Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62018TJ0343

    Rozsudek Tribunálu (devátého rozšířeného senátu) ze dne 29. září 2021 (výňatky).
    Tokin Corp. v. Evropská komise.
    Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Trh s hliníkovými a tantalovými elektrolytickými kondenzátory – Rozhodnutí konstatující porušení článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP – Koordinace cen v rámci celého EHP – Oznámení námitek – Pokyny pro výpočet pokut z roku 2006 – Hodnota tržeb – Proporcionalita – Rovné zacházení – Závažnost protiprávního jednání – Polehčující okolnosti.
    Věc T-343/18.

    Court reports – general – 'Information on unpublished decisions' section

    ECLI identifier: ECLI:EU:T:2021:636

     ROZSUDEK TRIBUNÁLU (devátého rozšířeného senátu)

    29. září 2021 ( *1 )

    „Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Trh s hliníkovými a tantalovými elektrolytickými kondenzátory – Rozhodnutí konstatující porušení článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP – Koordinace cen v rámci celého EHP – Oznámení námitek – Pokyny pro výpočet pokut z roku 2006 – Hodnota tržeb – Proporcionalita – Rovné zacházení – Závažnost protiprávního jednání – Polehčující okolnosti“

    Ve věci T‑343/18,

    Tokin Corp., se sídlem v Sendai (Japonsko), zastoupená C. Thomasem, advokátem, a T. Yuen, solicitor,

    žalobkyně,

    proti

    Evropské komisi, zastoupené A. Cleenewerck de Crayencour, F. van Schaik a L. Wildpanner, jako zmocněnkyněmi,

    žalované,

    jejímž předmětem je návrh podaný na základě článku 263 SFEU znějící na zrušení rozhodnutí Komise C (2018) 1768 final ze dne 21. března 2018 týkajícího se řízení podle článku 101 [SFEU] a článku 53 Dohody o EHP (věc AT.40136 – kondenzátory) v rozsahu, v němž ukládá žalobkyni pokuty, a podpůrně na snížení výše těchto pokut,

    TRIBUNÁL (devátý rozšířený senát),

    ve složení M. J. Costeira (zpravodajka), předsedkyně, D. Gratsias, M. Kančeva, B. Berke a T. Perišin, soudci,

    vedoucí soudní kanceláře: E. Artemiou, radová,

    s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 12. října 2020,

    vydává tento

    Rozsudek ( 1 )

    Skutečnosti předcházející sporu

    Žalobkyně a dotčené odvětví

    1

    Žalobkyně, Tokin Corp., je společnost usazená v Japonsku, která vyrábí a prodává elektrolytické tantalové kondenzátory. Byla známá pod názvem NEC Tokin Corporation až do 19. dubna 2017.

    2

    Od 1. srpna 2009 do 31. ledna 2013 byla společnost Nec Corp. výlučným vlastníkem žalobkyně.

    3

    Dotčené protiprávní jednání se týká hliníkových a tantalových elektrolytických kondenzátorů. Kondenzátory jsou elektrické součásti, které v elektrickém poli skladují energii pomocí statického náboje. Elektrolytické kondenzátory se používají téměř ve všech elektrospotřebičích, jako jsou osobní počítače, tablety, telefony, klimatizace, ledničky, pračky, automobilové výrobky a průmyslové přístroje. Klientela je tedy velmi rozmanitá. Elektrolytické kondenzátory, a konkrétněji hliníkové a tantalové elektrolytické kondenzátory, jsou výrobky, jejichž cena představuje důležitý parametr hospodářské soutěže.

    Správní řízení

    4

    Dne 4. října 2013 požádala společnost Panasonic a její dceřiné společnosti Evropskou komisi o rezervaci pořadí na základě bodů 14 a 15 oznámení Komise o ochraně před pokutami a o snížení pokut v případech kartelů (Úř. věst. 2006, C 298, s. 17, dále jen „oznámení o spolupráci z roku 2006“), přičemž poskytly informace o existenci údajného protiprávního jednání v odvětví elektrolytických kondenzátorů.

    5

    Dne 28. března 2014 si Komise na základě článku 18 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích [101 a 102 SFEU] (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1) vyžádala informace od vícera podniků působících v odvětví elektrolytických kondenzátorů, mimo jiné od žalobkyně.

    6

    Dne 21. května 2014 žalobkyně společně se společností Nec předložila Komisi žádost o snížení pokuty na základě oznámení o spolupráci z roku 2006.

    7

    Dne 4. listopadu 2015 přijala Komise oznámení námitek, které zaslala mimo jiné žalobkyni.

    8

    Adresáti oznámení námitek, včetně žalobkyně, byli vyslechnuti Komisí na jednání, které se konalo ve dnech 12. až 14. září 2016.

    Napadené rozhodnutí

    9

    Dne 21. března 2018 přijala Komise rozhodnutí C (2018) 1768 final týkající se řízení podle článku 101 [SFEU] a článku 53 Dohody o EHP (věc AT.40136 – kondenzátory) (dále jen „napadené rozhodnutí“).

    Protiprávní jednání

    10

    Napadeným rozhodnutím Komise konstatovala existenci jediného a trvajícího protiprávního jednání v rozporu s článkem 101 SFEU a článkem 53 Dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP) v odvětví elektrolytických kondenzátorů, kterého se zúčastnilo devět podniků nebo skupin podniků, a sice Elna, Hitachi AIC, Holy Stone, Matsuo, Nichicon, Nippon Chemi-Con, Rubycon, Sanyo (označující společně společnosti Sanyo a Panasonic), Nec a žalobkyně, společně označované jako „NEC Tokin“ (společně dále jen „účastníci kartelu“) (bod 1 odůvodnění a článek 1 napadeného rozhodnutí).

    11

    Komise v podstatě uvedla, že dotčené protiprávní jednání probíhalo od 26. června 1998 do 23. dubna 2012 na celém území EHP a spočívalo v dohodách nebo jednáních ve vzájemné shodě, jejichž předmětem byla koordinace cenových politik, pokud jde o dodávky hliníkových a tantalových elektrolytických kondenzátorů (bod 1 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

    12

    Kartelová dohoda byla v podstatě organizována prostřednictvím mnohostranných schůzek, které se obvykle konaly v Japonsku každý měsíc nebo jednou za dva měsíce na úrovni vedoucích pracovníků z oblasti prodeje a každých šest měsíců na úrovni vyššího vedení včetně prezidentů společností (body 63, 68 a 738 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

    13

    Mnohostranné schůzky byly nejprve organizovány v letech 1998 až 2003 pod názvem „skupina elektrolytických kondenzátorů“, „konference elektrolytických kondenzátorů“ nebo „setkání ECC“. Následně byly v letech 2003 až 2005 uspořádány pod názvem „konference hliník-tantal“, „skupina hliníkových nebo tantalových kondenzátorů“ nebo „setkání ATC“. Konečně byly schůzky v letech 2005 až 2012 organizovány pod názvem „skupina pro průzkum trhu“ nebo „marketingová skupina“ (dále jen „schůzky MK“). Souběžně se schůzkami MK a k jejich doplnění byly v letech 2006 až 2008 organizovány schůzky označované „zvýšení nákladů“ nebo „zvýšení kondenzátorů“ (dále jen „schůzky CUP“) (bod 69 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

    14

    Kromě těchto mnohostranných schůzek udržovali účastníci kartelové dohody podle potřeby rovněž dvoustranné a třístranné kontakty ad hoc (body 63, 75 a 739 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

    15

    V rámci protisoutěžních kontaktů si účastníci kartelové dohody v podstatě vyměňovali informace o uplatňovaných a budoucích cenách, o budoucích sníženích cen a rozpětí těchto snížení, o nabídce a poptávce, včetně budoucí nabídky a poptávky, a v některých případech uzavírali, uplatňovali a dodržovali dohody o cenách (body 62, 715, 732 a 741 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

    16

    Komise měla za to, že jednání účastníků kartelové dohody představovalo formu dohody nebo jednání ve vzájemné shodě, které mělo společný cíl, a sice zabránit hospodářské soutěži prostřednictvím cen a koordinovat své budoucí chování týkající se prodeje elektrolytických kondenzátorů, čímž tak snižovalo nejistotu na trhu (body 726 a 731 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

    17

    Komise dospěla k závěru, že toto jednání mělo jediný protisoutěžní účel (bod 743 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

    Odpovědnost žalobkyně a společnosti Nec

    18

    Komise konstatovala odpovědnost žalobkyně z důvodu její přímé účasti na kartelové dohodě od 29. ledna 2003 do 23. dubna 2012 s výjimkou schůzek CUP [body 944 a 1022 odůvodnění a čl. 1 písm. e) napadeného rozhodnutí].

    19

    Kromě toho Komise konstatovala odpovědnost společnosti Nec jakožto mateřské společnosti vlastnící veškerý kapitál žalobkyně v období od 1. srpna 2009 do 23. dubna 2012 s výjimkou schůzek CUP [body 945 a 1022 odůvodnění a čl. 1 písm. e) napadeného rozhodnutí].

    Pokuty uložené žalobkyni

    20

    V článku 2 písm. f) a g) napadeného rozhodnutí se ukládá žalobkyni „společně a nerozdílně“ se společností Nec pokuta ve výši 5036000 eur a žalobkyni pokuta ve výši 8814000 eur.

    Výpočet pokut

    21

    Pro účely výpočtu pokut Komise použila pokyny pro výpočet pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003 (Úř. věst. 2006, C 210, s. 2, dále jen „pokyny z roku 2006“) (bod 980 napadeného rozhodnutí).

    22

    Na prvním místě Komise pro určení základní částky pokut uložených žalobkyni zohlednila hodnotu tržeb za poslední celý rok účasti na protiprávním jednání v souladu s bodem 13 pokynů z roku 2006 (bod 989 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

    23

    Komise vypočetla hodnotu tržeb na základě prodejů hliníkových a tantalových elektrolytických kondenzátorů fakturovaných zákazníkům usazeným v EHP (bod 990 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

    24

    Mimoto Komise vypočítala relevantní hodnotu tržeb odděleně pro obě kategorie výrobků, a sice pro hliníkové elektrolytické kondenzátory a tantalové elektrolytické kondenzátory, a použila na ně odlišné násobící koeficienty v závislosti na době trvání protiprávního jednání (bod 991 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

    25

    Pokud jde o žalobkyni, Komise použila násobící koeficient za dobu 9,23, odpovídající období od 29. ledna 2003 do 23. dubna 2012 (bod 1007 odůvodnění, tabulka 1 napadeného rozhodnutí).

    26

    Komise stanovila podíl hodnoty tržeb, který má být zohledněn na základě závažnosti protiprávního jednání, na 16 %. V tomto ohledu měla Komise za to, že horizontální „dohody“ o koordinaci cen patří ze své vlastní podstaty mezi nejzávažnější porušení článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP a že kartelová dohoda pokrývala celé území EHP (body 1001 až 1003 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

    27

    Komise uplatnila dodatečnou částku ve výši 16 % na základě bodu 25 pokynů z roku 2006, aby se ujistila o dostatečně odrazující povaze uložené pokuty (bod 1009 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

    28

    Komise tedy stanovila základní částku pokuty, která měla být žalobkyni uložena, na 16799000 eur, z čehož 6108000 odpovídalo základní částce pokuty uložené žalobkyni společně a nerozdílně se společností Nec (bod 1010 odůvodnění, tabulka 2 napadeného rozhodnutí).

    29

    Na druhém místě, pokud jde o úpravy základní částky pokut, Komise přiznala žalobkyni a společnosti Nec snížení základní částky pokuty na základě polehčujících okolností o 3 % z důvodu, že jejich účast na schůzkách CUP nebyla prokázána a že nic nedokazuje, že o těchto schůzkách věděly (bod 1022 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

    30

    Komise měla za to, že v okamžiku, kdy došlo k dotčenému protiprávnímu jednání, již byla společnost Nec shledána odpovědnou za protisoutěžní jednání, které bylo konstatováno rozhodnutím Komise C(2011) 180/09 final ze dne 19. května 2010 týkajícím se řízení podle článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP (Věc COMP/38.511 – DRAM). Proto měla Komise za to, pokud jde o společnost Nec, že musí být základní částka pokuty navýšena o 50 % z důvodu přitěžující okolnosti opakování protiprávního jednání (body 1011 až 1013 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

    31

    Na třetím místě Komise přiznala žalobkyni a společnosti Nec za jejich spolupráci na základě oznámení o spolupráci z roku 2006 snížení jakékoli pokuty, která by jim jinak byla za protiprávní jednání uložena, o 15 % (body 1104 a 1105 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

    32

    Komise tedy stanovila celkovou částku pokut, které měly být uloženy žalobkyni a společnosti Nec, na 16445000 eur (bod 1139 odůvodnění, tabulka 3 napadeného rozhodnutí).

    [omissis]

    Řízení a návrhová žádání účastnic řízení

    34

    Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 3. června 2018 podala žalobkyně projednávanou žalobu.

    35

    Dne 26. září 2018 doručila Komise soudní kanceláři Tribunálu žalobní odpověď.

    36

    Replika byla soudní kanceláři Tribunálu předložena dne 22. listopadu 2018 a duplika dne 29. ledna 2019.

    37

    Na návrh svého druhého senátu Tribunál podle článku 28 jednacího řádu rozhodl, že věc předá k projednání a rozhodnutí rozšířenému soudnímu kolegiu.

    38

    Vzhledem ke změně složení senátů Tribunálu byla na základě čl. 27 odst. 5 jednacího řádu Tribunálu soudkyně zpravodajka přidělena k devátému rozšířenému senátu, kterému byla tudíž přidělena i tato věc.

    39

    Na návrh soudkyně zpravodajky rozhodl Tribunál (devátý rozšířený senát) o zahájení ústní části řízení a v rámci organizačních procesních opatření stanovených v článku 89 jednacího řádu položil účastnicím řízení písemné otázky a vyzval je, aby na ně odpověděly na jednání. Řeči účastnic řízení a jejich odpovědi na otázky položené Tribunálem byly vyslechnuty na jednání konaném dne 12. října 2020.

    40

    Po úmrtí soudce Berkeho dne 1. srpna 2021 tři soudci, jejichž podpis je uveden v tomto rozsudku, pokračovali v jednáních podle článku 22 a čl. 24 odst. 1 jednacího řádu.

    41

    Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

    zrušil čl. 2 písm. f) a g) napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž jí tato ustanovení ukládají pokuty;

    podpůrně snížil částku pokut, které jí byly uloženy;

    uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

    42

    Komise navrhuje, aby Tribunál:

    žalobu zamítl;

    uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

    Právní otázky

    43

    Žalobkyně uplatňuje dva žalobní důvody na podporu jak svých hlavních návrhových žádání směřujících ke zrušení pokut, které jí byly uloženy, tak svých návrhových žádání předložených podpůrně, která směřují ke snížení částky těchto pokut. Tyto žalobní důvody vycházejí z různých pochybení a porušení, kterých se dopustila Komise a která se týkají, pokud jde o první žalobní důvod, referenčního období zvoleného pro stanovení hodnoty tržeb pro účely výpočtu základní částky pokut, a pokud jde o druhý žalobní důvod, toho, že Komise neuplatnila nižší koeficient závažnosti z důvodu neúčasti žalobkyně na schůzkách CUP.

    K návrhovým žádáním znějícím na zrušení napadeného rozhodnutí

    [omissis]

    K prvnímu žalobnímu důvodu, týkajícímu se referenčního období zvoleného pro stanovení hodnoty tržeb pro účely výpočtu základní částky pokut

    [omissis]

    – K první části prvního žalobního důvodu, vycházející z nedodržení mezí posuzovací pravomoci Komise podle čl. 23 odst. 3 nařízení č. 1/2003 a z porušení zásady proporcionality

    51

    V rámci první části prvního žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že Komise překročila meze své posuzovací pravomoci podle čl. 23 odst. 3 nařízení č. 1/2003 a porušila zásadu proporcionality tím, že pro výpočet základní částky pokuty použila hodnotu tržeb žalobkyně za poslední celý rok účasti na protiprávním jednání.

    [omissis]

    79

    Zatřetí je třeba odmítnout argument žalobkyně založený na skutečnosti, že Komise změnila datum ukončení protiprávního jednání, přičemž věděla, že tato změna měla za následek znásobení hodnoty tržeb žalobkyně, a v důsledku toho i výše pokuty.

    80

    V projednávaném případě je sice třeba konstatovat, že oznámení námitek zaslané Komisí uvádělo, že se žalobkyně účastnila protiprávního jednání až do 11. prosince 2013 (viz bod 310 oznámení námitek), zatímco v napadeném rozhodnutí Komise uvádí, že doba trvání dotčeného protiprávního jednání je prokázána do 23. dubna 2012 a že se jej žalobkyně účastnila až do tohoto data [viz bod 971 odůvodnění a čl. 1 písm. e) napadeného rozhodnutí].

    81

    Je však třeba připomenout, že za účelem dodržení práva na obhajobu při vedení správních řízení v oblasti politiky hospodářské soutěže stanoví čl. 27 odst. 1 nařízení č. 1/2003 zaslání oznámení námitek účastníkům řízení. Jak vyplývá z ustálené judikatury, toto oznámení musí jasným způsobem uvádět všechny podstatné skutečnosti, o které se Komise v této fázi řízení opírá. Toto uvedení skutečností může být stručné a rozhodnutí nemusí být nutně kopií popisu námitek, neboť toto oznámení je přípravným dokumentem, jehož skutková a právní posouzení jsou zcela předběžná (viz rozsudek ze dne 5. prosince 2013, SNIA v. Komise, C‑448/11 P, nezveřejněný, EU:C:2013:801, body 4142 a citovaná judikatura).

    82

    Vzhledem k tomu, že skutkové posouzení uvedené v oznámení námitek může být z povahy věci pouze předběžné, nemůže být pozdější rozhodnutí Komise zrušeno pouze z toho důvodu, že konečné závěry vycházející z těchto skutkových zjištění neodpovídají tomuto předběžnému posouzení přesně (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. prosince 2013, SNIA v. Komise, C‑448/11 P, nezveřejněný, EU:C:2013:801, bod 43).

    83

    V této souvislosti musí Komise vyslechnout adresáty oznámení námitek a případně zohlednit jejich připomínky, jejichž cílem je odpovědět na vznesené námitky, a upravit svou analýzu, a to právě za účelem dodržení jejich práva na obhajobu. Komisi tak musí být umožněno, aby své posouzení upřesnila ve svém konečném rozhodnutí s přihlédnutím ke skutečnostem vyplývajícím ze správního řízení buď k tomu, aby upustila od námitek, které se ukázaly jako neopodstatněné, anebo aby upravila či doplnila po skutkové a právní stránce svou argumentaci na podporu uplatněných námitek, za podmínky však, že použije pouze skutečnosti, ke kterým měly zúčastněné osoby příležitost se vyjádřit, a že během správního řízení poskytla informace nezbytné pro jejich obhajobu (viz rozsudek ze dne 5. prosince 2013, SNIA v. Komise, C‑448/11 P, nezveřejněný, EU:C:2013:801, bod 44 a citovaná judikatura).

    84

    Jak již Soudní dvůr rozhodl, v rámci řízení o kontrole spojování podniků není Komise povinna zachovat skutková nebo právní posouzení uvedená v oznámení námitek. Naopak musí odůvodnit své konečné rozhodnutí konečnými posouzeními založenými na výsledcích celého svého šetření, jak existují v okamžiku ukončení formálního řízení. Kromě toho není Komise povinna vysvětlovat případné rozdíly oproti svým předběžným posouzením obsaženým v oznámení námitek (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 10. července 2008, Bertelsmann a Sony Corporation of America v. Impala, C‑413/06 PEU:C:2008:392, body 6465). Tuto judikaturu lze vztáhnout na řízení podle článku 101 SFEU, jako je tomu v projednávaném případě.

    85

    V projednávaném případě je třeba uvést, že datum ukončení protiprávního jednání uvedené v oznámení námitek mělo zcela předběžný charakter a že jej Komise mohla po tomto oznámení ještě změnit, a to až do přijetí konečného rozhodnutí. Komisi tedy nelze vytýkat, že v napadeném rozhodnutí zohlednila jiné datum ukončení protiprávního jednání, než které uvedla v oznámení námitek. Napadené rozhodnutí tudíž nemůže být zrušeno pouze z toho důvodu, že Komise v tomto rozhodnutí stanovila jiné datum ukončení protiprávního jednání, než které předběžně určila ve fázi oznámení námitek.

    86

    V každém případě ze spisů žalobkyně, jakož i z její odpovědi na otázku, která jí byla položena na jednání, vyplývá, že žalobkyně nezpochybňuje datum ukončení protiprávního jednání uvedené v napadeném rozhodnutí. Stejně tak nezpochybňuje skutečnost, že se tohoto protiprávního jednání účastnila od 29. ledna 2003 do 23. dubna 2012, a že v důsledku toho poslední celý rok její účasti na protiprávním jednání odpovídá období od 1. dubna 2011 do 31. března 2012.

    87

    Dále je třeba uvést, že rozhodnutí Komise týkající se stanovení dne ukončení protiprávního jednání je nezbytně založeno na skutečnostech týkajících se samotného protiprávního jednání, a nikoli na pravidlech použitelných na výpočet výše pokut. V důsledku toho takové rozhodnutí nemůže samo o sobě vést k porušení posledně uvedených pravidel.

    88

    Konečně v projednávané věci i za předpokladu, že by výše pokuty uložené žalobkyni byla vyšší z důvodu, že Komise započítala poslední celý rok účasti na protiprávním jednání jako referenční rok pro výpočet hodnoty tržeb, je třeba poznamenat, že toto zvýšení je v každém případě výsledkem toho, že Komise použila pravidlo uvedené v bodě 13 pokynů z roku 2006, a tedy metodu výpočtu výše pokuty stanovenou v těchto pokynech.

    89

    Jak přitom tvrdí Komise, Tribunál již rozhodl, že zkrácení doby trvání protiprávního jednání může vést k vyšší pokutě, je-li to výsledkem toho, že tento orgán použil metodu výpočtu výše pokuty stanovenou v pokynech z roku 2006 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. května 2015, Timab Industries a CFPR v. Komise, T‑456/10EU:T:2015:296, body 8182).

    90

    Kromě toho je třeba konstatovat, že žalobkyně nepředložila žádný podrobný argument na podporu údajného porušení zásady proporcionality. V každém případě z výše uvedeného nevyplývá, že Komise porušila zásadu proporcionality ve smyslu judikatury citované v bodě 63 výše tím, že použila pravidlo uvedené v bodě 13 pokynů z roku 2006 na projednávaný případ a stanovila datum ukončení protiprávního jednání k dřívějšímu datu, než je datum uvedené v oznámení námitek.

    91

    První část prvního žalobního důvodu tedy musí být zamítnuta.

    – Ke druhé části prvního žalobního důvodu, vycházející z porušení zásad zákazu diskriminace a rovného zacházení

    92

    V rámci druhé části prvního žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že Komise porušila zásadu rovného zacházení a vyvolala riziko diskriminace. Zaprvé Komise za účelem stanovení hodnoty tržeb žalobkyně započítala poslední celý rok účasti na protiprávním jednání, přičemž věděla, že by to vedlo k podstatně vyšší pokutě. Zadruhé použila tři různé metody pro výběr referenčního roku, neboť tyto metodiky vedly k sedmi různým referenčním rokům. Komise totiž použila různé referenční roky pro několik adresátů napadeného rozhodnutí, a sice pro společnosti Nippon, Hitachi, Nichicon, Elna a Sanyo.

    [omissis]

    99

    Úvodem je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury je zásada rovného zacházení porušena, pouze pokud je se srovnatelnými situacemi zacházeno odlišně nebo s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno (viz rozsudky ze dne 5. prosince 2013, Solvay v. Komise, C‑455/11 P, nezveřejněný, EU:C:2013:796, bod 77 a citovaná judikatura, a ze dne 11. července 2014, Esso a další v. Komise, T‑540/08EU:T:2014:630, bod 101 a citovaná judikatura).

    100

    Je třeba rovněž připomenout, že v případě, kdy je za účelem určení vztahu mezi ukládanými pokutami třeba vycházet z obratu podniků účastnících se téhož protiprávního jednání, je nezbytné vymezit zohledňované období tak, aby získané číselné údaje byly pokud možno srovnatelné. Z toho plyne, že daný podnik může vyžadovat, aby Komise v jeho případě vycházela z jiného období, než které bylo zohledněno na obecné úrovni, jen prokáže-li, že obrat, jehož dosáhl v průběhu posledně zmíněného období, nepředstavuje z důvodů vlastních tomuto podniku údaj o jeho skutečné velikosti a hospodářské síle ani o rozsahu protiprávního jednání, jehož se dopustil (viz rozsudek ze dne 11. července 2014, Sasol a další v. Komise, T‑541/08EU:T:2014:628, bod 334 a citovaná judikatura).

    101

    Dále je třeba připomenout, že pro výpočet výše pokut uložených podnikům, které se účastnily kartelové dohody, je rozdílné zacházení mezi dotyčnými podniky vlastní výkonu pravomocí, které Komisi v této oblasti přísluší. V rámci svého prostoru pro uvážení je totiž Komise povinna individualizovat sankci v závislosti na jednání a vlastnostech těchto podniků, aby zajistila v každém projednávaném případě plnou účinnost unijních pravidel hospodářské soutěže (viz rozsudek ze dne 5. prosince 2013, Caffaro v. Komise, C‑447/11 P, nezveřejněný, EU:C:2013:797, bod 50 a citovaná judikatura).

    102

    V projednávaném případě z bodu 989 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že za účelem stanovení základní částky pokut, které měly být uloženy, použila Komise s odkazem na pravidlo uvedené v bodě 13 pokynů z roku 2006 poslední celý rok (přesněji řečeno poslední celý hospodářský rok) účasti na protiprávním jednání jako referenční období pro výpočet hodnoty tržeb všech účastníků kartelové dohody, s výjimkou společností Elna a Nippon Chemi-Con.

    103

    Kromě toho z bodu 991 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že Komise vypočetla hodnotu tržeb odděleně pro obě kategorie výrobků, a sice pro hliníkové elektrolytické kondenzátory a tantalové elektrolytické kondenzátory (viz bod 24 výše).

    104

    Navíc z bodu 1007 odůvodnění tabulky 1 napadeného rozhodnutí vyplývá, že vzhledem k různým obdobím protiprávního jednání, jakož i různým hospodářským obdobím dotčených podniků, nebyl poslední celý rok (nebo dokonce poslední celý hospodářský rok) účasti na protiprávním jednání vždy stejný pro dotyčné podniky.

    105

    Zejména z bodů 987 až 991 a 1007 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že pokud jde o žalobkyni, Komise měla za to, že se účastnila protiprávního jednání až do 23. dubna 2012 a že posledním celým rokem před ukončením protiprávního jednání byl rok od dubna 2011 do března 2012.

    106

    Pokud jde o společnost Nichicon, Komise měla za to, že se účastnila protiprávního jednání týkajícího se tantalových elektrolytických kondenzátorů až do 9. března 2010 a že posledním celým rokem před ukončením protiprávního jednání týkajícího se těchto kondenzátorů byl rok od dubna 2008 do března 2009. Kromě toho měla Komise za to, že se účastnila protiprávního jednání týkajícího se hliníkových elektrolytických kondenzátorů až do 31. května 2010 a že posledním celým rokem před ukončením protiprávního jednání týkajícího se těchto kondenzátorů byl rok od dubna 2009 do března 2010.

    107

    Co se týče společnosti Hitachi, Komise měla za to, že se účastnila protiprávního jednání až do 18. února 2010 a že posledním celým rokem před ukončením protiprávního jednání byl rok od dubna 2008 do března 2009.

    108

    Co se týče společnosti Hitachi, Komise měla za to, že se účastnila protiprávního jednání až do 19. dubna 2011 a že posledním celým rokem před ukončením protiprávního jednání byl rok od dubna 2010 do března 2011.

    109

    Pokud jde dále o společnosti Elna a Nippon Chemi-Con, Komise měla za to, že vzhledem k tomu, že společnosti Elna a Nippon Chemi-Con přestaly prodávat tantalové elektrolytické kondenzátory ještě před ukončením jejich účasti na protiprávním jednání, je třeba u těchto kondenzátorů zohlednit hodnotu tržeb za poslední celý rok, v němž je tyto podniky prodaly, aby se vyhnuly tomu, že hodnota tržeb podhodnotí hospodářský význam protiprávního jednání. Co se týče společnosti Elna, Komise měla za to, že s ohledem na skutečnost, že přestala prodávat tantalové elektrolytické kondenzátory dne 1. srpna 2010, je třeba pro určení hodnoty tržeb zohlednit rok 2009. Co se týče společnosti Nippon Chemi-Con, Komise měla za to, že jako referenční rok je třeba zohlednit poslední celý rok účasti na protiprávním jednání, pokud jde o hodnotu tržeb za hliníkové elektrolytické kondenzátory, tedy rok 2011-2012, a poslední celý rok, v němž tento podnik prodal tantalové elektrolytické kondenzátory, pokud jde o hodnotu jejich tržeb, a sice rok 2003-2004 (viz body 9 a 34 odůvodnění a poznámka pod čarou č. 1643 napadeného rozhodnutí).

    110

    Ze všeho výše uvedeného zaprvé vyplývá, že pro účely stanovení základní částky pokut, které měly být uloženy, Komise použila pro všechny účastníky kartelové dohody, s výjimkou společností Elna a Nippon Chemi-Con, kritérium uvedené v bodě 13 pokynů z roku 2006 s přihlédnutím k hodnotě tržeb dosažených během posledního celého roku jejich účasti na protiprávním jednání. Na druhé straně Komise pro všechny účastníky kartelové dohody vypočetla odděleně relevantní hodnotu tržeb obou kategorií dotčených výrobků, a sice hliníkových elektrolytických kondenzátorů a tantalových elektrolytických kondenzátorů (viz body 101 a 103 výše).

    111

    Je pravda, že použití kritéria uvedeného v bodě 13 pokynů z roku 2006 nevedlo k použití téhož ročního období pro sedm podniků dotčených tímto kritériem, s ohledem na různá období protiprávního jednání, která byla vůči nim uplatněna (viz body 105 až 108 výše).

    112

    Je však třeba uvést, že kritérium posledního celého roku účasti na protiprávním jednání bylo Komisí použito uceleným a objektivním způsobem na sedm dotčených podniků. Zjištěný rozdíl mezi ročními obdobími, která byla vůči nim stanovena, je totiž pouze výsledkem uplatnění uvedeného kritéria, které zohledňuje různá období účasti na protiprávním jednání, jakož i různá hospodářská období dotčených podniků (viz body 105 až 108 výše).

    113

    Kromě toho, i když dotčená roční období neodpovídají témuž kalendářnímu roku nebo témuž hospodářskému období, nic to nemění na tom, že obraty dosažené každým podnikem během těchto let jsou mezi sebou srovnatelné. Na jedné straně totiž, pokud jde o všechny účastníky kartelové dohody, s výjimkou společností Elna a Nippon Chemi-Con, tato roční období byla zvolena podle stejného objektivního kritéria, a to podle posledního celého roku jejich účasti na protiprávním jednání. Na druhé straně, pokud jde o všechny účastníky kartelové dohody, Komise použila stejnou metodu výpočtu, přičemž odděleně zohlednila hodnotu tržeb každého z obou typů dotčených kondenzátorů.

    114

    Metoda výpočtu hodnoty tržeb použitá Komisí tudíž není svévolná a sama o sobě nevede k porušení zásad zákazu diskriminace a rovného zacházení.

    115

    Navíc, jak bylo uvedeno v bodě 78 výše, žalobkyně neprokázala, že referenční rok, který u ní byl použit na základě uvedeného jednotného kritéria, neodpovídá její skutečné velikosti a hospodářské síle na trhu nebo rozsahu jejího protiprávního jednání.

    116

    Zadruhé z toho vyplývá, že skutečnost, že Komise nepoužila poslední celý rok účasti na protiprávním jednání jako kritérium pro stanovení hodnoty tržeb tantalových elektrolytických kondenzátorů společností Elna a Nippon Chemi-Con (viz bod 109 výše), se jeví být v projednávaném případě objektivně odůvodněna rozdílem mezi situací těchto dvou podniků a situací sedmi dalších účastníků kartelové dohody. Na rozdíl od posledně uvedených podniků totiž první dva podniky přestaly prodávat tento typ kondenzátorů před ukončením jejich účasti na protiprávním jednání, což ostatně žalobkyně nezpochybňuje.

    117

    Jak přitom vyplývá z judikatury Soudního dvora, pokud obrat vztahující se k referenčnímu roku použitému ve vztahu k ostatním účastníkům kartelové dohody není pro daný podnik užitečným a spolehlivým ukazatelem skutečné hospodářské situace tohoto podniku během doby trvání protiprávního jednání, je Komise oprávněna zohlednit obrat uvedeného podniku za rok, který se liší od tohoto společného referenčního roku, aby byla schopna správně zhodnotit finanční zdroje tohoto podniku a zajistit, aby pokuta měla dostatečně odrazující povahu, avšak za podmínky, že volba roku je provedena podle uceleného a objektivně odůvodněného kritéria (viz rozsudek ze dne 5. prosince 2013, Caffaro v. Komise, C‑447/11 P, nezveřejněný, EU:C:2013:797, bod 52 a citovaná judikatura).

    118

    V této souvislosti se Komise nedopustila pochybení, když měla za to, že je třeba zohlednit hodnotu tržeb v průběhu posledního celého roku, během něhož uvedené oba podniky prodaly tantalové elektrolytické kondenzátory, aby se zohlednila skutečná hospodářská situace těchto podniků během doby trvání protiprávního jednání a aby se zabránilo tomu, že hodnota tržeb podcení hospodářský význam protiprávního jednání.

    119

    Kromě toho je třeba stejně jako Komise uvést, že skutečnost, že stanovení hodnoty tržeb mohlo být pro některé účastníky kartelové dohody výhodnější než pro žalobkyni, nepředstavuje sama o sobě diskriminaci. Argumentace žalobkyně předpokládá, že stanovení výše pokuty, kterou má Komise uložit, je výsledkem přesného aritmetického výpočtu, který může vést k uložení co nejnižší možné pokuty, přičemž tento předpoklad je nesprávný s ohledem na bod 6 pokynů z roku 2006 a judikaturu Soudního dvora (obdobně viz rozsudek ze dne 16. února 2017, H & R ChemPharm v. Komise, C‑95/15 P, nezveřejněný, EU:C:2017:125, bod 78 a citovaná judikatura).

    120

    Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, tedy Komise nevyvolala ani riziko diskriminace, ani neporušila zásadu rovného zacházení v rozsahu, v němž zaprvé pro určení hodnoty tržeb účastníků kartelové dohody zvolila obecné kritérium posledního celého roku účasti na protiprávním jednání, a zadruhé použila při samostatném posouzení hodnoty tržeb obou typů dotčených elektrolytických kondenzátorů odlišné kritérium ve vztahu k oběma podnikům, které na rozdíl od ostatních účastníků ukončily prodej jednoho z typů těchto kondenzátorů několik let před ukončením jejich účasti na kartelové dohodě.

    [omissis]

    126

    Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že žalobkyně neprokázala, že Komise překročila meze své posuzovací pravomoci v oblasti stanovení výše pokut a porušila zásady zákazu diskriminace a rovného zacházení při stanovení referenčního roku pro určení výše tržeb, která má být zohledněna pro výpočet základní částky pokut.

    127

    Druhá část prvního žalobního důvodu, a tudíž i celý první žalobní důvod musí být tedy zamítnuty.

    K druhému žalobnímu důvodu, týkajícímu se toho, že Komise neuplatnila mírnější koeficient závažnosti

    [omissis]

    129

    Komise tyto argumenty zpochybňuje.

    [omissis]

    131

    V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle bodů 19 až 22 pokynů z roku 2006 je jedním ze dvou faktorů, na kterém je založena základní částka pokuty, podíl hodnoty tržeb určený podle stupně závažnosti protiprávního jednání. Posouzení závažnosti protiprávního jednání se provede individuálně pro každý typ protiprávního jednání a přihlédne se přitom ke všem okolnostem případu. Při rozhodování o úrovni podílu tržeb, k němuž se bude v daném případě přihlížet, vezme Komise v úvahu určité ukazatele, jako je povaha protiprávního jednání, kumulovaný podíl všech dotčených stran na trhu, zeměpisný rozsah protiprávního jednání a provedení protiprávního jednání.

    132

    Kromě toho podle ustálené judikatury musí být závažnost protiprávního jednání posuzována individuálně. Pro stanovení částky pokut je tedy třeba zohlednit dobu trvání protiprávního jednání a všechny skutečnosti, které mohou ovlivnit posouzení jeho závažnosti, jako je jednání každého z podniků, jejich role při zavádění jednání ve vzájemné shodě, zisk, který mohly z těchto jednání mít, jejich velikost a hodnota dotyčného zboží, jakož i riziko, které představují protiprávní jednání tohoto druhu pro Unii (viz rozsudky ze dne 8. prosince 2011, KME Germany a další v. Komise, C‑272/09 PEU:C:2011:810, bod 96 a citovaná judikatura, a ze dne 26. září 2018, Infineon Technologies v. Komise, C‑99/17 PEU:C:2018:773, bod 196 a citovaná judikatura). Mezi takovéto skutečnosti patří rovněž počet a intenzita protisoutěžních jednání (viz rozsudek ze dne 26. září 2018, Infineon Technologies v. Komise, C‑99/17 PEU:C:2018:773, bod 197 a citovaná judikatura).

    133

    V projednávaném případě je třeba uvést, že Komise v napadeném rozhodnutí dospěla k závěru o existenci jediného a trvajícího protiprávního jednání vztahujícího se na celé území EHP, které spočívalo v dohodách nebo jednáních ve vzájemné shodě, jejichž cílem byla koordinace cenových politik, pokud jde o dodávku hliníkových a tantalových elektrolytických kondenzátorů (viz body 10 a 11 výše). Komise shledala žalobkyni odpovědnou za toto jediné a trvající protiprávní jednání, aniž by se však její odpovědnost vztahovala na schůzky CUP, u nichž měla Komise za to, že účast žalobkyně nebyla prokázána (viz bod 18 výše).

    134

    S ohledem na tyto okolnosti, a zejména na povahu a zeměpisný rozsah protiprávního jednání, Komise stanovila podíl hodnoty tržeb, který má být zohledněn na základě závažnosti protiprávního jednání, na 16 % (viz bod 26 výše).

    135

    Mimoto Komise přiznala žalobkyni a společnosti Nec snížení základní částky pokuty o 3 % z důvodu, že jejich účast na schůzkách CUP nebyla prokázána a že nic neprokazuje, že o těchto schůzkách věděly (viz bod 29 výše).

    136

    Z toho vyplývá, že v projednávaném případě Komise nejprve použila koeficient závažnosti protiprávního jednání ve výši 16 % a poté posoudila individuální chování žalobkyně a na základě polehčujících okolností jí přiznala snížení základní částky pokuty o 3 % z důvodu, že její účast na schůzkách CUP nebyla prokázána.

    137

    Toto posouzení Komise nemůže být argumenty žalobkyně zpochybněno.

    138

    Zaprvé na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, přístup Komise spočívající v zohlednění neúčasti žalobkyně na schůzkách CUP jako polehčující okolnosti není v rozporu s judikaturou.

    139

    Úvodem je třeba uvést, že podle judikatury Soudního dvora může Komise zohlednit relativní závažnost účasti podniku na protiprávním jednání a konkrétní okolnosti věci buďto při posouzení závažnosti protiprávního jednání ve smyslu článku 23 nařízení č. 1/2003, nebo při úpravě základní částky podle polehčujících a přitěžujících okolností. Poskytnout takovouto volbu Komisi je v souladu s judikaturou připomenutou v bodě 132 výše, vzhledem k tomu, že v každém případě vyžaduje, aby při stanovování částky pokuty bylo zohledněno individuální chování dotčeného podniku (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 11. července 2013, Team Relocations a další v. Komise, C‑444/11 P, nezveřejněný, EU:C:2013:464, body 104105, a ze dne 26. ledna 2017, Laufen Austria v. Komise, C‑637/13 PEU:C:2017:51, bod 71 a citovaná judikatura).

    140

    I za předpokladu, že by body 135 až 138 rozsudku ze dne 16. listopadu 2011, Sachsa Verpackung v. Komise (T‑79/06, nezveřejněný, EU:T:2011:674), a body 62, 63 a 65 až 67 rozsudku ze dne 10. října 2014, Soliver v. Komise (T‑68/09EU:T:2014:867), podporovaly stanovisko žalobkyně, podle kterého její neúčast na schůzkách CUP měla být zohledněna při určení koeficientu závažnosti protiprávního jednání, a nikoli jako polehčující okolnost, tento přístup není podpořen judikaturou Soudního dvora citovanou v bodě 138 výše, potvrzenou po vyhlášení výše uvedených rozsudků Tribunálu. Z této judikatury totiž vyplývá, že Komise má prostor pro uvážení, aby zohlednila individuální chování konkrétního podniku v jednom či dalším stadiu výpočtu výše pokuty.

    141

    Je třeba dodat, že podle zásady rovného zacházení ve smyslu judikatury připomenuté v bodě 99 výše nemusí být při stanovení koeficientů „závažnosti protiprávního jednání“ a „dodatečné částky“ pro účely posouzení závažnosti protiprávního jednání zohledněny rozdíly mezi podniky, které se podílely na téže kartelové dohodě, zejména s ohledem na zeměpisný rozsah jejich účastí. Zohlednění lze provést až v dalším stadiu výpočtu pokuty, jako je úprava základní částky pokuty v závislosti na přitěžujících a polehčujících okolnostech podle bodů 28 a 29 pokynů z roku 2006.

    [omissis]

    145

    Zadruhé je třeba uvést, že s žalobkyní nelze souhlasit, když tvrdí, že ji Komise shledala odpovědnou za protiprávní jednání, „kterého se nedopustila“.

    146

    V tomto ohledu je třeba nejprve připomenout, že žalobkyně nenavrhuje zrušení napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž konstatuje její odpovědnost za dotčené protiprávní jednání, ale v rozsahu, v němž jí ukládá pokuty.

    147

    Dále je třeba konstatovat, že neúčast žalobkyně na schůzkách CUP nijak nemění skutečnost, že se žalobkyně účastnila protiprávního jednání téže povahy a téhož zeměpisného rozsahu jako ostatní účastníci kartelové dohody.

    148

    Jak totiž vyplývá z bodů 12 a 13 výše, dotčená kartelová dohoda byla organizována prostřednictvím mnohostranných schůzek, které se konaly na úrovni vrcholových řídících pracovníků a vrcholného vedení, jakož i prostřednictvím ad hoc dvoustranných a třístranných kontaktů mezi stranami. Uvedené mnohostranné schůzky, které se konaly každý měsíc nebo jednou za dva měsíce v období od roku 1998 do roku 2012, byly postupně organizovány pod názvem „setkání ECC“, „setkání ATC“, „schůzky MK“ a „schůzky CUP“. Schůzky CUP byly souběžně probíhající ke schůzkám MK, doplňovaly je, a byly „neoficiálními schůzkami“ schůzek MK, neboť se zpravidla konaly týden po těchto schůzkách. Ačkoli tedy účast žalobkyně na schůzkách CUP nebyla prokázána, je nesporné, že se žalobkyně účastnila dalších schůzek, zejména schůzek MK.

    149

    Vzhledem k tomu, že se žalobkyně v tomto kontextu účastnila převážné většiny mnohostranných schůzek, na kterých byla dotčená kartelová dohoda organizována, pouhá skutečnost, že se neúčastnila schůzek CUP, nemůže změnit povahu nebo zeměpisný rozsah jejího protiprávního jednání. Žalobkyně tedy nesprávně tvrdí, že rozsah protiprávního jednání, které jí bylo přičteno, se liší od rozsahu protiprávního jednání přičítaného ostatním účastníkům kartelové dohody.

    150

    Konečně, pokud jde o koeficient závažnosti použitý v napadeném rozhodnutí, je třeba připomenout, že podíl hodnoty tržeb, k němuž se bude přihlížet, se zpravidla bude nacházet na stupnici do 30 % (viz bod 21 pokynů z roku 2006). Kromě toho Komise při rozhodování o podílu tržeb, k němuž se bude v daném případě přihlížet v tomto rozsahu 30 %, vezme v úvahu určitý počet ukazatelů, například povahu protiprávního jednání, kumulovaný podíl všech stran na trhu, zeměpisný rozsah protiprávního jednání a implementování či neimplementování protiprávního jednání (bod 22 pokynů z roku 2006). Vzhledem k tomu, že nejzávažnější omezení hospodářské soutěže, jako jsou horizontální dohody o stanovení cen, musí být přísně sankcionována, podíl tržeb, k němuž se u takového protiprávního jednání přihlíží, se bude většinou nacházet v horní části stupnice (odstavec 23 pokynů z roku 2006).

    151

    V projednávaném případě Komise stanovila koeficient závažnosti na 16 %, přičemž se snažila zohlednit jednak skutečnost, že horizontální „dohody“ o koordinaci cen patří ze své vlastní podstaty mezi nejzávažnější porušení článku 101 SFEU, a jednak to, že kartelová dohoda pokrývala celé území EHP (viz bod 26 výše). Tato míra tak byla stanovena na částku o něco vyšší než uprostřed stupnice koeficientu závažnosti, která může dosahovat až 30 % hodnoty tržeb. Za těchto okolností s ohledem na povahu a zeměpisný rozsah protiprávního jednání nelze mít za to, že koeficient závažnosti 16 % není přiměřený nebo je příliš vysoký vzhledem k závažnosti protiprávního jednání spáchaného žalobkyní pouze z toho důvodu, že se schůzek CUP neúčastnila.

    152

    Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že skutečnost, že Komise v projednávaném případě použila koeficient závažnosti ve výši 16 % pro všechny účastníky kartelové dohody a zohlednila neúčast žalobkyně na schůzkách CUP tím, že jí přiznala snížení základní částky pokuty na základě polehčujících okolností, nemůže představovat porušení čl. 23 odst. 3 nařízení č. 1/2003 ani zásady osobní odpovědnosti.

    153

    V důsledku toho musí být druhý žalobní důvod zamítnut.

    [omissis]

    K návrhovým žádáním směřujícím ke snížení částky pokut uložených žalobkyni

    156

    Žalobkyně podpůrně navrhuje, aby Tribunál využil své pravomoci přezkumu v plné jurisdikci a přepočítal, či dokonce snížil částku pokut, které jí byly uloženy. Žalobkyně tvrdí, že pokuty musí být přepočítány zaprvé tak, že se v tomto výpočtu použije průměr tržeb, kterých dosáhla v EHP za celé období protiprávního jednání, za které jsou údaje k dispozici, a zadruhé tím, že se použije snížení koeficientu závažnosti alespoň o 3 %.

    [omissis]

    166

    Zaprvé, pokud jde o návrh žalobkyně směřující k tomu, aby Tribunál přepočítal hodnotu tržeb relevantní pro výpočet základní částky pokuty, je třeba bez dalšího uvést, že žalobkyně nenabízí skutečnou alternativu ke kritériu uvedenému v bodě 13 pokynů z roku 2006, které použila Komise. Zdá se totiž, že období uvedené žalobkyní za účelem stanovení „průměrné“ hodnoty tržeb, a sice období od srpna 2007 do března 2012, bylo žalobkyní zvoleno pouze z toho důvodu, že se jedná o období, pro které jsou údaje k dispozici.

    167

    Za těchto okolností nelze souhlasit s tvrzením žalobkyně, když navrhuje použití kritéria pro určení hodnoty tržeb, které zaprvé neposkytuje žádný údaj umožňující ujistit se o tom, že takto vypočítaná uvedená hodnota tržeb bude odrážet její velikost a hospodářskou sílu nebo rozsah protiprávního jednání, a zadruhé neumožňuje dodržet zásadu rovného zacházení, jak ostatně připouští sama žalobkyně (viz bod 49 výše).

    168

    Jak vyplývá z bodů 112 a 113 výše, kritérium posledního celého roku účasti na protiprávním jednání bylo v projednávaném případě použito uceleným a objektivním způsobem vůči všem účastníkům kartelové dohody, kteří se nacházejí ve srovnatelné nebo totožné situaci. Kromě toho se zdá, že pokud jde o společnosti Elna a Nippon Chemi-Con, tyto podniky přestaly prodávat tantalové elektrolytické kondenzátory ještě před ukončením jejich účasti na protiprávním jednání, a z tohoto důvodu se tedy nacházely v odlišné situaci než sedm dalších účastníků protiprávního jednání.

    169

    V důsledku toho skutečnost, že Komise použila jiný rok pro stanovení hodnoty tržeb tantalových elektrolytických kondenzátorů u společností Elna a Nippon Chemi-Con, se v projednávaném případě jeví jako objektivně odůvodněná odlišnou situací těchto dvou podniků, které přestaly prodávat tento typ kondenzátorů před ukončením své účasti na protiprávním jednání. V této souvislosti Komise ani Tribunál nemohou použít totožná kritéria na odlišné situace, jinak by použitá hodnota tržeb podcenila hospodářský význam protiprávního jednání (viz body 116 a 118 výše).

    170

    Za těchto okolností tudíž nelze na základě zásad rovného zacházení a proporcionality odůvodnit změnu určení hodnoty tržeb relevantní pro výpočet základní částky pokuty žalobkyně, jak byla stanovena v napadeném rozhodnutí.

    [omissis]

    182

    Návrhová žádání směřující ke snížení částky pokut uložených žalobkyni musí být tedy zamítnuta, a v důsledku toho musí být zamítnuta i žaloba v plném rozsahu.

    [omissis]

     

    Z těchto důvodů

    TRIBUNÁL (devátý rozšířený senát)

    rozhodl takto:

     

    1)

    Žaloba se zamítá.

     

    2)

    Společnost Tokin Corp. ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

     

    Costeira

    Gratsias

    Kančeva

    Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 29. září 2021.

    Podpisy


    ( *1 ) – Jednací jazyk: angličtina.

    ( 1 ) – Jsou uvedeny pouze body tohoto rozsudku, jejichž zveřejnění Tribunál považuje za účelné.

    Top