1

Svou žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně, Hengshi Egypt Fiberglass Fabrics SAE (dále jen „Hengshi“) a Jushi Egypt for Fiberglass Industry SAE (dále jen „Jushi“) domáhají zrušení prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/492 ze dne 1. dubna 2020, jímž se ukládá konečné antidumpingové clo na dovoz některých tkaných a/nebo vpichovaných textilií ze skleněných vláken pocházejících z Čínské lidové republiky a Egypta (Úř. věst. 2020, L 108, s. 1), v rozsahu, v němž se jich týká (dále jen „napadené prováděcí nařízení“).

2

Hengshi a Jushi jsou dvě společnosti založené podle právních předpisů Egyptské arabské republiky. Obě dvě patří do skupiny China National Building Material (CNBM). Činnost žalobkyň spočívá zejména ve výrobě a vývozu některých tkaných nebo vpichovaných textilií ze skleněných vláken (dále jen „textilie ze skleněných vláken“) prodávaných zejména v rámci Evropské unie.

3

Během období šetření (od 1. ledna do 31. prosince 2018) společnost Jushi vyráběla jak textilie ze skleněných vláken, tak pramence ze skleněných vláken, což je hlavní surovina používaná k výrobě textilie ze skleněných vláken. Společnost Jushi používala pro výrobu textilie ze skleněných vláken své vlastní výrobky, ale rovněž prodávala pramence ze skleněných vláken nezávislým odběratelům jak v Egyptě, tak v zahraničí, jakož i společnosti Hengshi. Posledně uvedená společnost vyráběla textilie ze skleněných vláken z pramenců zakoupených od společnosti Jushi, jakož i od další společnosti ve spojení a od nezávislé společnosti, jež měly obě sídlo v Číně.

4

Společnost Jushi prodávala textilie ze skleněných vláken přímo nezávislým odběratelům v Egyptě a v Unii. Rovněž vyvážela textilie ze skleněných vláken určené třem odběratelům ve spojení v Unii, a sice společnostem Jushi Spain SA, Jushi France SAS a Jushi ltalia Srl. Společnost Jushi mimoto v Unii prodávala textilie ze skleněných vláken prostřednictvím společnosti ve spojení se sídlem mimo Unii, Jushi Group (HK) Sinosia Composite Materials Co. Ltd.

5

Společnost Hengshi neprodávala textilie ze skleněných vláken na egyptském trhu. Prodávala textilie ze skleněných vláken přímo nezávislým odběratelům v Unii, jakož i prostřednictvím společnosti ve spojení se sídlem mimo Unii, Huajin Capital Ltd.

6

Na základě podnětu podaného dne 8. ledna 2019 vedlejší účastnicí, společností Tech-Fab Europe eV, jménem výrobců představujících více než 25 % celkové výroby textilií ze skleněných vláken v Unii na základě článku 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1036 ze dne 8. června 2016 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropské unie (Úř. věst. 2016, L 176, s. 21, dále jen „základní nařízení“), zahájila Evropská komise antidumpingové šetření týkající se dovozu textilií ze skleněných vláken pocházejících z Číny a Egypta do Unie. Dne 21. února 2019 zveřejnila v Úředním věstníku Evropské unie oznámení o zahájení řízení (Úř. věst. 2019, C 68, s. 29).

7

Jak vyplývá z bodu 52 odůvodnění napadeného prováděcího nařízení, výrobky, které byly předmětem antidumpingového šetření, byly textilie z tkaných nebo vpichovaných pramenců nebo příze z nekonečných skleněných vláken, též s dalšími prvky, s výjimkou výrobků, které jsou impregnované či předimpregnované („pre-preg“), a s výjimkou otevřených síťovin o velikosti buňky větší než 1,8 mm na délku i na šířku a o plošné hmotnosti vyšší než 35 g/m2 pocházející z Číny a Egypta, v současnosti kódů KN ex70193900, ex70194000, ex70195900 a ex70199000 (kódy TARIC 7019390080, 7019400080, 7019590080 a 7019900080).

8

Šetření dumpingu a újmy probíhalo v období od 1. ledna do 31. prosince 2018. Zkoumání trendů významných pro posouzení újmy a příčinné souvislosti se týkalo období od 1. ledna 2015 do konce období šetření.

9

Dne 8. dubna 2019 žalobkyně předložily odpovědi na antidumpingový dotazník, jakož i odpovědi na přílohu I dotazníku svých společností ve spojení.

10

Dne 16. května 2019 zahájila Komise samostatné antisubvenční šetření týkající se dovozu textilií ze skleněných vláken pocházejících z Číny a Egypta do Unie (dále jen „souběžné antisubvenční šetření ohledně textilií ze skleněných vláken“). Dne 7. června 2019 Komise rovněž zahájila antisubvenční šetření ohledně pramenců ze skleněných vláken (dále jen „souběžné antisubvenční šetření ohledně pramenců ze skleněných vláken“).

11

Komise provedla inspekce na místě v prostorách žalobkyň, jakož i v prostorách jejich společností ve spojení. Žalobkyně předložily v návaznosti na tyto inspekce dne 30. května 2019 další připomínky.

12

Dne 19. prosince 2019 oznámila Komise základní skutečnosti a úvahy, na jejichž základě zamýšlela uložit konečná antidumpingová opatření na dovozy textilií ze skleněných vláken pocházejících z Číny a Egypta (dále jen „konečné informace“). Dne 9. ledna 2020 předložily žalobkyně své připomínky k těmto informacím. Dne 16. ledna 2020 se v prostorách Komise konalo slyšení týkající se uvedených informací. Téhož dne žalobkyně zaslaly písemně další připomínky.

13

Dne 10. února 2020 zveřejnila Komise dokument s dodatečnými konečnými informacemi (dále jen „dodatečné konečné informace“). Tyto informace zohlednily některé argumenty, jež žalobkyně sdělily ke konečným informacím. Žalobkyně zaslaly své připomínky k dodatečným konečným informacím dne 13. února 2020. Dne 17. února 2020 se v prostorách Komise konalo slyšení týkající se uvedených informací.

14

Na žádost žalobkyň provedl úředník pro slyšení dne 25. února 2020 další slyšení.

15

Dne 1. dubna 2019 přijala Komise napadené prováděcí nařízení. Uvedené nařízení zavádí konečné antidumpingové clo ve výši 20 % na dovozy textilií ze skleněných vláken žalobkyněmi do Unie.

16

Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:

17

Komise, podporovaná vedlejší účastnicí řízení, navrhuje, aby Tribunál:

18

Na podporu žaloby předkládají žalobkyně dva žalobní důvody. První vychází z toho, že metoda, kterou použila Komise pro stanovení výrobních nákladů, prodejních nákladů, správních výdajů a jiných režijních nákladů společnosti Hengshi a jejího zisku, jenž je třeba vzít v úvahu pro výpočet početně zjištěné běžné hodnoty, porušuje čl. 2 odst. 5, čl. 2 odst. 3, 6, 11 a 12, jakož i čl. 9 odst. 4 základního nařízení a druhý vychází z toho, že metoda uplatněná Komisí k určení rozpětí cenového podbízení a prodeje pod cenou je v rozporu s čl. 3 odst. 1, 2, 3 a 6, jakož i s čl. 9 odst. 4 tohoto nařízení.

19

Tento žalobní důvod má pět částí.

20

Žalobkyně v podstatě tvrdí, že úvahy Komise za účelem nezohlednění nákladů pramenců ze skleněných vláken uvedených v účetních záznamech společnosti Hengshi porušují čl. 2 odst. 5 první pododstavec základního nařízení. Podle nich toto ustanovení nestanoví, pokud jde o druhou podmínku, která je v něm uvedena, kritérium týkající se obvyklých tržních podmínek a neumožňuje Komisi posoudit přiměřenost nákladů, zejména nákladů na pramence ze skleněných vláken, spojených s výrobou a prodejem posuzovaného výrobku, tedy textilií ze skleněných vláken, které jsou zaznamenány v účetních záznamech společnosti Hengshi.

21

Tento výklad je potvrzen zaprvé výkladem článku 2.2.1.1 Dohody o provádění článku VI Všeobecné dohody o clech a obchodu z roku 1994 (GATT) (Úř. věst. 1994, L 336, s. 103; Zvl. vyd. 11/21, s. 91, dále jen „antidumpingová dohoda z roku 1994“), který provedl Orgán pro řešení sporů Světové obchodní organizace (WTO), zadruhé zásadou restriktivního výkladu výjimek stanovených unijním právem a zatřetí kontextem, ve kterém byl přijat čl. 2 odst. 5 základního nařízení, jakož i cíli sledovanými tímto nařízením.

22

Komise, podporovaná vedlejší účastnicí, s touto argumentací nesouhlasí.

23

Je třeba připomenout, že v případě, kdy Unie zamýšlela splnit zvláštní povinnost, k jejímuž splnění se zavázala v rámci WTO, nebo v případě, že unijní akt výslovně odkazuje na konkrétní ustanovení dohod WTO, přísluší unijnímu soudu přezkoumat legalitu dotčeného unijního aktu s ohledem na pravidla WTO (rozsudek ze dne 14. července 2021, Interpipe Niko Tube a Interpipe Nizhnedneprovsky Tube Rolling Plant v. Komise, T‑716/19, EU:T:2021:457, bod 95).

24

Unie se prostřednictvím čl. 2 odst. 5 základního nařízení snažila provést zvláštní závazky, které obsahuje článek 2.2.1.1 antidumpingové dohody z roku 1994 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. února 2013, Acron v. Rada, T‑118/10, nezveřejněný, EU:T:2013:67, bod 66).

25

Z toho vyplývá, že ustanovení základního nařízení musí být v rozsahu, v němž odpovídají ustanovením antidumpingové dohody z roku 1994, vykládána v co největší míře s ohledem na příslušná ustanovení této dohody, tak jak jsou vykládána orgánem pro řešení sporů WTO (viz rozsudek ze dne 14. července 2021, Interpipe Niko Tube a Interpipe Nizhnedneprovsky Tube Rolling Plant v. Komise, T‑716/19, EU:T:2021:457, bod 98 a citovaná judikatura).

26

Článek 2 odst. 5 první pododstavec základního nařízení zní takto:

„Náklady se obvykle vypočtou na základě záznamů vedených stranou, která je předmětem šetření, pokud tyto záznamy odpovídají obecně uznávaným zásadám účetnictví dané země a pokud je prokázáno, že tyto záznamy přiměřeně odrážejí náklady spojené s výrobou a prodejem daného výrobku.“

27

Ze znění tohoto ustanovení vyplývá, že účetní záznamy šetřené strany představují upřednostňovaný zdroj pro získání informací při stanovení výrobních nákladů posuzovaného výrobku, a obvyklým postupem je použití údajů z uvedených záznamů, přičemž jejich uzpůsobení či nahrazení jiným vhodným základem je výjimkou z tohoto pravidla. Vzhledem k zásadě, že odchylka nebo výjimka z obecného pravidla musí být vykládána restriktivně, je třeba mít za to, že režim výjimky, který vyplývá z čl. 2 odst. 5 základního nařízení, musí být vykládán restriktivním způsobem (viz rozsudek ze dne 3. prosince 2019, Yieh United Steel v. Komise, T‑607/15, EU:T:2019:831, bod 66 a citovaná judikatura).

28

Pokud jde o nesení důkazního břemene ohledně existence okolností, které odůvodňují uplatnění čl. 2 odst. 5 prvního pododstavce základního nařízení, je na unijních orgánech, aby se, pokud se domnívají, že je nutné nepřihlížet k výrobním nákladům, jež jsou uvedeny v účetních záznamech šetřené strany, a nahradit je jinou cenou, která je považována za přiměřenou, opíraly o přímé důkazy, nebo přinejmenším o indicie, jež umožňují prokázat existenci faktoru, na jehož základě se úprava provádí (viz rozsudek ze dne 3. prosince 2019, Yieh United Steel v. Komise, T‑607/15, EU:T:2019:831, bod 67 a citovaná judikatura).

29

Kromě toho je třeba rovněž připomenout, že v oblasti obchodních ochranných opatření disponují orgány z důvodu složitosti ekonomických, politických a právních situací, které musí zkoumat, širokou posuzovací pravomocí. Přezkum posouzení těchto orgánů unijním soudem musí být proto omezen na ověření toho, zda byla dodržena procesní pravidla, zda skutková zjištění, na jejichž základě se napadená volba provádí, byla věcně správná, zda nedošlo ke zjevně nesprávnému posouzení těchto skutkových zjištění nebo zda nedošlo ke zneužití pravomoci. Tento omezený soudní přezkum se vztahuje zejména na volbu mezi různými metodami výpočtu dumpingového rozpětí a na posouzení běžné hodnoty výrobku (viz rozsudek ze dne 3. prosince 2019, Yieh United Steel v. Komise, T‑607/15, EU:T:2019:831, bod 68 a citovaná judikatura).

30

Z hlediska těchto úvah musí být zkoumána tato část prvního žalobního důvodu.

31

Zaprvé je třeba uvést, že čl. 2 odst. 5 první pododstavec základního nařízení nevylučuje, aby se Komise mohla odchýlit od nákladů uvedených v účetních záznamech šetřené strany, pokud cena suroviny použité pro výrobu posuzovaného výrobku není běžnou tržní cenou.

32

V tomto ohledu, jak ostatně uvádějí účastníci řízení, měl orgán pro řešení sporů WTO v rámci výkladu čl. 2.2.1.1 antidumpingové dohody z roku 1994 za to, že lze konstatovat, že účetní záznamy vedené v souladu s obecně uznávanými účetními zásadami přiměřeně nezohledňují náklady spojené s výrobou a prodejem posuzovaného výrobku, pokud například transakce týkající se některých vstupů spojených s výrobou a prodejem posuzovaného výrobku neprobíhají za obvyklých tržních podmínek [v tomto smyslu viz zpráva odvolacího orgánu WTO ve věci „Evropská unie – Antidumpingová opatření týkající se bionafty pocházející z Argentiny“ (WT/DS 473/AB/R) přijatá dne 26. října 2016, bod 6.33].

33

Nicméně, jak je připomenuto v bodě 28 výše, pokud se Komise domnívá, že je povinna vyloučit výrobní náklady obsažené v účetních záznamech šetřené strany, aby je nahradila jinou cenou považovanou za přiměřenou, je povinna vycházet z důkazů nebo alespoň z indicií umožňujících prokázat existenci faktoru, na jehož základě je úprava provedena.

34

V tomto ohledu je třeba konstatovat, že Komise v bodě 312 odůvodnění napadeného prováděcího nařízení poznamenala, že ceny, za něž společnost Hengshi nakupovala pramence ze skleněných vláken od společnosti Jushi, byly systematicky a citelně nižší než ceny, za které společnost Jushi prodávala tentýž výrobek nezávislým odběratelům působícím na egyptském trhu. S ohledem na značný rozdíl mezi těmito cenami dospěla Komise správně k závěru, že ceny, které společnost Hengshi zaplatila společnosti Jushi, nelze považovat za běžné tržní ceny. Tyto ceny byly sice výhodné pro společnost Jushi, ale neodrážely tržní ceny v Egyptě. Jak vyplývá ze spisu předloženého Tribunálu, náklady vykázané společností Hengshi za pramence ze skleněných vláken byly výrazně nižší, a to přibližně o [důvěrné] ( 1 ) %, než náklady uplatňované společností Jushi vůči nezávislým odběratelům v Egyptě, což žalobkyně nezpochybňují.

35

Za účelem odůvodnění toho, že takový cenový rozdíl nebyl dostatečný k tomu, aby Komisi umožnil mít za to, že ceny pramenců ze skleněných vláken uvedené v účetních záznamech společnosti Hengshi nebyly běžnými tržními cenami, a je třeba je z tohoto důvodu nezohlednit, žalobkyně tvrdily, že vzhledem k tomu, že společnost Jushi prodala pramence ze skleněných vláken společnosti Hengshi se ziskem ve výši [důvěrné] %, tyto dokumenty vhodně a dostatečně zohledňují náklady na pramence ze skleněných vláken. Kromě toho Komise již zejména v prováděcím nařízení Komise (EU) č. 360/2014 ze dne 9. dubna 2014 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz ferosilicia pocházejícího z Čínské lidové republiky a Ruska na základě přezkumu před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 (Úř. věst. 2014, L 107, s. 13) připustila, že transakce mezi stranami v obchodním spojení mohou být neziskové.

36

Tyto argumenty nicméně nemohou obstát.

37

Pokud jde v první řadě o ziskové rozpětí, které společnost Jushi získala z prodeje pramenců ze skleněných vláken společnosti Hengshi, je třeba uvést, stejně jako to učinila Komise, že dosažení zisku neumožňuje automaticky dospět k závěru, že transakce proběhla za obvyklých tržních podmínek. Navíc je třeba konstatovat, že toto ziskové rozpětí bylo podstatně nižší než ziskové rozpětí dosažené u nezávislých odběratelů.

38

Pokud jde v druhé řadě o odkaz na prováděcí nařízení č. 360/2014, je třeba připomenout, že legalita nařízení ukládajícího antidumpingová cla musí být posuzována s ohledem na právní pravidla, a zejména na ustanovení základního nařízení, a nikoli na základě předchozí rozhodovací praxe Komise [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. října 2016, Crown Equipment (Suzhou) a Crown Gabelstapler v. Rada, T‑351/13, nezveřejněný, EU:T:2016:616, bod 107].

39

Zadruhé, pokud jde o argument žalobkyň, podle kterého se druhá podmínka uvedená v čl. 2 odst. 5 prvním pododstavci základního nařízení netýká přiměřenosti nákladů, ale spíše „spolehlivosti“ účetních záznamů šetřené strany, je třeba konstatovat, že by takový výklad v konečném důsledku vedl k zabránění použití početně zjištěné běžné hodnoty zejména v případě, kdy jsou výrobní náklady ovlivněny zvláštní situací na trhu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. února 2013, EuroChem MCC v. Rada, T‑84/07, EU:T:2013:64, bod 59).

40

Zatřetí, pokud jde o argument žalobkyň, podle kterého je jejich výklad čl. 2 odst. 5 prvního pododstavce základního nařízení potvrzen kontextem, v němž bylo toto ustanovení přijato, jakož i cíli sledovanými tímto nařízením, je třeba uvést, že i když je pravda, jak uvádějí, že čl. 2 odst. 5 neobsahuje výslovné ustanovení týkající se přiměřenosti nákladů vynaložených mezi stranami ve spojení, na rozdíl od nákladů uvedených v čl. 2 odst. 1 třetím pododstavci, jakož i v čl. 4 odst. 1 písm. a) a odst. 2 základního nařízení, nepostačuje tato okolnost k prokázání toho, že úmyslem normotvůrce Unie bylo vyloučit tuto okolnost při použití čl. 2 odst. 5 základního nařízení.

41

V tomto ohledu je třeba nejprve zdůraznit, jak bylo uvedeno v bodech 31 a 32 výše, že čl. 2 odst. 5 první pododstavec základního nařízení nebrání Komisi odchýlit se od nákladů uvedených v účetních záznamech šetřené strany, pokud ceny suroviny použité pro výrobu posuzovaného výrobku nejsou stanoveny za obvyklých tržních podmínek z důvodu vztahu uvnitř skupiny. Dále, jak správně poznamenává Komise, ustanovení čl. 2 odst. 1 třetího a čtvrtého pododstavce základního nařízení, která výslovně odkazují na situace, v nichž jsou ceny ovlivněny z důvodu vztahu uvnitř skupiny, slouží jako základ pro ostatní ustanovení článku 2 týkající se běžné hodnoty včetně ustanovení čl. 2 odst. 5. Konečně čl. 4 odst. 1 písm. a) a odst. 2 základního nařízení není relevantní v rámci kontextuálního výkladu čl. 2 odst. 5 prvního pododstavce téhož nařízení, jelikož se netýká stanovení dumpingu, ale spíše vymezení výrobního odvětví Unie v rámci zjišťování újmy. Jak totiž vyplývá z bodu 10 odůvodnění základního nařízení, unijní normotvůrce zavedl odkaz na osoby, které jsou ve spojení s vývozci, aby je vyloučil z pojmu „výrobní odvětví Unie“.

42

S ohledem na výše uvedené tedy Komise mohla mít za to, aniž se dopustila nesprávného právního posouzení nebo zjevně nesprávného posouzení, že vzhledem k tomu, že cena pramenců ze skleněných vláken uvedená v účetních záznamech společnosti Hengshi nebyla běžnou tržní cenou, nelze mít za to, že přiměřeně zohlednila náklady spojené s výrobou a prodejem posuzovaného výrobku, a proto bylo třeba přistoupit k její úpravě (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. února 2013, Acron v. Rada, T‑118/10, nezveřejněný, EU:T:2013:67, bod 53).

43

První část prvního žalobního důvodu je tudíž třeba zmítnout.

44

Žalobkyně v podstatě tvrdí, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení při použití čl. 2 odst. 5 prvního pododstavce základního nařízení, když v rámci analýzy obvyklých tržních podmínek porovnala prodejní ceny pramence ze skleněných vláken účtované společností Jushi společnosti Hengshi a nezávislým domácím odběratelům, aniž vzala v úvahu všechny relevantní faktory týkající se dotčeného prodeje, jako je značný rozdíl v objemu prodejů pramenců ze skleněných vláken uskutečněných společností Jushi s nezávislými domácími odběrateli a společností Hengshi, jakož i platba cel, která se na společnost Jushi vztahovala v souvislosti s prodejem pramenců ze skleněných vláken těmto nezávislým domácím odběratelům.

45

Komise, podporovaná vedlejší účastnicí, s touto argumentací nesouhlasí.

46

Úvodem je třeba připomenout, že otázka, zda je cena uplatňována v běžném obchodním styku, závisí rovněž na dalších podmínkách určitého obchodu, které mohou mít vliv na uplatňované ceny, jako je objem tohoto obchodu, dodatečné povinnosti stran účastnících se tohoto obchodu nebo lhůta pro dodání. V rámci tohoto posouzení, které musí být prováděno případ od případu, musí orgány zohlednit všechny relevantní faktory a všechny zvláštní okolnosti týkající se dotčených prodejů (rozsudek ze dne 1. října 2014, Rada v. Alumina, C‑393/13 P, EU:C:2014:2245, bod 30).

47

Proto, aby bylo však prokázáno, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu, které může odůvodnit zrušení napadeného rozhodnutí, musí být důkazy předložené žalobkyněmi dostatečné k tomu, aby vyvrátily věrohodnost posouzení skutkového stavu uvedených v tomto rozhodnutí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. září 2014, Gold East Paper a Gold Huasheng Paper v. Rada, T‑444/11, EU:T:2014:773, bod 62 a citovaná judikatura).

48

V projednávaném případě je třeba uvést, že výtka žalobkyň týkající se značného rozdílu v objemu prodeje pramenců skleněných vláken uskutečněného společností Jushi s nezávislými domácími odběrateli a společností Hengshi, se opírá především o argument, podle kterého je logické, že objem prodeje měl vliv na ceny uplatňované u odběratelů, a dále o skutečnost, že slevy uplatňované společností Jushi vůči společnosti Hengshi v souvislosti s prodejem pramenců ze skleněných vláken byly ovlivněny objemem prodeje.

49

Pokud jde zaprvé o argument, podle kterého je logické, že objem prodeje ovlivňuje cenu uplatňovanou u odběratelů, je třeba konstatovat, že i když judikatura citovaná v bodě 46 výše připustila, že objem transakcí může ovlivnit cenu výrobku, takové posouzení musí být provedeno případ od případu, s přihlédnutím ke všem relevantním faktorům a ke všem zvláštním okolnostem dotčeného prodeje. Takové tvrzení tedy samo o sobě nestačí k tomu, aby bez důkazu, že společnost Jushi uplatnila slevy na své odběratele na základě objemu prodeje pramenců ze skleněných vláken, odůvodnilo, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení v rámci své analýzy obvyklých tržních podmínek tím, že nezohlednila objem prodeje pramenců ze skleněných vláken společnosti Jushi.

50

Pokud jde zadruhé o argument žalobkyň týkající se slevy uplatňované společností Jushi vůči společnosti Hengshi v souvislosti s prodejem pramenců ze skleněných vláken, je třeba uvést, že žádná skutečnost ze spisu předloženého Tribunálu neumožňuje prokázat, že údajná sleva uplatněná společností Jushi vůči společnosti Hengshi není specifická a neuplatňuje se výlučně na prodeje pramenců ze skleněných vláken mezi těmito dvěma společnostmi. Kromě toho, jak uvádí Komise, žalobkyně nepředložily důkaz umožňující určit, zda je taková sleva založená na objemu prodeje uplatnitelná nebo je uplatňována na všechny odběratele, a nikoli pouze na společnost Hengshi.

51

S ohledem na úvahy uvedené v bodech 49 a 50 výše je třeba dospět k závěru, že žalobkyně tedy v souladu s judikaturou citovanou v bodě 47 výše nepředložily dostatečné důkazy, aby vyvrátily věrohodnost posouzení skutkového stavu uvedených v napadeném prováděcím nařízení, zejména v jeho bodě 320 odůvodnění, která vedla k odmítnutí zohlednit objem prodeje pramenců ze skleněných vláken společností Jushi společnosti Hengshi v rámci analýzy obvyklých tržních podmínek.

52

Kromě toho je třeba rovněž zamítnout námitku nepřípustnosti týkající se argumentu Komise uvedeného v žalobní odpovědi, podle kterého bylo třeba za účelem určení, zda byly ceny srovnatelné, zohlednit celkový procentní podíl prodejů uskutečněných s nezávislými domácími odběrateli pro všechny výrobky. Tento argument je totiž pouze součástí kontextu, který uvedla Komise ve své žalobní odpovědi, v jehož světle musí být výtka žalobkyň ohledně objemu prodeje vykládána. Přitom je třeba připomenout, že účelem obsahu žalobní odpovědi je zejména objasnit Tribunálu skutkový a právní kontext věci, která mu je předložena k přezkumu, do jehož rámce sporné rozhodnutí spadá a jenž Tribunál oproti stranám sporu nezná. Nejsou-li ostatně v rozhodnutí, které je předmětem žaloby na neplatnost, uvedeny prvky kontextu, jež Tribunálu následně poskytne strana sporu v rámci uvedení okolností sporu, který mu je předložen, nemůže tato skutečnost jako taková prokazovat nesplnění povinnosti odůvodnit sporné rozhodnutí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. března 2007, France Télécom v. Komise, T‑340/04, EU:T:2007:81, bod 79). Z toho vyplývá, že okolnost, že tento argument nebyl uplatněn ve správní fázi, nemá v projednávané věci žádný dopad.

53

S ohledem na výše uvedené je třeba tuto výtku zamítnout.

54

Pokud jde o platbu cla ze vstupů v případě pramenců ze skleněných vláken, žalobkyně se dovolávají porušení práva na obhajobu, neboť Komise jim v konečných informacích nebo v dodatečných konečných informacích nesdělila svůj úmysl nezohlednit platbu uvedeného cla z důvodu neexistence důkazů. Dále namítají porušení povinnosti řádné péče v rozsahu, v němž Komise měla použít z vlastního podnětu důkaz o zaplacení tohoto cla, který měla k dispozici v rámci souběžného antisubvenčního šetření ohledně pramenců ze skleněných vláken, nebo je přinejmenším měla požádat o předložení tohoto důkazu v rámci antidumpingového šetření.

55

Pokud jde o porušení práva na obhajobu, je třeba připomenout, že dodržování tohoto práva, které má zásadní význam v antidumpingových šetřeních, předpokládá, že zúčastněným podnikům musí být v průběhu správního řízení umožněno, aby užitečně sdělily své stanovisko k reálnosti a relevanci tvrzených skutečností a okolností a k důkazům, které Komise použila na podporu svého tvrzení o existenci dumpingové praxe a z toho vzniklé újmy (viz rozsudek ze dne 14. července 2021, Interpipe Niko Tube a Interpipe Nizhnedneprovsky Tube Rolling Plant v. Komise, T‑716/19, EU:T:2021:457, bod 209 a citovaná judikatura).

56

Existence pochybení při dodržování tohoto práva může vést ke zrušení nařízení, kterým se ukládá antidumpingové clo, pouze pokud existuje možnost, že z důvodu tohoto pochybení by mohlo správní řízení vést k jinému výsledku, čímž by tak došlo ke konkrétnímu zásahu do práva dotyčného účastníka řízení na obhajobu. Tomuto účastníku řízení však nelze uložit povinnost, aby prokázal, že rozhodnutí Komise by bylo odlišné, ale pouze to, že takový předpoklad není zcela vyloučen, neboť uvedený účastník řízení by mohl lépe zajistit svou obhajobu, kdyby nedošlo k vytýkanému procesnímu pochybení (viz rozsudek ze dne 14. července 2021, Interpipe Niko Tube a Interpipe Nizhnedneprovsky Tube Rolling Plant v. Komise, T‑716/19, EU:T:2021:457, bod 210 a citovaná judikatura).

57

V projednávané věci ze spisu vyplývá, že žalobkyním bylo v průběhu správního řízení umožněno, aby užitečně vyjádřily své stanovisko k existenci a relevanci tvrzených skutečností a okolností a k důkazům, které Komise použila na podporu svého tvrzení o dumpingové praxi a z toho vzniklé újmy, jelikož se mohly vyjádřit jak ke konečným informacím, tak k dodatečným konečným informacím. Právě v tomto kontextu totiž žalobkyně vyjádřily svůj nesouhlas se skutečností, že Komise nezohlednila clo, které společnost Jushi musela zaplatit za prodej pramenců ze skleněných vláken nezávislým domácím odběratelům.

58

Mimoto v rozsahu, v němž si žalobkyně stěžují, že nebyly vyslechnuty konkrétně ohledně záměru Komise nezohlednit platbu cla, stačí připomenout, že právo být vyslechnut se vztahuje na všechny skutkové nebo právní okolnosti, které jsou základem aktu rozhodnutí, ale nikoli na konečné stanovisko, jež správní orgán zamýšlí přijmout (viz rozsudek ze dne 14. července 2021, Interpipe Niko Tube a Interpipe Nizhnedneprovsky Tube Rolling Plant v. Komise, T‑716/19, EU:T:2021:457, bod 211 a citovaná judikatura). Kromě toho nelze Komisi vytýkat, že konkrétně nevyslechla žalobkyně ohledně svého úmyslu nezohlednit platbu cla, i když taková platba nebyla ani provedena v okamžiku, kdy žalobkyně zaslaly své připomínky ke konečným informacím a ke konečným dodatečným informacím. Jak totiž vyplývá ze spisu, tato platba byla provedena dne 27. února 2020, zatímco lhůta pro podání připomínek k dodatečným konečným informacím byla stanovena na 13. února 2020.

59

Komise tedy neporušila právo žalobkyň na obhajobu.

60

Pokud jde o porušení povinnosti řádné péče, je třeba připomenout, že i když je věcí Komise, jakožto orgánu, který provádí šetření, určit existenci dumpingu, újmy a příčinné souvislosti mezi dovozem, který je předmětem dumpingu, a újmou, nic to nemění na tom, že vzhledem k tomu, že žádné ustanovení základního nařízení nesvěřuje Komisi pravomoc přinutit účastníky řízení, aby se účastnili šetření nebo předložili informace, je tento orgán závislý na dobrovolné spolupráci těchto účastníků řízení při poskytování nezbytných informací [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. prosince 2017, EBMA v. Giant (China), C‑61/16 P, EU:C:2017:968, bod 54 a citovaná judikatura].

61

Účel antidumpingového šetření totiž spočívá pro unijní orgány v hledání objektivních důkazů pomocí nástrojů, které jim poskytlo základní nařízení a na základě dobrovolné spolupráce hospodářských subjektů, a to zvláště odpovědí na antidumpingový dotazník, případných inspekcí na místě a připomínek zúčastněných stran k informačním dokumentům za účelem zjištění existence případného dumpingu po určení běžné hodnoty posuzovaného výrobku v souladu s článkem 2 základního nařízení (rozsudek ze dne 3. prosince 2019, Yieh United Steel v. Komise, T‑607/15, EU:T:2019:831, bod 133).

62

V tomto kontextu přísluší unijnímu soudu, aby se ujistil, že orgány zohlednily všechny relevantní okolnosti a vyhodnotily skutečnosti vyplývající ze spisu s veškerou řádnou péčí vyžadovanou k tomu, aby se mohlo mít za to, že běžná hodnota byla určena přiměřeným způsobem (viz rozsudek ze dne 10. března 2009, Interpipe Niko Tube a Interpipe NTRP v. Rada, T‑249/06, EU:T:2009:62, bod 41 a citovaná judikatura).

63

Z judikatury citované v bodech 60 až 62 výše vyplývá, že i když je pravda, že Komise musí vést šetření pečlivě a zohlednit všechny relevantní okolnosti při určování běžné hodnoty, je závislá na dobrovolné spolupráci stran, které jsou předmětem šetření, aby jí poskytly nezbytné informace.

64

V projednávané věci tedy žalobkyním příslušelo, aby předložily důkazy, jež považovaly za relevantní pro účely šetření, v okamžiku, kdy uvedly, že Komise měla zohlednit skutečnost, že prodejní cena pramenců ze skleněných vláken účtovaná společností Jushi nezávislým domácím odběratelům zahrnovala částku pokrývající clo použitelné na dovozy vstupů. Jak přitom vyplývá ze spisu předloženého Tribunálu, zejména z připomínek podaných žalobkyněmi ke konečným informacím a dodatečným konečným informacím, žalobkyně v rámci antidumpingového šetření nikdy nepředložily sebemenší důkaz o zaplacení takového cla. Ostatně, jak bylo konstatováno v bodě 58 výše, taková platba nebyla uskutečněna ani v okamžiku, kdy žalobkyně podaly své připomínky ke konečným informacím a ke konečným dodatečným informacím. Dokument osvědčující platbu cla, kterého se žalobkyně dovolávají, byl předložen Komisi v rámci souběžného antisubvenčního šetření ohledně pramenců ze skleněných vláken dne 18. března 2020, jak ostatně potvrdily žalobkyně na jednání. Žalobkyně tak nemohou mít prospěch ze své vlastní nedbalosti tím, že Komisi vytýkají, že nezohlednila důkaz, na jehož předložení měly veškerý zájem a který nepředložily.

65

Kromě toho žalobkyně nemohou v replice platně tvrdit, že Komise mohla z vlastního podnětu použít uvedený dokument předložený v rámci souběžného antisubvenčního šetření ohledně pramenců ze skleněných vláken.

66

Článek 29 odst. 6 první pododstavec nařízení (EU) 2016/1037 Evropského parlamentu a Rady ze dne 8. června 2016 o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků ze zemí, které nejsou členy Evropské unie (Úř. věst. 2016, L 176, s. 55), totiž stanoví:

„Informace získané na základě tohoto nařízení lze použít pouze k tomu účelu, ke kterému byly vyžádány.“

67

Z tohoto ustanovení přitom vyplývá, že se Komise nemůže z vlastního podnětu dovolávat v rámci antidumpingového šetření důkazu předloženého v rámci souběžného antisubvenčního šetření. V projednávané věci tedy žalobkyním příslušelo, aby se vzdaly záruky stanovené tímto článkem a požadovaly, aby byl takový důkaz připuštěn i v rámci antidumpingového šetření.

68

Mimoto na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, zmínka v bodě 268 odůvodnění napadeného prováděcího nařízení, která se týká kontrolních čísel výrobků (dále jen „PCN“) ze souběžného antisubvenčního šetření ohledně textilií ze skleněných vláken, jakož i použití některých odpovědí žalobkyň na antidumpingový dotazník pro účely posledně uvedeného antisubvenčního šetření nijak neprokazují jejich tvrzení, podle kterého se Komise mohla dovolávat informací ze souběžného antisubvenčního šetření v rámci antidumpingového šetření. Jak totiž vyplývá z bodu 276 odůvodnění napadeného prováděcího nařízení, Komise mohla použít informace týkající se PCN ze souběžného antisubvenčního šetření ohledně textilií ze skleněných vláken pouze proto, že se dotčený čínský vyvážející výrobce vzdal záruky stanovené v čl. 19 odst. 6 základního nařízení, jakož i v čl. 29 odst. 6 nařízení 2016/1037, a požádala, aby správné informace týkající se PCN shromážděné při souběžném antisubvenčním šetření ohledně textilií ze skleněných vláken byly použity jako nejlepší dostupné informace v antidumpingovém šetření. Dále z dopisu ze dne 24. května 2019 předloženého žalobkyněmi v příloze repliky vyplývá, že o použití některých z jejich odpovědí na antidumpingový dotazník pro účely souběžného antisubvenčního šetření ohledně textilií ze skleněných vláken bylo požádáno z jejich vlastního podnětu.

69

S ohledem na výše uvedené je třeba zamítnout druhou výtku, a proto druhou část prvního žalobního důvodu v plném rozsahu.

70

Třetí částí prvního žalobního důvodu žalobkyně vytýkají Komisi porušení čl. 2 odst. 5 druhého pododstavce základního nařízení tím, že k úpravě nákladů pramenců ze skleněných vláken společnosti Hengshi uplatnila výjimku stanovenou tímto ustanovením a upravila tyto náklady „na jakémkoli jiném přijatelném základě“ namísto toho, aby provedla úpravu „na základě nákladů jiných výrobců nebo vývozců v téže zemi“, zejména na základě nákladů vynaložených společností Jushi, jež je jediným jiným výrobcem pramenců ze skleněných vláken v Egyptě, na výrobu uvedených pramenců ze skleněných vláken. Dále Komisi vytýkají, že porušila povinnost uvést odůvodnění tím, že v napadeném prováděcím nařízení nevysvětlila, proč uplatnila takovou výjimku.

71

Komise, podporovaná vedlejší účastnicí, s touto argumentací nesouhlasí.

72

Pokud jde zaprvé o porušení povinnosti uvést odůvodnění, kterým je třeba se zabývat na prvním místě, Tribunál podobně jako Komise uvádí, že důvody rozhodnutí Komise nepoužít výrobní náklady pramenců ze skleněných vláken společnosti Jushi k úpravě nákladů pramenců ze skleněných vláken společnosti Hengshi jasně a jednoznačně vyplývají z bodu 331 odůvodnění napadeného prováděcího nařízení. V uvedeném bodě odůvodnění Komise vysvětlila, že poté, co posoudila, zda účetní záznamy společnosti Hengshi přiměřeně odrážejí náklady spojené s výrobou textilií ze skleněných vláken, dospěla k závěru, že převodní ceny za nákup společnosti Hengshi pramenců skleněných vláken od společnosti Jushi byly ve srovnání s tržní cenou stejných typů výrobku v Egyptě podstatně podhodnoceny, tj. nejednalo se o běžné tržní ceny. Proto upravila náklady společnosti Hengshi na pramence skleněných vláken na základě cen účtovaných společností Jushi domácím odběratelům, kteří nejsou ve spojení, na egyptském trhu.

73

Kromě toho v rozsahu, v němž žalobkyně zpochybňují vysvětlení poskytnutá Komisí v její žalobní odpovědi týkající se skutečnosti, že společnosti Jushi a Hengshi nešlo porovnávat, neboť společnost Jushi je vertikálně integrovaným podnikem na rozdíl od společnosti Hengshi, je třeba připomenout, že podle judikatury citované v bodě 52 výše nejsou-li v rozhodnutí, které je předmětem žaloby na neplatnost, uvedeny prvky kontextu, jež Tribunálu následně poskytne strana sporu v rámci uvedení okolností sporu, nemůže tato skutečnost jako taková prokazovat nesplnění povinnosti odůvodnit sporné rozhodnutí.

74

V projednávaném případě přitom upřesnění týkající se skutečnosti, že společnost Jushi je vertikálně integrovanou společností, což žalobkyně ostatně nezpochybňují, představuje pouze prvek kontextu, který mohla Komise poskytnout v žalobní odpovědi bez toho, aby porušila svou povinnost uvést odůvodnění.

75

S ohledem na výše uvedené nemohou žalobkyně platně tvrdit, že napadené prováděcí nařízení bylo nedostatečně odůvodněno nebo že Komise uvedla důvod, proč se v projednávané věci rozhodla použít výjimku stanovenou v čl. 2 odst. 5 druhém pododstavci základního nařízení poprvé v žalobní odpovědi.

76

Výtka vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění tedy musí být zamítnuta.

77

Pokud jde zadruhé o výtku vycházející z porušení čl. 2 odst. 5 druhého pododstavce základního nařízení, je třeba nejprve připomenout, že podle tohoto ustanovení „[p]okud náklady spojené s výrobou a prodejem šetřeného výrobku nejsou přiměřeně odráženy v záznamech dané strany, upraví se nebo se stanoví na základě nákladů jiných výrobců nebo vývozců v téže zemi, nebo pokud takové informace nejsou k dispozici nebo je nelze použít, na jakémkoli jiném přijatelném základě včetně informací z jiných reprezentativních trhů“.

78

Je třeba uvést, stejně jako to učinila žalobkyně, že s ohledem na formulaci tohoto ustanovení musí být tyto dvě metody použity v pořadí, v jakém jsou uvedeny. Komise tedy musí především přezkoumat, zda může upravit nebo určit náklady spojené s výrobou a prodejem posuzovaného výrobku na základě nákladů jiných výrobců nebo vývozců. Pouze v případě, že tyto informace nejsou k dispozici nebo je nelze použít, je třeba použít výjimku stanovenou v čl. 2 odst. 5 druhém pododstavci základního nařízení, podle níž se náklady stanoví „na jakémkoli jiném přijatelném základě“ (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. října 1999, Acme v. Rada, T‑48/96, EU:T:1999:251, bod 36 a citovaná judikatura).

79

Kromě toho vzhledem k tomu, že volba použít „jakýkoli jiný přijatelný základ“ představuje režim výjimky z obecného pravidla stanoveného v čl. 2 odst. 5 druhém pododstavci základního nařízení, musí být vykládána restriktivně. Aby se tedy Komise odchýlila od nákladů jiných výrobců nebo vývozců v téže zemi, musí vycházet z důkazů nebo přinejmenším indicií umožňujících prokázat existenci faktoru, na jehož základě byla úprava provedena.

80

V projednávané věci Komise za účelem odůvodnění svého rozhodnutí nepoužít výrobní náklady pramenců ze skleněných vláken společnosti Jushi pro úpravu nákladů pramenců ze skleněných vláken společnosti Hengshi, a v důsledku toho použití jiného přijatelného základu, vysvětlila, že společnost Jushi, byť byla jediným jiným výrobcem textilií ze skleněných vláken v Egyptě, byla zaprvé společností ve spojení se společností Hengshi, a zadruhé vertikálně integrovanou společností, což nebyl případ společnosti Hengshi. S ohledem na tyto skutečnosti se tedy rozhodla vypočítat náklady pramenců ze skleněných vláken společnosti Hengshi na základě ceny účtované společností Jushi nezávislým domácím odběratelům.

81

Za účelem zpochybnění rozhodnutí Komise použít jakýkoliv jiný přijatelný základ pro úpravu dotčených nákladů se žalobkyně omezují na tvrzení, že vzhledem k tomu, že Komise „ověřila a přijala“ výrobní náklady pramenců ze skleněných vláken společnosti Jushi, která byla jediným jiným výrobcem pramenců ze skleněných vláken v Egyptě, byla povinna provést tuto úpravu na základě uvedených nákladů.

82

Takové tvrzení však nemůže obstát.

83

Jak totiž vyplývá z bodu 80 výše, Komise „nepřijala“ výrobní náklady pramenců ze skleněných vláken společnosti Jushi. Dále na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, z formulace čl. 2 odst. 5 druhého pododstavce základního nařízení nevyplývá, že by Komise byla povinna, a to i v případě přítomnosti jiných výrobců nebo vývozců v téže zemi, provést dotčenou úpravu bezpodmínečně na základě jejich nákladů. Naopak z tohoto ustanovení vyplývá, že i v případě existence takových informací se od nich může Komise odchýlit, pokud se domnívá, že tyto informace nemohou být použity. Měla přitom za to, že okolnosti uvedené v bodě 80 výše odůvodňují, že takové informace nemohou být v projednávaném případě použity.

84

Z toho vyplývá, že Komise byla oprávněna provést úpravu nákladů pramenců ze skleněných vláken společnosti Hengshi „na jakémkoli jiném přijatelném základě“.

85

Tento závěr nemůže být ostatními argumenty žalobkyň zpochybněn.

86

Pokud jde v první řadě o argument, podle kterého z žalobní odpovědi v podstatě vyplývá, že jiní výrobci nebo vývozci musí být sami „srovnatelní“, což vede k širokému výkladu výjimky stanovené v čl. 2 odst. 5 druhém pododstavci základního nařízení, je třeba uvést, že „srovnatelnost“ výrobců, na niž odkazuje Komise, je ve skutečnosti součástí úvah, podle kterých nemohla zohlednit výrobní náklady pramenců ze skleněných vláken společnosti Jushi, jelikož ta je na rozdíl od společnosti Hushi vertikálně integrovanou společností. Jak přitom vyplývá z bodů 80 a 84 výše, Komise se mohla o tuto skutečnost právem opřít, aby vyloučila výrobní náklady pramenců ze skleněných vláken společnosti Jushi a provedla úpravu na „jakémkoli jiném přijatelném základě“.

87

Pokud jde v druhé řadě o argument, podle něhož vzhledem k tomu, že Komise použila prodejní, režijní a správní náklady a zisk společnosti Jushi z jejího domácího prodeje textilií ze skleněných vláken jako základ pro početní zjištění běžné hodnoty textilie ze skleněných vláken společnosti Hengshi podle čl. 2 odst. 6 písm. a) základního nařízení, měla totéž učinit s výrobními náklady na pramence ze skleněných vláken společnosti Jushi, je třeba konstatovat, stejně jako to učinila Komise, že tento argument není relevantní. Dotčená ustanovení se totiž zabývají různými otázkami. Zatímco čl. 2 odst. 5 základního nařízení se týká výpočtu nákladů spojených s výrobou a prodejem posuzovaného výrobku, předmětem čl. 2 odst. 6 téhož nařízení je výpočet prodejních, správních a režijních nákladů a zisku, který je založen na domácím prodeji obdobného výrobku v běžném obchodním styku.

88

S ohledem na výše uvedené musí být výtka vycházející z porušení čl. 2 odst. 5 základního nařízení zamítnuta, stejně jako třetí část prvního žalobního důvodu v plném rozsahu.

89

Žalobkyně v podstatě tvrdí, že Komise dvakrát zohlednila prvek zisku a prodejních, správních a režijních nákladů týkajících se prodejů pramenců ze skleněných vláken společnosti Jushi v početně zjištěné běžné hodnotě textilií ze skleněných vláken společnosti Hengshi. Tvrdí zejména, že Komise nejprve zvýšila náklady pramenců ze skleněných vláken společnosti Hengshi na základě prodejní ceny pramenců ze skleněných vláken účtované společností Jushi nezávislým domácím odběratelům a následně k upraveným výrobním nákladům textilií ze skleněných vláken společnosti Hengshi přičetla prodejní, správní a režijní náklady a zisk společnosti Jushi z jejích prodejů textilií ze skleněných vláken těmto odběratelům. Vzhledem k tomu, že prodeje textilií ze skleněných vláken společností Jushi jejím nezávislým domácím odběratelům zahrnuje nejen prvek zisku a prodejních, správních a režijních nákladů těchto textilií ze skleněných vláken, ale rovněž prvek zisku a prodejních, správních a režijních nákladů pramenců ze skleněných vláken, které jsou vstupem v rámci výroby textilií ze skleněných vláken, Komise údajně dvakrát zohlednila prodejní, správní a režijní náklady pramenců ze skleněných vláken společnosti Jushi a prvek zisku z prodeje pramenců ze skleněných vláken společnosti Jushi. Tím porušila čl. 2 odst. 3, 6, 11 a 12 základního nařízení.

90

Komise, podporovaná vedlejší účastnicí, s touto argumentací nesouhlasí.

91

Je třeba uvést, že argumentace žalobkyň je spekulativní a nespočívá na žádné konkrétní skutečnosti, která by mohla prokázat, že prodejní, správní a režijní náklady a zisk z pramenců ze skleněných vláken byly při výpočtu běžné hodnoty textilií ze skleněných vláken společnosti Hengshi předmětem dvojího započtení.

92

I když totiž žalobkyně tvrdí, že vertikálně integrovaný výrobce, jako je společnost Jushi, zaznamenává prodejní, správní a režijní náklady a zisk z prodeje konečného výrobku mnohem vyšší, než které zaznamenává výrobce, jenž není vertikálně integrovaný, z důvodu, že vertikálně integrovaný výrobce musí nést rovněž prodejní, správní a režijní náklady a zisk, které se vztahují ke vstupu, jenž je používán pro výrobu konečného výrobku, neprokázaly konkrétně, do jaké míry v projednávané věci prodejní, správní a režijní náklady a zisk z prodeje textilií ze skleněných vláken společnosti Jushi zahrnuje prvek zisku a prodejních, správních a režijních nákladů pramenců ze skleněných vláken, které jsou vstupem v rámci výroby textilií ze skleněných vláken.

93

Při neexistenci takového důkazu přitom nelze Komisi platně vytýkat, že provedla dvojí započtení prvku zisku a prodejních, správních a režijních nákladů vztahujících se k prodejům pramenců ze skleněných vláken společnosti Jushi v rámci početně zjištěné běžné hodnoty textilie ze skleněných vláken společnosti Hengshi.

94

Čtvrtou část prvního žalobního důvodu je tedy třeba zamítnout jako neopodstatněnou.

95

Žalobkyně tvrdí, že vzhledem k tomu, že metoda, kterou Komise použila pro početní zjištění běžné hodnoty textilie ze skleněných vláken společnosti Hengshi, je protiprávní z důvodů uvedených v rámci první až čtvrté části prvního žalobního důvodu, konečné antidumpingové clo ve výši 20 %, které jim bylo uloženo, překračuje v rozporu s čl. 9 odst. 4 základního nařízení dumpingové rozpětí.

96

Komise a vedlejší účastnice tento argument zpochybňují.

97

V tomto ohledu je třeba uvést, stejně jako to učinila Komise, že analýza prvních čtyř částí prvního žalobního důvodu neprokázala žádné nesprávné právní posouzení ani žádné zjevně nesprávné posouzení, kterého by se dopustila při početním zjištění běžné hodnoty textilie ze skleněných vláken společnosti Hengshi. Žalobkyně proto nemohou platně tvrdit, že antidumpingové clo uložené Komisí překračuje dumpingové rozpětí v rozporu s čl. 9 odst. 4 základního nařízení.

98

S ohledem na výše uvedené je třeba zamítnout pátou část prvního žalobního důvodu, jakož i tento důvod v plném rozsahu.

99

Tento důvod je rozdělen do čtyř částí. Žalobkyně zaprvé tvrdí, že Komise tím, že pro účely výpočtu rozpětí cenového podbízení na základě čl. 2 odst. 9 základního nařízení použitého analogicky určila vývozní cenu žalobkyň, zejména společnosti Jushi, porušila čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení; zadruhé se Komise tím, že vycházela z této vývozní ceny početně zjištěné za účelem zjištění újmy, dopustila zjevně nesprávného posouzení při zjišťování újmy, čímž porušila čl. 3 odst. 2 a 3 základního nařízení; zatřetí zjevně nesprávné posouzení, kterého se dopustila Komise při zjišťování újmy, má vliv na analýzu příčinné souvislosti, již provedla v souladu s čl. 3 odst. 6 základního nařízení; nakonec začtvrté se Komise tím, že použila vývozní cenu početně zjištěnou na základě čl. 2 odst. 9 základního nařízení použitého analogicky pro výpočet rozpětí cenového podbízení žalobkyň, dopustila zjevně nesprávného posouzení při stanovení částky antidumpingového cla dostačující k odstranění újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie v rozporu s čl. 9 odst. 4 základního nařízení.

100

Komise, podporovaná vedlejší účastnicí, zpochybňuje nejen opodstatněnost tohoto žalobního důvodu, ale rovněž úvodem tvrdí, že je irelevantní.

101

V tomto ohledu tvrdí, že i kdyby musel Tribunál konstatovat, že se Komise dopustila pochybení tím, že použila analogicky čl. 2 odst. 9 základního nařízení pro výpočty cenového podbízení a prodejů pod cenou, takové pochybení by nemohlo vést ke zrušení napadeného prováděcího nařízení. Komise v tomto ohledu v duplice předkládá nové výpočty, které prokazují, že i při zohlednění hodnot účtovaných společnostmi ve spojení společnosti Jushi v Unii bez provedení úprav na základě čl. 2 odst. 9 základního nařízení se jedná pouze o velmi malou změnu jak na úrovni cenového podbízení ([důvěrné] namísto 31,5 %), tak na úrovni prodejů pod cenou ([důvěrné] namísto 63,9 %).

102

Na dotaz Tribunálu jak písemně, prostřednictvím organizačních procesních opatření, tak ústně při jednání ohledně nových výpočtů Komise předložených v duplice, žalobkyně tvrdily, že i když tyto výpočty nemají vliv na úroveň antidumpingového cla uloženého napadeným prováděcím nařízením, které je stanoveno na úrovni dumpingového rozpětí, mohly by uvedené výpočty ovlivnit kumulovanou úroveň antidumpingových a vyrovnávacích cel, která jsou omezena úrovní rozpětí prodeje pod cenou.

103

Podle ustálené judikatury může unijní soud zamítnout důvod nebo výtku jako irelevantní, pokud zjistí, že nemohou vést k požadovanému zrušení, i kdyby byly opodstatněné (rozsudky ze dne 21. září 2000, EFMA v. Rada, C‑46/98 P, EU:C:2000:474, bod 38, a ze dne 19. listopadu 2009, Michail v. Komise, T‑50/08 P, EU:T:2009:457, bod 59).

104

V projednávané věci žalobkyně připustily, jak vyplývá z bodu 102 výše, že i kdyby Komise pro určení rozpětí cenového podbízení a prodeje pod cenou použila výpočty poskytnuté v duplice, které vycházejí z vývozní ceny společnosti Jushi bez úprav provedených na základě čl. 2 odst. 9 základního nařízení, nemělo by to žádný vliv na kumulovanou úroveň antidumpingových cel uložených napadeným prováděcím nařízením.

105

Kromě toho žalobkyně nebyly schopny předložit sebemenší důkaz, a to ani v rámci organizačních procesních opatření, ani při jednání, aby podpořily svůj argument, podle kterého by tyto nové výpočty mohly ovlivnit kumulovanou úroveň antidumpingových a vyrovnávacích cel.

106

Z toho vyplývá, že i za předpokladu, že by žalobkyně byly oprávněny zpochybnit metodu, kterou Komise použila ke stanovení vývozní ceny společnosti Jushi v rámci výpočtu rozpětí cenového podbízení a prodeje pod cenou, použití nových výpočtů uvedených v bodě 101 výše by v žádném případě nevedlo ke změně antidumpingového cla, jak ostatně připouštějí žalobkyně. Tvrzené pochybení tedy nemůže být základem pro zrušení napadeného prováděcího nařízení v rozsahu, v němž se jich týká.

107

Proto musí být druhý žalobní důvod zamítnut jako irelevantní, aniž je třeba analyzovat opodstatněnost čtyř částí vznesených žalobkyněmi na podporu tohoto žalobního důvodu.

108

S ohledem na výše uvedené musí být žaloba zamítnuta v plném rozsahu.

109

Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměly ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedeným uložit, že ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vzniklé Komisi.

110

Podle čl. 138 odst. 3 jednacího řádu ponese vedlejší účastnice vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (první rozšířený senát)

rozhodl takto: