–

za Association of Independent Meat Suppliers a Cleveland Meat Company Ltd, S. Hockmanem, QC, D. Hercockem, barrister, a H. Leese, solicitor,

–

za vládu Spojeného království S. Brandonem, jako zmocněncem, ve spolupráci s A. Dashwoodem, QC, a A Heppinstallem, barrister,

–

za Evropskou komisi A. Dawesem, W. Farrellem a B. Hofstötterem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 5 bodu 2 nařízení (ES) č. 854/2004 Evropského parlamentu a Rady ze dne 29. dubna 2004, kterým se stanoví zvláštní pravidla pro organizaci úředních kontrol produktů živočišného původu určených k lidské spotřebě (Úř. věst. 2004, L 139, s. 206; Zvl. vyd. 03/45, s. 75, a opravy v Úř. věst. 2004, L 226, s. 83, a Úř. věst. 2013, L 160, s. 17), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 ze dne 29. dubna 2004 (Úř. věst. 2004, L 165, s. 1; Zvl. vyd. 03/45, s. 200) (dále jen „nařízení č. 854/2004“), a výkladu nařízení č. 882/2004.

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Association of Independent Meat Suppliers a Cleveland Meat Company Ltd (dále jen „CMC“) a Food Standards Agency (Úřad pro bezpečnost potravin, Spojené království) v otázce toho, jak je třeba postupovat v návaznosti na rozhodnutí úředního veterinárního lékaře odmítající umístit označení zdravotní nezávadnosti na jatečně upravené tělo náležející společnosti CMC, které prohlašuje toto jatečně upravené tělo za nevhodné k lidské spotřebě a vede k jeho zničení.

3

Rozhodnutím (EU) 2020/135 ze dne 30. ledna 2020 o uzavření Dohody o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii (Úř. věst. 2020, L 29, s. 1, dále jen „dohoda o vystoupení“) schválila Rada Evropské unie jménem Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii dohodu o vystoupení, která byla k tomuto rozhodnutí připojena.

4

Článek 86 dohody o vystoupení, nadepsaný „Věci projednávané Soudním dvorem Evropské unie“, v odstavcích 2 a 3 stanoví:

„2.   Soudní dvůr Evropské unie má i nadále pravomoc rozhodovat o předběžných otázkách týkajících se žádostí, které byly před koncem přechodného období předloženy soudy Spojeného království.

3.   Pro účely této kapitoly se řízení před Soudním dvorem Evropské unie považuje za zahájené a žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce se považují za předložené v okamžiku, kdy byl dokument zahajující řízení zaevidován soudní kanceláří Soudního dvora […]“

5

V souladu s článkem 126 dohody o vystoupení začalo přechodné období dnem vstupu této dohody v platnost a skončilo dne 31. prosince 2020.

6

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (Úř. věst. 2002, L 31, s. 1; Zvl. vyd. 15/06, s. 463), uvádí v bodech 2 a 10 odůvodnění následující:

[…]

7

Článek 14 odst. 1, 2 a 5 tohoto nařízení zní takto:

„1.   Potravina nesmí být uvedena na trh, není-li bezpečná.

2.   Potravina se nepovažuje za bezpečnou, je-li považována za:

[…]

5.   Při rozhodování o tom, zda potravina není vhodná k lidské spotřebě, se bere v úvahu skutečnost, zda není potravina s ohledem na své zamýšlené použití nepřijatelná pro lidskou spotřebu z důvodu kontaminace cizorodými nebo jinými látkami nebo z důvodu hniloby, kažení nebo rozkladu.“

8

Článek 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004 ze dne 29. dubna 2004, kterým se stanoví zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu (Úř. věst. 2004, L 139, s. 22; Zvl. vyd. 03/45 s. 14), nadepsaný „Označení zdravotní nezávadnosti a identifikační označení“, stanoví v odstavci 1 toto:

„Provozovatelé potravinářských podniků nesmí uvést na trh produkt živočišného původu, s nímž se manipuluje v zařízení, které podle čl. 4 odst. 2 podléhá schvalování, pokud produkt není opatřen:

9

Nařízení č. 854/2004 v bodech 1, 2, 4, 6 a 9 odůvodnění uvádí:

[…]

[…]

[…]

10

Článek 1 odst. 1, 1a a 3 nařízení č. 854/2004 stanoví:

„1.   Tímto nařízením se stanoví zvláštní pravidla pro organizaci úředních kontrol produktů živočišného původu.

1a   Toto nařízení se použije jako doplnění nařízení [č. 882/2004].

[…]

3   Prováděním úředních kontrol podle tohoto nařízení není dotčena primární právní odpovědnost provozovatelů potravinářských podniků za zajištění bezpečnosti potravin, jak je stanoveno v [nařízení (ES) č. 178/2002] a jakákoli občanskoprávní nebo trestněprávní odpovědnost vyplývající z porušení jejich povinností.

11

Článek 2 odst. 1 písm. c), f) a g) nařízení č. 854/2004 stanoví:

„1.   Pro účely tohoto nařízení platí následující definice:

12

Článek 4 tohoto nařízení stanoví:

„1.   Členské státy zajistí, aby provozovatelé potravinářských podniků poskytovali příslušnému orgánu veškerou pomoc potřebnou pro účinné provádění úředních kontrol.

Zejména:

2.   Příslušný orgán provádí úřední kontroly za účelem ověření, zda provozovatelé potravinářských podniků splňují požadavky:

3.   Úřední kontroly podle odstavce 1 zahrnují:

4.   Audity správné hygienické praxe slouží k ověření, zda provozovatelé potravinářských podniků soustavně a řádně používají postupy, které se týkají alespoň:

5.   Audity postupů založených na zásadách HACCP mají za cíl ověřit, zda provozovatelé potravinářských podniků používají tyto postupy soustavně a řádně, se zvláštním zřetelem k tomu, aby tyto postupy poskytovaly záruky vymezené v oddílu II přílohy II nařízení (ES) č. 853/2004. Mají zejména ověřit, zda postupy v možném rozsahu zaručují, že produkty živočišného původu:

Pokud v souladu s článkem 5 nařízení (ES) č. 852/2004 provozovatel potravinářského podniku namísto stanovení vlastních zvláštních postupů používá postupy stanovené v pokynech pro používání zásad HACCP, musí audit zahrnovat ověření správného používání těchto pokynů.

6.   Vedle ověřování shody s požadavky na sledovatelnost musí být ve všech zařízeních schválených v souladu s tímto nařízením ověřována shoda s požadavky nařízení (ES) č. 853/2004 týkajícími se umísťování identifikačních označení.

7.   V případě jatek, zařízení zpracovávajících zvěřinu a bouráren/porcoven, které uvádějí na trh čerstvé maso, provádí úřední veterinární lékař úkoly auditu uvedené v odstavcích 3 a 4.

8.   Při provádění úkolů auditu věnuje příslušný orgán zvláštní pozornost:

9.   Povaha a míra úkolů auditu u jednotlivých závodů závisí na posouzených rizicích. K tomuto účelu příslušný orgán pravidelně posuzuje:

13

Článek 5 nařízení č. 854/2004 stanoví:

„Členské státy zajišťují, že úřední kontroly týkající se čerstvého masa probíhají v souladu s přílohou I.

14

V oddíle I přílohy I tohoto nařízení stanoví kapitola III, nadepsaná „Označení zdravotní nezávadnosti“, v bodech 1 a 2 toto:

15

V oddíle III přílohy I nařízení č. 854/2004 stanoví kapitola IV, nadepsaná „Kvalifikační předpoklady“, v bodě A toto:

„A. ÚŘEDNÍ VETERINÁRNÍ LÉKAŘI

[…]

[…]“

16

Nařízení č. 882/2004 v bodech 1, 41 a 43 odůvodnění uvádí:

[…]

[…]

17

Článek 1 tohoto nařízení stanoví:

„1.   Toto nařízení stanoví obecná pravidla pro provádění úředních kontrol sloužících k ověření toho, zda jsou dodržována pravidla, jejichž cílem je zejména:

2.   Toto nařízení se nevztahuje na úřední kontroly sloužící k ověření toho, zda jsou dodržována pravidla týkající se společné organizace trhů se zemědělskými produkty.

3.   Tímto nařízením nejsou dotčena zvláštní ustanovení Společenství týkající se úředních kontrol.

4.   Prováděním úředních kontrol podle tohoto nařízení není dotčena primární právní odpovědnost provozovatelů krmivářských a potravinářských podniků zajistit bezpečnost krmiv a potravin, která je stanovena v nařízení (ES) č. 178/2002, a občanská a trestní odpovědnost vyplývající z porušení jejich povinností.“

18

Článek 2 nařízení č. 882/2004 stanoví:

„Pro účely tohoto nařízení se použijí definice stanovené v článcích 2 a 3 nařízení (ES) č. 178/2002.

Použijí se rovněž tyto definice:

[…]

[…]

[…]“

19

Článek 4 odst. 1 nařízení č. 882/2004 stanoví:

„Členské státy jmenují příslušné orgány odpovědné za plnění cílů tohoto nařízení a za úřední kontroly stanovené v tomto nařízení.“

20

Článek 5 odst. 1 tohoto nařízení stanoví:

„Příslušný orgán může v souladu s odstavci 2 až 4 přenést určité úkoly související s úředními kontrolami na jeden nebo více kontrolních subjektů.

[…]“

21

Článek 54 nařízení č. 882/2004, nadepsaný „Opatření v případě nedodržení“, stanoví:

„1.   Pokud příslušný orgán zjistí nedodržení, přijme opatření, kterými zajistí, že provozovatel zjedná nápravu situace. Při rozhodování o tom, jaká opatření má přijmout, přihlíží příslušný orgán k povaze nedodržení a k dosavadnímu chování dotyčného provozovatele, pokud jde o nedodržování.

2.   K takovým opatřením podle potřeby náleží:

3.   Příslušný orgán poskytne dotyčnému provozovateli nebo zástupci:

4.   Příslušný orgán podle potřeby oznámí své rozhodnutí též příslušnému orgánu členského státu odeslání.

5.   Všechny výdaje vzniklé na základě tohoto článku nese příslušný provozovatel krmivářského nebo potravinářského podniku.“

22

Podle článku 8 odst. 2 Food Safety Act 1990 (zákon z roku 1990 o bezpečnosti potravin, dále jen „zákon z roku 1990“) nesplňuje potravina požadavky na bezpečnost potravin, je-li nebezpečná ve smyslu článku 14 nařízení č. 178/2002.

23

Článek 9 zákona z roku 1990, nadepsaný „Inspekce a zabavení podezřelých potravin“, stanoví postup, který je třeba dodržet v případě, kdy oprávněný zaměstnanec takového kontrolního orgánu, jako je úřad pro bezpečnost potravin, po inspekci dospěje k závěru, že potraviny určené k lidské spotřebě nesplňují požadavky na bezpečnost potravin.

24

Článek 9 odst. 1 a 4 tohoto zákona stanoví:

„3)   Oprávněný zaměstnanec může:

Každý, kdo vědomě poruší požadavky uvedené v opatření podle písm. a) výše, se dopouští trestného činu.

4)   Při výkonu pravomocí, které mu byly přiznány podle odst. 3 písm. a) výše, ověří oprávněný zaměstnance co nejdříve a v každém případě do 21 dnů, zda dotčené potraviny splňují požadavky na bezpečnost potravin, a zda:

25

Článek 9 odst. 6 a 7 uvedeného zákona stanoví:

„6)   Pokud se smírčímu soudci na základě důkazů, které považuje za vhodné za okolností projednávaného případu, jeví, že potraviny, které posuzuje podle tohoto článku, nesplňují požadavky na bezpečnost potravin, prohlásí uvedené potraviny za nevhodné ke spotřebě a nařídí:

7)   Je-li odvoláno opatření vydané podle odst. 3 písm. a) výše, nebo pokud smírčí soudce, který o potravinách rozhoduje podle tohoto článku, odmítne prohlásit dotčené potraviny za nevhodné ke spotřebě, úřad pro bezpečnost potravin vyplatí vlastníkovi potravin náhradu za jejich znehodnocení, k němuž došlo v důsledku z opatření přijatých oprávněným zaměstnancem.“

26

Dne 11. září 2014 zakoupila společnost CMC živého býka za 1361,20 libry šterlinků (GBP) (přibližně 1700 eur). Úřední veterinární lékař působící na jatkách společnosti CMC rozhodl, že býk může být porážen a přidělil mu porážkové číslo. Prohlídka jatečně upraveného těla zvířete i drobů po porážce býka, kterou provedl inspektor hygieny masa, odhalila v drobech tři vředy. Droby nebyly uschovány. Později téhož dne úřední veterinární lékař jatečně upravené tělo býka prohlédl a po projednání s inspektorem hygieny masa prohlásil maso za nevhodné k lidské spotřebě z důvodu, že vředy vedly k podezření, že zvíře trpělo pyémií, formou otravy krve. Z tohoto důvodu na toto jatečně upravené tělo nebylo umístěno označení zdravotní nezávadnosti osvědčující, že je vhodné k lidské spotřebě. V důsledku této skutečnosti nesměla společnost CMC podle pravidla 19 Food Safety and Hygiene (England) Regulations 2013 [nařízení z roku 2013 o bezpečnosti a hygieně potravin (Anglie)] uvedené jatečně upravené tělo prodat.

27

Společnost CMC si vyžádala stanovisko od jiného veterinárního lékaře a stanovisko úředního veterinárního lékaře napadla. Tvrdila, že vzhledem k jejím námitkám a jejímu odmítnutí vydat jatečně upravené tělo dobrovolně měl úřední veterinární lékař podle článku 9 zákona z roku 1990 toto jatečně upravené tělo zajistit a předložit věc smírčímu soudci k rozhodnutí, zda je třeba toto jatečně upravené tělo určit za nevhodné k lidské spotřebě, či nikoli. Úřad pro bezpečnost potravin, který je příslušným orgánem v oblasti bezpečnosti potravin a je odpovědný za úřední kontroly na jatkách, měl za to, že takový postup není zapotřebí, a vzhledem k tomu, že uvedené jatečně upravené tělo bylo úředním veterinárním lékařem prohlášeno za nevhodné k lidské spotřebě, mělo být podle něj zničeno jako vedlejší produkt živočišného původu.

28

Následně dne 23. září 2014 zaslal úřední veterinární lékař jednající jménem úřadu pro bezpečnost potravin společnosti CMC opatření, kterým jí nařídil zničit dotčené jatečně upravené tělo jako vedlejší produkt živočišného původu v souladu s ustanovením 25 odst. 2 písm. a) Animal By-Products (Enforcement) (England) Regulations 2013 [nařízení z roku 2013 o vedlejších produktech živočišného původu (Anglie)] a nařízení (ES) č. 1069/2009 Evropského parlamentu a Rady ze dne 21. října 2009 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu a získané produkty, které nejsou určeny k lidské spotřebě, a o zrušení nařízení (ES) č. 1774/2002 (nařízení o vedlejších produktech živočišného původu) (Úř. věst. 2009, L 300, s. 1). Toto opatření informovalo společnost CMC o tom, že jeho nedodržení může vést ke zničení uvedeného jatečně upraveného těla oprávněnou osobou na náklady společnosti CMC a bránění oprávněné osobě ve výkonu povinností uložených uvedeným opatřením je trestným činem. Toto opatření rovněž upřesňovalo, že společnost CMC má právo odvolat se proti rozhodnutí úředního veterinárního lékaře k soudu a toto odvolání musí být podáno do tří měsíců.

29

Navrhovatelé v původním řízení podali k High Court of Justice (England & Wales), Queen’s Bench Division (United Kingdom) [Vrchní soud (Anglie a Wales), oddělení Queen’s Bench, Spojené království] návrh na soudní přezkum, v němž primárně napadali opodstatněnost tvrzení úřadu pro bezpečnost potravin, že nebylo nutné využít postup stanovený v článku 9 zákona z roku 1990, a podpůrně tvrdili, že je povinností Spojeného království poskytnout opravné prostředky proti rozhodnutí úředního veterinárního lékaře o tom, zda je maso vhodné k lidské spotřebě, či nikoli. Jejich návrh byl zamítnut jak před tímto soudem, tak před Court of Appeal (England Wales) (Civil division) [Odvolací soud (Anglie a Wales) (občanskoprávní oddělení), Spojené království]. Podali proto opravný prostředek k Supreme Court of the United Kingdom (Nejvyšší soud Spojeného království).

30

Předkládající soud uvádí, že věc, která mu byla předložena, vyvolává tři otázky.

31

První se týká vnitrostátního práva a toho, zda je postup upravený v článku 9 zákona z roku 1990 použitelný za těchto okolností a zda úřední veterinární lékař nebo úřad pro bezpečnost potravin jsou povinni jej použít v případě, že vlastník jatečně upraveného těla, tj. provozovatel dotčených jatek, odmítne toto tělo dobrovolně vydat, tak aby měl tento provozovatel možnost napadnout rozhodnutí úředního veterinárního lékaře, s nimiž nesouhlasí. Druhou otázkou je, zda je použití postupu stanoveného v tomto článku slučitelné s režimem zavedeným nařízeními č. 854/2004 a č. 882/2004 v unijním právu pro bezpečnost potravin. Třetí otázka se týká toho, zda nařízení (ES) č. 882/2004 vyžaduje zavedení opravného prostředku, a pokud ano, zda by mělo být možné takovým opravným prostředkem napadnout v plném rozsahu meritum rozhodnutí úředního veterinárního lékaře, nebo zda ke splnění podmínek tohoto nařízení postačuje omezenější rozsah soudního přezkumu takového rozhodnutí.

32

Předkládající soud mimo jiné uvedl, že postup upravený v článku 9 zákona z roku 1990 není koncipován s vyhlídkou na odvolání proti rozhodnutí úředního veterinárního lékaře o tom, zda je maso vhodné k lidské spotřebě. Tento postup umožňuje oprávněnému zaměstnanci takového kontrolního orgánu, jako je úřad pro bezpečnost potravin, který dospěje k závěru, že potravina určená k lidské spotřebě nesplňuje požadavky na bezpečnost potravin, tuto potravinu zajistit, aby o ní rozhodl místně příslušný smírčí soudce, kterým může být laický soudce nebo právně kvalifikovaný soudce okresního soudu, který bude vždy snadno k dispozici. Smírčí soudce může na základě důkazů, které bude považovat za vhodné, rozhodnout, že dotčené jatečně upravené tělo nesplňuje požadavky pro potraviny určené k lidské spotřebě, a nařídit jeho zničení na náklady vlastníka. Tento soudce může rovněž odmítnout prohlásit jej za nevhodné k lidské spotřebě a dotčený kontrolní úřad pak musí vlastníkovi vyplatit náhradu za znehodnocení tohoto jatečně upraveného těla v důsledku jednání tohoto zástupce.

33

V této souvislosti předkládající soud zdůrazňuje, že podle navrhovatelů v původním řízení postup stanovený v článku 9 zákona z roku 1990 umožňuje, aby úřední veterinární lékař nebo úřad pro bezpečnost potravin přijal opatření vyplývající z rozhodnutí úředního veterinárního lékaře, kterým se jatečně upravené tělo prohlašuje za nevhodné k lidské spotřebě, a dotčenému provozovateli jatek umožňuje nechat toto rozhodnutí přezkoumat soudem, jakož i navrhnout smírčímu soudci, aby rozhodl, zda dotčené jatečně upravené tělo splňuje nebo nesplňuje požadavky na bezpečnost potravin.

34

Navrhovatelé v původním řízení připouštějí, že smírčí soudce nemůže nařídit úřednímu veterinárnímu lékaři, aby umístil na jatečně upravené tělo označení zdravotní nezávadnosti, tvrdí ale, že úřední veterinární lékař by měl respektovat rozhodnutí tohoto soudce a označení zdravotní nezávadnosti umístit, a že rovněž může být přiznána náhrada. Navrhovatelé v původním řízení kromě toho tvrdí, že došlo k zásahu do práva na vlastnictví zaručeného článkem 17 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), který podle nich vyžaduje, aby byl stanoven mechanismus soudního přezkumu rozhodnutí úředního veterinárního lékaře prohlašujícího jatečně upravené tělo za nevhodné k lidské spotřebě. V tomto ohledu tvrdí, že by bylo v rozporu s těmito ustanoveními, pokud by byl dotčený provozovatel bez řádného odůvodnění nebo náhrady zbaven vlastnického práva k danému jatečně upravenému tělu nebo pokud by byl povinen naložit s tímto jatečně upraveným tělem takovým způsobem, který by jej zcela znehodnotil.

35

Úřad pro bezpečnost potravin naproti tomu zastává názor, že postup stanovený v článku 9 zákona z roku 1990 neumožňuje vyřešit spor o tom, zda je, či není jatečně upravené tělo vhodné k lidské spotřebě, neboť smírčí soudce nemá pravomoc nařídit úřednímu veterinárnímu lékaři, aby umístil označení zdravotní nezávadnosti, ani pravomoc učinit jiný úkon než určit, že jatečně upravené tělo, na které toto označení umístěno nebylo, je nevhodné k lidské spotřebě. Úřad pro bezpečnost potravin má za to, že jatečně upravené tělo dotčené ve věci v původním řízení musí být tedy ve všech případech zničeno jako vedlejší produkt živočišného původu. Pokud jde o údajné porušení článku 17 Listiny, úřad pro bezpečnost potravin uvádí, že podle judikatury Soudního dvora tento článek umožňuje kontrolu užívání majetku, pokud je to přiměřený prostředek k dosažení legitimního cíle [rozsudek ze dne 10. července 2003, Booker Aquaculture a Hydro Seafood, C‑20/00 a C‑64/00, EU:C:2003:397). Má přitom za to, že cíl, který spočívá v zajištění vysoké úrovně ochrany lidského zdraví a zájmů spotřebitelů, pokud jde o potraviny, je legitimní a zvolený prostředek je přiměřený.

36

Předkládající soud žádá Soudní dvůr, aby vycházel z předpokladu, že výklad článku 9 zákona z roku 1990, který zastávají navrhovatelé, je správný a že smírčí soudce má pravomoc vydat rozhodnutí, na jehož základě může být přiznána náhrada, pokud dospěje k závěru, že na jatečně upravené tělo mělo být umístěno označení zdravotní nezávadnosti.

37

Předkládající soud kromě toho poznamenává, že i když to úřad pro bezpečnost potravin nezmínil ve své argumentaci, provozovatel jatek je oprávněn podat návrh na soudní přezkum k High Court of Justice (England Wales) [Vrchní soud (Anglie a Wales), Spojené království] za účelem napadení rozhodnutí přijatého úředním veterinárním lékařem prohlašujícího jatečně upravené tělo za nevhodné k lidské spotřebě, nebo za účelem zrušení takového opatření nařizujícího zničení tohoto těla, jako je opatření uvedené v bodě 28 tohoto rozsudku. V rámci tohoto řízení může soud, který ve věci rozhoduje, zrušit takové rozhodnutí z jakéhokoli důvodu, který zakládá protiprávnost tohoto rozhodnutí, včetně případu, kdy jednání úředního veterinárního lékaře sledovalo jiný účel, než pro který byl nadán pravomocemi, v případě, že nepoužil správné právní kritérium, nebo v případě, že přijal rozhodnutí, které je neopodstatněné nebo není dostatečně důkazně podloženo. Uvedený soud navíc příležitostně provádí důkazy výslechem osob a vydává závazná usnesení a má i pravomoc přiznat náhradu za porušení práv vyplývajících z Evropské úmluvy o lidských právech podepsané v Římě dně 4. listopadu 1950 (dále jen „EÚLP“).

38

Předkládající soud nicméně upřesňuje, že soudní přezkum není odvoláním do merita rozhodnutí úředního veterinárního lékaře prohlašujícího jatečně upravené tělo za nevhodné k lidské spotřebě.

39

Za těchto podmínek se Supreme Court of the United Kingdom (Nejvyšší soud Spojeného království) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

40

Úvodem je třeba konstatovat, že z čl. 86 odst. 2 dohody o vystoupení, která vstoupila v platnost dne 1. února 2020, vyplývá, že Soudní dvůr má nadále pravomoc rozhodovat o předběžných otázkách týkajících se žádostí, které byly předloženy soudy Spojeného království před koncem přechodného období, které končí dnem 31. prosince 2020, což je i případ projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.

41

Jak vyplývá z bodů 33 a 36 tohoto rozsudku, předkládající soud žádá Soudní dvůr, aby vycházel z předpokladu, že výklad článku 9 zákona z roku 1990 zastávaný navrhovateli v původním řízení je správný, a že tedy na základě tohoto ustanovení v takové situaci, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení, kdy úřední veterinární lékař odmítl umístit na jatečně upravené tělo označení zdravotní nezávadnosti a vlastník dotčeného jatečně upraveného těla s tím nesouhlasí, se musí úřední veterinární lékař obrátit na příslušného smírčího soudce, který se vysloví ke zničení dotčeného jatečně upraveného těla, aby tak jeho vlastník měl možnost napadnout rozhodnutí úředního veterinárního lékaře.

42

Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být nařízení č. 854/2004 a č. 882/2004 vykládána v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, podle které v případě, že úřední veterinární lékař odmítne umístit na jatečně upravené tělo označení zdravotní nezávadnosti a vlastník tohoto jatečně upraveného těla s tímto rozhodnutím nesouhlasí, musí úřední veterinární lékař předložit věc soudu, aby věcně rozhodl na základě odborného stanoviska znalců navržených každou ze stran sporu, zda uvedené jatečně upravené tělo splňuje požadavky na bezpečnost potravin, avšak formálně nemůže zrušit rozhodnutí úředního veterinárního lékaře ani nařídit zrušení účinků těchto rozhodnutí.

43

Za účelem výkladu ustanovení nařízení č. 854/2004 a č. 882/2004 je třeba uvést, že tato nařízení jsou součástí balíčku unijního práva „hygiena potravin“, jak uvádí předkládající soud a jak uvedl generální advokát v bodě 42 svého stanoviska.

44

Cílem sledovaným všemi uvedenými nařízeními, a zejména nařízeními č. 854/2004 a č. 882/2004, je přitom v souladu s body 4 a 6 odůvodnění nařízení č. 854/2004 a body 1 a 41 odůvodnění nařízení č. 882/2004 dosáhnout, pokud jde o potraviny, vysoké úrovně ochrany veřejného zdraví. Za účelem dosažení takové úrovně ukládají tato nařízení členským státům povinnost provádět úřední kontroly, které mají ověřit, že provozovatelé potravinářských podniků dodržují právní předpisy týkající se potravin ve všech fázích výrobního procesu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. září 2019, Pollo del Campo a další (C‑199/18, C‑200/18 a C‑343/18, EU:C:2019:718, bod 33).

45

V tomto kontextu orgán příslušný podle čl. 2 odst. 1 písm. c) nařízení č. 854/2004, a sice ústřední orgán členského státu příslušný k provádění veterinárních kontrol nebo jiný subjekt, jemuž byla tato pravomoc svěřena, v projednávané věci úřad pro bezpečnost potravin, jmenuje v souladu s čl. 2 odst. 1 písm. f) tohoto nařízení úředního veterinárního lékaře, který splňuje požadavky na odbornou kvalifikaci stanovené v oddíle III kapitole IV bodě A přílohy I uvedeného nařízení, jakožto veterinárního lékaře, který je kvalifikován jednat v této funkci.

46

Jak v tomto ohledu uvedl generální advokát v bodech 44 až 46 svého stanoviska, z nařízení č. 854/2004 a jeho příloh vyplývá, že v rámci úředních kontrol produktů živočišného původu určených k lidské spotřebě svěřil normotvůrce Unie úřednímu veterinárnímu lékaři odpovědnost za zajištění toho, že maso uvedené na trh bude vhodné k lidské spotřebě, a v souladu s oddílem I přílohy I tohoto nařízení, nadepsaným „Úkoly úředního veterinárního lékaře“, mu svěřil v rámci této funkce řadu úkolů. Úřední veterinární lékař tedy může být důvodně považován za osobu, která je nejlépe kvalifikovaná k provádění kontrol v členských státech (obdobně viz rozsudek ze dne 15. dubna 1997, Bakers of Nailsea, C‑27/95, EU:C:1997:188, bod 35).

47

Vzhledem k tomu, že oblast bezpečnosti potravin je komplexní a vysoce specializovaná, má úřední veterinární lékař v rámci těchto kontrol významnou posuzovací pravomoc, která je však omezena požadavky stanovenými v nařízeních v této oblasti (viz rozsudek ze dne 12. září 2019, A a další, C‑347/17, EU:C:2019:720, bod 69).

48

Významná úloha, kterou v souladu s nařízením č. 854/2004 zaujímá úřední veterinární lékař jakožto správní orgán a kvalifikovaný odborník se specializací a konečnou odpovědností v oblasti bezpečnosti potravin, se přitom střetává s takovou vnitrostátní právní úpravou, jako je právní úprava popsaná v první otázce, podle které se úřední veterinární lékař v případě, že hodlá neumístit na jatečně upravené tělo označení zdravotní nezávadnosti a vlastník tohoto jatečně upraveného těla s tím nesouhlasí, musí povinně obrátit na soud, který rozhodne, zda uvedené jatečně upravené tělo splňuje požadavky na bezpečnost potravin, či nikoli.

49

Taková právní úprava totiž nahrazuje úředního veterinárního lékaře jakožto osobu nesoucí konečnou odpovědnost v otázkách bezpečnosti potravin soudem rozhodujícím ve věci samé.

50

Vzhledem k tomu, že je v rámci sporu ve věci v původním řízení tvrzeno, že taková vnitrostátní právní úprava umožňuje vlastníkovi jatečně upraveného těla, na které úřední veterinární lékař odmítl umístit označení zdravotní nezávadnosti, napadnout toto rozhodnutí úředního veterinárního lékaře, je třeba nicméně určit, zda nařízení č. 854/2004 a č. 882/2004 ukládají dotyčnému členskému státu, aby proti takovému rozhodnutí stanovil opravný prostředek.

51

Je třeba uvést, že nařízení č. 854/2004, které se podle jeho článku 1 týká zvláštních pravidel pro organizaci úředních kontrol produktů živočišného původu, neobsahuje žádné pravidlo týkající se práva na opravný prostředek proti rozhodnutím úředního veterinárního lékaře. Nařízení č. 882/2004, kterým se stanoví obecná pravidla pro provádění úředních kontrol v této oblasti, naopak výslovně stanoví v čl. 54 odst. 3 pro případ nedodržení povinností ze strany dotyčného provozovatele, že má právo odvolat se proti rozhodnutím, která směřují k nápravě této nedodržené povinnosti.

52

Jak vyplývá z článku 1 odst. 1a) nařízení č. 854/2004, toto nařízení se použije jako doplnění nařízení č. 882/2004, kterým podle jeho čl. 1 odst. 3 nejsou dotčena zvláštní unijní ustanovení týkající se úředních kontrol. Při neexistenci zvláštních ustanovení v nařízení č. 854/2004 týkajících se práva odvolat se proti rozhodnutím úředních veterinárních lékařů je tedy třeba vycházet z obecných ustanovení nařízení č. 882/2004.

53

V tomto ohledu je třeba zkoumat, zda se článek 54 nařízení č. 882/2004 a konkrétně jeho odstavec 3 použije na rozhodnutí úředního veterinárního lékaře přijatá v rámci úředních kontrol, které provádí, a konkrétně na rozhodnutí neumístit na potravinu označení zdravotní nezávadnosti přijímaná na základě čl. 5 bodu 2 nařízení č. 854/2004.

54

Podle článku 54 odst. 3 nařízení č. 882/2004 musí příslušný orgán poskytnout dotčenému provozovateli písemné oznámení o svém rozhodnutí týkajícím se opatření, která mají být přijata, a o důvodech tohoto rozhodnutí, jakož i „informace o právu odvolat se proti takovým rozhodnutím a o použitelném postupu a lhůtách“. Toto ustanovení musí být vykládáno ve světle bodu 43 odůvodnění tohoto nařízení, který uvádí, že: „[p]rovozovatelé by měli mít právo odvolat se proti rozhodnutím, která příslušný orgán přijal na základě úředních kontrol, a měli by být o tomto právu informováni“.

55

Podle odstavce 1 se článek 54 nařízení č. 882/2004 týká opatření, která musí příslušný orgán přijmout, aby zajistil, že provozovatel v případě, že zjistí nedodržení, zjedná nápravu situace. Za těchto podmínek je třeba určit, zda rozhodnutí úředního veterinárního lékaře neumístit na potravinu označení zdravotní nezávadnosti může spadat pod pojem „nedodržení“ ve smyslu článku 54 nařízení č. 882/2004.

56

Je třeba zdůraznit, že pojem „nedodržení“ je definován v čl. 2 bodu 10 nařízení č. 882/2004 široce a vztahuje se na jakékoli nedodržení právních předpisů týkajících se krmiv nebo potravin a pravidel týkajících se ochrany zdraví zvířat a dobrých životních podmínek zvířat.

57

Článek 54 odst. 2 písm. b) tohoto nařízení dále řadí k opatřením, která jsou nezbytná k tomu, aby provozovatel napravil nedostatky zjištěné příslušným orgánem, opatření, která omezují nebo zakazují uvádění potravin na trh. V souladu s čl. 14 odst. 1 nařízení č. 178/2002 přitom není potravina uvedena na trh, je-li považována za nevhodnou k lidské spotřebě.

58

Z toho vyplývá, že rozhodnutí úředního veterinárního lékaře přijaté na základě čl. 5 bodu 2 nařízení č. 854/2004 a vykládané ve spojení s ustanoveními uvedenými v bodech 56 a 57 tohoto rozsudku, kterým není na potravinu umístěno označení zdravotní nezávadnosti z důvodu, že při úřední kontrole byla zjištěna nesrovnalost, která může učinit maso nevhodné k lidské spotřebě, zabraňuje právě tomu, aby bylo jatečně upravené tělo nevhodné k lidské spotřebě uvedeno na trh.

59

Článek 54 odst. 3 nařízení č. 882/2004 se proto použije na rozhodnutí úředního veterinárního lékaře neumístit na potravinu označení zdravotní nezávadnosti přijaté na základě čl. 5 bodu 2 nařízení č. 854/2004 a členské státy zavazuje k tomu, aby stanovily opravný prostředek, kterým může dotyčný provozovatel jatek takové rozhodnutí napadnout.

60

Je tedy třeba zkoumat, zda takový postup, jako je postup uvedený v první otázce, zaručuje dotčenému provozovateli účinnou soudní ochranu ve smyslu nařízení č. 854/2004 a č. 882/2004.

61

Z judikatury Soudního dvora vyplývá, že možnost jednotlivce podat žalobu k soudu za účelem určení, že došlo k porušení práv, která mu jsou zaručena unijním právem, a získání náhrady škody, která mu byla způsobena tímto porušením, zajišťuje tomuto jednotlivci účinnou soudní ochranu, pokud má soud, kterému byl spor předložen, možnost přezkoumat akt nebo opatření, které toto porušení a tuto újmu způsobily [viz rozsudek ze dne 6. října 2020, État luxembourgeois (Soudní ochrana proti žádostem o informace v daňovém právu) (C‑245/19 a C‑246/19, EU:C:2020:795, bod 101].

62

Jak vyplývá z předkládacího rozhodnutí, postup stanovený v článku 9 zákona z roku 1990 není koncipován s vyhlídkou na odvolání proti rozhodnutí úředního veterinárního lékaře ve smyslu nařízení č. 854/2004 a č. 882/2004. Pokud se smírčí soudce na základě důkazů, které bude považovat za vhodné, domnívá, že dotčená potravina nesplňuje požadavky na bezpečnost potravin, označí ji za nevhodnou k lidské spotřebě a nařídí, aby byla zničena na náklady vlastníka. Tento soudce může rovněž odmítnout prohlásit dotčenou potravinu za nevhodnou k lidské spotřebě a dotčený kontrolní úřad pak musí vlastníkovi vyplatit náhradu za znehodnocení, k němuž došlo v důsledku jednání dotčeného oprávněného zaměstnance. Předkládající soud poukazuje na tvrzení navrhovatelů v původním řízení, podle nichž v posledně uvedeném případě musí úřední veterinární lékař respektovat toto soudní rozhodnutí a umístit tedy označení zdravotní nezávadnosti na dotčené jatečně upravené tělo.

63

V tomto ohledu je třeba zaprvé uvést, stejně jako to učinil generální advokát v bodě 88 svého stanoviska, že uvedený postup neumožňuje provozovateli, jehož práva a zájmy jsou přímo dotčeny rozhodnutím úředního veterinárního lékaře, aby z vlastního podnětu předložil věc příslušnému soudu.

64

Zadruhé je třeba uvést, že v rámci takového postupu nemůže soud úřednímu veterinárnímu lékaři vnutit své vlastní rozhodnutí stran skutkových zjištění, na kterých je založeno napadené rozhodnutí úředního veterinárního lékaře.

65

Ačkoli totiž tento soud podle všeho může zjistit skutkový stav, pokud jde o to, zda dotyčná potravina splňuje, či nesplňuje požadavky na bezpečnost potravin na základě důkazů, které považuje za vhodné, a může v tomto ohledu zohlednit i stanovisko jiného veterinárního lékaře, kterému uložil, aby prozkoumal dané jatečně upravené tělo, není nicméně oprávněn zrušit rozhodnutí úředního veterinárního lékaře, kterým se toto jatečně upravené tělo prohlašuje za nevhodné k lidské spotřebě a kterým bylo nařízeno uvedené tělo zničit jakožto vedlejší produkt živočišného původu.

66

Cílem postupu dotčeného v první otázce proto není zrušení rozhodnutí úředního veterinárního lékaře prohlašujícího dotčené jatečně upravené tělo za nevhodné k lidské spotřebě ani zrušení účinků tohoto rozhodnutí, a nevede tudíž k soudnímu rozhodnutí, které by mělo pro dotčený správní orgán právně závazné účinky.

67

Pokud jde o tvrzení navrhovatelů v původním řízení, podle nichž musí úřední veterinární lékař respektovat rozhodnutí odmítnout prohlásit dotčenou potravinu za nevhodnou k lidské spotřebě a umístit na ni označení zdravotní nezávadnosti, je třeba uvést, že to nic nemění na tom, že soud, jemuž byla věc předložena, nemá pravomoc sám s konečnou platností závazně rozhodnout o námitkách proti rozhodnutí úředního veterinárního lékaře, které mu byly předloženy.

68

K odlišnému závěru nemůže vést ani skutečnost, že může vzniknout nárok na náhradu škody, pokud v rámci takového postupu, jako je postup uvedený v první otázce, odmítne soud prohlásit dotčené jatečně upravené tělo za nevhodné k lidské spotřebě, když přiznání takové náhrady není samo o sobě předmětem sporu před tímto soudem.

69

Je tedy třeba konstatovat, že takový postup, jako je postup uvedený v první otázce, provozovateli jatek neskýtá dostatečné záruky proti rozhodnutím úředního veterinárního lékaře, a tudíž nesplňuje požadavky na účinný opravný prostředek ve smyslu nařízení č. 854/2004 a č. 882/2004.

70

Z výše uvedeného vyplývá, že nařízení č. 854/2004 a č. 882/2004 musí být vykládána v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, podle které v případě, že úřední veterinární lékař odmítne umístit na jatečně upravené tělo označení zdravotní nezávadnosti a vlastník tohoto jatečně upraveného těla s tímto rozhodnutím nesouhlasí, musí úřední veterinární lékař předložit věc soudu, aby meritorně rozhodl na základě odborného stanoviska znalců navržených každou ze stran sporu, zda uvedené jatečně upravené tělo splňuje požadavky na bezpečnost potravin, avšak formálně nemůže zrušit rozhodnutí úředního veterinárního lékaře ani nařídit zrušení účinků těchto rozhodnutí.

71

Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 54 nařízení č. 882/2004 ve spojení s bodem 43 odůvodnění tohoto nařízení a s ohledem na článek 47 Listiny vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, podle níž může být rozhodnutí úředního veterinárního lékaře, které přijal v souladu s čl. 5 bodem 2 nařízení č. 854/2004, neumístit označení zdravotní nezávadnosti na jatečně upravené tělo předmětem pouze omezeného soudního přezkumu, v jehož rámci soud, který ve věci rozhoduje, může tohoto rozhodnutí zrušit z jakéhokoli důvodu, který zakládá jeho protiprávnost, včetně případu, kdy jednání úředního veterinárního lékaře sledovalo jiný účel, než pro který byl nadán pravomocemi, v případě, že nepoužil správné právní kritérium nebo v případě, že přijal rozhodnutí, které je neopodstatněné nebo není dostatečně důkazně podloženo.

72

Jak vyplývá z bodů 54 a 59 tohoto rozsudku, nařízení č. 854/2004 a č. 882/2004 ukládají členským státům povinnost stanovit opravný prostředek, kterým může dotčený provozovatel jatek napadnout rozhodnutí úředního veterinárního lékaře, a tento lékař musí jakožto příslušný orgán informovat tohoto provozovatele o jeho právu na odvolání, jakož i o příslušném postupu a lhůtách.

73

V tomto ohledu je třeba uvést, že tato nařízení ponechávají na členských státech, aby stanovily pravidla nezbytná k tomu, aby dotčení provozovatelé jatek mohli uplatnit své právo na účinnou právní ochranu.

74

Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU ukládá členským státům povinnost stanovit prostředky nezbytné k zajištění účinné právní ochrany v oblastech pokrytých unijním právem (rozsudek ze dne 26. června 2019, Craeynest a další, C‑723/17, EU:C:2019:533, bod 31, jakož i citovaná judikatura). Členské státy dále musí při vymezování procesních podmínek soudních řízení zajistit dodržování tohoto práva. Ačkoliv neexistují ustanovení unijního práva týkající se podmínek řízení před vnitrostátními soudy, za účelem vymezení rozsahu soudního přezkumu vnitrostátních rozhodnutí přijatých na základě aktu unijního práva je třeba vzít do úvahy cíl tohoto aktu a zajistit, aby nebyla ohrožena jeho účinnost (rozsudek ze dne 26. června 2019, Craeynest a další, C‑723/17, EU:C:2019:533, body 46 a 54 a citovaná judikatura).

75

Tato povinnost členských států odpovídá právu zakotvenému v článku 47 Listiny, nadepsanému „Právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces“, podle kterého každý, jehož práva a svobody zaručené právem Unie byly porušeny, má za podmínek stanovených tímto článkem právo na účinné prostředky nápravy před soudem (rozsudek ze dne 27. září 2017, Puškár, C‑73/16, EU:C:2017:725, bod 58 a citovaná judikatura).

76

Z toho vyplývá, že členské státy musí při vymezování procesních podmínek soudních řízení, jež mají zajistit ochranu práv přiznaných nařízením č. 854/2004 a č. 882/2004 provozovatelům jatek poškozeným rozhodnutími úředního veterinárního lékaře neumístit na jatečně upravené tělo označení zdravotní nezávadnosti, zaručit dodržování práva na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces zakotveného v článku 47 Listiny, které je potvrzením zásady účinné soudní ochrany (obdobně viz rozsudek ze dne 27. září 2017, Puškár, C‑73/16, EU:C:2017:725, bod 59 a citovaná judikatura).

77

V tomto ohledu je třeba připomenout, že cílem čl. 52 odst. 3 Listiny je zajistit nezbytný soulad mezi právy obsaženými v Listině a odpovídajícími právy zaručenými EÚLP, aniž je narušena autonomie unijního práva a Soudního dvora Evropské unie. Pro účely výkladu Listiny je tedy třeba zohlednit odpovídající práva EÚLP jakožto minimální úroveň ochrany (rozsudek ze dne 6. října 2020, La Quadrature du Net a další, C‑511/18, C‑512/18 a C‑520/18, EU:C:2020:791, bod 124 a citovaná judikatura).

78

V tomto kontextu je třeba připomenout, že dodržování práva na účinnou soudní ochranu zaručeného v článku 47 Listiny musí být podle ustálené judikatury posuzováno v závislosti na specifických okolnostech každého konkrétního případu, zejména na povaze dotčeného aktu, kontextu jeho přijetí a právních pravidlech upravujících dotyčnou oblast (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. července 2017, Sacko, C‑348/16, EU:C:2017:591, bod 41 a citovaná judikatura).

79

Jedná se o kritéria, která jsou v podstatě srovnatelná s kritérii uplatňovanými Evropským soudem pro lidská práva. Posledně uvedený soud totiž soustavně judikuje, že za účelem posouzení, zda vnitrostátní soudy v daném případě provedly přezkum v dostatečném rozsahu, musí vzít v úvahu pravomoci dotčeného soudu a takové skutečnosti, jako jsou zaprvé předmět napadeného rozhodnutí, konkrétně pak to, zda řeší specializovanou otázku vyžadující odborné znalosti nebo zkušenosti a zda či v jakém rozsahu zahrnuje uplatnění diskreční pravomoci ze strany správního orgánu, zadruhé způsob, jakým se k tomuto rozhodnutí dospělo, zejména procesní záruky dostupné v řízení před správním orgánem, a zatřetí obsah sporu včetně požadovaných a skutečných důvodů opravného prostředku (rozsudek ESLP ze dne 6. listopadu 2018, Ramos Nunes de Carvalho e Sá v. Portugalsko, CE:ECHR:2018:1106JUD005539113, § 179 a citovaná judikatura).

80

Z toho vyplývá, že Soudní dvůr a Evropský soud pro lidská práva se řídí stejným pravidlem, podle kterého, jak uvedl generální advokát v bodě 68 svého stanoviska, právo na účinnou soudní ochranu zaručené článkem 47 Listiny pro účely toho, aby soud mohl rozhodovat o sporech týkajících se práv a povinností vyplývajících z unijního práva, vyžaduje, aby měl pravomoc zkoumat všechny skutkové a právní otázky relevantní pro spor, o němž rozhoduje (rozsudek ze dne 6. listopadu 2012, Otis a další, C‑199/11, EU:C:2012:684, bod 49).

81

Jak přitom upřesňuje předkládající soud, ve věci v původním řízení tomu tak není.

82

Z předkládacího rozhodnutí totiž vyplývá, že provozovatel jatek má možnost podat návrh na soudní přezkum k High Court of Justice (England Wales) [Vrchní soud (Anglie a Wales)] za účelem napadení rozhodnutí úředního veterinárního lékaře prohlašujícího jatečně upravené tělo za nevhodné k lidské spotřebě, tj. rozhodnutí, jímž bylo odmítnuto umístit na toto tělo označení zdravotní nezávadnosti, nebo za účelem zrušení opatření nařizujícího zničení tohoto jatečně upraveného těla. Tento soud může zrušit rozhodnutí úředního veterinárního lékaře z jakéhokoli důvodu, který zakládá jeho protiprávnost, včetně případu, kdy jednání úředního veterinárního lékaře sledovalo jiný účel, než pro který byl nadán pravomocemi, v případě, že nepoužil správné právní kritérium, nebo v případě, že přijal rozhodnutí, které je neopodstatněné nebo není dostatečně důkazně podloženo. Tento soud příležitostně provádí důkazy výslechem osob a vydává závazná usnesení a má i pravomoc přiznat náhradu za porušení práv vyplývajících z EÚLP. Předkládající soud nicméně uvádí, že toto soudní přezkumné řízení není řízením o odvolání do merita přijatého rozhodnutí.

83

Je tedy třeba určit, zda rozsah takového soudního přezkumu rozhodnutí úředního veterinárního lékaře neumístit označení zdravotní nezávadnosti na jatečně upravené tělo přijatého v souladu s čl. 5 bodem 2 nařízení č. 854/2004, jako je soudní přezkum prováděný High Court of Justice (England Wales) [Vrchní soud (Anglie a Wales)], splňuje požadavky článku 54 nařízení č. 882/2004 vykládaného ve světle článku 47 Listiny, jakož i judikatury citované v bodě 74 až 79 tohoto rozsudku.

84

V tomto ohledu je třeba zaprvé uvést, že žádné ustanovení nařízení č. 854/2004 a č. 882/2004 nestanoví povinnost úplného soudního přezkumu merita rozhodnutí úředního veterinárního lékaře neumístit na jatečně upravené tělo označení zdravotní nezávadnosti.

85

Zadruhé, jak bylo připomenuto v bodě 47 tohoto rozsudku, jelikož oblast bezpečnosti potravin je komplexní a vysoce specializovaná, má úřední veterinární lékař v rámci úředních kontrol, jimiž je pověřen, významnou posuzovací pravomoc. Z článku 5 odst. 2 in fine nařízení č. 854/2004 totiž vyplývá, že označení zdravotní nezávadnosti umisťuje úřední veterinární lékař, nebo jsou umísťována na jeho odpovědnost, jestliže úřední kontroly nezjistily žádné nedostatky, které by mohly maso učinit nevhodným k lidské spotřebě.

86

Jak uvádí oddíl I kapitola II přílohy I tohoto nařízení upravující inspekční úlohy, při provádění prohlídek před porážkou a po porážce úřední veterinární lékař kontroluje a analyzuje příslušné informace ze záznamů hospodářství, ze kterého zvířata určená k porážce pocházejí, a přihlíží k dokumentovaným výsledkům této kontroly a analýzy.

87

Z oddílu I kapitoly III této přílohy kromě toho vyplývá, že úřední veterinární lékař musí zejména zajistit, aby bylo označení zdravotní nezávadnosti použito pouze u zvířat, u kterých proběhla prohlídka před porážkou a po porážce v souladu s uvedeným nařízením, a není-li dán důvod k prohlášení dotčeného jatečně upraveného těla za nevhodné k lidské spotřebě.

88

Z toho vyplývá, že pro účely rozhodnutí, zda je, či není třeba umístit označení zdravotní nezávadnosti na jatečně upravené tělo, musí úřední veterinární lékař provést komplexní technické posouzení, k němuž je nutná odpovídající odborná kvalifikace i expertíza v dané oblasti. Nese tedy plnou odpovědnost za to, že žádné maso nevhodné k lidské spotřebě nebude uvedeno na trh, a bude tak zajištěn cíl sledovaný nařízeními č. 854/2004 a č. 882/2004.

