–

za Comune di Napoli A. Andreottolou a A. Cuomo, avvocati,

–

za Sirio Srl L. Lentinim a C. Sitem, avvocati,

–

za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s C. Colelli a C. Pluchino, avvocati dello Stato,

–

za maďarskou vládu G. Koósem a Z. Fehérem, jakož i A. Pokoraczki, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi G. Gattinarou a P. Ondrůškem, jakož i L. Haasbeek, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 57 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (Úř. věst. 2014, L 94, s. 65).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností Meca Srl a Comune di Napoli (město Neapol, Itálie), jehož předmětem je rozhodnutí města Neapol povolit společnosti Sirio Srl, aby se zúčastnila zadávacího řízení.

3

Body 101 a 102 odůvodnění směrnice 2014/24 uvádějí:

4

Článek 57 této směrnice, nadepsaný „Důvody pro vyloučení“, stanoví:

„[…]

4.   Veřejní zadavatelé mohou z účasti v zadávacím řízení vyloučit nebo po nich mohou členské státy požadovat, aby vyloučili hospodářský subjekt, který se nachází v některé z těchto situací:

[…]

[…]

[…]

5.   Veřejní zadavatelé kdykoli v průběhu zadávacího řízení vyloučí hospodářský subjekt, pokud se ukáže, že hospodářský subjekt se s ohledem na jednání či opomenutí, k němuž došlo buď před zahájením řízení, nebo v jeho průběhu, nachází v jedné ze situací uvedených v odstavcích 1 a 2.

Veřejní zadavatelé mohou kdykoli v průběhu zadávacího řízení vyloučit hospodářský subjekt nebo být o jeho vyloučení požádáni členským státem, pokud se ukáže, že hospodářský subjekt se s ohledem na jednání či opomenutí, k němuž došlo buď před zahájením řízení, nebo v jeho průběhu, nachází v jedné ze situací uvedených v odstavci 4.

6.   Každý hospodářský subjekt, který se nachází v některé ze situací uvedených v odstavcích 1 a 4, může doložit, že opatření přijatá hospodářským subjektem postačují k prokázání jeho spolehlivosti navzdory existenci platného důvodu pro vyloučení. Jsou-li tyto doklady považovány za dostatečné, příslušný hospodářský subjekt se ze zadávacího řízení nevyloučí.

Za tímto účelem hospodářský subjekt prokáže, že nahradil nebo se zavázal nahradit veškeré škody způsobené spácháním trestného činu nebo pochybením, detailně vysvětlil fakta a okolnosti v aktivní součinnosti s vyšetřujícími orgány a přijal konkrétní technická, organizační a personální opatření vhodná k zabránění další trestné činnosti nebo pochybením.

Opatření přijatá hospodářskými subjekty se hodnotí s ohledem na závažnost a konkrétní okolnosti trestného činu nebo pochybení. Pokud jsou opatření považována za nedostatečná, obdrží příslušný hospodářský subjekt odůvodnění tohoto rozhodnutí.

Hospodářský subjekt, který byl pravomocným rozsudkem vyloučen z účasti v zadávacích řízeních nebo koncesních řízeních, nesmí využívat možnost stanovenou v tomto odstavci po dobu vyloučení vyplývající z uvedeného rozsudku ve členských státech, v nichž daný rozsudek vyvolává účinky.

7.   Členské státy stanoví prostřednictvím právních či správních předpisů a s ohledem na právo Unie podmínky k provedení tohoto článku. Zejména vymezí maximální dobu vyloučení pro případ, že hospodářský subjekt nepřijme žádné opatření ve smyslu odstavce 6 k tomu, aby prokázal svou spolehlivost. Pokud nebyla doba vyloučení stanovena v pravomocném rozsudku, nesmí překročit pět let ode dne vydání odsuzujícího pravomocného rozsudku v případech uvedených v odstavci 1 a tři roky od příslušné události v případech uvedených v odstavci 4.“

5

Článek 80 odst. 5 písm. c) decreto legislativo n. 50 Codice dei contratti pubblici (legislativní nařízení č. 50: kodex veřejných zakázek) ze dne 18. dubna 2016 (běžný dodatek GURI č. 91 ze dne 19. dubna 2016, dále jen „kodex veřejných zakázek“), stanoví:

„Veřejný zadavatel vyloučí z účasti v zadávacím řízení hospodářský subjekt v některé z následujících situací, která může v některém z případů uvedených v čl. 105 odst. 6 zahrnovat i subdodavatele, pokud:

[…]

[…]“

6

Město Neapol vyhlásilo zadávací řízení na veřejnou zakázku na poskytování služeb školního stravování pro školní rok 2017/2018. Tato zakázka byla rozdělena na deset částí, přičemž každá z nich odpovídala jednomu z obvodů města Neapol.

7

Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že v předcházejícím školním roce uzavřela společnost Sirio s městem Neapol smlouvu o poskytování služeb školního stravování, jež se týkala dvou částí této zakázky a která byla ukončena v květnu 2017 kvůli případu otravy jídlem v důsledku přítomnosti koliformních bakterií v potravinách podávaných ve školní jídelně.

8

Poté, co analýzy provedené Agenzia regionale per la protezione ambientale della Campania (ARPAC) [(Regionální agentura pro ochranu životního prostředí v Kampánii, Itálie) (ARPAC)] na vzorcích potravin, které mělo u sebe vedení školy, potvrdily přítomnost koliformních bakterií, zejména v hovězím mase, byla veřejná zakázka na školní stravování pro školní rok 2016/2017 udělena společnosti Meca, která se v rámci zadávacího řízení na tuto veřejnou zakázku umístila na druhém místě.

9

V rámci své účasti na zadávacím řízení uvedeném v bodě 6 tohoto rozsudku společnost Sirio výslovně uvedla, že „rozhodnutím […] ze dne 29. června 2017 město Neapol vypovědělo smlouvu […] ze dne 9. května 2017 kvůli případu otravy jídlem“ a že toto ukončení smlouvy bylo předmětem žaloby podané k Tribunale di Napoli (soud v Neapoli, Itálie).

10

V protokolu ze dne 1. srpna 2017 povolil veřejný zadavatel společnosti Sirio, aby se dále zúčastnila tohoto zadávacího řízení pro část, pro kterou předložila nabídku. Společnost Meca napadla účast společnosti Sirio v uvedeném zadávacím řízení před Tribunale amministrativo regionale della Campania (Správní soud regionu Kampánie, Itálie), aniž čekala na přijetí rozhodnutí města Neapol o udělení zakázky dotčené ve věci v původním řízení, k němuž došlo dne 7. listopadu 2017 a kterým byla zakázka zadaná společnosti Sirio.

11

Společnost Meca tvrdí, že společnosti Sirio nemělo být povoleno zúčastnit se zadávacího řízení, jelikož smlouva, která ji vázala s městem Neapol a jejímž předmětem bylo poskytování služeb školního stravování ve školním roce 2016/2017, byla ukončena v důsledku otravy jídlem studentů a zaměstnanců škol.

12

Na podporu své žaloby podané k předkládajícímu soudu společnost Meca vytýká městu Neapol, že neprovedlo posouzení závažnosti porušení povinnosti, jehož se dopustila společnost Sirio v rámci plnění veřejné zakázky na školní stravování ve školním roce 2016/2017, a to navzdory čl. 80 odst. 5 písm. c) kodexu veřejných zakázek, který jej opravňuje k tomu, aby „vhodnými prostředky [prokázal], že se hospodářský subjekt dopustil vážného profesního pochybení, které vyvolává pochybnosti o jeho důvěryhodnosti nebo spolehlivosti“. Podle společnosti Meca nemůže skutečnost, že společnost Sirio napadla před civilním soudem ukončení smlouvy o poskytování služeb uvedené v bodě 7 tohoto rozsudku, zbavit veřejného zadavatele této výsady. Vzhledem k výskytu otravy jídlem v květnu 2017 tak nemělo město Neapol automaticky připustit účast společnosti Sirio na zadávacím řízení dotčeném v původním řízení.

13

Město Neapol, jakož i společnost Sirio se naopak domnívají, že žaloba podaná posledně uvedenou společností k Tribunale di Napoli (soud v Neapoli) bránila veřejnému zadavateli v tom, aby provedl jakékoli posouzení spolehlivosti této společnosti.

14

Předkládající soud uvádí, že stanovisko města Neapol a společnosti Sirio není nedůvodné, neboť podle judikatury italských soudů z čl. 80 odst. 5 písm. c) kodexu veřejných zakázek vyplývá, že uchazeč, který se dopustil pochybení při plnění dřívější veřejné zakázky, musí být přijat k účasti v následném zadávacím řízení, pokud podal žalobu proti ukončení smlouvy v důsledku uvedeného pochybení, o které ještě nebylo rozhodnuto.

15

Předkládající soud má za to, že unijní právo může nicméně bránit takovému vnitrostátnímu ustanovení, jako je čl. 80 odst. 5 písm. c) kodexu veřejných zakázek. Toto ustanovení totiž podle jeho názoru zbavuje účinku fakultativní důvod pro vyloučení, který je v něm stanoven, neboť prostor pro uvážení veřejného zadavatele je v případě soudního napadení dřívějšího ukončení smlouvy snížen na nulu. I když Soudní dvůr dosud neměl příležitost poskytnout výklad čl. 57 odst. 4 směrnice 2014/24, z judikatury Soudního dvora týkající se čl. 45 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby (Úř. věst. 2004, L 134, s. 114, Zvl. vyd. 06/07, s. 132), což je ustanovení, které bylo zrušeno článkem 57 odst. 4 směrnice 2014/24, přitom vyplývá, že unijní právo odmítá jakýkoli automatismus, pokud jde o rozhodnutí o fakultativním vyloučení z důvodu závažného profesního pochybení, jelikož takové rozhodnutí musí nutně zohlednit zásadu proporcionality.

16

Zásada proporcionality a zásada efektivity by naopak měly zakazovat jakýkoli automatismus v případě nemožnosti vyloučit hospodářský subjekt. Článek 80 odst. 5 kodexu veřejných zakázek tím, že veřejnému zadavateli brání v tom, aby provedl odůvodněné posouzení závažnosti profesního pochybení, které vedlo k ukončení dřívější smlouvy, z důvodu, že ukončení této smlouvy bylo napadeno před civilním soudem, tedy porušuje tyto zásady, a tudíž i směrnici 2014/24. Podle předkládajícího soudu čl. 57 odst. 4 písm. g) této směrnice totiž nevyžaduje konečné, a tedy soudní určení odpovědnosti příjemce zakázky.

17

Kromě toho z rozsudku ze dne 13. prosince 2012, Forposta a ABC Direct Contact (C‑465/11, EU:C:2012:801), vyplývá, že „profesní pochybení“ je důvodem pro vyloučení, pokud má rysy objektivní závažnosti. Podle italského práva je přitom výsledek účasti na zadávacím řízení podmíněn událostí potenciální povahy, tj. rozhodnutím podat žalobu proti ukončení dřívější smlouvy.

18

Konečně italská právní úprava je podle předkládajícího soudu rovněž neslučitelná s cíli uvedenými v bodě 102 odůvodnění směrnice 2014/24, který zavedl mechanismus „zajištění souladu s předpisy“ uchazečů. Automatické přijetí k účasti na soutěži odvozené z podání občanskoprávní žaloby proti ukončení dřívější smlouvy totiž odrazuje podniky od přijetí opatření k zajištění souladu s předpisy, i když jsou nezbytná k tomu, aby se zabránilo opakování jednání, které vedlo k uvedenému ukončení.

19

V této souvislosti se Tribunale amministrativo regionale della Campania (Správní soud regionu Kampánie) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Brání unijní zásady ochrany legitimního očekávání a právní jistoty zakotvené ve [Smlouvě o FEU], jakož i zásady, které jsou od nich odvozeny, jako je zásada rovného zacházení, zákazu diskriminace, proporcionality a efektivity obsažené ve směrnici [2014/24], stejně jako ustanovení čl. 57 odst. 4 [písm. c) a g)] této směrnice, použití takové vnitrostátní právní úpravy, jako je právní úprava obsažená v čl. 80 odst. 5 písm. c) [kodexu veřejných zakázek], podle které podání žaloby týkající se závažných pochybení při plnění dřívější veřejné zakázky, která vedla k ukončení této zakázky, znemožňuje veřejnému zadavateli až do vydání konečného rozhodnutí v občanskoprávním řízení provést jakékoliv posouzení spolehlivosti uchazeče, a to aniž dotčený podnik prokázal přijetí opatření k zajištění souladu s předpisy určených k nápravě výše uvedených porušení a k předcházení jejich opakování?“

20

V prvé řadě ze spisu předloženého Soudnímu dvoru vyplývá, že odhadovaná hodnota zakázky dotčené v původním řízení činí 1127660 eur, a že tedy překračuje hranici 750000 eur stanovenou v čl. 4 písm. d) směrnice 2014/24 pro veřejné zakázky na zvláštní služby uvedené v příloze XIV této směrnice. Z toho vyplývá, že se uvedená směrnice použije na spor v původním řízení a že otázka položená předkládajícím soudem musí být posuzována pouze s ohledem na ustanovení této směrnice.

21

Ve druhé řadě na jednání, které se konalo před Soudním dvorem, italská vláda tvrdila, že výklad čl. 80 odst. 5 písm. c) kodexu veřejných zakázek, uvedený předkládajícím soudem v jeho žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, již neodpovídá novému stavu italského práva.

22

Avšak v situaci, kdy patrně existují rozpory, pokud jde o použitelnou vnitrostátní právní úpravu, z ustálené judikatury vyplývá, že Soudnímu dvoru v rámci řízení podle článku 267 SFEU nepřísluší určovat relevantní vnitrostátní ustanovení, která jsou použitelná na věc v původním řízení. Tato výsada náleží jedině předkládajícímu soudu, který vymezí vnitrostátní právní rámec, avšak ponechává Soudnímu dvoru možnost poskytnout vnitrostátnímu soudu veškeré poznatky k výkladu unijního práva, které mu umožní posoudit slučitelnost vnitrostátní právní úpravy s unijní právní úpravou (rozsudek ze dne 26. června 2008, Burda, C‑284/06, EU:C:2008:365, bod 39).

23

Za těchto podmínek je třeba na otázku položenou předkládajícím soudem odpovědět na základě skutkových a právních okolností, které vyplývají z předkládacího rozhodnutí.

24

Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 57 odst. 4 písm. c) a g) směrnice 2014/24 vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, podle které podání žaloby proti rozhodnutí o ukončení smlouvy na veřejnou zakázku přijatému veřejným zadavatelem z důvodu závažných nedostatků při jejím plnění, zabraňuje veřejnému zadavateli, který vyhlašuje nové zadávací řízení, aby ve stadiu výběru uchazečů jakkoli posoudil spolehlivost hospodářského subjektu, jehož se toto ukončení týká.

25

Zaprvé, jak uvedl generální advokát v bodě 32 svého stanoviska, znění čl. 57 odst. 4 směrnice 2014/24 je dostatečně podobné znění čl. 45 odst. 2 směrnice 2004/18, což je ustanovení, které bylo prvně uvedeným ustanovením zrušeno, takže výklad požadovaný předkládajícím soudem může být založen na judikatuře Soudního dvora týkající se posledně uvedeného ustanovení.

26

Když byl Soudní dvůr požádán o výklad fakultativních důvodů pro vyloučení, jako jsou důvody uvedené v čl. 45 odst. 2 prvním pododstavci písm. d) nebo g) směrnice 2004/18, tedy ustanovení, která jako jediná neobsahovala odkaz na vnitrostátní právo, se Soudní dvůr opřel o čl. 45 odst. 2 druhého pododstavce této směrnice, podle kterého členské státy upřesní, v souladu se svým vnitrostátním právem a s přihlédnutím k unijnímu právu, podmínky pro uplatňování tohoto odstavce 2, aby zúžil prostor pro uvážení těchto států a vymezil samotný rozsah sporného fakultativního důvodu pro vyloučení (zejména viz rozsudek ze dne 13. prosince 2012, Forposta a ABC Direct Contact, C‑465/11, EU:C:2012:801, body 25 až 31).

27

V tomto ohledu je nesporné, že směrnice 2014/24 omezovala prostor pro uvážení členských států. Zatímco odkaz na vnitrostátní právní a správní předpisy byl stanoven v pěti ze sedmi případů obsažených v čl. 45 odst. 2 směrnice 2004/18, nyní z devíti případů stanovených v čl. 57 odst. 4 směrnice 2014/24 takový odkaz obsahuje pouze případ uvedený v písmenu b) tohoto odstavce 4.

28

Zadruhé čl. 57 odst. 4 směrnice 2014/24 stanoví, že „[v]eřejní zadavatelé mohou z účasti v zadávacím řízení vyloučit nebo po nich mohou členské státy požadovat, aby vyloučili hospodářský subjekt, který se nachází v některé z […] situací [upravených tímto ustanovením]“. Ze znění tohoto ustanovení tak vyplývá, že je na veřejném zadavateli, a nikoli na vnitrostátním soudu, aby rozhodl, zda by hospodářský subjekt měl být vyloučen ze zadávacího řízení.

29

Zatřetí možnost vyloučit uchazeče ze zadávacího řízení, jíž disponuje každý veřejný zadavatel, je zvláště určena k tomu, aby mu umožnila posoudit důvěryhodnost a spolehlivost každého uchazeče, jak o tom svědčí čl. 57 odst. 4 písm. c) a g) a bod 101 odůvodnění směrnice 2014/24.

30

Jak uvedl generální advokát v bodech 42 a 43 svého stanoviska, oba důvody pro vyloučení mají oporu v základní složce vztahu úspěšného uchazeče o zakázku s veřejným zadavatelem, a sice spolehlivosti takového uchazeče, na níž stojí důvěra, kterou v něj vkládá veřejný zadavatel. Proto první pododstavec bodu 101 odůvodnění této směrnice uvádí, že veřejní zadavatelé mohou vyloučit „hospodářské subjekty, které se ukázaly jako nespolehlivé“, zatímco jeho druhý pododstavec zohledňuje „pochybení, jež vyvolává vážné pochybnosti ohledně spolehlivosti daného hospodářského subjektu“ při plnění dřívějších veřejných zakázek.

31

Začtvrté podle čl. 57 odst. 5 směrnice 2014/24 veřejní zadavatelé vyloučí hospodářský subjekt „kdykoli v průběhu zadávacího řízení“, a nikoli pouze po ukončení soudního řízení, což je dalším nepřímým důkazem o vůli unijního normotvůrce umožnit veřejnému zadavateli provést vlastní posouzení jednání, jehož se hospodářský subjekt dopustil, nebo povinnosti, kterou nesplnil, a to buď před, nebo během zadávacího řízení, v jednom z případů uvedených v čl. 57 odst. 4 uvedené směrnice.

32

Konečně, pokud by veřejný zadavatel měl být automaticky vázán posouzením provedeným třetí osobou, bylo by pro něj pravděpodobně obtížné věnovat zvláštní pozornost zásadě proporcionality při použití fakultativních důvodů pro vyloučení. Podle bodu 101 odůvodnění směrnice 2014/24 přitom tato zásada zejména předpokládá, že před rozhodnutím o vyloučení hospodářského subjektu tato pravomoc zohlední drobnou povahu zjištěných nesrovnalostí nebo opakované případy drobných nesrovnalostí.

33

Je tedy zřejmé, jak uvedl generální advokát v bodech 35 a 36 svého stanoviska, že posuzovací pravomoc členských států není úplná a že poté, co kterýkoli z nich učiní rozhodnutí zakotvit jeden z fakultativních důvodů pro vyloučení podle směrnice 2014/24, musí respektovat základní znaky tohoto důvodu, které stanoví uvedená směrnice. Tím, že předepisuje, že členské státy musí brát „ohled na právo Unie“, když stanoví „podmínky k provedení tohoto článku“, čl. 57 odst. 7 směrnice 2014/24 brání tomu, aby členské státy zkreslily fakultativní důvody pro vyloučení, které toto ustanovení zakotvuje, nebo pominuly cíle a zásady, na kterých je každý z těchto důvodů založen.

34

Jak bylo přitom uvedeno v bodě 28 tohoto rozsudku, ze znění čl. 57 odst. 4 směrnice 2014/24 vyplývá, že unijní normotvůrce měl v úmyslu pověřit veřejného zadavatele, a to pouze jeho, úkolem posoudit ve stadiu výběru uchazečů, zda by měl být zájemce nebo uchazeč ze zadávacího řízení vyloučen.

35

Na položenou otázku je tedy třeba odpovědět na základě všech výše uvedených úvah.

36

Jak vyplývá z předkládacího rozhodnutí, čl. 80 odst. 5 písm. c) kodexu veřejných zakázek opravňuje veřejného zadavatele vyloučit hospodářský subjekt ze zadávacího řízení zejména v případě, že vhodnými prostředky prokáže zaprvé, že se tento hospodářský subjekt dopustil vážného profesního pochybení, které vyvolává pochybnosti o jeho důvěryhodnosti nebo spolehlivosti, zadruhé, že tato závažná pochybení, která mohla být způsobena závažnými nedostatky při plnění dřívější veřejné zakázky, vedla k ukončení smlouvy s veřejným zadavatelem, k náhradě škody nebo k jiným srovnatelným sankcím, a zatřetí, že toto ukončení nebylo napadeno u soudu ani soudem potvrzeno.

37

Je zřejmé, že takové vnitrostátní ustanovení, jako je čl. 80 odst. 5 písm. c) kodexu veřejných zakázek, nemůže zachovat užitečný účinek fakultativního důvodu pro vyloučení stanoveného v čl. 57 odst. 4 písm. c) nebo g) směrnice 2014/24.

38

Posuzovací pravomoc, kterou veřejnému zadavateli svěřuje čl. 57 odst. 4 směrnice 2014/24, je totiž ochromena pouhou skutečností, že zájemce nebo uchazeč podal žalobu proti ukončení dřívější smlouvy na veřejnou zakázku, jejímž byl signatářem, i když se jeho chování jevilo jako dostatečné k odůvodnění tohoto ukončení.

39

Kromě toho takové pravidlo, jako je pravidlo stanovené v čl. 80 odst. 5 písm. c) kodexu veřejných zakázek, zjevně nenabádá příjemce zakázky, na něhož se vztahuje rozhodnutí o ukončení dřívější smlouvy na veřejnou zakázku, aby přijal nápravná opatření. V tomto rozsahu je takové pravidlo v rozporu s požadavky čl. 57 odst. 6 směrnice 2014/24.

40

Tato směrnice je totiž inovativní zejména tím, že v čl. 57 odst. 6 stanoví mechanismus nápravných opatření (self-cleaning). Toto ustanovení, které se vztahuje na hospodářské subjekty, jež nebyly pravomocným rozsudkem vyloučeny z účasti v řízení, se snaží povzbudit hospodářský subjekt, který se nachází v některé ze situací uvedených v čl. 57 odst. 4 uvedené směrnice, aby doložil, že jím přijatá opatření postačují k prokázání jeho spolehlivosti navzdory existenci platného důvodu pro vyloučení. Jsou-li tyto důkazy považovány za dostatečné, příslušný hospodářský subjekt se ze zadávacího řízení nevyloučí. Za tímto účelem hospodářský subjekt prokáže, že nahradil nebo se zavázal nahradit veškeré škody způsobené spácháním trestného činu nebo pochybením, detailně vysvětlil fakta a okolnosti v aktivní součinnosti s vyšetřujícími orgány a přijal konkrétní technická, organizační a personální opatření vhodná k zabránění další trestné činnosti nebo pochybením.

41

V tomto ohledu nápravná opatření, jak uvedl generální advokát v bodě 44 svého stanoviska, zdůrazňují význam, který je přikládán spolehlivosti hospodářského subjektu, neboť tato složka prostupuje důvody pro vyloučení vztahující se k subjektivním podmínkám na straně uchazeče.

42

S ohledem na výše uvedené je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že čl. 57 odst. 4 písm. c) a g) směrnice 2014/24 musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, podle které podání žaloby proti rozhodnutí o ukončení smlouvy na veřejnou zakázku přijatému veřejným zadavatelem z důvodu závažných nedostatků při jejím plnění, zabraňuje veřejnému zadavateli, který vyhlašuje nové zadávací řízení, aby ve stadiu výběru uchazečů jakkoli posoudil spolehlivost hospodářského subjektu, jehož se toto ukončení týká.

43

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:

Článek 57 odst. 4 písm. c) a g) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, podle které podání žaloby proti rozhodnutí o ukončení smlouvy na veřejnou zakázku přijatému veřejným zadavatelem z důvodu závažných nedostatků při jejím plnění, zabraňuje veřejnému zadavateli, který vyhlašuje nové zadávací řízení, aby ve stadiu výběru uchazečů jakkoli posoudil spolehlivosti hospodářského subjektu, jehož se toto ukončení týká.