–

za společnost Südzucker AG D. Ehlem, Rechtsanwalt,

–

za Hauptzollamt Karlsruhe A. Weins a R. Gleim-Arnold, jakož i T.‑M. Seithem, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi B. Eggers a B. Hofstötterem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 3 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 967/2006 ze dne 29. června 2006, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 318/2006, pokud jde o výrobu cukru nad rámec kvóty (Úř. věst. 2006, L 176, s. 22).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností Südzucker AG a Hauptzollamt Karlsruhe (hlavní celní úřad v Karlsruhe, Německo, dále jen „celní úřad“) ohledně stanovení poplatku z přebytku vyrobeného cukru za hospodářský rok 2007/2008.

3

Článek 15 nařízení Rady (ES) č. 318/2006 ze dne 20. února 2006 o společné organizaci trhů v odvětví cukru (Úř. věst. 2006, L 58, s. 1), ve znění nařízení Rady (ES) č. 1260/2007 ze dne 9. října 2007 (Úř. věst. 2007, L 283, s. 1) (dále jen nařízení č. 318/2006), stanoví:

„1.   Vybírá se poplatek z přebytku z množství

2.   Poplatek z přebytku se stanoví postupem podle čl. 39 odst. 2 ve výši dostatečné k tomu, aby se zamezilo hromadění množství uvedeného v odstavce [odstavci] 1.

3.   Poplatek z přebytku v souladu s odstavcem 1 ukládá členský stát podnikům na svém území v závislosti na množstvích produkce uvedené v odstavci 1, která byla u podniků zjištěna pro daný hospodářský rok.“

4

Článek 3 nařízení č. 967/2006, nadepsaný „Výše poplatku“, zní takto:

„1.   Poplatek podle článku 15 nařízení (ES) č. 318/2006 je stanoven na 500 [eur] za tunu.

2.   Do 1. května následujícího po hospodářském roce, v němž byl přebytek vyroben, sdělí členský stát výrobcům výši celkového poplatku, který je třeba zaplatit. Tento poplatek platí příslušní výrobci do 1. června téhož roku.

3.   Množství, pro které byl zaplacen poplatek, se považuje za množství prodané na trhu Společenství.“

5

Článek 4 tohoto nařízení, nadepsaný „Přebytek podléhající poplatku“, stanoví:

„1.   Poplatek je vybírán u výrobce z přebytku vyrobeného nad výrobní kvótu pro daný hospodářský rok.

Poplatek však není vybírán z množství podle odstavce 1, která byla za podmínek tohoto nařízení:

2.   Každý výrobce cukru sdělí příslušnému subjektu členského státu, kde obdržel schválení, do 1. února příslušného hospodářského roku množství cukru vyrobeného nad rámec své výrobní kvóty.

Každý výrobce cukru rovněž případně do konce každého z následujících měsíců sdělí úpravy této výroby, ke kterým došlo v průběhu měsíce předcházejícího uvedenému hospodářskému roku.

3.   Členské státy stanoví a sdělí Komisi nejpozději do 30. června množství podle odst. 1 druhého pododstavce[,] celkové přebytkové množství a poplatky vybrané za předchozí hospodářský rok.

4.   Pokud v případě vyšší moci nelze uskutečnit činnosti podle odst. 1 písm. a), c) a d) ve stanovených lhůtách, přijme příslušný subjekt členského státu, na jehož území byl vyroben přebytkový cukr, přebytková isoglukosa nebo přebytkový inulinový sirup, nezbytná opatření podle okolností udaných zúčastněným subjektem.“

6

Článek 10 nařízení Komise (ES) č. 952/2006 ze dne 29. června 2006 o prováděcích pravidlech k nařízení č. 318/2006, pokud jde o řízení vnitřního trhu s cukrem a režim kvót (Úř. věst. 2006, L 178, s. 39), ve znění nařízení Komise (ES) č. 707/2008 ze dne 24. července 2008 (Úř. věst. 2008, L 197, s. 4) (dále jen „nařízení č. 952/2006“) zní:

„1.   Během každého hospodářského roku provede příslušný orgán členského státu kontroly každého schváleného výrobce a rafinerie.

2.   Kontroly se mají ujistit o přesnosti a úplnosti údajů v záznamech uvedených v článku 9 a o sdělování údajů podle článku 21, zejména rozborem vzájemného souladu mezi množstvím dodaných surovin a množstvím vyrobených hotových výrobků, jakož i porovnáním s obchodní dokumentací a dalšími souvisejícími doklady.

Kontroly zahrnují ověření přesnosti vážících nástrojů a laboratorních rozborů užívaných ke stanovení dodávek surovin a jejich vstupu do výroby, vyrobených produktů a pohybu zásob.

Kontroly zahrnují ověření přesnosti a úplnosti údajů používaných ke stanovování průměrných měsíčních prodejních cen podniku uvedených v čl. 13 odst. 2.

U výrobců cukru se kontroly týkají rovněž dodržování povinnosti placení minimální ceny pěstiteli cukrové řepy.

Nejméně jedenkrát za dva roky je součástí kontrol fyzická inspekce zásob.

3.   Je-li příslušnými orgány členského státu stanoveno, že se některé kontrolní úkony mohou provádět na základě vzorku, musí tento vzorek zajišťovat spolehlivou a reprezentativní úroveň kontroly.

4.   Členský stát může na schválených podnicích požadovat, aby použily služeb auditora, jehož postavení členský stát uznává, aby provedl ověření cenových údajů podle článku 13.

5.   O každé kontrole je sepsán kontrolní protokol s podpisem kontrolora, v němž jsou přesně uvedeny různé údaje o kontrole. V protokolu se zejména uvede:

Každý protokol o kontrole se archivuje a uchovává alespoň po dobu tří let následujících po roce provedení kontroly tak, aby byl snadno dostupný kontrolním službám Komise.

6.   Členské státy si navzájem pomáhají, aby zajistily účinné kontroly a kontrolu pravosti předkládaných dokladů a/nebo přesnost vyměňovaných údajů.“

7

V ustanovení § 12 odst. 1 první větě Gesetz zur Durchführung der gemeinsamen Marktorganisationen und der Direktzahlungen (zákon, kterým se provádí společné organizace trhu a přímé platby) ve znění ke dni 24. června 2005 (BGBl. 2017 I, s. 3746, dále jen „MOG“) je uvedeno:

„Na poplatky vybírané za účelem společných organizací trhu […] se obdobně použijí ustanovení daňového zákoníku […], nestanoví-li tento zákon nebo vyhláška přijatá na základě tohoto zákona jinak.“

8

V ustanovení § 8 odst. 1 Verordnung über die im Rahmen der Produktionsregelung für Zucker zu erhebenden Abgaben (nařízení o poplatcích vybíraných v souvislosti s regulací výroby cukru) ze dne 13. března 1983, ve znění ke dni 9. listopadu 2006, se uvádí:

„(1)   Příslušný Hauptzollamt v termínech, které jsou stanoveny v aktech podle § 1

1. každému výrobci cukru zašle rozhodnutí o stanovení základu daně, v němž je stanoven předběžný a konečný objem jeho produkce cukru v průběhu hospodářského roku […]

[…]“

9

Ustanovení § 164 odst. 1, odst. 2 první věty a odst. 4 první věty Abgabenordnung (daňový zákoník) (BGBl. 2002 I, s. 3866) zní:

„(1)   Dokud není daňový případ přezkoumán s konečnou platností, daně lze s výhradou dodatečného přezkumu stanovit obecně nebo v konkrétním případě bez odůvodnění. […]

(2)   Stanovení daně lze zrušit nebo změnit, dokud je účinná výhrada dodatečného přezkumu […]

[…]

(4)   Výhrada dodatečného přezkumu se stává neúčinnou po uplynutí lhůty pro stanovení daně.“

10

V ustanovení § 169 odst. 1 a 2 tohoto zákoníku je uvedeno:

„(1)   Stanovit daň a zrušit nebo změnit rozhodnutí o jejím stanovení nelze po uplynutí lhůty pro stanovení daně. […]

(2)   Lhůta pro stanovení daně činí:

11

V ustanovení § 170 odst. 1 téhož zákoníku, nadepsaném „Lhůta pro stanovení daně“, se uvádí:

„(1)   Lhůta pro stanovení daně počne běžet na konci kalendářního roku, ve kterém vznikla daňová povinnost […]“

12

V ustanovení § 171 odst. 10 uvedeného zákoníku, nadepsaném „Prodloužení lhůty“, je uvedeno:

„(10)   Pokud je pro stanovení daně závazné rozhodnutí o stanovení základu daně […] (základní rozhodnutí), lhůta pro stanovení daně neskončí dříve než po uplynutí dvou let od oznámení základního rozhodnutí. […]“

13

Podle § 179 daňového zákoníku platí:

„(1)   Odchylně od § 157 odst. 2 se základ daně určuje samostatně rozhodnutím o stanovení základu daně, pokud tak stanoví tento zákon nebo jiné daňové zákony.

(2)   Rozhodnutí o stanovení základu daně je určeno osobě povinné k dani, o níž je nutno mít pro účely zdanění za to, že jí patří předmět stanovení základu daně. […]

(3)   Pokud rozhodnutí o stanovení základu daně neobsahuje nezbytné zjištění, toto zjištění se uvede v dodatečném rozhodnutí.“

14

Ustanovení § 181 tohoto zákoníku, nadepsané „Procesní pravidla pro samostatné stanovení základu daně, lhůtu pro stanovení základu daně a povinnost podat daňové přiznání“, zní:

„(1)   Na samostatné stanovení základu daně se obdobně vztahují ustanovení o zdanění. […]

(2)   Daňové přiznání za účelem samostatného stanovení základu daně je povinen podat ten, o němž je nutno mít za to, že mu zcela nebo zčásti patří předmět stanovení základu daně. […]

[…]

(5)   K samostatnému stanovení základu daně může dojít i po uplynutí příslušné lhůty k jeho stanovení, pokud má samostatné stanovení základu daně význam pro stanovení daně, u které ještě v okamžiku samostatného stanovení základu daně neuplynula lhůta pro stanovení daně […]“

15

Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že společnost Südzucker provozuje devět cukrovarů. V průběhu hospodářského cukrovarnického roku 2007/2008 (který začal v říjnu 2007 a skončil v září 2008) měla kvótu na cukr ve výši 11788978 metrických centů bílého cukru.

16

V rozhodnutí o stanovení základu daně ze dne 14. listopadu 2008 celní úřad na základě prohlášení společnosti Südzucker ze dne 30. října 2008 konstatoval, že započitatelné množství přebytkového cukru činí za hospodářský rok 2007/2008 311060,6 tuny.

17

Na tomto základě platebním výměrem ze dne 7. dubna 2009 rozhodl o uložení poplatku ve výši 925 eur za 1,85 tuny bílého cukru. V tomto rozhodnutí, které vycházelo z čl. 15 odst. 1 písm. a) nařízení č. 318/2006, bylo uvedeno, že bylo přijato s výhradou následné kontroly.

18

Vzhledem k výsledkům kontroly na místě, která byla provedena u zákazníka společnosti Südzucker, celní úřad rozhodnutím ze dne 19. října 2009 výši poplatku z přebytku za hospodářský cukrovarnický rok 2007/2008 změnil a stanovil ji na částku 1083,03 eura za 2,16606 tuny bílého cukru. Na toto rozhodnutí se rovněž vztahovala výhrada následné kontroly.

19

Společnost Südzucker podala proti tomuto rozhodnutí o změně výše poplatku odvolání. Celní úřad provedl v rámci řízení o odvolání kontrolu organizace trhů v továrně společnosti Südzucker v Ochsenfurtu (Německo) a rozhodnutím ze dne 20. května 2010 stanovený objem konečné výroby cukru změnil a určil, že započitatelné množství přebytkového cukru činí 3128878,93 metrických centů. Rozhodnutím z téhož dne tedy vyměřil poplatek z přebytku za hospodářský cukrovarnický rok 2007/2008 v celkové výši 914726,50 eura za 1829,453 tuny bílého cukru. Společnost Südzucker podala proti tomuto rozhodnutí, na které se také vztahovala výhrada následné kontroly, odvolání.

20

Na základě výsledku kontroly organizace trhů, která byla provedena v továrně společnosti Südzucker v Zeitz (Německo), bylo množství přebytkového cukru rozhodnutím ze dne 27. října 2011 znovu změněno (a to na 3149202,3 metrického centu) a výše poplatku z přebytku byla stanovena na částku 1930895 eur.

21

Společnost Südzucker v průběhu řízení o odvolání a žalobě zejména namítla, že uplynula lhůta pro změnu stanovení poplatku, a konkrétně tvrdila, že jí výše poplatku z přebytku nebyla sdělena včas. Rozhodnutím ze dne 17. března 2015 celní úřad zamítl odvolání podané proti rozhodnutí ze dne 27. října 2011 jako neopodstatněné, a to jak ve vztahu k údajnému uplynutí lhůty pro změnu stanovení poplatku, které společnost Südzucker namítala, tak v souvislosti se stanovením objemu konečné výroby cukru v průběhu hospodářského cukrovarnického roku 2007/2008.

22

Dne 24. dubna 2015 podala společnost Südzucker proti uvedenému rozhodnutí ze dne 17. března 2015 žalobu u Finanzgericht Baden-Württemberg (finanční soud pro Bádensko-Württembersko, Německo), a to z důvodu změny stanovení poplatku z přebytku, přičemž namítla pouze to, že jí nebyla včas sdělena výše tohoto poplatku.

23

Finanzgericht Baden-Württemberg (finanční soud pro Bádensko-Württembersko) má v podstatě za to, že rozhodnutí ve věci samé závisí na tom, zda mohla být společnosti Südzucker výše poplatku z přebytku za hospodářský cukrovarnický rok 2007/2008 sdělena ještě ve dnech 20. května 2010 a 27. listopadu 2011, tedy po uplynutí lhůty stanovené v čl. 3 odst. 2 první větě nařízení č. 967/2006, k němuž v projednávaném případě došlo dne 1. května 2009.

24

Předkládající soud v tomto ohledu uvádí, že podle tohoto ustanovení platí, že členský stát sdělí výrobcům výši celkového poplatku, který je třeba zaplatit, do 1. května následujícího po hospodářském roce, v němž byl přebytek vyroben. U hospodářského cukrovarnického roku 2007/2008 tedy tato lhůta uplynula dne 1. května 2009. Je pravda, že v rámci této lhůty bylo společnosti Südzucker dne 7. dubna 2009 sděleno, že výše poplatku z přebytku činí za přebytkové množství cukru, které tato společnost nahlásila, 925 eur; tato výše ale byla dvakrát změněna, a to dne 20. května 2010 a dne 27. listopadu 2011.

25

Finanzgericht Baden-Württemberg (finanční soud pro Bádensko-Württembersko) v tomto ohledu uvádí, že Soudní dvůr v rozsudku ze dne 10. ledna 2002, British Sugar (C‑101/99, EU:C:2002:7, bod 57), rozhodl, že lhůta stanovená v čl. 3 odst. 2 nařízení Komise (EHS) č. 2670/81 ze dne 14. září 1981, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro výrobu cukru nad rámec kvóty (Úř. věst. 1981, L 262, s. 14; Zvl. vyd. 03/05, s. 85), který byl následně nahrazen čl. 3 odst. 2 první větou nařízení č. 967/2006, jenž se uplatní ve věci v původním řízení, je kogentní. Dále však uvedl, že tuto lhůtu lze překročit, pokud příslušnému vnitrostátnímu orgánu – aniž by mu bylo možno klást k tíži nedbalost – nebyly známy podrobnosti o výrobě cukru v dotčeném podniku a lze se důvodně domnívat, že je za tuto neznalost odpovědný uvedený podnik, jelikož nejednal v dobré víře a nedodržel všechny relevantní předpisy (rozsudek ze dne 10. ledna 2002, British Sugar, C‑101/99, EU:C:2002:7, bod 63).

26

V rozsudku ze dne 25. března 2004, Azienda Agricola Ettore Ribaldi a další (C‑480/00, C‑482/00, C‑484/00, C‑489/00 až C‑491/00 a C‑497/00 až C‑499/00, EU:C:2004:179, body 52 a 53), který se týkal sdělení výše doplňkových dávek v rámci společné organizace trhu s mlékem, nicméně Soudní dvůr rozhodl, že ačkoliv je pravda, že předmětné lhůty jsou kogentní, nic to nemění na tom, že příslušným orgánům členského státu nebrání, aby provedly následné kontroly a změny, které mají zajistit, aby výroba v tomto členském státě nepřekročila celkové zaručené množství, které mu bylo přiděleno. Cílem těchto lhůt i následných kontrol a změn je naopak zajistit účinné fungování systému doplňkové dávky z mléka a správné uplatňování relevantní právní úpravy.

27

Soudní dvůr z toho dovodil, že ustanovení, v nichž jsou upraveny takové lhůty, tedy musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání tomu, aby členský stát na základě kontrol změnil individuální referenční množství přidělená jednotlivým producentům, a v důsledku toho po přerozdělení nevyužitých referenčních množství znovu vypočítal doplňkové dávky, které mají být zaplaceny, a to po termínu splatnosti těchto dávek za dotčený hospodářský mlékárenský rok (rozsudek ze dne 25. března 2004, Azienda Agricola Ettore Ribaldi a další, C‑480/00, C‑482/00, C‑484/00, C‑489/00 až C‑491/00 a C‑497/00 až C‑499/00, EU:C:2004:179, bod 68).

28

Finanzgericht Baden-Württemberg (finanční soud pro Bádensko-Württembersko) v tomto ohledu zdůrazňuje, že na rozdíl od toho, jak Soudní dvůr rozhodl v rozsudku ze dne 10. ledna 2002, British Sugar (C‑101/99, EU:C:2002:7), ve zmíněném případě nestanovil pro změnu sdělení výše poplatku po uplynutí lhůty pro první sdělení, které bylo provedeno včas, žádné další podmínky.

29

Předkládající senát se za těchto okolností domnívá, že úvahy, které Soudní dvůr rozvinul v rozsudku ze dne 25. března 2004, Azienda Agricola Ettore Ribaldi a další (C‑480/00, C‑482/00, C‑484/00, C‑489/00 až C‑491/00 a C‑497/00 až C‑499/00, EU:C:2004:179), se uplatní i na okolnosti posuzované věci, která se týká společné organizace trhů s cukrem. Z toho by vyplývalo, že výši poplatku za přebytek stanovenou na základě výsledku kontrol musí být možné sdělit po uplynutí dané lhůty bez ohledu na další podmínky. Kdyby totiž takové sdělení nebylo provedeno z důvodu domnělého uplynutí lhůty stanovené v čl. 3 odst. 2 první větě nařízení č. 967/2006, bylo by ohroženo naplňování cílů společné organizace trhů s cukrem, které Soudní dvůr vymezil mimo jiné v rozsudku ze dne 15. listopadu 2012, Pfeifer de Langen (C‑131/11, EU:C:2012:715). Stanovení přebytku by v takovém případě samo o sobě nemělo žádný dopad, takže výrobce cukru by právě vůbec nebyl motivován k tomu, aby tyto přebytky cukru vyvezl nebo aby o nich podal hlášení a převedl je do následujícího hospodářského roku, jak to Soudní dvůr uvedl v bodě 57 rozsudku ze dne 15. listopadu 2012, Pfeifer de Langen (C‑131/11, EU:C:2012:715). Kontroly by pozbyly smyslu a mohlo by být od nich upuštěno.

30

Pokud by však Soudní dvůr konstatoval, že závěry rozsudku ze dne 25. března 2004, Azienda Agricola Ettore Ribaldi a další (C‑480/00, C‑482/00, C‑484/00, C‑489/00 až C‑491/00 a C‑497/00 až C‑499/00, EU:C:2004:179) na posuzovanou věc v původním řízení nelze použít a že se lhůta pro sdělení stanovená v čl. 3 odst. 2 první větě nařízení č. 967/2006 vztahuje i na změnu sdělení výše poplatku, předkládající soud se táže, zda lze tuto lhůtu překročit zejména tehdy, jsou-li splněny další podmínky vyplývající z rozsudku ze dne 10. ledna 2002, British Sugar (C‑101/99, EU:C:2002:7), a sice to, že je prokazatelné, že producent cukru nebyl v dobré víře.

31

Za těchto okolností se Finanzgericht Baden-Württemberg (finanční soud pro Bádensko-Württembersko) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

32

Podstatou první a druhé otázky předkládajícího soudu, které je třeba posoudit společně, je, zda musí být čl. 3 odst. 2 první věta nařízení č. 967/2006 vykládán v tom smyslu, že za situace, kdy příslušný orgán členského státu sdělí dotčenému výrobci cukru výši poplatku z přebytku cukru ve lhůtě uvedené v tomto ustanovení, se tato lhůta vztahuje i na změnu takového sdělení, k níž došlo v důsledku kontroly provedené na základě článku 10 nařízení č. 952/2006, nebo zda se naproti tomu podmínky stanovené v rozsudku ze dne 10. ledna 2002, British Sugar (C‑101/99, EU:C:2002:7), v němž bylo umožněno překročení lhůty pro sdělení stanovené v čl. 3 odst. 2 nařízení č. 2670/81, vztahují i na překročení lhůty stanovené v čl. 3 odst. 2 nařízení č. 967/2006.

33

Skutkový stav ve věci v původním řízení se v projednávaném případě týká hospodářského cukrovarnického roku 2007/2008, pro který předmětná lhůta uplynula dne 1. května 2009. V rámci této lhůty bylo společnosti Südzucker dne 7. dubna 2009 uloženo, aby zaplatila poplatek z přebytku ve výši 925 eur za přebytkové množství cukru, které nahlásila. Na základě kontrol provedených podle článku 10 nařízení č. 952/2006 však byla výše tohoto poplatku dvakrát změněna, a to 20. května 2010 a 27. listopadu 2011, přičemž poplatek z přebytku byl stanoven na celkovou částku 1930895 eur, která značně převyšuje částku uvedenou v prvním rozhodnutí, které přijal příslušný vnitrostátní orgán.

34

Předkládající soud se tedy v rámci prvních dvou otázek v podstatě táže, zda bylo možné společnosti Südzucker sdělit výši poplatku z přebytku za hospodářský cukrovarnický rok 2007/2008 ještě 20. května 2010 a 27. listopadu 2011, tedy po uplynutí lhůty stanovené v čl. 3 odst. 2 první větě nařízení č. 967/2006, v projednávaném případě po 1. květnu 2009.

35

Za účelem zodpovězení těchto otázek je třeba předně připomenout, že podle čl. 4 odst. 2 nařízení č. 967/2006 je každý výrobce cukru povinen sdělit příslušnému subjektu členského státu, kde obdržel schválení, do 1. února příslušného hospodářského roku množství cukru vyrobeného nad rámec své výrobní kvóty a do konce každého z následujících měsíců také úpravy této výroby, ke kterým došlo v průběhu měsíce předcházejícího uvedenému hospodářskému roku.

36

Podle čl. 3 odst. 2 téhož nařízení kromě toho platí, že členský stát musí výrobcům do 1. května následujícího po hospodářském roce, v němž byl přebytek vyroben, sdělit výši celkového poplatku, který je třeba zaplatit.

37

V rozsudku ze dne 10. ledna 2002, British Sugar (C‑101/99, EU:C:2002:7, body 57, 58 a 63), Soudní dvůr v tomto ohledu rozhodl, že lhůta stanovená v čl. 3 odst. 2 nařízení č. 2670/81 je kogentní. Zároveň však uvedl, že ji lze překročit, pokud příslušnému vnitrostátnímu orgánu – aniž by mu bylo možno klást k tíži nedbalost – zaprvé nebyly známy podrobnosti o výrobě cukru v dotčeném podniku a zadruhé se lze důvodně domnívat, že je za tuto neznalost odpovědný uvedený podnik, jelikož nejednal v dobré víře a nedodržel všechny relevantní předpisy.

38

Z této judikatury vyplývá, že uvedenou lhůtu lze překročit pouze výjimečně, pokud jsou splněny dvě kumulativní podmínky, které Soudní dvůr vymezil ve zmíněném rozsudku.

39

Soudní dvůr v tomtéž rozsudku kromě toho konstatoval, že je na vnitrostátním soudu, aby v tomto ohledu provedl nezbytná ověření a vyvodil z nich případné důsledky, a to zejména s přihlédnutím k tomu, do jaké míry byla příslušnému vnitrostátnímu orgánu známa daná situace, a také s ohledem na řádnou péči, s níž tento orgán postupoval (rozsudek ze dne 10. ledna 2002, British Sugar, C‑101/99, EU:C:2002:7, bod 59).

40

Ačkoliv se uvedený rozsudek týká výkladu čl. 3 odst. 2 nařízení č. 2670/81, je třeba konstatovat, že toto ustanovení bylo následně v podstatě ve stejném znění nahrazeno čl. 3 odst. 2 první větou nařízení č. 967/2006, který se uplatní ve věci v původním řízení. Úvahy, které Soudní dvůr rozvinul v rozsudku ze dne 10. ledna 2002, British Sugar (C‑101/99, EU:C:2002:7), ohledně čl. 3 odst. 2 nařízení č. 2670/81, se tedy v plném rozsahu uplatní i na okolnosti posuzované věci v původním řízení.

41

Má-li být za těchto podmínek rozhodnuto – jak to požaduje předkládající soud – zda lze za takových okolností překročit lhůtu pro sdělení stanovenou v čl. 3 odst. 2 první větě nařízení č. 967/2006, je třeba ověřit, zda jsou splněny kumulativní podmínky stanovené v judikatuře citované v bodě 37 tohoto rozsudku.

42

Co se týče první z těchto podmínek, ve spisu předloženém Soudnímu dvoru nejsou obsaženy žádné dokumenty, které by mohly jednoznačně doložit, že příslušnému vnitrostátnímu orgánu nebyly známy podrobnosti o výrobě cukru ve společnosti Südzucker.

43

Pokud jde o druhou podmínku týkající se toho, že dotčený podnik nejednal v dobré víře, je třeba konstatovat, že společnost Südzucker připustila, že vyrobila cukr nad rámec své výrobní kvóty. Jak ovšem bylo potvrzeno na jednání v posuzované věci, vše nasvědčuje tomu, že tento přebytek výroby byl pouze důsledkem změny původně stanovené hustoty a že k této změně došlo poté, co byla společnosti Südzucker přidělena výrobní kvóta, což kromě toho celní úřad nezpochybnil.

44

Jak společnost Südzucker zdůraznila na jednání, jinými slovy vše nasvědčuje tomu, že kdyby nebyla změněna původně stanovená hustota, dotčený podnik by přebytkový cukr nevyrobil.

45

Za těchto podmínek je na předkládajícím soudu, aby ověřil, zda existuje taková příčinná souvislost a zohlednil ji v rámci posuzování toho, zda producent cukru, o kterého se jedná ve věci v původním řízení, jednal v dobré víře.

46

Tyto úvahy nemůže zpochybnit možnost – na kterou poukazuje předkládající soud – dovolávat se za okolností, které nastaly ve věci v původním řízení, uplatnění zásad, jež vymezil Soudní dvůr v rozsudku ze dne 25. března 2004, Azienda Agricola Ettore Ribaldi a další (C‑480/00, C‑482/00, C‑484/00, C‑489/00 až C‑491/00 a C‑497/00 až C‑499/00, EU:C:2004:179), který se – jak to vyplývá z bodů 26 a 27 tohoto rozsudku – týkal sdělení výše doplňkových dávek v rámci společné organizace trhu s mlékem.

47

Jak totiž zdůrazňuje společnost Südzucker, Soudní dvůr vydal uvedený rozsudek v souvislosti s právní situací a oblastí, které se odlišují od právní situace a oblasti dotčené ve věci v původním řízení. Tyto odlišnosti se týkají zejména kontrolních opatření nezbytných k výběru dávky z množství mléka a prováděcích pravidel pro doplňkovou dávku. Úvahy, které Soudní dvůr rozvinul ve zmíněném rozsudku v souvislosti se společnou organizací trhu s mlékem, tedy v rámci sporu v původním řízení, který se týká organizace trhu s cukrem, nelze obdobně uplatnit. Takové úvahy proto pro výklad a použití relevantních ustanovení nařízení č. 967/2006 nemohou být rozhodné.

48

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na první a druhou otázku odpovědět tak, že čl. 3 odst. 2 první věta nařízení č. 967/2006 musí být vykládán v tom smyslu, že za situace, kdy příslušný orgán členského státu sdělí dotčenému výrobci cukru výši poplatku z přebytku cukru ve lhůtě uvedené v tomto ustanovení, se tato lhůta v zásadě vztahuje i na změnu takového sdělení, k níž došlo v důsledku kontroly provedené na základě článku 10 nařízení č. 952/2006. Tuto lhůtu však lze překročit, pokud příslušnému vnitrostátnímu orgánu – aniž by mu bylo možno klást k tíži nedbalost – nebyly známy podrobnosti o výrobě cukru v dotčeném podniku a lze se důvodně domnívat, že je za tuto neznalost odpovědný uvedený podnik, jelikož nejednal v dobré víře a nedodržel všechny relevantní předpisy. Je na předkládajícím soudu, aby s ohledem na všechny okolnosti této věci zjistil, zda se o takový případ jedná i ve věci v původním řízení.

49

Předkládající soud v rámci třetí a čtvrté otázky, které je třeba posoudit společně, Soudní dvůr v podstatě žádá, aby v případě, že členské státy mohou výrobcům cukru zaslat sdělení pozměňující výši poplatku z přebytku vyrobeného cukru po uplynutí lhůty stanovené v čl. 3 odst. 2 první větě nařízení č. 967/2006, objasnil, zda musí být konec lhůty, ve které má být tato změna sdělena, stanoven na 1. května roku následujícího po vypracování kontrolního protokolu, nebo zda je třeba použít normy vnitrostátního práva. Tento soud se táže také na to, zda musí být obecné zásady unijního práva vykládány v tom smyslu, že brání tomu, aby bylo toto sdělení za hospodářský rok 2007/2008 za takových okolností, jaké nastaly ve věci v původním řízení, učiněno 20. října 2010 a 27. října 2011.

50

Za účelem zodpovězení těchto otázek je třeba uvést, že ačkoliv nařízení č. 967/2006 v čl. 3 odst. 2 stanoví lhůtu, ve které musí členský stát sdělit výrobcům výši celkového poplatku, který je třeba zaplatit za určitý hospodářský rok, neobsahuje naproti tomu žádné ustanovení, které by se týkalo lhůty, ve které musí být těmto výrobcům zaslána pozměňovací sdělení, která jsou důsledkem kontrol ve smyslu článku 10 tohoto nařízení.

51

V případě neexistence ustanovení unijního práva v dané oblasti je přitom na vnitrostátních orgánech a především na vnitrostátních soudech, aby se na základě zásady procesní autonomie členských států s těmito procesními aspekty vypořádaly a vymezily podmínky, za kterých tyto státy mohou dotyčným producentům cukru zaslat sdělení pozměňující celkovou částku, kterou je třeba zaplatit za přebytek vyrobeného cukru. Tyto podmínky nicméně musí být v souladu se zásadami rovnocennosti a efektivity, což znamená, že nesmí být méně příznivé než ty, které se týkají obdobných sdělení na základě vnitrostátního práva, a nesmí v praxi znemožňovat výkon práv přiznaných unijním právním řádem (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 27. září 2012, Zuckerfabrik Jülich a další, C‑113/10, C‑147/10 a C‑234/10, EU:C:2012:591, body 60 a 61, jakož i citovaná judikatura, a ze dne 27. června 2018, Diallo, C‑246/17, EU:C:2018:499, bod 59).

52

V projednávaném případě je třeba uvést, že cílem poplatku z přebytku vyrobeného cukru i následných kontrol a změn je zajistit účinné fungování systému kvót na trhu s cukrem a zejména zabránit tomu, aby byli někteří producenti zvýhodňováni oproti ostatním. Cílem kontrol prováděných po prvním sdělení výše poplatku je pak zejména objasnit správnost údajů o stanoveném objemu výroby cukru a a posteriori pozměnit rozhodnutí, která příslušný vnitrostátní orgán dříve přijal s výhradou dodatečného přezkumu, a případně uložit výrobcům sankce.

53

Co se dále týče sdělení změny výše částek, které mají producenti cukru zaplatit, jak bylo uvedeno v bodě 38 tohoto rozsudku, lhůtu pro sdělení lze překročit pouze výjimečně.

54

Pokud by v důsledku takové změny provedené na základě následných kontrol mohla být v každém případě a bez ohledu na příslušnou lhůtu znovu stanovena celková částka, která má být zaplacena, hrozilo by, že bude lhůta pro sdělení stanovená v čl. 3 odst. 2 nařízení č. 967/2006 zcela zbavena svého užitečného účinku. Postačovalo by totiž, kdyby příslušný vnitrostátní orgán za účelem dodržení této lhůty zaslal dotčenému podniku před jejím uplynutím pouhé formální sdělení a následně ho pozměňovacím sdělením kdykoliv změnil.

55

Takový přístup by kromě toho mohl porušovat práva dotyčného producenta cukru, a konkrétně by mohl být v rozporu se zásadou právní jistoty, která vyžaduje, aby byla právní pravidla jasná a přesná, a jejímž cílem je zaručit předvídatelnost právních situací a vztahů, na něž se vztahuje unijní právo (rozsudek ze dne 15. září 2005, Irsko v. Komise, C‑199/03, EU:C:2005:548, bod 69 a citovaná judikatura).

56

Za těchto podmínek je tedy na vnitrostátním soudu, aby v každém jednotlivém případě a s ohledem na všechny okolnosti věci v původním řízení prověřil, zda je lhůta, ve které lze sdělit změnu výše poplatku z přebytku po uplynutí lhůty stanovené v čl. 3 odst. 2 první větě nařízení č. 967/2006, v souladu se zásadami rovnocennosti a efektivity, jakož i se zásadou právní jistoty.

57

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na třetí a čtvrtou otázku odpovědět tak, že vzhledem k neexistenci ustanovení unijního práva týkajících se lhůty, v níž musí členské státy výrobcům cukru zaslat sdělení pozměňující výši poplatku z přebytku vyrobeného cukru, po uplynutí lhůty stanovené v čl. 3 odst. 2 první větě nařízení č. 967/2006 je na vnitrostátním soudu, aby v každém jednotlivém případě a s ohledem na všechny okolnosti věci v původním řízení prověřil, zda je tato lhůta v souladu se zásadami rovnocennosti a efektivity, jakož i se zásadou právní jistoty.

58

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (osmý senát) rozhodl takto: