–

za „Romega“ UAB, M. Endzinasem, advokatas, a M. R. Čiupkevičiusem,

–

za litevskou vládu K. Dieninisem a R. Dzikovičem, jako zmocněnci,

–

za českou vládu M. Smolkem, J. Pavlišem a J. Vláčilem, jako zmocněnci,

–

za dánskou vládu původně M. Wolff, L. Teilgård a J. Nymann-Lindegren, dále M. Wolff, jako zmocněnkyněmi,

–

za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s L. Vignato, avvocato dello Stato,

–

za maďarskou vládu M. Z. Fehérem a K. Szíjjártó, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi W. Farrellem, jakož i I. Galindo Martín a A. Steiblytė, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 1, jakož i přílohy I kapitoly 1 bodu 1.28 nařízení Komise (ES) č. 2073/2005 ze dne 15. listopadu 2005, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (Úř. věst. 2005, L 338, s. 1), ve znění nařízení Komise (EU) č. 1086/2011 ze dne 27. října 2011 (Úř. věst. 2011, L 281, s. 7) (dále jen „nařízení č. 2073/2005“), a čl. 14 odst. 1, 2 a 8 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (Úř. věst. 2002, L 31. s. 1).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi „Romega“ UAB, velkoobchodníkem s drůbežím masem, a Valstybinė maisto ir veterinarijos tarnyba (Státní potravinářská a veterinární služba, Litva) (dále jen „litevský orgán“) ve věci rozhodnutí tohoto orgánu, kterým byla společnosti Romega uložena pokuta a bylo jí nařízeno, aby z trhu stáhla drůbeží maso, u něhož byl zjištěn výskyt některých sérotypů salmonely.

3

Článek 1 odst. 1 nařízení č. 178/2002, nadepsaný „Účel a oblast působnosti“, stanoví:

„Toto nařízení obsahuje základní ustanovení umožňující zajistit vysokou úroveň ochrany lidského zdraví a zájmů spotřebitelů, pokud jde o potraviny, zejména s přihlédnutím k rozmanitosti nabídky potravin včetně tradičních výrobků, a současně zajišťovat účinné fungování vnitřního trhu. […]“

4

Článek 14 tohoto nařízení, nadepsaný „Požadavky na bezpečnost potravin“, stanoví:

„1.   Potravina nesmí být uvedena na trh, není-li bezpečná.

2.   Potravina se nepovažuje za bezpečnou, je-li považována za

3.   Při rozhodování o tom, zda potravina je nebo není bezpečná, se berou v úvahu

4.   Při rozhodování o tom, zda je potravina škodlivá pro zdraví, se berou v úvahu

5.   Při rozhodování o tom, zda potravina není vhodná k lidské spotřebě, se bere v úvahu skutečnost, zda není potravina s ohledem na své zamýšlené použití nepřijatelná pro lidskou spotřebu z důvodu kontaminace cizorodými nebo jinými látkami nebo z důvodu hniloby, kažení nebo rozkladu.

[…]

7.   Potravina, která je v souladu se zvláštními předpisy Společenství upravujícími bezpečnost potravin, se považuje za bezpečnou z hledisek, na něž se vztahují dotyčné předpisy Společenství.

8.   Skutečnost, že potravina splňuje podmínky zvláštních předpisů použitelných pro tuto potravinu, nebrání příslušným orgánům přijímat vhodná opatření k omezení jejího uvádění na trh nebo k jejímu stažení z trhu, pokud existují důvody pro podezření, že navzdory tomuto souladu není potravina bezpečná.

[…]“

5

Body 1 a 3 odůvodnění nařízení č. 2073/2005 uvádí:

[…]

6

Článek 1 tohoto nařízení, nadepsaný „Předmět a oblast působnosti“, stanoví:

„Toto nařízení stanoví mikrobiologická kritéria pro některé mikroorganismy a prováděcí pravidla, která musí provozovatelé potravinářských podniků dodržovat při provádění obecných a zvláštních hygienických opatření […] Příslušný orgán ověří podle nařízení […], zda jsou dodržována pravidla a kritéria stanovená v tomto nařízení, aniž je dotčeno právo příslušného orgánu provádět další odběry vzorků a vyšetření za účelem průkazu a měření jiných mikroorganismů, jejich toxinů či metabolitů, a to buď v rámci ověřování procesů v případě potravin, u nichž existuje podezření, že nejsou bezpečné, nebo v souvislosti s analýzou rizik.

[…]“

7

Článek 3 odst. 1 uvedeného nařízení, nadepsaný „Obecné požadavky“, ukládá provozovatelům potravinářských podniků povinnost zajistit, aby potraviny splňovaly příslušná mikrobiologická kritéria podle přílohy I. Tato příloha obsahuje kapitolu I, nadepsanou „Kritéria bezpečnosti potravin“, která ve znění nařízení Komise (EU) 2019/229 ze dne 7. února 2019 (Úř. věst. 2019, L 37, s. 106), v bodě 1.28 stanoví:

8

Body 9 až 10 odůvodnění nařízení č. 1086/2011 zní následovně:

9

Dne 19. října 2018 v návaznosti na oznámení v rámci včasné výměny informací, podle něhož byly v čerstvém drůbežím mase pocházejícím z Polska zjištěny patogenní mikroorganismy druhu Salmonella Kentucky, provedl litevský orgán kontrolu u společnosti Romega. Při této kontrole byla zjištěna přítomnost tohoto sérotypu salmonely v čerstvém drůbežím mase, které společnost Romega uvedla na trh. Usnesením ze dne 4. dubna 2019 jí tento orgán uložil pokutu ve výši 540 eur za porušení zejména čl. 14 odst. 1 a odst. 2 písm. a) a b) nařízení č. 178/2002.

10

Rozhodnutím ze dne 12. dubna 2019 litevský orgán konstatoval přítomnost Salmonelly Infantis v čerstvém drůbežím mase uvedeném na trh společností Romega, zakázal jí pokračovat v uvádění takového masa na trh a nařídil jí stáhnout a zničit maso, které již bylo na trh uvedeno.

11

Společnost Romega podala k Vilniaus apygardos administracinis teismas (krajský správní soud ve Vilniusu, Litva) žalobu znějící na zrušení usnesení ze dne 4. dubna 2019 a rozhodnutí ze dne 12. dubna 2019. Tato žaloba byla zamítnuta rozsudkem ze dne 2. července 2019, proti němuž podala společnost Romega odvolání k předkládajícímu soudu. V podstatě tvrdí, že příloha I kapitola 1 bod 1.28 nařízení č. 2073/2005 zakazuje v čerstvém drůbežím mase pouze přítomnost Salmonelly Enteritidis a Salmonelly Typhimurium. Podle společnosti Romega nelze z důvodu přítomnosti jiných typů salmonely, jako je Salmonella Kentucky či Salmonella Infantis, v tomto mase považovat toto maso automaticky za nebezpečnou potravinu ve smyslu čl. 14 odst. 1 a 2 nařízení č. 178/2002.

12

Litevský orgán má za to, že jeho pravomocí dohlížet na dodržování pravidel a kritérií stanovených v nařízení č. 2073/2005 není v souladu s článkem 1 tohoto nařízení dotčeno jeho právo provádět další odběry vzorků a vyšetření, takže je oprávněn ověřit v čerstvém drůbežím mase nejen přítomnost sérotypů salmonely uvedených v příloze I kapitole 1 bodu 1.28 uvedeného nařízení, ale rovněž přítomnost sérotypů salmonely, které v něm nejsou jmenovány. To, že v mase nejsou přítomny sérotypy salmonely vyjmenované v tomto bodě 1.28, podle něj neznamená, že ho lze automaticky považovat za bezpečné pro lidskou spotřebu.

13

Předkládající soud uvádí, že k tomu, aby bylo čerstvé drůbeží maso v souladu s přílohou I kapitolou 1 bodem 1.28 nařízení č. 2073/2005, se v něm nesmí vyskytovat žádný ze dvou zde uvedených sérotypů salmonely, a sice Salmonella Typhimurium a Salmonella Enteritidis. Vzhledem k tomu, že toto kritérium bylo zavedeno nařízením č. 1086/2011, se však tento soud zejména s ohledem na cíl uvedený v bodě 10 odůvodnění posledně jmenovaného nařízení, kterým je snížit případy výskytu salmonelózy u člověka přisuzovaného konzumaci čerstvého drůbežího masa, táže na rozsah posuzovací pravomoci, kterou mají příslušné orgány při kontrole výskytu jiných sérotypů salmonely v tomto mase, než které jsou vyjmenovány v tomto bodě 1.28 nařízení č. 2073/2005, nebo jiných patogenních mikroorganismů.

14

Předkládající soud v tomto ohledu poznamenává, že i když se kritéria stanovená v této příloze použijí pouze na dva sérotypy salmonely, článek 1 nařízení č. 2073/2005 jasně uvádí, že příslušný orgán může provádět další odběry vzorků a vyšetření za účelem průkazu a měření jiných mikroorganismů, jejich toxinů či metabolitů, a to buď v rámci ověřování procesů v případě potravin, u nichž existuje podezření, že nejsou bezpečné, nebo v souvislosti s analýzou rizik. Tento soud dále uvádí, že čl. 14 odst. 1 nařízení č. 178/2002 zakazuje uvádět na trh nebezpečné potraviny, přičemž odstavec 8 tohoto článku přiznává příslušným orgánům za tímto účelem širokou posuzovací pravomoc.

15

Za těchto podmínek se Lietuvos vyriausiasis administracinis teismas (Nejvyšší správní soud Litvy) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Musí být článek 1 nařízení [č. 2073/2005] a čl. 14 odst. 8 nařízení [č. 178/2002], vykládány tak, že příslušným kontrolním orgánům členského státu svěřují diskreční pravomoc k rozhodnutí, že čerstvé drůbeží maso, které splňuje kritéria stanovená v bodě l.28 kapitoly 1 přílohy I nařízení č. 2073/2005, nesplňuje kritéria stanovená v čl. 14 odst. 1 a 2 nařízení č. 178/2002 v případě, kdy je potravina, která spadá do uvedené kategorie potravin, kontaminována jinými sérotypy salmonely než těmi, které jsou uvedeny v bodě l.28 kapitoly 1 přílohy I nařízení č. 2073/2005, jako tomu je v projednávané věci[?]“

16

Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda musí být článek 1 nařízení č. 2073/2005 ve spojení s čl. 14 odst. 8 nařízení č. 178/2002 vykládán v tom smyslu, že příslušný orgán členského státu může považovat za nebezpečnou ve smyslu čl. 14 odst. 1 a 2 nařízení č. 178/2002 kategorii potravin sestávající z čerstvého drůbežího masa, v němž byly zjištěny jiné patogenní mikroorganismy než sérotypy salmonely uvedené v bodě 1.28 kapitole 1 příloze I nařízení č. 2073/2005.

17

Nejprve je třeba připomenout, že nařízení č. 2073/2005 v souladu se svým článkem 1 stanoví „mikrobiologická kritéria pro některé mikroorganismy“ v potravinářském odvětví a dává příslušnému orgánu nejen oprávnění kontrolovat dodržování těchto kritérií, nýbrž i oprávnění „provádět další odběry vzorků a vyšetření za účelem průkazu a měření jiných mikroorganismů, jejich toxinů či metabolitů, a to buď v rámci ověřování procesů v případě potravin, u nichž existuje podezření, že nejsou bezpečné, nebo v souvislosti s analýzou rizik“.

18

Z tohoto ustanovení vykládaného ve světle bodu 3 odůvodnění nařízení č. 2073/2005 tak vyplývá, že mikrobiologická kritéria stanovená tímto nařízením se sice použijí pouze na patogenní mikroorganismy uvedené v příloze I tohoto nařízení, avšak příslušný orgán se při kontrolách potravin, které provádí, nemusí omezovat pouze na kontrolu výskytu těchto mikroorganismů.

19

I když čl. 3 odst. 1 nařízení č. 2073/2005 ukládá provozovatelům potravinářských podniků povinnost zajistit, aby potraviny splňovaly mikrobiologická kritéria stanovená v příloze I tohoto nařízení, tato povinnost nemůže bránit příslušným orgánům v tom, aby zjišťovaly jiné patogenní mikroorganismy než ty, které jsou uvedeny v této příloze, v souladu s cílem zajistit vysoký stupeň ochrany lidského zdraví, který je vytyčen v bodě 1 odůvodnění uvedeného nařízení. Jak zdůraznila Evropská komise v písemném vyjádření, aby provozovatelé potravinářských podniků splnili kritéria pro bezpečnost potravin stanovená v kapitole 1 uvedené přílohy, musí do postupů, které používají, zahrnout systematické kontroly kontaminace určitými mikroorganismy, což neznamená, že pro lidské zdraví jsou nebezpečné pouze patogenní mikroorganismy, na které míří uvedená kritéria.

20

Tuto analýzu potvrzuje nařízení č. 178/2002, které podle svého čl. 1 odst. 1 obsahuje základní normy unijního potravinového práva. Článek 14 odst. 8 tohoto nařízení výslovně stanoví, že „[s]kutečnost, že potravina splňuje podmínky zvláštních předpisů použitelných pro tuto potravinu, nebrání příslušným orgánům přijímat vhodná opatření k omezení jejího uvádění na trh nebo k jejímu stažení z trhu, pokud existují důvody pro podezření, že navzdory tomuto souladu není potravina bezpečná“.

21

Pokud jde o čl. 14 odst. 1 a 2 nařízení č. 178/2002, vyplývá z něj, že uvádění veškerých potravin škodlivých pro zdraví nebo nevhodných k lidské spotřebě na trh musí být zakázáno (rozsudek ze dne 19. ledna 2017, Queisser Pharma, C‑282/15, EU:C:2017:26, bod 44).

22

V této souvislosti čl. 14 odst. 7 tohoto nařízení upřesňuje, že kvalifikace potraviny jako bezpečné podle zvláštních ustanovení unijního práva upravujících bezpečnost potravin, jako je ustanovení nařízení č. 2073/2005, platí pouze „z hledisek, na něž se vztahují dotyčné předpisy Společenství“.

23

Článek 14 odst. 1, 2, 7 a 8 nařízení č. 178/2002 tedy umožňují příslušným vnitrostátním orgánům přijmout vhodná opatření, kterými omezí uvádění potravin na trh nebo nařídí stažení potravin z trhu v případě, že tyto potraviny sice jsou v souladu se zvláštními ustanoveními unijního práva, která se na ně vztahují, avšak na straně těchto orgánů zavdávají objektivní důvody k podezření, že tyto potraviny jsou nebezpečné. Toto ustanovení musí být vzhledem k jeho významu pro účely dosažení vysokého stupně ochrany lidského zdraví a zájmů spotřebitelů v souladu s čl. 1 odst. 1 tohoto nařízení vykládáno široce.

24

Z toho vyplývá, že nařízení č. 2073/2005 nemůže být vykládáno v tom smyslu, že brání příslušnému orgánu v tom, aby v případě určité kategorie potravin, jako je čerstvé drůbeží maso, která se nachází v situaci popsané v předchozím bodě tohoto rozsudku, přijal vhodná opatření uvedená v čl. 14 odst. 8 nařízení č. 178/2002.

25

V tomto ohledu je třeba dodat, že z bodu 9 odůvodnění nařízení č. 1086/2011 vyplývá, že přibližně 80 % případů salmonely pozorovaných u člověka v roce 2008 bylo stejně jako v předchozích letech způsobeno typy Salmonella Enteridis a Salmonella Typhimurium a že drůbeží maso zůstává hlavním zdrojem salmonely u člověka. Bod 10 odůvodnění tohoto nařízení nicméně upřesňuje, že soustředění se na tyto dva sérotypy by mělo současně podněcovat provozovatele potravinářských podniků k tomu, aby v předcházejících fázích produkce drůbeže přijali opatření, která mohou přispět ke snížení prevalence všech sérotypů salmonely, které mají význam z hlediska veřejného zdraví.

26

Jak přitom v podstatě zdůrazňují litevská, česká a italská vláda, jakož i Komise, i když se sérotypy zjištěné v projednávaném případě litevským úřadem v čerstvém drůbežím mase, a sice Salmonella Kentucky nebo Salmonella Infantis, jeví jako méně rozšířené než Salmonella Typhimurium a Salmonella Enteritidis, nemůže být nepříznivý účinek prvních dvou sérotypů na zdraví vyloučen.

27

Je na příslušném vnitrostátním soudu, aby v souladu s čl. 14 odst. 8 nařízení č. 178/2002, jak byl vyložen v bodě 23 tohoto rozsudku, ověřil, zda výskyt těchto sérotypů, které nejsou uvedeny v příloze I kapitole 1 bodu 1.28 nařízení č. 2073/2005, může vyvolat podezření, že dané čerstvé drůbeží maso je nebezpečné ve smyslu čl. 14 odst. 2 až 5 nařízení č. 178/2002, a odůvodnit opatření přijatá tímto orgánem jakožto „vhodná opatření“ na základě prvně uvedeného ustanovení.

28

Vzhledem k výše uvedenému je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že článek 1 nařízení č. 2073/2005 ve spojení s čl. 14 odst. 8 nařízení č. 178/2002 musí být vykládán v tom smyslu, že příslušný orgán členského státu může považovat za nebezpečnou ve smyslu čl. 14 odst. 1 a 2 nařízení č. 178/2002 kategorii potravin sestávající z čerstvého drůbežího masa, v němž byly zjištěny jiné patogenní mikroorganismy než sérotypy salmonely uvedené v bodě 1.28 kapitoly 1 přílohy I nařízení č. 2073/2005.

29

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (osmý senát) rozhodl takto:

Článek 1 nařízení Komise (ES) č. 2073/2005 ze dne 15. listopadu 2005 o mikrobiologických kritériích pro potraviny, ve znění nařízení Komise (EU) č. 1086/2011 ze dne 27. října 2011, ve spojení s čl. 14 odst. 8 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin, musí být vykládán v tom smyslu, že příslušný orgán členského státu může považovat za nebezpečnou ve smyslu čl. 14 odst. 1 a 2 nařízení č. 178/2002 kategorii potravin sestávající z čerstvého drůbežího masa, v němž byly zjištěny jiné patogenní mikroorganismy než sérotypy salmonely uvedené v bodě 1.28 kapitoly 1 přílohy I nařízení č. 2073/2005, ve znění nařízení č. 1086/2011.