–

za finskou vládu M. Pere, jako zmocněnkyní,

–

za norskou vládu I. Meinich a K. S. Borge, jakož i T. Sundem, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi M. Huttunenem, jakož i L. Armati a T. Sevón, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článků 45 a 49 SFEU.

2

Tato žádost byla předložena v rámci řízení zahájeném na návrh A ve věci rozhodnutí Sosiali- ja terveysalan lupa- ja valvontavirasto (Úřad příslušný ke schvalování a dohledu v oblasti sociálních věcí a hygieny, Finsko) (dále jen „Valvira“) přiznat A oprávnění vykonávat po dobu tří let povolání lékaře jakožto registrovaného lékaře pod vedením a dohledem registrovaného lékaře oprávněného k samostatnému výkonu tohoto povolání.

3

Článek 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací (Úř. věst. 2005, L 255, s. 22), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/55/EU ze dne 20. listopadu 2013 (Úř. věst. 2013, L 354, s. 132) (dále jen „směrnice 2005/36“), nadepsaný „Účel“, stanoví:

„Tato směrnice stanoví pravidla, podle nichž členský stát, který podmiňuje přístup k regulovanému povolání nebo jeho výkon na svém území získáním určité odborné kvalifikace (dále jen ‚hostitelský členský stát‘), uznává pro přístup k tomuto povolání a jeho výkon odborné kvalifikace nabyté v jednom nebo více jiných členských státech (dále jen ‚domovský členský stát‘), které jejich držitele opravňují vykonávat v tomto členském státě stejné povolání.

Tato směrnice rovněž stanoví pravidla pro částečný přístup k regulovaným povoláním a uznávání odborného výcviku vykonané v jiném členském státě.“

4

Článek 4 této směrnice, nadepsaný „Účinky uznání“, v odstavci 1 stanoví, že „[u]znání odborné kvalifikace hostitelským členským státem umožňuje, aby oprávněná osoba měla v tomto členském státě přístup ke stejnému povolání, pro které získala kvalifikaci v domovském členském státě, a vykonávala je v hostitelském členském státě za stejných podmínek jako jeho státní příslušníci“.

5

Článek 10 uvedené směrnice, nadepsaný „Oblast působnosti“, který je součástí kapitoly I věnované obecnému systému uznávání dokladů o odborné kvalifikaci, v bodu b) stanoví:

„Tato kapitola se použije na všechna povolání, na která se nevztahují kapitoly II a III této hlavy a v níže uvedených případech, kdy žadatel ze zvláštních a výjimečných důvodů nesplňuje podmínky stanovené v těchto kapitolách:

[...]

6

Článek 13 směrnice 2005/36, nadepsaný „Podmínky uznávání“, v odst. 1 prvním pododstavci stanoví:

„Pokud je v hostitelském členském státě přístup k regulovanému povolání nebo jeho výkon podmíněn držením zvláštní odborné kvalifikace, povolí příslušný orgán tohoto členského státu přístup k tomuto povolání a jeho výkon žadatelům za stejných podmínek, jaké se vztahují na jeho vlastní státní příslušníky, pokud jsou držiteli osvědčení způsobilosti nebo dokladu o dosažené kvalifikaci podle článku 11, který jiný členský stát požaduje k získání přístupu k tomuto povolání a jeho výkonu na svém území.“

7

Součástí hlavy III kapitoly III této směrnice, která se týká „[u]znávání na základě koordinace minimálních požadavků na odbornou přípravu“, je článek 21, nadepsaný „Zásada automatického uznávání“, který v odstavci 1 stanoví:

„Každý členský stát uznává doklady o dosažené kvalifikaci zajišťující přístup k odborným činnostem lékaře se základní odbornou přípravou a specializovaného lékaře, zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči, zubního lékaře, specializovaného zubního lékaře, veterinárního lékaře, farmaceuta a architekta uvedené v příloze V bodech 5.1.1, 5.1.2, 5.2.2, 5.3.2, 5.3.3, 5.4.2, 5.6.2 a 5.7.1, které splňují minimální požadavky na odbornou přípravu uvedené v článcích 24, 25, 31, 34, 35, 38, 44 a 46, a za účelem přístupu k odborným činnostem a jejich výkonu přiznává těmto dokladům na svém území stejné účinky, jaké mají doklady o dosažené kvalifikaci, které sám vydává.

Takové doklady o dosažené kvalifikaci musí být vydány příslušnými orgány členských států a případně doplněny osvědčeními uvedenými v příloze V bodech 5.1.1, 5.1.2, 5.2.2, 5.3.2, 5.3.3, 5.4.2, 5.6.2 a 5.7.1.

[...]“

8

Příloha V bod 5.1.1 směrnice 2005/36 stanoví stran dokladů o dosažené kvalifikaci v oblasti základní lékařské odborné přípravy ve Spojeném království toto:

9

Článek 55a této směrnice, nadepsaný „Uznávání odborných výcviků“, stanoví:

„1.   Pokud je přístup k regulovanému povolání v domovském členském státě podmíněn dokončením odborného výcviku, uzná příslušný orgán domovského členského státu při posuzování žádosti o povolení výkonu tohoto regulovaného povolání odborný výcvik absolvovaný v jiném členském státě, pokud je tento výcvik v souladu se zveřejněnými pokyny uvedenými v odstavci 2, a zohlední odborný výcvik absolvovaný ve třetí zemi. Členské státy však mohou ve vnitrostátních právních předpisech stanovit přiměřené omezení délky části odborného výcviku, jež může být prováděna v zahraničí.

2.   Uznání odborného výcviku nenahrazuje platné požadavky na absolvování zkoušky, kterou je podmíněn přístup k danému povolání. Příslušné orgány zveřejní pokyny k organizaci a uznávání odborných výcviků absolvovaných v jiném členském státě nebo ve třetí zemi, zejména úlohu osoby dohlížející na odborný výcvik.“

10

Podle článku 6a prvního pododstavce laki terveydenhuollon ammattihenkilöistä (559/1994, ammattihenkilölaki) [zákon o zdravotnických povoláních (559/1994)], ve znění platném k rozhodnému datu ve sporu v původním řízení, přizná Valvira na žádost a za podmínek, které stanoví, osobě, jenž zahájila studium medicíny před 1. lednem 2012 ve státě Evropské unie nebo Evropského hospodářského prostoru (EHP), v němž je podmínkou pro získání oprávnění k výkonu povolání lékaře absolvování odborného výcviku po získání diplomu, a která v něm získala diplom za absolvování základní lékařské odborné přípravy, oprávnění vykonávat ve Finsku povolání lékaře s postavením registrovaného lékaře pro tento účel pod vedením a dohledem registrované osoby oprávněné k samostatnému výkonu tohoto povolání ve zdravotnickém zařízení. Oprávnění vykonávat toto povolání se přiznává na dobu tří let.

11

Článek 6a druhý pododstavec zákona o zdravotnických povoláních (559/1994) stanoví, že pokud žadatel vykonával činnost lékaře po dobu stanovenou v článku 6a prvním pododstavci tohoto zákona v souladu s podmínkami stanovenými Valvira, přizná tento úřad žadateli na jeho vlastní žádost oprávnění k samostatnému výkonu povolání lékaře ve Finsku. Valvira může z oprávněných důvodů prodloužit tříletou lhůtu stanovenou v uvedeném článku 6a prvním pododstavci.

12

V roce 2008 zahájila A studium lékařství na univerzitě v Edinburghu (Spojené království). Dne 6. července 2013 získala diplom Bachelor of Medicine and Bachelor of Surgery potvrzující absolvování základní lékařské odborné přípravy.

13

Diplom, který A získala, je dokladem o dosažené kvalifikaci, který je pro Spojené království Velké Británie a Severního Irska uveden v příloze V bodě 5.1.1 směrnice 2005/36.

14

A měla částečné oprávnění vykonávat povolání lékaře ve Spojeném království na základě diplomu potvrzujícího absolvování základní lékařské odborné přípravy. Byla zapsána na seznamu vedeném orgánem Spojeného království příslušným v dané oblasti, tj. General Medical Council (všeobecná lékařská komora), v rubrice „Provisionally registered doctor with a licence to actise“ (prozatímně registrovaný lékař s licencí k výkonu povolání). Byla oprávněna pracovat v rámci postgraduálního programu.

15

Po získání diplomu o absolvování základní lékařské odborné přípravy se A vrátila do Finska. Tam požádala Valvira na základě diplomu získaného ve Spojeném království o oprávnění vykonávat povolání registrovaného lékaře ve Finsku. Nepředložila však osvědčení (Certificate of experience) doplňující doklad o dosažené kvalifikaci, který je uveden pro Spojené království v příloze V bodu 5.1.1 směrnice 2005/36 a je podmínkou pro to, aby bylo možné ve Spojeném království vykonávat v plném rozsahu lékařské povolání.

16

Vzhledem k tomu, že A toto osvědčení neměla, Valvira jí navrhl, že její žádost o povolení vykonávat povolání lékaře schválí na dobu určitou. A s tím souhlasila. Podle Valvira měla A k tomu, aby získala oprávnění samostatně vykonávat povolání lékaře ve Finsku, dvě možnosti. Jednak mohla absolvovat tříletou odbornou praxi ve Finsku v souladu s pokyny Spojeného království a požádat o uznání této praxe na základě článku 55a směrnice 2005/36 u příslušného orgánu Spojeného království a následně ve Finsku požádat o oprávnění vykonávat povolání lékaře na základě systému automatického uznávání upraveného touto směrnicí. Dále mohla ve Finsku absolvovat zvláštní tříletou odbornou přípravu v oboru všeobecného lékařství. A si zvolila druhou možnost, která nevede v jiných členských státech Unie nebo EHP k automatickému uznání odborné kvalifikace lékaře ve smyslu směrnice 2005/36.

17

Rozhodnutím ze dne 3. listopadu 2016 přiznal Valvira A oprávnění vykonávat ve Finsku po dobu tří let, tj. od 2. listopadu 2016 do 2. listopadu 2019, povolání registrovaného lékaře pod vedením a dohledem registrovaného lékaře oprávněného k samostatnému výkonu tohoto povolání. A měla oprávnění vykonávat povolání lékaře během této doby pouze pod podmínkou, že ve Finsku absolvuje zvláštní tříletou odbornou přípravu v oboru všeobecného lékařství.

18

Rozhodnutím ze dne 4. května 2017 zamítl Valvira stížnost podanou A. Podle odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo A přiznáno oprávnění vykonávat povolání lékaře podle článku 6a zákona o zdravotnických povoláních (559/1994) v situaci, kdy neměla osvědčení uvedené v příloze V bodě 5.1.1 směrnice 2005/36.

19

Helsingin hallinto-oikeus (správní soud v Helsinkách, Finsko), k němuž byla podána žaloba na neplatnost uvedeného rozhodnutí, ji rozhodnutím ze dne 5. prosince 2017 zamítl z důvodu, že zaprvé automatické uznání podle směrnice 2005/36 není možné, neboť A nepředložila osvědčení pro Spojené království uvedené v příloze V bodě 5.1.1 této směrnice, zadruhé z důvodu že obecný systém uznávání dokladů o dosažené kvalifikaci se také neuplatní, neboť A nezískala diplom potvrzující absolvování základní lékařské odborné přípravy před referenčním datem definovaným v onom bodě 5.1.1, tj. 20. prosincem 1976, a zatřetí že A nemohla mít v jiném členském státě Unie výhodnější oprávnění, než by měla v členském státě původu. Valvira proto považoval za odůvodněné přiznat A omezené oprávnění k výkonu povolání lékaře pod vedením a dohledem jiného registrovaného lékaře, který je oprávněn vykonávat toto povolání samostatně.

20

A před Korkein hallinto-oikeus (Nejvyšší správní soud, Finsko) tvrdí, že posouzení její žádosti o uznání diplomu potvrzujícího absolvování základní lékařské odborné přípravy získaného v jiném členském státě musí v případě, kdy nejsou splněny podmínky pro automatické uznávání, proběhnout na základě ustanovení směrnice 2005/36 upravujících obecný systém uznávání. Valvira podle ní v tomto ohledu měl přistoupit k individuálnímu porovnání diplomu potvrzujícího absolvování základní lékařské odborné přípravy, který získala ve Spojeném království, s finským diplomem potvrzujícím absolvování takové přípravy. Unijní právo totiž podle ní brání tomu, aby bylo přiznání oprávnění k samostatnému výkonu povolání podmíněno tříletou zkušební dobou pod dohledem, pokud nebyly prokázány zásadní nekompenzované rozdíly v přípravě v porovnání s vnitrostátními požadavky.

21

Dne 1. listopadu 2019 udělil Valvira A oprávnění k tomu, aby jako registrovaná osoba samostatně vykonávala povolání lékaře ve Finsku. A nicméně svůj kasační opravný prostředek podaný ke Korkein hallinto-oikeus (Nejvyšší správní soud) nevzala zpět.

22

Tento soud má za to, že Valvira nebyl povinen srovnat na základě směrnice 2005/36 diplomy potvrzující absolvování základní lékařské odborné přípravy vydané ve Finsku a ve Spojeném království, jelikož A nesplnila podmínky systému automatického uznávání, který se použije na povolání lékaře, ani podmínky obecného systému pro uznávání odborných kvalifikací. Korkein hallinto-oikeus (Nejvyšší správní soud) si nicméně klade otázku, zda taková povinnost může vyplývat z článků 45 a 49 SFEU.

23

Za těchto podmínek se Korkein hallinto-oikeus (Nejvyšší správní soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Musí být články 45 nebo 49 SFEU vykládány s ohledem na zásadu proporcionality v tom smyslu, že brání tomu, aby příslušný orgán hostitelského členského státu na základě vnitrostátních právních předpisů přiznal osobě oprávnění vykonávat lékařské povolání po dobu tří let a současně omezil toto právo vykonávat lékařské povolání tak, že tato osoba může být činná pouze pod vedením a dohledem registrovaného lékaře a ve stejném období musí absolvovat zvláštní tříletou odbornou přípravu v oboru všeobecného lékařství, aby v hostitelském členském státě získala oprávnění k samostatnému výkonu lékařského povolání, pokud se zohlední, že

24

Jak je uvedeno v bodě 21 tohoto rozsudku, A sice v mezidobí získala oprávnění k samostatnému výkonu povolání lékaře ve Finsku, avšak nevzala zpět svůj kasační opravný prostředek podaný ke Korkein hallinto-oikeus (Nejvyšší správní soud), podle jehož názoru je pro účely řešení sporu nezbytná odpověď na otázku týkající se výkladu unijního práva.

25

Předkládající soud, kterému byla v tomto ohledu předložena žádost o vysvětlení, upřesnil, že podle ustálené vnitrostátní judikatury nelze kasační opravný prostředek odmítnout pro nepřípustnost z důvodu, že ve věci již není možné vzhledem k uplynulé lhůtě či z jiného důvodu zrušit rozhodnutí orgánu poté, co byla konstatována protiprávnost tohoto rozhodnutí. Předkládající soud jako příklad uvedl, že pokud bylo v určité věci požadované povolení získáno, Korkein hallinto-oikeus (Nejvyšší správní soud) rozhodne o důvodech kasačního opravného prostředku a rozhodne tak o případné protiprávnosti původního rozhodnutí, jakož i rozhodnutí hallinto-oikeus (správní soud). Předkládající soud dále uvedl, že podle vnitrostátního práva upravujícího oblast deliktní odpovědnosti je pro účely uložení náhrady škody z důvodu protiprávnosti rozhodnutí orgánu třeba, aby byla protiprávnost nejprve samostatně konstatována pravomocným rozhodnutím.

26

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury je postup zavedený v článku 267 SFEU nástrojem spolupráce mezi Soudním dvorem a vnitrostátními soudy, díky němuž Soudní dvůr poskytuje vnitrostátním soudům výklad unijního práva, jenž je pro ně nezbytný k vyřešení sporů, které tyto soudy mají rozhodnout [viz rozsudek ze dne 6. června 2013, MA a další, C‑648/11, EU:C:2013:367, bod 36, jakož i usnesení ze dne 1. září 2021, OKR (Řízení o předběžné otázce týkající se jednání notáře), C‑387/20, EU:C:2021:751, bod 20 a citovaná judikatura].

27

Na otázky týkající se výkladu unijního práva položené vnitrostátním soudem v právním a skutkovém rámci, který tento soud vymezí v rámci své odpovědnosti a jehož správnost nepřísluší Soudnímu dvoru ověřovat, se vztahuje domněnka relevance. Soudní dvůr může žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podanou vnitrostátním soudem odmítnout pouze tehdy, je-li zjevné, že požadovaný výklad unijního práva nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, jestliže se jedná o hypotetický problém nebo také jestliže Soudní dvůr nedisponuje skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou mu položeny (rozsudek ze dne 6. června 2013, MA a další, C‑648/11, EU:C:2013:367, bod 37, jakož i citovaná judikatura).

28

V tomto případě je třeba uvést, že předkládající soud upřesnil, že podle vnitrostátního práva upravujícího oblast deliktní odpovědnosti je pro účely uložení náhrady škody z důvodu protiprávnosti rozhodnutí orgánu nutné, aby byla protiprávnost nejprve samostatně konstatována pravomocným rozhodnutím.

29

Vzhledem k tomu, že žaloba A na náhradu škody může být úspěšná pouze za podmínky, že protiprávnost správního rozhodnutí, které bylo základem pro takovou žalobu, bude nejprve konstatována zvlášť v pravomocném soudním rozhodnutí, jehož obsah závisí na odpovědi na předběžnou otázku, zůstává tato otázka v každém případě relevantní pro účely zachování případných práv A vůči vnitrostátnímu orgánu, který uvedené správní rozhodnutí přijal.

30

V důsledku toho je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce přípustná.

31

Je třeba uvést, že ke skutečnostem relevantním v projednávané věci došlo v době, kdy se stále uplatňovalo ve Spojeném království unijní právo. Články 45 a 49 SFEU, jakož i směrnice 2005/36 se tedy mohou v projednávaném případě použít.

32

Podstatou předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda musí být články 45 a 49 SFEU vykládány v tom smyslu, že brání tomu, aby příslušný orgán hostitelského členského státu přiznal na základě vnitrostátní právní úpravy osobě oprávnění k výkonu povolání lékaře, které je omezeno na dobu tří let a podléhá dvěma podmínkám, a sice že dotčená osoba při výkonu povolání podléhá vedení a dohledu registrovaného lékaře a dále že v této době také úspěšně absolvuje zvláštní tříletou odbornou přípravu v oboru všeobecného lékařství, aby mohla získat oprávnění k samostatnému výkonu povolání lékaře v hostitelském členském státě, jelikož dotčená osoba, která v členském státě původu absolvovala základní odbornou lékařskou přípravu, je držitelem dokladu o dosažené odborné kvalifikaci pro Spojené království uvedeného v příloze V bodu 5.1.1 směrnice 2005/36, avšak není držitelem tamtéž uvedeného osvědčení dokládajícího absolvování jednoleté odborné praxe požadované členským státem původu jako dodatečná podmínka odborné kvalifikace.

33

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 21 odst. 1 směrnice 2005/36 každý členský stát uznává doklady o dosažené kvalifikaci zajišťující přístup k odborným činnostem lékaře se základní odbornou přípravou uvedené v příloze V bodu 5.1.1 a za účelem přístupu k odborným činnostem a jejich výkonu přiznává těmto dokladům na svém území stejné účinky, jaké mají doklady o dosažené kvalifikaci, které sám vydává.

34

Soudní dvůr již upřesnil, že pokud jde o cíl směrnice 2005/36, z jejích článků 1 a 4 vyplývá, že hlavním cílem vzájemného uznávání je umožnit tomu, kdo má odbornou kvalifikaci, která mu umožňuje přístup k regulovanému povolání v jeho domovském členském státě, přístup ke stejnému povolání, pro které získal kvalifikaci v domovském členském státě, a vykonávat je v hostitelském členském státě za stejných podmínek jako jeho státní příslušníci (rozsudek ze dne 8. července 2021, Lietuvos Respublikos sveikatos apsaugos ministerija, C‑166/20, EU:C:2021:554, bod 25).

35

Je nesporné, že vzhledem k tomu, že žalobkyně v původním řízení nemá osvědčení (Certificate of experience) uvedené v příloze V bodě 5.1.1 směrnice 2005/36, není oprávněna vykonávat ve Spojeném království v plném rozsahu regulované povolání lékaře se základní odbornou přípravou, a nemůže se na ni tudíž vztahovat systém automatického uznávání stanovený v článku 21 této směrnice. Předpokladem pro uplatnění tohoto systému totiž je, že žadatel má vzdělání, které jej kvalifikuje v domovském členském státě k výkonu takového povolání (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. července 2021, Lietuvos Respublikos sveikatos apsaugos ministerija, C‑166/20, EU:C:2021:554, body 26 a 27).

36

Článek 10 směrnice 2005/36, který vymezuje oblast působnosti obecného systému uznávání dokladů o dosažené kvalifikaci stanoveného v kapitole I hlavy III této směrnice, pak nemůže na základě svého písmene b) hostitelskému členskému státu ukládat, aby přezkoumával doklady žadatele o dosažené kvalifikaci, který nemá kvalifikaci potřebnou k výkonu povolání lékaře v členském státě svého původu, protože toto by bylo v rozporu s cílem uvedené směrnice připomenutým v bodě 34 tohoto rozsudku (obdobně viz rozsudek ze dne 8. července 2021, Lietuvos Respublikos sveikatos apsaugos ministerija, C‑166/20, EU:C:2021:554, bod 28 a citovaná judikatura).

37

Z judikatury Soudního dvora nicméně vyplývá, že směrnice týkající se vzájemného uznávání diplomů, a zejména směrnice 2005/36, nemají za cíl a nemohou mít za následek ztížení uznávání diplomů, osvědčení a dalších dokladů o dosažené kvalifikaci v situacích, které spadají mimo oblast jejich působnosti (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. července 2021, Lietuvos Respublikos sveikatos apsaugos ministerija, C‑166/20, EU:C:2021:554, body 36 a 37).

38

V situaci, která nespadá do působnosti směrnice 2005/36, avšak spadá do působnosti článku 45 SFEU či článku 49 SFEU, jsou orgány členského státu rozhodující o žádosti státního příslušníka Unie o povolení k výkonu povolání, k němuž je přístup podle vnitrostátní právní úpravy podmíněn získáním diplomu, odborné kvalifikace nebo doby odborné praxe, povinny zohlednit všechny diplomy, osvědčení a ostatní doklady, jakož i relevantní praxi dotyčné osoby tím, že srovnají dovednosti osvědčené těmito doklady a tuto praxi se znalostmi a kvalifikací požadovanou vnitrostátní právní úpravou (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. července 2021, Lietuvos Respublikos sveikatos apsaugos ministerija, C‑166/20, EU:C:2021:554, body 34 a 38).

39

V projednávaném případě je třeba připomenout, že A, z jejíhož vnitrostátního spisu vyplývá, že je finskou státní příslušnicí, se ve Finsku opírá o univerzitní diplom, který získala v jiném členském státě.

40

Soudní dvůr v tomto ohledu rozhodl, že volný pohyb osob by nebyl v plném rozsahu uskutečněn, pokud by členské státy mohly odepřít uplatnění článků 45 a 49 SFEU těm svým státním příslušníkům, kteří využili možností stanovených unijním právem a kteří díky jim získali odbornou kvalifikaci v jiném členském státu, než je členský stát, jehož jsou příslušníky. Toto konstatování platí i v případě, že státní příslušník členského státu pobýval a získal v jiném členském státě univerzitní kvalifikaci, kterou hodlá uplatnit v členském státě, jehož je státním příslušníkem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. října 2015, Brouillard, C‑298/14, EU:C:2015:652, body 27 až 29).

41

Z toho vyplývá, že v takové situaci, jako je situace v původním řízení, která nespadá do působnosti směrnice 2005/36, avšak spadá do působnosti článku 45 SFEU nebo článku 49 SFEU, musí dotčený hostitelský členský stát splnit své povinnosti v oblasti uznávání odborných kvalifikací, které jsou připomenuty v bodě 38 tohoto rozsudku.

42

Tento srovnávací přezkum musí umožnit orgánům hostitelského členského státu objektivně ověřit, že zahraniční diplom osvědčuje, že jeho držitel má znalosti a dovednosti, když ne totožné, tak alespoň rovnocenné se znalostmi a kvalifikací osvědčovanými vnitrostátním diplomem. Toto posouzení rovnocennosti zahraničního diplomu musí být provedeno výlučně tak, že se vezme v úvahu úroveň znalostí a kvalifikace, kterou lze u držitele tohoto dokladu předpokládat s ohledem na tento diplom, povahu a délku studia a praktického vzdělávání, které se k němu vztahuje (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. října 2015, Brouillard, C‑298/14, EU:C:2015:652, bod 55 a citovaná judikatura).

43

Pokud lze po tomto srovnávacím přezkumu dospět k závěru, že znalosti a kvalifikace osvědčené zahraničním diplomem odpovídají znalostem a kvalifikaci požadovaným vnitrostátními předpisy, je členský stát povinen uznat, že tento diplom splňuje jimi stanovené podmínky (rozsudek ze dne 6. října 2015, Brouillard, C‑298/14, EU:C:2015:652, bod 57 a citovaná judikatura).

44

Pokud naopak z uvedeného srovnávacího přezkumu vyplynou podstatné rozdíly mezi obsahem odborné přípravy absolvované žadatelem a odbornou přípravou požadovanou v hostitelském členském státě, mohou příslušné orgány uplatnit vyrovnávací opatření k vyrovnání těchto rozdílů (rozsudek ze dne 8. července 2021, Lietuvos Respublikos sveikatos apsaugos ministerija, C‑166/20, EU:C:2021:554, bod 41 a citovaná judikatura).

45

Opatření přijatá oblasti působnosti práva Unie však musejí být v souladu s obecnými zásadami tohoto práva, zejména se zásadou proporcionality. Vyrovnávací opatření tak musí být omezena na případy, kdy se jeví jako přiměřená sledovanému cíli (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. prosince 2010, Vandorou a další, C‑422/09, C‑425/09 a C‑426/09, EU:C:2010:732, bod 65).

46

Před uložením vyrovnávacích opatření, která mají překlenout rozdíly mezi odbornou přípravou v domovském členském státě a v hostitelském členském státě žadatele, musí příslušné vnitrostátní orgány posoudit, zda znalosti získané žadatelem mohou sloužit jako důkaz o získání znalostí vyžadovaných tímto posledně uvedeným státem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. prosince 2010, Vandorou a další, C‑422/09, C‑425/09 a C‑426/09, EU:C:2010:732, bod 67).

47

Vnitrostátní právní předpisy, které obecným a nediferencovaným způsobem ukládají stejná vyrovnávací opatření všem držitelům diplomu osvědčujícího absolvování základní lékařské odborné přípravy získaného konkrétně v členském státě Unie, v němž je oprávnění k výkonu povolání lékaře po získání uvedeného diplomu podmíněno absolvováním odborné praxe, se přitom nejeví být v souladu s požadavkem na účinné srovnání kvalifikace doložené diplomem či diplomy dotčené osoby se znalostmi a kvalifikací vyžadovanými právními předpisy hostitelského členského státu, ani se zásadou proporcionality.

48

S ohledem výše uvedené je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že články 45 a 49 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že brání tomu, aby příslušný orgán hostitelského členského státu přiznal na základě vnitrostátní právní úpravy osobě oprávnění k výkonu povolání lékaře, které je omezeno na dobu tří let a podléhá dvěma podmínkám, a sice že dotčená osoba při výkonu povolání podléhá vedení a dohledu registrovaného lékaře a dále že v této době také úspěšně absolvuje zvláštní tříletou odbornou přípravu v oboru všeobecného lékařství, aby mohla získat oprávnění k samostatnému výkonu povolání lékaře v hostitelském členském státě, vzhledem k tomu, že dotčená osoba, která v členském státě původu absolvovala základní odbornou lékařskou přípravu, je držitelem dokladu o dosažené odborné kvalifikaci pro Spojené království uvedeného v příloze V bodu 5.1.1 směrnice 2005/36, avšak není držitelem tamtéž uvedeného osvědčení dokládajícího absolvování jednoleté odborné praxe požadované členským státem původu jako dodatečná podmínka odborné kvalifikace.

49

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (šestý senát) rozhodl takto:

Články 45 a 49 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že brání tomu, aby příslušný orgán hostitelského členského státu přiznal na základě vnitrostátní právní úpravy osobě oprávnění k výkonu povolání lékaře, které je omezeno na dobu tří let a podléhá dvěma podmínkám, a sice že dotčená osoba při výkonu povolání podléhá vedení a dohledu registrovaného lékaře a dále že v této době také úspěšně absolvuje zvláštní tříletou odbornou přípravu v oboru všeobecného lékařství, aby mohla získat oprávnění k samostatnému výkonu povolání lékaře v hostitelském členském státě, vzhledem k tomu, že dotčená osoba, která v členském státě původu absolvovala základní odbornou lékařskou přípravu, je držitelem dokladu o dosažené odborné kvalifikaci pro Spojené království Velké Británie a Severního Irska uvedeného v příloze V bodu 5.1.1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/55/EU ze dne 20. listopadu 2013, avšak není držitelem tamtéž uvedeného osvědčení dokládajícího absolvování jednoleté odborné praxe požadované členským státem původu jako dodatečná podmínka odborné kvalifikace.