–

za Stanley International Betting Ltd R. Jacchiou, F. Ferrarem, A. Terranovou a D. Agnello, avvocati,

–

za Stanleybet Malta ltd. D. Agnello a M. Murou, avvocati,

–

za Lottoitalia Srl F. Sattou, R. Mastroiannim, S. Fidanziou, A. Gigliolou, R. Barattou a A. Romano, avvocati,

–

za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s S. Fiorentinem a P. G. Marronem, avvocati dello Stato,

–

za belgickou vládu M. Jacobs a L. Van den Broeck, jako zmocněnkyněmi, ve spolupráci s P. Vlaemminckem, R. Verbekem a J. Van den Bonem, advocaten,

–

za portugalskou vládu L. Inez Fernandesem, M. Figueiredem, jakož i A. Silva Coelho a P. de Sousa Inês, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi H. Tserepa-Lacombe. jakož i G. Gattinarou a P. Ondrůškem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článků 49 a 56 SFEU, zásady zákazu diskriminace, transparentnosti a proporcionality, jakož i směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/23/EU ze dne 26. února 2014 o udělování koncesí (Úř. věst. 2014, L 94, s. 1).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společnostmi Stanley International Betting Ltd, která je společností zaregistrovanou ve Spojeném království, a Stanleybet Malta ltd., její dceřinou společností se sídlem na Maltě (dále jen společně „Stanley“), na straně jedné a Ministero dell’ Economia e delle Finanze (ministerstvo hospodářství a financí, Itálie) a Agenzia delle Dogane e dei Monopoli (Úřad pro cla a monopoly, Itálie) (dále jen „ADM“) na straně druhé ve věci legality veřejného zadávacího řízení organizovaného za účelem zadání zakázky na koncesi na provozování služeb automatizované loterijní hry a dalších číselných her s pevným kurzem v Itálii (dále jen „loterie“).

3

Bod 1 odůvodnění směrnice 2014/23 uvádí:

„Neexistence jednoznačných pravidel na úrovni Unie, která upravují udělování koncesí, vyvolává právní nejistotu, vytváří překážky pro volný pohyb služeb a narušuje fungování vnitřního trhu. […] Náležitý vyvážený a pružný právní rámec pro udělování koncesí by pro všechny hospodářské subjekty v Unii zajistil účinný a nediskriminační přístup na trh a právní jistotu podporující veřejné investice do infrastruktur a strategických služeb pro občany. Tento právní rámec by přinesl i větší právní jistotu pro hospodářské subjekty a mohl by představovat základ a nástroj umožňující další otevření mezinárodních trhů s veřejnými zakázkami a posílení mezinárodního obchodu. […]“

4

Článek 51 této směrnice, nadepsaný „Provedení“, stanoví v odst. 1 prvním pododstavci první větě následující:

„Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 18. dubna 2016.“

5

Článek 54 uvedené směrnice, nadepsaný „Vstup v platnost“, stanoví:

„Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Tato směrnice se nepoužije na udělování koncesí, u kterých byla výzva k účasti v soutěži zveřejněna nebo které byly uděleny přede dnem 17. dubna 2014.“

6

Podle článku 1 legge č. 528 – Ordinamento del gioco del lotto e misure per il personale del lotto (zákon č. 528, kterým se stanoví pravidla pro loterie a zaměstnance pracující v tomto odvětví) ze dne 2. srpna 1982 (GURI č. 222 ze dne 13. srpna 1982), je provoz loterie vyhrazen státu, přičemž služba loterie je spravována ADM.

7

Článek 1 odst. 653 legge n. 190 – Disposizioni per la formazione del bilancio annuale e pluriennale dello Stato (legge di stabilità 2015) [zákon č. 190, kterým se stanoví pravidla pro sestavení ročního a víceletého státního rozpočtu (zákon o stabilizaci z roku 2015)] ze dne 23. prosince 2014 (běžný doplněk ke GURI č. 300 ze dne 29. prosince 2014, dále jen „zákon č. 190/2014“), stanoví:

„S ohledem na uplynutí doby platnosti stávajících koncesí se pro účely zajištění ochrany veřejných zájmů v oblasti sběru herních [sázek] pro správu provozování automatizované hry „Lotto“ a dalších číselných her s pevným kurzem pro sběr sázek prostřednictvím sítě koncesionářů […] nebo na dálku uděluje koncese v zadávacím řízení zorganizovaném [ADM], a to v souladu s evropskými a vnitrostátními zásadami a právními předpisy, podniku, který je kvalifikován a má zkušenosti v oblasti řízení nebo sběru herních [sázek], jehož sídlo se nachází v jednom ze států Evropského hospodářského prostoru, splňuje kritéria důvěryhodnosti požadovaná z hlediska morálky, technologie a hospodaření a byl vybrán v otevřeném, konkurenčním a nediskriminačním výběrovém řízení. Postup stanoví následující základní podmínky:

8

Ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, vyplývá, že v Itálii je loterie organizována státem v rámci duálního systému koncesí, přičemž první systém se vztahuje na sběr herních sázek a koncese jsou udělovány většímu počtu sběrných míst na základě modelu několika koncesionářů, a druhý systém se vztahuje na služby losování a automatizace sběrné sítě a byl dříve svěřen na základě přímého zadání společnosti Lottomatica SpA.

9

Krátce před uplynutím doby platnosti posledního zadání zakázky, tj. ke dni 8. června 2016, byl ADM pověřen úkolem zorganizovat zadávací řízení pro nové koncese, přičemž základní obecné podmínky byly stanoveny v čl. 1 odst. 653 zákona č. 190/2014.

10

Za tímto účelem bylo zveřejněno oznámení o zadávacím řízení v Úředním věstníku Evropské unie dne 17. prosince 2015 a v Gazzetta ufficiale della Repubblica italiana dne 21. prosince 2015. V oznámení byla stanovena lhůta pro předložení nabídek do 16. března 2016 a uvedena hodnota koncese odpovídající částce vybraných sázek v roce 2014, a sice 6600000000 EUR.

11

Kromě základních podmínek stanovených ve výzvě k podávání nabídek bylo v bodě 5.3 zadávací dokumentace jakožto podmínka hospodářské a finanční způsobilosti, kterou musí uchazeči splnit, uvedeno dosažení celkového obratu nejméně 100 milionů eur v oblasti řízení nebo sběru herních sázek v období od roku 2012 do roku 2014 nebo v období od roku 2013 do roku 2015.

12

Pokud jde o podmínky technické způsobilosti, bod 5.4 písm. a) zadávací dokumentace požadoval „dosažení během každého ze tří posledních účetních období uzavřených v letech 2012 [až] 2014 nebo 2013 [až] 2015 sběru herních [sázek] nejméně ve výši [350 milionů EUR] pro druhy her vyžívajících herní terminály“ a upřesňoval, že „[p]okud uchazeč vykonává činnost v tomto odvětví méně než tři roky, avšak alespoň po dobu 18 měsíců, hodnota sběru sázek se sníží poměrně vzhledem k délce skutečného období sběru“.

13

V souladu s bodem 11 této zadávací dokumentace příslušelo uchazeči, aby při zadávání předložil investiční plán, organizační projekt, jakož i projekt dalšího rozvoje.

14

Finanční nabídka podle bodu 12.4 zadávací dokumentace znamenala „nabídku přesahující minimální částku, kterou je očekávaná výchozí hodnota zakázky, jež činí 700 milionů eur“, přičemž bylo upřesněno, že vyšší nabídky musí být formulovány s minimální částkou 3 miliony eur. Bod 15.3 zadávací dokumentace stanovil, že zakázka bude zadána na základě kritéria ekonomicky nejvýhodnější nabídky.

15

Vzorová smlouva o koncesi na provozování loterie (dále jen „vzorová smlouva“) v čl. 22 odst. 1 uváděla, že „po uplynutí doby platnosti koncese koncesionář vrátí [ADM] zcela bezúplatně a na jeho žádost všechen hmotný i nehmotný majetek tvořící síť fyzických sběrných míst, jakož i vlastnictví k celému automatizovanému systému, jež zahrnuje možnost používat prostory a vybavení, včetně terminálů ve všech sběrných místech, zařízení, struktur, programů, archívů a všeho ostatního, co je nezbytné pro fungování, řízení a úplnou funkčnost samotného systému, jak vyplývá z posledního inventáře schváleného ADM“.

16

Článek 30 této vzorové smlouvy, který definoval důvody pro zrušení nebo odnětí koncese, v odstavci 2 stanovil:

„ADM rozhodne, s cílem chránit zájmy státního rozpočtu a spotřebitelů, o odnětí koncese […] i v případě:

[…]

[…]

[…]“

17

Rozhodnutím ze dne 16. května 2016 byla koncese udělena společnosti Lottoitalia Srl, která se účastnila výběrového řízení v rámci dočasného sdružení podniků tvořeného společností Lottomatica a třemi dalšími společnostmi.

18

Společnosti Stanley působí v Itálii v odvětví sázek s pevným kurzem prostřednictvím hospodářských subjektů nazývaných „střediska pro přenos dat“ (dále jen „SPD“), které poskytují služby v oblasti sportovních sázek.

19

Vzhledem k tomu, že společnosti Stanley měly za to, že jim bylo zabráněno v účasti na zadávacím řízení na koncese pro provozování služeb loterijní hry, společnosti Stanley podaly žalobu k Tribunale amministrativo regionale per il Lazio (regionální správní soud pro Lazio; Itálie), která směřuje ke zrušení aktů souvisejících s postupem výběru a současně zpochybňuje slučitelnost čl. 1 odst. 653 zákona č. 190/2014 s unijním právem, jakož i některé podmínky účasti na zadávacím řízení stanovené v zadávací dokumentaci a ve vzorové smlouvě.

20

Rozsudkem ze dne 21. dubna 2016 Tribunale amministrativo regionale per il Lazio (regionální správní soud pro Lazio) zamítl žalobu podanou společnostmi Stanley.

21

Podle tohoto soudu se loterie výrazně liší od jiných her, neboť jde o jedinou hru, v souvislosti s níž stát nese podnikatelské riziko a která se vyznačuje rozlišováním mezi fází sběru herních sázek a fází provozování dané hry. Tyto rozdíly odůvodňují volbu modelu jediného koncesionáře pro provozování služeb loterie, což je model, který zajišťuje snížení výdajů na koordinaci činnosti několika koncesionářů a podporuje omezenější hospodářskou soutěž uvnitř trhu, a tudíž zodpovědné provozování her.

22

Uvedený soud měl za to, že kritéria účasti na zadávacím řízení byla vhodná a přiměřená vzhledem k předmětu koncese, jelikož statistiky ukázaly, že sběr sázek v rámci číselných her s pevným kurzem činil v posledních pěti účetních obdobích více než 6 miliard eur ročně, což generovalo koncesionáři obrat ve výši přibližně 400 milionů eur. Tento soud dále upřesnil, že nejméně patnáct hospodářských subjektů působících v daném odvětví splnilo uvedená kritéria.

23

Společnosti Stanley podaly opravný prostředek znějící na změnu tohoto rozsudku ke Consiglio di Stato (Státní rada, Itálie).

24

Na podporu tohoto opravného prostředku společnosti Stanley uvedly argumenty, jimiž zpochybňují, že použití modelu jediného koncesionáře na loterie – na rozdíl od jiných hry, tipovacích soutěží a sázek – je slučitelné s unijním právem. Tvrdí, že podmínky účasti na zadávacím řízení, zejména pak výchozí hodnota a důvody možného odnětí koncese, jsou nepřiměřené a představují způsob, jak je odradit od účasti. Tvrdí, že bezplatný převod sítě na konci platnosti koncese ADM je v rozporu s judikaturou vyplývající z rozsudku ze dne 28. ledna 2016, Laezza (C‑375/14, EU:C:2016:60).

25

Vzhledem k tomu, že spor v původním řízení nastoluje otázku výkladu unijního práva, na kterou nelze nalézt odpověď ve stávající judikatuře, má předkládající soud za to, že je nezbytné položit otázku Soudnímu dvoru.

26

Za těchto podmínek se Consiglio di Stato (Státní rada) rozhodla přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

27

Společnost Lottoitalia, jakož i italská vláda mají za to, že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce musí být prohlášena za nepřípustnou, neboť předkládací rozhodnutí pouze opakuje otázky navržené společnostmi Stanley a neuvádí důvody, které vedly vnitrostátní soud k jejich předložení Soudnímu dvoru, a nedokládá jejich nezbytnost.

28

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury se na otázky týkající se výkladu unijního práva vztahuje domněnka relevance. Odmítnutí ze strany Soudního dvora rozhodnout o žádosti podané vnitrostátním soudem je možné pouze tehdy, je-li zjevné, že žádaný výklad unijního práva nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, jestliže se jedná o hypotetický problém, nebo také jestliže Soudní dvůr nedisponuje skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou mu položeny (rozsudek ze dne 8. září 2016, Politanò, C‑225/15, EU:C:2016:645, bod 22, jakož i citovaná judikatura).

29

Z ustálené judikatury rovněž vyplývá, že potřeba dospět k výkladu unijního práva, který bude vnitrostátnímu soudci k užitku, vyžaduje, aby tento soudce vymezil skutkový a právní rámec, ze kterého vychází otázky, které pokládá, nebo aby alespoň vysvětlil skutkové předpoklady, na kterých jsou tyto otázky založeny. Předkládací rozhodnutí musí kromě toho uvést přesné důvody, které vedly vnitrostátní soud k tomu, aby si kladl otázky o výkladu unijního práva, a usoudil, že je nezbytné položit Soudnímu dvoru předběžné otázky (rozsudek ze dne 22. ledna 2015, Stanley International Betting a Stanleybet Malta, C‑463/13, EU:C:2015:25, bod 27, jakož i citovaná judikatura).

30

V projednávaném případě je v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce dostatečně vymezen právní a skutkový rámec sporu v původním řízení. Informace poskytnuté předkládajícím soudem, pokud jde o relevanci otázek položených za účelem rozhodnutí uvedeného sporu, navíc umožňují posoudit dosah těchto otázek a poskytnout na ně užitečnou odpověď a rovněž potvrzují písemná vyjádření předložená belgickou a portugalskou vládou.

31

Kromě toho, jak již bylo připomenuto v bodě 3 doporučeních Soudního dvora Evropské unie pro vnitrostátní soudy o zahajování řízení o předběžné otázce (Úř. věst. 2018, C 257, s. 1), pravomoc Soudního dvora rozhodovat o předběžných otázkách týkajících se výkladu nebo platnosti unijního práva se uskutečňuje výlučně z podnětu vnitrostátních soudů, bez ohledu na to, zda účastníci sporu v původním řízení vyjádřili přání předložit žádost o rozhodnutí Soudnímu dvoru. Vzhledem k tomu, že vnitrostátní soud musí nést odpovědnost za soudní rozhodnutí, které bude vydáno, je věcí pouze tohoto soudu, jemuž byl spor předložen, aby s ohledem na konkrétní okolnosti jednotlivého případu posoudil jak nezbytnost žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce pro vydání svého rozsudku, tak i relevanci otázek, které klade Soudnímu dvoru.

32

Za těchto podmínek je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce přípustná.

33

V rámci svých tří otázek se předkládající soud v podstatě táže, zda je vnitrostátní právní úprava dotčená v původním řízení a některá ustanovení obsažená v aktech přijatých k jejímu provedení slučitelná s články 49 a 56 SFEU a zásadami nediskriminace, transparentnosti a proporcionality, jakož i s ustanoveními směrnice 2014/23.

34

Je třeba předeslat, že podle judikatury ustálené v oblasti veřejných zakázek, kterou lze analogicky použít v oblasti koncesí na služby, je použitelnou směrnicí v zásadě směrnice platná v okamžiku, kdy zadavatel volí druh řízení, které má být uskutečněno, a definitivně rozhodne o otázce, zda existuje nebo neexistuje povinnost zajistit před zadáním veřejné zakázky soutěž mezi hospodářskými subjekty. Naopak se nepoužijí ustanovení směrnice, jejíž lhůta pro provedení uplynula až po tomto okamžiku (obdobně viz rozsudek ze dne 7. dubna 2016, Partner Apelski Dariusz, C‑324/14, EU:C:2016:214, bod 83 a citovaná judikatura).

35

V projednávaném případě bylo oznámení o zahájení zadávacího řízení dotčené v původním řízení zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie dne 17. prosince 2015, tedy před uplynutím lhůty k provedení směrnice 2014/23 ke dni 18. dubna 2016, a jak navíc uvedla generální advokátka v bodě 30 svého stanoviska, toto provedení do vnitrostátního právního řádu podle všeho ještě nebylo v době uvedeného zveřejnění uskutečněno.

36

Za těchto podmínek se tato směrnice nepoužije ratione temporis na věc v původním řízení.

37

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda články 49 a 56 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, která pro koncesi na poskytování služby loterie stanoví model jediného koncesionáře, zatímco na jiné hry, tipovací soutěže a sázky se použije model několika koncesionářů.

38

Jak opakovaně potvrdil Soudní dvůr, taková právní úprava členského státu, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která podřizuje výkon hospodářské činnosti získání koncese a stanoví různé případy odnětí koncese, představuje překážku svobod zaručených články 49 a 56 SFEU (rozsudky ze dne 16. února 2012, Costa a Cifone, C‑72/10 a C‑77/10, EU:C:2012:80, bod 70, jakož i ze dne 22. ledna 2015, Stanley International Betting a Stanleybet Malta, C‑463/13, EU:C:2015:25, bod 46).

39

Je tomu tak bez ohledu na to, zda se použije model jediného koncesionáře, nebo model několika koncesionářů. Jak uvedla generální advokátka v bodě 43 svého stanoviska, rozhodnutí podřídit dotčenou činnost povinnostem získat koncesi a zúčastnit se řízení o zadání veřejné zakázky podle modelu jediného koncesionáře musí být přezkoumávána z hlediska uvedených článků.

40

Pro účely tohoto přezkumu je třeba připomenout, že při neexistenci harmonizace oblasti hazardních her na unijní úrovni členské státy sice mohou svobodně stanovit cíle své politiky v této oblasti, přičemž mají širokou posuzovací pravomoc stran volby úrovně ochrany spotřebitelů a společenského pořádku, které považují za nejvhodnější, avšak omezení, která členské státy stanoví, musí splňovat podmínky, které vyplývají z judikatury Soudního dvora, pokud jde zejména o jejich odůvodnění naléhavými důvody obecného zájmu a jejich přiměřenost (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. září 2016, Politanò, C‑225/15, EU:C:2016:645, body 39 a 40, jakož i citovaná judikatura).

41

Proto je třeba posoudit, zda takové omezení může být připuštěno z titulu odchylných opatření z důvodů veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti a veřejného zdraví výslovně stanovených v článcích 51 SFEU a 52 SFEU, které jsou použitelné rovněž v oblasti volného pohybu služeb na základě článku 62 SFEU, nebo být v souladu s judikaturou Soudního dvora odůvodněno naléhavými důvody obecného zájmu (rozsudek ze dne 22. ledna 2015, Stanley International Betting a Stanleybet Malta, C‑463/13, EU:C:2015:25, bod 47, jakož i citovaná judikatura).

42

V projednávaném případě, pokud jde o cíle sledované právní úpravou, dotčenou v původním řízení, italská vláda tvrdí, že volba modelu jediného koncesionáře odrážela zejména potřebu udržovat hazardní hry v kontrolovaném systému, jakož i logiku zodpovědného řízení, a to omezením hospodářské soutěže na tomto konkrétním trhu. Dodává, že tuto volbu učinily nezbytnou i důvody technické povahy, neboť alternativní model, tj. model s několika koncesionáři, by vyžadoval dvojí úroveň kontroly prostřednictvím subjektu, který by musel koordinovat a sjednocovat činnosti různých koncesionářů, a tato struktura by vedla k několikanásobnému zvýšení nákladů.

43

V tomto ohledu, jak již Soudní dvůr dříve připomněl ve své judikatuře týkající se hazardních her, mohou být ochrana spotřebitelů a předcházení podvodům a podněcování občanů k nadměrným výdajům za hru považovány za naléhavé důvody obecného zájmu, které mohou odůvodnit omezení základních svobod vyplývajících z článků 49 a 56 SFEU (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. ledna 2015, Stanley International Betting a Stanleybet Malta, C‑463/13, EU:C:2015:25, bod 48, jakož i citovaná judikatura).

44

Naproti tomu z judikatury Soudního dvora rovněž vyplývá, že administrativní obtíže, jakož i hospodářské důvody nemohou samy o sobě odůvodnit existenci překážek základní svobody zaručené unijním právem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. června 2011, Zeturf, C‑212/08, EU:C:2011:437, body 48 a 52, jakož i citovaná judikatura).

45

Nicméně zjištění cílů, které vnitrostátní právní úprava skutečně sleduje, spadá v rámci věci, která byla předložena Soudnímu dvoru na základě článku 267 SFEU, do pravomoci předkládajícího soudu (rozsudek ze dne 30. dubna 2014, Pfleger a další, C‑390/12, EU:C:2014:281, bod 47, jakož i citovaná judikatura).

46

Předkládající soud kromě toho musí za současného zohlednění vodítek poskytnutých Soudním dvorem rovněž ověřit, zda omezení, která ukládá dotyčný členský stát, splňují podmínky přiměřenosti, které vyplývají z judikatury Soudního dvora (rozsudek ze dne 30. dubna 2014, Pfleger a další, C‑390/12, EU:C:2014:281, bod 48, jakož i citovaná judikatura).

47

V projednávaném případě, pokud je jedním z cílů právní úpravy dotčené v původním řízení, jak uvedla italská vláda, skutečně omezení hospodářské soutěže na konkrétním trhu s provozováním loterijních služeb, může model jediného koncesionáře tohoto cíle podle všeho dosáhnout.

48

Z judikatury Soudního dvora totiž vyplývá, že na rozdíl od zavedení volné a nenarušené hospodářské soutěže na tradičním trhu může uplatňování takové hospodářské soutěže na velmi specifickém trhu s hazardními hrami, tj. mezi několika hospodářskými subjekty, které jsou oprávněny provozovat stejné hazardní hry, vést ke škodlivému účinku spojenému se skutečností, že jsou tyto subjekty vedeny k soupeření ve vynalézavosti, aby svou nabídku učinily atraktivnější, než je nabídka jejich konkurentů, a tímto způsobem zvýšily výdaje spotřebitelů související se hrou, jakož i riziko závislosti těchto spotřebitelů (rozsudek ze dne 30. dubna 2014, Pfleger a další, C‑390/12, EU:C:2014:281, bod 46, jakož i citovaná judikatura).

49

Kromě toho vzhledem k tomu, že volba způsobů organizace a kontroly provozování a praxe hazardních her přísluší vnitrostátním orgánům v mezích jejich posuzovací pravomoci, okolnost, že členský stát zvolil pro koncesi na provozování loterijní služby systém s jediným koncesionářem, na rozdíl od toho, co se uplatňuje v témže členském státě v případě organizace trhu s jinými hazardními hrami, sama o sobě nemůže ovlivnit posouzení proporcionality právní úpravy dotčené v původním řízení, jelikož je třeba ji posuzovat výlučně s ohledem na cíle, které sleduje

50

Taková rozdílnost právních režimů totiž nemůže sama o sobě ovlivnit schopnost takového systému výhradní koncese dosáhnout cíle předcházení podněcování občanů k nadměrným výdajům za hru a boje proti hráčské závislosti, kvůli kterému byl zaveden (obdobně viz rozsudek ze dne 28. února 2018, Sporting Odds, C‑3/17, EU:C:2018:130, bod 23 a citovaná judikatura).

51

Duální systém organizace trhu hazardních her však může být v rozporu s článkem 56 SFEU, pokud se zjistí, že příslušné orgány vedou politiku směřující k nabádání k účasti na jiných hazardních hrách než na hrách, které jsou součástí systému výhradní koncese, spíše než k omezení herních příležitostí a omezení činností v této oblasti soudržným a systematickým způsobem, takže cíl předcházení podněcování k nadměrným výdajům za hru a boje proti hráčské závislosti, který byl základem zavedení systému výhradní koncese, nemůže být nadále účinně naplňován prostřednictvím tohoto systému (obdobně viz rozsudek ze dne 28. února 2018, Sporting Odds, C‑3/17, EU:C:2018:130, bod 24 a citovaná judikatura).

52

Takový duální systém je naproti tomu slučitelný s článkem 56 SFEU, pokud předkládající soud shledá, že právní úprava omezující volný pohyb služeb skutečně sleduje soudržným a systematickým způsobem cíle tvrzené dotčeným členským státem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. února 2018, Sporting Odds, C‑3/17, EU:C:2018:130, bod 33).

53

S ohledem na všechny tyto úvahy je třeba na první otázku odpovědět tak, že články 49 SFEU a 56 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je úprava dotčená v původním řízení, která pro koncesi na poskytování služby loterie stanoví model jediného koncesionáře, zatímco na jiné hry, tipovací soutěže a sázky se použije model několika koncesionářů, pokud vnitrostátní soud konstatuje, že vnitrostátní právní úprava skutečně sleduje soudržným a systematickým způsobem legitimní cíle dovolávané dotčeným členským státem.

54

Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda články 49 a 56 SFEU, jakož i zásady zákazu diskriminace, transparentnosti a proporcionality musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě a takovým aktům přijatým k jejímu provedení, jako jsou akty dotčené ve věci v původním řízení, které pro koncesi na provozování služby loterie stanoví vysokou výchozí hodnotu zakázky ve srovnání s ostatními požadavky na ekonomickou a finanční způsobilost, jakož i na technické a organizační předpoklady.

55

V tomto ohledu je třeba poznamenat, že jak požadavek smlouvy o koncesi, tak podmínky účasti stanovené v dotyčném zadávacím řízení, mezi něž patří výchozí hodnota zakázky, mohou činit méně atraktivním výkon základních svobod zaručených v článcích 49 a 56 SFEU, a proto musí být odůvodněny a splňovat požadavky vyplývající ze zásady proporcionality.

56

Z ustálené judikatury rovněž vyplývá, že při udělení takové koncese, jako je koncese dotčená ve věci v původním řízení, je orgán udělující koncese vázán povinností transparentnosti spočívající mimo jiné v zajištění odpovídajícího stupně zveřejnění umožňujícího otevření koncese hospodářské soutěži a kontroly nestrannosti zadávacích řízení ku prospěchu každého potenciálního uchazeče (rozsudek ze dne 16. února 2012, Costa a Cifone, C‑72/10 a C‑77/10, EU:C:2012:80, bod 72, jakož i citovaná judikatura).

57

Zásada transparentnosti, která je logickým důsledkem zásady rovnosti, má v tomto kontextu především za cíl zajistit, aby se všechny dotčené hospodářské subjekty mohly rozhodnout o předložení nabídek na základě všech relevantních informací a vyloučit existenci rizika upřednostňování a svévole ze strany zadavatele. Předpokládá, že všechny podmínky a způsoby postupu vedoucího k udělení koncese budou formulovány jasně, přesně a jednoznačně tak, aby zaprvé všichni přiměřeně informovaní uchazeči, kteří postupují s běžnou péčí, mohli pochopit jejich přesný význam a vykládat je stejným způsobem a zadruhé aby byla omezena diskreční pravomoc orgánu udělujícího koncesi a tento byl schopen skutečně ověřit, zda nabídky uchazečů splňují kritéria, kterými se dotčený postup řídí (rozsudek ze dne 16. února 2012, Costa a Cifone, C‑72/10 a C‑77/10, EU:C:2012:80, bod 73 a citovaná judikatura).

58

Hodnota zakázky představuje základní součást informací, která musí být v souladu se zásadou transparentnosti uvedena alespoň odhadem ve výzvě k podávání nabídek. Jak v podstatě uvedla generální advokátka v bodě 59 svého stanoviska, odhadovaná hodnota se navíc musí opírat o objektivní kritéria.

59

V projednávaném případě je sice pravda, že jak uvádí společnosti Stanley, výchozí hodnota zakázky dotčené v původním řízení dosáhla podle čl. 1 odst. 653 písm. b) zákona č. 190/2014 700 milionů eur, což je přibližně dvojnásobek podmínky hospodářské a finanční způsobilosti stanovené v bodě 5.3 zadávací dokumentace, avšak je třeba poukázat na to, že tato poslední podmínka, která se týkala pouze sběru sázek, které hospodářský subjekt uskutečnil v minulosti, nemůže mít vliv na objektivní povahu odhadované hodnoty zakázky.

60

Jak uvedla generální advokátka v bodech 61 a 62 svého stanoviska, tato hodnota musí být rovněž posouzena vzhledem k velmi vysoké částce koncese, tj. 6600 milionů eur ročně, a roční odměna za služby pro koncesionáře ve výši 6 % vybrané částky, tj. přibližně 400 milionů eur, jakož i vzhledem k možnosti účastnit se řízení jako seskupení podniků, kterou mají k dispozici případní uchazeči. Navíc co se týče tohoto posledního bodu, z rozsudku ze dne 21. dubna 2016 Tribunale ammnistrativo regionale per il Lazio (regionální správní soud pro Lazio) vyplývá, že nejméně patnáct hospodářských subjektů působících v daném odvětví splnilo tato kritéria účasti v zadávacím řízení.

61

Kromě toho čl. 1 odst. 653 písm. c) zákona č. 190/2014 stanovil rozložení splácení ceny uvedené v nabídce uchazeče zařazeného na první místo do tří splátek v průběhu let 2015 až 2017.

62

S přihlédnutím k výše uvedenému je tedy zřejmé, že základní hodnota zakázky dotčené v původním řízení byla formulována jasně, přesně a jednoznačně a podle všeho je objektivně odůvodněná.

63

Je však třeba dodat, že jak vyplývá z judikatury citované v bodě 46 tohoto rozsudku, konečné posouzení proporcionality vnitrostátní právní úpravy dotčené v původním řízení přísluší vnitrostátnímu soudu. Totéž platí, pokud jde o soulad téže právní úpravy se zásadou transparentnosti.

64

S ohledem na tyto úvahy je třeba na druhou otázku odpovědět tak, že články 49 SFEU a 56 SFEU, jakož i zásady zákazu diskriminace, transparentnosti a proporcionality musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě a takovým aktům přijatým za účelem jejího provedení, jako jsou akty dotčené ve věci v původním řízení, které pro koncesi na provozování loterijní služby stanoví vysokou výchozí hodnotu zakázky, pokud je tato hodnota formulována jasně, přesně a jednoznačně a je objektivně odůvodněna, což musí ověřit příslušný vnitrostátní soud.

65

Třetí otázka položená předkládajícím soudem podle všeho vychází z předpokladu, že Soudní dvůr ve své judikatuře uznal legalitu řízení činností týkajících se hazardních her v režimu volného poskytování služeb prostřednictvím SPD.

66

V tomto ohledu je třeba připomenout, že Soudní dvůr potvrdil v odvětví hazardních her využití systému koncesí, přičemž měl za to, že tento systém může představovat účinný mechanismus umožňující kontrolu hospodářských subjektů působících v tomto odvětví s cílem předcházet provozování těchto činností ke kriminálním nebo podvodným účelům (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. září 2013, Biasci a další, C‑660/11 a C‑8/12, EU:C:2013:550, bod 24 a citovaná judikatura).

67

Přestože Soudní dvůr konstatoval neslučitelnost některých ustanovení výzvy k podávání nabídek v rámci zadávacího řízení zahájeného za účelem udělení koncese na služby týkajícího se hazardních her s unijním právem, nerozhodl o samotné legalitě řízení činností týkajících se hazardních her v režimu volného poskytování služeb prostřednictvím SPD.

68

S ohledem na toto upřesnění je třeba přeformulovat třetí otázku tak, že předkládající soud se v jejím rámci v podstatě táže, zda musí být články 49 SFEU a 56 SFEU, jakož i zásady zákazu diskriminace, transparentnosti a proporcionality vykládány v tom smyslu, že brání takovému ustanovení, jako je ustanovení dotčené v původním řízení, obsažené ve vzorové smlouvě o koncesi, která je přílohou výzvy k podávání nabídek, a které stanoví, že k odnětí koncese na provozování služby loterie dojde v případě:

69

Jak bylo připomenuto v bodech 38 až 40 tohoto rozsudku, vnitrostátní právní úprava, která podřizuje výkon hospodářské činnosti povinnosti získat koncesi a upravuje různé případy odnětí koncese, představuje překážku základních svobod zaručených články 49 a 56 SFEU. Ustanovení o odnětí koncese tedy musí být odůvodněna naléhavými důvody obecného zájmu a splňovat kritéria proporcionality, aby mohla být uznána za slučitelná s uvedenými články. Tato ustanovení musí rovněž dodržovat zásadu transparentnosti, která byla připomenuta v bodech 56 a 57 tohoto rozsudku.

70

Na třetí předběžnou otázku je tedy třeba odpovědět ve světle těchto úvah.

71

Co se týče zaprvé ustanovení o odnětí koncese z důvodu vznesení obvinění ve smyslu v čl. 30 odst. 2 písm. h) vzorové smlouvy, z judikatury Soudního dvora vyplývá, že ve zvláštní oblasti hazardních her může být vyloučení hospodářského subjektu z důvodu spáchání trestného činu v souvislosti s předmětem činnosti, pro niž byla udělena koncese, v zásadě považováno za opatření odůvodněné cílem boje proti kriminalitě (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. února 2012, Costa a Cifone, C‑72/10 a C‑77/10, EU:C:2012:80, bod 76, jakož i citovaná judikatura).

72

Avšak vzhledem k tomu, že odnětí koncese představuje pro koncesionáře obzvláště závažné opatření, koncesionář musí být schopen s jistotou posoudit riziko, že se taková sankce vůči němu uplatní. Za tímto účelem je nezbytné, aby okolnosti, za kterých může být uvedená sankce uplatněna, byly formulovány jasně, přesně a jednoznačně (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. února 2012, Costa a Cifone, C‑72/10 a C‑77/10, EU:C:2012:80, body 77 a 78).

73

V projednávaném případě ustanovení obsažené v čl. 30 odst. 2 písm. h) vzorové smlouvy podle všeho tento požadavek splňuje, ověření čehož přísluší předkládajícímu soudu.

74

Je totiž třeba poznamenat, že jak uvedla generální advokátka v bodě 73 svého stanoviska, toto ustanovení popisuje stručně, ale jasně podmínky, které musí být splněny předtím, než ADM rozhodne o odnětí koncese, takže přiměřeně informovaný uchazeč, který postupuje s běžnou péčí, nemůže mít potíže s pochopením oblasti jeho působnosti a jeho významu.

75

Kromě toho vzhledem k tomu, že podmínky pro vznesení obvinění se řídí italskými právními předpisy obsaženými v trestním řádu, jsou přístupné a předvídatelné pro všechny hospodářské subjekty.

76

Pokud jde o otázku, zda toto ustanovení rovněž splňuje požadavky vyplývající ze zásady proporcionality, z ustálené judikatury vyplývá, že omezení stanovená vnitrostátními právními předpisy nesmí překračovat meze toho, co je k dosažení sledovaného cíle nezbytné (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. listopadu 2003, Gambelli a další, C‑243/01, EU:C:2003:597, bod 72). Přestože tedy veřejní zadavatelé musí být v zásadě schopni rozhodnout o ukončení smlouvy o koncesi v případě, že existují pochybnosti o důvěryhodnosti koncesionáře, a to zejména proto, že spáchal trestný čin v souvislosti s předmětem činnosti, pro niž byla udělena koncese, tato možnost musí být přísně regulována, aby byla přiměřená cíli boje proti trestné činnosti.

77

V projednávaném případě podléhá široký prostor pro uvážení, který má k dispozici ADM a umožňuje tomuto orgánu rozhodnout o ukončení smlouvy o koncesi na základě ustanovení čl. 30 odst. 2 písm. h) vzorové smlouvy, dvojí podmínce. Zaprvé, odnětí koncese předpokládá předchozí zásah soudního orgánu, který je nezávislý na veřejném zadavateli a na návrh státního zástupce podá obžalobu na základě souboru přesvědčivých důkazů shromážděných v rámci trestního vyšetřování. Zadruhé, toto odnětí předpokládá, že spáchaný trestný čin souvisí s předmětem činnosti, pro niž byla koncese udělena.

78

Vzhledem k výše uvedenému takové ustanovení, jako je ustanovení obsažené v čl. 30 odst. 2 písm. h) vzorového smlouvy, podle všeho nejde nad rámec toho, co je nezbytné k dosažení sledovaného cíle, tj. boje proti trestné činnosti, ověření čehož však přísluší předkládajícímu soudu.

79

Tento závěr není vyvrácen bodem 81 rozsudku ze dne 16. února 2012, Costa a Cifone (C‑72/10 a C‑77/10, EU:C:2012:80), podle něhož by mělo být vyloučení z trhu v důsledku odnětí koncese v zásadě považováno za přiměřené cíli boje proti kriminalitě pouze tehdy, je-li založeno na pravomocném rozsudku týkajícím se dostatečně závažného trestného činu

80

Ačkoli k odnětí koncese dochází v zásadě automaticky, jakmile rozsudek nabude právní moci, a pokud byl vydán z důvodu spáchání trestného činu souvisejícího s předmětem činnosti, pro niž byla udělena koncese, tato okolnost nevylučuje, aby měl veřejný zadavatel za podmínek striktně upravených zákonem k dispozici možnost rozhodnout o odnětí i v případě neexistence pravomocného rozsudku.

81

Zadruhé, pokud jde o ustanovení o odnětí koncese obsažené v čl. 30 odst. 2 písm. k) vzorové smlouvy, zákaz uvádění na trh na italském území jiných her podobných loterii, aniž pro to bylo získáno požadované oprávnění, nebo jiných her zakázaných italským právním řádem, které jsou v tomto ustanovení uvedeny, rovněž představuje opatření, jehož cílem je boj proti nelegálním hrám, což je zcela jistě legitimní cíl.

82

S výhradou ověření, které musí provést předkládající soud, je toto ustanovení podle všeho formulováno dostatečně jasně. Takové ustanovení se rovněž jeví jako přiměřené k dosažení cíle, který je v projednávaném případě sledován, aniž jde nad rámec toho, co je k jeho dosažení nezbytné.

83

Je však třeba dodat, že při přezkumu přiměřenosti těchto ustanovení musí předkládající soud rovněž vzít v úvahu skutečnost, že ukončení smlouvy o koncesi hospodářského subjektu nemůže být pokládáno za přiměřené, pokud vnitrostátní právní předpisy nestanoví ani účinnou soudní ochranu, ani náhradu škody utrpěné v případě, kdy se toto ukončení později ukáže jako neodůvodněné (obdobně viz rozsudek ze dne 16. února 2012, Costa a Cifone, C‑72/10 a C‑77/10, EU:C:2012:80, bod 81).

84

Pokud tedy hospodářský subjekt, který účinně podal nabídku a byl vyloučen ze zadávacího řízení z důvodu sporných ustanovení o odnětí koncese, nebo pokud uchazeč, na něhož se vztahuje rozhodnutí o odnětí koncese přijaté na základě týchž ustanovení, mají právo podat účinný opravný prostředek proti vyloučení nebo odnětí koncese, a dotčené osoby mohou získat náhradu škody utrpěné v případě, že se tyto kroky později ukáží jako neodůvodněné, včetně případu porušení unijního práva, tato ustanovení musí být považována za ustanovení splňující požadavky vyplývající ze zásady proporcionality.

85

S ohledem na tyto úvahy je třeba na třetí otázku odpovědět, že články 49 a 56 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takovému ustanovení, jako je ustanovení dotčené v původním řízení, obsažené ve vzorové smlouvě o koncesi, která je přílohou výzvy k podávání nabídek, a stanoví, že k odnětí koncese na provozování služby loterie dojde v případě:

za podmínky, že jsou tato ustanovení odůvodněná, jeví se jako přiměřená sledovanému cíli a jsou v souladu se zásadou transparentnosti, což musí ověřit vnitrostátní soud ve světle vodítek uvedených v tomto rozsudku.

86

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto: