Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62019CN0052

    Věc C-52/19 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 25. ledna 2019 Banco Santander, S.A. proti rozsudku Tribunálu (devátého senátu) vydanému dne 15. listopadu 2018 ve věci T-228/10, Banco Santander, S.A. v. Evropská komise

    Úř. věst. C 112, 25.3.2019, p. 31–32 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

    25.3.2019   

    CS

    Úřední věstník Evropské unie

    C 112/31


    Kasační opravný prostředek podaný dne 25. ledna 2019 Banco Santander, S.A. proti rozsudku Tribunálu (devátého senátu) vydanému dne 15. listopadu 2018 ve věci T-228/10, Banco Santander, S.A. v. Evropská komise

    (Věc C-52/19 P)

    (2019/C 112/37)

    Jednací jazyk: španělština

    Účastnice řízení

    Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Banco Santander, S.A. (zástupci: J. Buendía Sierra, E. Abad Valdenebro, R. Calvo Salinero a A. Lamadrid de Pablo, advokáti)

    Další účastnice řízení: Evropská komise

    Návrhová žádání

    Zrušit rozsudek Tribunálu ze dne 15. listopadu 2018;

    vyhovět žalobě na neplatnost a s konečnou platností zrušit napadeného rozhodnutí; a

    uložit Evropské komisi náhradu nákladů řízení.

    Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

    Dne 15. listopadu 2018 vydal Tribunál rozsudek ve věci T-227/10, Banco Santander, S.A. v. Evropská komise (1), proti kterému je namířen tento kasační opravný prostředek. Rozsudek zamítá žalobu navrhovatelky směřující proti rozhodnutí Evropské komise ze dne 28. října 2009 (2) o „finančním goodwillu“ podle článku 12.5 španělského Ley de Impuesto sobre Sociedades (zákon o dani z příjmu právnických osob).

    Na podporu kasačního opravného prostředku navrhovatelka vznáší jediný důvod vycházející z nesprávných právních posouzení, kterými je stižen napadený rozsudek, při výkladu čl. 107 odst. 1 SFEU v souvislosti s pojmem „selektivita“.

    Konkrétně tvrdí, že napadený rozsudek pochybil takto:

    při určení referenčního systému v první fázi analýzy selektivity;

    při určení cíle, se kterým se srovnávají různé skutkové a právní ve druhé fázi analýzy selektivity;

    v důsledku toho pochybil také při naložení důkazního břemene a uplatnění zásady proporcionality;

    podpůrně, v analýze týkající se údajného nedostatku důkazu vztahu mezi nemožností podniků fúzovat v zahraničí a nabývat podíly v zahraničí; a

    podpůrně odmítnutím oddělitelnosti opatření v závislosti na procentním podílu kontroly;

    zachováním právně nesprávného odůvodnění rozsudek nahrazuje v několika uvedených bodech odůvodnění rozhodnutí odůvodněním odlišným a vlastním, čímž se dopouští dalších nesprávných právních posouzení.


    (1)  Rozsudek ze dne 15. listopadu 2018, Banco Santander v. Komise (T-227/10, nezveřejněný, EU:T:2018:785).

    (2)  Rozhodnutí Komise 2011/5/ES ze dne 28. října 2009 o daňových odpisech finančního goodwillu vzniklého nabytím podílu v zahraničních podnicích C 45/07 (ex NN 51/07, ex CP 9/07) zavedených Španělskem (Úř. věst. L 7, s. 48).


    Top