1.

Projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu pojmu „odpad“ uvedeného v čl. 3 bodu 1 směrnice 2008/98 ( 2 ) a podmínek, za nichž vytěžený materiál, konkrétně nekontaminovaná půda nejvyšší jakosti, dosáhne stavu, kdy přestává být odpadem podle článku 6 této směrnice. Tato věc navazuje na takové rozsudky, jako jsou Tallinna Vesi ( 3 ) a Sappi Austria Produktion a Wasserverband „Region Gratkorn-Gratwein“ ( 4 ), ve kterých Soudní dvůr vyložil uvedená ustanovení ve vztahu k odpadním vodám a kalům z čistíren odpadních vod.

2.

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností Porr Bau GmbH a Bezirkshauptmannschaft Graz-Umgebung (hejtmanství okresu Štýrský Hradec-venkov, dále jen „dotčený orgán“). Uvedený spor se týká správního rozhodnutí, podle něhož vytěžená zemina, kterou si určití zemědělci objednali od stavebního podniku v Rakousku za účelem srovnání a obnovy svých obdělávaných ploch, musí být považována za odpad, a musí z ní být tedy zaplacen poplatek, i když byla tato půda podle rakouských právních předpisů kvalifikována jako nekontaminovaný materiál nejvyšší jakosti.

3.

Předkládající soud se především táže, zda článek 6 směrnice 2008/98, vykládaný ve světle cílů této směrnice, brání vnitrostátní právní úpravě, podle níž nekontaminovaná vytěžená zemina nejvyšší jakosti přestává být odpadem jedině tehdy, jestliže (i) je použita bezprostředně jako náhrada za suroviny a (ii) jestliže držitel splňuje určité formální požadavky, jako jsou požadavky na vedení záznamů a dokumentaci. Na úvod se daný soud rovněž táže, zda nekontaminovaná vytěžená zemina nejvyšší jakosti dodaná stavebním podnikem za účelem zlepšení výnosů zemědělské půdy představuje „odpad“ ve smyslu čl. 3 bodu 1 směrnice 2008/98, nebo podpůrně „vedlejší produkt“ ve smyslu čl. 5 odst. 1 této směrnice.

4.

Podle článku 1 směrnice 2008/98, ve znění použitelném na spor v původním řízení ( 5 ), se touto směrnicí stanoví „opatření na ochranu životního prostředí a lidského zdraví předcházením nepříznivým vlivům vzniku odpadů a nakládání s nimi nebo jejich omezováním a omezováním celkových dopadů využívání zdrojů a zlepšováním účinnosti tohoto využívání“.

5.

Článek 3 směrnice 2008/98, nadepsaný „Definice“, stanoví, že pro účely této směrnice se pojmy „odpad“, „využití“ a „příprava k opětovnému použití“ rozumí následující definice obsažené v bodech 1, 15 a 16:

[…]

[…]“

6.

Článek 4 směrnice 2008/98, nadepsaný „Hierarchie způsobů nakládání s odpady“, stanoví:

„1.   Jako pořadí priorit pro právní předpisy a politiku v oblasti předcházení vzniku odpadů a nakládání s nimi se použije tato hierarchie způsobů nakládání s odpady:

[…]“

7.

Článek 5 směrnice 2008/98, nadepsaný „Vedlejší produkty“, zní následovně:

„1.   Látku nebo předmět vzniklé při výrobním procesu, jehož prvotním cílem není výroba tohoto předmětu, lze považovat za vedlejší produkt a nikoliv za odpad podle čl. 3 bodu 1 pouze tehdy, jsou-li splněny tyto podmínky:

[…]“

8.

Článek 6 směrnice 2008/98, nadepsaný „Stav, kdy odpad přestává být odpadem“, stanoví:

„1.   Některé zvláštní druhy odpadu přestávají být odpadem ve smyslu čl. 3 bodu 1, pokud byly předmětem některého způsobu využití, včetně recyklace, a splňují zvláštní kritéria, která budou vypracována v souladu s těmito podmínkami:

Kritéria zahrnují podle potřeby limitní hodnoty pro znečišťující látky a zohledňují jakékoli možné nepříznivé dopady látky nebo předmětu na životní prostředí.

[…]

4.   Pokud nebyla kritéria stanovena na úrovni Společenství postupem uvedeným v odstavci 1 a 2, mohou členské státy v jednotlivých případech rozhodnout, zda určitý odpad přestal být odpadem, s přihlédnutím k platné judikatuře […]“

9.

Základní povinnost vyplývající ze směrnice 2008/98 a její cíl jsou uvedeny v článku 13:

„Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění nakládání s odpady způsobem, který neohrožuje lidské zdraví a nepoškozuje životní prostředí […]“

10.

Článek 28 směrnice 2008/98, nadepsaný „Plány pro nakládání s odpady“, stanoví, že členské státy zajistí, aby jejich příslušné orgány stanovily v souladu zejména s články 1, 4 a 13 jeden nebo více plánů pro nakládání s odpady.

11.

Příslušná ustanovení Abfallwirtschaftsgesetz z roku 2002 (rakouský spolkový zákon z roku 2002 o nakládání s odpady, dále jen „zákon o nakládání s odpady“), která provádějí směrnici 2008/98, znějí následovně:

„Definice

§ 2 (1) Pro účely [zákona o nakládání s odpady] se odpadem rozumí jakýkoli movitý majetek,

1. kterého se má držitel v úmyslu zbavit nebo se zbavuje, nebo

2. jehož sběr, skladování, přeprava a zpracování jako odpadu jsou nezbytné k tomu, aby nebyly ohroženy veřejné zájmy (§ 1 odst. 3)

[…]

(5) Pro účely [zákona o nakládání s odpady] se rozumí,

[…]

[…]

Stav, kdy odpad přestává být odpadem

§ 5 (1) Není-li v nařízení uvedeném v odstavci 2 nebo v nařízení uvedeném v čl. 6 odst. 2 směrnice 2008/98/ES o odpadech stanoveno jinak, považují se stávající látky za odpad až do doby, než budou samy nebo látky, které jsou z nich přímo získány, použity jako náhrada surovin nebo produktů získaných z primárních surovin. V případě přípravy k opětovnému použití ve smyslu § 2 odst. 5 bodu 6 nastává stav, kdy odpad přestává být odpadem, na konci tohoto způsobu využití.

[…]

Spolkový plán pro nakládání s odpady

§ 8 (1) Za účelem dosažení cílů a provádění zásad stanovených v [zákoně o nakládání s odpady] vypracuje spolkový ministr zemědělství, lesního hospodářství, životního prostředí a vodního hospodářství nejméně každých šest let spolkový plán pro nakládání s odpady.

[…]“

12.

Bundesabfallwirtschaftsplan 2011 (rakouský spolkový plán pro nakládání s odpady z roku 2011, dále jen „spolkový plán pro nakládání s odpady“), přijatý na základě článku 28 směrnice 2008/98 a § 8 odst. 1 zákona o nakládání s odpady, stanoví konkrétní požadavky týkající se snižování množství odpadů, jejich znečišťujících látek a jejich škodlivých účinků na životní prostředí a zdraví, jakož i ekologicky šetrného a hospodárného využití odpadů.

13.

Podle § 1 Altlastensanierungsgesetz z roku 1989 (rakouský spolkový zákon z roku 1989 o sanaci nevyužívaných nebezpečných lokalit, ve znění změn) je cílem tohoto zákona „financovat bezpečnost a obnovu nevyužívaných nebezpečných lokalit ve smyslu [tohoto zákona]“. Ustanovení § 3 zejména stanoví, že dlouhodobé povrchové nebo podzemní ukládání odpadů například pro výplně nerovného terénu nebo terénní úpravy podléhá platbě příspěvku nazývaného „Altlastenbeitrag“ (příspěvek na likvidaci staré zátěže). Tato povinnost se však na tento odpad nevztahuje, pokud je v podstatě používán v souladu s požadavky spolkového plánu pro nakládání s odpady. Zákon o sanaci nevyužívaných nebezpečných lokalit ve svém § 10 rovněž stanoví postup, jehož cílem je prostřednictvím správního rozhodnutí objasnit, zda jsou splněny hmotněprávní podmínky pro povinnost hradit příspěvek za nevyužívané nebezpečné lokality.

14.

Porr Bau, žalobkyně v původním řízení, je stavebním podnikem se sídlem v Rakousku. V červenci 2015 byla některými místními zemědělci požádána, aby jim dodala vytěženou zeminu a rozmístila ji na jejich pozemcích. Cílem tohoto požadavku zemědělců bylo vyrovnat jejich zemědělskou půdu a zlepšit obdělávané plochy, a tím i jejich výnosnost.

15.

V době, kdy se zemědělci na Porr Bau obrátili, nebylo jisté, zda je tento podnik schopen jejich žádosti vyhovět. Porr Bau dodala požadovaný materiál až poté, co vybrala vhodný stavební projekt a vytěžila vzorky zeminy. Za tímto účelem byla zemina kvalifikována jako zemina jakostní třídy A1, která podle spolkového plánu pro nakládání s odpady představuje nejvyšší jakostní třídu nekontaminované vytěžené zeminy. Použití zeminy takové jakostní třídy je podle rakouského práva vhodné pro terénní úpravy a územní rozvoj a je právně přípustné. Porr Bau rovněž za provedení prací za účelem zlepšení terénu a obdělávaných ploch obdržela úplatu.

16.

Dne 4. května 2018 požádala Porr Bau na základě zákona o sanaci nevyužívaných nebezpečných lokalit dotčený orgán, aby prohlásil, že vytěžená zemina dodaná zemědělcům nepředstavuje odpad. Podpůrně požádala, aby tato zemina byla vyňata z povinnosti platit příspěvek za používání odpadů.

17.

Dne 14. září 2020 rozhodl dotčený orgán tak, že dotčená vytěžená zemina představuje odpad ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o nakládání s odpady. Tento orgán měl rovněž za to, že tato zemina nedosáhla stavu, kdy přestává být odpadem, hlavně z důvodu nedodržení určitých formálních požadavků stanovených spolkovým plánem pro nakládání s odpady. Na základě toho dospěl k závěru, že příspěvek za používání odpadů musí být uhrazen.

18.

Landesverwaltungsgericht Steiermark (zemský správní soud spolkové země Štýrsko, Rakousko), ke kterému byl podán opravný prostředek proti uvedenému rozhodnutí, má pochybnosti o postoji dotčeného orgánu.

19.

Předkládající soud se zejména táže na výklad pojmu „odpad“ zastávaný dotčeným orgánem a na jeho použití na nekontaminovanou vytěženou zeminu nejvyšší jakostní třídy, jako je zemina dotčená v projednávané věci. Kromě toho předkládající soud uvádí, že podle rakouského práva může vytěžený materiál přestat být odpadem, pouze pokud byl použit bezprostředně jako náhrada za suroviny nebo za výrobky vyrobené z prvotních surovin. To vyvolává otázku, zda vnitrostátní právní předpisy upravují dosažení stavu, kdy odpad přestává být odpadem, přísněji než článek 6 směrnice 2008/98, pokud jde o zeminu nejvyšší jakosti. Předkládající soud kromě toho uvádí, že rakouské právo pro účely dosažení stavu, kdy odpad přestává být odpadem, vyžaduje, aby byly splněny určité formální požadavky, konkrétně požadavky na vedení záznamů a dokumentaci. Předkládající soud si klade otázku, zda v případě vytěžené nekontaminované zeminy nejvyšší jakosti je povinnost dodržovat tyto požadavky, které podle uvedeného soudu nemají žádný význam pro životní prostředí, v rozporu s článkem 6 směrnice 2008/98.

20.

Za těchto okolností se Landesverwaltungsgericht Steiermark (zemský správní soud spolkové země Štýrsko) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

21.

Podstatou otázek předkládajícího soudu je, zda čl. 6 odst. 1 směrnice 2008/98 musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, podle níž odpad obecně přestane být odpadem pouze tehdy, jestliže je použit bezprostředně jako náhrada za suroviny nebo jestliže je připraven k opětovnému použití, a konkrétně v případě vytěženého materiálu, pouze pokud byl vytěžený materiál použit bezprostředně jako náhrada za suroviny a jejich držitel splnil formální požadavky, jako jsou požadavky na vedení záznamů a dokumentaci.

22.

Úvodem musím uvést, že předkládající soud má v předkládacím rozhodnutí pochybnosti o tom, zda nekontaminovaná vytěžená zemina, která je podle vnitrostátního práva klasifikována jako zemina nejvyšší jakosti, představuje odpad ve smyslu čl. 3 bodu 1 směrnice 2008/98. Použití článku 6 této směrnice totiž spočívá na předpokladu, že látka nebo předmět je v první řadě kvalifikován jako odpad. Ačkoli tento konkrétní problém není výslovně uveden v předběžných otázkách, posoudím nejprve, zda nekontaminovaná vytěžená zemina nejvyšší jakosti poskytnutá stavebním podnikem za zvláštních okolností věci, o kterou se jedná v původním řízení, musí být považována za odpad. Ve své analýze se budu zabývat rovněž otázkou, o které zúčastnění diskutovali při jednání před Soudním dvorem, zda poskytnutá zemina nemá být namísto toho považována za vedlejší produkt ve smyslu čl. 5 odst. 1 směrnice 2008/98.

23.

Za předpokladu, že je materiál dotčený ve věci v původním řízení odpadem, přezkoumám poté společně všechny tři předběžné otázky. Ty je třeba chápat tak, že vybízejí Soudní dvůr k tomu, aby určil, zda je dotčená vnitrostátní právní úprava slučitelná s čl. 6 odst. 1 směrnice 2008/98, pokud jedinou možností využití nekontaminované vytěžené zeminy nejvyšší jakosti za účelem dosažení stavu, kdy přestává být odpadem, je její použití jako náhrady za suroviny a splnění určitých formálních požadavků, například vedení záznamů a dokumentace.

24.

Než posoudím, zda lze nekontaminovanou vytěženou zeminu nejvyšší jakosti považovat za odpad nebo podpůrně za vedlejší produkt ve smyslu čl. 3 bodu 1, resp. čl. 5 odst. 1 směrnice 2008/98, měl bych zmínit, že čl. 2 odst. 1 písm. c) téže směrnice z její působnosti vyjímá nekontaminovanou zeminu a jiný přírodní materiál vytěžený během stavebních činností, pokud je jisté, že materiál bude použit ve svém přirozeném stavu pro účely stavby na místě, na kterém byl vytěžen.

25.

Vzhledem k tomu, že podle informací uvedených v předkládacím rozhodnutí byla vytěžená zemina, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, uložena jinde než v místě jejího vytěžení, nevztahuje se na ni čl. 2 odst. 1 písm. c) směrnice 2008/98, a musí být tedy posouzena podle definice odpadu a ustanovení o vedlejších produktech obsažených v této směrnici ( 6 ).

26.

Článek 3 bod 1 směrnice 2008/98 definuje pojem „odpad“ jako jakoukoli látku nebo předmět, kterých se držitel zbavuje nebo má v úmyslu se zbavit (odpad v subjektivním smyslu) nebo se od něho požaduje, aby se jich zbavil (odpad v objektivním smyslu). Pojem „odpad“ byl široce vykládán Soudním dvorem, který definoval kritéria relevantní pro určení, zda látka nebo předmět, včetně materiálů, musí být ve smyslu uvedeného ustanovení považovány za odpad ( 7 ).

27.

Konkrétně podle ustálené judikatury vyplývá kvalifikace látky nebo předmětu jakožto „odpad“, v subjektivním smyslu, především z chování držitele a z významu výrazu „zbavit se“ ( 8 ). Tento pojem a pojem „odpad“ zahrnují pojmy unijního práva, které vzhledem k cíli směrnice 2008/98 spočívajícímu v minimalizaci nepříznivých účinků vzniku odpadů a nakládání s nimi na lidské zdraví a životní prostředí nelze vykládat restriktivně ( 9 ).

28.

Soudní dvůr rovněž zdůraznil, že pro posouzení, zda je látka nebo předmět odpadem, je třeba zohlednit všechny okolnosti projednávaného případu za současného zohlednění cíle směrnice 2008/98 a péče o to, aby nebyla omezena její účinnost ( 10 ).

29.

Mezi okolnosti, které mohou nasvědčovat tomu, že jde o odpad, patří zaprvé skutečnost, že látka nebo předmět jsou zbytkem z výroby nebo ze spotřeby, tedy produktem, o nějž jako takový nebylo usilováno ( 11 ). Kromě toho je třeba podle Soudního dvora věnovat zvláštní pozornost tomu, že dotčený předmět nebo látka nejsou nebo již nejsou pro svého držitele užitečné, takže představují zátěž, které se tento držitel snaží zbavit ( 12 ). Způsob zpracování nebo použití látky dále není rozhodující pro to, zda bude či nebude kvalifikována jako „odpad“. A konečně pojem „odpad“ nevylučuje ani látky a předměty, které je možné opětovně hospodářsky využít ( 13 ).

30.

Souběžně s předchozí judikaturou Soudní dvůr rovněž rozvinul pojem „vedlejší produkt“, vesměs na základě výkladu směrnice 75/442 ( 14 ). Tato judikatura je v současné době kodifikována v čl. 5 odst. 1 směrnice 2008/98, který se v podstatě týká látky nebo předmětu, kterých se držitel nechce zbavit z důvodu finanční výhody, kterou by mohl mít z jejich opětovného použití, a které tedy nemohou být považovány za zátěž, a tedy za odpad. Podle Soudního dvora neexistuje žádný důvod k tomu, aby se na látku nebo předmět, které držitel hodlá bez ohledu na jejich další zhodnocení využít nebo za výhodných podmínek uvést na trh, vztahovaly přísné požadavky směrnice 2008/98 o ochraně životního prostředí a lidského zdraví ( 15 ).

31.

Je zajisté věcí předkládajícího soudu, který je jako jediný příslušný k posouzení skutkových okolností věci, která mu byla předložena, aby ve světle výše uvedené judikatury ověřil, zda držitel vytěženého materiálu, a sice nekontaminované zeminy nejvyšší jakosti, má v úmyslu se ho zbavit – v takovém případě půjde o odpad, nebo jej za hospodářsky výhodných podmínek využít – v takovém případě půjde o vedlejší produkt ( 16 ). Přesto bych Soudnímu dvoru doporučila, aby za účelem vyřešení projednávané věci poskytl předkládajícímu soudu následující vodítka. Tato vodítka jsou založena na specifických okolnostech, které je třeba ve věci, o jakou jde v původním řízení, zohlednit.

32.

Úvodem bych ráda zdůraznila, že podle rakouské vlády je rozhodnutí, které přijal dotčený orgán, podle něhož je dotčená vytěžená zemina odpadem, založeno na judikatuře Verwaltungsgerichtshof (Nejvyšší správní soud, Rakousko) týkající se pojmu „odpad“, jak je stanoven v § 2 odst. 1 zákona o nakládání s odpady ( 17 ). Uvedený soud má za to, že pokud je materiál vytěžen nebo zničen v průběhu výstavby, je hlavním cílem stavebního podniku zpravidla dokončit tento projekt, aniž by mu v tom tento materiál bránil. Tento materiál je tedy ze staveniště odstraněn s cílem zbavit se jej.

33.

Souhlasím s tím, že standard zavedený Verwaltungsgerichtshof (Nejvyšší správní soud), který následně převzalo napadené rozhodnutí, může být obecně použit pro účely určení, zda vytěžený materiál pocházející ze stavebních činností má být považován za odpad. Jak však bylo uvedeno v bodě 28 výše, posouzení toho, zda se jedná o odpad ve smyslu čl. 3 bodu 1 směrnice 2008/98, vyžaduje podle judikatury Soudního dvora, aby byly zohledněny všechny okolnosti konkrétního případu ( 18 ). To znamená, že k tomu, aby mohlo být toto obecné pravidlo použito, musí zapadat do okolností konkrétní věci.

34.

Podle mého názoru, na rozdíl od postoje zastávaného rakouskou vládou a Komisí, existují v projednávané věci skutkové okolnosti, které si zaslouží být zohledněny při posuzování konkrétního záměru stavebního podniku týkajícího se dalšího využití materiálu, který tento podnik předtím vytěžil. Mezi tyto okolnosti může patřit například dřívější poptávka místních podniků po vytěženém materiálu, pokud tento materiál může být po pečlivém výběru a po provedení kontroly jeho kvality uváděn na trh. V podstatě nelze vyloučit, že stavební podnik namísto toho, aby považoval vytěžený materiál za zbytek nebo zátěž, kterých se musí zbavit, bude spíše hledat způsoby, kterými by díky své činnosti dosáhl zisku, zejména v případě, že se jedná o materiál klasifikovaný jako nekontaminovaná zemina nejvyšší jakosti.

35.

Projednávaná věc totiž ukazuje, jak stavební podnik může mít tendenci dříve vytěžený materiál za výhodných hospodářských podmínek využít, a nikoli se jej zbavit. Pro tento závěr hovoří skutečnost, že to byli místní zemědělci, kteří se jako první obrátili na společnost Porr Bau s cílem rozmístit vytěženou zeminu na svých pozemcích za účelem srovnání a vylepšení jejich zemědělské půdy. I když v okamžiku, kdy se zemědělci obrátili na Porr Bau, nebylo jisté, že tato společnost bude schopna jejich žádosti vyhovět, iniciativa těchto zemědělců byla podnětem k tomu, aby Porr Bau vybrala vhodný stavební projekt a vytěžila vzorky půdy. Z předkládacího rozhodnutí dále vyplývá, že tato půda podléhala kontrole kvality a že byla později označena za nekontaminovaný materiál nejvyšší jakosti, který je podle rakouského práva vhodný pro pozemkové úpravy a územní rozvoj a je povolený. Za práce na zkvalitnění půdy a kultivaci dotčených ploch obdržela Porr Bau na žádost zemědělců rovněž úplatu.

36.

Je tedy obtížné dospět k závěru, že za takových okolností, jako jsou okolnosti projednávané věci, je záměrem stavebního podniku zbavit se vytěžené zeminy, která byla za účelem vyhovění konkrétnímu požadavku místních subjektů, které tento materiál potřebovaly, pečlivě vybrána, podrobena kontrole kvality a poskytnuta jako nekontaminovaný materiál nejvyšší jakosti. Rovněž se nedomnívám, že lze předpokládat, že veškeré půdy, kterou stavební podnik vytěží, je nutno se apriorně zbavit. Nelze totiž vyloučit, že tento materiál může být použit v rámci dotčeného stavebního projektu, což, jak bylo uvedeno v bodě 24 výše, znamená, že tento materiál nespadá do působnosti směrnice 2008/98.

37.

S ohledem na výše uvedené úvahy se domnívám, že Soudní dvůr by se měl přiklonit k názoru, že s výhradou ověření, která musí provést předkládající soud, nelze nekontaminovanou vytěženou zeminu nejvyšší jakosti v takové věci, jako je projednávaná věc, považovat za odpad ve smyslu čl. 3 bodu 1 směrnice 2008/98.

38.

Podrobná analýza této věci naopak ukazuje, podobně jak uvádí v písemném vyjádření Porr Bau, že půda dotčená v původním řízení může splňovat požadavky stanovené v čl. 5 odst. 1 směrnice 2008/98 pro vedlejší produkt.

39.

V tomto ohledu připomínám, že podle čl. 5 odst. 1 směrnice 2008/98 lze látku nebo předmět vzniklé při výrobním procesu, jehož prvotním cílem není výroba tohoto předmětu, považovat za vedlejší produkt a nikoliv za odpad. Aby tomu tak bylo, vyžaduje toto ustanovení rovněž splnění čtyř podmínek, a sice (i) aby další využití látky nebo předmětu bylo jisté; (ii) aby látku nebo předmět bylo možné využít přímo bez dalšího zpracování jiným než běžným průmyslovým způsobem; (iii) aby výroba látky nebo předmětu byla nedílnou součástí výrobního procesu a (iv) aby další využití bylo zákonné. Všechny tyto podmínky krátce přezkoumám ve světle skutečností vyplývajících ze spisu.

40.

Pokud jde nejprve o otázku, zda lze vytěženou zeminu považovat za „látku nebo předmět vzniklé při výrobním procesu, jehož prvotním cílem není výroba tohoto předmětu“ ve smyslu čl. 5 odst. 1 prvního pododstavce směrnice 2008/98, je důležité mít na paměti, že Soudní dvůr ve své ustálené judikatuře tradičně rozhoduje, že „materiál nebo surovina, jež vznikají těžebním nebo výrobním postupem“, nepředstavují zbytek, ale vedlejší produkt ( 19 ). Jak již bylo uvedeno, tato judikatura je jádrem pojmu „vedlejší produkt“, který byl později kodifikován v čl. 5 odst. 1 směrnice 2008/98, jenž za tímto účelem namísto výrazu „těžební nebo výrobní postup“ používá výraz „výrobní proces“.

41.

Domnívám se, že v rozporu s tvrzením, které ve svém vyjádření v podstatě hájí rakouská vláda, žádný argument nepodporuje názor, že unijní normotvůrce při kodifikaci judikatury Soudního dvora použitím pojmu „výrobní proces“ zamýšlel, aby vedlejší produkty byly chápány pouze jako vedlejší položky, které jsou výsledkem průmyslové výroby. Výrobní proces je naopak v ekonomii obecně definován jako proces přeměny výrobních faktorů, a sice kapitálu, pracovní síly, technologie a půdy (vstupy), na zboží a služby (výstupy) ( 20 ). Půda tedy může být předmětem výrobního procesu, což znamená, že vedlejší produkt vzniklý její přeměnou, včetně vytěžené půdy, by měl spadat pod pojem „vedlejší produkt“, jestliže splňuje další podmínky stanovené v čl. 5 odst. 1 směrnice 2008/98.

42.

V tomto ohledu bych chtěla Soudní dvůr upozornit na rozsudek Brady ( 21 ). V rozsudku Brady měl Soudní dvůr při výkladu směrnice 75/442 za to, že hnůj vyprodukovaný v zemědělských zařízeních jako vedlejší produkt a prodávaný dalším zemědělcům za účelem opětovného použití jako hnojivo může být považován za vedlejší produkt. To dokazuje, že i před přijetím čl. 5 odst. 1 směrnice 2008/98 Soudní dvůr připustil, že vedlejšími produkty mohou být výstupy z činností hospodářské transformace, k nimž nedochází výlučně v průmyslovém kontextu. Na tomto základě navrhuji Soudnímu dvoru, aby přijal výklad pojmu „výrobní proces“, který nejen odpovídá obecné definici tohoto pojmu, ale rovněž sleduje pojetí pojmu „vedlejší produkt“ v judikatuře Soudního dvora před přijetím čl. 5 odst. 1 směrnice 2008/98.

43.

Pokud jde o podmínku, podle které musí být další využití dotčené látky nebo předmětu jisté, je v tomto ohledu – aniž by byla dotčena zvláštní ověření, která předkládající soud provede – dostatečně průkazné, že před vytěžením půdy, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, existoval výslovný požadavek místních subjektů týkající se dodání tohoto materiálu. Tento požadavek později vedl k závazku poskytnout požadovanou půdu a ke smlouvě, na základě které stavební podnik provede za použití téhož materiálu práce nezbytné k vyrovnání a zlepšení dotyčné zemědělské půdy. I když v době, kdy se zemědělci obrátili na Porr Bau, nebylo jisté, že tento podnik může jejich žádosti vyhovět, s ohledem na judikaturu Soudního dvora to samo o sobě neznamená, že další využití dotčené vytěžené zeminy nebylo jisté ( 22 ). Požadavek jistoty je totiž v projednávané věci podle všeho splněn v dostatečně raném stadiu.

44.

Soudní dvůr nicméně stanovil kritéria užitečná pro konkrétnější posouzení, zda je další využití materiálu určeného k distribuci na zemědělské půdě, jako je dotčená vytěžená zemina, dostatečně určité. Požadavky stanovené například ve výše citovaném rozsudku Brady byly následující:

45.

Podle mého názoru by měl Soudní dvůr uvažovat o použití požadavků rozvinutých v rozsudku Brady týkajících se dalšího využití materiálu určeného k distribuci na zemědělské půdě na takový případ vytěžené půdy, jako je případ dotčený v původním řízení. To by mohlo pomoci konkrétněji posoudit, zda je další využití tohoto materiálu dostatečně jisté ve smyslu čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 2008/98. Poznamenávám, že z informací, které předkládající soud uvedl v předkládacím rozhodnutí, patrně vyplývá, že první tři uvedené požadavky byly ve věci v původním řízení splněny. Předkládací rozhodnutí naproti tomu neobsahuje žádné informace o tom, zda vytěžená zemina dotčená ve věci v původním řízení byla – či nebyla – dodána okamžitě, což vyvolává otázku, zda byl vůbec použitelný požadavek na skladování tohoto materiálu. V každém případě musím znovu zdůraznit, že je na předkládajícím soudu, aby provedl toto posouzení a v konečném důsledku určil, zda je třeba podmínku stanovenou v čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 2008/98 považovat za splněnou.

46.

Pokud jde o podmínky stanovené článkem 5 odst. 1 písm. b) a c) směrnice 2008/98, podle nichž může být látka nebo předmět využit přímo bez dalšího zpracování jiným než běžným průmyslovým způsobem a že výroba látky nebo předmětu je nedílnou součástí výrobního procesu, je podle mého názoru zřejmé, že vytěžená zemina poskytnutá za účelem vyrovnání pozemku nevyžaduje před jejím dalším využitím žádné zpracování. To platí tím spíše, pokud – jak bylo několikrát zmíněno – byla tato vytěžená zemina předmětem kontroly kvality, která potvrdila, že se jedná o nekontaminovaný materiál nejvyšší jakosti, jenž je jako takový uznán vnitrostátním právem ( 26 ).

47.

Kromě toho jsem již v bodech 41 a 42 tohoto stanoviska uvedla, že pojem „výrobní proces“ uvedený v čl. 5 odst. 1 prvním pododstavci směrnice 2008/98 musí být vykládán v tom smyslu, že zahrnuje činnosti hospodářské transformace, které překračují rámec činností, jež probíhají výlučně v průmyslovém kontextu. Pokud jde o projednávanou věc, je třeba pochopit, že vytěžená zemina je nevyhnutelným výsledkem jedné z prvotních fází obvykle prováděných při výstavbě jako hospodářské činnosti, která vede k přeměně půdy. Z tohoto důvodu musí být vytěžená zemina považována za nedílnou součást výrobního procesu ve smyslu čl. 5 odst. 1 písm. c) směrnice 2008/98.

48.

A konečně považuji za důležité, aby Soudní dvůr rovněž přijal dynamické chápání toho, jak pravidelně podnik poskytuje určitý vedlejší produkt jako takový, což mimochodem není podmínka výslovně stanovená v čl. 5 odst. 1 směrnice 2008/98. I kdyby materiál nebyl pravidelně poskytován jako vedlejší produkt – jak tomu může být v případě společnosti Porr Bau a vytěžené zeminy ve věci v původním řízení – nemělo by to vést k závěru, že z poskytování tohoto materiálu se nemůže stát činnost, která může být prováděna pravidelněji, bude-li to mít pro podnik hospodářský přínos.

49.

Konečně, pokud jde o podmínku, podle které musí být další využití dotčené látky nebo předmětu zákonné, čl. 5 odst. 1 písm. d) směrnice 2008/98 zejména vyžaduje, aby látka nebo předmět splňovaly všechny příslušné požadavky, pokud jde o výrobek, životní prostředí a ochranu zdraví u konkrétního použití a nevedly k celkovým nepříznivým účinkům na životní prostředí nebo lidské zdraví.

50.

V tomto ohledu jsem již uvedla, že podle údajů poskytnutých předkládajícím soudem byla půda dotčená ve věci v původním řízení v návaznosti na analýzu jakosti provedenou před jejím opětovným použitím klasifikována podle rakouských právních předpisů, zejména spolkového plánu pro nakládání s odpady, jako nekontaminovaný vytěžený materiál nejvyšší jakosti. Jak bylo uvedeno v bodě 12 výše, uvedený plán nakládání s odpady stanoví konkrétní požadavky týkající se snižování množství odpadů, jejich znečišťujících látek a jejich škodlivých účinků na životní prostředí a zdraví. Rovněž uvádí, že využívání nekontaminované zeminy nejvyšší jakosti je vhodné pro pozemkové úpravy a územní rozvoj a je povolené.

51.

Jeví se tedy, že vzhledem k tomu, že klasifikace vytěžené zeminy dotčené ve věci v původním řízení ukazuje to, že jde o zeminu nekontaminovanou i o zeminu, které je vhodná konkrétně pro pozemkové úpravy, musí být čtvrtá podmínka za okolností takové věci, jako je věc v původním řízení, rovněž považována za splněnou.

52.

Z výše uvedených úvah vyplývá, že s výhradou ověření, která musí provést předkládající soud, stavební podnik, který pečlivě vybírá zeminu, podrobuje jí kontrole kvality a dodává ji jakožto nekontaminovaný materiál nejvyšší jakosti za účelem splnění konkrétního požadavku místních subjektů, kteří tento materiál potřebují, nemá v úmyslu se jí zbavit, ale může ji chtít za podmínek, které jsou pro tento podnik výhodné, využít. Tato vytěžená zemina by tedy neměla být za konkrétních okolností projednávané věci považována za odpad ve smyslu čl. 3 bodu 1 směrnice 2008/98.

53.

Naproti tomu mám za to, že čl. 5 odst. 1 směrnice 2008/98 musí být vykládán v tom smyslu, že nekontaminovaná vytěžená zemina nejvyšší jakosti, která byla vybrána a podrobena kontrole kvality a která byla poskytnuta za účelem splnění konkrétního požadavku místních subjektů, představuje vedlejší produkt, jestliže jsou splněny podmínky stanovené v uvedeném článku v souladu s vodítky uvedenými v předchozích bodech tohoto stanoviska.

54.

Má předchozí analýza vylučuje potřebu zkoumat tři předběžné otázky položené vnitrostátním soudem týkající se výkladu článku 6 směrnice 2008/98. Pokud by však Soudní dvůr nesouhlasil se závěrem, že vytěžená zemina dotčená ve věci v původním řízení má být považována za vedlejší produkt, ale měl by za to, že jde o odpad, uvádím svou analýzu těmto třem otázkám níže.

55.

Podle čl. 6 odst. 1 směrnice 2008/98, ve znění použitelném na projednávaný spor ( 27 ), přestávají být některé zvláštní druhy odpadu odpadem ve smyslu čl. 3 bodu 1, pokud byly předmětem některého způsobu využití, včetně recyklace.

56.

Podle uvedeného ustanovení musí stav, kdy odpad přestává být odpadem, splňovat rovněž zvláštní kritéria vypracovaná v souladu s následujícími podmínkami: zaprvé dotčená látka nebo předmět musí být běžně využívány ke konkrétním účelům; zadruhé pro tuto látku nebo tento předmět musí existovat trh nebo poptávka; zatřetí látka nebo předmět musí splňovat technické požadavky pro konkrétní účely a vyhovovat stávajícím právním předpisům a normám použitelným na výrobky a začtvrté využití látky nebo předmětu nesmí vést k celkovým nepříznivým dopadům na životní prostředí nebo lidské zdraví.

57.

Podle čl. 6 odst. 2 směrnice 2008/98 je primárně na Komisi, aby vymezila zvláštní kritéria, která umožňují dospět do stavu, kdy odpad přestává být odpadem. Při neexistenci prováděcích předpisů přijatých na úrovni Unie však čl. 6 odst. 4 směrnice 2008/98 umožňuje členským státům v jednotlivých případech rozhodnout, zda určitý odpad přestal být odpadem.

58.

Z judikatury Soudního dvora, zejména z jeho rozsudku Tallinna Vesi, rovněž vyplývá, že přesná povaha opatření týkajících se stavu, kdy látka nebo předmět přestává být odpadem, nebyla unijním normotvůrcem upřesněna ( 28 ). Členské státy tak mohou přijmout obecně závaznou vnitrostátní právní úpravu pro určení stavu, kdy určitý druh odpadu přestává být odpadem ( 29 ). Podpůrně mohou členské státy rovněž přijmout individuální rozhodnutí, zejména na základě žádostí předložených držiteli látky nebo předmětu kvalifikovaného jako odpad ( 30 ). Členské státy mohou podle judikatury Soudního dvora dokonce mít za to, že některé odpady nemohou přestat být odpadem, a mohou upustit od přijetí právní úpravy týkající se stavu, kdy odpad přestává být odpadem ( 31 ).

59.

V těchto třech uvedených kontextech však členské státy musí dbát na to, aby jejich vnitrostátní právní úprava – nebo skutečnost, že taková právní úprava nebyla přijata – nepředstavovala překážku uskutečnění cílů směrnice 2008/98. Soudní dvůr tyto cíle definoval jako podporu uplatňování hierarchie způsobů nakládání s odpady, stanovenou v článku 4 této směrnice, a využití odpadů za účelem zachování přírodních zdrojů a použití materiálů získaných využitím odpadu a umožnění zavedení oběhového hospodářství, jak vyplývá z bodů 8 a 29 odůvodnění této směrnice ( 32 ). Kromě toho opatření přijatá na základě čl. 6 odst. 4 směrnice 2008/98 musí zajistit dodržování podmínek stanovených v odst. 1 písm. a) až d) uvedeného článku a zejména zohlednit jakýkoliv možný nepříznivý účinek dotyčné látky nebo předmětu na životní prostředí a lidské zdraví ( 33 ).

60.

V projednávané věci je mezi zúčastněnými nesporné, že předkládající soud musí podle § 5 odst. 1 zákona o nakládání s odpady určit, kdy nekontaminovaná vytěžená zemina nejvyšší jakosti, kterou společnost Porr Bau ve věci v původním řízení poskytla místním zemědělcům, přestala být odpadem. Odpověď na tuto otázku má velký význam, jelikož zaplacení příspěvku za uložení odpadů závisí podle zákona o sanaci nevyužívaných nebezpečných lokalit na okamžiku, kdy tento materiál přestal být odpadem ( 34 ).

61.

Ustanovení § 5 odst. 1 zákona o nakládání s odpady v podstatě stanoví, že látky nebo předměty získané z odpadů nepřestávají být odpadem až do doby, kdy jsou použity jako bezprostřední náhrada za suroviny nebo za výrobky získané z prvotních surovin nebo do dokončení jejich přípravy k opětovnému použití.

62.

Toto pravidlo zákona o nakládání s odpady se však v celém rozsahu nepoužije na vytěžený materiál. Z předkládacího rozhodnutí totiž vyplývá, a potvrzuje to i rakouská vláda ( 35 ), že vytěžený materiál přestane být odpadem, pouze pokud byl použit jako bezprostřední náhrada za suroviny nebo výrobky získané z prvotních surovin. Vytěžený materiál tedy nemůže být vzhledem k rozhodnutí Rakouska přijatého na základě prostoru pro uvážení, jejž členským státům přiznává čl. 6 odst. 4 směrnice 2008/98, využit prostřednictvím přípravy na opětovné použití. Kromě toho k tomu, aby vytěžený materiál přestal být odpadem, musí být podle spolkového plánu pro nakládání s odpady splněny formální požadavky, jako jsou požadavky na vedení záznamů a dokumentaci.

63.

Zdrojem projednávaného sporu je především neshoda zúčastněných ohledně toho, kdy má být vytěžená zemina dotčená ve věci v původním řízení považována za předmět některého způsobu využití, jak vyžaduje čl. 6 odst. 1 směrnice 2008/98. Společnost Porr Bau má totiž za to, že kontrola kvality provedená ve vztahu k uvedenému materiálu za účelem stanovení, že jde o nekontaminovaný materiál nejvyšší jakosti, představuje „přípravu k opětovnému použití“, a tedy využití. Podle jejího názoru, který je odrazem názoru předkládajícího soudu uvedeného v předkládacím rozhodnutí, je právní úprava, která uvedenou možnost omezuje, v rozporu s čl. 6 odst. 1 směrnice 2008/98. Rakouská vláda se naproti tomu domnívá, že kontrola kvality vytěžené zeminy nemůže být klasifikována jako „příprava k opětovnému použití“. V důsledku toho nelze mít za to, že tento materiál byl předmětem některého způsobu využití až do doby, než bude využit pro úpravu zemědělské půdy a zlepšení obdělávaných ploch.

64.

V tomto ohledu musím zaprvé uvést, že podle bodu 22 odůvodnění směrnice 2008/98 může pro účely dosažení stavu, kdy odpad přestává být odpadem, způsob využití spočívat v „jednoduché kontrole odpadu za účelem ověření, zda splňuje kritéria, podle nichž již přestává být odpadem“.

65.

Tento bod odůvodnění je konkretizován v čl. 3 bodu 16 směrnice 2008/98, který formálně definuje pojem „příprava k opětovnému použití“ jako činnost spočívající v „kontrole, čištění nebo opravě“ výrobků nebo částí výrobků, které se staly odpady, aby byly upraveny tak, že budou opětovně použity bez dalšího předzpracování ( 36 ). Totéž ustanovení výslovně klasifikuje „přípravu k opětovnému použití“ jako využití. Odpad, který je předmětem takové „přípravy k opětovnému použití“, tedy splňuje první podmínku stanovenou v čl. 6 odst. 1 směrnice 2008/98 k tomu, aby přestal být odpadem.

66.

Je třeba rovněž uvést, že článek 4 směrnice 2008/98, který definuje hierarchii, kterou je třeba uplatňovat v právních předpisech a v politice v oblasti odpadů, staví „přípravu k opětovnému použití“ na druhé místo v pořadí priorit pro nakládání s odpady, hned za předcházení vzniku.

67.

Zadruhé, jak bylo uvedeno výše, aby odpad přestal být odpadem, nesmí být pouze předmětem některého způsobu využití, jako je například kontrola. Aby totiž došlo ke změně stavu některých odpadů, je třeba se ujistit o neškodnosti dotčeného výrobku ( 37 ). To platí tím spíše, že jak nedávno uvedl Soudní dvůr, stav, kdy odpad přestává být odpadem, vede k ukončení ochrany, kterou právo o odpadech zaručuje ve vztahu k životnímu prostředí a lidskému zdraví ( 38 ). To je důvodem, proč musí být při využívání odpadů zajištěna vysoká úroveň ochrany životního prostředí a lidského zdraví ( 39 ) a proč konkrétní využití odpadů musí zajistit plné dodržování podmínek stanovených v čl. 6 odst. 1 směrnice 2008/98.

68.

Právě s ohledem na výše uvedené úvahy je třeba ověřit, zda vnitrostátní právní úprava, podle níž nekontaminovaná zemina nejvyšší jakosti přestává být odpadem, pouze pokud byla použita jako náhrada za suroviny a po splnění určitých formálních požadavků, a nikoli pokud bylo určeno, že jde o nekontaminovaný materiál nejvyšší jakosti, je slučitelná s čl. 6 odst. 1 směrnice 2008/98, jak je vykládán Soudním dvorem.

69.

Na jedné straně se domnívám, že je dostatečně jasné, že posouzení, na jehož základě je možné určit kvalitu vytěžené půdy a konstatovat, že jde o půdu nekontaminovanou, lze z formálního hlediska považovat za „kontrolu“, a tudíž že spadá pod pojem „příprava k opětovnému použití“ ve smyslu čl. 3 bodu 16 směrnice 2008/98. Rakouská vláda uvádí, že uvedený druh činnosti je podle uvedeného ustanovení vyhrazen „výrobkům nebo částem výrobků“ a že vytěženou zeminu dotčenou v projednávané věci jako takovou nelze takto klasifikovat. Tento argument však nelze přijmout z důvodů obdobných těm, které byly uvedeny v bodech 41 a 42 výše, které vybízejí Soudní dvůr k tomu, aby takové pozemkové úpravy, jako jsou stavební práce, považoval za výrobní proces, a vytěženou zeminu tudíž za produkt této činnosti. Vytěžená zemina tedy může být podrobena přípravě k opětovnému použití.

70.

Naproti tomu zajisté přísluší vnitrostátnímu soudu, aby ověřil, případně na základě vědecké a technické analýzy ( 40 ), zda je kontrola kvality a kontaminace vytěžené půdy relevantní pro účely vyloučení jakéhokoli nebezpečí pro životní prostředí a lidské zdraví, a také pro posouzení, zda byly dodrženy podmínky stanovené v čl. 6 odst. 1 směrnice 2008/98, jak je uvedeno v bodě 56 tohoto stanoviska. Cílem je zajistit, že vytěžená zemina nebude případně představovat větší riziko než srovnatelné suroviny pro specifické použití.

71.

Pokud jde o uvedené podmínky, zdá se, že taková situace nastala v původním řízení, s ohledem na skutkové okolnosti uvedené v předkládacím rozhodnutí. V předkládacím usnesení se zaprvé uvádí, že před vytěžením nekontaminované zeminy nejvyšší jakosti bylo zjištěno, že bude využívána ke konkrétnímu účelu, a to pro vyrovnání a obnovu zemědělských pozemků. Zadruhé po vytěžené půdě existovala specifická poptávka, konkrétně od místních zemědělců, kteří se za tímto účelem obrátili na držitele nekontaminované půdy nejvyšší jakosti. Zatřetí se v předkládacím usnesení uvádí, že vytěžená zemina splňovala technické požadavky a standardy pro vyrovnání a obnovu zemědělského pozemku a splňovala příslušné právní předpisy a standardy, což je podle předkládacího rozhodnutí prokázané. Začtvrté vzhledem k nejvyšší jakosti vytěžené půdy, využití látky nebo předmětu podle spolkového plánu pro nakládání s odpady patrně nemělo nepříznivé dopady na životní prostředí nebo lidské zdraví. V tomto ohledu připomínám, že předkládající soud v předkládacím rozhodnutí výslovně uvádí, že vytěžená zemina dotčená ve věci v původním řízení zjevně nedosahovala hodnot kontaminace uvedených v rakouském spolkovém plánu pro nakládání s odpady pro zvláštní využití pro pozemkové úpravy a územní rozvoj.

72.

Chtěla bych zdůraznit, že výše uvedený výklad čl. 3 bodu 16 a článku 6 směrnice 2008/98, podle nichž vytěžená zemina, která byla kontrolována a podle vnitrostátního práva klasifikována jako zemina nejvyšší jakosti, zajišťuje, že nebude ohrožen užitečný účinek směrnice 2008/98, jak vyžaduje judikatura citovaná v bodě 59 výše, což v podstatě znamená, že členské státy musí stanovit, že látky nebo předměty přestávají být odpadem, pokud to přispívá k dosažení cílů směrnice 2008/98.

73.

Pokud jde o projednávanou věc, je třeba mít za to, že využívání vytěžené zeminy nejvyšší jakosti za účelem vyrovnání a obnovy zemědělské půdy totiž umožňuje respektovat hierarchii způsobů nakládání s odpady definovanou v článku 4 směrnice 2008/98, a zejména podporovat využití odpadů za účelem zachování přírodních zdrojů a podporovat rozvoj oběhového hospodářství.

74.

V konečném důsledku platí, že – jak uvádí společnost Porr Bau – kdyby nekontaminovaný vytěžený materiál nejvyšší jakosti nebyl v důsledku kontroly jakosti považován za materiál, který přestal být odpadem, tato půda, jejíž vlastnosti mohou být využity ke zlepšení zemědělských struktur, by byla v souladu s povinnostmi stanovenými směrnicí 2008/98 a rakouskou vnitrostátní právní úpravou odstraněna na skládce. To by vedlo nejen k potenciálnímu snížení kapacity skládky, ale rovněž ke kontaminaci této půdy, která by již nemohla být využívána pro užitečné účely. Kromě toho namísto zavedení hierarchie způsobů nakládání s odpady a podpory využívání odpadů za účelem zachování přírodních zdrojů, jak již bylo uvedeno, by držitel tohoto odpadu podle rakouských právních předpisů musel platit příspěvek za kontaminované lokality, což by mohlo podkopat zásadu „znečišťovatel platí“, která je podle bodů 1 a 26 odůvodnění směrnice 2008/98 hlavní zásadou evropského environmentálního práva a politiky.

75.

Domnívám se tedy, že skutečnost, že vytěžená půda, která byla předmětem kontroly a která byla označena za materiál nejvyšší jakosti, přestane být odpadem, může splňovat cíle směrnice 2008/98. Vnitrostátní právní úprava, podle níž může určitý druh půdy přestat být odpadem pouze v případě, kdy je tato půda bezprostředně využita k nahrazení surovin a která vylučuje přípravu pro její opětovné použití, překračuje prostor pro uvážení přiznaný členským státům, a je tedy vyloučena na základě čl. 6 odst. 1 směrnice 2008/98.

76.

Pokud jde o formální požadavky, jako jsou požadavky na vedení záznamů a dokumentaci, které musí být podle předkládajícího soudu mimo jiné splněny k tomu, aby vytěžený materiál přestal být odpadem, mělo by se použít podobné chápání. Zejména je třeba zajistit, aby formální požadavky neohrožovaly užitečný účinek směrnice 2008/98. Jinými slovy, vnitrostátní právní úprava, podle níž vytěžený materiál nepřestane být odpadem v případě nesplnění formálních povinností, i když jsou splněny podmínky stanovené v čl. 6 odst. 1 směrnice 2008/98, brání dosažení cílů směrnice 2008/98, a z tohoto důvodu by měla být zůstat nepoužita.

77.

Je pravda, jak uvádí rakouská vláda, že stanovení formálních podmínek pro stav, kdy odpad přestává být odpadem, není unijnímu právu cizí. Pokud jde o vymezení kritérií pro stav, kdy odpad přestává být odpadem, mají členské státy v tomto ohledu prostor pro uvážení. Tyto formální požadavky však musí být vymezeny tak, aby byly dosaženy jejich cíle, aniž by byly ohroženy cíle směrnice 2008/98.

78.

S ohledem na popis předkládajícího soudu v předkládacím rozhodnutí tak tomu ve věci v původním řízení patrně není. Jak totiž uznala rakouská vláda ve svém vyjádření, podle rozhodnutí napadeného před předkládajícím soudem nepřestala být dotčená vytěžená zemina odpadem především z důvodu nedodržení určitých formálních požadavků stanovených spolkovým plánem pro nakládání s odpady. Jak už jsem však několikrát uvedla, předkládající soud má za to, že vytěžená zemina dotčená ve věci v původním řízení byla klasifikována jako půda nejvyšší jakosti a zjevně nedosahovala mezních hodnot kontaminace stanovených v rakouském spolkovém plánu pro nakládání s odpady pro zvláštní využití pro pozemkové úpravy a územní rozvoj.

79.

Formální požadavky tedy vedly dotčený orgán k tomu, že považoval nekontaminovanou zeminu nejvyšší jakosti za odpad, čímž bylo podporováno odstraňování odpadů a nákup nových surovin, místo aby bylo podporováno opětovné použití již existujícího materiálu. Vzhledem k tomu, že by mohlo dojít k odrazování od opětovného používání nekontaminovaných materiálů nejvyšší kvality, je třeba formální požadavky, jejichž doložení nemá žádný význam pro životní prostředí, považovat za požadavky, které narušují podporu hierarchie způsobů nakládání s odpady podle článku 4 směrnice 2008/98 a jako takové narušují účinnost této směrnice.

80.

S ohledem na výše uvedené úvahy musí být čl. 6 odst. 1 směrnice 2008/98 vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, podle níž nekontaminovaná vytěžená zemina, která je podle vnitrostátního práva materiálem nejvyšší jakosti pro konkrétní účel územního rozvoje, přestává být odpadem pouze v případě, že je bezprostředně použita jako náhrada za suroviny, a podle níž nepřestává být tato zemina odpadem do doby, kdy držitel splní určité formální požadavky, které nemají význam pro životní prostředí, jako jsou požadavky na vedení záznamů a dokumentaci.

81.

Na základě výše uvedené analýzy navrhuji Soudnímu dvoru, aby na žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podanou Landesverwaltungsgericht Steiermark (zemský správní soud spolkové země Štýrsko, Rakousko) odpověděl následovně:

„Článek 6 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, podle níž nekontaminovaná vytěžená zemina, která je podle vnitrostátního práva materiálem nejvyšší jakosti pro konkrétní účel územního rozvoje, přestává být odpadem pouze v případě, že je bezprostředně použita jako náhrada za suroviny, a podle níž nepřestává být tato zemina odpadem do doby, kdy držitel splní určité formální požadavky, které nemají význam pro životní prostředí, jako jsou požadavky na vedení záznamů a dokumentaci.

Článek 6 odst. 1 směrnice 2008/98 však nemůže být použit v takové věci, jako je věc v původním řízení, jelikož čl. 3 bod 1 a čl. 5 odst. 1 směrnice 2008/98 musí být vykládány v tom smyslu, že nekontaminovaná vytěžená zemina nejvyšší jakosti, která byla poté, co byla vybrána a podrobena kontrole kvality, poskytnuta za účelem vyhovění žádosti místních zemědělců týkající se pozemkových úprav a územního rozvoje, nepředstavuje odpad, ale vedlejší produkt, za předpokladu, že jsou splněny podmínky stanovené v čl. 5 odst. 1 písm. a) až d) směrnice 2008/98. Toto posouzení přísluší provést předkládajícímu soudu.“