89

Jeho rozhodnutí musí dále podle čl. 54 odst. 3 nařízení č. 882/2004 splňovat určité požadavky týkající se zejména jeho písemného oznámení a jeho odůvodnění, jakož i informací o právu na odvolání. V rámci těchto požadavků má zvláštní význam povinnost odůvodnit rozhodnutí přijatá vnitrostátními orgány, neboť v souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora adresátům těchto rozhodnutí umožňuje hájit svá práva a rozhodnout se s plnou znalostí věci, zda je namístě se proti nim odvolat. Tato povinnost je rovněž nezbytná k tomu, aby soudy mohly provést přezkum legality uvedených rozhodnutí, a představuje tedy jednu z podmínek účinnosti soudního přezkumu zaručeného článkem 47 Listiny (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 9. listopadu 2017, LS Customs Services, C‑46/16, EU:C:2017:839, bod 40, jakož i ze dne 15. července 2021, Komise v. Landesbank Baden-Württemberg a SRB, C‑584/20 P a C‑621/20 P, EU:C:2021:601, bod 103).

90

V tomto kontextu je třeba uvést, že v závislosti na zvláštních okolnostech projednávaného případu, zejména na pravidlech v oblasti bezpečnosti potravin, musí příslušný vnitrostátní soud v případě, že je k němu podán opravný prostředek proti takovým rozhodnutím úředního veterinárního lékaře, jako je rozhodnutí dotčené ve věci v původním řízení, zaručit, že bude soudní řízení jako celek v souladu jak s právem na účinnou právní ochranu ve smyslu článku 47 Listiny, tak s cílem dosáhnout vysoké úrovně ochrany veřejného zdraví sledovaným nařízeními č. 854/2004 a č. 882/2004 na základě čl. 168 odst. 4 písm. b SFEU.

91

Uvedená odpovědnost úředního veterinárního lékaře při rozhodování, zda je jatečně upravené tělo vhodné k lidské spotřebě, a může být tedy uvedeno na trh, přitom s ohledem na cíl spočívající v ochraně veřejného zdraví nevyžaduje, aby byl článek 47 Listiny v rámci soudního přezkumu rozhodnutí správních orgánů vykládán tak, že ukládá členským státům povinnost zavést soudní přezkum pro všechny analýzy úředního veterinárního lékaře týkající se velmi specifických skutečností zjištěných při inspekcích, jež se vážou k označení zdravotní nezávadnosti.

92

V projednávaném případě ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, vyplývá, že High Court of Justice (England Wales) [Vrchní soud (Anglie a Wales)] má v rámci přezkumu opravného prostředku proti takovému rozhodnutí úředního veterinárního lékaře, jako je rozhodnutí dotčené ve věci v původním řízení, pravomoc přezkoumat toto rozhodnutí způsobem uvedeným v bodě 82 tohoto rozsudku, zejména s tím, aby se ujistil, že jednání úředního veterinárního lékaře nesledovalo jiný cíl, než pro který byl nadán pravomocemi, a případně pravomoc stanovit sankci za to, že veterinární lékař nepoužil správná právní kritéria nebo přijal rozhodnutí, které je neopodstatněné nebo není dostatečně důkazně podloženo.

93

Jestliže se takový soudní přezkum u příslušného vnitrostátního soudu provádí ohledně odůvodnění požadovaného u rozhodnutí úředního veterinárního lékaře, není takový rozsah přezkumu omezený natolik, že by ohrožoval samotnou podstatu záruk chránících práva provozovatele jatek, který v souladu s nařízeními č. 854/2004 a č. 882/2004 vykládanými ve světle článku 47 Listiny napadá rozhodnutí úředního veterinárního lékaře odmítající umístit označení zdravotní nezávadnosti poté, co tento lékař prohlásil dotčené maso za nevhodné k lidské spotřebě. Takový přezkum tedy může respektovat právo provozovatele jatek na účinnou soudní ochranu, zaručené článkem 47 Listiny.

94

Tento závěr nemůže být zpochybněn argumentem provozovatele jatek dotčeného ve věci v původním řízení uplatňovaným před předkládajícím soudem, který vychází z porušení vlastnického práva.

95

V tomto ohledu je třeba uvést, že v návaznosti na rozhodnutí úředního veterinárního lékaře neumístit označení zdravotní nezávadnosti může zpracování dotčeného jatečně upraveného těla vést k tomu, že bude vyžadováno jeho zničení. Takové zničení však spadá pod zpracování v souladu s nařízením č. 1069/2009, které zejména za účelem kontroly rizik pro zdraví lidí a zvířat stanoví klasifikaci vedlejších produktů živočišného původu a získaných produktů na základě posouzení rizik do tří kategorií odpovídajících stupni rizika, které tyto produkty představují pro zdraví lidí a zvířat. Je třeba připomenout, jak Soudní dvůr zdůraznil v rozsudku z dnešního dne, Toropet (C‑836/19, bod 45), že tato míra rizika, na níž závisí toto zařazování do tří kategorií, je rovněž relevantním kritériem pro konečné použití vedlejších produktů živočišného původu. Nařízení č. 1069/2009 totiž zavedlo pro každou kategorii materiálů seznamy možných použití a odstranění a dále pravidla vztahující se na každou z nich, aby byla tato úroveň rizika snížena na minimum.

96

Podle ustálené judikatury Soudního dvora dále právo na vlastnictví, které je zaručeno článkem 17 Listiny, nepředstavuje absolutní výsadu, ale musí na něj být nahlíženo ve vztahu k jeho společenské funkci (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. července 2003, Booker Aquaculture a Hydro Seafood, C‑20/00 a C‑64/00, EU:C:2003:397, bod 68). V kontextu věci v původním řízení musí být právo na vlastnictví sladěno s článkem 38 Listiny, který stejně jako čl. 168 odst. 4 písm. b) SFEU směřuje k zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitele v politikách Unie, včetně ochrany veřejného zdraví.

97

Význam přiznávaný cíli ochrany spotřebitelů přitom může odůvodnit i značně negativní hospodářské důsledky vzniklé některým hospodářským subjektům (obdobně viz rozsudek ze dne 23. března 2021, Airhelp, C‑28/20, EU:C:2021:226, bod 50 a citovaná judikatura). Tak je tomu i v projednávané věci, jelikož čl. 1 odst. 3 nařízení č. 854/2004 stanoví primární právní odpovědnost provozovatelů potravinářských podniků zajistit bezpečnost potravin v souladu s nařízením č. 178/2002, a to bez ohledu na hospodářské důsledky, které pro ně tato povinnost může mít.

98

Vzhledem k výše uvedenému je třeba na druhou otázku odpovědět tak, že čl. 54 nařízení č. 882/2004 ve spojení s bodem 43 odůvodnění tohoto nařízení a s ohledem na článek 47 Listiny musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, podle níž může být rozhodnutí úředního veterinárního lékaře podle čl. 5 bodu 2 nařízení č. 854/2004, ve znění nařízení č. 882/2004, neumístit označení zdravotní nezávadnosti na jatečně upravené tělo předmětem pouze omezeného soudního přezkumu, v jehož rámci soud, který ve věci rozhoduje, může toto rozhodnutí zrušit z jakéhokoli důvodu, který zakládá jeho protiprávnost, včetně případu, kdy jednání úředního veterinárního lékaře sledovalo jiný účel, než pro který byl nadán pravomocemi, v případě, že nepoužil správné právní kritérium, nebo v případě, že přijal rozhodnutí, které je neopodstatněné nebo není dostatečně důkazně podloženo.

99

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto: