraně zdraví lidí a zvířat a k životnímu prostředí, jakož i potenciální rizika pro zdraví lidí a zvířat a pro životní prostředí.“

17

Článek L. 522-18 tohoto zákoníku stanoví:

„Při prodeji biocidních přípravků definovaných v článku L. 522-1 jsou zakázány slevy, rabaty, vrácení části kupní ceny, diferenciace mezi obecnými a zvláštními prodejními podmínkami ve smyslu článku L. 441-1 obchodního zákoníku nebo poskytování výrobků zdarma a veškeré rovnocenné praktiky. Veškeré obchodní praktiky, jejichž cílem je přímo nebo nepřímo obejít tento zákaz poskytnutím slev, rabatů nebo vrácení části kupní ceny z jiného sortimentu výrobků, které by bylo spojeno s nákupem těchto přípravků, jsou zakázány.

Výnosem přijatým po konzultaci s Conseil d’État (Státní rada) se v závislosti na rizicích pro lidské zdraví a životní prostředí vymezí kategorie dotyčných přípravků.“

18

Článek R. 522-16-1 uvedeného zákoníku, zavedený výnosem č. 2019-642 ze dne 26. června 2019, přijatým na základě článku L. 522-18 zákoníku o životním prostředí, stanoví:

„Kategorie přípravků uvedené v článku L. 522-18, pro které jsou zakázány určité obchodní praktiky, jsou přípravky typů 14 a 18 definovaných nařízením [č. 528/2012].

Tato ustanovení se nevztahují na biocidní přípravky způsobilé pro zjednodušený postup povolování podle článku 25 téhož nařízení.“

19

Článek R. 522-16-2 téhož zákoníku, zavedený výnosem č. 2019-643 ze dne 26. června 2019, přijatým na základě článku L. 522-5-3 zákoníku o životním prostředí, stanoví:

„I.- Kategorie biocidních přípravků uvedené v článku L. 522-5-3, pro které je zakázána komerční reklama určená široké veřejnosti, jsou následující:

1o Přípravky typů 14 a 18 ve smyslu nařízení [č. 528/2012];

2o Přípravky typů 2 a 4 ve smyslu téhož nařízení, jež jsou klasifikovány podle ustanovení nařízení [č. 1272/2008] jako nebezpečné pro vodní prostředí – akutně, kategorie 1 (H 400) a chronicky, kategorie 1 (H 410).

II.- Pokud jde o přípravky uvedené v odstavci I, veškerá reklama určená profesionálním uživatelům musí být v souladu s ustanoveními článku 72 nařízení [č. 528/2012] uvedeného v bodě 1o odstavce I. Tato reklama mimoto jasně a čitelně uvádí následující údaje:

1o Dvě věty následujícího znění: ‚Před každým použitím se přesvědčte, že je nezbytné, zejména na místech navštěvovaných širokou veřejností. Je-li to možné, upřednostněte vždy alternativní metody a přípravky představující co nejnižší riziko pro zdraví lidí a zvířat a pro životní prostředí.‘

2o Údaj o typu biocidního přípravku přiřazeného výrobku, jak je definován v příloze V shora uvedeného nařízení [č. 528/2012].

III.- Ustanovení tohoto článku se nevztahují na biocidní přípravky způsobilé pro zjednodušený postup povolování podle článku 25 nařízení [č. 528/2012].“

20

Žalobkyně v původním řízení se obrátily na Conseil d’État (Státní rada, Francie) se dvěma žalobami pro překročení pravomoci, jimiž se domáhaly jednak zrušení výnosu č. 2019-642 ze dne 26. června 2019 a jednak zrušení výnosu č. 2019-643 ze dne 26. června 2019. Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že těmito výnosy byla zavedena ustanovení obsažená v článcích R. 522-16-1 a R. 522-16-2 zákoníku o životním prostředí, jež jsou předpisy k provedení článků L. 522-18 a L. 522-5-3.

21

Žalobkyně v původním řízení mimo jiné tvrdily, že tyto výnosy postrádají právní základ, neboť byly přijaty v rozporu s nařízením č. 528/2012.

22

Podle předkládajícího soudu neobsahuje toto nařízení žádné ustanovení, které by členskému státu povolovalo či zakazovalo stanovit taková omezující opatření, jako jsou opatření zakotvená v článcích L. 522-18 a L. 522-5-3 zákoníku o životním prostředí. Podle předkládajícího soudu tudíž vyvstává otázka, zda taková opatření, jež nejsou v uvedeném nařízení upravena, mohou být přijata, aniž by byla s tímto nařízením v rozporu. V tomto ohledu předkládající soud zdůrazňuje, že cílem právních předpisů, na jejichž základě byly přijaty výnosy uvedené v bodě 20 tohoto rozsudku, je zabránit obtížím, jež představuje nadměrné používání některých biocidních přípravků pro veřejné zdraví a životní prostředí. Předkládající soud připouští, že tento cíl není v rozporu s cíli sledovanými nařízením č. 528/2012. Nicméně zákazy upravené těmito právními předpisy se uplatní v rámci uvádění biocidních přípravků na trh, jejichž harmonizaci na unijní úrovni má toto nařízení za cíl, aniž přitom odkazuje na přijetí prováděcích předpisů členskými státy a aniž se tyto předpisy staly nezbytnými pro zajištění plné účinnosti uvedeného nařízení.

23

Za těchto podmínek se Conseil d’État (Státní rada) rozhodla přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Brání nařízení [č. 528/2012] tomu, aby členský stát přijal v zájmu ochrany veřejného zdraví a životního prostředí taková omezující pravidla týkající se obchodních praktik a reklamy, jako jsou pravidla stanovená v článcích L. 522-18 a L. 522-5-3 zákoníku o životním prostředí? Za jakých podmínek může členský stát případně taková opatření přijmout?“

24

Úvodem je třeba připomenout, že v rámci postupu spolupráce mezi vnitrostátními soudy a Soudním dvorem zavedeného článkem 267 SFEU přísluší Soudnímu dvoru poskytnout vnitrostátnímu soudu užitečnou odpověď, která mu umožní rozhodnout spor, jenž mu byl předložen. Z tohoto hlediska Soudnímu dvoru přísluší případně nejen přeformulovat otázku, která je mu položena, ale také vzít v úvahu unijní právní předpisy, na něž vnitrostátní soud ve své otázce neodkázal (rozsudek ze dne 16. května 2019, Plessers, C‑509/17, EU:C:2019:424, bod 32 a citovaná judikatura).

25

V projednávaném případě je Soudní dvůr obecně tázán na výklad nařízení č. 528/2012, aby v podstatě určil, zda se právní úprava dotčená ve věci v původním řízení týká oblasti harmonizované ustanoveními tohoto nařízení, a případně zda uvedené nařízení brání této právní úpravě.

26

V této souvislosti je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že pokud byla určitá oblast předmětem úplné harmonizace v rámci Unie, musí být každé vnitrostátní opatření, které se jí týká, posuzováno s ohledem na ustanovení tohoto harmonizačního opatření, a nikoliv s ohledem na ustanovení primárního práva (rozsudek ze dne 24. února 2022, Viva Telecom Bulgaria, C‑257/20, EU:C:2022:125, bod 45 a citovaná judikatura).

27

Otázku položenou předkládajícím soudem je tedy třeba chápat v tom smyslu, že se týká zaprvé výkladu tohoto nařízení a zadruhé – v případě, že by toto nařízení neprovedlo úplnou harmonizaci – výkladu ustanovení Smlouvy o FEU týkajících se volného pohybu zboží, a sice článků 34 a 36 SFEU.

28

K poskytnutí užitečné odpovědi předkládajícímu soudu pro účely vyřešení sporu, který mu byl předložen, je tudíž třeba mít za to, že podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda nařízení č. 528/2012, a případně články 34 a 36 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě,

29

Úvodem je třeba připomenout, že obchodními praktikami zakázanými článkem L. 522-18 zákoníku o životním prostředí jsou míněny slevy, rabaty, vrácení části kupní ceny, diferenciace mezi obecnými a zvláštními prodejními podmínkami, poskytování výrobků zdarma a veškeré rovnocenné praktiky týkající se biocidních přípravků.

30

Z informací uvedených v předkládacím rozhodnutí vyplývá, že se články L. 522‑18 a R. 522-16-1 zákoníku o životním prostředí netýkají toho, jaké podmínky musí splňovat biocidní přípravky typů 14 a 18, aby mohly získat povolení k uvedení na trh, ale že zakazují určité obchodní praktiky při prodeji těchto přípravků, takže upravují pouze způsoby uvádění zmíněných přípravků na trh.

31

Na prvním místě je třeba poukázat na to, že podle čl. 1 odst. 1 nařízení č. 528/2012 je účelem tohoto nařízení zlepšit fungování vnitřního trhu pomocí harmonizace předpisů pro dodávání biocidních přípravků na trh a jejich používání a současně zajistit vysokou úroveň ochrany zdraví lidí i zvířat a životního prostředí. Za tímto účelem čl. 1 odst. 2 písm. d) tohoto nařízení uvádí, že toto nařízení stanoví pravidla pro dodávání biocidních přípravků na trh a jejich používání v rámci jednoho nebo více členských států nebo v rámci Unie.

32

Článek 3 odst. 1 písm. i) nařízení č. 528/2012 definuje „dodání na trh“ jako jakékoliv dodání biocidního přípravku nebo ošetřeného předmětu k distribuci nebo použití v rámci obchodní činnosti, a to buď za úplatu, nebo bezplatně, zatímco „použití“ je v čl. 3 odst. 1 písm. k) tohoto nařízení definováno jako všechny činnosti prováděné s biocidním přípravkem, včetně jeho skladování, manipulace s ním a jeho směšování a aplikování, s výjimkou činností prováděných s cílem vyvézt biocidní přípravek nebo ošetřený předmět z Unie.

33

Z toho plyne, že pravidla stanovená v tomto nařízení týkající se dodání biocidních přípravků na trh a jejich použití se jeví jako dostatečně široká na to, aby pokrývala obchodní praktiky spojené s prodejem těchto přípravků. Je však třeba konstatovat – stejně jako to učinil generální advokát v bodech 28 až 30 svého stanoviska – že totéž nařízení neobsahuje žádné ustanovení, které by harmonizovalo pravidla upravující takové praktiky. Kromě toho, jak vyplývá z výkladu článku 17 ve spojení s články 19 a 20 nařízení č. 528/2012, vykládaných ve světle bodů 2, 3, 28 a 31 odůvodnění tohoto nařízení, je cílem tohoto nařízení zavést režim předchozího povolení umožňující dodávání biocidních přípravků na trh a zakotvit společné zásady posuzování žádostí o povolení těchto přípravků, aniž jsou harmonizovány všechny aspekty uvádění těchto přípravků na trh.

34

Je tudíž třeba mít za to, že cílem nařízení č. 528/2012 není harmonizovat pravidla obchodních praktik spojených s prodejem biocidních přípravků, jako jsou pravidla uvedená v článcích L. 522-18 a R. 522-16-1 zákoníku o životním prostředí.

35

Z toho plyne, že toto nařízení nebrání vnitrostátní právní úpravě, která zakazuje určité obchodní praktiky při prodeji biocidních přípravků, jako jsou biocidní přípravky typů 14 a 18.

36

Na druhém místě za účelem poskytnutí užitečné odpovědi předkládajícímu soudu je třeba s ohledem na to, co bylo připomenuto v bodě 27 tohoto rozsudku, určit, zda takové vnitrostátní právní úpravě brání článek 34 SFEU.

37

V tomto směru z ustálené judikatury plyne, že jakékoli opatření členského státu, které by mohlo přímo nebo nepřímo, skutečně nebo potenciálně narušit obchod uvnitř Unie, je třeba považovat za opatření s účinkem rovnocenným množstevním omezením ve smyslu tohoto ustanovení (rozsudky ze dne 11. července 1974, Dassonville, 8/74, EU:C:1974:82, bod 5, a ze dne 3. července 2019, Delfarma, C‑387/18, EU:C:2019:556, bod 20 a citovaná judikatura).

38

Avšak aplikace vnitrostátních ustanovení, která omezují či zakazují některé způsoby prodeje, na výrobky z jiných členských států, není způsobilá narušit přímo nebo nepřímo, skutečně nebo potenciálně obchod mezi členskými státy ve smyslu této judikatury, pokud jsou tato ustanovení použitelná na všechny dotčené subjekty provozující činnost v tuzemsku a pokud právně i fakticky stejným způsobem postihují uvádění na trh tuzemských výrobků i výrobků pocházejících z jiných členských států. Jsou-li totiž tyto podmínky splněny, použití právních předpisů tohoto druhu na prodej výrobků pocházejících z jiného členského státu a odpovídajících pravidlům stanoveným tímto členským státem není způsobilé zabránit jejich přístupu na trh nebo jej ztížit více, než tomu je u tuzemských výrobků (rozsudky ze dne 10. února 2009, Komise v. Itálie, C‑110/05, EU:C:2009:66, bod 36; ze dne 2. prosince 2010, Ker-Optika, C‑108/09, EU:C:2010:725, bod 51, a ze dne 21. září 2016, Etablissements Fr. Colruyt, C‑221/15, EU:C:2016:704, bod 35).

39

V projednávané věci platí – jak bylo uvedeno v bodě 30 tohoto rozsudku – že se články L. 522-18 a R. 522-16-1 zákoníku o životním prostředí netýkají toho, jaké podmínky musí splňovat biocidní přípravky typů 14 a 18, aby mohly získat povolení k uvedení na trh. Ve skutečnosti zakazují určité obchodní praktiky při prodeji těchto přípravků, takže upravují pouze způsoby uvádění zmíněných přípravků na trh. Je tudíž třeba mít za to, že tato ustanovení upravují způsoby prodeje ve smyslu judikatury Soudního dvora citované v bodě 38 tohoto rozsudku.

40

Vnitrostátní právní úprava, která upravuje způsoby prodeje určitých výrobků, však může být vyňata ze zákazu uvedeného v článku 34 SFEU pouze tehdy, pokud splňuje obě podmínky uvedené v tomto bodě 38.

41

Pokud jde o první podmínku, z informací poskytnutých Soudnímu dvoru předkládajícím soudem vyplývá, že se články L. 522-18 a R. 522-16-1 zákoníku o životním prostředí, uvedené v bodě 39 tohoto rozsudku, použijí bez rozdílu na všechny dotčené subjekty vykonávající svou činnost na francouzském území.

42

Pokud jde o druhou podmínku, je na předkládajícím soudu, aby posoudil, zda tato ustanovení postihují právně i fakticky stejným způsobem uvádění na trh tuzemských výrobků a výrobků pocházejících z jiných členských států.

43

V projednávaném případě z informací, jež byly poskytnuty Soudnímu dvoru, nevyplývá, že by právní úprava dotčená ve věci v původním řízení rozlišovala podle původu předmětných biocidních přípravků. Je však třeba ověřit, zda tato právní úprava nemůže fakticky ztížit přístup na francouzský trh dotyčným biocidním přípravkům pocházejícím z jiných členských států více než tuzemským přípravkům.

44

V tomto ohledu je vnitrostátní právní úprava, která zakazuje určité obchodní praktiky při prodeji některých typů biocidních přípravků, v zásadě způsobilá omezit celkový objem prodeje těchto přípravků v dotyčném členském státě, a může tudíž ovlivnit objem prodeje těchto přípravků pocházejících z jiných členských států. Takové konstatování nicméně nepostačí k tomu, aby bylo uvedené ustanovení kvalifikováno jako opatření s rovnocenným účinkem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 23. února 2006, A-Punkt Schmuckhandel, C‑441/04, EU:C:2006:141, bod 21 a citovaná judikatura).

45

Je sice pravda – jak tvrdí Komise a žalobkyně v původním řízení – že takové obchodní praktiky, jako jsou slevy a vrácení části kupní ceny, které jsou uvedeny v článcích L. 522-18 a R. 522-16-1 zákoníku o životním prostředí, jsou metodami uvádění na trh, které se mohou ukázat jako účinné k umožnění přístupu výrobků pocházejících z jiných členských států na tuzemský trh, jelikož tyto metody ovlivňují prodejní cenu těchto výrobků.

46

Skutečnost, že vnitrostátní právní úprava zakazuje údajně účinné metody uvádění na trh, však není dostatečná pro učinění závěru, že tato právní úprava spadá pod zákaz stanovený v článku 34 SFEU. Taková právní úprava totiž může představovat opatření s rovnocenným účinkem pouze tehdy, když vyloučení dotyčných metod uvádění na trh postihuje víc výrobky pocházející z jiných členských států než tuzemské výrobky.

47

Za těchto podmínek přísluší předkládajícímu soudu, aby určil, zda zákaz určitých obchodních praktik stanovený v článcích L. 522-18 a R. 522-16-1 zákoníku o životním prostředí dopadá více na přístup dotyčných biocidních přípravků pocházejících z jiných členských států na trh než na přístup takových přípravků pocházejících z Francie. Konkrétně mu přísluší posoudit, zda, jak tvrdila francouzská vláda na jednání, tato ustanovení zahrnují úzký okruh metod uvádění dotyčných biocidních přípravků na trh, a zda v důsledku toho metody uvádění biocidních přípravků na trh, které nejsou uvedenými ustanoveními zakázány, umožňují zaručit, že přípravkům pocházejícím z jiných členských států bude přístup na tuzemský trh umožněn.

48

Pokud předkládající soud na základě tohoto přezkumu konstatuje, že vnitrostátní právní úprava dotčená v původním řízení dopadá více na přístup dotyčných biocidních přípravků pocházejících z jiných členských států na francouzský trh než na přístup takových přípravků pocházejících z Francie, bude muset zjistit, zda je tato právní úprava odůvodněna jedním nebo více důvody obecného zájmu uvedenými v článku 36 SFEU nebo jedním nebo několika kategorickými požadavky obecného zájmu uznanými judikaturou Soudního dvora.

49

V tomto ohledu zaprvé z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že cílem článku L. 522-18 zákoníku o životním prostředí je zabránit obtížím, jež představuje nadměrné používání některých typů biocidních přípravků pro veřejné zdraví a životní prostředí.

50

V souladu s ustálenou judikaturou je přitom třeba jednak připomenout, že zdraví a život člověka zaujímají první místo mezi statky a zájmy chráněnými Smlouvou a členským státům přísluší rozhodnout o úrovni, na které zamýšlí zajistit ochranu veřejného zdraví, a o způsobu, jímž má být této úrovně dosaženo. Vzhledem k tomu, že se tato úroveň může v jednotlivých členských státech lišit, je jim třeba přiznat prostor pro uvážení (rozsudek ze dne 2. prosince 2010, Ker-Optika, C‑108/09, EU:C:2010:725, bod 58).

51

A dále z ustálené judikatury vyplývá, že ochrana životního prostředí je naléhavým důvodem obecného zájmu, který může odůvodnit opatření s účinkem rovnocenným množstevnímu omezení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. října 2015, Capoda Import-Export, C‑354/14, EU:C:2015:658, bod 43).

52

Z informací poskytnutých Soudnímu dvoru tudíž vyplývá, že právní úprava dotčená v původním řízení může odpovídat naléhavým důvodům obecného zájmu, které mohou odůvodnit opatření s účinkem rovnocenným množstevnímu omezení, což však přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

53

Zadruhé je na vnitrostátních orgánech, aby v každém konkrétním případě prokázaly, že dotčená právní úprava odpovídá zásadě proporcionality, tedy že je nezbytná k dosažení dovolávaného cíle a že tohoto cíle nelze dosáhnout zákazy nebo omezeními menšího rozsahu nebo zákazy a omezeními méně dopadajícími na obchod uvnitř Unie. Za tímto účelem je na těchto orgánech, aby předložily nezbytné důkazy. Odůvodnění, která mohou být uplatňována členským státem, musí být tedy doprovázena analýzou způsobilosti a přiměřenosti opatření přijatého tímto státem, jakož i přesnými informacemi, které mohou podpořit jeho argumentaci (rozsudek ze dne 23. prosince 2015, Scotch Whisky Association a další, C‑333/14, EU:C:2015:845, body 53 a 54).

54

Z toho plyne, že vnitrostátní soud musí při zkoumání vnitrostátní právní úpravy s ohledem na její odůvodnění týkající se ochrany zdraví a života lidí ve smyslu článku 36 SFEU provést objektivní posouzení toho, zda důkazy předložené dotyčným členským státem umožňují rozumně se domnívat, že zvolené prostředky jsou způsobilé dosáhnout sledovaných cílů, jakož i toho, zda by bylo možné uvedených cílů dosáhnout pomocí opatření méně omezujících volný pohyb zboží (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 23. prosince 2015, Scotch Whisky Association a další, C‑333/14, EU:C:2015:845, bod 59).

55

Pokud jde v tomto ohledu o způsobilost vnitrostátní právní úpravy dotčené v původním řízení dosáhnout dovolávaných cílů, francouzská vláda zdůraznila, že cílem této právní úpravy je předcházet a snížit expozici obyvatelstva, zvířat a životního prostředí dotyčným biocidním přípravkům tím, že omezuje podněty k nadměrnému a někdy nevhodnému používání těchto přípravků.

56

I když se nezdá, že by uvedená právní úprava umožňovala odstranění veškerého rizika nadbytečného rozšíření dotyčných biocidních přípravků, nic to nemění na tom, že tím, že vylučuje možnost, aby nabyvatel získal jakoukoli finanční výhodu při nákupu těchto přípravků, může zabránit jakémukoli nevhodnému nákupu uvedených přípravků, a tudíž snížit riziko spojené s expozicí obyvatelstva, zvířat a životního prostředí nadměrnému používání týchž biocidních přípravků. Jak totiž uvedla francouzská vláda, jeví se tato právní úprava jako vhodná k zamezení jevů hromadění těchto přípravků v životním prostředí a znečištění vod, které z nich může vyplynout. Z výše uvedených úvah vyplývá, že se právní úprava dotčená v původním řízení jeví jako vhodná k dosažení cílů ochrany lidského zdraví a životního prostředí, což nicméně přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

57

Pokud jde o nezbytnost a přiměřenost zákazu určitých obchodních praktik při prodeji některých typů biocidních přípravků, je třeba mít za to, jak uvedl generální advokát v bodech 72 až 75 svého stanoviska, že tento zákaz nepřekračuje meze toho, co je nezbytné, jelikož opatření dodatečných informací vyžadovaných při prodeji těchto přípravků, tedy opatření zamýšlená v rámci čl. 17 odst. 5 a čl. 72 odst. 1 nařízení č. 528/2012, nemohou vyvážit atraktivitu slev a vrácení části kupní ceny nebo poskytování bezplatných vzorků biocidních přípravků při jejich koupi.

58

Kromě toho z údajů předkládajícího soudu vyplývá, že cílem právní úpravy dotčené v původním řízení je zakázat uplatňování slev a vrácení části kupní ceny pouze při prodeji biocidních přípravků typů 14 a 18, to znamená přípravků, které představují nejvyšší rizika pro lidské zdraví, a dále že se tato právní úprava nepoužije na biocidní přípravky způsobilé pro zjednodušený postup povolování podle článku 25 nařízení č. 528/2012.

59

Články 34 a 36 SFEU tedy musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která zakazuje určité obchodní praktiky, jako jsou slevy, rabaty, vrácení části kupní ceny, diferenciace mezi obecnými a zvláštními prodejními podmínkami, poskytování výrobků zdarma či veškeré rovnocenné praktiky, které se týkají biocidních přípravků typů 14 a 18, pokud je tato právní úprava odůvodněna cíli ochrany zdraví a života lidí a ochrany životního prostředí, je způsobilá zaručit uskutečnění těchto cílů a nepřekračuje meze toho, co je nezbytné k jejich dosažení, což přísluší ověřit vnitrostátnímu soudu.

60

Úvodem je třeba poukázat na to, že – jak bylo připomenuto v bodě 31 tohoto rozsudku – účelem nařízení č. 528/2012 je podle jeho čl. 1 odst. 1 zlepšit fungování vnitřního trhu pomocí harmonizace předpisů pro dodávání biocidních přípravků na trh a jejich používání a současně zajistit vysokou úroveň ochrany zdraví lidí i zvířat a životního prostředí. Jak uvedl generální advokát v bodě 86 svého stanoviska, je článek 72 tohoto nařízení jediným ustanovením tohoto nařízení, který se vztahuje na reklamu na biocidní přípravky. Právě z hlediska tohoto ustanovení je tedy třeba posoudit, zda uvedené nařízení brání vnitrostátní právní úpravě, která vyžaduje, aby v reklamě na určité biocidní přípravky, která je určena profesionálním uživatelům, byla uvedena určitá informace.

61

Je tedy třeba mít za to, že se předkládající soud táže, zda článek 72 nařízení č. 528/2012 musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která vyžaduje, aby spolu s informací stanovenou v tomto článku byla v reklamě na biocidní přípravky typů 2 a 4 a typů 14 a 18, která je určena profesionálním uživatelům, uvedena určitá další informace.

62

V tomto ohledu článek 72 nařízení č. 528/2012 v odstavci 1 stanoví, že každá reklama na biocidní přípravky musí být v souladu s ustanoveními nařízení č. 1272/2008 a musí obsahovat jednu přesnou informaci, která musí být v rámci celé reklamy jasně rozlišitelná a čitelná. Tato informace zní: „Používejte biocidy bezpečným způsobem. Před použitím si vždy přečtěte označení a informace o přípravku“. Odstavec 2 uvedeného článku se omezuje na požadavek, že inzerenti mohou slovo „biocidy“ v této povinné informaci nahradit jednoznačným odkazem na inzerovaný typ přípravku. Odstavec 3 téhož článku stanoví, že reklamy na biocidní přípravky nesmějí informovat o přípravku způsobem, který je zavádějící z hlediska rizik přípravku pro zdraví lidí nebo zvířat nebo pro životní prostředí nebo z hlediska jeho účinnosti. Posledně uvedené ustanovení zakazuje rovněž údaje jako například „biocidní přípravek s nízkým rizikem“, „netoxický“ nebo „šetrný k životnímu prostředí“.

63

Z toho vyplývá, že unijní normotvůrce zamýšlel prostřednictvím článku 72 nařízení č. 528/2012 podrobně a úplně vymezit formulaci informací o rizicích spojených s používáním biocidních přípravků, které mohou být uvedeny v reklamě na tyto přípravky, když tento článek stanoví existenci povinné informace, výslovně zakazuje určité údaje a obecně zakazuje jakýkoli reklamní údaj, který by mohl uvést uživatele v omyl, pokud jde o rizika, jež mohou takové přípravky představovat.

64

Kromě toho z bodů 1 a 3 odůvodnění nařízení č. 528/2012 vyplývá, že unijní normotvůrce zamýšlel dosáhnout specifické rovnováhy mezi volným pohybem biocidních přípravků a vysokou úrovní ochrany zdraví lidí i zvířat a ochrany životního prostředí.

65

Z doslovného výkladu článku 72 nařízení č. 528/2012, vykládaného ve světle bodů 1 a 3 jeho odůvodnění, vyplývá, že oblast týkající se informací o rizicích spojených s používáním biocidních přípravků, které mohou být používány v rámci reklamy na tyto přípravky, byla unijním normotvůrcem plně harmonizována.

66

Takový výklad je podpořen požadavkem čitelnosti těchto informací, jak je vyjádřen v poslední větě čl. 72 odst. 1 nařízení č. 528/2012. Je totiž třeba konstatovat, že informace, jež mají doplňkovou povahu k informacím, jež jsou uvedeny v tomto ustanovení, by mohly ohrozit čitelnost těchto informací, a to i kdyby tyto doplňující informace nebyly v rozporu s cíli ochrany zdraví lidí i zvířat a ochrany životního prostředí.

67

Článek 72 nařízení č. 528/2012 tudíž musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která vyžaduje, aby spolu s informací stanovenou v tomto článku byla v reklamě na biocidní přípravky typů 2 a 4 a typů 14 a 18, která je určena profesionálním uživatelům, uvedena určitá další informace.

68

Na prvním místě je třeba určit, zda nařízení č. 528/2012 brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je úprava vyplývající z článků L. 522-5-3 a R. 522-16-2 zákoníku o životním prostředí, která zakazuje jakoukoli reklamu určenou široké veřejnosti na biocidní přípravky typů 2 a 4 a typů 14 a 18.

69

Jak bylo uvedeno v bodě 63 tohoto rozsudku, z článku 72 nařízení č. 528/2012 vyplývá, že unijní normotvůrce zamýšlel podrobně a úplně vymezit formulaci informací o rizicích spojených s používáním biocidních přípravků, které mohou být uvedeny v reklamě na tyto přípravky. Unijní normotvůrce však neměl v úmyslu upravit všechny aspekty týkající se reklamy na biocidní přípravky, mimo jiné nehodlal vyloučit možnost členských států zakázat reklamu určenou široké veřejnosti.

70

Z toho plyne, že článek 72 nařízení č. 528/2012 nebrání vnitrostátní právní úpravě, která zakazuje jakoukoli reklamu určenou široké veřejnosti na biocidní přípravky typů 2 a 4 a typů 14 a 18.

71

Na druhém místě je však třeba posoudit, zda takové právní úpravě nebrání článek 34 SFEU.

72

V tomto směru bylo v bodech 37 a 38 tohoto rozsudku připomenuto, že je třeba ověřit, zda tato právní úprava upravuje způsoby prodeje výrobků ve smyslu judikatury citované v bodě 38 tohoto rozsudku, která se použije na všechny dotčené subjekty vykonávající svou činnost v tuzemsku a postihuje právně i fakticky stejným způsobem uvádění na trh tuzemských výrobků i výrobků pocházejících z jiných členských států.

73

V projednávané věci je třeba připomenout, že s ohledem na údaje poskytnuté předkládajícím soudem se články L. 522-5-3 a R. 522-16-2 zákoníku o životním prostředí netýkají podmínek, které musí splňovat biocidní přípravky typů 2 a 4, jakož i přípravky typů 14 a 18, aby mohly získat povolení k uvedení na trh. Naproti tomu tato ustanovení stanoví zákaz reklamy určené široké veřejnosti při prodeji těchto přípravků, takže upravují pouze způsoby uvádění těchto přípravků na trh. Je tudíž třeba mít za to, že tato ustanovení upravují způsoby prodeje ve smyslu judikatury citované v bodě 38 tohoto rozsudku.

74

Vnitrostátní právní úprava, která upravuje způsoby prodeje určitých výrobků, však může být vyňata z působnosti článku 34 SFEU pouze tehdy, pokud splňuje obě podmínky uvedené v bodě 38 tohoto rozsudku.

75

Pokud jde o první podmínku, z informací poskytnutých Soudnímu dvoru předkládajícím soudem vyplývá, že se články L. 522-5-3 a R. 522-16-2 zákoníku o životním prostředí použijí bez rozdílu na všechny dotčené subjekty vykonávající svou činnost na francouzském území.

76

Pokud jde o druhou podmínku, je na předkládajícím soudu, aby posoudil, zda tato ustanovení postihují právně i fakticky stejným způsobem uvádění na trh tuzemských výrobků a výrobků pocházejících z jiných členských států.

77

V projednávaném případě z informací, jež má Soudní dvůr k dispozici, nevyplývá, že by právní úprava dotčená ve věci v původním řízení rozlišovala podle původu předmětných biocidních přípravků. Je však třeba ověřit, zda tato právní úprava nemůže fakticky ztížit přístup na francouzský trh dotyčným biocidním přípravkům pocházejícím z jiných členských států více než tuzemským přípravkům.

78

V tomto ohledu je třeba poukázat na to, že Soudní dvůr sice judikoval, že vnitrostátní právní úprava, která omezuje nebo zakazuje určité formy reklamy na určité výrobky, může omezit objem prodeje těchto výrobků, a tudíž může dopadat více na výrobky pocházející z jiných členských států, nicméně tento závěr podmínil identifikací specifických obtíží charakterizujících daný výrobkový trh, se kterými se subjekt setkal při vstupu na tuzemský trh, jako je existence tradičních sociálních praktik či místních zvyklostí nebo také okolnost, že metoda prodeje dotčená zákazem je případně jedinou, která umožňuje přístup na dotyčný tuzemský trh (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 8. března 2001, Gourmet International Products, C‑405/98, EU:C:2001:135, body 19 a 21; ze dne 19. října 2016, Deutsche Parkinson Vereinigung, C‑148/15, EU:C:2016:776, bod 25, a ze dne 15. července 2021, DocMorris, C‑190/20, EU:C:2021:609, bod 41).

79

Ze skutečností obsažených ve spise, jejž má Soudní dvůr k dispozici, přitom nevyplývá, že by se francouzský trh s biocidními přípravky vyznačoval existencí jedné nebo několika specifických obtíží ve smyslu judikatury citované v předchozím bodě tohoto rozsudku, což však přísluší ověřit předkládajícímu soudu, takže se nezdá, že by zákaz jakékoli reklamy určené široké veřejnosti na některé biocidní přípravky dopadal více na uvádění na trh přípravků pocházejících z jiných členských států.

80

Pokud však předkládající soud na základě tohoto přezkumu konstatuje, že vnitrostátní právní úprava dotčená v původním řízení dopadá více na přístup dotyčných biocidních přípravků pocházejících z jiných členských států na francouzský trh než na přístup takových přípravků pocházejících z Francie, bude muset zjistit, zda je tato právní úprava odůvodněna jedním nebo více důvody obecného zájmu uvedenými v článku 36 SFEU nebo jedním nebo několika kategorickými požadavky obecného zájmu uznanými judikaturou Soudního dvora.

81

V tomto ohledu, jak vyplývá z bodu 49 tohoto rozsudku, předkládací rozhodnutí upřesňuje, že cílem právní úpravy dotčené v původním řízení je zabránit obtížím, jež představuje nadměrné používání některých biocidních přípravků pro veřejné zdraví a životní prostředí.

82

Je tedy třeba konstatovat, že tato právní úprava je způsobilá dosáhnout cílů ochrany lidského zdraví a životního prostředí, neboť stanoví zákaz jakékoli reklamy určené široké veřejnosti na některé z těchto přípravků, což je prostředek umožňující omezit podněty k nákupu a užívání takových přípravků.

83

Pokud jde o nezbytnost a přiměřenost uvedené právní úpravy, je třeba mít za to, že – jak uvedl generální advokát v bodech 120 a 121 svého stanoviska – zákaz jakékoli reklamy určené široké veřejnosti na některé biocidní přípravky nepřekračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení sledovaných cílů. Jak totiž tvrdila francouzská vláda, týká se tato právní úprava pouze reklamy určené široké veřejnosti, a nezakazuje tedy reklamu určenou profesionálním uživatelům. Kromě toho má uvedená právní úprava omezený dosah, neboť se nevztahuje na všechny biocidní přípravky, nýbrž jen na přípravky typů 2 a 4 a typů 14 a 18, tedy na přípravky, které představují nejvyšší rizika pro lidské zdraví, a nepoužije se na biocidní přípravky způsobilé pro zjednodušený postup povolování podle článku 25 nařízení č. 528/2012.

84

Z toho plyne, že článek 72 nařízení č. 528/2012 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která zakazuje reklamu určenou široké veřejnosti na biocidní přípravky typů 2 a 4 a typů 14 a 18. Totéž platí pro články 34 a 36 SFEU, pokud je tato právní úprava odůvodněna cíli ochrany zdraví a života lidí a ochrany životního prostředí, je způsobilá zaručit uskutečnění těchto cílů a nepřekračuje meze toho, co je nezbytné k jejich dosažení, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

85

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na položenou otázku odpovědět, že článek 72 nařízení č. 528/2012 musí být vykládán v tom smyslu, že

a dále že články 34 a 36 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že

86

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto: