1.

Verwaltungsgericht Berlin (správní soud v Berlíně, Německo) se svými předběžnými otázkami Soudního dvora táže na výklad a platnost z hlediska primárního unijního práva řady ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/40/EU ze dne 3. dubna 2014 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se výroby, obchodní úpravy a prodeje tabákových a souvisejících výrobků a o zrušení směrnice 2001/37/ES ( 2 ).

2.

Tyto otázky byly položeny v rámci sporu mezi společností Planta Tabak-Manufaktur Dr. Manfred Obermann GmbH & Co. KG (dále jen „Planta Tabak“), výrobcem tabáku, a Land Berlin (spolková země Berlín, Německo), ohledně použití německých právních předpisů provádějících uvedenou směrnici na výrobky, které uvádí na trh.

3.

Řada otázek, jež pokládá předkládající soud, je podnětem pro Soudní dvůr, aby znovu posoudil některé aspekty, které již byly diskutovány v rámci jeho rozsudků ze dne 4. května 2016, Polsko v. Parlament a Rada ( 3 ) a Philip Morris Brands a další ( 4 ), zejména zákaz uvádět na trh tabákové výrobky s charakteristickou příchutí, zakotvený v čl. 7 odst. 1 a 7 směrnice 2014/40, a pravidla prezentace tabákových výrobků upravená v čl. 13 odst. 1 této směrnice, jež zakazují veškeré prvky nebo rysy, jež jsou způsobilé podporovat spotřebu těchto výrobků.

4.

V souladu s žádostí Soudního dvora se však toto stanovisko omezí na analýzu následujících dvou aspektů. Nejprve budu zkoumat platnost prvně zmíněného zákazu ve světle zásady rovného zacházení, a to v rozsahu, v němž unijní normotvůrce v čl. 7 odst. 14 směrnice 2014/40 stanovil přechodné období použitelné na tabákové výrobky s charakteristickou příchutí, jejichž objemy prodeje v celé Unii představují v určité kategorii výrobků 3 % nebo více. Poté se budu věnovat výkladu druhého ustanovení s cílem určit, zda zakazuje, aby na tabákových výrobcích s charakteristickou příchutí, jež ještě mohou být prodávány, byla uvedena informace o příchuti, která je v nich obsažena.

5.

Soudnímu dvoru navrhnu, aby odpověděl zaprvé, že čl. 7 odst. 1, 7 a 14 směrnice 2014/40 je v souladu se zásadou rovného zacházení, a zadruhé, že čl. 13 odst. 1 této směrnice skutečně zakazuje uvádění takovéto informace o charakteristické příchuti na baleních výrobků, jejichž prodej je ještě povolen.

6.

Body 16, 25 a 27 odůvodnění směrnice 2014/40 uvádějí:

[…]

[…]

7.

Článek 1 této směrnice, nadepsaný „Předmět“, stanoví:

„Cílem této směrnice je sblížit právní a správní předpisy členských států týkající se:

[…]

aby bylo usnadněno hladké fungování vnitřního trhu s tabákovými a souvisejícími výrobky, přičemž základem je zabezpečení vysoké úrovně ochrany lidského zdraví zejména v případě mladých lidí, a aby byly splněny povinnosti Unie podle Rámcové úmluvy Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku (dále jen ‚rámcová úmluva‘).“

8.

Článek 7 uvedené směrnice, nadepsaný „Regulace složek“, stanoví:

„1.   Členské státy zakáží uvádět na trh tabákové výrobky s charakteristickou příchutí.

[…]

7.   Členské státy zakáží uvádět na trh tabákové výrobky obsahující aromata v jakékoli z jejich složek, jako například ve filtrech, papírech, baleních, kapslích, nebo jiné technické prvky umožňující změnu vůně nebo chuti tabákových výrobků nebo jejich intenzity kouře. Filtry, papíry a kapsle nesmí obsahovat tabák nebo nikotin.

[…]

12.   Tabákové výrobky jiné než cigarety a tabák k ručnímu balení cigaret jsou vyňaty ze zákazů stanovených v odstavcích 1 a 7. Komise přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 27 za účelem zrušení této výjimky u určité kategorie výrobků, dojde-li podle zprávy Komise k podstatné změně okolností.

[…]

14.   Pokud jde o tabákové výrobky s charakteristickou příchutí, jejichž objemy prodeje v celé Unii představují v určité kategorii výrobků 3 % nebo více, tento článek se uplatní od 20. května 2020.

[…]“

9.

Článek 13 téže směrnice, nadepsaný „Prezentace výrobků“, zní:

„1.   Označování jednotkových balení a jakékoliv vnější balení, jakož i samotný tabákový výrobek nesmí zahrnovat žádný prvek nebo rys, který:

[…]

3.   Prvky a rysy, které jsou zakázané podle odstavce 1 a 2, mohou mimo jiné zahrnovat texty, symboly, jména, obchodní značky, figurativní nebo jiné znaky.“

10.

Směrnice 2014/40 byla v Německu provedena mimo jiné Gesetz über Tabakerzeugnisse und verwandte Erzeugnisse (zákon o tabákových a souvisejících výrobcích) ze dne 4. dubna 2016 (BGBl. 2016 I, s. 569, dále jen „TabakerzG“), který nabyl účinnosti dne 20. května 2016.

11.

Ustanovení § 5 TabakerzG, nadepsané „Složky“, stanoví:

„(1)   Je zakázáno uvádět na trh:

12.

Ustanovení § 18 TabakerzG, nadepsané „Zákazy k ochraně spotřebitele před klamavým jednáním“, stanoví:

„[…]

(2)   Je zakázáno uvádět na trh tabákové výrobky s použitím klamavých reklamních informací na jednotkových baleních, vnějších baleních nebo na samotném tabákovém výrobku. Tak tomu je zejména v případě,

[…]

[…]“

13.

Ustanovení § 47 TabakerzG, nadepsané „Přechodná ustanovení“, v odst. 4 stanoví:

„Pokud jde o cigarety a tabák k ručnímu balení cigaret, jejichž objemy prodeje v celé Unii představují v určité kategorii výrobků 3 % nebo více, použije se § 5 odst. 1 bod 1 písm. a) od 20. května 2020.“

14.

Společnost Planta Tabak je rodinným podnikem, který vyrábí a uvádí na trh různé druhy tabákových výrobků. Před vstupem směrnice 2014/40 v platnost byla jednou ze specialit tohoto podniku výroba ochuceného tabáku k ručnímu balení. Největší podíl na této výrobě měla výroba tabáku s příchutí mentolu. Uvedený podnik uvádí na trh také malý sortiment cigaret, většinou ochucených, tabák do vodních dýmek a v malém měřítku také doutníčky, doutníky a kuřácké potřeby.

15.

Dne 4. dubna 2016 přijal německý zákonodárce TabakerzG k provedení směrnice 2014/40. Dne 25. dubna 2016 podala společnost Planta Tabak žalobu k Verwaltungsgericht Berlin (správní soud v Berlíně), kterou napadla použitelnost ustanovení tohoto zákona týkajících se zákazu uvádět na trh tabákové výrobky s charakteristickou příchutí, zdravotních varování a pravidel prezentace výrobku na tabákové výrobky, které vyrábí a uvádí na trh. Uvedený soud má přitom pochybnosti o platnosti a ohledně výkladu příslušných ustanovení uvedené směrnice.

16.

Za těchto podmínek se Verwaltungsgericht Berlin (správní soud v Berlíně) rozhodnutím ze dne 21. dubna 2017, došlým Soudnímu dvoru dne 27. dubna 2017, rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru mimo jiné následující otázky:

[…]

17.

Společnost Planta Tabak, španělská, francouzská a maďarská vláda, vláda Spojeného království, norská vláda, Evropský parlament, Rada Evropské unie a Evropská komise předložily Soudnímu dvoru písemná vyjádření.

18.

Společnost Planta Tabak, španělská vláda, vláda Spojeného království, Parlament, Rada a Komise se dostavily na jednání k přednesu řečí, které se konalo dne 21. března 2018.

19.

Mezi různými přínosy směrnice 2014/40 k unijní právní úpravě v oblasti tabáku se vyjímá zákaz uvádět na trh výrobky s charakteristickou příchutí ( 7 ), stanovený v čl. 7 odst. 1 této směrnice. Odstavec 7 tohoto článku zakazuje mimo jiné tabákové výrobky obsahující aromata v jakékoli z jejich složek, jako například ve filtrech, papírech, baleních, kapslích, nebo jiné technické prvky umožňující změnu vůně nebo chuti tabákových výrobků nebo jejich intenzity kouře. Tyto zákazy se v současnosti týkají pouze cigaret a tabáku k ručnímu balení cigaret ( 8 ).

20.

Přijetím těchto zákazů zamýšlel unijní normotvůrce stáhnout z trhu tabákové výrobky s příchutěmi vanilky, čokolády nebo mentolu. Vysvětlení nabízí bod 16 odůvodnění směrnice 2014/40. Normotvůrce měl v zásadě za to, že tyto výrobky jsou způsobilé usnadnit zahájení užívání tabáku nebo ovlivnit spotřební návyky, a to zejména u mladých lidí. Jak uvedl Soudní dvůr, takovéto příchutě zakrývají nebo zmírňují trpkost tabákového kouře a napomáhají podporovat kouření a jeho šíření ( 9 ).

21.

Uvedené zákazy v zásadě nabyly účinku dne 20. května 2016, což je datum, k němuž byly členské státy povinny provést směrnici 2014/40 ( 10 ). V článku 7 odst. 14 této směrnice se však stanoví, že tabákové výrobky s charakteristickou příchutí, jejichž objemy prodeje v celé Unii představují v určité kategorii výrobků 3 % nebo více ( 11 ), mohou být uváděny na trh až do 20. května 2020 ( 12 ).

22.

Podle názoru společnosti Planta Tabak, s nímž se ztotožnil i předkládající soud, zakládá čl. 7 odst. 14 směrnice 2014/40 neodůvodněné rozdílné zacházení se srovnatelnými tabákovými výrobky, a je proto v rozporu se zásadou rovného zacházení. Konkrétně má uvedená společnost za to, že zatímco je obecně připouštěno, že na mentolové cigarety se přechodné období stanovené v tomto ustanovení vztahuje ( 13 ), podle informací, které má společnost Planta Tabak k dispozici, se toto přechodné období nevztahuje na tabák k ručnímu balení cigaret s mentolovou příchutí ( 14 ). Kromě toho se toto přechodné období nevztahuje na tabákové výrobky s jinými příchutěmi, například s příchutí vanilky nebo eukalyptu. Všechny tyto výrobky přitom podle názoru společnosti Planta Tabak vykazují totožné objektivní vlastnosti a táž rizika pro lidské zdraví.

23.

Podotýkám, že v rozsudcích Polsko v. Parlament a Rada ( 15 ) a Philip Morris Brands a další ( 16 ) se již Soudní dvůr vyslovil k platnosti zákazů uvádět na trh tabákové výrobky s charakteristickou příchutí, jež jsou stanoveny v čl. 7 odst. 1 a 7 směrnice 2014/40, ve vztahu k zásadě proporcionality. Naproti tomu otázka platnosti těchto ustanovení ve spojení s čl. 7 odst. 14 této směrnice ve vztahu k zásadě rovného zacházení dosud řešena nebyla.

24.

V tomto směru je třeba připomenout, že zásada rovného zacházení jakožto obecná zásada unijního práva vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněné ( 17 ).

25.

Z ustanovení, která zmiňuje předkládající soud ve své otázce, zavádí takové rozdílné zacházení čl. 7 odst. 14 směrnice 2014/40. Toto ustanovení rozlišuje mezi tabákovými výrobky s charakteristickou příchutí v závislosti na objemu prodeje každého výrobku v určité kategorii výrobků. Z toho plyne například rozdílné zacházení s mentolovými cigaretami, jejichž objemy prodeje v celé Unii představují v kategorii výrobků „cigareta“ více než 3 %, a s cigaretami s méně běžnou příchutí, jejichž objemy prodeje této hodnoty nedosahují. Zatímco první skupina výrobků může být na trh uváděna až do 20. května 2020, druhá skupina musela být stažena z trhu k 20. květnu 2016.

26.

V prvním kroku je tedy třeba ověřit, zda se tabákové výrobky s charakteristickou příchutí, jež nedosahují 3 % hodnoty stanovené v čl. 7 odst. 14 směrnice 2014/40, a tabákové výrobky, jež této hodnoty dosahují, nacházejí ve srovnatelných situacích (2). Pokud by tomu tak bylo, bude třeba v druhém kroku posoudit, zda rozdílné zacházení, jehož se těmto výrobkům dostává, je objektivně odůvodněné (3).

27.

Podle judikatury Soudního dvora se „srovnatelný charakter odlišných situací […] posuzuje s ohledem na veškeré prvky, které je charakterizují. Takové prvky musí být zejména určeny a posuzovány ve světle předmětu a cíle aktu Unie, který zakládá dotčené odlišení. Mimoto musí být zohledněny zásady a cíle oblasti, do níž dotčený akt spadá“ ( 18 ).

28.

Použití toho „testu“ na projednávanou věc nastoluje s ohledem na postoje zaujaté v této věci ( 19 ) jednu úvodní otázku: posuzuje se srovnatelnost dotčených situací ve vztahu k obecným cílům sledovaným směrnicí 2014/40, nebo k zvláštním cílům plynoucím z čl. 7 odst. 14 této směrnice, nebo ve vztahu k oběma hlediskům?

29.

Mám za to, že dvoufázová analýza, již provádí Soudní dvůr ve své judikatuře – srovnatelnost situací, objektivní odůvodnění – je vedena následující logikou. Ve stadiu posuzování srovnatelnosti je třeba zjistit, zda jsou dotčené situace v zásadě srovnatelné ve vztahu k cílům obecně sledovaným dotčeným aktem. Stadium posuzování odůvodnění případně umožňuje určit, zda navzdory této principiální srovnatelnosti existují, pokud jde o konkrétní ustanovení tohoto aktu, specifické úvahy slučitelné s předmětem a cílem uvedeného aktu, jež jsou s to odůvodnit rozdílné zacházení.

30.

V souhrnu je podle mého názoru třeba se pro účely porovnání situace tabákových výrobků s charakteristickou příchutí překračujících 3 % hodnotu prodejů v určité kategorii výrobků se situací výrobků, které této hodnoty prodejů nedosahují, zaměřit na obecné cíle sledované směrnicí 2014/40. Specifické cíle upravené v čl. 7 odst. 14 této směrnice musí být podle mého názoru případně analyzovány ve stadiu, kdy se posuzuje, zda je dáno objektivní odůvodnění.

31.

Pokud jde o cíle směrnice 2014/40, je třeba připomenout, že podle článku 1 sleduje tato směrnice dvojí, ne-li trojí cíl. Ten spočívá v usnadnění hladkého fungování vnitřního trhu s tabákovými a souvisejícími výrobky, přičemž základem je zabezpečení vysoké úrovně ochrany lidského zdraví zejména v případě mladých lidí, a ve splnění povinností Unie podle Rámcové úmluvy Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku (dále jen „rámcová úmluva“) ( 20 ).

32.

S ohledem na tento trojí cíl měl unijní normotvůrce za to, že všechny tabákové výrobky s charakteristickou příchutí musí v zásadě ( 21 ) podléhat témuž právnímu režimu. Domníval se, že všechny tyto výrobky by mohly usnadnit zahájení užívání tabáku nebo ovlivnit spotřební návyky. Přijetí harmonizačních opatření na základě článku 114 SFEU mělo právě za cíl zabránit „opatřením, která zavádějí neopodstatněné rozdíly v rámci úpravy různých typů ochucených cigaret“ ( 22 ). Cílem těchto opatření bylo obecně odstranit veškeré rozdíly ve vnitrostátních předpisech upravujících užívání složek dodávajících tabáku charakteristickou příchuť a těmto rozdílům předcházet.

33.

Ostatně rámcová úmluva, kterou unijní normotvůrce zamýšlel provést, mezi tabákovými výrobky s charakteristickou příchutí nerozlišuje. Dílčí pokyny k provádění článků 9 a 10 této úmluvy vyzývají k odstranění složek používaných zejména ke zlepšení chuti výrobku, aniž rozlišují mezi jednotlivými příchutěmi, jež mohou být do tabákových výrobků přidávány ( 23 ).

34.

Soudní dvůr zaujal stejný přístup v rozsudcích ze dne 4. května 2016, Polsko v. Parlament a Rada a Philip Morris Brands a další ( 24 ), když rozhodl, že jednotlivé typy tabákových výrobků obsahujících charakteristickou příchuť mají obdobné objektivní vlastnosti a obdobné účinky, pokud jde o zahájení užívání tabáku a vznik návyku kouření.

35.

Na základě předchozích úvah dospívám k závěru, že všechny ochucené tabákové výrobky, na něž se vztahují zákazy používat charakteristické příchutě stanovené v čl. 7 odst. 1 a 7 směrnice 2014/40, se nacházejí ve srovnatelných situacích pro účely použití zásady rovného zacházení; objem jejich prodejů v Unii je přitom v tomto ohledu zcela irelevantní.

36.

Podle ustálené judikatury Soudního dvora je rozdílné zacházení se srovnatelnými situacemi odůvodněno, „pokud je založeno na objektivním a důvodném kritériu, tj. pokud je v souladu s právně přípustným cílem sledovaným dotčenými právními předpisy a pokud je tato rozdílnost přiměřená cíli sledovanému dotčeným zacházením“ ( 25 ).

37.

Vzhledem k tomu, že směrnice 2014/40 je unijním legislativním aktem, přísluší unijnímu normotvůrci prokázat existenci takovéhoto kritéria a předložit Soudnímu dvoru informace nezbytné k ověření existence uvedeného kritéria ( 26 ).

38.

Soudní dvůr nicméně unijnímu normotvůrci přiznává širokou posuzovací pravomoc v takové oblasti, jako je oblast, o kterou se jedná v projednávaném případě, jež předpokládá jeho volby politické, ekonomické či sociální povahy, v níž má provést komplexní posouzení. Není úlohou Soudního dvora nahradit posouzení normotvůrce vlastním posouzením. Soudní dvůr vykonává pouze omezenou soudní kontrolu, jež je zaměřena na odhalení případného zjevně nevhodného charakteru určitého opatření vzhledem k cíli, jejž tento normotvůrce zamýšlel sledovat ( 27 ). Pokud jde konkrétně o kontrolu dodržování zásady rovného zacházení, je postihováno rozdílné zacházení, které je svévolné, tedy takové, které se zjevně nezakládá na objektivních a vhodných kritériích vzhledem ke sledovanému cíli ( 28 ).

39.

V projednávaném případě poskytuje bod 16 odůvodnění směrnice 2014/40 první odůvodnění rozdílného zacházení zavedeného v jejím čl. 7 odst. 14. V tomto bodě odůvodnění se uvádí, že výrobky s charakteristickou příchutí s vyšším objemem prodeje by měly být vyřazovány během delšího časového období, „aby měli zákazníci dostatek času na přechod k jiným výrobkům“ ( 29 ).

40.

V tomto směru Parlament, Rada a Komise ve svých vyjádřeních upřesňují, že normotvůrce zamýšlel zohlednit skutečnost, že některé charakteristické příchutě jsou u spotřebitelů obzvláště zavedené, a mají tak značný význam pro spotřební návyky. Takové návyky však lze odbourat pouze postupně.

41.

Soudní dvůr mimoto ve svých rozsudcích Polsko v. Parlament a Rada a Philip Morris Brands a další ( 30 ) dovodil další odůvodnění pro existenci přechodného období upraveného v čl. 7 odst. 14 směrnice 2014/40. Soudní dvůr v rámci analýzy platnosti zákazu uvádět na trh tabákové výrobky s charakteristickou příchutí z hlediska zásady proporcionality rozhodl, že toto přechodné období má rovněž poskytnout určitou dobu pro přizpůsobení tabákovému průmyslu ( 31 ).

42.

Obě tato odůvodnění jsou vedena touž logikou, a sice zabránit některým hospodářským a sociálním důsledkům, jež mohou vyplynout z náhlého zákazu výrobků, jež jsou v Unii vyráběny a užívány ve velkém rozsahu.

43.

Z přípravných prací na směrnici 2014/40 je rovněž zřejmé, že během legislativního procesu byla prosazována myšlenka nezakazovat tabákové výrobky s příchutí mentolu, u nichž se má za to, že jsou u zákazníků dobře zavedené. Podle všeho je totiž přechodné období stanovené v čl. 7 odst. 14 směrnice 2014/40 přinejmenším zčásti výsledkem politického kompromisu mezi těmi, kteří si přáli tyto výrobky zcela vyjmout ze zákazu charakteristických příchutí, a těmi, kteří si přáli, aby se zákaz na tyto výrobky vztahoval ( 32 ).

44.

Předkládající soud má pochybnosti, zda jsou takové důvody slučitelné s cílem ochrany lidského zdraví sledovaným směrnicí 2014/40. Jsem nicméně toho názoru, že v takto komplexní, citlivé a hospodářsky významné oblasti, jako je regulace tabáku, nepřekročil unijní normotvůrce svou širokou posuzovací pravomoc, když zavedl odstupňovaný zákaz uvádět na trh tabákové výrobky s charakteristickou příchutí.

45.

V této souvislosti je významná skutečnost, že unijní normotvůrce odložil vstup zákazu uvádění některých tabákových výrobků s charakteristickou příchutí na trh pouze dočasně. Podle mého názoru mohl normotvůrce oprávněně naplňovat cíl ochrany lidského zdraví postupně tím, že stanoví omezené odchylky a vhodná přechodná období ( 33 ).

46.

Soudní dvůr mimochodem ustáleně judikuje, že má-li unijní normotvůrce regulovat komplexní situaci, může postupovat v etapách, pokud se jeho volba opírá o objektivní a vhodná kritéria vzhledem ke sledovaným cílům ( 34 ).

47.

Okolnost, že jsou z trhu staženy nejprve „okrajové“ výrobky a poté výrobky, jež jsou u spotřebitelů dobře zavedené, a to v závislosti na objemu prodejů v dané kategorii výrobků, přitom podle mého názoru tyto podmínky splňuje.

48.

Jednak je takovéto kritérium, pokud jde o dotčené výrobky, objektivní. Na jakýkoli výrobek se může nehledě na jeho vlastnosti vztahovat přechodné období stanovené v čl. 7 odst. 14 směrnice 2014/40, pokud objem jeho prodejů dosáhne stanovené hodnoty. Je sice pravda, že – jak bylo připomenuto ( 35 ) – změny navržené Parlamentem, které byly základem tohoto ustanovení, cílily výslovně na mentol a výrobky s touto příchutí. Je však nutno konstatovat, že normotvůrce svůj návrh upravil a nakonec zvolil neutrální kritérium.

49.

Kromě toho je kritérium objemu prodejů neutrální, pokud jde o výrobce. Normotvůrce nevycházel z jejich příslušných podílů na trhu, nýbrž z celkových prodejů každého výrobku. Pokud jde o tvrzení společnosti Planta Tabak, že tabákové výrobky překračující 3 % hodnotu prodejů stanovenou v uvedeném čl. 7 odst. 14 jsou na trh uváděny převážně několika málo nadnárodními tabákovými společnostmi, kdežto „okrajové“ výrobky jsou vyráběny hlavně malými nebo středními podniky, spis, který má Soudní dvůr k dispozici, neumožňuje pravdivost tohoto tvrzení ověřit. Z tohoto spisu plyne, že žalobkyně v původním řízení sama ochucené cigarety vyrábí, a Rada tvrdí, aniž by jí bylo oponováno, že nadnárodní společnosti vyrábějí i „okrajové“ výrobky. V každém případě, i kdyby se toto tvrzení ukázalo jako pravdivé, nebylo by to z mého pohledu rozhodující. Každá politika má účinky, jež jsou pro některé osoby nevýhodné. Jak bylo uvedeno v bodě 38 tohoto stanoviska, pro unijní soud je rozhodující to, že se rozlišování mezi zvýhodněnými a znevýhodněnými osobami nezakládá na svévolném kritériu. V projednávané věci přitom není důvod kritizovat volbu kritéria založeného na objemu prodejů.

50.

Toto kritérium je totiž vhodné vzhledem k jednotlivým vytčeným cílům, totiž poskytnout čas zákazníkům na změnu jejich spotřebních návyků a poskytnout určitou dobu pro přizpůsobení tabákovému průmyslu ( 36 ). Objem prodejů, který je indikátorem střetávání se nabídky a poptávky, v tomto směru odráží jak zavedené spotřební návyky, tak hospodářský význam unijní výroby dotčené zákazem charakteristických příchutí.

51.

Jak ostatně tvrdí Komise, dává kritérium objemu prodejů v Unii smysl i ve vztahu k právnímu základu směrnice 2014/40, a sice článku 114 SFEU, a k cíli harmonizace sledovanému touto směrnicí. Dopad zákazu některých výrobků na fungování vnitřního trhu totiž do určité míry závisí na objemu obchodů mezi členskými státy. Uvedené kritérium přitom rovněž dává určitou představu o těchto obchodech.

52.

Mám rovněž za to, že volbou 3% hodnoty objemu prodejů na unijní úrovni v určité kategorii výrobků nepřekročil normotvůrce prostor pro uvážení, kterým disponuje. Tento normotvůrce mohl mít rozumně za to, že 3% objem prodeje v určité kategorii výrobků je výrazem toho, že jde o spotřební návyky a výrobu značnějšího rozsahu.

53.

Vzhledem k výše uvedenému mám za to, že rozdílné zacházení zavedené článkem čl. 7 odst. 14 směrnice 2014/40 se srovnatelnými tabákovými výrobky je objektivně odůvodněné. Podle mého názoru je proto toto ustanovení z hlediska zásady rovného zacházení platné.

54.

Poté, co dne 20. května 2016 vstupily v platnost zákazy stanovené v čl. 7 odst. 1 a 7 směrnice 2014/40, již nelze většinu tabákových výrobků s charakteristickou příchutí v Unii prodávat.

55.

Některé z těchto výrobků však mohou být v Unii nadále legálně vyráběny a uváděny na trh i po tomto datu. Jak bylo naznačeno v rámci první otázky písm. b) ( 37 ), tabákové výrobky s charakteristickou příchutí, jejichž objemy prodeje v celé Unii představují v určité kategorii výrobků 3 % nebo více – tedy především mentolové cigarety – budou zakázány až od 20. května 2020. Na druhou stranu mohou být do oběhu uváděny tabákové výrobky jiné než cigarety a tabák k ručnímu balení cigaret – tedy zejména dýmkový tabák, doutníky a doutníčky –, a to po neurčitou dobu ( 38 ).

56.

Článek 13 odst. 1 písm. c) směrnice 2014/40 nicméně stanoví, že označování jednotkových balení a vnější balení, jakož i samotný tabákový výrobek nesmějí zahrnovat „žádný prvek nebo rys“, který „odkazuje na chuť, vůni, jakékoliv aroma nebo jiné přísady nebo na jejich nepřítomnost“. Odstavec 3 tohoto článku stanoví, že takto zakázané prvky a rysy mohou mimo jiné zahrnovat „texty, symboly, jména, obchodní značky, figurativní nebo jiné znaky“ ( 39 ).

57.

Podle společnosti Planta Tabak, kterou v tomto bodě podpořil předkládající soud, to vede k paradoxní situaci, kdy výrobci tabáku sice mohou legálně uvádět na trh některé tabákové výrobky s charakteristickou příchutí, avšak nemohou na jednotkových baleních, na vnějším balení a na vlastních výrobcích uvádět příchuť, kterou obsahují ( 40 ).

58.

Bez takového označení však spotřebitelé podle společnosti Planta Tabak nemohou identifikovat, zda se jedná o ochucené, nebo naopak neochucené tabákové výrobky. Vedle těchto praktických hledisek poukazuje zmíněná společnost na to, že zákaz stanovený v čl. 13 odst. 1 písm. c) směrnice 2014/40 vede k problémům hospodářského rázu. Vzhledem k tomu, že takto zakázané prvky a rysy zahrnují obchodní značky ( 41 ), budou výrobci tabáku nuceni opustit obchodní značky, které odkazují na chuť, vůni, aroma nebo jiné přísady.

59.

Předkládající soud v tomto kontextu žádá Soudní dvůr o upřesnění, zda se čl. 13 odst. 1 písm. c) směrnice 2014/40 vztahuje výlučně na prvky a rysy mající propagační nebo reklamní účel, který jde nad rámec prostého informování o přítomnosti chuti, vůně, aromatu nebo jiných přísad daného tabákového výrobku, nebo zda je zakázáno již i samotné uvedení této informace ( 42 ).

60.

Soudní dvůr v rozsudku Philip Morris Brands a další ( 43 ) rozhodl, že zákaz jakéhokoli prvku nebo rysu na označení jednotkových balení, vnějším balení, jakož i na samotném tabákovém výrobku, který odkazuje na chuť, vůni, jakékoliv aroma nebo jiné přísady, uvedený v čl. 13 odst. 1 písm. c) směrnice 2014/40, se uplatní, aniž je zkoumáno, zda jsou dotčená tvrzení věcně správná.

61.

Stejně tak nelze podle mého názoru pochybovat o tom, že toto ustanovení zakazuje byť i neutrální zmínky nereklamní povahy, neboť jiný výklad jeho znění není namístě.

62.

Jak tvrdí Komise, znění uvedeného čl. 13 odst. 1 písm. c) nezmiňuje jakékoli omezení na propagační nebo reklamní informace. Toto ustanovení se vztahuje na všechny („žádný“) prvky nebo rysy, které „odkazují“ na chuť, vůni, jakékoliv aroma nebo jiné přísady. Znění odstavce 3 tohoto článku, který uvádí, že takto zakázané prvky nebo rysy zahrnují „mimo jiné“ texty, symboly, jména, obchodní značky, figurativní „nebo jiné“ znaky, tento dojem obecnosti ještě umocňuje.

63.

Kromě toho, i když unijní normotvůrce použil v bodech a), b) a e) téhož čl. 13 odst. 1 výrazy, jež by případně mohly odkazovat na určitou publicitu daného výrobku („propaguje“; „podporuje“; „naznačuje“), výraz „odkazuje“ použitý v bodě c) naproti tomu odráží pouze skutečnost, že rozhodující je otázka, zda se na označení jednotkových balení, vnějším balení, jakož i na samotném tabákovém výrobku objektivně nacházejí informace týkající se chuti, vůně, aromatu nebo jiných přísad ( 44 ).

64.

Tento výklad je ostatně podpořen body 25 a 27 odůvodnění směrnice 2014/40. Z nich v tomto směru vyplývá, že unijní normotvůrce zamýšlel zakázat všechny prvky prezentace tabákových výrobků, jež jsou způsobilé uvést spotřebitele a zejména mladé lidi v omyl, pokud jde o jejich škodlivost. V tomto rámci měl s ohledem na dostupné vědecké poznatky za to, že některé výrazy („s nízkým obsahem dehtu“, „lehké“, „velmi lehké“, „mírné“, „přírodní“, „bio“, „bez přísad“, „neochucené“ atd.) nebo některé názvy, obrázky nebo označení by mohly navodit mylný dojem ( 45 ).

65.

Unijní normotvůrce tak neměl v úmyslu pouze regulovat prvky a rysy na baleních tabákových výrobků se zaměřením na propagační sdělení, zejména ta, jež jsou chybná nebo jež přisuzují některým složkám určitý účinek. Unijní normotvůrce zakázal jakékoli uvedení některých informací, jež by byly prokazatelně způsobilé podnítit spotřebitele, i kdyby tyto informace byly pravdivé, byly prezentovány neutrálně a neměly reklamní povahu ( 46 ).

66.

Zajisté platí, že body 25 a 27 odůvodnění směrnice 2014/40 neodkazují výslovně na informace týkající se přítomnosti určité chuti, vůně, aromatu nebo jiné přísady v daném tabákovém výrobku – odkazuje se pouze na informace o nepřítomnosti takovýchto prvků. Logika normotvůrce je nicméně jasná: již pouhá informace na označení jednotkových balení, vnějším balení a na samotném tabákovém výrobku, týkající se přítomnosti určité chuti, vůně, aromatu nebo jiné přísady v daném tabákovém výrobku, je sama o sobě způsobilá bagatelizovat škodlivé účinky tohoto výrobku na lidské zdraví a podpořit tak jeho užívání, a proto je zakázána ( 47 ).

67.

Stejně tak nelze podle mého názoru pochybovat o tom, že pokud jde o tabákové výrobky s charakteristickou příchutí, které ještě mohou být legálně vyráběny a uváděny na trh i po 20. květnu 2016 ( 48 ), zakazuje čl. 13 odst. 1 písm. c) směrnice 2014/40 uvedení jakékoli informace o příchuti, kterou obsahují, na jednotkových baleních, vnějším balení a na samotných výrobcích.

68.

Je totiž třeba připomenout, že charakteristickou příchutí je v souladu s definicí obsaženou v této směrnici „jasně rozpoznatelná vůně nebo chuť […], kterou výrobku dodává přísada nebo kombinace přísad […]“ ( 49 ). Toto ustanovení tak dvojím způsobem zakazuje uvádění informace o takovéto charakteristické příchuti na baleních dotyčných výrobků: jednak jako odkaz na určitou chuť nebo vůni, a jednak jako odkaz na přísadu nebo přísady, které tuto chuť nebo vůni dodávají.

69.

Unijní normotvůrce mimoto ve směrnici 2014/40 nestanovil žádnou výjimku z jejího 13 odst. 1 písm. c), pokud jde o výrobky, které jsou ještě stále povoleny ( 50 ). To je o to pozoruhodnější, že taková výjimka oproti tomu existuje pro elektronické cigarety a bylinné výrobky určené ke kouření ( 51 ).

70.

Zahrnutí tabákových výrobků s charakteristickou příchutí, jejichž prodej je ještě povolen, do působnosti čl. 13 odst. 1 písm. c) směrnice 2014/40 tak odpovídá výslovné vůli normotvůrce. Soudní dvůr přitom nemůže v rámci své výkladové pravomoci nahradit normotvůrce a zavést do této směrnice rozlišování, které normotvůrce nezavedl ( 52 ).

71.

V důsledku toho je nutno veškerou diskusi o nezbytnosti dalšího uvádění informací o obsažených příchutích na baleních tabákových výrobků s charakteristickou příchutí, které jsou ještě povoleny, vést v rámci třetí otázky písm. b) ( 53 ) položené předkládajícím soudem, která se týká platnosti čl. 13 odst. 1 písm. c) směrnice 2014/40 ve vztahu k právu na vlastnictví zaručenému článkem 17 Listiny. Vzhledem k tomu, že tato otázka není předmětem tohoto stanoviska, omezím se pro všechny případy na vyzdvižení následujících bodů.

72.

Ať již – stejně jako Spojené království ve svém vyjádření – vycházíme z toho, že práva přiznaná zápisem určité značky jsou pouze negativní – tedy že umožňují bránit třetím osobám v určitém jednání – nebo zastáváme názor, že se značkou je spojeno i pozitivní právo jejího majitele užívat ji, mám za to, že v každém případě je užívání značky podmíněno tím, že bude dodržováno právo, a zejména ustanovení odpovídající naléhavému cíli, jako je ochrana lidského zdraví ( 54 ), k nimž patří čl. 13 odst. 1 písm. c) směrnice 2014/40.

73.

Je zajisté pravda, že nezbytnost tohoto ustanovení vzhledem k uvedenému cíli je společností Planta Tabak zpochybňována. Tato společnost má za to, že pokud jsou některé tabákové výrobky vyňaty ze zákazů uvádění na trh upravených v čl. 7 odst. 1 a 7 této směrnice, tentýž cíl nevyžaduje odstranit z balení těchto výrobků informace o příchutích, které obsahují.

74.

Avšak ochrana lidského zdraví, zejména zdraví mladých lidí, hovoří rovněž ve prospěch odstranění jakékoli zmínky o charakteristické příchuti z balení tabákových výrobků, které jsou ještě povoleny.

75.

V tomto směru jsou výrobky, na něž se vztahuje výjimka na základě čl. 7 odst. 12 směrnice 2014/40 a které užívají převážně starší spotřebitelé a malé skupiny obyvatelstva ( 55 ), nadále přísně sledovány. V tomto rámci je odstranění prvků prezentace, které mohou podporovat užívání těchto výrobků, odůvodněno cílem zabránit tomu, aby se vanilkové doutníčky staly náhradou za mentolové cigarety, jež jsou vstupní branou ke kouření ( 56 ). Pokud jde o tabákové výrobky, na něž se vztahuje přechodné období stanovené v odstavci 14 tohoto článku, je třeba – souhlasně s Parlamentem a francouzskou vládou – poukázat na to, že účelem tohoto přechodného období není poskytnout výrobcům tabáku dodatečný čas pro přilákání nových zákazníků. Tyto výrobky musí přestat být atraktivní okamžitě, což s sebou nese mimo jiné povinnost odstranit jakoukoliv informaci o charakteristické příchuti na balení dotyčných výrobků.

76.

Přiměřenost čl. 13 odst. 1 písm. c) směrnice 2014/40 nelze zpochybnit ani údajnou nezbytností řádného informování spotřebitelů. V určitých oblastech, například v oblasti potravin, je zajisté zásadní, aby byly spotřebitelům poskytnuty informace o složkách výrobků, které konzumují, aby jim bylo umožněno potravinu identifikovat, řádně ji použít a zvolit si tu, která odpovídá jejich potřebám ( 57 ).

77.

Tabákové výrobky však nejsou běžným zbožím. Spotřebitelům nemá být umožněno jednodušeji posoudit jednotlivé výrobky. V dané oblasti se poskytnutím vhodných informací spotřebitelům rozumí především zdůraznění obzvláště škodlivých účinků tabáku na jejich zdraví. Jak v podstatě uvádějí vláda Spojeného království a Komise, transparentnost složek ustupuje cíli vyhnout se jakékoli informaci, v jejímž důsledku by spotřebitelé na tyto účinky zapomněli.

78.

Praktické důsledky zákazu stanoveného v čl. 13 odst. 1 písm. c) směrnice 2014/40 není ostatně namístě přeceňovat. Především výrobci tabáků mohou nadále odlišit své výrobky s charakteristickou příchutí od ostatních výrobků, pokud nepoužívají jeden z prvků vyjmenovaných v uvedeném čl. 13 odst. 1 písm. a) až e) ( 58 ).

79.

Vzhledem ke všem předchozím úvahám Soudnímu dvoru navrhuji, aby na první otázku písm. b) a na třetí otázku písm. a) položené Verwaltungsgericht Berlin (správní soud v Berlíně, Německo) odpověděl takto: