–

za Orange Polska S. A. K. Szczepanowskou-Kozłowskou, radca prawny, a M. Gajdusem, adwokat,

–

za polskou vládu B. Majczynou, jakož i S. Żyrek a E. Borawskou-Kędzierskou, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi N. Ruiz Garcíou a A. Szmytkowskou, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 2 písm. j), jakož i článků 8 a 9 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (Úř. věst. 2005, L 149, s. 22).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Prezes Urzędu Ochrony Konkurencji i Konsumentów (předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a spotřebitelů, Polsko) a společností Orange Polska S. A., jehož předmětem je právní kvalifikace obchodní praktiky jako „agresivní obchodní praktiky“.

3

Body 7, 16 a 17 odůvodnění směrnice 2005/29 zní následovně:

[…]

4

Článek 2 této směrnice, nadepsaný „Definice“, stanoví:

„Pro účely této směrnice se rozumí:

[…]

[…]

[…]“

5

Článek 5 uvedené směrnice, nadepsaný „Zákaz nekalých obchodních praktik“, uvedený v kapitole 2 směrnice, nadepsané „Nekalé obchodní praktiky“, stanoví:

„1.   Nekalé obchodní praktiky jsou zakázány.

2.   Obchodní praktika je nekalá, pokud

3.   Obchodní praktiky, jež mohou podstatně narušit ekonomické chování pouze určité jednoznačně vymezitelné skupiny spotřebitelů, kteří jsou z důvodu duševní nebo fyzické slabosti, věku nebo důvěřivosti zvlášť zranitelní takovou praktikou nebo produktem, který propaguje, způsobem, který může obchodník rozumně očekávat, se hodnotí z pohledu průměrného člena dané skupiny. Tím nejsou dotčeny běžné a oprávněné reklamní praktiky zveličených prohlášení nebo prohlášení, která nejsou míněna doslovně.

4.   Obchodní praktiky jsou nekalé zejména tehdy, jsou-li

5.   V příloze I je uveden výčet obchodních praktik, které jsou považovány za nekalé za všech okolností. Tento jednotný výčet platí ve všech členských státech a může být změněn pouze revizí této směrnice.“

6

Ve stejné kapitole 2 směrnice 2005/29, oddíl 2, nadepsaný „Agresivní obchodní praktiky“, obsahuje články 8 a 9 této směrnice.

7

Článek 8 uvedené směrnice, který je rovněž nadepsaný „Agresivní obchodní praktiky“, stanoví:

„Obchodní praktika je považována za agresivní, pokud ve svých věcných souvislostech a s přihlédnutím ke všem jejím rysům a okolnostem obtěžováním, donucováním včetně použití fyzické síly nebo nepatřičným ovlivňováním výrazně zhoršuje nebo může výrazně zhoršit svobodnou volbu nebo chování průměrného spotřebitele ve vztahu k produktu, čímž způsobí nebo může způsobit, že spotřebitel učiní rozhodnutí o obchodní transakci, které by jinak neučinil.“

8

Článek 9 směrnice, nadepsaný „Použití obtěžování, donucování a nepatřičného ovlivňování“, zní následovně:

„Při určení, zda obchodní praktika používá obtěžování, donucování včetně použití fyzické síly nebo nepatřičné ovlivňování, se bere v úvahu:

9

Příloha I směrnice 2005/29, nadepsaná „Obchodní praktiky, jež jsou za všech okolností považovány za nekalé“, uvádí a definuje v bodech 24 až 31 „[a]gresivní obchodní praktiky“.

10

Článek 8 odst. 1 a 2 ustawa o przeciwdziałaniu nieuczciwym praktykom rynkowym (zákon o boji proti nekalým obchodním praktikám) ze dne 23. srpna 2007 (Dz. U. č. 171, položka 1206), ve znění použitelném na skutkový stav v původním řízení, stanoví:

„1.   Obchodní praktika se považuje za agresivní, pokud nepřípustným ovlivňováním výrazně zhoršuje nebo může výrazně zhoršit svobodnou volbu nebo chování průměrného spotřebitele ve vztahu k produktu, čímž způsobí nebo může způsobit, že spotřebitel učiní rozhodnutí v souvislosti se smlouvou, které by jinak neučinil.

2.   Nepřípustným ovlivňováním se rozumí jakýkoli způsob využití pozice síly vůči spotřebiteli, zejména použití nebo pohrůžka použití fyzického nebo psychického donucení způsobem, který významně omezuje schopnost průměrného spotřebitele učinit informované rozhodnutí o smlouvě.“

11

Podnik, jehož právním nástupcem je společnost Orange Polska, uzavíral se spotřebiteli smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb a dodatky ke smlouvám měnil smluvní podmínky prostřednictvím prodeje na dálku buď přes svůj internetový obchod, nebo prodejem přes telefon.

12

Postup uzavření nebo změny smlouvy prostřednictvím internetového obchodu obsahoval následující etapy:

13

Postup uzavření nebo změny smlouvy prostřednictvím prodeje přes telefon probíhá podobně, přičemž tento postup obsahuje telefonický rozhovor mezi spotřebitelem a telefonistou obchodníka.

14

Rozhodnutím ze dne 30. prosince 2010 předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a spotřebitelů konstatoval, že dotčená praktika je nekalou obchodní praktikou porušující kolektivní zájmy spotřebitelů ve smyslu zákona o boji proti nekalým obchodním praktikám ve znění použitelném na skutkový stav v původním řízení a nařídil, aby byla tato praktika ukončena. Podle tohoto rozhodnutí uvedená praktika nutila spotřebitele učinit rozhodnutí týkající se smlouvy a smluvních vzorů v přítomnosti kurýra, aniž by jim umožňovala se s jejich obsahem svobodně seznámit.

15

Rozsudkem ze dne 27. října 2014 Sąd Okręgowy w Warszawie – Sąd Ochrony Konkurencji i Konsumentów (Krajský soud ve Varšavě – soud pro ochranu hospodářské soutěže a spotřebitelů, Polsko) zrušil uvedené rozhodnutí.

16

Předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a spotřebitelů podal proti uvedenému rozsudku odvolání, které bylo zamítnuto rozsudkem Sądu Apelacyjnyho w Warszawie (Odvolací soud ve Varšavě, Polsko) ze dne 4. března 2017.

17

Předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a spotřebitelů podal proti uvedenému rozsudku kasační opravný prostředek k Sądu Najwyższymu (Nejvyšší soud, Polsko).

18

Vzhledem k tomu, že se Sąd Najwyższy (Nejvyšší soud) domnívá, že rozhodnutí sporu, který mu byl předložen k rozhodnutí, vyžaduje výklad ustanovení směrnice 2005/29, rozhodl se přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Musí být článek 8 [směrnice 2005/29] ve spojení s článkem 9 a čl. 2 písm. j) [této směrnice] […] vykládán v tom smyslu, že použití způsobu uzavírání smluv na dálku o poskytování telekomunikačních služeb, v němž má spotřebitel učinit konečné rozhodnutí o obchodní transakci v přítomnosti kurýra, jenž mu předává vzorovou smlouvu, představuje agresivní obchodní praktiku z důvodu nepatřičného ovlivňování, a to:

19

Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 2 písm. j) a články 8 a 9 směrnice 2005/29 musí být vykládány v tom smyslu, že použití takového způsobu uzavírání nebo změny smluv o poskytování telekomunikačních služeb, o který se jedná ve věci v původním řízení, v němž má spotřebitel učinit konečné rozhodnutí o obchodní transakci v přítomnosti kurýra, jenž mu předává vzorovou smlouvu, aniž by se mohl v přítomnosti tohoto kurýra nerušeně seznámit s obsahem této vzorové smlouvy,

20

Pokud jde zaprvé o to, zda způsob uzavírání smluv, o který se jedná ve věci v původním řízení, představuje za všech okolností agresivní obchodní praktiku, je třeba připomenout, že kapitola 2 směrnice 2005/29, nadepsaná „Nekalé obchodní praktiky“, obsahuje dva oddíly, a to oddíl 1 týkající se klamavých obchodních praktik a oddíl 2 týkající se agresivních obchodních praktik.

21

Článek 5 této směrnice, který je uveden v její kapitole 2, v odstavci 1 zakazuje nekalé obchodní praktiky a v odstavci 2 stanoví kritéria umožňující určit, zda je obchodní praktika nekalá.

22

Tento článek 5 v odstavci 4 upřesňuje, že obchodní praktiky jsou nekalé zejména tehdy, jsou-li „klamavé“ ve smyslu článků 6 a 7 směrnice 2005/29 a jsou-li „agresivní“ ve smyslu článků 8 a 9 této směrnice.

23

Odstavec 5 uvedeného článku 5 kromě toho stanoví, že v příloze I směrnice 2005/29 je uveden výčet obchodních praktik, které jsou považovány za nekalé za všech okolností, a že tento výčet platí ve všech členských státech a může být změněn pouze revizí této směrnice.

24

V této souvislosti bod 17 odůvodnění směrnice 2005/29 upřesňuje, že pro zajištění vyšší právní jistoty se za všech okolností považují za nekalé jen ty praktiky, které jsou uvedeny v příloze I, a není třeba provádět hodnocení jednotlivých případů podle článků 5 až 9 této směrnice.

25

Vzhledem k tomu, že příloha I směrnice 2005/29 obsahuje úplný a taxativní výčet, lze obchodní praktiku, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, považovat za všech okolností za agresivní obchodní praktiku ve smyslu této směrnice pouze tehdy, když odpovídá některé ze situací, které jsou uvedeny v bodech 24 až 31 této přílohy.

26

Samotné znění těchto bodů 24 až 31 přitom umožňuje konstatovat neexistenci takovéto shody, která kromě toho ani nebyla ve věci v původním řízení uplatňována.

27

Je proto nutno konstatovat, že použití způsobu uzavírání smluv o poskytování telekomunikačních služeb, při němž má spotřebitel učinit konečné rozhodnutí o obchodní transakci v přítomnosti kurýra, jenž mu předává vzorovou smlouvu, aniž by se mohl v přítomnosti tohoto kurýra nerušeně seznámit s obsahem této vzorové smlouvy, nepředstavuje praktiku, kterou by bylo možné za všech okolností považovat za agresivní obchodní praktiku.

28

Pokud jde zadruhé o to, zda způsob uzavírání smluv, o který se jedná ve věci v původním řízení, představuje agresivní obchodní praktiku za okolností, které jsou uvedeny ve druhé a třetí odrážce předběžné otázky, z článku 8 směrnice 2005/29 vyplývá, že obchodní praktika je považována za agresivní, pokud obtěžováním, donucováním včetně použití fyzické síly nebo nepatřičným ovlivňováním výrazně zhoršuje nebo může výrazně zhoršit svobodnou volbu nebo chování průměrného spotřebitele ve vztahu k produktu, čímž způsobí nebo může způsobit, že spotřebitel učiní rozhodnutí o obchodní transakci, které by jinak neučinil.

29

Článek 9 této směrnice uvádí řadu skutečností, které je třeba vzít v úvahu při určení, zda obchodní praktika používá obtěžování, donucování nebo nepatřičné ovlivňování.

30

Je nutno dodat, že podle bodu 7 odůvodnění směrnice 2005/29 je třeba při uplatňování této směrnice brát plně v úvahu souvislosti každého jednotlivého případu, což je v článku 8 uvedené směrnice vyjádřeno povinností přihlédnout ke všem rysům chování obchodníka v daném skutkovém kontextu. Je třeba rovněž připomenout, že pro účely výkladu ustanovení směrnice 2005/29 má pojem „spotřebitel“ zásadní význam a že podle bodu 18 svého odůvodnění tato směrnice považuje za hodnoticí kritérium průměrného spotřebitele, který má dostatek informací a je v rozumné míře pozorný a opatrný, s ohledem na sociální, kulturní a jazykové faktory (rozsudek ze dne 13. září 2018, Wind Tre a Vodafone Italia, C‑54/17 a C‑55/17, EU:C:2018:710, EU:C:2018:710, bod 51 a citovaná judikatura).

31

V důsledku toho lze obchodní praktiku považovat za agresivní ve smyslu směrnice 2005/29 pouze po konkrétním a specifickém posouzení jejích znaků, tím, že se provede posouzení na základě kritérií uvedených v článcích 8 a 9 této směrnice.

32

V této souvislosti je třeba v projednávané věci konstatovat, že z prostředků, které jsou uvedeny v článku 8 směrnice 2005/29, se v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce uvádí pouze nepatřičné ovlivňování.

33

Pojem „nepatřičné ovlivňování“, který je definován v čl. 2 písm. j) směrnice 2005/29, zahrnuje využívání pozice síly vůči spotřebiteli k činění nátlaku, a to i bez použití fyzické síly nebo hrozby jejího použití, způsobem, který významně omezuje schopnost spotřebitele učinit informované rozhodnutí. Jak uvedl generální advokát v bodě 45 svého stanoviska, nepatřičné ovlivňování nutně není protiprávním ovlivňováním, nýbrž ovlivňováním, které – bez ohledu na jeho soulad s právem – zahrnuje aktivní ovlivňování vůle spotřebitele prostřednictvím nátlaku.

34

Dále je třeba připomenout, že článek 8 směrnice 2005/29 definuje pojem „agresivní obchodní praktika“ zejména skutečností, že výrazně zhoršuje nebo může výrazně zhoršit svobodnou volbu nebo chování průměrného spotřebitele ve vztahu k produktu. Z toho plyne, že žádost o službu nebo o produkt musí spočívat ve svobodné volbě ze strany spotřebitele. To zejména znamená, že informace sdělené obchodníkem spotřebiteli musí být jasné a přiměřené (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. září 2018, Wind Tre a Vodafone Italia, C‑54/17 a C‑55/17, EU:C:2018:710, EU:C:2018:710, bod 45).

35

Informace poskytnuté před uzavřením smlouvy o smluvních podmínkách a důsledcích uvedeného uzavření smlouvy mají pro spotřebitele zásadní význam (rozsudek ze dne 13. září 2018, Wind Tre a Vodafone Italia, C‑54/17 a C‑55/17, EU:C:2018:710, bod 46 a citovaná judikatura).

36

Je třeba rovněž zohlednit skutečnost, že cílem, který sleduje směrnice 2005/29, je zejména dosáhnout vysoké úrovně ochrany spotřebitele před nekalými obchodními praktikami, a že tento cíl vychází z toho, že spotřebitel se vůči obchodníkovi nachází v nerovném postavení, zejména pokud jde o úroveň informací, a to tím spíše v tak technické oblasti, jako jsou telekomunikační služby, v níž nelze popřít, že pokud jde o úroveň informací a technické kompetence, existuje mezi uvedenými stranami značný nepoměr (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. září 2018, Wind Tre a Vodafone Italia, C‑54/17 a C‑55/17, EU:C:2018:710, bod 54).

37

Ačkoli v konečném důsledku přísluší předkládajícímu soudu, aby rozhodl o povaze obchodní praktiky dotčené ve věci v původním řízení, Soudní dvůr mu může na základě informací uvedených v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce poskytnout informace, které mohou být užitečné pro účely právní kvalifikace uvedené praktiky.

38

Pokud jde nejprve o otázku, která je uvedena ve druhé odrážce předběžné otázky, zda taková obchodní praktika, která zahrnuje uzavření nebo změnu smlouvy za přítomnosti kurýra, jako je ta, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, představuje agresivní praktiku již proto, že spotřebitel předem a individuálně neobdržel všechny vzorové smlouvy, je třeba uvést následující.

39

Z popisu uvedeného v předkládacím rozhodnutí vyplývá, že v rámci obchodní praktiky, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, spotřebitelé měli na internetové stránce obchodníka přístup k dostupným nabídkám, jakož i k vzorovým smlouvám, a že v případě prodeje přes telefon, telefonní rozhovor mezi dotyčným spotřebitelem a telefonistou obchodníka rovněž umožňoval tyto informace získat.

40

Z toho vyplývá, že pokud spotřebitel měl možnost se před příchodem kurýra seznámit s obsahem vzorových smluv, které byly přístupné na internetové stránce obchodníka, tento spotřebitel měl v souvislosti se smlouvou možnost svobodné volby. Okolnost, že spotřebitel má konečné rozhodnutí o obchodní transakci učinit v přítomnosti kurýra, aniž by mu byly předem zaslány všechny vzorové smlouvy, proto nelze považovat za agresivní praktiku.

41

Přísluší však předkládajícímu soudu, aby ověřil, zda uvedený spotřebitel mohl učinit informované rozhodnutí, tím, že se ujistí, že skutečně měl možnost prostřednictvím informací dostupných na internetové stránce obchodníka nebo jakýmkoli jiným způsobem získat přístup k obsahu různých vzorových smluv před příchodem kurýra.

42

V této souvislosti je třeba podle zásad uvedených v bodě 30 tohoto rozsudku zohlednit specifické charakteristiky všech prodejních kanálů obchodníka. Zejména, jak uvedl generální advokát v bodě 62 svého stanoviska, v případě prodeje po telefonu není jisté, zda lze kvalitu informací, které spotřebitel získal během telefonického rozhovoru, srovnávat s kvalitou informací dostupných na internetu. Je proto nutno se ujistit, zda jsou informace, které mohl získat spotřebitel, který využil tohoto prodejního kanálu, způsobilé zajistit jeho svobodnou volbu.

43

Je však třeba dodat, že pouhá okolnost, že spotřebitel skutečně neměl přístup k uvedeným informacím, nemůže jako taková vést ke kvalifikaci způsobu uzavření, o který se jedná ve věci v původním řízení, jako agresivní praktiky. Aby totiž bylo možné dospět k závěru, že se jedná o takovouto praktiku, je nutno dále zjistit takové jednání obchodníka, které lze považovat za nepatřičné ovlivňování ve smyslu bodu 33 tohoto rozsudku.

44

Takový způsob uzavírání nebo změny smluv v přítomnosti kurýra, jako je ten, o který se jedná ve věci v původním řízení, proto nepředstavuje agresivní obchodní praktiku jen proto, že spotřebiteli nebyly předem a individuálně zaslány, zejména e-mailem nebo na adresu jeho bydliště, všechny vzorové smlouvy.

45

Pokud jde dále o okolnosti, které jsou uvedeny ve třetí odrážce předběžné otázky, je třeba uvést, že pokud proces uzavírání nebo změny smlouvy probíhá v souladu s popisem, který v projednávané věci uvedl předkládající soud, který zahrnuje skutečnost, že se spotřebitel skutečně nacházel v situaci, v níž se mohl s vzorovými smlouvami seznámit, samotná okolnost, že kurýr požádal spotřebitele, aby učinil konečné rozhodnutí o obchodní transakci, aniž by měl čas na prostudování dokumentů, které mu tento kurýr doručil, nemůže představovat agresivní obchodní praktiku.

46

Nicméně určité dodatečné praktiky, které obchodník nebo jeho kurýr případně použije v rámci procesu uzavírání nebo změny dotyčných smluv, a jejichž cílem je omezit volbu spotřebitele, mohou rovněž vést k tomu, že se obchodní praktika považuje za agresivní, pokud jde o jednání, které vede k vyvíjení nátlaku na spotřebitele tak, že je výrazně narušena jeho svobodná volba.

47

Agresivní praktiku tedy může představovat skutečnost, že kurýr trvá na nutnosti podepsat smlouvu nebo dodatek, který doručil spotřebiteli, pokud takovýto přístup může tohoto spotřebitele obtěžovat a narušit tak jeho úvahy související s rozhodnutím o obchodní transakci, jenž má učinit.

48

Do této kategorie chování může patřit například vyjádření, že každé zpoždění při podpisu smlouvy nebo dodatku by znamenalo, že později bude možné smlouvu nebo dodatek uzavřít jen za nevýhodnějších podmínek, nebo že spotřebiteli hrozí, že bude muset zaplatit smluvní pokutu, nebo že v případě změny smlouvy obchodník přeruší poskytování služby. Do této kategorie jednání může dále patřit skutečnost, že kurýr spotřebiteli oznámí, že v případě nepodepsání nebo pozdějšího podepsání smlouvy nebo dodatku, který spotřebiteli doručil, může dostat od svého zaměstnavatele negativní hodnocení.

49

Vzhledem k výše uvedenému je třeba na položenou otázku odpovědět, že čl. 2 písm. j) a články 8 a 9 směrnice 2005/29 musí být vykládány v tom smyslu, že použití takového způsobu uzavírání nebo změny smluv o poskytování telekomunikačních služeb, o který se jedná ve věci v původním řízení, v němž má spotřebitel učinit konečné rozhodnutí o obchodní transakci v přítomnosti kurýra, jenž mu předává vzorovou smlouvu, aniž by se mohl v přítomnosti tohoto kurýra nerušeně seznámit s obsahem této vzorové smlouvy,

50

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto:

Článek 2 písm. j) a články 8 a 9 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 musí být vykládány v tom smyslu, že použití takového způsobu uzavírání nebo změny smluv o poskytování telekomunikačních služeb, o který se jedná ve věci v původním řízení, v němž má spotřebitel učinit konečné rozhodnutí o obchodní transakci v přítomnosti kurýra, jenž mu předává vzorovou smlouvu, aniž by se mohl v přítomnosti tohoto kurýra nerušeně seznámit s obsahem této vzorové smlouvy,