This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 62021CC0647
Opinion of Advocate General Collins delivered on 11 April 2024.###
Stanovisko generálního advokáta A. M. Collins přednesené dne 11. dubna 2024.
Stanovisko generálního advokáta A. M. Collins přednesené dne 11. dubna 2024.
ECLI identifier: ECLI:EU:C:2024:308
- Date of document:
- 11/04/2024
- Form:
- Stanovisko generálního advokáta
- Advocate General:
- Collins
null
STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
ANTHONYHO MICHAELA COLLINSE
přednesené dne 11. dubna 2024(1)
Spojené věci C‑647/21 a C‑648/21
D. K. (C‑647/21)
M. C.,
M. F. (C‑648/21)
za účasti:
Prokuratura Rejonowa w Bytowie,
Prokuratura Okręgowa w Łomży
[žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, které podal Krajský soud ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku, Polsko)]
„Řízení o předběžné otázce – Právní stát – Článek 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU – Zásady neodvolatelnosti a nezávislosti soudců – Zásada ‚vnitřní‘ nezávislosti soudců – Usnesení kolegia vnitrostátního soudu o odnětí věcí soudci bez jeho souhlasu – Přeřazení soudce z odvolacího do prvostupňového oddělení vnitrostátního soudu bez jeho souhlasu – Neexistence procesních záruk a soudního přezkumu podle vnitrostátního práva – Protiprávní uplatňování vnitrostátních pravidel – Přednost unijního práva“
Úvod
1. Projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané soudkyní A. N-B. z Krajského soudu ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku, Polsko) dne 20. října 2021 se týkají především rozsahu a praktického uplatňování pojmu „vnitřní“ nezávislost soudců, jak je uznán v čl. 19 odst. 1 druhém pododstavci SEU, a zvláště ochrany soudců před nepatřičným vlivem nebo nátlakem pocházejícím zevnitř soudního systému.
2. V říjnu roku 2021 přeřadil předseda Krajského soudu ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku) soudkyni A. N-B. ze šestého trestního oddělení uvedeného soudu, odvolací instance, do druhého trestního oddělení tohoto soudu, v němž jsou projednávány věci v prvním stupni. Sedmdesát(2) věcí, které jí byly přiděleny, včetně těch, které vedly k podání projednávaných žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce, jí bylo odňato a nově přiděleno(3) jiným soudcům(4). Tato opatření byla přijata bez souhlasu soudkyně A. N-B. Vzhledem k tomu, že cílem těchto opatření bylo zabránit jí, aby při výkonu své pravomoci v odvolacím řízení ověřila, zda ve věcech, které projednávala, byla splněna podmínka soudu předem zřízeného zákonem, soudkyně A. N-B. měla za to, že tato opatření byla v rozporu se zásadami neodvolatelnosti a nezávislosti soudců. Žádá tudíž o určení, zda podle čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU, článku 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) a zásady přednosti unijního práva ji způsob, jakým byli členové kolegia jmenováni, neexistence jejího svolení s odnětím věcí a neexistence jakýchkoli kritérií pro toto odnětí opravňují k tomu, aby zasedala ve věcech, které vedly k podání projednávaných žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce.
Právní rámec – polská právní úprava
Zákon o organizaci obecný soudů
3. Podle článku 21 odst. 1 zákona ze dne 27. července 2001 o organizaci obecných soudů (Ustawa – Prawo o ustroju sądów powszechnych) (Dziennik Ustaw č. 98, částka 1070), ve znění platném v době rozhodné z hlediska sporů v původním řízení (dále jen „zákon o organizaci obecných soudů“), jsou orgány krajského soudu (sąd okręgowy) předseda soudu, kolegium soudu a ředitel soudu.
4. Článek 22a zákona o organizaci obecných soudů stanoví:
„1. [...] předseda krajského soudu (sąd okręgowy) po projednání s kolegiem krajského soudu stanoví způsob rozvrhování úkolů u krajského soudu; stanoví konkrétně:
1) přidělování soudců [...] do soudních oddělení;
2) rozsah [...] povinností soudců, jakož i způsob, jakým se účastní přidělování věcí;
3) rozvrh služebních hodin a rozvrh zastoupení soudců, [...]
– při zohlednění specializace soudce [...] pro projednání různých druhů věcí, potřeby zajistit, aby soudci [...] byli vhodně přidělováni do jednotlivých oddělení soudu a aby jejich úkoly byly rozvrhovány rovnoměrně, jakož i potřeby zajistit, aby soudní řízení byla vedena účinným způsobem.
[...]
4. Předseda soudu může kdykoliv stanovit, zcela nebo částečně, nový způsob rozvrhování úkolů, pokud je to opodstatněné na základě důvodů uvedených v odstavci 1. [...]
4a. Přeřadit soudce do jiného oddělení soudu lze pouze s jeho souhlasem.
4b. Přeřazení soudce do jiného oddělení soudu nevyžaduje jeho souhlas:
1) jde-li o přeřazení do oddělení, které projednává věci z téže oblasti;
[...]
5. Soudce nebo justiční čekatel, jehož rozvržení úkolů bylo změněno takovým způsobem, že došlo ke změně rozsahu jeho povinností, zejména v důsledku přeřazení do jiného oddělení daného soudu, může do sedmi dnů od informování o novém rozsahu svých povinností podat odvolání k Národní radě soudnictví [Krajowa Rada Sądownictwa, dále jen „KRS“]. Odvolání nelze podat v případě:
1) přeřazení do oddělení, které projednává věci z téže oblasti;
[...]
6. Odvolání podle odstavce 5 se podává prostřednictvím předsedy soudu, který provedl rozvržení úkolů napadené odvoláním. Předseda soudu postoupí odvolání [KRS] do 14 dnů od jeho obdržení a připojí k němu stanovisko ve věci. [KRS] přijme rozhodnutí, kterým odvolání soudce vyhoví, nebo jej zamítne, a přihlédne přitom k hlediskům uvedeným v odstavci 1. Rozhodnutí [KRS] ve věci odvolání podle odstavce 5 nemusí obsahovat odůvodnění. Proti rozhodnutí [KRS] se nelze odvolat. Do přijetí rozhodnutí plní soudce nebo justiční čekatel své dosavadní povinnosti.“
5. Článek 30 odst. 1 zákona o organizaci obecných soudů stanoví:
„Kolegium krajského soudu (sąd okręgowy) se skládá z:
1) předsedy krajského soudu (sąd okręgowy);
2) předsedů okresních soudů (sądy rejonowe), které spadají do obvodu krajského soudu (sąd okręgowy).“
6. Článek 47a uvedeného zákona stanoví:
„1. Věci se přidělují soudcům a justičním čekatelům náhodně podle konkrétních kategorií věcí, s výjimkou případů, kdy jsou věci přidělovány soudci plnícímu pracovní pohotovost.
2. Věci v rámci specifických kategorií jsou přidělovány rovnoměrně podle konkrétních kategorií věcí, ledaže byl jejich objem snížen z důvodu zastávané funkce, účasti na přidělení věci jiné kategorie nebo z jiných důvodů stanovených zákonem.“
7. Článek 47b uvedeného zákona stanoví:
„1. Změna složení soudu je přípustná pouze tehdy, když soud nemůže věc projednat v současném složení nebo když existuje trvalá překážka bránící projednání věci tímto soudem v současném složení. Ustanovení článku 47a se použije přiměřeně.
[...]
3. Rozhodnutí uvedená v [odstavci 1] [...] přijímá předseda soudu nebo jím pověřený soudce.
4. Změna místa výkonu práce soudce nebo jeho delegace k jinému soudu, jakož i skončení delegace, není překážkou pro provedení [procesních] úkonů ve věcech přidělených v místě dosavadního výkonu funkce nebo v místě dosavadního výkonu povinností až do skončení těchto věcí.
5. Kolegium soudu, v jehož obvodu se nachází nové místo výkonu práce soudce nebo místo jeho delegace, může na žádost soudce nebo i bez návrhu uvolnit tohoto soudce z projednání věcí v celém rozsahu nebo částečně, zejména z důvodu značné vzdálenosti mezi soudem a novým místem výkonu práce nebo místem jeho delegace, s přihlédnutím ke stavu pokročilosti řízení v projednávaných věcech. Před přijetím tohoto rozhodnutí kolegium soudu projedná věc s předsedy příslušných soudů.
6. Ustanovení odstavců 4 a 5 se použijí přiměřeně v případě přeřazení k jinému oddělení téhož soudu.“
Spor v původním řízení a předběžné otázky
8. Ve věci C‑647/21 odsoudil Okresní soud v B. (Sąd Rejonowy w B., Polsko) dne 11. prosince 2020 D. K. za trestný čin podle čl. 190 odst. 1 trestního zákoníku ze dne 6. června 1997 (ustawa z dnia 6 czerwca 1997 r. – Kodeks karny) a uložil mu trest odnětí svobody(5). Obhájce D. K. podal v únoru roku 2021 opravný prostředek k předkládajícímu soudu, v němž brojil proti přísnosti tohoto trestu. Soudkyně A. N-B. byla v řízení o tomto opravném prostředku pověřena výkonem funkce soudkyně zpravodajkyně a předsedkyně soudního tělesa rozhodujícího samosoudcem.
9. Ve věci C‑648/21 byli M. C. a M. F. obviněni z trestného činu „zneužití pravomoci veřejného činitele“ podle čl. 231 odst. 1 trestního zákoníku ze dne 6. června 1997(6). V březnu roku 2016 soud prvního stupně odsoudil M. F. a uložil mu trest odnětí svobody(7). M. C. byl obžaloby zproštěn. V listopadu roku 2016 soud druhého stupně tento rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání. V prosinci roku 2017 posledně uvedený soud odsoudil M. C. a M. F. za dotčené trestné činy. V návaznosti na další opravný prostředek soud druhého stupně v dubnu roku 2019 zprostil M. C. obžaloby a potvrdil odsouzení M. F. Nejvyšší státní zástupce (Prokurator Generalny, Polsko) podal opravný prostředek k Nejvyššímu soudu (Sąd Najwyższy, Polsko). V dubnu roku 2020 Nejvyšší soud (Sąd Najwyższy) rozsudek soudu druhého stupně zrušil a věc mu vrátil k novému projednání v řízení o opravném prostředku. Uvedená věc je projednávána u Krajského soudu ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku), jehož odvolací oddělení mělo věc přezkoumat v soudním kolegiu složeném z předsedy Krajského soudu ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku), soudkyně zpravodajky a předsedkyně tohoto kolegia – soudkyně A. N-B. – a třetího soudce.
10. Soudkyně A. N-B. v nesouvisející věci přijala v září roku 2021(8) na základě druhého pododstavce čl. 19 odst. 1 SEU usnesení, kterým adresovala předsedovi odvolacího oddělení Krajského soudu ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku) žádost o nahrazení předsedy Krajského soudu ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku) v soudním kolegiu přiděleném k projednání této věci. V tomto usnesení bylo uvedeno, že skutečnost, že předseda Krajského soudu ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku), který byl k tomuto soudu jmenován na základě usnesení KRS v novém složení(9), byl přidělen k uvedenému soudnímu kolegiu, je v rozporu s právem na soud předem zřízený zákonem podle článku 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950, článku 47 Listiny, článku 45 Ústavy Polské republiky a rozsudku Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) ve věci Reczkowicz proti Polsku(10).
11. Místopředseda Krajského soudu ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku) zrušil toto usnesení na základě čl. 42a odst. 2 zákona o organizaci obecných soudů. Podle předkládajícího soudu byl místopředseda jmenován soudcem na základě usnesení KRS(11). Polský ministr spravedlnosti, který byl současně nejvyšším státním zástupcem (Prokurator Generalny, Polsko), jej poté dosadil do funkce místopředsedy Krajského soudu ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku). Předkládající soud má pochybnosti o tom, zda mohl místopředseda Krajského soudu ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku) zrušit své usnesení ve správním přezkumném řízení, vzhledem k tomu, že složení tohoto soudu je soudní záležitostí, do níž místopředseda neměl zasahovat. V každém případě usnesení místopředsedkyně Soudního dvora ze dne 14. července 2021 vydané ve věci Komise v. Polsko(12), kterým rozhodla o návrhu na pozastavení uplatňování určitých ustanovení polského práva, včetně čl. 42a odst. 2 zákona o organizaci obecných soudů, zbavilo místopředsedu Krajského soudu ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku) veškeré pravomoci přijímat opatření na základě tohoto ustanovení.
12. Na začátku října roku 2021 soudkyně A. N-B. v jiné věci zrušila rozsudek soudu nižšího stupně, který vydal soudce jmenovaný na základě usnesení(13) KRS(14).
13. Dne 11. října 2021 bylo přijato usnesení kolegia soudu, jehož cílem bylo odnětí přibližně sedmdesáti věcí soudkyni A. N-B., včetně věcí, které vedly k podání projednávaných žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce. Toto odnětí bylo provedeno bez svolení soudkyně A. N-B. a „bez ad hoc žádosti, jak vyžaduje zákon“. Soudkyni A. N-B. nebylo usnesení kolegia soudu doručeno a předseda Krajského soudu ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku) ji pouze informoval, že jí byly dotčené věci odňaty. Soudkyně A. N-B. nezná důvody tohoto usnesení, ani jeho právní základ. Předseda Krajského soudu ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku) odmítl soudkyni A. N-B. umožnit i přes její dvě žádosti přístup k textu usnesení.
14. Dne 13. října 2021 přijal předseda Krajského soudu ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku) usnesení(15) o přeřazení soudkyně A. N-B. z odvolacího oddělení(16) Krajského soudu ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku)(17) do prvostupňového oddělení tohoto soudu (dále jen „usnesení ze dne 13. října 2021“)(18). Uvedené usnesení „lakonicky“ odkazuje na potřebu zajistit řádné fungování odvolacích a prvostupňových oddělení Krajského soudu ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku) a na blíže neurčenou korespondenci mezi předsedou uvedeného soudu a předsedou jednoho z těchto oddělení. Dne 18. října 2021 nabylo usnesení předsedy Krajského soudu ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku) právní moci a bylo doručeno soudkyni A. N-B. Usnesení neobsahuje žádné informace o opravných prostředcích, které by měla k dispozici pro jeho napadení.
15. Komise ve svém vyjádření uvedla, že proti soudkyni A. N-B. bylo rovněž zahájeno kárné řízení a že ode dne 29. října byla dočasně zproštěna výkonu funkce soudce na dobu nejdéle jednoho měsíce. Na jednání, které se konalo dne 24. ledna 2024, polská vláda potvrdila existenci tohoto kárného řízení, ale nebyla schopna poskytnout žádné informace o jeho výsledku.
16. Předkládající soud se táže, zda s ohledem na výše uvedené okolnosti a rozsudek ve věci Review Simpson v. Rada a HG v. Komise(19) představuje skutečnost, že soudkyni A. N-B. byly odňaty věci, které vedly k podání projednávaných žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce, porušení čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU a článku 47 Listiny. Pro případ, že by tato ustanovení byla porušena, se předkládající soud táže, zda nemá přihlížet k usnesení kolegia soudu s tím důsledkem, že soudkyně A. N-B. bude nadále vykonávat funkci předsedkyně soudního tělesa rozhodujícího samosoudcem ve věci, která je podkladem věci C‑647/21, a funkci soudkyně zpravodajky a předsedkyně tříčlenného soudního kolegia ve věci, která je podkladem věci C‑648/21. Za těchto podmínek se Krajský soud ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Musí být čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU ve spojení s článkem 47 [Listiny] vykládán v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je čl. 47b odst. 5 a 6 ve spojení s čl. 30 odst. 1 a čl. 24 odst. 1 zákona ze dne 27. července 2001 o organizaci obecných soudů (ustawa z dnia 27 lipca 2001 r. – Prawo o ustroju sądów powszechnych), podle které má orgán vnitrostátního soudu, jako je kolegium soudu, pravomoc uvolnit soudce tohoto soudu z rozhodování všech věcí, které jsou mu přiděleny, nebo jejich části, s tím, že:
a) v kolegiu soudu ze zákona zasedají předsedové soudů jmenovaní na tato místa orgánem výkonné moci, jako je ministr spravedlnosti, který je zároveň nejvyšším státním zástupcem;
b) k uvolnění soudce z rozhodování věcí, které jsou mu přiděleny, dochází bez jeho svolení;
c) vnitrostátní právo neupravuje kritéria, jimiž se má kolegium soudu řídit při uvolnění soudce z rozhodování věcí, které jsou mu přiděleny, ani povinnost odůvodnění takového uvolnění či jeho soudní přezkum;
d) někteří členové kolegia soudu byli na místo soudce jmenováni za podobných okolností, jaké jsou zmíněny v rozsudku Soudního dvora ze dne 15. července 2021, Komise v. Polsko (Kárný režim soudců) (C‑791/19, EU:C:2021:596)?
2) Musí být ustanovení uvedená v první otázce spolu se zásadou přednosti vykládána v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu rozhodujícímu v trestní věci spadající do působnosti směrnice 2016/343[(20)], jehož soudce byl uvolněn z rozhodování věcí způsobem popsaným v první otázce, jakož i všem orgánům státu umožňují (respektive ukládají) nepřihlížet k aktu kolegia soudu a k dalším následným aktům, jako jsou usnesení o novém přidělení věcí, včetně projednávané věci, s vyloučením uvolněného soudce, tak, aby tento soudce mohl nadále zasedat [v soudním kolegiu] rozhodujícím v uvedené věci?
3) Musí být ustanovení uvedená v první otázce spolu se zásadou přednosti vykládána v tom smyslu, že vyžadují, aby ve vnitrostátním právním řádu existovaly v rámci trestního řízení spadajícího do oblasti působnosti směrnice 2016/343 takové prostředky, které zaručí účastníkům řízení, jako jsou obvinění v projednávané věci, přezkum a opravný prostředek proti rozhodnutím uvedeným v [první otázce], jejichž účelem je změna [soudního kolegia] rozhodujícího ve věci a v důsledku toho uvolnění soudce z rozhodování věci, která mu dosud byla přidělena, způsobem popsaným v první otázce?“
Řízení před Soudním dvorem
17. Předseda Soudního dvora rozhodnutím ze dne 29. listopadu 2021 spojil věci C‑647/21 a C‑648/21 pro účely písemné a ústní části řízení a rozsudku.
18. Předkládající soud požádal o projednání obou žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce ve zrychleném řízení na základě článku 105 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora Evropské unie. Rozhodnutím ze dne 29. listopadu 2021 předseda Soudního dvora tyto žádosti zamítl. Konstatoval, že předkládající soud předložil argumenty obecné povahy(21), aniž uvedl konkrétní důvody, které by odůvodňovaly projednání žádostí ve zrychleném řízení. Skutečnost, že se věci projednávané předkládajícím soudem týkaly trestního řízení, takové odůvodnění nepředstavovalo.
19. Dne 18. října 2022 Soudní dvůr přerušil řízení ve spojených věcech C‑647/21 a C‑648/21 do vydání rozsudku ve spojených věcech C‑615/20 a C‑671/20. Dne 20. července 2023 Soudní dvůr oznámil vydání rozsudku ve věci YP a další (Zbavení soudce jeho imunity a dočasné zproštění výkonu funkce)(22) předkládajícímu soudu a požádal jej, aby uvedl, zda trvá na žádostech o rozhodnutí o předběžné otázce. Na základě pokynů předsedy Krajského soudu ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku) odpověděla soudkyně A. N-B. dne 25. září 2023(23) Soudnímu dvoru v tom smyslu, že Krajský soud ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku) trvá na projednání předběžných otázek ve spojených věcech C‑647/21 a C‑648/21.
20. Vzhledem k určitým nejasnostem v odpovědi soudkyně A. N-B. jí Soudní dvůr zaslal žádost o vysvětlení(24) podle čl. 101 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora. Soudní dvůr se mimo jiné dotázal, zda soudkyně A. N-B. nadále zasedá v soudním kolegiu, které rozhodovalo o věcech, které vedly k podání žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce ve spojených věcech C‑647/21 a C‑648/21, a pokud ano, v jakém postavení. Soudkyně A. N-B. odpověděla na tuto žádost dne 17. října 2023(25). Potvrdila, že v době podání žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce dne 20. října 2021 byla v obou věcech soudkyní zpravodajkou a předsedkyní soudního kolegia v řízeních vedených před Krajským soudem ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku). Věc, v níž byla podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce ve věci C‑648/21, byla usnesením ze dne 21. října 2021 nově přidělena jinému soudci zpravodaji, který předtím zasedal v tříčlenném soudním kolegiu(26). Téhož dne bylo rovněž změněno složení soudního tělesa rozhodujícího samosoudcem ve věci, která byla podkladem pro podání žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce ve věci C‑647/21. Soudkyně A. N-B. potvrdila, že řízení vedená před Krajským soudem ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku) ve věcech, které vedly k podání projednávaných žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce, byla na základě těchto žádostí přerušena a zůstávají přerušena. Soudkyně A. N-B. rovněž informovala Soudní dvůr, že Krajský soud ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku) zasedá v úplném soudním kolegiu(27), když rozhoduje ve věci samé (Rozprawa). Na jiných jednáních (Posiedzenie), jako jsou jednání ve věcech, v nichž byly podány žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce ve spojených věcech C‑647/21 a C‑648/21, zasedá Krajský soud ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku) v soudním tělese rozhodujícím samosoudcem, přičemž předsedá soudce zpravodaj.
21. Písemná vyjádření předložily Okresní státní zastupitelství v Bytówě (Prokuratura Rejonowa w Bytowie), Krajské státní zastupitelství v Lomži (Prokuratura Okręgowa w Łomży), dánská, nizozemská, polská a švédská vláda, jakož i Evropská komise. S výjimkou Okresního státního zastupitelství v Bytówě (Prokuratura Rejonowa w Bytowie), Krajského státního zastupitelství v Lomži (Prokuratura Okręgowa w Łomży) a nizozemské vlády výše uvedení zúčastnění přednesli ústní vyjádření a odpověděli na otázky Soudního dvora na jednání konaném dne 24. ledna 2024.
K pravomoci Soudního dvora
Vyjádření
22. Dánská a polská vláda, jakož i Komise mají za to, že článek 47 Listiny se nevztahuje na věci projednávané Krajským soudem ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku), v nichž byly podány projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce. Ačkoli tyto otázky odkazují na směrnici 2016/343, Komise poznamenává, že jejich prostřednictvím není žádáno o výklad ustanovení této směrnice.
23. Okresní státní zastupitelství v Bytówě a Krajské státní zastupitelství v Lomži tvrdí, že se předběžné otázky týkají odnětí věcí soudci. Jedná se o otázku organizace soudnictví v členském státě, která je výlučnou vnitrostátní pravomocí, jež unijní právo neupravuje. Krajské státní zastupitelství v Lomži dále uvádí, že předběžné otázky položené soudkyní A. N-B. se týkají její individuální situace, a jsou tedy osobní, a nikoli soudní povahy.
Posouzení
24. Článek 51 odst. 1 Listiny stanoví, že její ustanovení jsou určena členským státům, výhradně pokud uplatňují unijní právo. Věci projednávané předkládajícím soudem, které jsou předmětem spojených věcí C‑647/21 a C‑648/21, jsou trestní povahy a druhá otázka se týká směrnice 2016/343. Předkládající soud neuvádí žádné důvody, které by vysvětlovaly, jak by mohl být výklad této směrnice jakkoliv relevantní pro rozhodnutí ve věcech, které projednává. Z předkládacích rozhodnutí rovněž nevyplývá, že by nastolovala jakoukoliv otázku týkající se výkladu nebo použití normy unijního práva. Žádná skutečnost uvedená v žádostech o rozhodnutí o předběžné otázce nenasvědčuje tomu, že by se některá osoba dovolávala práva na účinnou právní ochranu zakotveného v článku 47 Listiny, nebo že by se osoba, která jej uplatňuje, dovolávala práva nebo svobody, které zaručuje unijní právo(28).
25. Podle ustálené judikatury platí, že i když organizace soudnictví v členských státech, včetně odnímání a nového přidělování věcí, spadá do jejich pravomoci, výkon této pravomoci musí být v souladu s unijním právem, a konkrétně čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU(29). V souladu s čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU musí členské státy zajistit, aby soudy, které mohou rozhodovat o výkladu nebo uplatňování unijního práva(30), splňovaly požadavky na účinnou právní ochranu(31). Uvedené ustanovení brání vnitrostátním ustanovením o organizaci soudnictví, která snižují úroveň ochrany hodnoty právního státu(32). Členské státy tedy musí koncipovat organizaci soudnictví tak, aby bylo zajištěno dodržování požadavků vyplývajících z unijního práva. Mezi ně patří zejména nezávislost soudů, které rozhodují o otázkách souvisejících s uplatňováním nebo výkladem unijního práva, aby byla zaručena účinná právní ochrana práv jednotlivců plynoucích z tohoto práva(33). Z toho vyplývá, že Soudní dvůr má pravomoc vykládat unijní právo ve věcech, které se týkají organizace soudního systému členského státu.
26. Pokud jde o vyjádření Krajského státního zastupitelství v Lomži ohledně osobní povahy položených otázek, postačuje uvést, že rozsudek YP se také týkal příslušnosti jednotlivých soudců, kteří podali žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce. V uvedeném rozsudku Soudní dvůr rozhodoval o tom, zda tito soudci mohli v souladu s čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU pokračovat v projednávání předložených trestních věcí a rozhodnout v nich. Soudní dvůr odpověděl na položené otázky tak, aby umožnil předkládajícímu soudu vyřešit in limine litis procesní obtíže, které se týkaly pravomoci těchto jednotlivých soudců rozhodnout ve věcech, které projednávali(34).
27. Ze všech těchto důvodů sděluji Soudnímu dvoru, že s výjimkou otázek týkajících se výkladu článku 47 Listiny má pravomoc rozhodnout o projednávaných žádostech o rozhodnutí o předběžné otázce.
K přípustnosti předběžných otázek
28. Okresní státní zastupitelství v Bytówě a Krajské státní zastupitelství v Lomži zpochybňují přípustnost projednávaných žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce. Dne 18. října 2021 byly věci odňaty soudkyni A. N-B. a poté byly nově přiděleny jinému soudci (resp. jiným soudcům). Soudkyně A. N-B. nebyla dne 20. října 2021 příslušná k podání jakýchkoli žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce, neboť v té době u ní nebylo vedeno vnitrostátní řízení, z něhož tyto žádosti vzešly, ani nezasedala v příslušných soudních kolegiích Krajského soudu ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku). Položené otázky jsou tudíž hypotetické, neboť jakékoli odpovědi na ně nejsou nezbytné pro rozhodnutí v trestním řízení probíhajícím před uvedeným soudem. Nezávislost a nestrannost soudce (resp. soudců), kterému byly tyto věci nově přiděleny, není předmětem sporu. Okresní státní zastupitelství v Bytówě a Krajské státní zastupitelství v Lomži rovněž tvrdí, že projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce nesplňují požadavky stanové v čl. 94 písm. a) a b) jednacího řádu Soudního dvora.
29. Komise má za to, že třetí otázka, která se týká opravných prostředků, jež mají účastníci řízení před předkládajícím soudem k dispozici, je nepřípustná, neboť je hypotetická a netýká se žádné předběžné otázky, kterou je třeba řešit in limine litis. Polská vláda na jednání uvedla, že otázky předkládajícího soudu jsou přípustné(35).
30. Je vhodné se nejprve zabývat otázkou přípustností třetí otázky, kterou vznesla Komise.
31. Žádná skutečnost obsažená v žádostech o rozhodnutí o předběžné otázce nenasvědčuje tomu, že by některý z účastníků řízení ve věcech, z nichž vzešly spojené věci C‑647/21 a C‑648/21, vznesl námitky proti usnesení kolegia soudu, které mělo za cíl odejmout tyto věci soudkyni A. N-B., nebo se domáhal jeho přezkumu. Ze spisu předloženého Soudnímu dvoru rovněž nevyplývá, že by těmto účastníkům řízení bylo jakkoli bráněno nebo ztěžováno vznést takovou námitku nebo se domáhat takového přezkumu. Z toho vyvozuji, že třetí otázka předkládajícího soudu je hypotetická, a je tudíž nepřípustná.
32. Pokud jde o přípustnost první a druhé otázky, poznamenávám, že podmínky přípustnosti žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce musí být splněny v i průběhu tohoto řízení(36). Podle čl. 100 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora se Soudní dvůr zabývá žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce, dokud ji soud, který ji předložil, nevezme zpět. V souladu s čl. 100 odst. 2 jednacího řádu může Soudní dvůr kdykoli určit, že podmínky pro výkon jeho pravomoc již nejsou splněny.
33. Podle ustálené judikatury se na otázky týkající se výkladu unijního práva položené vnitrostátním soudem podle článku 267 SFEU vztahuje domněnka relevance. V rámci spolupráce mezi Soudním dvorem a vnitrostátními soudy, kterou uvedené ustanovení ukládá, je pouze věcí vnitrostátního soudu, kterému byl spor předložen a jenž musí nést odpovědnost za soudní rozhodnutí, které bude vydáno, posoudit s ohledem na konkrétní okolnosti věci jak nezbytnost rozhodnutí o předběžné otázce pro vydání rozsudku, tak relevanci otázek, které klade Soudnímu dvoru. Jak ze znění, tak ze systematiky článku 267 SFEU nicméně vyplývá, že vnitrostátní soud může požádat o rozhodnutí o předběžné otázce pouze, pokud před ním probíhá řízení, ve kterém lze vynést rozsudek zohledňující odpověď Soudního dvora. Soudní dvůr nevydává konzultativní stanoviska k obecným nebo hypotetickým otázkám. Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce tedy musí být nezbytná pro efektivní vyřešení sporu projednávaného před předkládajícím soudem nebo pro vyřešení předběžné otázky unijního či vnitrostátního procesního práva in limine litis(37).
34. Z rozsáhlé korespondence mezi Soudním dvorem a předkládajícím soudem(38) vyplývá, že podle polského práva vedla soudkyně A. N-B. řízení u Krajského soudu ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku) ve věcech, které jsou předmětem spojených věcí C‑647/21 a C‑648/21, v době, kdy podala dne 20. října 2021 projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, v důsledku čehož byla tato řízení přerušena(39). Uvedený soud nevzal žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce zpět, přestože usnesení kolegia soudu odňalo věci, které byly podkladem pro tyto otázky, soudkyni A. N-B. a přikázalo je nově jiným soudcům. Sděluji proto, že Soudnímu dvoru byly dne 20. října 2021 předloženy Krajským soudem ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku) žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce a v době vypracování tohoto stanoviska mu i nadále přísluší zabývat se jimi v souladu s čl. 100 odst. 1 jednacího řádu.
35. Pokud jde o námitku, že odpověď Soudního dvora není nezbytná pro vyřešení trestních věcí, které vedly k podání projednávaných žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce, není zřejmé, zda tyto trestní věci mají nějakou věcnou souvislost s unijním právem, která by vyžadovala, aby předkládající soud použil toto právo za účelem rozhodnutí ve věci samé(40). Zjevná neexistence spojovacího prvku mezi těmito trestními věcmi a unijním právem nemusí vždy vést k vyřešení této otázky. Soudní dvůr zdůraznil, že odpověď na předběžné otázky může být nezbytná k tomu, aby mohl být předkládajícím soudům poskytnut výklad unijního práva, který by jim umožnil rozhodnout o procesních otázkách vnitrostátního práva, a tím jim bylo umožněno rozhodnout o meritu projednávaných sporů(41). Souhlasím proto s vyjádřením polské vlády uvedeným na jednání, že odpověď Soudního dvora je objektivně nutná k tomu, aby předkládající soud mohl rozhodnout in limine litis o procesní otázce před tím, než rozhodne o meritu věcí, které projednává(42).
36. Soudní dvůr v bodě 69 rozsudku ve věci G uvedl, že nezbytnost výkladu unijního práva požadovaného od Soudního dvora pro účely článku 267 SFEU vyžaduje, že předkládající soud „musí mít možnost sám vyvodit důsledky z tohoto výkladu“. Ve věci, v níž byla podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce ve věci C‑269/21, se soudce zpravodaj, který zasedal v tříčlenném soudním kolegiu, snažil zjistit, zda další soudce v témže soudním kolegiu splňoval požadavky, které jsou vlastní nezávislému a nestrannému soudu, předem zřízenému zákonem ve smyslu unijního práva. Soudní dvůr konstatoval, že výklad unijního práva požadovaný předkládajícím soudem nebyl nezbytný k tomu, aby mohl rozhodnout o sporu, který mu byl předložen, a že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce byla tudíž nepřípustná, neboť soudce zpravodaj v soudním kolegiu složeném ze tří soudců, který rozhodoval v postavení samosoudce, nemohl odpovědi Soudního dvora zohlednit. Soudní dvůr totiž uvedl, že jednotlivý soudce, který podal žádost o rozhodnutí o předběžné otázce ve věci C‑269/21, není příslušný k vyloučení jiného soudce zasedajícího ve stejném soudním kolegiu(43).
37. Skutkové okolnosti, z nichž vychází rozsudek ve věci G, jsou snadno odlišitelné od skutkových okolností, které jsou předmětem projednávaných žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce. Soudkyně A. N-B. se nedomáhá vyloučení žádného z ostatních členů Krajského soudu ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku). Jak vyplývá z bodu 35 tohoto stanoviska, předkládající soud žádá o poskytnutí vodítka pro vyřešení procesních obtíží in limine litis, které vyplývají z usnesení kolegia soudu, jehož cílem bylo zabránit soudkyni A. N-B. projednat a rozhodnout věci, které jí byly přiděleny a které skutečně projednávala(44). Takový přezkum představuje podstatnou náležitost, kterou je předkládající soud oprávněn ověřit z úřední povinnosti(45).
38. Dále poznamenávám, že odpověď Soudního dvora bude pro předkládající soud závazná, což platí i pro soudce projednávajícího věci (resp. soudce projednávající věci), které jsou předmětem dotčených žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce, a soudní orgány předkládajícího soudu, jež jsou příslušné k určování a měnění složení jeho soudních kolegií(46). V závislosti na odpovědi Soudního dvora na první a druhou otázku může být předkládající soud v souladu s čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU a zásadou přednosti unijního práva povinen upustit od uplatňování usnesení kolegia soudu, v důsledku čehož bude zajištěno, že soudkyně A. N-B. bude nadále zasedat v probíhajících trestních řízeních(47). Případně může být k projednání věcí příslušný soudce (resp. soudci), kterému byly věci mezitím přiděleny.
39. Nikdo ze zúčastněných na řízení před Soudním dvorem nezpochybňuje přípustnost žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce ve věci C‑648/21(48) z toho důvodu, že by k podání této žádosti bylo podle vnitrostátního práva příslušné pouze tříčlenné soudní kolegium Krajského soudu ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku), a nikoliv soudkyně A. N-B. jednající v postavení samosoudkyně(49). Pro úplnost lze poznamenat, že soudkyně A. N-B. v odpovědi ze dne 17. října 2023 na žádost Soudního dvora o vysvětlení potvrdila, že jako soudkyně zpravodajka a předsedkyně tříčlenného soudního kolegia byla podle polského práva příslušná k podání žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce ve věci C‑648/21(50).
40. Navrhuji proto Soudnímu dvoru, aby zamítl jednotlivé námitky nepřípustnosti směřující proti první a druhé otázce. Z důvodů uvedených v bodech 30 a 31 tohoto stanoviska jsem toho názoru, že třetí otázka je nepřípustná.
K věci samé
41. Podstatou první a druhé otázky Krajského soudu ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku), které je vhodné posuzovat společně, je, zda čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU a zásada přednosti unijního práva brání tomu, aby kolegium soudu odňalo věci, které jsou předmětem spojených věcí C‑647/21 a C‑648/21, soudkyni A. N-B. a přidělilo je nově jinému soudci (či jiným soudcům). První otázka se týká způsobu jmenování kolegia soudu, neexistence svolení soudkyně A. N-B. k tomu, aby jí byly věci odňaty, a neexistence kritérií pro takové odnětí podle polského práva. Otázky se konkrétně nedotýkají aspektu přeřazení soudkyně A. N-B. ze šestého (odvolacího) oddělení do druhého (prvostupňového) oddělení Krajského soudu ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku).
42. Ze skutkových okolností a vyjádření obsažených v žádostech o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že přeřazení soudkyně A. N-B(51). a následné odnětí sedmdesáti věcí, které jí byly dříve přiděleny, byla opatřeními přijatými v reakci na její pokusy ověřit dodržení čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU při jmenování určitých soudců(52). Polská vláda na jednání potvrdila, že z těchto skutečností a vyjádření vyvozuje takový závěr. Uvedená vláda má rovněž za to, že tato opatření nebyla přijata v zájmu řádného výkonu spravedlnosti(53).
43. Je rovněž pravda, že téměř současně bylo proti soudkyni A. N-B. zahájeno kárné řízení. Z informací, které má Soudní dvůr k dispozici, nelze dovodit, že by k přeřazení soudkyně A. N-B. z odvolacího oddělení do prvostupňového oddělení téhož soudu a k odnětí věcí této soudkyni došlo v rámci formálního kárného řízení. Je tedy věcí předkládajícího soudu, aby určil, zda přeřazení soudkyně A. N-B. a odnětí věcí této soudkyni ve skutečnosti představovalo zastřené, a tudíž protiprávní kárné opatření.
44. Mám za to, že za účelem poskytnutí užitečné odpovědi předkládajícímu soudu je třeba přezkoumat přeřazení soudkyně A. N-B. společně se skutečností, že jí byly odňaty projednávané věci(54), a to vzhledem k jejich souběžnému provedení a zjevnému společnému cíli.
45. Požadavek nezávislosti soudů, který je inherentní poslání rozhodovat jako soud, je základem práva na účinnou právní ochranu a má zásadní význam pro unijní právní řád(55). Za účelem splnění tohoto požadavku soud vykonává své funkce samostatně, není hierarchicky na nikoho vázán ani není nikomu podřízen a od nikoho nepřijímá příkazy či pokyny jakéhokoliv původu, čímž je chráněn před vnějšími zásahy nebo tlaky, které by mohly narušit nezávislost rozhodování jeho členů a ovlivnit jejich rozhodnutí(56). Zásada nezávislosti soudců vyžaduje vypracování pravidel, která umožní rozptýlit jakékoli legitimní pochybnosti jednotlivců o neovlivnitelnosti soudců vnějšími skutečnostmi, zejména přímými či nepřímými vlivy zákonodárné a výkonné moci, které mohou usměrňovat jejich rozhodnutí(57). Unijní právo klade značný důraz na nutnost chránit soudnictví státu před tlakem vyvíjeným ze strany jeho výkonné nebo zákonodárné moci. Za účelem rozptýlení jakýchkoliv takových legitimních pochybností o neovlivnitelnosti soudců jakýmikoliv přímými či nepřímými vlivy, které mohou usměrňovat jejich rozhodnutí, je třeba klást stejný důraz na ochranu jednotlivých soudců před nepatřičným vlivem nebo tlakem zevnitř soudního systému(58).
46. Různé formy prohlášení nebo slibů, které soudci činí, aby mohli rozhodovat zcela nezávisle, by postrádaly smysl, pokud by při výkonu této funkce byli soudci vystaveni nebezpečí nátlaku ze strany svých kolegů, zejména těch, kteří jsou pověřeni výkonem funkce předsedy soudních kolegií nebo přidělováním věcí. Nátlak tohoto druhu může být různý, od neformálního přes přeřazení soudců (jako tomu patrně bylo v projednávané věci), přidělení a nové přidělení věcí (jako tomu rovněž patrně bylo v projednávané věci) až po zahájení a vedení kárného řízení (k čemuž patrně mohlo dojít i v předmětné věci). Takové jednání ze strany kolegů soudců je více než jen neetické – jestliže soudci při výkonu funkce vyvíjejí nátlak na své kolegy, je to stejně protiprávní jako obdobné jednání v případě členů výkonné nebo zákonodárné moci. Tyto úvahy platí v nezmenšené míře i v případech, kdy jsou soudci vystaveni nátlaku ze strany svých kolegů v důsledku plnění povinnosti vyjadřovat se veřejně k otázkám, které se týkají organizace právního systému a výkonu soudní moci(59).
47. Tento názor je podpořen v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) i Soudního dvora. ESLP v rozsudku ve věci Parlov-Tkalčić v. Chorvatsko uvedl, že „nezávislost soudů vyžaduje, aby nedocházelo k nepatřičnému ovlivňování jednotlivých soudců nejen ze sféry mimo soudní systém, ale také v rámci soudního systému. Pro vnitřní soudní nezávislost je nezbytné, aby nebyli vystaveni pokynům či tlaku ze strany ostatních soudců nebo osob zastávajících u soudu správní funkci, například předsedy soudu nebo předsedy soudního oddělení. […] Absence dostatečných záruk nezávislosti soudců v rámci soudního systému, a obzvláště vůči jejich justičním nadřízeným, může [ESLP] přivést k závěru, že stěžovatelovy pochybnosti o (nezávislosti a) nestrannosti soudu lze považovat za objektivně odůvodněné […]“(60).
48. Soudní dvůr v rozsudku W. Ż(61). zdůraznil potřebu procesních záruk nebo záruk k zajištění vnitřní nezávislosti soudců a práva napadnout opatření, která mohou tuto nezávislost narušit(62). Dospěl k závěru, že přeřazení soudce bez jeho souhlasu k jinému soudu nebo z jednoho oddělení na jiné oddělení téhož soudu může být stejně jako kárný režim potenciálně v rozporu se zásadami neodvolatelnosti a nezávislosti soudců. Taková přeřazení mohou být rovněž nástrojem výkonu kontroly nad obsahem soudních rozhodnutí. Jsou způsobilá nejen ovlivnit rozsah úkolů dotyčných soudců a projednání věcí, které jim byly svěřeny, nýbrž mít i značné důsledky na život a profesní dráhu soudců, a tudíž mít obdobné účinky jako kárné sankce(63). Soudní dvůr tedy konstatoval, že pravidla a zásady, kterými se řídí kárný režim použitelný na soudce, se musí vztahovat i na takováto přeřazení(64).
49. Z toho vyplývá, že pravidla pro přeřazování soudců bez jejich souhlasu musí být stanovena předem jasným a transparentním způsobem, aby se zabránilo jakékoliv svévoli nebo riziku manipulace(65). Takové přeřazení může být nařízeno pouze z legitimních důvodů, včetně těch, které se týkají rozmístění dostupných zdrojů za účelem podpory řádného výkonu spravedlnosti. Taková rozhodnutí musí obsahovat náležité odůvodnění a musí být možné je napadnout v souladu s postupem, který plně zaručuje práva zakotvená v článcích 47 a 48 Listiny, zejména právo na obhajobu. Vzhledem k tomu, že podobné „zhoubné“ účinky mohou plynout i z přeřazení soudců a odnětí věcí soudci bez jeho souhlasu, pravidla a zásady platné pro takové přeřazení a pro jakýkoli kárný režim se ve stejné míře(66) vztahují i na odnětí věcí soudci bez jeho souhlasu(67).
50. Z žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce a z písemných a ústních vyjádření zúčastněných vyplývá, že polská právní úprava týkající se přeřazení soudců bez jejich souhlasu a odnětí věcí soudcům není v souladu s výše uvedenými pravidly a zásadami(68). Způsob, jakým kolegium soudu a předseda Krajského soudu ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku) uplatňovali ustanovení polského práva na soudkyni A. N-B., tato pravidla a zásady dále oslabil. Zjištěné nedostatky se tedy jeví jako nedostatky systémové i individuální povahy.
51. Polská vláda na jednání v rámci odpovědi na otázky položené Soudním dvorem potvrdila, že článek 22a zákona o organizaci obecných soudů upravuje provádění změn v povinnostech soudce, včetně přeřazení soudce do jiného soudního oddělení. Podle čl. 22a odst. 1 a 4 uvedeného zákona si takové změny vyžadují souhlas dotčeného soudce, aby mohly nabýt účinnosti. Existuje také právo podat proti těmto rozhodnutím opravný prostředek ke KRS(69).
52. Článek 22a odst. 4 písm. b) bod 1 zákona o organizaci obecných soudů vylučuje požadavek souhlasu v případě, že se jedná o „přeřazení do oddělení, které projednává věci z téže oblasti“. Článek 22a odst. 5 bod 1 uvedeného zákona vylučuje právo soudce na opravný prostředek v případě „přeřazení do oddělení, které projednává věci z téže oblasti“(70). Uvedená ustanovení za určitých okolností umožňují přeřazení soudce bez jeho souhlasu. Neupravují odvolací nebo přezkumné řízení, které by plně zaručovalo práva zakotvená v článcích 47 a 48 Listiny, zejména právo na obhajobu(71). Vzhledem k tomu, že taková ustanovení, jako je čl. 22a odst. 4 písm. b) bod 1 a čl. 22a odst. 5 bod 1 zákona o organizaci obecných soudů, jsou potenciálně způsobilá vystavit soudce nedovolenému tlaku zevnitř soudního systému, porušují podle mého názoru čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU a zásady neodvolatelnosti a nezávislosti soudců.
53. Pokud jde o přeřazení soudkyně A. N-B. z odvolacího do prvostupňového oddělení Krajského soudu ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku), odkaz obsažený v usnesení ze dne 13. října 2021 na potřebu zajistit řádné fungování odvolacího a prvostupňového oddělení a na blíže neupřesněnou korespondenci mezi předsedou Krajského soudu ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku) a předsedou jednoho z oddělení tohoto soudu je stručný a neurčitý. Vzhledem k možnému negativnímu dopadu tohoto rozhodnutí o přeřazení na nezávislý výkon soudních pravomocí soudkyně A. N-B. i na její profesní dráhu takové stručné vysvětlení zdaleka nepředstavuje řádné odůvodnění(72). Nezbytnost tohoto přeřazení v zájmu řádného výkonu spravedlnosti vyžadovala předložení objektivních a ověřitelných důvodů, zejména s ohledem na souběžné přeřazení jiného soudce z prvostupňového oddělení do odvolacího oddělení Krajského soudu ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku).
54. Pokud jde o usnesení kolegia soudu a odnětí věcí soudkyni A. N-B. bez jejího souhlasu, polská vláda na jednání potvrdila, že podle článku 47b zákona o organizaci obecných soudů soudce v zásadě nadále projednává věci, které mu byly předloženy, bez ohledu na své přeřazení na jiné místo nebo delegaci. Toto pravidlo je podle všeho v souladu se zásadou neodvolatelnosti soudců. Podle čl. 47b odst. 5 a 6 zákona o organizaci obecných soudů mohou být věci soudci nicméně odňaty v případě jeho přeřazení na jiné místo nebo v případě jeho delegace, a to buď na žádost soudce, nebo kolegiem dotčeného soudu(73).
55. Mám za to, že čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU a zásady neodvolatelnosti a nezávislosti soudců brání takovým ustanovením, jako je čl. 47b odst. 5 a 6 zákona o organizaci obecných soudů. Uvedená ustanovení podle všeho umožňují svévolné a neomezené odnímání věcí soudci z úřední moci(74) bez jeho souhlasu(75) a bez možnosti využít jakéhokoli odvolacího nebo přezkumného řízení, které by plně zaručovalo práva zakotvená v článcích 47 a 48 Listiny(76). Kromě nepředvídatelného a netransparentního postupu na úkor nezávislosti a neodvolatelnosti soudců polská vláda na jednání potvrdila, že podle polského práva neexistuje žádná povinnost uvádět důvody pro odnětí věcí soudcům podle čl. 47b odst. 5 a 6 zákona o organizaci obecných soudů.
56. S výhradou ověření předkládajícím soudem se jeví, že usnesení kolegia soudu o odnětí věcí soudkyni A. N-B. bylo přijato před jejím přeřazením z odvolacího do prvostupňového oddělení Krajského soudu ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku). Pokud by tomu tak bylo, je možné, že usnesení kolegia soudu bylo přijato v rozporu s čl. 47b odst. 5 a 6 zákona o organizaci obecných soudů, který umožňuje odnětí věcí soudci až po jeho přeřazení, nikoli však dříve. Důvody přijetí usnesení kolegia soudu jsou rovněž neznámé, přinejmenším formálně(77). Soudkyně A. N-B. nadto nebyla přeřazena na jiné místo ani nebyla delegována z Krajského soudu ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku), což se rovněž jeví jako rozporné s polským právem. Pokud budou tyto případy porušení polského práva dostatečně prokázány před předkládajícím soudem, budou mít za následek porušení čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU, a to za předpokladu, že uvedený soud dospěje k závěru, že tato porušení byla takové povahy, že vystavila soudkyni A. N-B(78). nepatřičnému vlivu nebo nátlaku zevnitř soudního systému(79). Vzhledem k nedostatkům norem polské právní úpravy(80) popsaným v bodech 50 až 56 tohoto stanoviska a jejich svévolnému uplatňování v rámci skutkových okolností, které vedly k podání projednávaných žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce, mám za to, jak uvedla Komise v písemných vyjádřeních, že není třeba, aby Soudní dvůr zkoumal způsob jmenování kolegia soudu v projednávané věci.
57. S ohledem na přímý účinek čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU(81) a za účelem zajištění přednosti unijního práva navrhuji Soudnímu dvoru, aby rozhodl, že příslušné soudní orgány musí upustit od uplatňování usnesení předsedy Krajského soudu ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku) ze dne 13. října 2021 o přeřazení soudkyně A. N-B. z odvolacího oddělení tohoto soudu do prvostupňového oddělení a že soudkyně A. N-B. musí být přeřazena zpět do odvolacího oddělení(82). Kolegium Krajského soudu ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku) a všechny soudní orgány, které mají pravomoc určovat a měnit složení soudních kolegií tohoto soudu, musí upustit od uplatňování usnesení kolegia soudu ve věcech, které jsou předmětem spojených věcí C‑647/21 a C‑648/21(83), a musí přijmout opatření nezbytná k opětovnému přidělení těchto věcí soudkyni A. N-B.(84).
Závěry
58. S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na otázky položené Krajským soudem ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku, Polsko) takto:
„Článek 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU a zásady neodvolatelnosti soudců, nezávislosti soudců a přednosti unijního práva musí být vykládány v tom smyslu:
– zaprvé, že brání ustanovením vnitrostátního práva, která umožňují přeřazení soudců bez jejich souhlasu, aniž by existoval opravný prostředek nebo přezkum takového rozhodnutí, které by plně zaručovaly práva zakotvená v článcích 47 a 48 Listiny základních práv Evropské unie, zejména právo na obhajobu;
– zadruhé, že za takových okolností musí příslušné soudní orgány vnitrostátního soudu upustit od uplatňování usnesení předsedy dotčeného soudu o přeřazení soudce z odvolacího do prvostupňového oddělení tohoto soudu a musí tohoto soudce přeřadit zpět do odvolacího oddělení;
– zatřetí, že brání ustanovením vnitrostátního práva, která umožňují svévolné a neomezené odnětí věcí soudci z moci úřední bez jeho souhlasu a aniž by existoval jakýkoliv opravný prostředek nebo přezkum tohoto rozhodnutí, které by plně zaručovaly práva zakotvená v článcích 47 a 48 Listiny, zejména právo na obhajobu;
– začtvrté, že v případě, že k takovému odnětí věcí došlo, soudní kolegia vnitrostátního soudu, kterým byly věci nově přiděleny, nesmí k tomuto přidělení přihlížet a soudní orgány, které mají pravomoc určovat a měnit složení soudních kolegií tohoto vnitrostátního soudu, musí přidělit tyto věci tomu soudnímu kolegiu, které je původně projednávalo.“
1 Původní jazyk: angličtina.
2 Toto je přibližný počet.
3 Kolegium Krajského soudu ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku) (dále jen „kolegium soudu“) odňalo soudkyni A. N-B. usnesením ze dne 11. října 2021 (dále jen „usnesení kolegia soudu“) sedmdesát věcí. Kolegium soudu tvoří předseda Krajského soudu ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku) a předsedové okresních soudů nacházejících se v územním obvodu tohoto soudu.
4 Z žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce není jasné, komu bylo sedmdesát věcí nově přiděleno a jaká kritéria při tom byla uplatněna. Okresní státní zastupitelství v Bytówě (Prokuratura Rejonowa w Bytowie, Polsko) a Krajské státní zastupitelství v Lomži (Prokuratura Okręgowa w Łomży, Polsko) ve svých písemných vyjádřeních uvádějí, že věci, které vedly k podání projednávaných žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce, byly jiným soudcům nově přiděleny náhodně.
5 Uvedený rozsudek není pravomocný.
6 Trestné činy měly být údajně spáchány v červenci roku 2010.
7 Výkon trestu byl podmíněně odložen.
8 Shodou okolností uvedená věc vedla k podání žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce a k vydání usnesení ze dne 11. února 2021, Raiffeisen Bank International (C‑329/20, EU:C:2021:111).
9 Článek 9 písm. a) zákona o Národní radě soudnictví (ustawa o Krajowej Radzie Sądownictwa) ze dne 12. května 2011 (Dz. U. z roku 2011, č. 714).
10 Rozsudek ze dne 22. července 2021, CE:ECHR:2021:0722JUD004344719.
11 V novém složení.
12 C‑204/21 R, EU:C:2021:593.
13 Soudkyně A. N-B. vycházela mimo jiné z čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU a článku 47 Listiny.
14 V novém složení.
15 Právním základem uvedeného usnesení je podle všeho čl. 22a odst. 4 zákona o organizaci obecných soudů.
16 Šestého trestního oddělení.
17 Věci, jež jsou předmětem dotčených žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce, jsou projednávány šestým trestním oddělením Krajského soudu ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku).
18 Druhého trestního oddělení. Jiný soudce, který dříve zasedal v prvostupňovém i v odvolacím oddělení Krajského soudu ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku), byl přeřazen do odvolacího oddělení.
19 Rozsudek ze dne 26. března 2020 (C‑542/18 RX-II a C‑543/18 RX-II, EU:C:2020:232, bod 57) (dále jen „rozsudek Simpson“). Tento rozsudek ukládá soudům, aby ověřily, zda jejich složení respektuje právo na nezávislý a nestranný soud předem zřízený zákonem. Viz také rozsudek ze dne 6. října 2021, W. Ż. (Kolegium pro mimořádnou kontrolu a věci veřejné Nejvyššího soudu – jmenování) (C‑487/19, EU:C:2021:798, body 114 a 115) (dále jen „rozsudek W. Ż.“).
20 Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/343 ze dne 9. března 2016, kterou se posilují některé aspekty presumpce neviny a právo být přítomen při trestním řízení před soudem (Úř. věst. 2016, L 65, s. 1).
21 Jako je zásadní povaha dotčeného problému a význam zásady neodvolatelnosti soudců.
22 Rozsudek ze dne 13. července 2023 (C‑615/20 a C‑671/20, EU:C:2023:562) (dále jen „rozsudek YP“).
23 S výhradou ověření předkládajícím soudem se jeví, že dne 20. září 2023 předseda Krajského soudu ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku) uložil soudkyni A. N-B., aby odpověděla na žádost Soudního dvora ve lhůtě 14 dnů.
24 Žádost ze dne 9. října 2023 byla zaslána soudkyni A. N-B. na její přístupový účet u e-curia.
25 Po předání vnitrostátních spisů ve spojených věcech C‑647/21 a C‑648/21 soudkyni A. N-B. dne 25. září 2023 jí předseda Krajského soudu ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku) nařídil, aby odpověděla na žádost Soudního dvora o vysvětlení.
26 Soudkyně A. N-B. dodala, že toto usnesení nebylo nikdy podepsáno a že ostatní členové tříčlenného soudního kolegia nebyli jmenováni. Usnesení ze dne 11. března 2021 o jmenování soudního kolegia v původním složení navíc nebylo zrušeno.
27 Složeném z jednoho nebo tří soudců.
28 Obdobně viz usnesení ze dne 2. července 2020, S.A.D. Maler und Anstreicher (C‑256/19, EU:C:2020:523, body 32 až 34), a rozsudek ze dne 20. dubna 2021, Repubblika (C‑896/19, EU:C:2021:311, body 35 až 44). Viz také usnesení ze dne 3. října 2023, Centar za restrukturiranje i prodaju (C‑327/22, EU:C:2023:757, body 27 až 29).
29 Rozsudky ze dne 26. března 2020, Miasto Łowicz a Prokurator Generalny (C‑558/18 a C‑563/18, EU:C:2020:234, bod 36 a citovaná judikatura), a ze dne 9. ledna 2024, G. a další (Jmenování soudců obecných soudů v Polsku) (C‑181/21 a C‑269/21, EU:C:2024:1, bod 57) (dále jen „rozsudek ve věci G“). Viz také usnesení ze dne 2. července 2020, S.A.D. Maler und Anstreicher (C‑256/19, EU:C:2020:523, body 35 až 40).
30 Článek 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU se vztahuje na „oblasti pokryté právem Unie“ bez ohledu na to, zda členské státy provádějí unijní právo ve smyslu čl. 51 odst. 1 Listiny.
31 Rozsudek ze dne 2. března 2021, A. B. a další (Jmenování soudců Nejvyššího soudu – žaloby) (C‑824/18, EU:C:2021:153, bod 112 a citovaná judikatura).
32 Rozsudek ze dne 20. dubna 2021, Repubblika (C‑896/19, EU:C:2021:311, body 63 až 65).
33 Obdobně viz rozsudek ze dne 18. května 2021, Asociaţia „Forumul Judecătorilor din România“ a další (C‑83/19, C‑127/19, C‑195/19, C‑291/19, C‑355/19 a C‑397/19, EU:C:2021:393, bod 230). Záruky nezávislosti a nestrannosti podle unijního práva vyžadují existenci pravidel, zejména pokud jde o složení orgánu, jmenování, funkční období, jakož i důvody pro zdržení se hlasování, vyloučení pro podjatost a odvolání jeho členů, která umožní rozptýlit jakékoli legitimní pochybnosti jednotlivců o neovlivnitelnosti uvedeného orgánu ve vztahu k vnějším skutečnostem a jeho neutralitě ve vztahu k zájmům vzájemně se střetávajícím ve věci. Viz rozsudek ze dne 20. dubna 2021, Repubblika (C‑896/19, EU:C:2021:311, bod 53 a citovaná judikatura).
34 Viz rozsudek YP, body 46 a 47 a citovaná judikatura.
35 Dovolávala se rozsudku YP, bodu 47, a rozsudku ze dne 16. listopadu 2021, Prokuratura Rejonowa w Mińsku Mazowieckim a další (C‑748/19 až C‑754/19, EU:C:2021:931, bod 48).
36 V tomto smyslu viz stanovisko generálního advokáta N. Emilioua ve věci Cilevičs a další (C‑391/20, EU:C:2022:166, bod 24).
37 Viz rozsudky ze dne 27. června 2013, Di Donna (C‑492/11, EU:C:2013:428, body 24 až 26 a citovaná judikatura); ze dne 27. února 2014, Pohotovosť (C‑470/12, EU:C:2014:101, body 27 až 29 a citovaná judikatura); ze dne 26. března 2020, Miasto Łowicz a Prokurator Generalny (C–558/18 a C–563/18, EU:C:2020:234, body 44 a 45 a citovaná judikatura); a ze dne 24. listopadu 2020, Openbaar Ministerie (Padělání dokumentů) (C‑510/19, EU:C:2020:953, bod 27 a citovaná judikatura). Řízení o předběžné otázce je nástrojem spolupráce mezi Soudním dvorem a vnitrostátními soudy, který spočívá v dialogu mezi nimi. Zahájení tohoto dialogu závisí zcela na tom, zda předkládající soud považuje za vhodné a nezbytné tak učinit. Vnitrostátní soudy mají tu nejširší možnost obrátit se na Soudní dvůr, mají-li za to, že věc, kterou projednávají, vyvolává otázky týkající se výkladu či posouzení platnosti ustanovení práva Unie, které vyžadují rozhodnutí z jejich strany. V tomto smyslu viz usnesení ze dne 12. února 2019, RH (C–8/19 PPU, EU:C:2019:110, body 37 a 38).
38 Viz body 19 a 20 tohoto stanoviska.
39 Soudkyně A. N-B. v odpovědi ze dne 17. října 2023 na žádost Soudního dvora o vysvětlení potvrdila, že trestní řízení vedené u Krajského soudu ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku) zůstávají v souladu s vnitrostátním právem přerušena.
40 Viz bod 28 tohoto stanoviska.
41 Rozsudek ze dne 26. března 2020, Miasto Łowicz a Prokurator Generalny (C‑558/18 a C‑563/18, EU:C:2020:234, bod 50).
42 Viz obdobně rozsudek ze dne 16. listopadu 2021, Prokuratura Rejonowa w Mińsku Mazowieckim a další (C‑748/19 až C‑754/19, EU:C:2021:931, bod 46 až 50).
43 Viz body 66 až 73 rozsudku ve věci G. Obdobně viz rozsudek ze dne 21. března 2023, Mercedes-Benz Group (Odpovědnost výrobců vozidel vybavených odpojovacími zařízeními) (C‑100/21, EU:C:2023:229, bod 54).
44 Viz obdobně rozsudek YP, body 46 a 47 a citovaná judikatura, a rozsudek ze dne 26. března 2020, Miasto Łowicz a Prokurator Generalny (C‑558/18 a C‑563/18, EU:C:2020:234, bod 51 a citovaná judikatura).
45 V tomto smyslu viz rozsudek Simpson, bod 57.
46 Viz body 3 až 7 tohoto stanoviska.
47 Viz obdobně rozsudek YP, body 70 až 72 a 77 až 79.
48 Ve věci, v níž byla podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce ve věci C‑647/21, rozhoduje soudkyně A. N-B. v postavení samosoudkyně.
49 Viz naproti tomu bod 60 rozsudku ve věci G, v němž Soudní dvůr uvedl, že Polská vláda zpochybnila přípustnost žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané samosoudcem, který byl členem tříčlenného soudního kolegia.
50 Viz bod 20 tohoto stanoviska.
51 Podle soudkyně A. N-B. bylo její přeřazení z odvolacího do prvostupňového oddělení neobvyklé. Při jejím přeřazení byl soudce z prvostupňového oddělení současně přeřazen do odvolacího oddělení.
52 Za strany KRS v jejím novém složení. Švédská vláda uvádí, že odnětí věci soudci je mimořádně narušujícím opatřením, které se v některých případech rovná odvolání z funkce. Existuje riziko, že taková opatření mohou být využívána pro kárné účely a zneužívána k tomu, aby bylo soudci zabráněno ve výkonu soudcovských funkcí. Toto nebezpečí je obzvláště zjevné v takových případech, jako je projednávaná věc, kdy k odnětí věcí došlo v souvislosti s takovými opatřeními kárné povahy, jako je přeřazení do jiného oddělení.
53 Viz rozsudek W. Ż., bod 118.
54 Na jednání předložila vyjádření v tomto smyslu polská vláda, jakož i Komise.
55 Rozsudek ze dne 20. dubna 2021, Repubblika (C‑896/19, EU:C:2021:311, body 48 až 51 a citovaná judikatura).
56 Soudy musí také zachovávat rovný odstup ve vztahu ke stranám soudního sporu a jejich příslušným zájmům. Tento aspekt nezávislosti vyžaduje, aby byly soudy objektivní a neměly žádný zájem na vyřešení sporu, který projednávají, mimo striktního použití právního předpisu. Rozsudek ze dne 19. listopadu 2019, A. K. a další (Nezávislost kárného kolegia Nejvyššího soudu) (C‑585/18, C‑624/18 a C‑625/18, EU:C:2019:982, body 120 až 122 a citovaná judikatura).
57 Rozsudek ze dne 18. května 2021, Asociaţia „Forumul Judecătorilor din România“ a další (C‑83/19, C‑127/19, C‑195/19, C‑291/19, C‑355/19 a C‑397/19, EU:C:2021:393, bod 212). To odráží koncepci dělby moci. Rozsudek ze dne 20. dubna 2021, Repubblika (C‑896/19, EU:C:2021:311, bod 54 a citovaná judikatura). Viz také rozsudek ESLP ze dne 8. listopadu 2021, Dolińska-Ficek a Ozimek v. Polsko (CE:ECHR:2021:1108JUD004986819, bod 274). Svoboda soudců ve vztahu ke všem vnějším zásahům nebo tlakům vyžaduje určité záruky ochrany osob, které rozhodují spory, jako je záruka neodvolatelnosti z funkce. Rozsudek ze dne 5. listopadu 2019, Komise v. Polsko (Nezávislost obecných soudů) (C‑192/18, EU:C:2019:924, bod 112 a citovaná judikatura).
58 V tomto smyslu viz stanovisko generálního advokáta P. Pikamäea ve spojených věcech Financijska agencija a UDRUGA KHL MEDVEŠČAK ZAGREB (C‑554/21, C‑622/21 a C‑727/21, EU:C:2023:816, body 63 a 64).
59 Rozsudek ESLP ze dne 23. června 2016, Baka v. Maďarsko (CE:ECHR:2016:0623JUD002026112, bod 168).
60 Rozsudek ESLP ze dne 22. prosince 2009, (CE:ECHR:2009:1222JUD002481006, bod 86). ESLP mimo jiné zkoumá, zda pravomoci svěřené předsedům soudních kolegií a předsedům soudů „mohou omezovat jejich vnitřní nezávislost“ nebo „mohou vytvářet latentní tlaky vedoucí k podřízenosti soudců jejich justičním nadřízeným nebo přinejmenším k tomu, že budou jednotliví soudci jen neochotně oponovat přáním svého předsedy, což bude mít ‚zhoubné‘ následky pro vnitřní nezávislost soudců […]“ Tamtéž, bod 91.
61 Viz body 113 až 118.
62 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce v této věci vyvstala v rámci řízení, které zahájil soudce W. Ż. za účelem napadení usnesení vydaného KRS v novém složení. V tomto usnesení bylo rozhodnuto o zastavení řízení o odvolání, které soudce W. Ż. podal proti rozhodnutí předsedy Krajského soudu v K. (Sąd Okręgowy w K.; Polsko) nařizujícímu jeho přeřazení z jednoho oddělení na jiné oddělení téhož soudu bez jeho souhlasu.
63 Viz rozsudek W. Ż., bod 113.
64 Viz rozsudek W. Ż., bod 115. Podle Soudního dvora nezávislost soudců vyžaduje, aby vnitrostátní kárné režimy soudců poskytovaly nezbytné záruky, aby se zabránilo jakémukoli riziku použití tohoto režimu ke kontrole obsahu soudních rozhodnutí. Tyto záruky zahrnují pravidla, kterými jsou definována jednání, jež představují kárné přestupky, a použitelné sankce, které stanoví zásah nezávislého orgánu v souladu s postupem, který v plné míře zaručuje dodržování práv zakotvených v článcích 47 a 48 Listiny, zejména práva na obhajobu, a která zakotvují možnost napadnout rozhodnutí kárných orgánů soudní cestou: rozsudek ze dne 18. května 2021, Asociaţia „Forumul Judecătorilor din România“ a další (C‑83/19, C‑127/19, C‑195/19, C‑291/19, C‑355/19 a C‑397/19, EU:C:2021:393, bod 198 a citovaná judikatura). Viz také rozsudek ze dne 11. května 2023, Inspecţia Judiciară (C‑817/21, EU:C:2023:391, bod 55 až 73) týkající se potřeby přiměřených záruk pro zabránění tomu, aby ředitel orgánu příslušného k vedení vyšetřování a zahájení kárného řízení proti soudcům zneužil svou pravomoc.
65 Obdobně viz rozsudek ze dne 16. listopadu 2021, Prokuratura Rejonowa w Mińsku Mazowieckim a další (C‑748/19 až C‑754/19, EU:C:2021:931, bod 79), který se týkal věci, kdy byla delegace soudce ukončena na základě rozhodnutí polského ministra spravedlnosti, a nikoliv rozhodnutím přijatým členy soudního orgánu.
66 Viz bod 13 vyjádření nizozemské vlády.
67 Viz také článek 3.4 Všeobecné charty soudce, přijaté ústřední radou Mezinárodní asociace soudců v Tchaj-wanu dne 17. listopadu 1999 a aktualizované dne 14. listopadu 2017, nadepsaný „Způsob přidělování věcí“. Stanoví, že „[...] Věc by neměla být odňata konkrétnímu soudci bez závažných důvodů. Posouzení těchto důvodů musí být provedeno na základě objektivních kritérií, předem stanovených zákonem a na základě transparentního postupu soudního orgánu.“ https://www.unodc.org/res/ji/import/international_standards/the_universal_charter_of_the_judge/universal_charter_2017_english.pdf. Obdobně viz také rozsudek ESLP ze dne 5. října 2010, DMD GROUP A. S., v. Slovensko (CE:ECHR:2010:1005JUD001933403, body 62 až 72) o novém přidělení věcí. ESLP konstatoval, že za okolností, kdy předseda soudu sám sobě nově přidělí věc a jedná v této věci jako soudce, vyžadují prvořadý význam soudcovské nezávislosti a právní jistoty pro právní stát jasné záruky, které zajistí objektivitu a transparentnost a především zabrání jakémukoli zdání svévole při přidělování konkrétních věcí.
68 S výhradou ověření předkládajícím soudem. Soudní dvůr v rámci řízení podle článku 267 SFEU nerozhoduje o výkladu a uplatňování vnitrostátního práva ani neposuzuje skutkové okolnosti. Může v rámci soudní spolupráce zavedené článkem 267 SFEU a na základě okolností uvedených ve spise poskytnout vnitrostátnímu soudu prvky výkladu unijního práva, které mohou tomuto soudu pomoci při posuzování účinků dotčených ustanovení.
69 Vzhledem k tomu, že soudkyně A. N-B. nemohla využít opravného prostředku podle čl. 22a odst. 5 bodu 1 zákona o organizaci obecných soudů, jeví se, že nemá žádný praktický význam zkoumat účinnost tohoto mechanismu opravných prostředků.
70 Písemná vyjádření Krajského státního zastupitelství v Lomži (Prokuratura Okręgowa w Łomży) a Okresního státního zastupitelství v Bytówě (Prokuratura Rejonowa w Bytowie) se touto problematikou také zabývají.
71 Viz rozsudek W. Ż., body 113 až 118.
72 Jak uvedla Komise na jednání a s výhradou ověření předkládajícím soudem, takové přeřazení se mohlo rovnat přeřazení na nižší pracovní pozici.
73 Zákon o organizaci obecných soudů, čl. 47b odst. 5.
74 Jak uvedla švédská vláda, nové přidělení věcí musí být založeno na jasných a transparentních pravidlech, aby nevznikal dojem, že jsou věci nově přidělovány svévolně.
75 Je zarážející, že podle čl. 47b odst. 5 zákona o organizaci obecných soudů je postup projednáván s předsedy příslušných soudů, a nikoliv s dotčeným soudcem. Skutečnost, že jsou zohledňována určitá objektivní kritéria, jako je stav pokročilosti věcí, podle mého názoru zdaleka nevede ke zhojení ostatních nedostatků, které jsem zmínil.
76 Viz rozsudek W. Ż., body 113 až 118.
77 Polská vláda na jednání uvedla, že vzhledem k tomu, že toto usnesení nebylo soudkyni A. N-B. doručováno, neobsahuje podle polského práva žádné odůvodnění.
78 A nepřímo i ostatní soudce, neboť opatření přijatá vůči soudkyni A. N-B. by mohla odradit ostatní soudce od snahy ověřit dodržování čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU a článku 47 Listiny.
79 Viz obdobně rozsudek W. Ż., bod 130 a citovaná judikatura.
80 Článek 22a odst. 4 písm. b) bod 1, čl. 22a odst. 5 bod 1, čl. 47b odst. 5 a 6 zákona o organizaci obecných soudů.
81 Rozsudek ze dne 2. března 2021, A. B. a další (Jmenování soudců Nejvyššího soudu – žaloby) (C‑824/18, EU:C:2021:153, body 145 a 146).
82 Dánská, polská a švédská vláda, jakož i Komise tento postoj na jednání obhajovaly.
83 Vzhledem k tomu, že řízení v těchto věcech byla u Krajského soudu ve Słupsku (Sąd Okręgowy w Słupsku) přerušena od podání žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce, nelze zkoumat otázku zásady právní jistoty. Viz rozsudek YP, bod 78.
84 Viz obdobně rozsudek YP, body 76 a 77. Viz také rozsudek ze dne 24. června 2019, Popławski (C‑573/17, EU:C:2019:530, body 52 a násl.).
