1

Evropská komise se svou žalobou domáhá, aby Soudní dvůr:

2

Článek 346 odst. 1 písm. b) SFEU stanoví:

„Ustanovení Smluv nebrání použití následujících pravidel:

[…]

3

Společnost Hellenic Shipyards SA (Ellinika Nafpigeia AE, dále jen „ENAE“), vlastník řecké civilní a vojenské loděnice ve Skaramagkasu (Řecko), se specializuje na stavbu vojenských plavidel. Během roku 1985 ENAE ukončila činnost a vstoupila do likvidace. V září 1985 řecká banka Elliniki Trapeza Viomichanikis Anaptixeos AE (dále jen „ETVA“) patřící Řeckému státu nabyla většinový podíl v ENAE. Dne 18. září 1995 ETVA prodala 49 % akcií ENAE zaměstnancům posledně uvedené společnosti.

4

Během roku 1998 uzavřela Řecká republika v rámci projektu modernizace své ponorkové flotily s ENAE smlouvu, nazvanou „Archimedes“, na stavbu tří ponorek „HDW třídy 214“, s opcí na stavbu čtvrté ponorky, a smlouvu s názvem „Neptun II“ na modernizaci tří ponorek „HDW třídy 209“.

5

V roce 2001 se Řecká republika rozhodla zprivatizovat ENAE. Dne 11. října 2001 byla uzavřena mezi ETVA a zaměstnanci ENAE na straně jedná a konsorciem tvořeným společnostmi Howaldtswerke-Deutsche Werft GmbH (dále jen „HDW“) a Ferrostaal AG (dále společně jen„HDW-Ferrostaal“) na straně druhé smlouva o prodeji akcií ENAE. HDW-Ferrostaal vytvořilo Greek Naval Shipyard Holding (Elliniki Nafpigokataskevastiki AE Chartofylakeiou, dále jen „GNSH“) vlastněný rovným podílem HDW a Ferrostaal, za účelem řízení jejich účasti v ENAE.

6

V lednu 2005 společnost ThyssenKrupp AG převzala HDW. V listopadu 2005 nabyla společnost ThyssenKrupp akcie GNSH držené společností Ferrostaal. Od posledně uvedeného data tedy společnost ThyssenKrupp držela 100% podíl na ENEA a posledně uvedenou společnost v plném rozsahu ovládala. GNSH a ENAE byly začleněny do ThyssenKrupp Marine Systems AG, divize ThyssenKrupp specializované na zařízení vojenských plavidel a specializovaných obchodních lodí.

7

V tomto kontextu přijala Řecká republika v letech 1996 až 2003 řadu opatření, která spočívala v kapitálových vkladech, zárukách a úvěrech ve prospěch ENAE, které byly předmětem několika rozhodnutí Rady Evropské unie a Komise.

8

Dne 2. července 2008 přijala Komise rozhodnutí 2009/610/ES z téhož dne o státních podporách C 16/04 (ex NN 29/04, CP 71/02 a CP 133/05), které Řecko poskytlo společnosti [Hellenic Shipyards SA] (Úř. věst. 2009, L 225, s. 104), v jehož článcích 2, 3, 8, 9 a 11 až 15 se stanoví, že tato opatření představují podpory neslučitelné s vnitřním trhem.

9

Podle článků 5 a 6 uvedeného rozhodnutí byly podpory, jež jsou v něm uvedeny – i když byly předtím schváleny Komisí – poskytnuty neoprávněně, takže musí být vráceny.

10

Podle článku 16 rozhodnutí 2009/610 představuje záruka poskytnutá bankou ETVA na odškodnění HDW-Ferrostaal, kterým by bylo posledně uvedené konsorcium odškodněno bankou ETVA za každou státní podporu, kterou by byla ENAE povinna vrátit, podporu poskytnutou v rozporu s čl. 108 odst. 3 SFEU, která je neslučitelná s vnitřním trhem. Proto měla být tato záruka s okamžitou platností zrušena.

11

Vzhledem k tomu, že Komise konstatovala, že z podpor určených k navrácení těžily výlučně civilní aktivity ENAE, rozhodla v článku 17 uvedeného rozhodnutí, že tyto podpory musí být vráceny z části civilních aktivit této společnosti.

12

V článku 18 rozhodnutí 2009/610 se Řecké republice ukládá, aby přistoupila k okamžitému navrácení podpor vymezených podle článků 2, 3, 5, 6, 8, 9 a článků 11 až 15 tohoto rozhodnutí. Podle tohoto článku 18 měla Řecká republika povinnost přijmout opatření nezbytná k provedení uvedeného rozhodnutí do čtyř měsíců ode dne 13. srpna 2008, které bylo datem oznámení uvedeného rozhodnutí.

13

Řecká republika s ohledem na obtížnou hospodářskou situaci ENAE uvedla, že úplné navrácení dotčených podpor by mohlo vést k úpadku uvedené společnosti, a tím ovlivnit její vojenské aktivity, včetně stavby a modernizace ponorek „HDW třídy 214“ a „HDW třídy 209“, takže by tím mohly být poškozeny podstatné zájmy bezpečnosti Řecké republiky ve smyslu článku 346 SFEU. S cílem takové možnosti zabránit dosáhly Komise, Řecká republika a ENAE po jednáních, která probíhala v období od června do října 2010 a na základě závazku formou dopisů, který poskytla ENAE v dopise ze dne 27. října a Řecká republika v dopise ze dne 29. října 2010, dohody, podle níž se rozhodnutí 2009/610 považuje za řádně splněné, budou-li dodrženy následující závazky:

14

Poté co Komise usoudila, že Řecká republika nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z rozhodnutí 2009/610, podala dne 8. října 2010 na základě čl. 108 odst. 2 SFEU žalobu pro nesplnění povinností proti Řecké republice, kterou se domáhala určení, že posledně uvedená nepřijala ve stanovené lhůtě veškerá opatření nezbytná pro dosažení souladu s tímto rozhodnutím.

15

Dopisem ze dne 1. prosince 2010 informovala Komise Řeckou republiku, že pokud budou závazky uvedené v bodě 13 tohoto rozsudku plně splněny, bude považovat rozhodnutí 2009/610 za provedené v plném rozsahu. Tento orgán v uvedeném dopise upřesnil, že aktiva ENEA určená k jejím civilním aktivitám musí být prodána řeckému státu nebo na něj převedena do šesti měsíců od uvedeného dopisu.

16

Dne 28. června 2012 Soudní dvůr ve svém rozsudku konstatujícím nesplnění povinnosti rozhodl, že Řecká republika tím, že nepřijala ve stanovené lhůtě veškerá opatření nezbytná pro splnění povinností vyplývajících z rozhodnutí 2009/610, a tím, že nepředložila Komisi ve stanovené lhůtě informace uvedené v článku 19 tohoto rozhodnutí, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článků 2, 3, 5, 6, 8, 9 a 11 až 19 uvedeného rozhodnutí.

17

V návaznosti na vydání rozsudku konstatujícího nesplnění povinnosti si útvary Komise a řecké orgány vyměnily několik dopisů o aktuálním stavu navrácení neslučitelných podpor.

18

Řecký parlament přijal v tomto kontextu zákon č. 4099/2012, který nabyl účinnosti dne 20. prosince 2012. V jeho čl. 169 odst. 2 se stanoví, že „Dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se ruší výhradní užívací právo, poskytnuté [ENAE] v čl. 1 odst. 15 zákona č. 2302/1995 […], ve znění čl. 6 odst. 1 zákona č. 2941/2011, v rozsahu, v němž se týká části pozemku státu ABK 266 o ploše […] (216663,985 m2), zanesené [v topografické mapě zveřejněné v příloze I tohoto zákona], jakož i pobřežní oblasti umístěné před výše uvedeným veřejným pozemkem ABK […].“

19

Dne 11. ledna 2013 podali ENAE a její vlastníci Mezinárodnímu rozhodčímu soudu Mezinárodní obchodní komory (dále jen „Mezinárodní rozhodčí soud ICC“) rozhodčí žalobu na náhradu škody směřující proti Řecké republice z důvodu údajného porušení zaprvé rámcové dohody ((Framework Agreement) uzavřené v březnu 2010 mezi Řeckou republikou, ENAE, HDW, ThyssenKrupp a Abu Dhabi Mar LLC, která v průběhu roku 2009 převzala 75,1 % akcií ENAE, které byly v držení ThyssenKrupp, jejíž článek 11 odkazoval na povinnost Řecké republiky navrátit státní podporu, zadruhé prováděcí dohody (Implementation Agreement) uzavřené týmiž stranami této rámcové dohody, jejímž účelem bylo urovnat několik sporů týkajících se plnění smluv „Achimedes“ a „Neptune II“, a zatřetí smluv na výstavbu a modernizaci ponorek, jež byly uzavřeny v rámci těchto dohod. Dne23. dubna 2014 podala i Řecká republika k Mezinárodnímu rozhodčímu soudu ICC rozhodčí žalobu na náhradu škody proti ENAE a jejím akcionářům z důvodu porušení prováděcí dohody a smluv o výstavbě a modernizaci ponorek, a zejména povinnosti dodat ponorky za stanovených podmínek a lhůt.

20

Řecký parlament dále přijal zákon č. 4237/2014, který vstoupil v platnost dne 12. února 2014 a v jeho článku 12 se stanoví, že s ohledem na zájmy národní bezpečnosti Řecké republiky se pozastavuje jakákoli forma nuceného výkonu rozhodnutí směřujícího proti movitému a nemovitému majetku ENAE.

21

Řecká republika na základě článku 26 zákona č. 4258/2014, který vstoupil v platnost 14. dubna 2014, zadala vojenskému námořnictvu projekt týkající se výstavby a modernizace ponorek z toho důvodu, že ENAE nedodržela své smluvní závazky, s cílem zajistit operační schopnosti nezbytné pro národní obranu a bezpečnost. Toto ustanovení rovněž stanovilo, že vojenské námořnictvo bude pokračovat bezplatně v pracích na ponorkách v zařízeních ENAE a bude hradit mzdy a příspěvky na sociální zabezpečení zaměstnanců z titulu mzdových náhrad za jejich práci.

22

Dne 27. listopadu 2014 zaslala Komise, která měla za to, že rozhodnutí 2009/610 nebylo dosud provedeno, řeckým orgánům výzvu dopisem podle čl. 260 odst. 2 SFEU a poskytla jim dvouměsíční lhůtu k provedení.

23

V této výzvě dopisem Komise uvedla, že řecké orgány nevymohly zpět částku neslučitelných podpor a neposkytly jí informace o provedení rozhodnutí 2009/610.

24

Řecké orgány na tuto výzvu dopisem odpověděly dne 23. ledna 2015. Zaprvé poukázaly na obstrukce a nedostatek spolupráce ze strany ENAE při provádění závazků uvedených v dopise ze dne 1. prosince 2010. Zadruhé se dovolávaly potřeby, aby ENAE zůstala provozuschopná po dobu dalších osmnácti až dvaceti měsíců proto, aby vojenské námořnictvo mohlo dokončit v zařízeních ENAE stavbu a modernizaci ponorek, jak bylo stanoveno ve smlouvách „Archimedes“ a „Neptun II“.

25

Dne 4. prosince 2015 řecké orgány zaslaly ENAE inkasní příkaz znějící na částku 523352889,23 eura, což představovalo zhruba 80 % z částky, která měla být navrácena včetně úroků až do dne 30. listopadu 2015. Dne 5. února 2016 podala ENAE žalobu k Dioikitiko Protodikeio Athinon (soud prvního stupně v Aténách) směřující ke zrušení tohoto inkasního příkazu. V průběhu měsíce března 2016 přijaly řecké daňové orgány akty k výkonu uvedeného inkasního příkazu. Dne 13. dubna 2016 podala ENAE u téhož soudu odpor proti těmto aktům k výkonu uvedeného příkazu. Dne 23. května 2016 podala ENAE uvedenému soudu návrhy na odklad výkonu výše uvedených aktů. Komise vstoupila do těchto řízení jako amicus curiae podle čl. 29 odst. 2 nařízení Rady (EU) 2015/1589 ze dne 13. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 [SFEU] (Úř. věst. 2015, L 248, s. 9).

26

Dne 29. září 2016 Dioikitiko Protodikeio Athinon (soud prvního stupně v Aténách) zamítl návrhy na odklad výkonu předložené ENAE.

27

Po tomto zamítnutí zahájily řecké orgány dne 3. února 2017 řízení o nuceném výkonu rozhodnutí ve vztahu k civilním aktivům ENAE. Dne 6. února 2017 zaslaly tyto orgány příkazy k obstavení bankovních účtů k rukám tří bank, u kterých měla ENAE vedené účty. Řecká republika nicméně nevymohla zpět žádnou částku z důvodů předchozích příkazů k obstavení účtu uplatněných jinými věřiteli a z důvodu obtížné finanční situace tohoto podniku.

28

Souběžně s tím podala dne 12. května 2016 ENAE a její akcionáři u rozhodčího soudu ICC návrh na vydání předběžných opatření znějících na odklad výkonu rozhodnutí a směřujících proti vnitrostátním správním aktům, které přijaly v prosinci 2015 a v březnu 2016 řecké orgány s cílem dosáhnout navrácení dotčených státních podpor. Rozhodčí soud tento návrh na vydání předběžného opatření zamítl. U rozhodčího soudu ICC se rovněž domáhali, aby zakázal řeckým orgánům zahájit jakékoliv řízení o úpadku proti ENAE během rozhodčího řízení.

29

Předběžným usnesením ze dne 5. srpna 2016 rozhodčí soud ICC tento návrh ENAE a jejích akcionářů zamítl a rozhodl, že nemůže zasahovat do výkonu rozhodnutí 2009/610. Rozhodl však, že navrácení protiprávní podpory by mohlo vystavit ENAE úpadku, a proto zakázal Řecké republice přijmout opatření ke znárodnění této společnosti, ovládnout řízení uvedené společnosti nebo zahájit řízení o platební neschopnosti vůči této společnosti a jejím aktivům, aniž by jej předem informoval.

30

Dne 13. února 2017 řecké orgány informovaly Komisi o svém záměru zahájit vůči ENAE zvláštní likvidační řízení podle zákona č. 4307/2014, který nabyl účinnosti dne 15. listopadu 2014 (dále jen „zvláštní správa“) a požádaly Komisi o setkání s cílem projednat podmínky provedení tohoto řízení.

31

Za těchto podmínek podala Komise dne 22. února 2017 projednávanou žalobu.

32

Dne 8. března 2017 se konala schůzka týkající se uvalení zvláštní správy na ENAE. Řecké orgány předložily na této schůzce Komisi podrobný plán týkající se uvalení navrhované zvláštní správy na ENAE.

33

Dne 21. března 2017 byly obstaveny dva plovoucí doky náležející ENAE.

34

Dne 10. dubna 2017 podala ENAE u rozhodčího soudu ICC návrh na vydání předběžných opatření, jimiž se domáhala, aby byl řeckým orgánům uložen zákaz zahájení řízení za účelem uvalení zvláštní správy na tuto společnost podle zákona č. 4307/2014. Rozhodnutím ze dne 27. června 2017 připomněl rozhodčí soud ICC, že se blíží vydání jeho rozhodčího nálezu. Rozhodl tedy, že zahájení řízení o zvláštní správě proti ENAE by mělo za následek zbavení jejích akcionářů kontroly nad společností a že by zvláštní správce vybraný věřiteli mohl přijímat rozhodnutí, která by měla vliv na postavení ENAE v rozhodčím řízení. V této souvislosti rozhodčí soud ICC rozhodl, že se řecké orgány mají zdržet až do vydání pravomocného rozhodčího nálezu jakéhokoliv opatření, které by přímo nebo nepřímo vedlo ke změně kontroly řízení ENAE, včetně úpadkových řízení a uvalení zvláštní správy na tuto společnost.

35

Dne 29. června 2017 zaslaly řecké orgány ENAE dopis, ve kterém ji vyzvaly, aby uhradila zbývajících 20 % částky podpor, které měly být navráceny, včetně úroků až do 30. června 2017, a sice 95098200,99 eura. Vzhledem k tomu, že k této úhradě nedošlo, byly dopisem Ypourgeio Oikonomias kai Anaptyxis (ministerstva hospodářství a rozvoje) ze dne 31. července 2017 pověřeny vymožením této částky daňové orgány.

36

Dne 12. října 2017 řecké orgány zahájily řízení u řeckých soudů proto, aby se ENAE stala předmětem řízení o zvláštní správě zavedeného v článku 68 zákona č. 4307/2014, který nabyl účinnosti dne 15. listopadu 2014.

37

Soudní dvůr v řízení vyhověl třem návrhům Řecké republiky na předložení nových dokumentů podaným na základě čl. 128 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora. Komisi byla v každém z těchto případů určena lhůta k tomu, aby se k takovým důkazům vyjádřila.

38

Z uvedených dokumentů vyplývá, že zaprvé Monomeles Protodikeio Athinon (soud prvního stupně v Aténách – samosoudce, Řecko) v rozsudku č. 725/2018 ze dne 8. března 2018 vyhověl návrhu řeckých orgánů, uvalil na ENAE zvláštní správu a jmenoval zvláštního správce.

39

Z týchž dokumentů zadruhé vyplývá skutečnost, že dne 26. března 2018 usiloval nezávislý úřad pro veřejné příjmy prostřednictvím oznámení pohledávky, které bylo učiněno dne 22. března 2018, o uplatnění pohledávek Řecké republiky, týkajících se navrácení dotčených podpor v rámci řízení zvláštní správy této společnosti, u zvláštního správce. Tento úřad konkrétně oznámil částku ve výši 713883282,19 eura, navýšenou o úroky z prodlení z důvodu opožděného zaplacení této pohledávky. Tato částka zahrnovala částky 524896095,75 eura a 95171888,92 eura, které byl řecký stát povinen získat zpět, aby splnil rozhodnutí 2009/610 a rozsudek konstatující nesplnění povinnosti.

40

Zvláštní správce byl o všech těchto úkonech vyrozuměn prostřednictvím doporučeného dopisu zaslaného poštou.

41

Zatřetí z dokumentů, které Řecká republika předložila podle čl. 128 odst. 2 jednacího řádu, vyplývá, že dne 26. června 2018 prostřednictvím zápisu o předání ENAE, zastoupená svým zvláštním správcem, převedla vlastnictví k pozemku ABK 266 a k části pobřeží, jež se nacházelo před ním, na společnost Etaireia Akiniton Dimosiou A. E. (Státní společnost pro hospodaření s nemovitým majetkem, dále jen „ETAD“).

42

Komise vytýká Řecké republice, že nepřijala opatření, která jsou nutná ke splnění rozsudku konstatujícího nesplnění povinnosti, neboť od přijetí rozhodnutí 2009/610, jakož i od přijetí uvedeného rozsudku uběhla řada let, aniž by řecké orgány vymohly od ENAE dotčené státní podpory.

43

Zaprvé, Komise tvrdí, že Řecká republika nepřijala veškerá opatření, jež jsou v zásadě nutná k provedení takového rozhodnutí, jako je rozhodnutí 2009/610.

44

Řecké orgány totiž zavedením moratoria, jež je stanoveno v článku 12 zákona č. 4237/2014, podle Komise ještě více ztížily navrácení podpor.

45

Řecké orgány přijaly vnitrostátní správní akty směřující k částečnému navrácení dotčených státních podpor od ENAE totiž až v prosinci 2015 a v březnu 2016. Na základě těchto aktů však od této společnosti nebyla získána žádná částka.

46

Zadruhé, Komise tvrdí, že Řecká republika nedodržela ani závazky uvedené v dopise ze dne 1. prosince 2010, které jsou považovány za náhradní způsob provedení rozhodnutí 2009/610.

47

V tomto ohledu Komise zaprvé tvrdí, že civilní aktiva ENAE nebyla prodána a že uvedená společnost zpochybňuje seznam civilních aktiv.

48

Zadruhé, Komise tvrdí, že ač Řecký parlament přijal zákon o navrácení suchého doku, Řecká republika dosud neposkytla příslušnou mapu, která by přesně označovala navrácený pozemek, ani důkaz o tom, že tyto pozemky již nejsou využívány ENAE.

49

Zatřetí, přes usnesení správní rady ENAE ze dne 14. dubna 2010, podle něhož měla tato společnost ukončit své civilní aktivity, řecké orgány neposkytly žádný další důkaz o tom, že uvedený podnik se vzdal od data tohoto usnesení veškerých civilních aktivit.

50

Začtvrté, tyto orgány nikdy nezaslaly dokumenty, které by prokazovaly, že záruka odškodnění, zmíněná v článku 16 rozhodnutí 2009/610, byla zrušena či nebyla nikdy použita.

51

Zapáté, uvedené orgány nikdy nepředložily zprávu o aktuálním stavu provádění tohoto rozhodnutí.

52

Zašesté, Komise připomíná, že jediným důvodem obhajoby, jehož se Řecká republika může dovolávat, je důvod vycházející z absolutní nemožnosti řádného provedení rozhodnutí 2009/610, byla-li by prokázána neexistence vymahatelných aktiv. V takovém případě má však členský stát přikročit k likvidaci a definitivnímu ukončení činnosti podniku, který byl příjemcem podpory.

53

V projednávané věci se řecké orgány nikdy nedovolávaly absolutní nemožnosti vymáhání dotčených podpor. Tyto orgány pouze tvrdily, že v důsledku navrácení těchto podpor v plném rozsahu by došlo k likvidaci loděnic, což by mělo negativní dopad na zájmy národní obrany, a také nenavrácení přičítaly obstrukcím ze strany ENAE, přestože takovými obstrukcemi nelze odůvodnit, že rozhodnutí 2009/610 nebylo provedeno.

54

Pokud jde o zájmy národní bezpečnosti, kterých se dovolává Řecká republika a které se týkají pouze výstavby ponorek v zařízení ENAE pro vojenské námořnictvo, Komise uvádí, že odchylka stanovená v článku 346 SFEU se týká pouze výjimečných a jasně určených případů, a nemůže být tudíž vykládána extenzivně. Je tudíž na tomto členském státu, aby prokázal, že tato odchylka je nezbytná k ochraně podstatných zájmů jeho bezpečnosti.

55

V této souvislosti Komise zpochybňuje opodstatněnost zájmů bezpečnosti, jichž se dovolává Řecká republika. Řecké orgány nikdy nevysvětlily, proč musela stavba a modernizace ponorek nutně proběhnout v zařízeních ENAE, a nikoliv v zařízeních jiných řeckých loděnic, a to zejména po zadání projektu stavby a modernizace ponorek vojenskému námořnictvu na základě článku 26 zákona č. 4258/2014.

56

Řecká republika namítá, že přijala veškerá opatření, jež jsou nezbytná za účelem provedení rozsudku konstatujícího nesplnění povinnosti.

57

Tento členský stát uvádí, že článek 12 zákona č. 4237/2014 není opatřením, které ztěžuje navrácení dotčených podpor, neboť pozastavení nuceného výkonu rozhodnutí směřujícího proti aktivům ENAE, jež je v tomto článku stanoveno, se použije pouze v případě, že by nucený výkon rozhodnutí měl dopad na výstavbu a údržbu ponorek vojenského námořnictva, což je podle něj v souladu s čl. 346 odst. 1 písm. b) SFEU. Dále okolnost, že řecké orgány následně přijaly opatření k výkonu rozhodnutí směřující proti ENAE, prokazuje, že článek 12 tohoto zákona nebrání ve vymáhání tohoto navrácení.

58

Řecká republika se dále dovolává svých podstatných bezpečnostních zájmů ve smyslu čl. 346 odst. 1 písm. b) SFEU, když tvrdí, že navrácení nemůže omezovat pokračování vojenských aktivit největší a nejvýkonnější loděnice v Řecku, ani široký prostor pro uvážení, který má při výběru opatření, jež považuje za nezbytná.

59

Řecká republika totiž nemohla vyvolat úpadek ENAE, jelikož toto řízení by mělo dopad na veškerá aktiva této společnosti a ohrožovalo by řádné pokračování vojenských aktivit loděnice, a tudíž i obranné schopnosti tohoto členského státu. Z těchto důvodů řecké orgány upřednostnily provedení závazků, které byly obsaženy v dopise ze dne 1. prosince 2010.

60

V tomto ohledu Řecká republika stran prodeje civilních aktiv ENAE uvádí, že narazila na obstrukce ze strany této společnosti, která nesouhlasila se seznamem civilních aktiv určených k prodeji.

61

Kvůli těmto překážkám řecké orgány vydaly proti uvedené společnosti inkasní příkazy a rozhodnutí o obstavení účtu.

62

Vzhledem k tomu, že tato opatření nevedla k navrácení dotčené podpory z důvodu dříve vydaných rozhodnutí o obstavení účtu na návrh jiných věřitelů a pro zjevnou neexistenci dostatečných aktiv ENAE, měly řecké orgány za to, že je třeba uvalit na tuto společnost zvláštní správu na základě ustanovení zákona č. 4307/2014. Podle Řecké republiky totiž řecké orgány mohly po zadání činností výstavby ponorek vojenskému námořnictvu přijmout opatření na likvidaci ENAE, aniž by bylo ohroženo plnění vojenských programů.

63

V tomto kontextu Řecká republika tvrdí, že uvalení zvláštní správy na ENAE je vhodným opatřením na likvidaci této společnosti, neboť toto opatření je plně v souladu s požadavky unijního práva, jelikož toto řízení umožňuje prodat ve veřejné dražbě veškeré pobočky společnosti nebo její samostatná aktiva nebo jejich část, přičemž za tento postup odpovídá nezávislý správce a probíhá pod soudním dohledem. Toto řízení zvláštní správy, které by mohlo být dokončeno do dvanácti měsíců od jmenování zvláštního správce, zajišťuje minimálně tytéž záruky, jako v případě běžného úpadkového řízení a je o mnoho rychlejší a transparentnější. Uvedené řízení by umožnilo zabránit snížení hodnoty dotčených aktiv a zaručovalo by prodej vojenských aktiv ENAE v rámci jediné pobočky v souladu s podstatnými zájmy bezpečnosti Řecké republiky.

64

Stran vrácení pozemků přidělených ENAE k výlučnému užívání Řecká republika tvrdí, že právo na užívání těchto pozemků bylo dne 20. prosince 2012 zrušeno na základě čl. 169 odst. 2 zákona č. 4099/2012. Řecká republika tvrdí, že z kopií přepisů místně příslušného pracoviště rejstříku zástavních práv, které byly předány Komisi, vyplývá, že uvedené pozemky byly vráceny. Podle tohoto členského státu vyplývá okolnost, že tyto pozemky ENAE již neužívá, z toho, že tento podnik od roku 2010 již nevykonává žádnou civilní činnost.

65

Řecká republika má dále za to, že vrácení dotčených pozemků je opatřením, jímž se provádí rozhodnutí 2009/610, neboť řecké orgány mají v případě neexistence dostatečných aktiv povinnost zajistit likvidaci všech civilních aktiv ENAE. Tento členský stát přesto tvrdí, že ocenění týchž pozemků v cenách z roku 2008 prokazuje, že tyto pozemky představují 60 % celkové hodnoty civilních aktiv ENAE nebo 58 % hodnoty zařízení loděnice, které není určeno pro vojenské účely. Vzhledem k tomuto výpočtu by se prodej civilních aktiv ENAE ve skutečnosti týkal pouze malé části hodnoty civilní pobočky tohoto podniku.

66

Stran ukončení civilních aktivit ENAE Řecká republika tvrdí, že správní rada této společnosti přijala rozhodnutí právě o této otázce a že nové vedení uvedené společnosti opakovaně potvrdilo, že ENAE od roku 2010 nevykonává žádnou civilní činnost. Tento členský stát dále uvádí, že po 30. září 2011 ENAE neuveřejnila rozvahu kvůli své špatné hospodářské situaci.

67

Konečně stran záruky odškodnění, která je zmíněna v článku 16 rozhodnutí 2009/610, Řecká republika uvádí, že je na ENAE, aby ji vypověděla. Tento členský stát mimoto uvádí, že jelikož otázka použití této záruky nebyla v žádné věci vznesena, řecké orgány neměly možnost dovolávat se její neplatnosti.

68

Úvodem je třeba připomenout, že z judikatury Soudního dvora vyplývá, že členský stát, jemuž je určeno rozhodnutí, které jej zavazuje k zajištění navrácení protiprávních podpor, které byly prohlášeny za neslučitelné s vnitřním trhem, je podle článku 288 SFEU povinen přijmout veškerá opatření k zajištění splnění povinností vyplývajících z tohoto rozhodnutí. Musí dosáhnout skutečného vrácení dlužných částek, aby odstranil narušení hospodářské soutěže způsobené konkurenční výhodou, jež byla poskytnuta prostřednictvím těchto podpor (rozsudek ze dne 9. listopadu 2017, Komise v. Řecko, C‑481/16, nezveřejněný, EU:C:2017:845, bod 23).

69

Navrácení protiprávní podpory, která byla prohlášena za neslučitelnou s vnitřním trhem, totiž musí být provedeno bezodkladně a v souladu s postupy vnitrostátního práva dotyčného členského státu za předpokladu, že umožňují okamžitý a účinný výkon rozhodnutí Komise. Za tímto účelem musí dotčené členské státy učinit všechny nezbytné kroky v rámci svých právních řádů, včetně předběžných opatření, aniž je dotčeno unijní právo (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. listopadu 2017, Komise v. Řecko, C‑481/16, nezveřejněný, EU:C:2017:845, bod 24).

70

Pokud jde o případy, kdy musí protiprávně poskytnuté státní podpory navrátit podniky, které jsou v obtížích nebo v úpadku, je třeba připomenout, že takové obtíže nemají vliv na povinnost navrácení podpory. Členský stát je tedy povinen podle okolností provést likvidaci společnosti, nechat zapsat svoji pohledávku na stranu pasiv této společnosti nebo přijmout veškerá další opatření umožňující vrácení podpory (rozsudek ze dne 17. ledna 2018, Komise v. Řecko, C‑363/16, EU:C:2018:12, bod 36).

71

V případě projednávané věci přitom ze spisu vyplývá, že s ohledem na obtížnou hospodářskou situaci ENAE a s cílem zabránit úpadku této společnosti, ohrožení plnění programů „Archimedes“ a „Neptun II“ ve prospěch vojenského námořnictva a poškození podstatných zájmů bezpečnosti Řecké republiky ve smyslu článku 346 SFEU se Komise, tento členský stát a ENAE zavázaly, že k navrácení použijí náhradní metodu, aby Komise mohla považovat rozhodnutí 2009/610 za provedené v plném rozsahu.

72

Pro účely určení, zda Řecká republika přijala veškerá opatření nezbytná pro splnění rozsudku konstatujícího nesplnění povinnosti, je tudíž třeba ověřit, zda tento členský stát dodržel závazky uvedené v dopise ze dne 1. prosince 2010 nebo zda byly dotčené státní podpory, jak jsou vymezeny v článcích 2, 3, 5, 6, 8, 9 a 11 až 15 rozhodnutí 2009/610, uvedeným členským státem zcela navráceny, a zda byly informace uvedené v článku 19 uvedeného rozhodnutí poskytnuty Komisi.

73

Předně je třeba upřesnit, že pokud jde o řízení o nesplnění povinnosti podle čl. 260 odst. 2 SFEU, je třeba za datum rozhodné pro posouzení existence takového nesplnění povinnosti považovat uplynutí lhůty stanovené ve výzvě dopisem vydané na základě tohoto ustanovení (rozsudek ze dne 31. května 2018, Komise v. Itálie, C‑251/17, nezveřejněný, EU:C:2018:358, bod 32).

74

Vzhledem k tomu, že Komise v projednávané věci, jak bylo připomenuto v bodě 22 tohoto rozsudku, zaslala dne 27. listopadu 2014 Řecké republice výzvu dopisem postupem podle čl. 260 odst. 2 SFEU, je rozhodným datem uvedeným v předchozím bodě datum uplynutí lhůty stanovené v tomto dopise, tj. 27. leden 2015.

75

Co se týče závazků uvedených v dopise ze dne 1. prosince 2010, je přitom nesporné, že je řecké orgány k tomuto datu, tj. k 27. lednu 2015, nedodržely.

76

Ze spisu totiž vyplývá, že jediným opatřením, které Řecká republika k uvedenému datu přijala, bylo přijetí zákona č. 4099/2012, který nabyl účinnosti dne 20. prosince 2012.

77

V tomto ohledu je však třeba upřesnit, že ze spisu vyplývá, že jak rozhodčí soud CCI tak Monomeles Protodikeio Athinon (soud prvního stupně v Aténách – samosoudce) konstatovaly, že i přes nabytí účinnosti tohoto zákona ENAE ve skutečnosti nevrátila veřejný pozemek, ke kterému se vztahovala koncese k suchému doku.

78

Podle zápisu ze dne 26. června 2018 ENAE převedla vlastnictví k pozemku ABK 266, včetně suchého doku, jehož užívání jí bylo uděleno na základě koncese, jakož i část pobřeží nacházející se před tímto pozemkem. Řecká republika ovšem neprokázala, že tato společnost skutečně převedla vlastnictví k tomuto pozemku na Řecký stát před 27. lednem 2015.

79

Nelze tudíž konstatovat, že se ENEA vzdala koncese na suchý dok, jak bylo vyžadováno podle závazků uvedených v dopise ze dne 1. prosince 2010.

80

Pokud jde o argument Řecké republiky, podle něhož okolnost, že uvedený pozemek již ENAE neužívala, vyplývá ze skutečnosti, že tato společnost nevykonává žádnou civilní činnost již od roku 2010, jak vyplývá z rozhodnutí správní rady uvedené společnosti ze dne 14. dubna 2010, je třeba konstatovat, že z uvedeného rozhodnutí ani ze spisu nevyplývá, že ENAE přerušila své civilní aktivity ve smyslu závazků uvedených v dopise ze dne 1. prosince 2010.

81

Uvedené rozhodnutí správní rady se totiž nemůže týkat závazku přerušení civilních aktivit ENAE na dobu patnácti let od 1. prosince 2010, neboť předchází dopisu o závazku ENEA, který je datován dnem 27. října 2010. V tomto rozhodnutí se pouze uvádí skutečnost, že v souvislosti s dohodou o půjčce ve prospěch ENAE „je v současné době veškerá nenámořní aktivita v plném rozsahu přerušena“.

82

Na výzvu Soudního dvora nebyla mimoto Řecká republika schopna předložit dokumenty, které by mohly prokázat, že ENAE dodržela závazek ukončení všech svých civilních aktivit na dobu patnácti let.

83

Vzhledem k tomu, že Řecká republika neprokázala, že ENAE přerušila veškeré své civilní aktivity od 1. prosince 2010, neprokázala, že tato společnost dále neužívala veřejný pozemek, jehož se týkala koncese k suchému doku.

84

Stran závazku, jež se týká prodeje civilních aktiv ENAE nebo jejich vrácení řeckému státu, je zjevné, že k tomuto prodeji ani navrácení nikdy nedošlo. Tento závazek tudíž nebyl dodržen.

85

Co se záruky odškodnění uvedené v článku 16 rozhodnutí 2009/610 týče, je třeba uvést, že v dopise ze dne 1. prosince 2010 bylo uvedeno, že ENAE se jí má vzdát a na jejím základě nebo v souvislosti s ní nesmí zahájit žádné řízení. Ze spisu nevyplývá, že by k takovému vzdání se došlo, ani že by Řecká republika tuto záruku zrušila prostřednictvím právní úpravy. Tento závazek tedy Řecká republika nedodržela.

86

Podle dohody, kterou uzavřela Komise, Řecká republika a ENAE a která vyplývá z dopisu ze dne 1. prosince 2010, bylo třeba splnit veškeré závazky, aby bylo možné konstatovat řádné provedení rozhodnutí 2009/610. Selhání této metody navrácení lze tudíž konstatovat již tehdy, pokud nebyl dodržen byť jen jediný ze závazků. Je přitom třeba uvést, že závazky uvedené v bodě 13 tohoto rozsudku, nebyly dodrženy.

87

Stran hlavní povinnosti Řecké republiky, podle níž měla v plném rozsahu navrátit dotčené státní podpory, jak byly vymezeny v článcích 2, 3, 5, 6, 8, 9 a 11 až 15 rozhodnutí 2009/610, stačí konstatovat, že je zřejmé, že řecké orgány tuto povinnost nedodržely a že Komisi neposkytly informace uvedené v článku 19 uvedeného rozhodnutí.

88

Pokud jde o argument Řecké republiky, podle něhož jí podstatné zájmy její bezpečnosti ve smyslu čl. 346 odst. 1 písm. b) SFEU neumožňovaly vyvolat úpadek ENAE, neboť takové řízení by mělo dopad na veškerá aktiva této společnosti a ohrozilo by řádné pokračování vojenských aktivit loděnice, a tudíž i obranné schopnosti tohoto členského státu, přičemž zároveň existovalo vhodnější opatření umožňující likvidaci uvedené společnosti, které zohledňovalo podstatné zájmy bezpečnosti uvedeného členského státu, a sice uvalení zvláštní správy na uvedenou společnosti, je třeba uvést, že řecké orgány mohly využít možnosti uvalit na ENEA zvláštní správu před uplynutím lhůty stanovené ve výzvě dopisem, tj. do 27. ledna 2015, neboť zákon č. 4307/2014 nabyl účinnosti dne 15. listopadu 2014.

89

Ze spisu nicméně vyplývá, že návrh na zahájení tohoto řízení byl podán až 12. října 2017.

90

I za předpokladu, že by se Řecká republika mohla oprávněně dovolávat podstatných zájmů své bezpečnosti ve smyslu čl. 346 odst. 1 písm. b) SFEU ve fázi navracení dotčených státních podpor, stačí uvést, že tento členský stát nepřijal k datu 27. ledna 2015 opatření, která sám považoval za vhodná s ohledem na podstatné zájmy své bezpečnosti.

91

Řecká republika proto nemůže s úspěchem tvrdit, že přijala veškerá opatření nezbytná k tomu, aby byl uplatněn postup pro navrácení dotčených státních podpor. Rozsudek konstatující nesplnění povinnosti ze dne 27. ledna 2015 proto nebyl splněn.

92

Je tudíž třeba konstatovat, že vzhledem k tomu, že Řecká republika nepřijala k datu uplynutí stanovené lhůty veškerá opatření ke splnění povinností uložených rozsudkem konstatujícím nesplnění povinnosti, porušila povinnosti, které jsou jí uloženy na základě čl. 260 odst. 1 SFEU.

93

Zaprvé, Komise má za to, že nesplnění povinností vytýkané Řecké republice přetrvává i v okamžiku, kdy Soudní dvůr zkoumá skutkový stav.

94

Konkrétně má Komise stran přihlášky pohledávky ze dne 22. března 2018, jejímž prostřednictvím informovala Řecká republika zvláštního správce ENAE o svých pohledávkách týkajících se navrácení dotčených podpor v rámci řízení zvláštní správy této společnosti, za to, že za vhodné opatření, které může zajistit odstranění narušení hospodářské soutěže, lze považovat zapsání pohledávek týkajících se vrácení dotčených podpor na seznam pohledávek, pokud po takovém opatření následuje buď navrácení celé částky uvedených podpor, nebo likvidace podniku a definitivní ukončení jeho činností, není-li takové navrácení v průběhu úpadkového řízení možné. Pouhé přihlášení těchto pohledávek nestačí k tomu, aby bylo možné mít za to, že tento členský stát splnil svou povinnost navrátit podporu. Komise dále uvádí, že podle článku 77 zákona č. 4307/2014 dochází k formálnímu zápisu na seznam pohledávek po převodu aktiv dotčeného podniku v důsledku zvláštní správy, která byla na tento podnik uvalena, a nikoli před tímto převodem.

95

Pokud jde o předávací protokol, na jehož základě ENAE převedla vlastnictví k pozemku ABK 266 a k části pobřeží, jež se nacházelo před ním, na ETAD, Komise uvádí, že tento protokol je datován dnem 26. června 2018. K tomuto převodu tudíž došlo pozdě, neboť podle dopisu ze dne 1. prosince 2010 k němu mělo dojít do šesti měsíců od tohoto dopisu. Komise dále tvrdí, že Řecká republika dosud neposkytla mapu, která by přesně označovala pozemky, jež byly navráceny státu, ani důkazy o tom, že tyto pozemky již nejsou využívány ze strany ENAE.

96

Zadruhé, co se výše penále týče, Komise na základě sdělení SEC(2005) 1658 ze dne 12. prosince 2005, nazvaného „Provádění článku [260 SFEU]“, (Úř. věst. 2007, C 126, s. 15) navrhuje, aby se výše denního penále vypočítala vynásobením jednotné základní paušální sazby 670 eur koeficientem závažnosti 5 ze stupnice 1 až 20 a koeficientem doby trvání 3, tj. nejvyšším koeficientem. Výsledek má být dále vynásoben faktorem „n“, který byl pro Řeckou republiku vypočítán na hodnotu 3,48 a jeho účelem je zohlednit platební schopnost dotčeného členského státu, přičemž za tímto účelem tento faktor zohledňuje jakožto relevantní skutečnosti hrubý domácí produkt (HDP) tohoto členského státu a počet jeho hlasovacích práv v Radě.

97

Stran koeficientu závažnosti Komise poukazuje na zásadní povahu ustanovení Smlouvy o FEU v oblasti státních podpor, škodlivý účinek, který mají neslučitelné a nevrácené podpory na lodní odvětví, značnou částku nevrácené podpory a opakování protiprávního jednání ze strany tohoto členského státu v oblasti státních podpor.

98

Stran koeficientu doby trvání Komise uvádí, že neplnění povinností trvá několik let od vyhlášení rozsudku konstatujícího nesplnění povinnosti a více než 8 let od oznámení rozhodnutí 2009/610.

99

Pokud jde o faktor „n“, Komise tvrdí, že tento výpočet musí být učiněn na základě vývoje HDP Řecké republiky během posledního roku, u něhož jsou k dispozici věrohodné hospodářské údaje, a na základě vážení hlasů tohoto členského státu v Radě.

100

Komise má stran vážení hlasů v Radě za to, že změna systému hlasování v Radě, k níž došlo od 1. dubna 2017, neznamená, že Komise je povinna upravit jí navrhovaný faktor „n“. Připomíná, že v okamžiku podání žaloby byl stále v platnosti dřívější systém vážení hlasů. Faktor vyplývající z bývalého systému vážení hlasů je podle Komise i nadále užitečným referenčním základem pro výpočet sankcí.

101

Za těchto podmínek je Komise toho názoru, že penále ve výši 34974 eur za den je přizpůsobené okolnostem a přiměřené uváděnému nesplnění povinnosti, jakož i platební schopnosti dotčeného členského státu.

102

Řecká republika zaprvé tvrdí, že svým přihlášením pohledávky ze dne 22. března 2018 uplatnila své pohledávky v rámci řízení zvláštní správy u zvláštního správce ENAE. Tento členský stát dále uvádí, že tato společnost rovněž na základě protokolu ze dne 26. června 2018 převedla vlastnictví k pozemku ABK 266, včetně suchého doku, na jehož užívání jí byla udělena koncese, jakož i část pobřeží nacházející se před tímto pozemkem. Podle uvedeného členského státu je tento převod vlastnictví významnou součástí plnění povinnosti dosáhnout navrácení dotčených státních podpor.

103

Řecká republika zadruhé zpochybňuje koeficienty závažnosti a doby trvání protiprávního jednání stanovené Komisí.

104

V tomto ohledu tvrdí, že Komise nezohlednila řadu skutečností, které snižují závažnost protiprávního jednání, jako je skutečnost, že ENAE již nemá od roku 2010 žádnou civilní aktivitu, a nevykonává tak již žádný konkurenční tlak na ostatní podniky v loďařském odvětví. Poukazuje rovněž na řadu obtíží, kterým čelila při provedení rozhodnutí 2009/610, mezi které patří zejména rozhodnutí rozhodčího soudu ICC ze dne 27. června 2017. Zpochybňuje rovněž údajné opakování protiprávního jednání z její strany v oblasti státních podpor. Z těchto důvodů má za to, že koeficienty závažnosti a doby trvání protiprávního jednání nemohou být vyšší než 1.

105

Stran platební schopnosti má Řecká republika za to, že je třeba faktor „n“ aktualizovat s využitím nejnovějších finančních údajů. V tomto ohledu tento členský stát tvrdí, že Komise nezohlednila skutečný stav řeckého hospodářství a zejména skutečnost, že se na uvedený členský stát stále vztahuje ekonomický ozdravný program, neboť nemá účinnou finanční soběstačnost na finančních trzích.

106

Dále má Řecká republika za to, že faktor „n“ není správně vypočten, neboť od 1. dubna 2017 Smlouva s konečnou platností opustila systém vážených hlasovacích práv v rámci Rady a nahradila jej systémem dvojí většiny členských států a obyvatel, podle kterého má každý členský stát v Radě pouze jeden hlas. Řecká republika se proto domnívá, že u členských států, jejichž obyvatelstvo a HDP jsou srovnatelné s jejími, došlo k závažnému poklesu jejich vlivu v rámci Rady.

107

Úvodem je třeba připomenout, že Soudnímu dvoru přísluší v každé věci a v závislosti na okolnostech případu, který mu byl předložen, jakož i na stupni přesvědčování a odrazování, který se mu jeví jako potřebný, rozhodnout o peněžitých sankcích vhodných zejména k předejití tomu, aby se obdobná porušení unijního práva opakovala (rozsudek ze dne 31. května 2018, Komise v. Itálie, C‑251/17, nezveřejněný, EU:C:2018:358, bod 63).

108

Podle ustálené judikatury Soudního dvora je uložení penále v zásadě odůvodněno pouze tehdy, když neplnění povinnosti spočívající v tom, že nebylo vyhověno předchozímu rozsudku, trvá až do posouzení skutkového stavu Soudním dvorem (rozsudek ze dne 31. května 2018, Komise v. Itálie, C‑251/17, nezveřejněný, EU:C:2018:358, bod 64).

109

V projednávané věci Řecká republika tvrdí, že k okamžiku posouzení skutkového stavu Soudním dvorem provedla závazky uvedené v dopise ze dne 1. prosince 2010 a v rozhodnutí 2009/610.

110

V tomto ohledu Řecká republika tvrdí, že v rámci řízení zvláštní správy přihlásila své pohledávky u zvláštního správce ENAE a že převedla vlastnictví k pozemku ABK 266, včetně suchého doku, na jehož užívání jí byla udělena koncese, jakož i část pobřeží nacházející se před tímto pozemkem.

111

Pokud jde zaprvé o argumentaci, jež se týká přihlášení pohledávek v projednávané věci, je zjevné, že k okamžiku posouzení skutkového stavu Soudním dvorem Řecká republika nezapsala do seznamu pohledávek pohledávky, jež se týkaly navrácení dotčených podpor. Ze spisu totiž nevyplývá, že by tyto pohledávky zvláštní správce zapsal na seznam pohledávek. Mimoto podle článku 77 zákona č. 4307/2014 dochází k formálnímu zápisu na seznam pohledávek po převodu aktiv dotčeného podniku v důsledku zvláštní správy, která byla na tento podnik uvalena, a nikoli před tímto převodem. Je přitom nesporné, že k takovému převodu aktiv nedošlo. Řecká republika tudíž nemůže účinně tvrdit, že svým oznámením pohledávky ze dne 22. března 2018 uplatnila u zvláštního správce ENAE své pohledávky v rámci řízení zvláštní správy.

112

Každopádně zápis pohledávek týkajících se navrácení dotčených podpor na seznam pohledávek sám o sobě nestačí k tomu, aby byla splněna povinnost vyhovět rozsudku konstatujícímu nesplnění povinnosti (rozsudek ze dne 11. prosince 2012, Komise v. Španělsko, C‑610/10, EU:C:2012:781, bod 103). Takové zapsání pohledávky totiž lze v zásadě považovat za vhodné opatření, které může zajistit odstranění narušení hospodářské soutěže, pokud po takovém opatření následuje buď navrácení celé částky uvedených podpor, nebo likvidace podniku a definitivní ukončení jeho činností, není-li takové navrácení v průběhu úpadkového řízení možné (rozsudek ze dne 17. ledna 2018, Komise v. Řecko, C‑363/16, EU:C:2018:12, bod 42).

113

Pokud jde zadruhé o argumentaci týkající se převodu vlastnictví k pozemku ABK 266, stačí uvést, že se každopádně jedná pouze o částečné splnění povinnosti navrácení. Tento převod sám o sobě nezajišťuje úplné navrácení dotčených státních podpor ani dodržení všech závazků uvedených v dopise ze dne 1. prosince 2010.

114

Řecká republika proto nemůže tvrdit, že k okamžiku posouzení skutkového stavu Soudním dvorem přijala veškerá opatření nezbytná pro splnění povinností vyplývajících z rozsudku konstatujícího nesplnění povinnosti.

115

S ohledem na výše uvedené je třeba konstatovat, že nesplnění povinností vytýkané Řecké republice království trvalo až do posouzení skutkového stavu v projednávané věci Soudním dvorem.

116

Za těchto podmínek je tudíž uložení povinnosti Řecké republice zaplatit penále vhodným finančním prostředkem, který ji má přimět k přijetí nezbytných opatření za účelem ukončení určeného neplnění povinností a splnění veškerých povinností vyplývajících z rozsudku konstatujícího nesplnění povinnosti.

117

Podle ustálené judikatury musí být takové penále stanoveno v závislosti na míře přesvědčivosti nezbytné k tomu, aby členský stát, který nesplnil povinnost, přiměl vyhovět rozsudku o nesplnění povinnosti a změnit jeho chování za účelem ukončení vytýkaného protiprávního jednání (rozsudek ze dne 31. května 2018, Komise v. Itálie, C‑251/17, nezveřejněný, EU:C:2018:358, bod 68).

118

Soudní dvůr musí při výkonu své posuzovací pravomoci v dané oblasti stanovit penále v takové výši, která odpovídá okolnostem a je přiměřená zjištěnému nesplnění povinnosti a platební schopnosti dotyčného členského státu (rozsudek ze dne 31. května 2018, Komise v. Itálie, C‑251/17, nezveřejněný, EU:C:2018:358, bod 69).

119

Soudní dvůr není vázán návrhy Komise na penále, které jsou pouze užitečným referenčním základem. Stejně tak pokyny, které jsou obsaženy ve sděleních Komise, nejsou pro Soudní dvůr závazné, ale přispívají k zajištění transparentnosti, předvídatelnosti a právní jistoty úkonů samotné Komise, když tento orgán předkládá návrhy Soudnímu dvoru. V rámci řízení podle čl. 260 odst. 2 SFEU, které se týká nesplnění povinnosti členským státem, které přetrvává bez ohledu na skutečnost, že totéž nesplnění povinnosti již bylo konstatováno v prvním rozsudku vydaném podle článku 258 SFEU nebo čl. 108 odst. 2 SFEU, musí mít totiž Soudní dvůr možnost stanovit penále ve výši a formě, které považuje za vhodné, aby přiměly tento členský stát k ukončení neplnění povinností vyplývajících z tohoto prvního rozsudku Soudního dvora (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 31. května 2018, Komise v. Itálie, C‑251/17, nezveřejněný, EU:C:2018:358, bod 70).

120

Pro účely stanovení výše penále jsou základními kritérii, která musí být zohledněna k zajištění jeho donucující povahy za účelem jednotného a účinného uplatňování unijního práva, v zásadě závažnost porušení práva, doba jeho trvání a platební schopnost dotčeného členského státu. Při používání těchto kritérií je třeba přihlédnout zvláště k dopadům nevyhovění rozsudku na soukromé a veřejné zájmy, jakož i k naléhavosti, s níž je třeba přimět dotyčný členský stát k tomu, aby dostál svým povinnostem (rozsudek ze dne 31. května 2018, Komise v. Itálie, C‑251/17, nezveřejněný, EU:C:2018:358, bod 71).

121

Zaprvé, co se závažnosti protiprávního jednání týče, je třeba zdůraznit, jak již uvedl generální advokát v bodě 124 svého stanoviska, zásadní povahu ustanovení Smlouvy v oblasti státních podpor.

122

Pravidla, která jsou předmětem rozhodnutí 2009/610 i rozsudku konstatujícího nesplnění povinnosti, jsou totiž výrazem jednoho ze základních poslání svěřených Evropské unii na základě čl. 3 odst. 3 SEU, tedy vytvoření vnitřního trhu, jakož i na základě protokolu č. 27 o vnitřním trhu a hospodářské soutěži, který podle článku 51 SEU tvoří nedílnou součást Smluv a podle něhož vnitřní trh zahrnuje systém zajišťující, aby hospodářská soutěž nebyla narušována.

123

Význam unijních ustanovení, která byla porušena v takovém případě, o jaký se jedná v projednávané věci, se projevuje zejména v tom, že navrácením podpor prohlášených za protiprávní a neslučitelné s vnitřním trhem bude odstraněno narušení hospodářské soutěže způsobené konkurenční výhodou, jež byla prostřednictvím těchto podpor poskytnuta, a že tímto navrácením příjemce ztrácí výhodu, kterou měl na trhu oproti svým konkurentům (rozsudek ze dne 11. prosince 2012, Komise v. Španělsko, C‑610/10, EU:C:2012:781, bod 127).

124

Stran nesplnění povinnosti, jež je konstatováno v projednávané věci, je třeba zaprvé připomenout, že Řecká republika dotčené státní podpory v plném rozsahu nevrátila, ani nedodržela závazky uvedené v dopise ze dne 1. prosince 2010. Každopádně s ohledem na zásadu, jež byla připomenuta v bodě 118 tohoto rozsudku, podle níž musí být penále přizpůsobené okolnostem a musí být přiměřené zjištěnému nesplnění povinnosti, je třeba zohlednit skutečnost, že ENAE zastupovaná jejím zvláštním správcem převedla vlastnictví k pozemku ABK 266, včetně suchého doku, jehož užívání jí bylo uděleno na základě koncese, jakož i část pobřeží nacházející se před tímto pozemkem, a že tento pozemek představuje významnou část civilních aktiv ENAE.

125

Zadruhé je třeba poukázat na značnou výši částky nevrácené podpory. Jak uvedl generální advokát v bodě 125 stanoviska, částka, kterou je třeba vymoci, se totiž neustále zvyšuje o použitelné úroky a v okamžiku jednání překračovala 670 milionů eur, tedy více než 2,6násobek původní částky.

126

Zatřetí je třeba zohlednit skutečnost, že trh v odvětví stavby lodí je přeshraniční. Toto hospodářské odvětví se nachází téměř ve všech členských státech. Škodlivý účinek, který mají neslučitelné a navrácené podpory, by proto měl dopad nejen na podniky v Řecku, ale i ve zbytku Unie.

127

Začtvrté, pokud jde o argument Řecké republiky, podle něhož existují okolnosti oslabující závažnost protiprávního jednání, konkrétně pak takové obtíže, jako jsou obstrukce a zcela chybějící spolupráce ze strany ENAE při provádění závazků uvedených v dopise ze dne 1. prosince 2010 a účinky rozhodnutí rozhodčího soudu ICC ze dne 27. června 2017, je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury nemohou právní, politické nebo praktické obtíže, s kterými se dotčený členský stát setkal při plnění povinností vyplývajících z rozhodnutí, jimž se nařizuje navrácení podpory, aniž vůči dotčeným podnikům za účelem navrácení podpory přijme skutečná opatření nebo Komisi navrhne alternativní způsoby splnění povinností vyplývajících z takového rozhodnutí, které by umožnily překonání těchto obtíží, odůvodnit skutečnost, že tento členský stát nerespektuje povinnosti, jež pro něj vyplývají z unijního práva. Totéž platí i pro údajné vnitřní problémy, které nastaly při plnění povinností vyplývajících z rozhodnutí Komise (rozsudek ze dne 9. listopadu 2017, Komise v. Řecko, C‑481/16, nezveřejněný, EU:C:2017:845, bod 29). Za těchto podmínek tudíž nelze v projednávané věci považovat obtíže, jichž se dovolává Řecká republika, za polehčující okolnosti.

128

Konečně je třeba konstatovat i opakování protiprávního jednání ze strany tohoto členského státu v oblasti státních podpor. Řecká republika byla totiž odsouzena jak v rámci řízení na základě čl. 108 odst. 2 SFEU z důvodu neprovedení rozhodnutí o navrácení podpor ve věcech, které vedly k vydání rozsudku ze dne 1. března 2012, Komise v. Řecko (C‑354/10, nezveřejněný, EU:C:2012:109), rozsudku ze dne 17. října 2013, Komise v. Řecko (C‑263/12, nezveřejněný, EU:C:2013:673), rozsudku ze dne 9. listopadu 2017, Komise v. Řecko (C‑481/16, nezveřejněný, EU:C:2017:845), a ze dne 17. ledna 2018, Komise v. Řecko (C‑363/16, EU:C:2018:12), tak v rámci řízení na základě čl. 228 odst. 2 třetího pododstavce ES, ve věci, která vedla k rozsudku ze dne 7. července 2009, Komise v. Řecko (C‑369/07, EU:C:2009:428).

129

Je nutno konstatovat, že v projednávané věci došlo k významnému porušení pravidel Smlouvy v oblasti státních podpor.

130

Zadruhé, pokud jde o dobu trvání protiprávního jednání, je třeba ji posuzovat s ohledem na okamžik, ke kterému Soudní dvůr posuzuje skutkové okolnosti, a nikoli s ohledem na okamžik, kdy mu Komise věc předloží (rozsudek ze dne 31. května 2018, Komise v. Itálie, C‑251/17, nezveřejněný, EU:C:2018:358, bod 78).

131

Za těchto podmínek je vzhledem k tomu, že Řecká republika nebyla schopna prokázat, že ukončila neplnění své povinnosti vyhovět v plném rozsahu rozsudku konstatujícímu nesplnění povinnosti, třeba mít za to, že uvedené nesplnění povinnosti trvá více než šest let od data vyhlášení uvedeného rozsudku, což představuje značně dlouhou dobu.

132

Zatřetí, pokud jde o platební schopnost a konkrétně o návrh Komise vynásobit základní částku konkrétním koeficientem platným pro Řeckou republiku, Soudní dvůr opakovaně rozhodl, že tato metoda výpočtu představuje vhodný způsob, jak promítnout platební schopnost dotčeného členského státu při zachování přiměřeného odstupu mezi jednotlivými členskými státy (rozsudek ze dne 7. července 2009, Komise v. Řecko, C‑369/07, EU:C:2009:428, bod 123).

133

Jak totiž uvedl generální advokát v bodě 132 stanoviska, Soudní dvůr ustáleným způsobem souhlasí, aby byl za účelem výpočtu peněžitých sankcí zohledněn HDP dotčeného členského státu a počet hlasovacích práv, kterými tento stát disponuje v Radě (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. července 2000, Komise v. Řecko, C‑387/97, EU:C:2000:356, bod 88; rozsudek ze dne 25. listopadu 2003, Komise v. Španělsko, C‑278/01, EU:C:2003:635, bod 59; rozsudek ze dne 10. ledna 2008, Komise v. Portugalsko, C‑70/06, EU:C:2008:3, bod 48, a rozsudek ze dne 4. června 2009, Komise v. Řecko, C‑109/08, EU:C:2009:346, bod 42).

134

Stran kritéria HDP z judikatury Soudního dvora vyplývá, že je třeba zohlednit nedávný vývoj HDP v tomto členském státě, a to ke dni posuzování skutkového stavu Soudním dvorem (rozsudek ze dne 31. května 2018, Komise v. Itálie, C‑251/17, nezveřejněný, EU:C:2018:358, bod 81 a citovaná judikatura).

135

Je tudíž třeba zohlednit jednak skutečnost, že HDP Řecké republiky se mezi rokem 2010 a 2016 snížil o více než 25 %, a jednak to, že v roce 2017 se HDP poprvé od roku 2007 zvýšil. Soudní dvůr tudíž při určení výše penále řádně zohlednil význam této hospodářské krize.

136

Pokud jde o kritérium počtu hlasů, které má členský stát v Radě, je třeba upřesnit, že podle čl. 3 odst. 1 protokolu č. 36 o přechodných ustanoveních nabyl od 1. listopadu 2014 účinku nový systém kvalifikované většiny, tzv. dvojité většiny.

137

Podle čl. 3 odst. 2 uvedeného protokolu mohou členské státy až do 31. března 2017 požádat o hlasování podle předchozí úpravy o hlasování kvalifikovanou většinou.

138

Od 1. dubna 2017 je tedy systém vážených hlasů nahrazen systémem dvojí většiny, podle které je kvalifikované většiny dosaženo, pokud zahrnuje nejméně 55 % členů Rady, nebo nejméně 72 % členů, pokud Rada nerozhoduje na návrh Komise nebo vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, kteří zastupují nejméně 65 % obyvatelstva Unie.

139

S ohledem na pravidla nového systému dvojí většiny a rozdíly, které vykazuje oproti dřívějšímu systému vážených hlasů, nelze nový systém dvojí většiny přímo přenést na způsob výpočtu sankcí, a tudíž nemůže pro tyto účely účinně nahradit dřívější systém vážených hlasů.

140

Jak uvedl generální advokát v bodě 140 stanoviska, nový systém dvojí většiny totiž neposkytuje žádné uspokojivé kritérium pro určení platební schopnosti dotčeného členského státu.

141

Dále je třeba uvést, že Soudní dvůr ve své judikatuře z období po 1. dubnu 2017, tj. datu, od kterého se již nepoužije dřívější systém vážených hlasů, zohledňuje za účelem posouzení platební schopnosti členských států pouze HDP dotčeného členského státu (rozsudek ze dne 22. února 2018, Komise v. Řecko, C‑328/16, EU:C:2018:98, a rozsudek ze dne 31. května 2018, Komise v. Itálie, C‑251/17, nezveřejněný, EU:C:2018:358).

142

V tomto kontextu není namístě pro účely posouzení platební schopnosti Řecké republiky přihlížet ke kritériu počtu hlasů, které měl tento členský stát v Radě, ani k novému systému dvojí většiny, ale je třeba se opírat o hlavní faktor, kterým je HDP uvedeného členského státu.

143

Co se periodicity platby penále týče, je třeba zohlednit zvláštní povahu opatření přijatých za účelem navrácení dotčených podpor, které se dovolává Řecká republika.

144

Zdá se, že pro Řeckou republiku bude mimořádně obtížné splnit v krátké lhůtě v plném rozsahu povinnosti plynoucí z rozhodnutí 2009/610, a tedy zcela vyhovět rozsudku konstatujícímu nesplnění povinnosti, jelikož opatření, jež jsou součástí tohoto splnění povinnosti, nelze přijmout ihned a jejich dopad se neprojeví okamžitě.

145

Vzhledem k tomuto zvláštnímu rysu je myslitelné, že se uvedenému členskému státu podaří podstatně zvýšit míru plnění povinností vyplývajících z rozhodnutí 2009/610, avšak toto rozhodnutí nebude v takové lhůtě zcela splněno.

146

Z toho plyne, že k případnému zjištění ukončení dotčeného porušení by mohlo dojít až na konci období umožňujícího celkové vyhodnocení dosažených výsledků.

147

Je tudíž třeba stanovit pololetní penále, aby Komise mohla posoudit pokrok při provádění opatření ke splnění tohoto rozsudku s ohledem na situaci, která bude panovat na konci dotčeného období.

148

Řecké republice je tedy třeba uložit povinnost zaplatit Komisi penále ve výši 7294000 eur za pololetí prodlení s přijetím opatření nezbytných ke splnění povinností vyplývajících z rozsudku konstatujícího nesplnění povinnosti, a to ode dne vydání tohoto rozsudku do dne splnění povinností vyplývajících z tohoto rozsudku.

149

Pokud jde o výši paušální částky, Komise navrhuje Soudnímu dvoru, aby stanovil tuto částku vynásobením denní částky počtem dnů trvání protiprávního jednání.

150

Komise navrhuje použít pro výpočet paušální částky stejný koeficient závažnosti a stejný faktor „n“, jako při výpočtu penále. Naopak paušální základ pro výpočet paušální částky by podle Komise měl být stanoven na 220 eur za den. Na rozdíl od výpočtu penále nebude použit koeficient doby trvání, neboť doba trvání protiprávního jednání je již zohledněna ve vynásobení denní částky počtem dnů trvání protiprávního jednání.

151

Na tomto základě Komise navrhuje uložení paušální částky vypočtené vynásobením částky 3828 eur počtem dní, které uplynuly mezi dnem vydání rozsudku konstatujícího nesplnění povinnosti a datem splnění povinností členským státem, nebo pokud k němu nedojde, datem vydání tohoto rozsudku.

152

Řecká republika nepředložila konkrétní argumenty k paušální částce. Vzhledem k tomu, že pro její výpočet Komise používá kritéria totožná s kritérii používanými pro výpočet penále, jako je závažnost a doba trvání protiprávního jednání, je třeba přihlédnout k argumentům týkajícím se penále, které předkládá Řecká republika.

153

Úvodem je třeba připomenout, že Soudní dvůr je při výkonu posuzovací pravomoci, která je mu v dané oblasti svěřena, oprávněn uložit současně penále a paušální částku (rozsudek ze dne 31. května 2018, Komise v. Itálie, C‑251/17, nezveřejněný, EU:C:2018:358, bod 96).

154

Uložení povinnosti zaplatit paušální částku a stanovení případné výše této částky musí v každém jednotlivém případě záviset na všech relevantních skutečnostech souvisejících jak s charakteristikami zjištěného nesplnění povinnosti, tak s přístupem členského státu, jehož se řízení zahájené na základě článku 260 SFEU týká. V této souvislosti je Soudní dvůr na základě tohoto ustanovení nadán širokou posuzovací pravomocí při rozhodování o uložení či neuložení takové sankce a při případném určení její výše (rozsudek ze dne 31. května 2018, Komise v. Itálie, C‑251/17, nezveřejněný, EU:C:2018:358, bod 97).

155

V projednávané věci veškeré právní a skutkové okolnosti, které vedly ke konstatování neplnění povinností, ukazují na to, že účinná prevence obdobného porušování unijního práva v budoucnu vyžaduje přijetí takového odrazujícího opatření, jakým je uložení paušální částky.

156

Za těchto okolností přísluší Soudnímu dvoru, aby při výkonu své posuzovací pravomoci stanovil výši této paušální částky tak, aby byla jednak přizpůsobena okolnostem a jednak přiměřená porušení práva (rozsudek ze dne 31. května 2018, Komise v. Itálie, C‑251/17, nezveřejněný, EU:C:2018:358, bod 99).

157

Mezi faktory, které jsou v tomto ohledu relevantní, patří zejména takové skutečnosti, jako je závažnost zjištěného porušení práva a doba, po kterou toto porušení trvalo, od vyhlášení rozsudku, kterým bylo toto porušení práva určeno (rozsudek ze dne 31. května 2018, Komise v. Itálie, C‑251/17, nezveřejněný, EU:C:2018:358, bod 100).

158

Okolnosti projednávané věci, které je třeba zohlednit, vyplývají zejména z úvah obsažených v bodech 120 až 142 tohoto rozsudku, jež se týkají závažnosti a doby trvání porušení práva, jakož i platební schopnosti dotčeného členského státu.

159

S ohledem na výše uvedené budou okolnosti projednávaného případu spravedlivě zohledněny stanovením paušální částky, kterou musí Řecká republika uhradit, ve výši 10000000 eur.

160

V důsledku toho je třeba Řecké republice uložit povinnost zaplatit Komisi paušální částku ve výši 10000000 eur.

161

Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala po Řecké republice náhradu nákladů řízení a bylo zjištěno nesplnění povinnosti, je důvodné Řecké republice uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto: