ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (osmého senátu)

30. ledna 2020(*)

„Kasační opravný prostředek – Hospodářská soutěž – Nařízení (ES) č. 1/2003 – Článek 20 odst. 4 – Rozhodnutí o kontrole – Povinnost uvést odůvodnění – Dostatečně závažné indicie o jednání odporujícím pravidlům hospodářské soutěže – Legálně shromážděné důkazy – Kontrola nařízená na základě údajů z dřívější kontroly“

Ve spojených věcech C‑538/18 P a C‑539/18 P,

jejichž předmětem jsou dva kasační opravné prostředky na základě článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie, podané dne 16. srpna 2018,

České dráhy, a.s., se sídlem v Praze (Česká republika), zastoupené K. Muzikářem a J. Kindlem, advokáty,

účastnice řízení podávající kasační opravné prostředky (navrhovatelka),

přičemž další účastnicí řízení je:

Evropská komise, zastoupená P. Rossim, G. Meessenem, P. Němečkovou a M. Šimerdovou, jako zmocněnci,

žalovaná v prvním stupni,

SOUDNÍ DVŮR (osmý senát),

ve složení L. S. Rossi (zpravodajka), předsedkyně senátu, J. Malenovský a F. Biltgen, soudci,

generální advokát: P. Pikamäe,

vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,

s přihlédnutím k písemné části řízení,

s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,

vydává tento

Rozsudek

1        Svými kasačními opravnými prostředky se společnost České dráhy, a.s., domáhá zaprvé zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 20. června 2018, České dráhy v. Komise (T‑325/16, dále jen „napadený rozsudek Falcon“, EU:T:2018:368), jímž Tribunál zčásti zamítl její žalobu znějící na zrušení rozhodnutí Komise C(2016) 2417 final ze dne 18. dubna 2016 v řízení podle čl. 20 odst. 4 nařízení (ES) č. 1/2003, které bylo určeno společnosti České dráhy a všem společnostem, které přímo nebo nepřímo kontroluje, a kterým jim bylo nařízeno podrobit se kontrole (věc AT.40156 – Falcon) (dále jen „sporné rozhodnutí Falcon“), a zadruhé zrušení rozsudku Tribunálu ze dne 20. června 2018, České dráhy v. Komise (T‑621/16, nezveřejněný, dále jen „napadený rozsudek Twins“, EU:T:2018:367), jímž Tribunál zamítl její žalobu znějící na zrušení rozhodnutí Komise C(2016) 3993 final ze dne 22. června 2016 v řízení podle čl. 20 odst. 4 nařízení (ES) č. 1/2003, které bylo určeno společnosti České dráhy a všem společnostem, které přímo nebo nepřímo kontroluje, a kterým jim bylo nařízeno podrobit se kontrole (věc AT.40401 – Twins) (dále jen „sporné rozhodnutí Twins“).

 Právní rámec

2        Článek 20 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích [101] a [102 SFEU] (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205), nadepsaný „Kontrolní pravomoci Komise“, v odstavcích 1 a 4 stanoví:

„1.      Za účelem plnění povinností svěřených jí tímto nařízením může Komise provádět veškeré nezbytné kontroly podniků a sdružení podniků.

[...]

4.      Podniky a sdružení podniků se musí podřídit kontrolám nařízeným na základě rozhodnutí Komise. Rozhodnutí musí stanovit předmět a účel kontroly, stanovit datum, kdy má začít, a uvést sankce podle článků 23 a 24 a právo na přezkoumání rozhodnutí Soudním dvorem. Komise přijímá taková rozhodnutí po konzultaci s orgánem pro hospodářskou soutěž členského státu, na jehož území se má kontrola provést.“

 Skutečnosti předcházející sporu

3        Společnost České dráhy je českým národním železničním dopravcem a je vlastněna českým státem. Působí zejména na trzích poskytování osobní železniční dopravní služby a služby správy železniční infrastruktury v České republice.

4        V letech 2011 a 2012 začali další dva dopravci, v prvním případě RegioJet a.s. a v druhém případě LEO Express a.s., poskytovat služby osobní železniční dopravy na trati mezi Prahou (Česká republika) a Ostravou, městem na severovýchodě České republiky.

5        Jednání Českých drah na trati Praha-Ostrava je od roku 2011 předmětem šetření vedeného Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže (Česká republika, dále jen „orgán pro hospodářskou soutěž“) pro podezření ze zneužití dominantního postavení nabízením služeb osobní železniční dopravy za predatorní ceny. V návaznosti na předběžné šetření zahájil tento orgán dne 24. ledna 2012 s Českými dráhami správní řízení podle českého práva hospodářské soutěže. V rámci tohoto řízení provedl tento orgán dne 25. ledna 2012 v prostorách Českých drah místní šetření.

6        Dne 18. dubna 2016, kdy toto řízení ještě nebylo ukončeno, přijala Evropská komise sporné rozhodnutí Falcon.

7        Body 2 až 4 a 9 tohoto rozhodnutí znějí:

„(2)      [Komise] obdržela informaci, z níž vyplývá, že České dráhy jsou dominantní podle znění čl. 102 Smlouvy o fungování EU mimo jiné na trzích poskytování osobní železniční dopravní služby a služby správy železniční infrastruktury v České republice.

(3)      Komise má k dispozici informace, které naznačují, že České dráhy mohly uplatňovat podnákladové ceny za poskytování služeb osobní železniční dopravy na určitých železničních tratích, včetně (bez omezení) na trati Praha-Ostrava a zpět. Tato jednání mohou být součástí strategie Českých drah, která je v rozporu s pravidly hospodářské soutěže, a to za účelem ochrany svého postavení na trhu poskytování osobní železniční dopravní služby a omezení rozvoje hospodářské soutěže na trhu.

(4)      Komise obdržela informace, které naznačují, že k tomuto domnělému protiprávnímu jednání mělo docházet přinejmenším od roku 2011, kdy soukromý konkurent začal poskytovat služby na trati Praha-Ostrava a zpět, ne-li dříve, a má k němu stále docházet.

[...]

(9)      Komise si je vědoma, že [český orgán pro hospodářskou soutěž] zahájil správní řízení ohledně stejného jednání a provedl kontrolu v prostorech společnosti České dráhy v roce 2012. Komise přezkoumala příslušný spis [tohoto orgánu].“

8        V prvním pododstavci článku 1 tohoto rozhodnutí je uvedeno:

„Společnosti České dráhy […] společně se všemi podniky, které přímo nebo nepřímo kontroluje, se tímto ukládá podrobit se kontrole ohledně její možné účasti na protisoutěžním jednání v rozporu s článkem 102 Smlouvy o fungování EU v odvětví poskytování osobních železničních dopravních služeb v České republice. Jednání zahrnuje zejména uplatňování podnákladových cen, které by mohly omezit třetí strany v přístupu anebo v rozvoji na trh(u) poskytování osobních železničních dopravních služeb, a jakoukoliv strategii, která má stejný účinek.“

9        Kontrola proběhla ve dnech 26. až 29. dubna 2016 (dále jen „kontrola Falcon“).

10      Dne 22. června 2016 přijala Komise sporné rozhodnutí Twins, jehož čl. 1 první pododstavec zní:

„Společnosti České dráhy […] společně se všemi podniky, které přímo nebo nepřímo kontroluje, se tímto ukládá podrobit se kontrole ohledně její možné účasti na protisoutěžních dohodách nebo jednání ve vzájemné shodě v rozporu s článkem 101 Smlouvy o fungování EU v souvislosti s poskytováním osobních železničních dopravních služeb v České republice, Slovenské republice a v Rakouské republice. Údajná protisoutěžní jednání se týkají omezení prodeje použitých železničních kolejových vozidel konkurentům a rovněž jakékoliv strategie s cílem omezit přístup konkurentům k železničním kolejovým vozidlům.“

11      Kontrola proběhla ve dnech 28. června až 1. července 2016.

 Žaloby podané k Tribunálu a napadené rozsudky

 Napadený rozsudek Falcon

12      Dne 24. června 2016 podala společnost České dráhy žalobu k Tribunálu, zapsanou pod číslem T‑325/16, znějící na zrušení sporného rozhodnutí Falcon.

13      Druhý ze šesti žalobních důvodů uplatněných v této žalobě vycházel z nedostatečného odůvodnění sporného rozhodnutí Falcon, které údajně vymezovalo předmět a účel kontroly příliš široce, čímž prakticky směřovalo na jakékoli jednání Českých drah v odvětví osobní železniční dopravy v České republice. V rámci třetího žalobního důvodu vytýkaly České dráhy Komisi, že v uvedeném rozhodnutí neoznačila žádné důkazy odůvodňující podezření z jednání odporujícího pravidlům hospodářské soutěže.

14      Tribunál tyto dva žalobní důvody analyzoval společně. V této souvislosti v napadeném rozsudku Falcon v podstatě dovodil, že sporné rozhodnutí Falcon je z hlediska požadavků stanovených judikaturou odůvodněno dostatečně. Zároveň však konstatoval, že na základě samotného odůvodnění tohoto rozhodnutí nelze předpokládat, že ke dni jeho přijetí měla Komise skutečně k dispozici dostatečně závažné indicie odůvodňující podezření z jednání Českých drah odporujícího článku 102 SFEU.

15      Tribunál proto v bodech 57 až 100 uvedeného rozsudku zkoumal, zda tomu tak bylo, a dospěl k závěru, že Komise měla k dispozici dostatečně závažné indicie odůvodňující podezření, že České dráhy zneužívaly svého dominantního postavení uplatňováním predatorních cen na trati Praha-Ostrava od roku 2011. Podle Tribunálu naproti tomu Komise neměla k dispozici indicie odůvodňující podezření, že České dráhy zneužívaly své dominantní postavení v jiných formách než uplatňováním predatorních cen a na jiných tratích než na trati Praha-Ostrava.

16      Optikou tohoto závěru posuzoval Tribunál ostatní žalobní důvody.

17      V rámci čtvrtého žalobního důvodu společnost České dráhy konkrétně tvrdila, že trať Praha-Ostrava je v kontextu evropské železniční sítě zanedbatelná, a tvrzené protisoutěžní jednání Českých drah tedy nemůže podstatně ovlivnit obchod mezi členskými státy. Dále uvedla, že nezaujímá dominantní postavení na vnitřním trhu nebo na jeho podstatné části, neboť železniční přepravu na trati Praha-Ostrava nelze s ohledem na její marginální význam z unijního hlediska považovat za podstatnou část vnitřního trhu.

18      Co se týče ovlivnění obchodu mezi členskými státy, Tribunál v bodech 141 až 143 napadeného rozsudku Falcon uvedl, že právě v kontextu přeshraniční železniční dopravy může takové protisoutěžní jednání, na jaké měla Komise v projednávané věci podezření, mít zjevně dopady na obchodní toky a na hospodářskou soutěž na vnitřním trhu. Takové zneužívající jednání totiž podle Tribunálu může mít dopad na ekonomické postavení konkurenčních dopravců působících ve více členských státech, a může tedy ovlivnit hospodářskou soutěž nejen na trati Praha-Ostrava a v České republice, ale – přinejmenším nepřímo – v širším měřítku střední Evropy, zejména na Slovensku.

19      Tribunál konečně v bodech 145 až 148 uvedeného rozsudku uvedl, že podmínka dominantního postavení na vnitřním trhu nebo na jeho podstatné části je považována za splněnou i v případech, kdy se dominantní postavení dotyčného podniku omezuje na určitou oblast uvnitř členského státu, a že je tato podmínka tím spíše splněna v případě, kdy dominantní postavení dotyčného podniku pokrývá celé území určitého členského státu, jako je Česká republika, což je případ Českých drah.

20      Tribunál tedy sporné rozhodnutí Falcon částečně zrušil, a to v části, v níž se týká jiných tratí než trati Praha-Ostrava a jiného jednání než domnělého uplatňování predatorních cen, a ve zbývající části žalobu zamítl.

 Napadený rozsudek Twins

21      Dne 29. srpna 2016 podaly České dráhy k Tribunálu druhou žalobu, zapsanou pod číslem T‑621/16, znějící na zrušení sporného rozhodnutí Twins.

22      V rámci prvního a druhého z celkem pěti žalobních důvodů uplatněných v této žalobě společnost České dráhy namítala, že podkladem pro vydání uvedeného sporného rozhodnutí byly dokumenty zajištěné Komisí během kontroly Falcon, která byla podle Českých drah provedena na základě nezákonného rozhodnutí. Společnost České dráhy dále uvedla, že se toto rozhodnutí každopádně zakládá na dokumentech zajištěných během kontroly Falcon, avšak mimo její legální rámec.

23      Tribunál v tomto ohledu nejprve v bodě 42 napadeného rozsudku Twins uvedl, že částečné zrušení sporného rozhodnutí Falcon nemá za následek, že by zajištění všech dokumentů shromážděných během kontroly Falcon bylo vadné, a nemůže tedy automaticky vést ke zrušení sporného rozhodnutí Twins. Tribunál proto posoudil ony tři dokumenty, na jejichž základě Komise vydala posledně uvedené rozhodnutí.

24      Následně Tribunál v bodě 46 napadeného rozsudku Twins uvedl, že v jednom dokumentu mohou být současně obsaženy informace relevantní jak pro šetření o případném jednání odporujícím článku 102 SFEU, tak pro šetření o případném jednání odporujícím článku 101 SFEU.

25      Tribunál rovněž připomněl, že analýza nákladů vzniklých dominantnímu podniku je ústředním bodem při posuzování jeho jednání, pokud je takový podnik podezírán ze zneužití svého dominantního postavení uplatňováním predatorních cen, a že za účelem posouzení legality cenové politiky dominantního podniku je třeba v zásadě vycházet z cenových kritérií založených nejen na nákladech vzniklých tomuto podniku, ale také na jeho strategii.

26      Tribunál konečně vyslovil závěr, že ony tři předmětné dokumenty skutečně spadají do předmětu kontroly Falcon a byly při této kontrole získány legálně. Dále Tribunál uvedl, že byť jednotlivě tyto informace neumožňují vyvodit konkrétní a přesný závěr o nákladech Českých drah, společně s dalšími informacemi obsaženými v jiných dokumentech zajištěných při této kontrole mohou přispět k sestavení více méně podrobného a věrného obrazu o nákladech této společnosti, či dokonce případně odhalit protisoutěžní strategii.

27      Vzhledem k tomu, že Tribunál na základě těchto úvah zamítl první a druhý žalobní důvod a následně zamítl i ostatní žalobní důvody, byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta.

 Řízení před Soudním dvorem a návrhová žádání účastnic řízení

28      Kasačním opravným prostředkem ve věci C‑538/18 P se společnost České dráhy domáhá, aby Soudní dvůr:

–        zrušil napadený rozsudek Falcon v rozsahu, v němž byla zamítnuta její žaloba, a v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o nákladech řízení,

–        zrušil sporné rozhodnutí Falcon,

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení o kasačním opravném prostředku i nákladů řízení v prvním stupni.

29      Komise navrhuje, aby byl kasační opravný prostředek zamítnut a společnosti České dráhy byla uložena náhrada nákladů řízení o kasačním opravném prostředku.

30      Kasačním opravným prostředkem ve věci C‑539/18 P se společnost České dráhy domáhá, aby Soudní dvůr:

–        zrušil napadený rozsudek Twins,

–        zrušil sporné rozhodnutí Twins,

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení o kasačním opravném prostředku i nákladů řízení v prvním stupni.

31      Komise navrhuje, aby byl kasační opravný prostředek zamítnut a společnosti České dráhy byla uložena náhrada nákladů řízení o kasačním opravném prostředku.

32      Rozhodnutím předsedy Soudního dvora ze dne 13. prosince 2018 byly věci C‑538/18 P a C‑539/18 P spojeny pro účely rozsudku.

 Ke kasačnímu opravnému prostředku ve věci C‑538/18 P

33      Na podporu kasačního opravného prostředku ve věci C‑538/18 P uplatňuje společnost České dráhy proti napadenému rozsudku Falcon čtyři důvody.

 K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku

 Argumentace účastnic řízení

34      V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku společnost České dráhy Tribunálu vytýká, že opomněl posoudit, zda je sporné rozhodnutí Falcon dostatečně odůvodněno zejména z hlediska rozsudku ze dne 10. března 2016, HeidelbergCement v. Komise (C‑247/14 P, EU:C:2016:149), v němž Soudní dvůr dle jejích slov upřesnil, že pro účely takového posouzení je třeba zohlednit, zda je vyšetřování teprve na počátku nebo zda již pokročilo. České dráhy konkrétně tvrdí, že navzdory skutečnosti, že český orgán pro hospodářskou soutěž poskytl Komisi velmi podrobné informace o jednání Českých drah, spokojila se Komise se stručným a obecným odůvodněním tohoto rozhodnutí a neuvedla nic k relevantnímu trhu ani k domněnkám, které zamýšlela během kontroly ověřit.

35      Podle Komise je tento důvod kasačního opravného prostředku zjevně nepřípustný, neboť zaprvé jasně nevymezuje body napadeného rozsudku Falcon, proti nimž výhrady směřují, a zadruhé jsou v něm pouze opakovány argumenty vznesené před Tribunálem. Každopádně je tento důvod kasačního opravného prostředku podle Komise neopodstatněný.

 Závěry Soudního dvora

36      K přípustnosti tohoto důvodu kasačního opravného prostředku je třeba zaprvé uvést, že České dráhy jeho prostřednictvím Tribunálu vytýkají, že neprovedl kompletní posouzení toho, zda je sporné rozhodnutí Falcon odůvodněno dostatečně.

37      Pokud ovšem navrhovatel v řízení o kasačním opravném prostředku namítá, že Tribunál na určitý žalobní důvod neodpověděl, nelze navrhovateli z hlediska přípustnosti důvodu kasačního opravného prostředku vytýkat, že necitoval určitou pasáž nebo část napadeného rozsudku, které se jeho argument konkrétně týká, neboť již z povahy věci namítá neexistenci odpovědi (rozsudek ze dne 11. září 2014, MasterCard a další v. Komise, C‑382/12 P, EU:C:2014:2201, bod 148 a citovaná judikatura).

38      Zadruhé České dráhy na rozdíl od tvrzení Komise pouze neopakují své argumenty z řízení v prvním stupni, neboť tvrdí, že odůvodnění napadeného rozsudku Falcon nesplňuje požadavky stanovené judikaturou Soudního dvora.

39      První důvod kasačního opravného prostředku je tedy přípustný.

40      Pokud jde o meritorní stránku tohoto důvodu kasačního opravného prostředku, je třeba poukázat na to, že podle čl. 20 odst. 4 nařízení č. 1/2003 musí rozhodnutí o kontrole přijímaná Komisí stanovit mimo jiné předmět a účel kontroly. Jak upřesnil Soudní dvůr, tato zvláštní povinnost odůvodnění představuje základní požadavek, jehož účelem je nejen prokázat důvodnost zamýšleného zásahu v dotyčných podnicích, ale také umožnit jim, aby si uvědomily rozsah své povinnosti spolupráce a zároveň bylo zachováno jejich právo na obhajobu (rozsudek ze dne 25. června 2014, Nexans a Nexans France v. Komise, C‑37/13 P, EU:C:2014:2030, bod 34 a citovaná judikatura).

41      Za tím účelem není Komise povinna adresátovi rozhodnutí o kontrole sdělit veškeré informace, které má k dispozici o domnělých protiprávních jednáních, ani nemusí provádět přesnou právní kvalifikaci těchto protiprávních jednání, pokud jasně uvede domněnky, jež zamýšlí ověřit (rozsudek ze dne 25. června 2014, Nexans a Nexans France v. Komise, C‑37/13 P, EU:C:2014:2030, bod 35 a citovaná judikatura).

42      Povinností Komise je sice co nejpřesněji uvést, co je předmětem šetření, a skutečnosti, kterých se má kontrola týkat, není však nutné, aby rozhodnutí o kontrole obsahovalo přesné vymezení relevantního trhu či přesnou právní kvalifikaci domnělých protiprávních jednání nebo uvádělo období, během něhož měla být tato protiprávní jednání spáchána, pod podmínkou, že toto rozhodnutí o kontrole obsahuje podstatné náležitosti uvedené výše (rozsudek ze dne 25. června 2014, Nexans a Nexans France v. Komise, C‑37/13 P, EU:C:2014:2030, bod 36 a citovaná judikatura).

43      Vzhledem k tomu, že kontroly jsou prováděny na začátku vyšetřování, Komise ještě nemá k dispozici přesné informace nezbytné k tomu, aby mohla poskytnout konkrétní právní posouzení, a nejprve musí přezkoumat opodstatněnost svého podezření, jakož i význam nastalých událostí, neboť cílem kontroly je právě shromáždění důkazů týkajících se údajného protiprávního jednání (rozsudek ze dne 25. června 2014, Nexans a Nexans France v. Komise, C‑37/13 P, EU:C:2014:2030, bod 37 a citovaná judikatura).

44      V daném případě je třeba nejprve konstatovat, že Tribunál v bodech 44 až 47 napadeného rozsudku Falcon vysvětlil důvody, na jejichž základě v podstatě dovodil, že sporné rozhodnutí Falcon je odůvodněno dostatečně. Tribunál konkrétně uvedl, že po Komisi nelze požadovat, aby ve fázi přípravného vyšetřování uvedla vedle domněnek protiprávního jednání, které zamýšlí ověřit, i informace, které ji vedly k předpokladu o možném porušení článku 102 SFEU, neboť jinak by tím byl ovlivněn výkon práva dotyčného podniku na obhajobu v průběhu případné pozdější kontradiktorní fáze správního řízení.

45      Na tomto základě Tribunál v bodě 47 napadeného rozsudku Falcon uzavřel, že Komise, aby dostála své povinnosti uvést odůvodnění, byla oprávněna postupovat tak, že ve sporném rozhodnutí Falcon uvedla v podstatě jen předmět této kontroly, a sice železniční trať Praha-Ostrava, dále domněnku o jednání odporujícím pravidlům hospodářské soutěže, tj. uplatňování predatorních cen, a období, ve kterém mělo být protiprávní jednání spácháno, tj. období od roku 2011.

46      Společnost České dráhy v podstatě tvrdí, aniž výslovně zpochybňuje odůvodnění Tribunálu obsažené v tomto bodě 47, že toto odůvodnění nenaplňuje míru podrobnosti, jaké mělo být dosaženo s ohledem na skutečnost, že šetření Komise bylo zahájeno v návaznosti na předchozí vnitrostátní šetření, v jehož rámci již český orgán pro hospodářskou soutěž shromáždil velké množství informací o údajně protisoutěžním jednání společnosti České dráhy, které měla Komise ke dni přijetí sporného rozhodnutí Falcon k dispozici.

47      Společnost České dráhy zejména tvrdí, že Tribunál sice v bodě 40 napadeného rozsudku Falcon správně připomněl bod 39 rozsudku ze dne 10. března 2016, HeidelbergCement v. Komise (C‑247/14 P, EU:C:2016:149), avšak nesprávně jej aplikoval, neboť nezohlednil skutečnost, že Komise již měla k dispozici informace, které by jí umožnily přesněji vylíčit podezření z protiprávního jednání společnosti České dráhy.

48      V tomto ohledu stačí připomenout, že Soudní dvůr v uvedeném rozsudku odmítl, že by odůvodnění sporného rozhodnutí ve věci, v níž byl uvedený rozsudek vydán, splňovalo požadavky na odůvodnění stanovené v čl. 18 odst. 3 nařízení č. 1/2003 ke zdůvodnění žádosti o informace, jelikož tato žádost byla zaslána více než dva roky po prvních kontrolách, zatímco Komise již zaslala několik žádostí o informace podnikům, o nichž se domnívala, že se účastnily protiprávního jednání, a několik měsíců po přijetí rozhodnutí o zahájení správního řízení.

49      V projednávané věci však bylo sporné rozhodnutí Falcon prvním rozhodnutím o kontrole přijatým Komisí v rámci prvního šetření o předmětném protiprávním jednání, kterého se měly České dráhy údajně dopustit.

50      Z bodu 9 odůvodnění uvedeného rozhodnutí zajisté vyplývá, že Komise měla k dispozici informace dříve shromážděné českým orgánem pro hospodářskou soutěž. Nicméně skutečnost, že jsou tyto informace k dispozici, nemůže mít jako taková vliv na povinnost Komise uvést odůvodnění. Tyto informace totiž neshromáždila Komise na základě unijního práva hospodářské soutěže, nýbrž uvedený orgán pro hospodářskou soutěž na základě vnitrostátního práva hospodářské soutěže.

51      Za těchto okolností je třeba první důvod kasačního opravného prostředku zamítnout jako neopodstatněný.

 Ke druhému důvodu kasačního opravného prostředku

 Argumentace účastnic řízení

52      V rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku společnost České dráhy tvrdí, že Komise nejenže neměla k dispozici dostatečné indicie opodstatňující podezření z porušení článku 102 SFEU, ale vyšetřovací spis dokonce obsahoval řadu důkazů vyznívajících ve prospěch společnosti České dráhy, které měla Komise zohlednit. Komise tím, že takové důkazy opomněla posoudit, přestože je měla k dispozici, a navzdory tomu nařídila kontrolu, porušila podle společnosti České dráhy zásadu proporcionality. Tribunál přitom podle ní postupoval nesprávně, když toto opomenutí Komise nekonstatoval.

53      Podle společnosti České dráhy dále sám Tribunál posoudil některé z těchto důkazů nesprávně. Konkrétně pak společnost České dráhy nejprve uvádí, že Tribunál v bodech 62 až 64 napadeného rozsudku Falcon odkázal na některé okrajové pasáže ze znaleckého posudku Univerzity Pardubice (Česká republika) a ty označil za indicie opodstatňující nařízení kontroly, avšak ponechal stranou hlavní závěry tohoto znaleckého posudku, podle nichž České dráhy nejednaly protiprávně.

54      Tribunál dále podle společnosti České dráhy uznal, že některé důkazy obsažené ve spise dokládaly, že výnosy Českých drah převyšují variabilní náklady, ale vyvodil z toho chybné závěry o uplatňování predatorních cen. Zatímco totiž takové výnosy podle bodu 68 napadeného rozsudku Falcon samy o sobě nevylučují jednání společnosti České dráhy odporující článku 102 SFEU, Tribunál podle ní nevzal v úvahu, že skutečnost, že tyto výnosy převyšují variabilní náklady, ve spojení s jinými důkazy, které Tribunál opomněl posoudit, by naproti tomu umožnila vyvrátit jakékoli podezření z uplatňování predatorních cen, a dokládala by tak, že České dráhy nejednaly v rámci žádného plánu na vyloučení svých konkurentů.

55      Podle společnosti České dráhy konečně Tribunál v bodě 69 napadeného rozsudku Falcon dovodil, že i kdyby jednání Českých drah nemělo vylučovací účinek, neznamenalo by to, že neexistuje plán na vyloučení konkurence. Podle Českých drah přitom Tribunál – v rozporu s požadavky stanovenými judikaturou vycházející z rozsudku ze dne 27. března 2012, Post Danmark (C‑209/10, EU:C:2012:172) – neověřil, zda tento údajný plán na vyloučení konkurence mohl vést ke skutečnému nebo pravděpodobnému vyloučení konkurentů Českých drah. Tribunál měl zejména zohlednit skutečnost, že na trati Praha-Ostrava vzkvétá hospodářská soutěž a že přinejmenším jeden konkurent působí na trhu ziskově při cenách, které jsou nižší než ceny Českých drah.

56      Podle Komise je tento důvod kasačního opravného prostředku zjevně nepřípustný, neboť v něm nejsou přesně uvedeny body napadeného rozsudku Falcon, jejichž zrušení se navrhovatelka domáhá, není v něm označeno žádné pochybení Tribunálu a jsou v něm pouze zopakovány argumenty vznesené na podporu žaloby v řízení v prvním stupni. Podle ní je tento důvod kasačního opravného prostředku každopádně neopodstatněný.

 Závěry Soudního dvora

57      Pokud jde o přípustnost tohoto důvodu kasačního opravného prostředku, je třeba zaprvé uvést, že jelikož společnost České dráhy prostřednictvím tohoto důvodu poukazuje na to, že Tribunál opomněl odpovědět na její argumentaci uplatněnou na podporu její žaloby, nelze jí v souladu s judikaturou uvedenou v bodě 37 tohoto rozsudku vytýkat, že necituje žádnou pasáž či část napadeného rozsudku Falcon.

58      Zadruhé společnost České dráhy pouze neopakuje své argumenty z řízení v prvním stupni, neboť tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení jednak tím, že od Komise nepožadoval zohlednění všech důkazů obsažených ve spise, a jednak tím, že se odchýlil od judikatury Soudního dvora, pokud jde o nutnost doložit existenci plánu na vyloučení konkurence, aby bylo možné prokázat uplatňování predatorních cen.

59      Nicméně v části, v níž společnost České dráhy zpochybňuje posouzení důkazů obsažené v bodech 62 až 64 a 68 napadeného rozsudku Falcon, avšak nenamítá zkreslení těchto důkazů, je tato část druhého důvodu kasačního opravného prostředku nepřípustná.

60      Podle ustálené judikatury totiž platí, že pokud Tribunál zjistil nebo posoudil skutkový stav, je Soudní dvůr na základě článku 256 SFEU příslušný pouze k výkonu přezkumu právní kvalifikace tohoto skutkového stavu a z něj vyvozených právních důsledků. Posouzení skutkového stavu, s výhradou případu zkreslení důkazů předložených Tribunálu, tedy nepředstavuje právní otázku, která by jako taková podléhala přezkumu Soudního dvora. Ostatně takové zkreslení sice může spočívat v interpretaci dokumentu v rozporu s jeho obsahem, musí však zjevně vyplývat ze spisu a předpokládá, že Tribunál zjevně překročil meze přiměřeného posouzení důkazů. V tomto ohledu nestačí prokázat, že dokument mohl být vykládán jinak, než jak jej vyložil Tribunál (rozsudek ze dne 17. října 2019, Alcogroup a Alcodis v. Komise, C‑403/18 P, EU:C:2019:870, body 63 a 64 a citovaná judikatura).

61      Druhý důvod kasačního opravného prostředku je tedy zčásti nepřípustný.

62      Co se týče meritorní stránky té části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku, která je přípustná, je třeba připomenout, že v souladu s judikaturou uvedenou v bodech 42 a 43 tohoto rozsudku Komise není povinna – vzhledem k tomu, že cílem kontroly je právě shromáždění důkazů o domnělém protiprávním jednání za účelem ověření opodstatněnosti podezření Komise – provádět přesnou právní kvalifikaci domnělých protiprávních jednání, pokud jasně uvede domněnky, jež zamýšlí ověřit.

63      Mimoto již Soudní dvůr také upřesnil, že při posuzování přiměřenosti kontroly v zásadě náleží Komisi, aby posoudila, zda je určitá informace nezbytná k tomu, aby bylo možno odhalit jednání odporující soutěžním pravidlům. I když Komise už má k dispozici indicie, nebo dokonce i důkazy týkající se existence protiprávního jednání, může legitimně považovat za nutné nařídit další šetření, jež by jí umožnilo lépe vymezit protiprávní jednání, jeho délku trvání nebo okruh zúčastněných podniků (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. října 2002, Roquette Frères, C‑94/00, EU:C:2002:603, body 77 a 78 a citovaná judikatura).

64      Z toho plyne, že jsou-li dány dostatečně závažné indicie odůvodňující podezření z takového porušení, nemůže být Komise povinna posuzovat rovněž všechny indicie svědčící o opaku. To platí tím spíše, že takové indicie může dotyčný podnik předložit v rámci své obhajoby v případné další části správního řízení nebo eventuálně v soudním řízení proti rozhodnutí, kterým se končí vyšetřování.

65      V daném případě přitom Tribunál zaprvé v bodech 57 až 69 napadeného rozsudku Falcon ověřil právě skutečnosti, které měla Komise k dispozici a které mohly odůvodňovat její podezření z jednání odporujícího článku 102 SFEU, a v bodě 70 téhož rozsudku dospěl k závěru, že s ohledem na toto ověření musí být výtka vycházející z neexistence dostatečně závažných indicií odůvodňujících podezření z jednání žalobkyně odporujícího článku 102 SFEU, které spočívá v uplatňování predatorních cen na trati Praha-Ostrava od roku 2011, zamítnuta.

66      Pokud jde zadruhé o argument, že Tribunál v bodě 69 napadeného rozsudku Falcon nesprávně dovodil, že i kdyby jednání Českých drah nemělo vylučovací účinek, neznamenalo by to, že neexistuje plán na vyloučení konkurence, je třeba uvést, že se tento argument opírá o nesprávný výklad napadeného rozsudku Falcon a rozsudku ze dne 27. března 2012, Post Danmark (C‑209/10, EU:C:2012:172, bod 44).

67      V posledně uvedeném rozsudku totiž Soudní dvůr v podstatě upřesnil, že politika nízkých cen uplatňovaná vůči některým bývalým významným zákazníkům konkurenta ze strany podniku s dominantním postavením nemůže být považována za zneužití spočívající ve vyloučení konkurenta pouze z důvodu, že cena uplatňovaná tímto podnikem vůči jednomu z těchto zákazníků je nižší, než kolik činí průměrné celkové náklady připadající na předmětnou činnost, avšak vyšší, než kolik činí průměrné přírůstkové náklady na tuto činnost, aniž bylo zároveň posouzeno, zda tato cenová politika – bez objektivního odůvodnění – vede ke skutečnému nebo pravděpodobnému vyloučení tohoto konkurenta na úkor hospodářské soutěže, a v důsledku toho na úkor zájmů spotřebitelů.

68      Tribunál – poté, co v bodě 68 napadeného rozsudku Falcon sám připomněl obsah této judikatury – přitom v bodě 69 téhož rozsudku pouze upřesnil, že skutečnost, že taková praxe nebyla tak úspěšná, jak bylo předpokládáno, nevylučuje existenci jednání odporujícího článku 102 SFEU.

69      Tribunál se tedy nevyslovil k tomu, zda domnělá praxe společnosti České dráhy mohla vést ke skutečnému nebo pravděpodobnému vyloučení jejích konkurentů, nýbrž pouze dovodil, že strategie dominantního podniku směřující k dosažení takového výsledku nemohla být vyloučena na základě pouhé skutečnosti, že tato praxe nakonec nebyla tak úspěšná, jak bylo předpokládáno.

70      Tribunál se v této souvislosti nedopustil žádného nesprávného právního posouzení, neboť v judikatuře již bylo vyjasněno, že pokud dominantní podnik skutečně uplatňuje tarifní praktiku, jejímž cílem je vytěsnit jeho konkurenty z dotčeného trhu, nemůže okolnost, že předpokládaného výsledku, tedy vytěsnění těchto konkurentů, není nakonec dosaženo, vyloučit, aby byla tato praktika kvalifikována jako zneužití ve smyslu článku 102 SFEU (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. února 2011, TeliaSonera Sverige, C‑52/09, EU:C:2011:83, bod 65).

71      Druhý důvod kasačního opravného prostředku je tedy třeba zčásti odmítnout jako nepřípustný a zčásti zamítnout jako neopodstatněný.

 Ke třetímu důvodu kasačního opravného prostředku

 Argumentace účastnic řízení

72      V rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku, který se člení na dvě části, se České dráhy dovolávají porušení článku 102 SFEU.

73      V rámci první části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku společnost České dráhy tvrdí, že Tribunál měl ověřit, zda Komise správně vymezila relevantní zeměpisný trh, aby se ujistil o splnění podmínky stanovené v článku 102 SFEU, podle níž se musí zneužití dominantního postavení týkat vnitřního trhu nebo jeho podstatné části.

74      V projednávané věci přitom Komise podle společnosti České dráhy pouze posoudila – bez přesného vymezení příslušného výrobkového trhu, kterým může být železniční trať Praha-Ostrava, ale také jednotlivé dílčí úseky této trati – postavení Českých drah na území celé České republiky, ačkoli ve skutečnosti toto území nepředstavuje relevantní zeměpisný trh. Společnost České dráhy uvádí, že takový postup je rovněž v rozporu s článkem 2 SEU a s články 20 a 21 Listiny základních práv Evropské unie, jelikož jím dochází k diskriminaci všech velkých podniků pouze na základě jejich velikosti. Trať Praha-Ostrava ve skutečnosti představuje pouze 0,16 % celkové délky železničních tratí v Evropské unii, a nelze ji tedy považovat za podstatnou část vnitřního trhu.

75      V rámci druhé části třetího důvodu kasačního opravného prostředku má společnost České dráhy za to, že Tribunál postupoval v rozporu s článkem 102 SFEU i tehdy, když v bodě 142 napadeného rozsudku Falcon dovodil – bez jakékoli bližší analýzy – že s ohledem na zeměpisnou pozici města Ostravy, které se nachází blízko hranic dalších členských států, mělo jednání Českých drah dopady na obchodní toky a na hospodářskou soutěž na vnitřním trhu. Tribunál totiž podle společnosti České dráhy opomněl posoudit podstatnost vlivu tohoto jednání na obchod mezi členskými státy.

76      Mimoto skutečnost, že se Tribunál při posuzování této podmínky aplikace článku 102 SFEU zaměřil na trať Praha-Ostrava, je podle společnosti České dráhy v rozporu se zjištěním, které bylo učiněno v rámci analýzy první podmínky aplikace tohoto článku a podle něhož je rozhodnou oblastí celé území České republiky.

77      Komise s touto argumentací nesouhlasí a tvrdí, že třetí důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut.

 Závěry Soudního dvora

78      Pro účely rozhodnutí o třetím důvodu kasačního opravného prostředku je třeba uvést, že Tribunál jednak v bodech 141 až 144 napadeného rozsudku Falcon zkoumal ovlivnění obchodu mezi členskými státy domnělým jednáním Českých drah a jednak se v bodech 145 až 148 uvedeného rozsudku zabýval otázkou vymezení relevantního zeměpisného trhu.

79      Je pravda, že Tribunál v tomto ohledu po Komisi nepožadoval, aby upřesnila, zda bylo toto ovlivnění „podstatné“, ani aby podala přesné vymezení relevantního zeměpisného trhu.

80      Avšak vzhledem k judikatuře připomenuté v bodě 42 tohoto rozsudku a za podmínky, že rozhodnutí o kontrole obsahuje podstatné náležitosti, Komise zaprvé nemůže být povinna poskytnout v rozhodnutí o kontrole přesné vymezení relevantního trhu a zadruhé není a fortiori nezbytné, aby z takového rozhodnutí vyplývalo, že ovlivnění obchodu mezi členskými státy je podstatné.

81      Každopádně v projednávané věci Tribunál zaprvé v bodě 148 napadeného rozsudku Falcon uvedl, že podmínka týkající se využívání dominantního postavení na vnitřním trhu nebo na jeho podstatné části by byla splněna, i kdyby železniční trať Praha-Ostrava nebyla podstatnou částí vnitřního trhu, což České dráhy nepopřely.

82      Zadruhé možnost, že domnělé jednání Českých drah podstatně ovlivní obchod mezi členskými státy, lze vyvodit ze skutečností zohledněných Tribunálem v bodě 141 napadeného rozsudku Falcon, a sice že zaprvé trať Praha-Ostrava je považována za jednu z hlavních železničních tratí v České republice, zejména proto, že mezi Prahou a Ostravou, která se nachází přibližně deset kilometrů od polské hranice a několik desítek kilometrů od slovenské hranice, neexistuje přímé dálniční spojení, zadruhé konkurenční dopravci, kteří jsou činní na trati Praha-Ostrava, působí také v jiných členských státech, zejména ve Slovenské republice, a zatřetí je trať Praha-Ostrava součástí linek konkurenčních dopravců směřujících zejména do Slovenské republiky.

83      Za těchto okolností je třeba třetí důvod kasačního opravného prostředku zamítnout jako neopodstatněný.

 Ke čtvrtému důvodu kasačního opravného prostředku

84      V rámci čtvrtého a posledního důvodu kasačního opravného prostředku společnost České dráhy tvrdí, že body 187 a 188 napadeného rozsudku Falcon obsahují nesprávné právní posouzení, neboť z důvodů uvedených na podporu prvních tří důvodů kasačního opravného prostředku měl Tribunál žalobě na neplatnost vyhovět zcela, a uložit tedy Komisi náhradu veškerých nákladů řízení vynaložených společností České dráhy.

85      V tomto ohledu stačí připomenout, že podle čl. 58 druhého pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie není kasační opravný prostředek jen proti určení výše náhrady nákladů řízení nebo proti rozhodnutí, který z účastníků řízení je má platit, přípustný.

86      Z ustálené judikatury v tomto směru vyplývá, že pokud byly všechny ostatní důvody kasačního opravného prostředku zamítnuty, musí být návrhová žádání týkající se namítané protiprávnosti rozhodnutí Tribunálu o náhradě nákladů řízení podle shora uvedeného ustanovení odmítnuta jako nepřípustná (rozsudek ze dne 25. června 2014, Nexans a Nexans France v. Komise, C‑37/13 P, EU:C:2014:2030, bod 51).

87      Vzhledem k tomu, že první tři důvody kasačního opravného prostředku společnosti České dráhy musí být zamítnuty, je tedy nutno prohlásit čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku za nepřípustný.

88      Vzhledem k předchozím úvahám musí být kasační opravný prostředek ve věci C‑538/18 P v plném rozsahu zamítnut.

 Ke kasačnímu opravnému prostředku ve věci C‑539/18 P

89      Na podporu kasačního opravného prostředku ve věci C‑539/18 P uplatňuje společnost České dráhy proti napadenému rozsudku Twins čtyři důvody.

 K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku

90      V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku společnost České dráhy tvrdí, že jelikož bylo sporné rozhodnutí Twins přijato výlučně na základě dokumentů zajištěných během kontroly Falcon, pak by v případě, že by Soudní dvůr vyhověl jejímu kasačnímu opravnému prostředku ve věci C‑538/18 P, kterým se tato společnost domáhá zrušení napadeného rozsudku Falcon a sporného rozhodnutí Falcon, muselo být nutně již z tohoto samotného důvodu zrušeno také sporné rozhodnutí Twins, jak ostatně sám Tribunál uznal v bodě 39 napadeného rozsudku Twins.

91      V tomto ohledu stačí uvést, že se tento důvod kasačního opravného prostředku zakládá na jediném předpokladu, a sice že kasačnímu opravnému prostředku ve věci C‑538/18 P namířenému proti napadenému rozsudku Falcon bude vyhověno, a že tedy bude sporné rozhodnutí Falcon zrušeno.

92      Vzhledem k tomu, že kasační opravný prostředek ve věci C‑538/18 musí být v plném rozsahu zamítnut, jak vyplývá z bodu 88 tohoto rozsudku, k naplnění tohoto předpokladu nedošlo, takže již není namístě o projednávaném důvodu kasačního opravného prostředku rozhodnout.

 Ke třetímu důvodu kasačního opravného prostředku

 Argumentace účastnic řízení

93      V rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku, který je třeba zkoumat jako druhý v pořadí, společnost České dráhy tvrdí, že při posuzování, zda ony tři dokumenty, na jejichž základě bylo přijato sporné rozhodnutí Twins, byly zajištěny v rámci legální části kontroly Falcon, či nikoli, se Tribunál dopustil v bodech 53 až 79 napadeného rozsudku Twins v několika ohledech nesprávného právního posouzení.

94      Podle společnosti České dráhy totiž zejména z judikatury vycházející z rozsudku ze dne 3. července 1991, AKZO v. Komise (C‑62/86, EU:C:1991:286), vyplývá, že při kontrole, jejímž předmětem jsou údajné podnákladové ceny na určitém trhu, je sice Komise oprávněna zajistit dokumenty, které vypovídají přímo nebo nepřímo o nákladech a výnosech vyšetřovaného podniku na tomto trhu, a také dokumenty dokládající případný plán tohoto podniku na vyloučení konkurentů z tohoto trhu, avšak jiné dokumenty zajistit nesmí.

95      Podle společnosti České dráhy přitom Tribunál v bodech 57 až 59 a 65 a 68 napadeného rozsudku Twins uvedl, že Komise smí během kontroly týkající se údajného uplatňování predatorních cen zajistit nejen dokumenty relevantní z hlediska kritérií vyplývajících z této judikatury, ale také dokumenty, které sice neumožňují vyvodit konkrétní a přesný závěr o nákladech vyšetřovaného podniku, ale společně s dalšími informacemi obsaženými v jiných dokumentech mohou přispět k sestavení více méně podrobného a věrného obrazu o nákladech tohoto podniku. To má podle Tribunálu platit i tehdy, pokud dané dokumenty sice neobsahují žádnou konkrétní informaci o nákladech a netýkají se žádného konkrétního produktu, a nemohou tedy sloužit jako komparátor pro standard alokace nákladů mezi jednotlivými produkty, avšak ukazují na „strategii“ předmětného podniku.

96      Podle společnosti České dráhy je při použití těchto kritérií rozsah kontroly, jejímž předmětem jsou predatorní ceny, prakticky neomezený. Komise je tedy podle ní povinna konkrétně vymezit předmět takové kontroly a při kontrole je oprávněna zajistit pouze dokumenty, které spadají do tohoto předmětu. Standard použitý Tribunálem podle ní odporuje také zásadě proporcionality.

97      A konečně má společnost České dráhy za to, že všechny tři předmětné dokumenty byly Komisí zajištěny protiprávně, přičemž však uvádí, že pro zrušení napadeného rozsudku Twins by stačilo, aby byl protiprávně zajištěn i jen jeden z těchto tří dokumentů.

98      Komise s touto argumentací nesouhlasí a tvrdí, že třetí důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut.

 Závěry Soudního dvora

99      Pro účely rozhodnutí o třetím důvodu kasačního opravného prostředku je třeba připomenout, že jelikož odůvodnění rozhodnutí nařizujícího kontrolu ohraničuje pravomoci svěřené úředníkům Komise, lze vyhledávat pouze dokumenty týkající se předmětu kontroly (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. června 2015, Deutsche Bahn a další v. Komise, C‑583/13 P, EU:C:2015:404, bod 60).

100    Soudní dvůr již také rozhodl, že za účelem posouzení legality cenové politiky dominantního podniku je třeba odkázat na cenová kritéria založená na nákladech vzniklých dominantnímu podniku a na jeho strategii. Ceny nižší než průměr proměnlivých nákladů totiž musí být v zásadě považovány za zneužívající, kdežto ceny nižší nežli průměrné celkové náklady, ale vyšší nežli průměr proměnlivých nákladů mohou být považovány za zneužívající pouze tehdy, pokud jsou stanoveny v rámci plánu, který má za cíl vyloučit konkurenta (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. dubna 2009, France Télécom v. Komise, C‑202/07 P, EU:C:2009:214, body 108 a 109 a citovaná judikatura).

101    Z toho plyne, že v rámci kontroly týkající se údajného uplatňování predatorních cen dominantním podnikem je Komise oprávněna vyhledávat přinejmenším dokumenty týkající se buď nákladů vzniklých tomuto podniku, nebo jeho strategie.

102    Z posouzení, které je obsaženo v bodech 69 až 71 napadeného rozsudku Twins a týká se oněch tří dokumentů, na jejichž základě bylo přijato sporné rozhodnutí Twins, přitom v daném případě vyplývá, že tyto dokumenty obsahovaly informace o struktuře a povaze nákladů společnosti České dráhy a o vývoji jejích výnosů.

103    Vzhledem k tomu, že společnost České dráhy toto posouzení Tribunálu nezpochybnila, je třeba konstatovat, že všechny tři dokumenty, na jejichž základě bylo přijato sporné rozhodnutí Twins, spadaly do předmětu kontroly Falcon, neboť cílem této kontroly bylo ověřit, zda je cenová politika uplatňovaná Českými dráhami na trati Praha-Ostrava od roku 2011 v souladu s právem.

104    Tribunál se tedy nedopustil žádného pochybení, když v bodě 78 napadeného rozsudku Twins dovodil, že uvedené dokumenty byly zajištěny v rámci legální části kontroly Falcon.

105    Za těchto podmínek je třeba třetí důvod kasačního opravného prostředku zamítnout jako neopodstatněný.

 Ke druhému důvodu kasačního opravného prostředku

 Argumentace účastnic řízení

106    V rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku společnost České dráhy tvrdí, že Tribunál postupoval nesprávně, když nezkoumal její tvrzení, že ony tři dokumenty, na jejichž základě bylo přijato sporné rozhodnutí Twins, byly zajištěny v rámci nelegální části kontroly Falcon. Předmětem této části kontroly bylo údajné zneužívání dominantního postavení vyjma uplatňování predatorních cen na trati Praha-Ostrava od roku 2011. Kdyby přitom Tribunál k takovému zkoumání přistoupil a dospěl k závěru, že ve skutečnosti tyto tři dokumenty s touto praxí nesouvisely, a že je tedy Komise zajistila protiprávně, musel by vyslovit závěr, že sporné rozhodnutí Twins je protiprávní.

107    Podle Komise je tento důvod kasačního opravného prostředku zjevně nepřípustný, protože v něm nejsou uvedeny body napadeného rozsudku Twins, proti nimž výhrady směřují, a každopádně je neopodstatněný.

 Závěry Soudního dvora

108    Pokud jde o přípustnost tohoto důvodu kasačního opravného prostředku, je třeba uvést, že jelikož je v něm napadáno údajné opomenutí Tribunálu, je tento důvod s ohledem na úvahy rozvedené v bodě 37 tohoto rozsudku přípustný.

109    K meritorní stránce tohoto důvodu kasačního opravného prostředku postačí konstatovat, že otázku, zda ony tři dokumenty, na jejichž základě bylo sporné rozhodnutí Twins přijato, spadají do legální části sporného rozhodnutí Falcon, či nikoli, posuzoval Tribunál v bodech 43 až 77 napadeného rozsudku Twins.

110    Na základě tohoto posouzení mohl v bodě 78 uvedeného rozsudku učinit závěr, že tyto dokumenty získala Komise při kontrole Falcon legálně a že sporné rozhodnutí Twins mohlo být vydáno na základě těchto dokumentů.

111    Dále je ostatně třeba zdůraznit, že společnost České dráhy v rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku, jak vyplývá z bodu 93 tohoto rozsudku, sama uvedla, že se Tribunál dopustil v několika ohledech nesprávného právního posouzení, když posuzoval, zda byly uvedené dokumenty zajištěny legálně, čímž tato společnost nepřímo připouští, že Tribunál toto posouzení nijak neopomněl.

112    Za těchto podmínek je třeba druhý důvod kasačního opravného prostředku zamítnout jako neopodstatněný.

 Ke čtvrtému důvodu kasačního opravného prostředku

113    V rámci čtvrtého a posledního důvodu kasačního opravného prostředku společnost České dráhy tvrdí, že body 118 a 119 napadeného rozsudku Twins obsahují nesprávné právní posouzení, neboť z důvodů uplatněných na podporu prvních tří důvodů kasačního opravného prostředku měl Tribunál žalobě na neplatnost vyhovět, a měl tudíž Komisi uložit náhradu veškerých nákladů řízení vynaložených společností České dráhy.

114    S ohledem na judikaturu připomenutou v bodě 86 tohoto rozsudku a na skutečnost, že první tři důvody kasačního opravného prostředku společnosti České dráhy musí být zamítnuty, je třeba čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku prohlásit za nepřípustný.

115    Vzhledem k předchozím úvahám musí být kasační opravný prostředek ve věci C‑539/18 P v plném rozsahu zamítnut.

 K nákladům řízení

116    Článek 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora stanoví, že není-li kasační opravný prostředek opodstatněný, Soudní dvůr rozhodne o nákladech řízení. Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu, který se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě jeho čl. 184 odst. 1, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník, který měl ve věci úspěch, požadoval.

117    Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a společnost České dráhy neměla ve věci úspěch, je důvodné uložit této společnosti náhradu nákladů obou řízení o kasačním opravném prostředku.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (osmý senát) rozhodl takto:

1)      Kasační opravné prostředky se zamítají.

2)      Českým dráhám, a.s., se ukládá náhrada nákladů řízení.

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 30. ledna 2020.

*      Jednací jazyk: čeština.