24

Ve věci samé se žalobkyně dovolává jediného žalobního důvodu vycházejícího z porušení čl. 59 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001, jelikož podle jejího názoru odvolací senát nesprávně rozhodl, že přihlášky sporných ochranných známek nebyly podány v dobré víře. Na podporu tohoto žalobního důvodu uplatňuje tři výtky vycházející z nesprávného posouzení týkajícího se zaprvé existence podobnosti mezi kolidujícími označeními, která vyvolává nebezpečí záměny, a povědomí majitele sporných ochranných známek o existenci totožné nebo podobné ochranné známky, zadruhé úmyslu majitele sporných ochranných známek v době podání jejich přihlášek a zatřetí důkazní hodnoty důkazů předložených vedlejší účastnicí řízení na podporu jejího návrhu na prohlášení neplatnosti, jakož i důkazního břemene.

25

Vedlejší účastnice řízení tvrdí, že žalobkyně tím, že vznesla tyto výtky, porušuje ustanovení čl. 72 odst. 2 nařízení 2017/1001, jelikož se nedovolává žádného právního nebo procesního pochybení odvolacího senátu, ale pouze zpochybňuje jeho posouzení a závěry.

26

V tomto ohledu je třeba především připomenout, že podle čl. 72 odst. 2 nařízení 2017/1001 je žaloba proti rozhodnutím odvolacího senátu možná zejména z důvodu porušení tohoto nařízení.

27

Jak bylo přitom uvedeno v bodě 24 výše, projednávaná žaloba je založena na jediném žalobním důvodu v podstatě vycházejícím z porušení ustanovení nařízení 2017/1001, konkrétně čl. 59 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení.

28

Kromě toho z judikatury vyplývá, že v rámci čl. 72 odst. 2 nařízení 2017/1001 může Tribunál provést celkový přezkum legality rozhodnutí odvolacích senátů EUIPO a v případě potřeby zkoumat, zda tyto senáty provedly správné právní posouzení skutkového stavu sporu, nebo zda posouzení skutkových okolností, které byly předloženy zmíněným senátům, není stiženo vadou (rozsudek ze dne 18. prosince 2008, Les Éditions Albert René v. OHIM, C‑16/06 P, EU:C:2008:739, bod 39).

29

Žalobkyně je tedy oprávněna v rámci svého jediného žalobního důvodu žádat Tribunál, aby přezkoumal správnost právního posouzení a posouzení skutkových okolností, na nichž jsou napadená rozhodnutí založena.

30

Zejména na rozdíl od toho, co vedlejší účastnice řízení tvrdila na jednání, žalobkyně je oprávněna žádat Tribunál, aby v rámci svého celkového přezkumu legality napadených rozhodnutí přezkoumal důkazy, které byly předloženy EUIPO účastníky řízení, aby ověřil, zda je odvolací senát dostatečně zohlednil a správně posoudil jejich relevanci a příslušnou důkazní hodnotu a na tomto základě správně dospěl k závěru, že přihlášky sporných ochranných známek nebyly podány v dobré víře.

31

V tomto ohledu je třeba uvést, že ačkoli pojem „absence dobré víry“ není v unijních právních předpisech definován, může být z jeho běžného významu, jakož i z kontextu a cílů čl. 59 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001 odvozeno, jak vysvětlila generální advokátka Sharpston v bodě 60 svého stanoviska ve věci Chocoladefabriken Lindt & Sprüngli (C‑529/07, EU:C:2009:148), že se tento pojem vztahuje k subjektivní motivaci přihlašovatele ochranné známky, tj. nepoctivému úmyslu nebo jinému nečestnému motivu, a znamená jednání, které se odchyluje od uznávaných zásad etického chování nebo poctivých obchodních a podnikatelských zvyklostí [stanovisko generální advokátky Sharpston ve věci Chocoladefabriken Lindt & Sprüngli, C‑529/07, EU:C:2009:148, bod 60, a rozsudek ze dne 7. července 2016, Copernicus-Trademarks v. EUIPO – Maquet (LUCEO), T‑82/14, EU:T:2016:396, bod 28].

32

Tento pojem se tedy nepoužije, pokud lze přihlášku k zápisu považovat za přihlášku, jež odpovídá legitimnímu cíli, a pokud úmysl přihlašovatele není v rozporu se základní funkcí ochranné známky, kterou je zaručit spotřebiteli nebo konečnému uživateli totožnost původu dotyčného výrobku nebo služby tím, že mu umožní bez možnosti záměny odlišit tento výrobek nebo tuto službu od výrobků nebo služeb, které mají jiný původ (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 11. června 2009, Chocoladefabriken Lindt & Sprüngli, C‑529/07, EU:C:2009:361, body 44 až 49, a ze dne 7. července 2016, LUCEO, T‑82/14, EU:T:2016:396, bod 29).

33

Článek 59 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001 tedy odpovídá cíli obecného zájmu zabránit zápisům ochranných známek, které jsou zneužívající nebo v rozporu s poctivými obchodními a podnikatelskými zvyklostmi (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 3. června 2010, Internetportal und Marketing, C‑569/08, EU:C:2010:311, body 36 a 37). Takové zápisy jsou totiž v rozporu se zásadou, podle které uplatnění unijního práva nemůže být rozšířeno tak, aby zahrnovalo zneužívající praktiky hospodářských subjektů, které neumožňují dosáhnout cíle sledovaného dotčenými právními předpisy (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudky ze dne 14. prosince 2000, Emsland-Stärke, C‑110/99, EU:C:2000:695, body 51 a 52, a ze dne 7. července 2016, LUCEO, T‑82/14, EU:T:2016:396, bod 52).

34

Je na osobě, která navrhuje prohlášení neplatnosti a dovolává se čl. 59 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001, aby určila okolnosti, na základě kterých lze dojít k závěru, že přihláška k zápisu ochranné známky Evropské unie nebyla podána v dobré víře, přičemž dobrá víra přihlašovatele se předpokládá, dokud se neprokáže opak [rozsudek ze dne 8. března 2017, Biernacka-Hoba v. EUIPO – Formata Bogusław Hoba (Formata), T‑23/16, nezveřejněný, EU:T:2017:149, bod 45].

35

V tomto ohledu platí, že i když pojem „absence dobré víry“ ve smyslu čl. 59 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001 v rozsahu, v němž charakterizuje úmysl přihlašovatele v době podání přihlášky k zápisu ochranné známky Evropské unie, představuje subjektivní prvek, musí být určen ve vztahu k objektivním okolnostem případu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. června 2009, Chocoladefabriken Lindt & Sprüngli, C‑529/07, EU:C:2009:361, bod 42).

36

Pokud však EUIPO shledá, že objektivní okolnosti projednávané věci, jichž se dovolává osoba, která navrhuje prohlášení neplatnosti, mohou vést k vyvrácení domněnky dobré víry, na níž se zakládá přihláška k zápisu sporné ochranné známky, přísluší majiteli této ochranné známky, aby věrohodně vysvětlil cíle a obchodní logiku sledované přihláškou k zápisu uvedené ochranné známky.

37

Majitel ochranné známky má totiž nejlepší předpoklady pro to, aby vysvětlil EUIPO úmysl, který měl v době podání přihlášky k zápisu této ochranné známky, a aby mu poskytl důkazy, které ho přesvědčí, že navzdory existenci takových objektivních okolností, jako jsou okolnosti uvedené v bodě 36 výše, tento úmysl byl legitimní [v tomto smyslu a obdobně viz rozsudky ze dne 9. listopadu 2016, Birkenstock Sales v. EUIPO (Zobrazení vzoru protínajících se vlnovek), T‑579/14, EU:T:2016:650, bod 136, a ze dne 5. května 2017, PayPal v. EUIPO – Hub Culture (VENMO), T‑132/16, nezveřejněný, EU:T:2017:316, body 51 až 59].

38

Jednotlivé výtky žalobkyně je třeba přezkoumat s ohledem na tyto úvahy.

39

Žalobkyně tvrdí, že existence podobnosti mezi kolidujícími označeními, která vyvolává nebezpečí záměny, a povědomí majitele sporných ochranných známek o existenci podobné ochranné známky, představují dvě podmínky nezbytné pro to, aby bylo prokázáno, že uvedený majitel nebyl v dobré víře.

40

Tato výtka se skládá ze dvou částí, z nichž jedna vychází z nesprávného uplatnění první z těchto podmínek a druhá z nesprávného uplatnění druhé z těchto podmínek.

41

V rámci první části žalobkyně tvrdí, že se odvolací senát dopustil nesprávného posouzení, když se domníval, že mezi kolidujícími označeními existuje podobnost, jež může vést k záměně, i když výrobky, na něž se tato označení vztahují, nejsou totožné ani podobné. Žalobkyně totiž tvrdí, že z praxe EUIPO vyplývá, že oděvy a hodinky jsou odlišné výrobky, takže spotřebitel si mezi dotčenými ochrannými známkami nevytvoří spojitost. Má rovněž za to, že vedlejší účastnice řízení neprokázala právně dostačujícím způsobem dobré jméno starší ochranné známky.

42

V rámci druhé části žalobkyně tvrdí, že v projednávané věci v době podání přihlášek sporných ochranných známek nevěděla o existenci stejné nebo podobné ochranné známky, která by mohla vést k záměně, tj. o zápisu starší ochranné známky obsahující slovní prvky „ann taylor“ pro výrobky zařazené do třídy 14. Kromě toho žalobkyně tvrdí, že i kdyby věděla o existenci takové ochranné známky zapsané pro oděvy, byla by tato okolnost irelevantní.

43

EUIPO a vedlejší účastnice řízení zpochybňují tuto argumentaci.

44

Je třeba postupně přezkoumat opodstatněnost obou částí této výtky.

45

Nejprve je třeba uvést, že tato část se zakládá na třech předpokladech.

46

Zaprvé žalobkyně tvrdí, jak sama potvrdila na jednání, že s ohledem na kritéria stanovená rozsudkem ze dne 11. června 2009, Chocoladefabriken Lindt & Sprüngli (C‑529/07, EU:C:2009:361), byla vedlejší účastnice řízení za účelem tvrzení, že žalobkyně nebyla v dobré víře, povinna prokázat, že v Unii existuje totožné nebo podobné označení pro totožný výrobek, které vyvolává nebezpečí záměny s označením, o jehož zápis se žádá.

47

Zadruhé žalobkyně implicitně, ale nutně vychází z předpokladu, že odvolací senát v projednávaném případě shledal existenci takového totožného nebo podobného označení pro totožný nebo podobný výrobek v Unii, které vyvolává nebezpečí záměny.

48

Zatřetí žalobkyně tvrdí, že za účelem prokázání absence dobré víry měla vedlejší účastnice řízení prokázat dobré jméno starší ochranné známky v Unii.

49

Tyto tři předpoklady jsou přitom chybné.

50

V tomto ohledu, pokud jde nejprve o první z těchto předpokladů, je třeba připomenout, že podle judikatury musí být absence dobré víry přihlašovatele v době podání přihlášky k zápisu posuzována globálně, a to s přihlédnutím ke všem relevantním faktorům projednávaného případu (rozsudek ze dne 11. června 2009, Chocoladefabriken Lindt & Sprüngli, C‑529/07, EU:C:2009:361, body 35 a 37).

51

Soudní dvůr rozhodl, že takové relevantní faktory mohou zahrnovat zejména skutečnost, že si je přihlašovatel vědom nebo si musí být vědom toho, že třetí osoba používá přinejmenším v jednom členském státě totožné nebo podobné označení pro totožné nebo podobné výrobky, které je zaměnitelné s označením, o jehož zápis žádá, úmysl přihlašovatele zabránit této třetí osobě v dalším používání takového označení, jakož i úroveň právní ochrany, které požívají označení třetích osob a označení, jehož zápis je požadován (rozsudek ze dne 11. června 2009, Chocoladefabriken Lindt & Sprüngli, C‑529/07, EU:C:2009:361, bod 53).

52

Z odůvodnění rozsudku ze dne 11. června 2009, Chocoladefabriken Lindt & Sprüngli (C‑529/07, EU:C:2009:361), však vyplývá, že tři faktory vyjmenované v bodě 51 výše jsou pouze ilustrací skutečností, které mohou být zohledněny, aby bylo možné rozhodnout o tom, že přihlašovatel ochranné známky v době podání přihlášky nebyl v dobré víře [rozsudek ze dne 14. února 2012, Peeters Landbouwmachines v. OHIM – Fors MW (BIGAB), T‑33/11, EU:T:2012:77, bod 20]. V tomto rozsudku totiž Soudní dvůr pouze odpověděl na otázky položené vnitrostátním soudem, které se v podstatě týkaly toho, zda jsou takové faktory relevantní (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. června 2009, Chocoladefabriken Lindt & Sprüngli, C‑529/07, EU:C:2009:361, body 22 a 38). Skutečnost, že některý z těchto faktorů chybí, tak nutně nevylučuje, aby v závislosti na okolnostech daného případu byla konstatována absence dobré víry přihlašovatele (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. července 2016, LUCEO, T‑82/14, EU:T:2016:396, bod 147).

53

V tomto ohledu je třeba zdůraznit, jak uvedla generální advokátka Sharpston v bodě 60 svého stanoviska ve věci Chocoladefabriken Lindt & Sprüngli (C‑529/07, EU:C:2009:148), že pojem „absence dobré víry“ ve smyslu čl. 59 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001 nelze omezovat na určitou kategorii zvláštních okolností. Cíl obecného zájmu těchto ustanovení, kterým je zabránit zápisům ochranných známek, jež jsou zneužívající nebo v rozporu s poctivými obchodními a podnikatelskými zvyklostmi, uvedený v bodě 33 výše, by byl totiž ohrožen, pokud by absenci dobré víry bylo možné prokázat pouze na základě taxativně vyjmenovaných okolností (rozsudek ze dne 11. června 2009, Chocoladefabriken Lindt & Sprüngli (C‑529/07, EU:C:2009:361) (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 3. června 2010, Internetportal und Marketing, C‑569/08, EU:C:2010:311, bod 37).

54

Podle ustálené judikatury tak platí, že v rámci globální analýzy absence dobré víry přihlašovatele lze rovněž zohlednit původ sporného označení a jeho užívání od jeho vytvoření, obchodní logiku, do níž zapadá podání přihlášky označení jako ochranné známky Evropské unie, jakož i časový sled událostí, který charakterizuje uvedené podání [viz rozsudek ze dne 26. února 2015, Pangyrus v. OHIM – RSVP Design (COLOURBLIND), T‑257/11, nezveřejněný, EU:T:2015:115, bod 68 a citovaná judikatura].

55

Mimoto je důležité poznamenat, že na rozdíl od článku 60 nařízení 2017/1001, který vyjmenovává relativní důvody neplatnosti ochranné známky Evropské unie a jehož cílem je tak chránit soukromé zájmy držitelů některých starších práv, která kolidují s dotčenou ochrannou známkou, čl. 59 odst. 1 téhož nařízení, který stanoví zejména, že absence dobré víry přihlašovatele v době podání přihlášky ochranné známky představuje jeden z absolutních důvodů neplatnosti, má chránit zájmy všech. V důsledku toho nejsou příslušná posouzení provedená za účelem prokázání existence jednoho z výše uvedených relativních důvodů neplatnosti nutně přenositelná na konstatování absence dobré víry (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 22. října 2015, BGW, C‑20/14, EU:C:2015:714, body 23 až 34).

56

Konkrétně nelze od osoby, která navrhuje prohlášení neplatnosti a dovolává se absence dobré víry, systematicky vyžadovat, aby prokázala existenci nebezpečí záměny ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001 s ohledem na starší ochrannou známku, kterou vlastní, a na spornou ochrannou známku. Jak uvedl EUIPO a vedlejší účastnice řízení na jednání, takový přístup by totiž do značné míry zbavil ustanovení čl. 59 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001 užitečného účinku. Kromě toho se těchto ustanovení, která mají chránit veřejný zájem, mohou dovolávat všechny fyzické nebo právnické osoby, a nikoli pouze majitelé starších práv.

57

V projednávané věci stačí konstatovat, že pro účely prokázání absence dobré víry žalobkyně v době podání přihlášek sporných ochranných známek se vedlejší účastnice řízení dovolávala před EUIPO okolností týkajících se podání přihlášek a používání ochranných známek totožných se spornými ochrannými známkami v Mexiku ze strany první z těchto dvou společností, které podle jejího názoru prokazovaly úmysl uvedené společnosti nečestně si přivlastnit její podobnou ochrannou známku Spojených států zapsanou pro oděvy. Je přitom jasné, že podmínky stanovené v čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001 nemohou představovat vhodná kritéria pro posouzení relevance těchto okolností.

58

Pokud jde dále o druhý předpoklad této části výtky, stačí uvést, že v projednávané věci odvolací senát pouze konstatoval totožnost nebo podobnost sporných ochranných známek a označení vedlejší účastnice řízení a existenci korelace mezi hodinkami spadajícími do třídy 14, na které se vztahují uvedené ochranné známky, a oděvními výrobky spadajícími do třídy 25, pro které byla používána výše uvedená označení. Na druhé straně, jak uvedla sama žalobkyně, v bodě 26 napadených rozhodnutí odvolací senát výslovně uvedl, že tyto výrobky nemohou být považovány za podobné ve smyslu rozsudku ze dne 29. září 1998, Canon (C‑39/97, EU:C:1998:442), který se zabýval podmínkami, za kterých může podobnost výrobků nebo služeb vést ke vzniku nebezpečí záměny. Odvolací senát tedy nemůže být kritizován za to, že napadená rozhodnutí založil na chybných skutkových zjištěních z důvodu, že v projednávaném případě neprávem konstatoval existenci nebezpečí záměny.

59

Pokud jde konečně o třetí předpoklad této části výtky, je třeba uvést, že dobré jméno starší ochranné známky představuje zejména podmínku pro použití čl. 8 odst. 5 a čl. 60 odst. 1 písm. a) nařízení 2017/1001, které lze uplatnit, pokud existuje riziko, že užívání přihlášené ochranné známky by neoprávněně těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky nebo jim bylo na újmu. Podle ustálené judikatury jsou různé zásahy uvedené v těchto ustanoveních následkem jistého stupně podobnosti mezi starší ochrannou známkou a ochrannou známkou, jejíž zápis je požadován, kvůli níž si dotčená veřejnost tyto dvě ochranné známky uvede do vzájemné souvislosti, tedy vytvoří si mezi nimi spojitost, i když je nezbytně nezaměňuje [viz rozsudek ze dne 11. prosince 2014, Coca-Cola v. OHIM – Mitico (Master), T‑480/12, EU:T:2014:1062, bod 26 a citovaná judikatura].

60

Naproti tomu z obdobných důvodů, jako jsou důvody uvedené v bodech 55 a 56 výše, pokud dobré jméno staršího označení v Unii může v závislosti na okolnostech daného případu představovat relevantní skutečnost pro účely posouzení absence dobré víry, nemůže být požadováno od osoby, která navrhuje prohlášení neplatnosti a dovolává se této absence, aby systematicky takové dobré jméno prokázala, jak se to požaduje od osoby, která navrhuje neplatnost ochranné známky a dovolává se podmínek čl. 60 odst. 1 písm. a) a čl. 8 odst. 5 nařízení 2017/1001. Zejména, jak bylo připomenuto v bodě 35 výše, absence dobré víry charakterizuje úmysl přihlašovatele v době podání přihlášky sporné ochranné známky. Naproti tomu, jak zdůraznila vedlejší účastnice řízení na jednání, případné účinky užívání této ochranné známky na dobré jméno starší ochranné známky nejsou nezbytně relevantní.

61

V každém případě, i kdyby dobré jméno ochranných známek vedlejší účastnice řízení bylo v projednávané věci relevantní, nebylo by to jejich dobré jméno v Unii, ale dobré jméno, jež mohou požívat ve Spojených státech a Mexiku, které by bylo třeba zohlednit s ohledem na okolnosti uvedené vedlejší účastnicí řízení. Jak přitom potvrdila její vyjádření na jednání, žalobkyně se dovolává pouze absence dobrého jména ochranných známek vedlejší účastnice řízení na území Unie.

62

Z výše uvedeného vyplývá, že se odvolací senát v projednávaném případě nedopustil nesprávného právního posouzení nebo nesprávného posouzení skutkového stavu z důvodu absence totožného nebo podobného označení pro totožný nebo podobný výrobek, které by vyvolávalo nebezpečí záměny s označeními, o jejichž zápis se žádá, nebo absence dobrého jména starších označení vedlejší účastnice řízení v Unii.

63

Nicméně bez ohledu na chybnou povahu předpokladů projednávané části výtky je třeba přezkoumat opodstatněnost této části v rozsahu, v němž se týká pochybení, jehož se měl dopustit odvolací senát tím, že se domníval, že existuje korelace mezi výrobky, na které se vztahují sporné ochranné známky, a výrobky, na které se vztahují označení používaná vedlejší účastnicí řízení, a že tato korelace je relevantní pro účely konstatování absence dobré víry žalobkyně v době podání přihlášek těchto ochranných známek.

64

V tomto ohledu je třeba zaprvé konstatovat, že existence totožných nebo podobných označení používaných pro výrobky náležející do segmentu trhu blízkého segmentu trhu výrobků, pro které byla sporná ochranná známka zapsána, se může ukázat jako relevantní pro účely konstatování absence dobré víry přihlašovatele.

65

I když jsou v takovém případě výrobky označené totožnými nebo podobnými označeními odlišné, blízkost příslušných segmentů trhu může totiž přihlašovateli sporné ochranné známky poskytnout příležitost, je-li to jeho záměrem, uplatňovat strategie používání ochranné známky, které jsou v rozporu s etikou nebo poctivými obchodními a podnikatelskými zvyklostmi. Mohl by tuto ochrannou známku například použít k tomu, aby v myslích profesionálů v oboru nebo veřejnosti úmyslně vytvářel asociace se společností, která vlastní nebo používá totožná nebo podobná označení, nebo aby zabránil rozšíření činnosti této společnosti v tržním segmentu, pro který je zapsána jeho ochranná známka, přičemž toto rozšíření činností by mohlo pro uvedenou společnost představovat strategii legitimní komerční expanze.

66

Zadruhé je třeba uvést, že posouzení odvolacího senátu týkající se jednak používání označení ANN TAYLOR (nebo velmi podobného označení ANNTAYLOR) vedlejší účastnicí řízení a jednak totožnosti nebo podobnosti sporných ochranných známek a těchto označení jsou prostá jakéhokoliv pochybení.

67

V tomto ohledu stačí konstatovat, že s ohledem na důkazy předložené vedlejší účastnicí řízení v rámci řízení o prohlášení neplatnosti byl odvolací senát oprávněn konstatovat užívání ochranné známky ANN TAYLOR touto společností od roku 1954, přinejmenším ve Spojených státech, zejména pro oděvy, jakož i existenci několika zápisů totožných nebo podobných ochranných známek téže společnosti v téměř 90 zemích, zejména pro tytéž výrobky. Je třeba dále poznamenat, že vedlejší účastnice řízení podala přihlášky ochranných známek k EUIPO a k orgánům některých členských států pro označení ANN TAYLOR nebo pro velmi podobná označení před podáním přihlášek sporných ochranných známek.

68

Kromě toho je nutno konstatovat, že sporná slovní ochranná známka je totožná se slovní ochrannou známkou ANN TAYLOR, jejímž majitelem je vedlejší účastnice řízení, a je podobná jedné z jejich dalších slovních ochranných známek ANNTAYLOR, přičemž jediným rozdílem v posledně uvedeném případě je mezera mezi prvkem „ann“ a prvkem „taylor“. Dále je nesporné, jak vyplývá z posouzení zrušovacího oddělení, potvrzeného odvolacím senátem, že celkový dojem vyvolaný spornou obrazovou ochrannou známkou se v zásadě neliší od celkového dojmu výše uvedených ochranných známek vedlejší účastnice řízení, a to z důvodu zařazení prvku psaného velkými písmeny „ANN TAYLOR“ do uvedené obrazové ochranné známky, jakož i autonomního a dominantního rozlišovacího postavení, které v jejím rámci zaujímá.

69

Zatřetí z judikatury vyplývá, že bez ohledu na to, zda jsou si výrobky třídy 14, jako jsou hodinky, a výrobky třídy 25, jako jsou oděvní výrobky, podobné ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001, tyto výrobky patří do blízkých segmentů trhu. Zejména v oblasti luxusního zboží jsou totiž tyto výrobky prodávány pod slavnými ochrannými známkami proslulých tvůrců a výrobců a výrobci oděvů se tudíž obracejí na trh s výrobky třídy 14, včetně trhu s hodinkami [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. února 2015, Compagnie des montres Longines, Francillon v. OHIM – Cheng (B), T‑505/12, EU:T:2015:95, body 47 až 49 a citovaná judikatura].

70

Z judikatury rovněž vyplývá, že ačkoli komplementaritu hodinek a oděvních výrobků nelze konstatovat za účelem určení, zda jsou si tyto výrobky podobné, nic to nemění na tom, že tyto výrobky mají společné to, že hrají úlohu ve fyzickém vzhledu osoby, takže jejich nákup může být přinejmenším zčásti motivován obrazem, jejž vytvářejí, nebo dokonce hledáním určité „estetické komplementarity“ [v tomto smyslu a obdobně viz rozsudky ze dne 9. července 2015, CMT v. OHIM – Camomilla (Camomilla), T‑98/13 a T‑99/13, nezveřejněný, EU:T:2015:480, bod 75, a ze dne 28. září 2016, The Art Company B & S v. EUIPO – G-Star Raw (THE ART OF RAW), T‑593/15, nezveřejněný, EU:T:2016:572, bod 42].

71

Odvolací senát se tedy nedopustil žádného pochybení, když shledal korelaci mezi výrobky, na které se vztahují sporné ochranné známky, a oděvními výrobky, pro které byly používány ochranné známky vedlejší účastnice řízení nebo pro které byly podány přihlášky těchto ochranných známek. Odvolací senát měl mimoto právem za to, že praxe módních tvůrců spočívající v rozšíření jejich nabídky na výrobky patřící do segmentů trhu blízkých oděvům byla v projednávaném případě ilustrována rozšířením sortimentu výrobků označených ochrannými známkami vedlejší účastnice řízení na výrobky jiné než oděvy, jako jsou boty, šperky, sluneční brýle, parfémy a hodinky.

72

V důsledku toho se odvolací senát právem domníval, že skutečnost, že ochranné známky totožné se spornými ochrannými známkami nebo těmto ochranným známkám velmi podobné byly používány a chráněny od roku 1954 pro výrobky náležející do blízkého segmentu trhu, představuje v projednávaném případě relevantní faktor pro posouzení absence dobré víry přihlašovatele v době podání přihlášek sporných ochranných známek.

73

Argumenty žalobkyně a důkazy předložené na podporu těchto argumentů nemohou tento závěr zpochybnit.

74

Ačkoli musí EUIPO s ohledem na zásady rovného zacházení a řádné správy zohlednit již přijatá rozhodnutí ve věci podobných přihlášek a se zvláštní pozorností se zabývat otázkou, zda je třeba rozhodnout v tomtéž smyslu, či nikoli, uplatnění těchto zásad musí být v souladu s dodržováním zásady legality (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 28. června 2018, EUIPO v. Puma, C‑564/16 P, EU:C:2018:509, bod 61 a citovaná judikatura).

75

Zaprvé v projednávaném případě žalobkyně odkazuje před Tribunálem na dvě rozhodnutí, která následovala po napadených rozhodnutích. Odvolací senát proto nemůže být kritizován za to, že je nezohlednil. Kromě toho z ustálené judikatury vyplývá, že cílem žaloby podané k Tribunálu podle článku 65 nařízení 2017/1001 je přezkum legality rozhodnutí odvolacích senátů a že v rámci sporů týkajících se prohlášení neplatnosti musí být legalita napadeného aktu posuzována v závislosti na skutkových a právních okolnostech existujících k datu, kdy byl akt přijat. Úkolem Tribunálu tak není znovu přezkoumávat skutkové okolnosti ve světle důkazů předložených poprvé před Tribunálem [viz rozsudek ze dne 21. března 2012, Feng Shen Technology v. OHIM – Majtczak (FS), T‑227/09, EU:T:2012:138, bod 25, potvrzený usnesením ze dne 7. února 2013, Majtczak v. Feng Shen Technology a OHIM, C‑266/12 P, nezveřejněné, EU:C:2013:73, bod 45].

76

Zadruhé, co se týče rozhodnutí EUIPO, kterých se žalobkyně dovolávala v rámci řízení o prohlášení neplatnosti, omezuje se na tvrzení, že počet těchto rozhodnutí byl vyšší než 50 a že všechna došla k závěru o tom, že mezi hodinkami a oděvy je rozdíl, aniž na jakékoliv z nich konkrétně odkazuje. Tyto úvahy přitom samozřejmě nestačí k prokázání toho, že odvolací senát byl povinen tato rozhodnutí zohlednit. Mimoto z ustálené judikatury vyplývá, že obecný odkaz na jiné písemnosti nemůže zhojit absenci základních prvků právní argumentace, které musí být uvedeny v samotné žalobě. V rámci žaloby proti rozhodnutí odvolacího senátu EUIPO tedy Tribunálu nepřísluší vyhledávat ve spisu týkajícím se řízení před EUIPO argumenty, kterých se žalobkyně mohla dovolávat, ani je zkoumat [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. června 2008, El Corte Inglés v. OHIM – Abril Sánchez a Ricote Saugar (BoomerangTV), T‑420/03, EU:T:2008:203, body 92 a 93 a citovaná judikatura].

77

Zatřetí je třeba uvést, že v rozhodnutích, kterých se žalobkyně dovolává jak před EUIPO, tak před Tribunálem, byly závěry týkající se rozdílu mezi hodinkami a oděvy činěny v souvislosti s uplatněním čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001 nebo čl. 8 odst. 5 téhož nařízení. V důsledku toho z důvodů uvedených v bodech 55 až 61 výše nejsou tato rozhodnutí relevantní.

78

Kromě toho úvahy žalobkyně týkající se absence vazby mezi spornými ochrannými známkami a staršími ochrannými známkami vedlejší účastnice řízení z důvodu, že se skládají z běžného ženského jména a příjmení, nelze než odmítnout. Jak totiž správně konstatoval odvolací senát v bodě 25 napadených rozhodnutí, skutečnost, že jméno Ann a příjmení Taylor jsou v anglicky mluvících zemích běžná, nutně neznamená, že jejich kombinace je sama o sobě běžná. Navíc, jak rovněž konstatoval, netvrdilo se, že by na trhu byly třetími osobami používány jiné ochranné známky obsahující tuto kombinaci. Taková okolnost nevyplývá ani z dokumentů obsažených ve spise řízení o prohlášení neplatnosti před EUIPO. Vztah mezi spornými ochrannými známkami a ochrannými známkami vedlejší účastnice řízení, které jsou totožné nebo velmi podobné, tedy není oslaben stupněm vlastní rozlišovací způsobilosti těchto ochranných známek nebo jejich používáním.

79

Z výše uvedeného vyplývá, že první část první výtky musí být zamítnuta.

83

V projednávaném případě měl odvolací senát za to, že povědomí žalobkyně o právech vedlejší účastnice řízení k totožným nebo podobným označením se spornými ochrannými známkami pro oděvy, bylo prokázáno na základě následujících okolností.

84

Zaprvé v bodech 33 až 37 napadených rozhodnutí odvolací senát na základě místopřísežných písemných prohlášení advokátů, kteří hájili zájmy vedlejší účastnice řízení, a e-mailu advokáta žalobkyně určeného jednomu z výše uvedených právních zástupců vedlejší účastnice řízení, uvedl, že bylo prokázáno, že se vedoucí pracovník žalobkyně, pan Holzer, pokusil na počátku roku 2000 kontaktovat odpovědné osoby vedlejší účastnice řízení za účelem získání celosvětové licenční smlouvy. Odvolací senát shledal, že tyto skutečnosti předcházely podání přihlášky ochranné známky ANN TAYLOR v Mexiku v roce 2003, tedy první z ochranných známek žalobkyně zapsaných v této zemi a obsahujících slovní prvky „ann taylor“, které se dovolává k odůvodnění své strategie komerční expanze v Unii. Odvolací senát měl za to, že i přes své argumenty žalobkyně připustila existenci tohoto pokusu.

[omissis]

91

Kromě toho žalobkyně zpochybňuje platnost jednak místopřísežných písemných prohlášení advokátů vedlejší účastnice řízení z toho důvodu, že tito advokáti jsou podle ní zaměstnanci této společností, a jednak e-mailu jednoho ze svých advokátů z důvodu, že uvedený advokát neznal přímo obsah a účel kroků pana Holzera a důvěrná povaha tohoto e-mailu bránila EUIPO v jeho zohlednění.

92

V projednávané věci je třeba nejprve uvést, že na základě žádného dokumentu ve spise nelze dojí k závěru, že advokáti, od nichž tato prohlášení pocházejí a kteří zastupují zájmy vedlejší účastnice řízení, jsou zaměstnanci vedlejší účastnice řízení nebo jsou s ní jinak spřízněni.

93

Naproti tomu z příloh návrhu na prohlášení neplatnosti, které obsahují tato prohlášení, vyplývá, že dva z těchto advokátů jsou společníci advokátní kanceláře F., Z., L. a Z. se sídlem v New Yorku, New York (Spojené státy) a další dva jsou společníky dvou advokátních kanceláří se sídlem v Mexiku, přičemž první kanceláře A. & L. a druhý kanceláře O. & Cia.

94

Je tedy třeba dojít k závěru, že tito advokáti jsou nezávislí a představují třetí osoby ve vztahu k vedlejší účastnici řízení.

95

Mimoto advokáti v zásadě podléhají profesní disciplíně, která jim ukládá zejména povinnost bezúhonnosti pod hrozbou disciplinárního řízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. září 2010, Akzo Nobel Chemicals a Akcros Chemicals v. Komise a další, C‑550/07 P, EU:C:2010:512, body 42 a 45).

96

Z toho vyplývá, že důkazní hodnota dotčených místopřísežných prohlášení je nutně vyšší než důkazní hodnota zaměstnanců vedlejší účastnice řízení nebo osob, které jsou s ní nějakým způsobem spřízněny [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. června 2012, Süd-Chemie v. OHIM – Byk-Cera (CERATIX), T‑312/11, nezveřejněný, EU:T:2012:296, bod 30].

[omissis]

102

Kromě toho je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury musí být důvěrnost komunikace mezi advokáty a klienty chráněna na úrovni Unie za předpokladu, že korespondence s advokátem má spojitost s obhajobou klienta a že advokát je nezávislý (viz rozsudek ze dne 14. září 2010, Akzo Nobel Chemicals a Akcros Chemicals v. Komise, C‑550/07 P, EU:C:2010:512, body 40 a 41 a citovaná judikatura). V oblasti hospodářské soutěže má tato ochrana uchránit tuto komunikaci před vyšetřovacími pravomocemi Komise a bránit jí v tom, aby se na ni odvolávala v rozhodnutí o uložení pokuty za porušení práva hospodářské soutěže Unie (rozsudek ze dne 29. února 2016, Deutsche Bahn a další v. Komise, T‑267/12, nezveřejněný, EU:T:2016:110, bod 49).

103

I kdyby se přitom tato judikatura mohla použít na důkazy uplatněné v řízeních před EUIPO, byl e-mail advokáta žalobkyně uvedený v bodě 84 výše zaslán jednomu z advokátů vedlejší účastnice řízení. Nejde tedy o komunikaci mezi advokáty a klienty ve smyslu judikatury citované v bodě 102 výše. I když je pravda, že tento e-mail uvádí informace, které žalobkyně svému advokátovi sdělila, je nutno konstatovat, že žalobkyně netvrdí, že neschválila zpřístupnění těchto informací zástupcům vedlejší účastnice řízení nebo samotné vedlejší účastnici řízení, což navíc z uvedeného e-mailu nevyplývá. Upozornění pod čarou tohoto e-mailu, které se obvykle objevuje v pracovní korespondenci, brání pouze zpřístupnění tohoto e-mailu třetím osobám nebo jeho uveřejnění a nemůže samo o sobě zabránit jeho použití ve sporném řízení o prohlášení neplatnosti, které se týká samotné žalobkyně a vedlejší účastnice řízení.

104

V každém případě je třeba uvést, že informace týkající se účelu kroků pana Holzera ve vztahu k vedlejší účastníci řízení uvedené v tomto e-mailu byly rovněž obsaženy v místopřísežných prohlášeních advokátů vedlejší účastnice řízení a byly částečně zopakovány samotnou žalobkyní v jejich vlastních prohlášeních před EUIPO, jak již bylo uvedeno v bodě 87 výše. Tyto informace tedy samy o sobě nemají důvěrný charakter.

105

Odvolací senát měl tedy právem za to, že místopřísežná písemná prohlášení advokátů vedlejší účastnice řízení a e-mail jednoho z advokátů žalobkyně představují platné a přesvědčivé důkazy za účelem identifikace kroků pana Holzera ve vztahu k vedlejší účastníci řízení před zápisem ochranné známky ANN TAYLOR v Mexiku.

106

Kromě toho je třeba uvést, že ačkoli žalobkyně popírá, že cílem těchto kroků bylo uzavření dohody o prodeji hodinek pod ochrannou známkou ANN TAYLOR, nepředložila žádné vysvětlení týkající se účelu a obsahu uvedených kroků, jejichž existenci přesto uznává. Právě ona přitom měla nejlepší předpoklady pro to, aby vysvětlila odvolacímu senátu záměry, které stály za těmito kroky, a přesvědčila ho, navzdory výše uvedeným důkazům, že tyto kroky nijak nesouvisely s obchodním využitím ochranné známky ANN TAYLOR.

[omissis]

111

Druhá výtka se skládá ze dvou částí.

112

Žalobkyně na jedné straně tvrdí, že okolnosti, na základě kterých měl odvolací senát za to, že se majitel sporných ochranných známek úmyslně snažil vytvořit asociaci mezi těmito ochrannými známkami a ochrannými známkami vedlejší účastnice řízení, nemohou být vzaty v úvahu, pokud je nelze přičíst přímo tomuto majiteli a jsou mimo jeho kontrolu či vliv.

113

Žalobkyně na straně druhé tvrdí, že odvolací senát nezohlednil jiné okolnosti, které by mohly vysvětlit její chování a prokázat její dobrou víru. V tomto ohledu zaprvé uvádí, že jí nemůže být vytýkáno, že zneužívá dobré jméno ochranné známky vedlejší účastnice řízení, z důvodu absence takového dobrého jména, rozdílu mezi výrobky chráněnými kolidujícími označeními a vážného a nepřetržitého užívání obou sporných ochranných známek. Zadruhé tvrdí, že neexistuje žádný důkaz pro to, že cílem zápisu sporných ochranných známek, který byl logickým krokem v její obchodní strategii, bylo zabránit třetí osobě vstoupit na trh. Zatřetí uvádí, že nemohl být prokázán žádný předchozí vztah s vedlejší účastnicí řízení a že sporné ochranné známky představují vlastní tvorbu.

114

EUIPO a vedlejší účastnice řízení zpochybňují tuto argumentaci.

124

Zaprvé je třeba uvést, jak vyplývá z bodů 87 až 105 výše, že odvolací senát mohl, aniž se dopustil jakéhokoliv pochybení, konstatovat, že bylo právně dostačujícím způsobem prokázáno, že před podáním přihlášky první mexické ochranné známky ANN TAYLOR se žalobkyně pokusila získat právo prodávat hodinky pod ochrannou známkou totožnou s ochrannou známkou vedlejší účastnice řízení a že tato osoba odmítla dát k těmto krokům souhlas.

125

V důsledku toho se odvolací senát mohl domnívat, že tyto okolnosti představují první nepřímý důkaz o absenci dobré víry žalobkyně. Sled událostí, které tyto okolnosti charakterizují, totiž naznačuje, že užívání ochranné známky TAYLOR žalobkyní má svůj původ v záměru přivlastnit si toto označení pro uvádění hodinek na trh a vyvolat asociaci se staršími totožnými nebo podobnými ochrannými známkami vedlejší účastnice řízení bez jejího souhlasu, jelikož takový souhlas žalobkyně nezískala, a to i přesto, že vedlejší účastnice řízení výslovně odmítla takové použití výše uvedené ochranné známky.

126

Zadruhé je třeba uvést, jak bylo připomenuto v bodě 54 výše, že používání sporného označení může představovat skutečnost, kterou je třeba vzít v úvahu při charakterizaci úmyslu, který vedl k podání přihlášky k zápisu tohoto označení, včetně používání po datu podání této přihlášky. Odvolací senát proto právem dospěl k závěru, že ačkoli okolnosti uvedené vedlejší účastnicí řízení stran užívání mexických ochranných známek ze strany žalobkyně nastaly až po podání přihlášek sporných ochranných známek, mohly vyjasnit její úmysly v době uvedeného podání a měly by být z tohoto důvodu zohledněny [v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 16. května 2017, Airhole Facemasks v. EUIPO – sindustrysurf (AIR HOLE FACE MASKS YOU IDIOT), T‑107/16, EU:T:2017:335, bod 41].

[omissis]

157

Žalobkyně se dovolává toho, že v projednávaném případě údajně chybí okolnosti, které byly v dřívější judikatuře považovány za důkaz o absenci dobré víry, takové jako je snaha pohybovat se ve stínu dobrého jména nebo využít dobré pověsti starší ochranné známky [rozsudek ze dne 8. května 2014, Simca Europe v. OHIM – PSA Peugeot Citroën (Simca), T‑327/12, EU:T:2014:240, bod 56), podání přihlášky k zápisu ochranné známky pouze za účelem zabránit třetí osobě vstoupit na trh a používat vlastní ochrannou známku (rozsudek ze dne 11. června 2009, Chocoladefabriken Lindt & Sprüngli, C‑529/07, EU:C:2009:361, bod 44), podání žádosti o finanční vyrovnání (rozsudek ze dne 8. května 2014, Simca, T‑327/12, EU:T:2014:240, bod 72), jakož i okolnosti, za kterých bylo sporné označení vytvořeno, jeho použití od doby jeho vytvoření, obchodní logika, která stála za podáním přihlášky označení jako ochranné známky Evropské unie a chronologie událostí vedoucích k tomuto podání.

158

V tomto ohledu zaprvé z judikatury citované v bodě 52 výše vyplývá, že absence faktoru, který Tribunál nebo Soudní dvůr považoval v konkrétním kontextu sporu nebo otázky, jež musel řešit, za relevantní pro prokázání absence dobré víry přihlašovatele, nebrání nutně tomu, aby byla absence dobré víry přihlašovatele ochranné známky konstatována za odlišných okolností. Jak bylo totiž připomenuto v bodě 53 výše, pojem „absence dobré víry“ ve smyslu čl. 59 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001 nelze omezovat na určitou kategorii zvláštních okolností.

159

Zadruhé na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, jak okolnosti, za kterých bylo sporné označení vytvořeno, tak jeho použití, jakož i obchodní logika, která stála za podáním přihlášek sporných ochranných známek, a chronologie událostí vedoucích k tomuto podání představují v projednávaném případě relevantní skutečnosti, na základě kterých lze prokázat absenci dobré víry.

160

Vzhledem totiž k tomu, že cílem sporných ochranných známek, jak uvádí samotná žalobkyně, je rozšířit ochranu totožných ochranných známek, jejichž přihlášky k zápisu byly podány poprvé v Mexiku, odvolací senát právem vzal v úvahu okolnosti, za kterých byly tyto ochranné známky vytvořeny, jejich použití, obchodní logiku, která stála za uvedeným podáním, a chronologii událostí vedoucích k jejich podání. Jak vyplývá z bodů 124 až 155 výše, odvolací senát mohl vyvodit na jedné straně ze sledu událostí, které charakterizovaly vytvoření první mexické ochranné známky žalobkyně ANN TAYLOR, že odráží úmysl žalobkyně využít totožnou ochrannou známku vedlejší účastnice řízení bez jejího souhlasu tím, že vyvolá asociaci s touto ochrannou známkou, a na druhé straně z použití uvedené mexické ochranné známky, zavedení obchodní strategie, která měla za následek vyvolání takové asociace.

161

Skutečnost, že se tyto okolnosti netýkají přímo podání přihlášek sporných ochranných známek a jejich používání v Unii, je irelevantní, jelikož žalobkyně nepředložila žádné důkazy, které by mohly prokázat, že účel uvedeného podání a používání byl jiný než účel podání přihlášek a používání jejích mexických ochranných známek. Naopak, podle prohlášení samotné žalobkyně, je podání přihlášek sporných ochranných známek součástí obchodní strategie, jejímž cílem je rozšířit ochranu jejích starších mexických ochranných známek.

162

Zatřetí odůvodnění žalobkyně, podle kterého jí nemůže být vytýkáno, že se snaží pohybovat ve stínu dobrého jména ochranné známky vedlejší účastnice řízení ANN TAYLOR v případě absence takového dobrého jména, nelze přijmout.

163

Důkazy, o které se odvolací senát opíral, totiž v případě, že neexistuje věrohodné alternativní vysvětlení, prokazují, že využívání asociace mezi americkou ochrannou známkou vedlejší účastnice řízení ANN TAYLOR a totožnou mexickou ochrannou známkou žalobkyně je součástí její obchodní strategie. Je tedy třeba z toho vyvodit, že žalobkyně dospěla k závěru, že má zájem na takovém využívání, a to bez ohledu na to, zda bylo prokázáno dobré jméno ochranné známky vedlejší účastnice řízení.

164

Kromě toho je třeba připomenout, že vedlejší účastnice řízení podala přihlášky ochranných známek k EUIPO a k orgánům členských států pro označení ANN TAYLOR nebo pro podobná označení před podáním přihlášek sporných ochranných známek. Je třeba dodat, že vedlejší účastnice řízení předložila důkazy potvrzující znalost její ochranné známky mezi některými profesionály v odvětví módy ve Spojeném království a nákupy výrobků uváděných na trh pod touto ochrannou známkou spotřebiteli usazenými v Unii. Tyto důkazy svědčí o vývoji obchodní strategie ze strany vedlejší účastnice řízení směrem ke spotřebitelům v Unii, z níž by žalobkyně vzhledem k její vlastní strategii mohla mít prospěch. Neumožňují tedy zpochybnit odůvodnění odvolacího senátu, podle kterého podání přihlášek sporných ochranných známek spadá do stejné obchodní strategie asociace s ochrannou známkou vedlejší účastnice řízení ANN TAYLOR, jako je strategie, která stála za podáním a používáním mexických ochranných známek žalobkyně, jejichž ochranu se snaží rozšířit.

[omissis]

166

Zapáté ani okolnost, že žalobkyně nepožadovala finanční náhradu od vedlejší účastnice řízení, ani skutečnost – i kdyby byla prokázána – že došlo k vážnému a nepřetržitému užívání sporných ochranných známek od podání jejich přihlášek, nepředstavují vzhledem k okolnostem případu důkazy o tom, že uvedené podání odpovídalo legitimním úmyslům. Chování postrádající dobrou víru přičítané žalobkyni odvolacím senátem se totiž netýká snahy donutit vedlejší účastnici řízení, aby jí finančně odškodnila, ani podání přihlášky čistě spekulativní ochranné známky, nýbrž úmyslu přivlastnit si označení ANN TAYLOR bez souhlasu vedlejší účastnice řízení a úmyslně vyvolat asociaci s totožnými nebo podobnými staršími ochrannými známkami vedlejší účastnice řízení.

[omissis]

173

V důsledku toho měl odvolací senát právem za to, že kroky žalobkyně uvedené v bodech 169 a 170 výše odrážely záměr žalobkyně zabránit vedlejší účastnici řízení, aby rozšířila užívání své ochranné známky. ANN TAYLOR na odvětví hodinek v Unii, jejíž rozšíření mohlo ze strany vedlejší účastnice řízení odpovídat v případě, že by to byl její záměr, legitimní obchodní strategii. Naopak, jelikož bylo prokázáno, že podání přihlášek sporných ochranných známek bylo součástí strategie absence dobré víry, jejímž cílem bylo bez souhlasu vedlejší účastnice řízení přivlastnit si označení ANN TAYLOR a vyvolat asociaci s totožnými nebo podobnými ochrannými známkami vedlejší účastnice řízení, nemůže být snaha žalobkyně dělat obstrukce považována za snahu odpovídající legitimnímu cíli ochrany uvedených sporných ochranných známek proti nekalému užívání totožného nebo podobného označení subjektem, který vstoupil na trh teprve nedávno (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 11. června 2009, Chocoladefabriken Lindt & Sprüngli, C‑529/07, EU:C:2009:361, body 46 až 49).

174

Ze všeho předcházejícího vyplývá, že druhou část druhé výtky je třeba zamítnout, a tudíž je třeba zamítnout druhou výtku v plném rozsahu.

175

Žalobkyně tvrdí, že závěry odvolacího senátu jsou založeny na sekundárních, slabých a pochybných důkazech a že jí odvolací senát uložil povinnost prokázat absenci událostí, což představuje „probatio diabolica“.

176

EUIPO a vedlejší účastnice řízení tuto argumentaci zpochybňují.

177

V tomto ohledu stačí uvést, jak vyplývá z analýzy provedené v rámci přezkumu prvních dvou výtek, že důkazy, na nichž jsou založeny závěry odvolacího senátu, nelze považovat za slabé, sekundární nebo pochybné.

178

Jak vyplývá z bodů 91 až 103 výše, žalobkyně neprokázala, že důkazy shromážděné vedlejší účastnici řízení za účelem prokázání existence pokusu pana Holzera získat od ní licenční smlouvu, nebyly přesvědčivé nebo by neměly být odvolacím senátem zohledněny.

179

Kromě toho, jak vyplývá z bodů 126 až 152 výše, odvolací senát měl právem za to, že důkazy předložené vedlejší účastnicí řízení týkající se komerčního využívání mexické ochranné známky žalobkyně ANN TAYLOR svědčí proti žalobkyni. Stejně tak z bodů 153 až 155 a 169 až 173 výše vyplývá, že odvolací senát se oprávněně domníval, že tyto důkazy byly potvrzeny důkazy týkajícími se na straně jedné podání přihlášek ochranných známek, které byly totožné se staršími známými ochrannými známkami, a to bez souhlasu majitelů těchto ochranných známek, a na straně druhé jejích kroků směřujících proti používání ochranné známky vedlejší účastnice řízení ANN TAYLOR pro hodinky v Unii.

180

Žalobkyně proto nemůže tvrdit, že odvolací senát jednal na její úkor tím, že přesunul důkazní břemeno a uložil jí povinnost předložit důkazy, které nebylo možné poskytnout.

181

Zajisté, jak připomíná žalobkyně, přísluší osobě, která navrhuje prohlášení neplatnosti, aby prokázala okolnosti, které mohou vést k závěru, že přihlašovatel nebyl v době podání přihlášky sporné ochranné známky v dobré víře. Jak však bylo uvedeno v bodě 36 výše, přísluší posledně uvedenému, který má k tomu nejlepší předpoklady, aby věrohodně vysvětlil EUIPO, že jeho úmysly byly legitimní navzdory existenci objektivních okolností, které byly s to vyvrátit domněnku dobré víry, která je spojena s takovým podáním. V projednávané věci přitom takové objektivní okolnosti existovaly a žalobkyně neposkytla žádné věrohodné vysvětlení umožňující odvolacímu senátu konstatovat, že navzdory těmto okolnostem odpovídalo podání přihlášek sporných ochranných známek legitimním úmyslům.

182

Z výše uvedeného vyplývá, že je třeba zamítnout třetí výtku, a tudíž i žaloby v plném rozsahu.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (pátý senát)

rozhodl takto:

Právní otázky

K první výtce, vycházející z nesprávného posouzení odvolacího senátu týkajícího se existence podobnosti mezi kolidujícími označeními, která vyvolává nebezpečí záměny, a povědomí majitele sporných ochranných známek o existenci stejné nebo podobné ochranné známky

K první části, vycházející z nesprávného posouzení odvolacího senátu týkajícího se existence podobnosti mezi kolidujícími označeními, která vyvolává nebezpečí záměny

K druhé části první výtky, vycházející z pochybení odvolacího senátu, které se týkalo povědomí žalobkyně v době podání přihlášek sporných ochranných známek o totožných nebo podobných ochranných známkách vedlejší účastnice řízení

K druhé výtce, vycházející z nesprávného posouzení odvolacího senátu týkajícího se úmyslu žalobkyně v době podání přihlášek sporných ochranných známek

K první části druhé výtky, vycházející z nesprávného zohlednění okolností, které nelze přičíst žalobkyni

Ke druhé části druhé výtky, vycházející z toho, že odvolací senát nezohlednil okolnosti, kterých se žalobkyně dovolávala jako důkazu o své dobré víře

Ke třetí výtce, vycházející z nesprávného posouzení odvolacího senátu týkajícího se důkazní hodnoty důkazů předložených vedlejší účastnicí řízení na podporu jejího návrhu na prohlášení neplatnosti, jakož i důkazního břemene

K nákladům řízení